Full text of "Ceský lid"

Google 



This is a digital copy of a book that was prcscrvod for gcncrations on library shclvcs bcforc it was carcfully scannod by Google as part of a projcct 

to make the worlďs books discoverablc onlinc. 

It has survived long enough for the copyright to cxpirc and thc book to cntcr thc public domain. A public domain book is one that was nevěr subjcct 

to copyright oř whose legal copyright term has expircd. Whcthcr a book is in thc public domain may vary country to country. Public domain books 

are our gateways to the past, representing a wealth of history, cultuie and knowledge thaťs often difficult to discovcr. 

Marks, notations and other maiginalia present in the originál volume will appear in this flle - a reminder of this book's long journcy from thc 

publishcr to a library and finally to you. 

Usage guidelines 

Google is proud to partner with libraries to digitize public domain materials and make them widely accessible. Public domain books belong to the 
public and we are merely their custodians. Nevertheless, this work is expensive, so in order to keep providing this resource, we háve taken stcps to 
prevent abuse by commercial parties, including placing lechnical restrictions on automated querying. 
We also ask that you: 

+ Make non-commercial use ofthefiles We designed Google Book Search for use by individuals, and we request that you use these files for 
personál, non-commercial purposes. 

+ Refrainfivm automated querying Do not send automated queries of any sort to Google's systém: If you are conducting research on machine 
translation, optical character recognition oř other areas where access to a laige amount of text is helpful, please contact us. We encourage the 
use of public domain materials for these purposes and may be able to help. 

+ Maintain attributionTht GoogXt "watermark" you see on each flle is essential for informingpeopleabout this projcct and helping them lind 
additional materials through Google Book Search. Please do not remove it. 

+ Keep it legal Whatever your use, remember that you are lesponsible for ensuring that what you are doing is legal. Do not assume that just 
because we believe a book is in the public domain for users in the United States, that the work is also in the public domain for users in other 
countries. Whether a book is still in copyright varies from country to country, and we can'l offer guidance on whether any speciflc use of 
any speciflc book is allowed. Please do not assume that a book's appearance in Google Book Search means it can be ušed in any manner 
anywhere in the world. Copyright infringement liabili^ can be quite severe. 

About Google Book Search 

Google's mission is to organize the worlďs information and to make it universally accessible and useful. Google Book Search helps rcaders 
discovcr the worlďs books while helping authors and publishers reach new audiences. You can search through thc full icxi of this book on the web 

at |http: //books. google .com/l 



.ds.Goo>^Ic 



í 



C 3 1904 



.ncily* na 1 kr., pro tlL-Élciiy 2 liř. /.^ 
k^iilí vypajřciif svazek. 

V pátém tjdnu upomenou se 
liknaví íten.lfi a nemaji-li. podstamé 
omluvy, veimc se jim kniha. Kdyby 
se věc opakovala, má správce knilioviiy 
právo takové čtenáře, buď na řas neb 
na vidy práva čelby il»avitj. 

Náhrady za poškozeni a ztráty 
určuje a vymáhá také správce knihovny, 
jení piijřováni vede a za pfcsný po- 
řádek v knihovně, katalogua vyplením 
protokolu •JcdnolC" ruči. 




S-..,„d:»GOO>^IC 



.ds.Goo>^Ic 



iji,.iizids.Gooi^Ic 



'■ -B-jŇ 



Český lid. ' :f- 




VĚNOVANÝ STUDIU LIDU CESKÉHO V ČECHÁCH, 

NA MORAVĚ, 

VE SLEZSKU A NA SLOVENSKU. 



REDAKTOR : 
Dr. CENÉK ZÍBRT, 

1. piaranoi Tleotiacnl hliiaii* kallarni n> dgik 
biUiolti<kár Han* krU. CHk«ha. 



XIII. 



V PRAZE. 
NÁKLADEM F. ŠIMÁČKA. 



■7 r'f f^ 



■vGjf-^glc 



sTAoa 
HAYltWT 



rédy, slovesnost a nméni t Prase přispěla 
Iporou 450 zl. (prTof, třetí & £t*rti 
užilo nakladatelstri polovinj této Hatky ns 
ih roipoiet Ceskího Lidu; druhé poloTinj 
ZTýáenl některých honorárfi spisovatelských. 



[tu, TTobraseni a notových vloiek) 
>a TjbrazeDa. 



■dovGooi^Ic 



íutfiocs; 



Si;lL,; 



o^^:^l!C:, 



REJSTŘÍK. 



ArchÍT temiký t Prai« 18B. 

Bacán 284, 237. 

bandur, pe£ÍTo 218. 

ST. Bartoloméj, iTjky 439. 

beánie I8G. 

Bernardiee, Tánoínl hrk 1B6. 

bitTB n Jaokovft 63- 

BUník, povíiti 116. 

Blovice, mnhjJj 407, 

boliekj 1 10. 

boiec 880. 

BrDéDsko, iloddji l&G. 

Brna, fiarodéjnice 43. 

brumajzl ^ drokoeka 278. 

buben, potaiený Žižkovou kožI 430. 

ira karetnf 197. 

[O, lidové Dicv; 474. 

džbán cechoTDí 177. 



nice 118. 

lice T Brné 43. 

lice T Hroiiici 64 

lice v Tatobytech 61. 

lici 29E>. 

f při honbé 1T4. 

IfODila ítidroveeerDl 269. 

koaila, návod proti nim 293. 

ice, pbean FerleB l&O. 

e lámkT 2&7. 

továcil 239. 

praDOBtikr 480. 

zelený, objčeje 275, 276. 



onf W*ll 

Ďibel T ženských iatecb S89. 

daA Tdleená 190. 

desátek 4^.0. 

deska pamítnl RelioŤe Fr. 108. 

déjiaj hospodářské na LitomjSlska 1. 

děláni Tod; 216. 

dialektologie Semberova 254, 802, 419. 

diblík 61, 62. 

DiviioT, knih; smolné 310. 

dobytek domácf, cena 1. 

doíesni 182. 

dojilka 68. 

Domailice, kostel 90. 

dožlnky ve Slezsku 38. 

drátenfci, koleda 132. 

duben, pranostik; lidová 807. 

dům Saskf t Praze Ď3. 

dnšifkj 44. 

dykny 3. 

Exekuce 341. 

Panst, pIseA 207. 

fext — fest 286, 382, 43B. 

fidlovaíka 116. 

Had, posíláni na eiovéka 415. 
hadi, poTéry 113. 
hastrman 58, 117. 
házeni kozla 445. 
hejkal 66, 114. 
heUité T BromoTÍcIch 102. 
hesla iladyk 242. 
bolendry le mlýne 5. 
Horymfr&v k&ft lib. 
hospodáHček 66, 62. 



■dovGooi^Ic 



»Goo>^Ic 



Ledečsko, povĚati o ríouech 179. 

lekoTsdlft nemoci 214. 

Lhota Jmikovgká, povésti a Jogefu 11. 135. 

Liboch, pobrebiátě 316. 

lichevnlk 99. 

Litomjílsko, bospodáhlvf 162. 

Litomjilsko, dějinj hospodářské 1. 

LoDimcký ĚimoD z Budíe, vyobrazeni 98. 

Lucie, povésti 911. 

Lucie noci upije 29S. 

lukarstvi na itzeaecku 474. 

Lužice Horní a dolní, Slované 312, 



makOTiéky strcéof 132, 168. 
P. Maria, povésti Si9. 
inaBopust 410, 414 
masopust, zdbavj 235. 226, 227. 

raeA Ziíkflv 64. 

mezulin 198. 

ST. Michal, pHpitek 139. 

Bv. Mikuláš, objíeje 410. 

mince pohanské, nilezj 816; k^estan- 

ské 317. 
nlsf ataroJávné 124, 126. 
Uladoboleslavsko, Todolk 181. 
niluTa lidová 28 
mnich HolešovBký b2. 
muc léčivá b;lin 474. 
Modlešovice, puhaaská pohrebišté 414. 
mohyl; 414. 
mohylj Bkjepcné 407, 
mochura 284, 237. 
Hoiavit, poíet Slovanů 254. 
mrtvoly, obyčeje 380, 460. 
Mucha Alfons 43. 
muka boíf 3^8, 429, 478. 
museum král. Českého 189, 65. 
museum české 66 
museum mésta Plzné, výstava vyšíváni 

a krajek 40. 
mu i ohnivý 46^. 
niyii 479. 

Nadávky Talaisko-hlobůcké 46L 

nálep 87. 

nápíTj détské mluvy 18. 

nápis; kouzelné 238. 

náreči Jičínské 419. 

nářečí Slovenské 280, 302. 

Látka viz cálcha. 

nátcba, laieh Dáváni 91. 

navazadla 437, 436. 

názvy lidové na Bzenecku 474. 

□edéle druíebni 2T4. 



nedéle smrtelná 274. 

nebeklič zlatý 479. 

nedéle kvétná 276. 

nedále prsíná 385. 

nemoci, zarálenl jich do dubu 490. 

Neumétel;, hroby 116. 

Oběšenec, pověry 68, 102. 

obrázky svatojanské 79. 

obrázky P. Marie S^arobolcslavské 79. 

obrázky P. Marie Příbramské 79. 

obři, pohádka 427. 

ocasné 29. 

očiBta vodou a železem 289. 

odkladj hlav ■M2 

nhué svatojáoBké 433. 

Opava, lidové léčeni 109. 

Oreb, dřevený kostelík 23. 

Orebité 414. 

oBtHtky 410. 

ovre, učarování 293. 

Pacovsko, makovičky střešní 132. 
palcát; 3.18. 
páleni ohaa 438. 
páleni mičudy 327. 
pani bílá 281 
panování 211. 

panovnci čeští, vyobrazení 286. 
paroíné 29. 

pátek velký, obyčeje 276, 276. 
pátek velký, zvyky 218. 
patron pokladů, sv. KriŠtof 222. 
pavouk, povÍT; 384. 
pečifo ke cti boLů 218. 
Perchta, chozeni b ní 227. 
Perun 268 

pes černý, strašidlo 282 
pes bily strašidlo 924. 
pes ohnivý straáidlo 325. 
pijanstvf 2S8 

pijanstvi v literatuře 213. 
pikollk, br» okolo Vochlovic 113. 
plsnó Úfchů 422. 
píseň z Bjdíovska 157. 
píseň divná o Faustovi 207. 
píseĎ proti koledoviiiii 147. 
pisué o pijans'ví 293. 
piaeil „bjdíovm sevci" 4C9, 
pisué Slezské 2^<7. 
písné slovenáké 70, 265. 
písné Čecha v Prusk(<m Slezsku 78. 
pliné z okoli Telče VúS 
pleskalka 69. 

Plzeft, výstHva vyšíváni a krajek 4i). 
počítadla détská 131*, 188, 234, 235 
287, 477, 490. 



■dovGooi^Ic 



i 



Podhrkoooíi, pOT«Bti o RfbrcouloTÍ 

podttitkj nerĚstJD; 189. 

pohádky S65. 

poh&aé tlovantU 371, 

pohodný RAtiCka 189. 

pobřebiště t Libocbu SIS. 

poklad;, poTÍati 272 

pokUd tenpláreký 371. 

poklad; t Hridka 40b. 

polai-Btvi na Bzenecku 471. 

polednice 118. 

pomlázka S19. 

poodétí TelikoDoČDÍ 277. 

popelka, povídka 378 

poprava = tedeof práva 241. 

portáii 22. 

postel ,8 nebesatna* 26. 

poBtilla Philadelfova 99. 

potopa světa SOS. 

povér; valaisko-klobůeké 461. 

pověry o zemřelých 68. 

řovijany vjáivané 447. 
raba. Hala Strana 63. 
pnaoBtyka gedlski 440, 
pranýř 210, 
práva Frantova 100. 
práva pijanská 248. 
právu obyÉejové 26. 
práatk;, Uuce a lábav; 247. 
prebazovalka 69. 
preadavalka 6b. 
Příbram, zaloíenf 113. 
priděděni 211. 
primrazeof 384. 
pFfpiik; BUroteBké 243. 
přísaha, povéry 283, 
přísaha znalcQ na MilfVBku 92. 
pr&povldky valaiako-klobůcké 461. 
psychologie ditéte 10 
pB;choloí;ie slováckých détf 205. 
puíálka 274, 3H5. 

Raková, kroj 6. 
Rakovnicko, doCeíoá 182. 
rarááek 452. 
rohoia 431. 

Roprachtice, kobjla 219. 
rozplček 234, 285, 2?7. 
rukojmi, vyvoláváni 241. 
R;bTcoul &8, 61 . 
Rýbrcoul, povésti 184. 
rychta baráčnická 226. 

Řád soudDf z r. 1765, 210. 
rieice — řeíeta 8. 
rlkánf a prlpilky 90. 



Salaš isg. 

Bédláci, plané o nich 63 

aemenáC 58. 

shrabovalka 69 

Sigmund cis,, ítand&ra M. 

akákalka 69. 

slavnoBti Btrelecké 278. 

slejvánl trllf 214. 

slepice íerná, povéra 416. 

Slezsko, plBDé 422 

iileigko, popévky 297, 

Sloveuako, niřtei 2B0, S02. 

aluDOfr«t letni 433, 4S9. 

smrt, v;ná£ení 273. 

smrt, topeni 274, 414. 

smrt, pI«dzvéBt 286. 

snédek, nemoc 288, 330. 

sn; detl 2U6. 

sobota bílá, obyfeje 276. S76. 

aolfanti 9í. 

soud; lirdelni 210. 

Statenicr, mohyly 116 

sUTby idéoé 26d. 

Stonebenge 296. 

Strahov, knihovna 2-'i. 

blraáecko, stavby 268. 

slraáidla na Vyiehradé 2B1, 323. 

stndáDky, povésti 264, 

studánka u Kovar 219. 

atúl ataročeaký :^6. 

Sudoméřice, povésti 3G8, 

svatba, obyíeje 447. 

svátky vánoéni 880. 

svátky svaloduinf, ttbyéfje 869. 

světýlka 263, 453. 

Budlice S33. 

áevci iG<X 

iibenice, svěceni SlO. 

áimla (klibna), chozeni s ni 396. 

ikolmiatn 233. 

Skvořetice, gronlovnl kniha 342. 

Ěorce 6. 

áoupalka 69. 

ipinhans v Praze 272. 

ítíry, pověry 113. 

áuslák 4. 

ávaoéara 256. 

Švédové 58. 

Tance a zábavy pti prásthácb 2U 

tkalci 2G3. 

toe 188, 235, 287. 

trnky, lidové tance 188. 



■dovGooi^Ic 



uStknutf, zažehuáTáoi 90. 
utopenec, povér; 56. 
ntopenci, povésti 1!B9. 
airhači oa cti 40. 
atrakTisté íeitl 53. 

Ttclar «T., obraz v kostelíka Jankov- 

Bk«m 136. 
av. Václav, připítek 139. 
Tálka 30let& 5». 

veíer nirodnf plsoě 389, 367, 420, 411. 
veter gtédrj, koaila 259. 
velikonoce, obyčeje 374. 
Bf. Vendelfu, obéti 415. 
yénetek 383. 

Vidoale hora, pofěsti 117. 
víDÚstrl oa Bseneckn 475. 
vlasy sknoceué 110. 
vlci, čarování 174. 
voda tHkrilová 270 
voda, oCisU 289. 
vodan viz vodník, 
vodník 117, 181, 263.' 
vodník na SedlCansku 259. 
Volyůako, náreíl 119. 
vrbcab; 231. 
vruby, poitj no. 
vyvoláváni Bvatuduínf ijS9. 
vyminkáři £03. 

vyobrazeni Šimona Loiunickího 98. 
výsUvka v Hradci Králové 286. 
vyiívání 40, 41, 238. 
vyiiváDl lidové 284. 
vzbouřeni selské 22. 

Zakopáni mládence 266. 
Záhopíf, pout S. 
lálik . 6. 



Záměti, citování fiertA 239. 
zámky, otevírání 91. 
zarikávád na váechny nemoci 17it. 
zatahováni cesiy 36. 
zaiehnávánl uštknuti 90. 
zalehnáváni nátchy 91. 
zaíehnávánl vymknuté illy 92. 
Zbirob, pověsti o Ifpě 1 15. 
zbojníci Ondráš a Juráá 23. 
zbraně Žiíkovy 323. 
zcepenéuf koně za oltářem 19. 
zloději, trestání 187. 
zpěvník Vyšehradský 146. 
zvířata, jich mluva 62. 
z>'od 211. 

zvoněni proti bouřce 450. 
zvony 234, 235, 237, 428 
zvony, povésti 269, 361. 
zvony potopené 287, 383. 
zvony, jich mluva 179. 
zvouénl proti mrafnům S79. 
evyky vataásko-klobúcké 450. 

Žáci 235. 

2bán, hora, pověry 114 

žebráci, přeBtfj ování 247. 

lelezo, oěista 269. 

žehnání vodj pro ourk 214. 

ženv divé 116. 

židé v Divišové 212. 

íidé, hra 58. 

tidle staročeská 26 

iínky divé 31. 

íitavec 429. 

žit « pět ok ve hře koslečné 243. 

Žižka, meč 54; postel 51; zbraně 3 

2ižka, buben 430. 

Ži£k«, ihraně 323. 



■dovGooi^Ic- 



.ds.Goo>^Ic 



if^m 




?:.L:'vÓLc':T;r' 



Hospodářství selské na LifomySIsku na sklonku 
věku XVm. 

Podává AnlanfD Tonftak. 

Při chystaném vypsáni hospodářských déjin LitomySlaka pracuji drojfm 
směrem : zjiSCováafm pomérQ a fakt z dokladfl písemních a sebránfm 
přfsInSné tradice. Jedna práce doplňuje druhou, obě dávají obraz věrnějSl, 
úplnější a jasn&jg{. V následujícím pracováno jen pomocí ústního podáni, 
dle vypravováai nemnohých již pamětníků, a hlavní zásluhu o to má pan 
řídicí uěitel Václav Nimra, kterf dle mého návodu materiál sebral. 
S povděkem rao2no Hcí, že vypravované kryje se s doklady písemními. 
Podávám vypsáni veřejnosti proto, íe pfedné nutno jest při veliké setr- 
vačnosti života a poměrQ selských věci zjištěné tradici a dokumenty položiti 
jako základ k dalšímu bádání. Podobné poměry, jak vypsány jsou, nalé- 
záme při ní^mnohfcb změnách i v 17. století, a mnohému bylo tak již 
v století 15 a 16. Použitím tradice najde badatel vyrostlf z úplně 
nových poměrů také porozuměni pro mnohé, co v listinách starých bylo 
by ji2 těžko srozumitelné. Za druhé lid náá o minulosti své, zejména 
ti mladší, nerad povídá a nerad také slýchá. Staff se snad za mnohé 
stydl, a mladí tomu ani nerozumějí, že by bylo tak bývalo. Třeba tedy 
ukázati obrázek věrný, aby rozptýleny byly některé báje a oceněn pokrok 
Času a zásluha a práco starSího pokolení, pro niž a pro poměry, v nichž 
vyrostlo a nynějSlm získalo a zachovalo to, co mají, a umožnilo na zá- 
kladech položených dále stavěti, mají mnozí z mladých na vroucí slova 
diků, ale často slova pohrdavá. 



Ve statku byl pár koni slarěích v ceně 160 zl. Sajnů (oba), 2 krávy 
po 90 zl. i., 2 jalůvky po 36 zl. 3. a jedno nebo 2 telata. Ovce bývaly 4. 
a k tomu několik jehĎal ; ovce v ceně 4 — 5 zl. 3., jehňala po 1 zl. š. 
Prase bylo jedno, obyčejně český >hrebenáč', nebo přihnaný >polák< 
v ceně 10 zl. 5. Hus drželi jsme 20—25 pro domácí potřebu a prodej ; 
prodávaly se po tolaru. Slepic bývalo 15 kusŮ, vedle toho několik kr^- 
llkil, pěstovaných dětmi pro zábavu a k posvícení na pečínku. 

Koně v zimě stáli; jindy pracovali a dle toho se krmilo. Na vSech 
větších •mlslech< (u sedláka) musel býti vidy pár koři6 k robotě; na 
CMkf Lid. xui 1 



■dovGoOi^Ic 



Hostomice, mohjlv 11&. 

bTft na bábu 114 ' 

hrft détská 423. 

hra o ST. Dorotě IS3. 

hra bonénl 415. 

hra T bartj 197, 331, 450. 

hra T koatkj 244. 

hra FiD Jan 433. 

hra na pastora S27. 

hra oa Fikolu IIS. 

hra na rezoik; 423. 

hra vánofinl „paBtouíkové" I3&. 

hra na íida 58. 

hra s kamlDk; 68, 69. 

Uradfan;, krypta krdlovEká t cbrána 

ST. VíU 64. 
Hradec Král., TýsUvka tkanin 235, 
Hradsko u KaninT, pohrebíšté 111. 
brimáDl, zvyk; 116. 
HrínoTá, hra o 8t. Doroté 193. 
hrobka v kostele sv.-Tltském 51. 
hrobj pohanské u Uostomic 1 15. 
brobj na Vyéehradí IIB. 
hrobj u Hnstomic IIG. 
hrob; u Stateníc 116. 
brob; v Neumétellch 115. 
brom, poTĚr; 113. 
Hroíenkov, pov&ry 35S, 379. 
Hmátice, farodéjnice 54. 
Husák, pohřebiíté 67. 
Husité: kaocioDál; 49, 52. 

Chodec = žebrák 248. 
cholera v Cechách 56. 
cbián; poui&f ?e Slezsku 166. 

Jithodj, povírj 113. 

Jakub BT., obyčeje 445. 

jámj yiei 1S9. 

ST. Jan Křtitel, obyčeje 3^7, 483. 

JanhOT. hílTH Rň. 



jmína spotTotená Česká 215. 
Jordán rybník, poíésti 11& 
Josef II. cis., poTésii 1S5. 

lna gladii 210. 

Kalendář Gregoriáoský 299. 

kalendář Julíánský S99. 

kalichy 936. 

kancionál Jiateb nicky 49. 

kleniprda 429. 

kmotrovstTf, fádost za né 250. 

kníz bezhlavý 270 

kniha Reverina 222. 

koib; smolné 210. 

knibovua dvírni Vldeáská 169. 

knihovna Strahovská 25. 

kobylky 223. 

kobza 255. 

kocour, zaHkávánf 222. 

kočičky 327. 

koláč od divolenky 31. 

koleda 49. 

koleda drátemků 132. 

koleda o BT. Uartiné 116. 

koleda staročeská 116. 

koleda vánoční 221. 

kommise visilačni z r. 1715, 178. 

konéelá staromésau 40. 

korhelstvo 6, 8. 

kostel husitsky 266. 

kostel templárabý v Litoviclch 271. 

kostelík na .Orehé" 23. 

králové Ěestl, jich hrobky 56. 

kramflek; 175. 



pokroutky 
Krápi na, f 



176. 



Krapinfl, povésti 364. 

kráva „obtaíena" 2. 

KrkoQoie, povésti 270. 

kroje 270. 

kroj valaísko-ktobůck; 449. 

kroj Bzenecký 477. 

kroje ženské slezské 162. 

kroje slovenské 30. 

krií, vénčťDl 326. 

kríí ze Zbirovska 472. 

křlí kamrnoý 384. 

krfí starodávny u Hrejkovic 92. 

krliovalka 69.T 

krupobití 884. 

krupobití, modlitba 432. 

krupobití, povéry 1'2. 

kupalo 433. 

kvočna a kuřaty, povčst 224. 



■dovGooi^Ic 



Ledefitko, pověsti o iToiiech 179. 
lekovadla nemoci 214. 
LbotaJaQkovská, povésti o Josefu II. 135. 
Libocb, pohřebiště 316. 
licheTDfk 99. 

liitomyilsko, hospodárálTl 162. 
Litomfihko, dějia; hoapodáraké 1. 
Lomoickj Šimon z Baděe, vy obrazeai 98. 
Lucie, pověsti 311. 
Lucie DOC i upije 298. 
tukarstvl na Bzenecka 474. 
Lnžice Horní a dolní, SIoTané 312. 

na) na Blatensku 290. 

majáJné 290 

mAje S88. 

makoTiík; střeůnf 132, ISB. 

P. Maria, pověsti 319. 

masopust 410, 414 

masopust, zábavy 225. 296, 227. 

mef. Ziíkův 64. 

mezulin 198. 

ST. Micliiii, pHpitek 139. 

IV. Mikuláš, oliyCeje 410. 

mince pohanské, nálezy 316; křeston- 

«ké 317. 
mlsy sUroJávué 124, 126. 
Mladoboleslavsko, vodník 181. 
mluva lidová 2B 
mniťh Holešovský 52. 
moc léčívá bylin 474. 
Modleíovíce, pohanské pohřebiště 414, 
mohyly 414. 
mohyly sklepem^ 407. 
roochura 2S4, S37. 
Morava, počet Slovanb 254. 
mrtvoly, obyieje 380, 450. 
Mncha Alfons 43. 
muka boíi 3^3, 429, 478. 
museum král. Ceskěbo 189, 55. 
Diuseuin íeské 55 
museum města Plzně, výstava vyšiváal 

a krajek 40. 
nuž ohnivý 46 i, 
myši 479. 

Nadávky valašsko-klobůcké 451. 

nálep 87. 

nápévy dětské mluvy 18. 

nápisy kouzelné 238. 

nárečf Jiělnská 419. 

náreíi Slovenské 280, 302. 

Látka viz nátcha. 

Dátcba, lažeh naváni 91. 

Davazadla 437, 438. 

Dáxvv lidově na Bzenecku 474. 

neděle drníebná 274. 



neděle smrlelná 274. 

nebekliě zlatý 4T9. 

□edéle květná 276. 

nedále pražná 386. 

nemeci, zaráženi jicb do dtibu 490 

Neumétely, hroby 116. 

Oběšenec, pověry 68, 102. 

obrásky svatojanské 79. 

obrázky P. Marie S'arobolcslBvskě 79. 

obrázky P. Marie Příbramské 79. 

obří, pohádka 427. 

ocasné 29. 

oíista vodou a železem 289. 

odklady hlav ;^43. 

ohně svatojánské 433. 

Opava, lidové leCeuf 109. 

Oreb, dřevěný kostelík 23. 

Orebité 414. 

ostatky 410. 

ovce, uěařovánl 293. 

Facovsko, makovifky střešní 132. 

palcáty 3^3. 

páleni ohM 433. 

pálení miěudy 327. 

pani bila 281 

panování 241. 

panovnici ěeštf, vyobrazení 28(!. 

paroíné 29. 

pátek velký, obyčeje 275, 276. 

pátek velký, zvyky 218. 

patron pokladů, sv. Kriítof 222. 

pavouk, povfry 384. 

řečivo ke cti bobů 218. 
erchta, chozeni s ni 227. 
Peřun 268 

pes černý, stralidlo 282 
pes bílý siraiidlo 324. 
pes ohnivý strašidlo 325. 
pijanstvi 293 

piianstvf v litemtuře 213. 
pikolik. hra okolo Vocblovic 113. 
piEuě Cřchú 422. 
ptseň z Bydžovska 157. 
pisefí divná o Faustovi 207. 
píseň proti koledoviui 147. 
písué o pijan9'vl 29:1. 
píseĎ „bydžoíSti áevci" 4C9. 
písně Slezské 2W. 
písně slovenakě 70, 255. 
písně Čechů v Pruském Slezsku 78. 
písně z okoli Telče 253 
pleskal k a b9. 

Plzeň, výsttiva vyšíváni a krajek 40. 
počítadla dětská 139, 188, 234, 235 
287, 477, 4i)0. 



■dovGooi^Ic 



H 

r 



Podkrkoaoál, po*í«i o BrbrcMloTí 61. 

|Wd«»zkj mtwisúaj \90. 

poUdk; 366- 

poh«ně ■lATBsltí 271. 

Mbodný BUitíu 189 

pobřebiátí ' Libacfcn SK. 

poklAdr, peiíMi S7ď 

Hklad tenpUňký 271. 

p«kUdT v bradka 406. 

palsňttf na Bienc^n 474. 

polnlnke 1 1 8. 

ponilázkA S19. 

p^éli n,ikoaotai 277. 

popelfck, poTidkK 37S 

popra** = vedenJ priia 241. 

portáii 22. 

po*t«l ,» nebeMiM* 2B. 

pocdlU Pbiladelfora V9. 

potop* ITÍtA 903 

^Tér7 nlaiao-klobóck^ 461. 
povérr o Misrelýel' &8. 

KTÍi»nj TTÍi>*Bé 447. 
abk, Kata Strua 63. 
pnnostrka ledliká 440. 
pranjr 210. 
príT* Franto'* 100. 
prii* pi;aiuki 243. 
práTo objiejOTÍ ^• 
přialky, l*nee a iáb«tj 247. 
prcbazovalkx fi9. 
prendavalka £8. 
PHbrkm, laloíenl 113. 
pridídéni 211. 
primnuCDl 364. 
phpiik; tUTOlx*ká 243. 
pHaaha, pťníry 2fl3. 
pritaha znalca oa Hilcika 92. 
prflpoiidkj talašiko-klobůcké 451- 
pa;cbolog>e dlléte 10 
píjehdloíie ílotíckjcli détí 205. 
putílka 274, Se6. 

RakoTi, kroj S. 
BakoTDicko. doíeiná 162. 
raráiek 452. 
roboia 431. 

Bopracfaiice, kobjU 319. 
roíplí«k 234. 256, 2?7. 
rakojui, TjToldráDl 241. 
BjbrcoDl 66, fil. 
Rtbrcoiil, poTeiii 134. 
rycfaia baráfaická 22ti, 

&id lotidaf z r. 17G9, 210. 
Httte — řeíeta 8. 
Hkáaf ■ phpitk; 90. 



(laranati Mrélecfcé ZTX 
tkJTiBi tňU tu. 
■l^KC ta-aÁ. pOT^ra 4I& 
Slnska, pia^ 422 
S.ImkD, popé*ky 2»7. 
31«*eaaka, aáittí 280. S09. 
dosomt Inm t33, *». 



aaj díti 2v.^. 

Mbota bílá. obj^jí 275. Z7C. 

soUaqii 9>. 

toad; brdelni 310. 

Statrakf. M>h;hr 115 

stavbf sdéeé 2tiJ. 

SttfEehCDce 398. 

Strabo*. kviboTBa 3^. 

itnštcko, siaibj 363. 

tirašidla na Vjickradé 281, S33. 

ttndáokT, pOTésti 2M. 

itndánká ■ Ko«ar 319. 

tiůl staročeský iC. 

Suiloméncť. povéttí 358. 

tratba. objřeje 447. 

STitky linoíni 380. 

STátk; tTatoduiaí, •bjťcje 359. 

siiijlka 263, 463. 

tudliee 333. 

Se«i 461'. 

iibeniee. néceoi Sia 

šimla (bliboa), ehonnl s ni 39ť. 

íkolnisiri 233. 

ŠkTořetiee, Knunomi kaika 342. 

ion pálka 69. 
épjohaiis T Praie 272. 
étiry, puvřry 113, 
ánstik 4. 
ŠTanCara 255. 
ŠvédoTé 63. 

Tance a libar; pFi phlatkách 246 

tkalci 253. 

toč 188, 235, 237. 

trokr, lidOTé tance 168. 

UmÍDf cirkerni 283. 
ůplavice asiataká 57. 



■dovGooi^Ic 



uithnntf, zaŽehnáváDt 90. 
utopenec, povér; 58. 
utopenci, povígti 259. 
mrbaCi os cti 40. 
Dtr«kTÍBté Ceiti 53. 

TácUv ít., obraz v kostelíku Juikoi- 

8k#m 186. 
sv. ViclMT, pripitek 139. 
válka SOletá 53. 

Tefier národof pfsnĚ 329, 367, «20, 411. 
lečer gtédrý, koaila 259. 
velikoDOce. objCeje 374. 
8*. Tendeliu, oběti 415. 
Téne«ek SB8. 

Tidoule hora, poTěsti 117. 
vinaXBtvI na Bzenecku 476. 
vlaay sknoceué 110. 
vlci, iaroTáaf 174. 
voda tMkrílovi 270 
Toda, očista 269. 
Todan TÍz Todnlk. 
vodnik 117, 181, 282.' 
vodník na SedlCansku 269. 
Volyůíko, oáreíl 119. 
vrhctbf 231. 
vmby, poítj 110. 
vjToUviDf Evatudnínt 859. 
TjmiDkáři 203. 

v j obraženi Šimona Lomniekího 98. 
vJBUvka T Hradci Králové 2B6. 
TjiiváDÍ 40, 41, 238. 
TyiiTÍnl lidové 28Í. 
vzbouřeni eeUká 22. 

Zakopáni mládence 268. 
Zákopíl, pout 6. 
zálik , (). 



Zamítl, citováni čertft 239. 
zámkj, oteWránl 91. 
zarlkáTáai □& váechn; neoioci 173. 
latabovánl cesty 36. 
zažehnávánl uštknuti 90. 
zažehná váni nátchj 91. 
zažehnávánl v;rnikniité žfly 92. ' 
Zbiroh, povésti o lfp£ 116. 
zbojnici Ondráš a Juráá 22. 
zbrané Žiikov; 323. 
zcepenéní koaé za oltářem 19. 
zlodéji, trestáni 187. 
zpévnik Vyáehrndaký U6. 
zTÍratH, jicb mluiA 62. 
zi-od 2H. 

zvoněni proti bource 450. 
zvon; 234, 235, 237, 428 
iTooj, pověsti 269, 354. 
ETon; potopené 287, 3íí3. 
z>ony. jich mluva 179. 
zTODánl proti mretuAm 379. 
zvyky valašsko-klobúcké 460. 

Žáci 28J. 

Zbán, hora, pověry 114 

žebráci, přestrojováni 247. 

telezo, otisla 289. 

žehnáni vody pro ourk 214. 

ienv divé 116. 

židé v Divilové 212. 

íidé, hra 58. 

židle staročeská 26 

íinky divé SI. 

žitavec 429. 

t\t ^ pět ok ve hře kosteíné 243 

Žiíka, mcf 54; postel 51; zbrané 323. 

Zižka, buben 430. 

Žižka, abraně 323. 



.dovGoot^lr 



.ds.Goo>^Ic 



^Mi 







Hospodářství salsbé na Lifomyšlsltu na sklonku 
věku XVUI. 

Podává Aitanlii Ttmfísk. 

Pfi chystaném vypsáDf hospodářských díjin LitomySiska pracuji dvojím 
smerero : zjiáCovánfm poměrů a fakt z dokladů pisemnfch a sebránfm 
pflslDfiné tradice. Jedna práce doplĎuje druhou, obé dávají obraz vérnéjsi, 
úplnéjdi a jasnější. V následujícím pracováno jen pomocí úslnlho podáni, 
dle vypravováal nemnohých již pamětníků, a htavul zásluhu o to má pan 
rfdicl učitel Václav Nimra, který dle mého návoda materiál sebral. 
S povděkem mo2no Hci, £e vypravované kryje se s doklady písemními. 
Podávám vypsáni veřejnosti proto, že přední nutno jest při veliké setr- 
vačnosti života a poměrA selských věci zjiStěné tradicí a dokumenty položiti 
jako základ k dalSImu bádáni. Podobné poměry, jak vypsány jsou, nalé- 
záme při nt^mnohých změnách i v 17. století, a mnohému bylo tak již 
v století 15 a 16. Použitím tradice najde badatel vyrostlý z úplné 
nových poměrů také porozumění pro mnohé, co v listinách gtarýcb hylo 
by již těžko srozumitelné. Za druhé lid náS o minulosti své, zejména 
ti mladá], nerad povídá a nerad také slýchá. Slařf se snad za mnohé 
stydí, 3 mladí tomu ani nerozumějí, že by bylo tak bývalo. Třeba tedy 
ukázati obrázek věrný, aby rozptýleny byly některé báje a oceněn pokrok 
času a zásluha a práce staršího pokolení, pro niž a pro poměry, v nichž 
vyrostlo a nynějším ziskalo a zachovalo to, co mají, a umožnilo na zá- 
kladech položených dále stavěti, mají mnozí z mladých ne vroucí slova 
diků, ale často slova pohrdavá. 



Ve statku byl pár koní starších v ceně 160 zl. Sajnů (oba), 2 krávy 
po 90 zl. S., 2 jalůvky po 36 zl. S. a jedno nebo 2 telata. Ovce bývaly 4, 
a k tomu několik jehfial ; ovce v ceně 4 — 5 zl. á., jehňata po 1 zl. £. 
Prase bylo jedno, obyčejně český •hřebenáči, nebo přihnaný »polák« 
v ceně 10 zl. š. Hus drželi jsme 20—25 pro domácí potřebu a prodej ; 
prodávaly se po tolaru. Slepic bývalo 15 kusů, vedle toho několik krí- 
Ifků, pěstovaných dětmi pro zábavu a k posvícení na pečínku. 

Koně v zimě stáli; jindy pracovali a dle toho se krmilo. Na vflech 
Télěích >mlstech< (u sedláka) musel býti vždy pár koA& k robotě; na 

C*ik; Lid. XIII 1 



■dovGooi^Ic 



měnách mUttch byl jeden, tedy mnohem více nežli nyní. Oves veSkeren 
se zkrmil; mnozí spolfebovali ho je^li^ ?jcti nezlí inttli svého, jelikož se 
jezdívalo na v^dĚlek pro 'gyps*. Byia »formaiika«. V roce 1816 zuL-alo 
se jezdil pro gyps do Slezska. Cesia vedla na Svilmy, Mor. Třebovou, 
Hohelnifi, Nové Město, Iteroun. Nové llvury u l.>|iavu do l)r.^lavy. Na 
cestu se braly 3 korce ovsa, 2 pytle fezanky a 10 olýpett xitta; ceala 
trvala H dní. Vjdělek činil asi 100 zl. 3. Veškeré sousední vesnice se 
súéaslnily ; vesnice za Lilomyáli ^yps kupovaly. Oypíi. jeliož se nakládalo 
na pár koní 36 cenlů al., prodával se na místé na túry (fůru z;i 5 ai 
6 zl. 6.) a mčřil se na škopky; pozdéji se knpoval mletí C^rn za 10 zl. í.\. 
Doma prodával se gyps na centy, 1 cent za 3 zl. š. ; od nemleti 1 fůry 
platilo se v D. Újezdě 2 zl. ř. Jelo se třeba sedmkrát za rok; léž so 
jezdívalo do Vidné, Grácn, Peslu, JaromĚře, Hořic, Prostějova a do Polska, 
Z Prostějova se přivážely jáhlí, které se doma vyměňovaly za ječmen 
(za dvakrát tolik) ; z Brna se přivážel uherský med, kůic (funt!(-dr), ohii', 
jáiiií a suSené ovoce. Z Brna dováželo se obili (ječmen, jáhlí) do .liiion'Éře 
a Hořic. Kdo mohl, hleděl se z roboty koňské na rok vykoupiti : výkup 
ten se pořádal po VSech Svatých. (Č. 17. z Leznlka dávalo 50 zl., Č. 21. 
dávalo 70 zl.). Do Litomyšle nn trhy jezdívalo se máio; stíivalo lam 
10 až 15 ÍQrek obili skoupeného ve vsích od handlířQ, kterým je tam 
8edlá('i dováželi. V ximě dostával kQři ráno a večer po míre ovsa (v lepJim 
ho-podářstvil, v poledne plevy s putnou studené vody. Seno se velice SeiFilu; 
bývalo zarovnáno (k jaru a do ce?l). Kdvž úhor vyrosil, pásávali se koně 
na úbofe. Palice ležela na úljoíe ; lou se přibíjely kulíky. Dva provaxy 
2''g sáhu dioulié byly přivázány ku klice, kolem kleré se točily, a lálo 
zase provazem ze žíni a Inu ke koliku; za oko dvojmo vázala se píednf* 
noha koň<)va V poledne a večer přiváděli se koné dnmii, ;ihy se nap. jili. 
Hověy.ihii dobytku se proilávul ročné jeden kou>ek. Litknp byl ne- 
vyhnuleliiý. iJiná kořalka >e za dlouby čas neprodnlu.i Děvečka do.iWvala 
z menšího kusu 2. z vplšiho 4 gioše ocujného od kupie. Šest kousků hově- 
zího dobyika bývalo v nejsf-lšim a nejl'[>šim ln)>pi dái--lvj solva napočítáno. 
Cliiiliipníci. a lo jen zámrižnřjší. mívali 1 krávu, kterou často pro nedo- 
slalek plve nu zimu prodávali. Hlavní pice liuvězího di>l>ylka byla v zimě 
sláma všeho druhu, v lélč pastva na úiiofe ; jedna i)l\[jtia slámy musela 
vvRlačit za >zákhid< vAem kravám. Dle úrody di''(iU' Še větáí neb menái 
otýpky. Do pití vařila se řepa; mísly se též solilo. Z:\iii'. nlý|iky slunxily 
za stnlivo. Na podzim se pásávulo Ido zámrzu) na úbornvých žilinh, 
ktirá bývala urosthjší než nyní. Krav k talm u/ivalo se na počátku 
stolelí 19. málo. V letccii SOtich a 40tích učili ktavy lalial. zapřidiali. 
je do pari'zů a p<id. věci. Přístroje na krávy bíviilv dumácné zlii'li'veny 
i phltnn. >Obtažcná< kráva bývala vzácná' a plalila sj na ('..ii 
dráže. Dobylek hovězí pásával ob\čcjiiě cizí školák z eha ;v, 
krajíc chleba a kus plátna na kaliioty pásl trelia H seiilákňm >i' 
vou na jejich žilě bos, jsa rád, že si v l>-jili>in kravinci loli ■ 
úž.e. Pa^ák zairoubíl na roh a krávy mu přivedli; domů j- :ie- 



■dovGoOi^Ic 



HospodáMvl selské na Lilomy9lstu na sklonku reku XVIII. 3 

Máslo od hovězího dobytka slfádalo se na zimu, k<Jy se. ho Standlik 
neb 2 hrnce do n)é<'la aneb handJtř&m, kteří ni pru ni přijížděli, pro- 
dávalo (at ze Křenové); muselo b'ft iisié dle barvy a bez usedlin. 
Z příjmů za máslo, vejce, peří hradila hospodyně daně a béžné vydání, 
což se v nékterfch rodinách posud zachovalo. Na lepSim ralslé b^val 
i soudek syrá ke koupi. Libra peří platila se po 25 gr. 

Ovfi na poěálku století se pěstovalo mnoho (vzhledem k poměrům 
nynějším;: na statku bjvaly 4-5 s několika jehĎaly, Mimo lo brávaly 
se též ovce do pasivy z jinoch vesnic (ze ISIríleíe a Sír. Dnlu) ; pastfť, 
usazeny v obeonf pastoušce, pásl ovce na úhoře po vytrháni úhořové 
trávy. V kaídé chalupě bývala ovce a jehné a pro ně piimOfený roubeny 
chlivek ; u některých statků bývaly ovčiny vělJi nežli kravin. Za staré- 
duby pásl panský ovéák ovce ze dvora (Neudorfu) po selských úhořecli, 
cestou do Lubné a Hochwaldu, kde stávaly ověiny k ochrané ovcL 
(V Dolním lese >naBrně' byl ověfn, nyní hájovna). Úhory selské obyúejnA 
tvořily jednu traf, což prý sedláci později s^nii zamezovali předélávánfin 
poln'ch oborů. V obci zde bývala >stádliska< : zde u lesa 6 měr pole ;t 
dva pruhy nn drahách ve výměře asi 30 měr pote slouiily ovcím z* 
hlavní pastvu. V prvnich dobách se pásala s ovcemi též prasata. Ověák 
dostával vejhonné (pár krejcarů), od domárich obilí, od cizích 25 gro£& 
plata; na £t<^drý den 1 — '2 mírky hrachu a koláč, od obce měl kousek 
pole, o jarmárce dostával z uvct 3 kr. Z jara chodíval k sedlákům na 
stravu na jeden den, o jitřni tronbival. Kde zavíral ovce cizí, doptával 
(v é. 17) Vj míry jeěmene, a kde zbytek a více, dostával více. Aby 
bonil ovce na úhor. přáli mu kus chleba, jelikož si vážili toho ovCíhiv 
hnojiva. Pastýř o Štědrém večeru přicházel do domu a říkával r »Skákejle. 
skopci, berani, hřebci, jako ten Boží dar po slinách.-*) při Čemž házívat 
jalovčinkami. V zimě po zámrzu úborového žita roztrásala se ovcím sláro» 
na dvoře, ze které ai tyto vybíraly trávu a přidával se jim kousek vičinv; 
z koryta pak napily se vody. Mnoho ovci pnidávalo se na podzim řezní- 
kům ; z jara bývaly oblezlé a nepohledné a velice hubené ; sůl se jiok 
dávala. Místa nasáklá močem vyhledaly si u domu samy. 

Vlna spřádala a prodávala se Iz Leznika do Skutče) za 1 zl. š. 
tibra. Z vlny hotovili doma tkalci ženám 'dykov' a mezulán na mezu- 
lánky : osnova mezulánu byla přezná a outek vlněný. Mezulán býval 
černý (z černé ovce), bílý a zelený; zemřelli slaríí mládenec či panna, 
poroučelo se, jaké se mnji vzíti na pohřeb sukně. 

Prase chovali na statku obvíeině jedno, a to pro vlaviní potřebu; 
cent těžké stálo již za pochluíjpnl. Za krmivu sloužila pa>Lva v sado. 
řepa. Šrot ze ziidiny (stokla<a, koukol, zrnka obilná a oirul>y) na do- 
krmení. Máslem mazlívalo se více nežli sádlem, Inóoým olejem nejvíco 
(v pošlé výhradné jen olejem). 

•) Tíž zvyt hyl na celém Lii-.mysl-kii, nejfii v siarOm új.^zilí- I.uhoii.-tím, 



■dovGoOi^Ic 



4 A. Tomfíek: 

Hus chovalo se píi statku do 20 a plos; po chalupách málo, jelikož 
pastviska byla obložeoa plátny a husy se na nich po kopcích uesmély 
trpěti. Bfvaly po 1 tolaru (Tykrmená) ; k posvíceni zabíjely se dvě, 
néholik se vykrmilo sekanou fepou a ovsem pro domácDoet a ostatek se 
prodal. V sobotu drávalo se pefl (kde měly ve statku husy) a zvaly se 
trafiky. Dospělejší vfroslci obého pohlaví, děvečky a těchto milovníci 
drávali o dva stoly; pohádky a zábava byly ovSem hlavní a dráni vedlejSi 
věd. Na posilu dávala se ve3ete (obyěejně řepa s kouskem chleba). Na 
peřiny se dbalo ; dcerka ze statku měla dost, měla-li 4 peřiny. Dělaly 
se 9ti, Tmi a Ďtiloketnl ; devftiloketnf ze tří pláten, sedmilokelní z půl- 
druhého. Cejchy bfvaly modré a bíle květované z domácího plátna, když 
ji hodil na dovéka, měl co dělat, aby vylezl. 

Slepic při statku a u chalup bfvalo málo, 6, 10 až 15 ; bfvaly 
staré a docházelo na jich zabití, až kdy2 se neslo na hody (do koala) 
a o posvícení. Vajec z té příčiny bfvalo málo (jedno za 1 kr. £.) a málo 
se jich prodalo ; kdo kouřil, hleděl se jich zmocnit, aby měl na tabák. 
Himo zadinu dávala se slepiclni i sekaná řepa. 

O kozách se při hospodářství takřka nevědělo. Domácí králíci a 
holubi náleželi do oboru zábav mladil domácí chasy, která si je ze záliby 
jen v malém pěstovala. 

Pole do roku 1650 drželo se u statku celé, později se pronajímalo, 
ale jen malá část, tak 4 — Ď měr. Byly 3 obory a to: 1, pro žito a něco 
málo pSenice (tak 1 míra), kde též se pěstovalo zelí, brambory, len a 
řepa. 2. obor pro oves a něco málo ječmene (i — 2 míry), hrachu 
(1 — 2 míry), viky (1 míra) a čočky (pár mírek). 3. obor byl úhor 
(a jetel). 2ita selo se tak 25 měr (na 26 měr pole) do úboru a vedle 
tobo se selo žito chalupníkAm na >spolek za hnňj< (2 — 3 míry). Chalupnlk 
dal '/a ^rna a hnfij, sedlák pole a práci. Spolek byl na 2 léta. Po žitě 
sil chatupník obyčejně oves neb ječmen ; společně se sekalo a mlátilo. 
O zrno, plevy a slámu se dělili. Stodol pfi chalupách nebylo; v příznivém 
případě mlátil chalapolk sedlákem dovezené obili v síni neb místnosti, 
kam se snopy zvláštním dřevěným poklopem naházely. Po případě, že 
doilo k dělení na poli, dělili se ob mandel. Následkem pastvy dobytka 
a formanek byl hnůj jak u sedláka tak u chalupníka vzácný; první 
i druzi pomáhali si ke hnoji lesní mrvou >3ustákem<. Hromada listí 
v dolíku obyčejné napěchovaná z tak zvaného dílu v panském lese stála 
obyčejně 4 — 5 zl. S. a pole se jí obyčejné hnojilo, a to zvlááté ke Inu, 
řepě, bramborům a zelí. >Susták> vozil se obyčejně z lesa hned na pole. 
K seti žila se pole obyčejně laklo upravilo: Úhor se vytrhal děvečkami 
(ten, co koně nevypásli) a pak přepáši ovcejii, jež ovčák honil, ovSem, 
že dříve domácím hovězím dobytkem to přepasené bylo. Do av. Jana 
část úhoru se pohnojila a zorala, před sv. Bartolomějem podruhé a po 
Narození P. Marie až do sv. Václava se selo (po třetí) ; úhor se sel na- 
|insledy, polovice bfvala obyčejné bez hnoje. Pole bývalo nevzdělané, 
urostlé pejSkou a oráni mělké; kdo mohl dáti hnůj, dával ho do oráni, 



■dovGooi^Ic 



Hospod&fatvl '^elské na LitomySlsku na sklonku věku XVIII. 5 

kdo nestačil, dával na vrch. K bramborflm, řep6 a Inn se hnojilo. Spolek 
trval 2 léta. 

Žita sklidilo se po 25 mírách asi 70 stojanft ; stojan sypal na '/a 
ai % micy- V Žit6 bávalo dost stoklasy a koukole (skiklasy a£ '/,) ; 
ražba byla mátá. Po ůhororém žité sel se oves, do hnojeného z pře- 
dešlého roku dal se ječmen. 

Ječmen se sil vfhradnfi na kroupy ; kroupy se délávaly doma ve 
stonpách. Ve mlfné nebývaly >holendry>, dělali jen za luhem; drtíval 
se jen jako Šrot. >Holcovan^< byl zvláštností, torna se divili. Mívali rádi 
směsky pSenice i ječmenem. 

Hrách byl vzácnéjaf nežli dnes, ve statku bft musel ; seli ho pod 
1 míru až 2. Též ho hlídali před dětmi a zloději. Hrách dostával pastýř 
a čeládka o vánocích. Viky ae selo málo, sloužila za hlavni přísadu do 
Šita k melivu ; dávalo se jí až "/,. Mlela se po sejití vyrážku, jení za- 
stupoval v domácnosti mouku pdeničnou. 

Jetele se seto po 1—2 míry, nedařil se; sklízelo se sena 2 vozy 
a Otavy do fasuĎku. ftfkalo se, že po jeteli nic neroste. Stodoly byly 
malé a více než s polovice prázdné. (Dokončeni). 



Na poufi v Záhopčí. 

Nůrodopianý výlet na Slovensko. PlSe Frant. Kretz. 

Chcete-li poznati silnice na Slovensku, zkuste to jako já a vyberte 
se na cesty po deštivém dni ; zkusíte tolik, že na lakové cesto- 
vání nezapomenete. Bláto na slováckfch silnicích je přítulné, mále hned 
centové boty, k tomu si domyslíte néátěrkovaně silnice, be£ chodníků, 
samá jáma a hluboká louže, tak se vám znechutí několik bodin kráčeti 
sehe luznějším krajem. Avěak národopisná zvědavost jest ukrutná, ne- 
nprosná paní, a tu se nesmí na pohodlí pomýSieli a vybírali slunečnf den. 
Byla neděle po sv. Janu Křtiteli, v ranních hodinách j''em obzíral 
oblohu. Přijel jsem nočním vlakem do Čace, železniční stanice dráhy 
koSicko-bohnmfnské na horním Slovensko v kraji kysůckém, a zakusil 
hned od nádraží do hostince v městě líbeznosti blátivé cesty. Z rána se 
vyjasnilo, a byla nadSje, že počasí >vydržl<. Slunce také povyskočilo a 
nálada byla jasněiěl. Po silnici svítilo se bláto jako rozlité olovo . . . 
SeSel jsem dolů do hostince, kde byl již živ} ruch ; nocležníci po zemi 
rozložení (nejvíce dřevorubci a dělnici zemědělští) již se pomalu rozchá- 
zeli do ivého domova, nebof večer byla cesta na kopaníce zcela ne- 
možná. Někteří již vesele popíjeli a na neblahou cestu se posilovali pá- 
leném ; byli v dobré náladě a jirozpévovali, jenom Že notace byla chatrná, 
přemožená alkoholem. Jeden z nich litoval ženěni a pořád sám pro aeba 
si prozpévoval : Oženil se po svévoli a teraz ho hlava bolí . . . Ale bolela 



■dovGooi^Ic 



« F. KreU: 

ho hlava od prohýřené noci také. Byla sotjola, bylo po vfplaté b tu fiást 
výdělku padne za obéf korhektvu (opilsUÍ), kleré v tomto kraji mft hoJDé 
STé síle rozestřeny. Hospody, pálenice, kríony — je vSecko v židovských 
rokách, ba celé obce jíž jim patfl a mamy jsou soahy lidumilných knéii 
a lékaffi, ktefi snaíi se korhelstvo slovem a písmem potírati. Spáry váSné 
pevné zatnuty jsou do ubohého téla ujařmeného Slovenska : přeSkoda, ie 
K mravním úpadkem mizejí zde bfvalé vzácné národopisné ozdoby, pisné 
a kroje I 

Krajina kolem Cace jest uléSená. Vzduch zdravý, Široké údolí, 
vroubené olesnalélýmí pahorky, na nichí roztrouáeoy jsou osamélé chaty 
liopaničárú. Caca jest sídlu dřevařského průmyslu a jsou zde velké zá- 
vody; zejména vyváži se odtud mnoho drtivá do Moravské Oslravy a do 
uhelných revfrů. kde se statisíce kusíi ročné upolřebnje do atol. Jest zde 
pozorovati, kterak les řídne a mizi. 

Od Čace jde jedna cesta k 2iliné, opét k místu, kde jsou ohromná 
slvladj.-lé dřeva, jedna náboru k Biihumínu a ke Krakova, jedna na mo- 
ravskou síranu, po které my se vydáme ; vine se širokým údolím. Poslední 
dům n.i levo u silnice v Cace jest opuáténý dvorec, kde před několika 
lety mél avon tiskárnu známý polský poslanec P. Stojalovski. První obec, 
do které dospějeme, je.sl Raková : rázem poznáte, že jste v chudé krajíné, 
jfjíž karakter hlavné jeví se na obydlích a na chudém odévu. Domy 
jsou vesmés nízké, dřevené, s malými okny, pod doákem a bez komínů ; 
kouř valí se z domku pod krovem. Ponévad^. by se v jizbě v3ecko za- 
pudilo dýmem, mají obyvatelé téchlo osad křiie, obrazy a soSky svatých 
pověřeny pod stříškou zvenéí domu. 

Kroj je velmi chudobný a chatrný ; ženy mají na sobe lněné pleny 
bez ozdob, bez výšivek, bez krajek. Drive však bývaly tyto pláchly pro- 
středkem a na obrubé skvoslné vySIvány a ornamenlem i technikou při- 
pomínaly výšivky sousedního moravského ValaSska. Rukávce žen a dívek 
jsou bez výáivek, pouze náramky a obojky jsou velmi nepatrné vySity. 
Kolem krku jest bílá vázanka, životy mají brokátové, novéji^i jsou z různé 
látky, na hlavA nosí kartounové nebo balíslové Šátky, zástéry bílé nebo 
Oiodré, Sorce (fěrtochy) hustě vrapované. Vlasy mají dfvky spleteny 
v rul I k, na jehož konci jsou připnuly pestré vlající sluhy hedvábné, staré 
lo památky po lepSích ůasích. Muíaký kroj jest >drálenický« ; huněný 
kiibht, na némž jsou rukávy zaSity a jíf.hž používá za skladiílě všelikých 
potřeb a potravin, hojně omaítěný klobouk, drsná koSile, kabela pobitá 
knollíky, hunéné kalhoty konělcí v primitivních opánkách, to je vSecko, 
co na zdejíich obyvatelích spatříte. Chudoba lidu lé.«né přiléhá k chudobě 
zdejSíhn kraje, ale přes to z drsnosti přírodní vytryskuji občas svéUé 
paprsky. 

Je po deíli. Příroda dýchá vábnou vi3ní z luk a lesů; jakoby sama 
příroda dnes. kdy v kraji zákopeckém slnvi se hody a rozptýlení oby- 
vatelé se scházívají na výroční pout, smilovala se nad Slovenskem, v íalu, 
bolu a utrpení íivol svůj vlekouc-ím. Itláto schne na silnici a dělají se 
cestičky ; jedeme polní ceslou od Rakové na levo. Není lo lak daleko. 



■dovGooi^Ic 



Na |iouli v Zakopti. 7 

Pesky vrchem pfea les ubéhne se cesia z Cace do Zákopčf za dobrou 
hodinu. Údolím vine se poliiček. kler^ žene malé mlfny a v disCounké 
Todé hojný jest' lov na pstruhy ; milé údolíčko kyne nám v ústrety. Na 
konci v údi)lí na vrfiku Usni se k lesu zákopi-ckj kostel. Již jsme u prvních 
chalup ; lisni se k zemi, jakoby chtĚly v ní zmizeti. ííidovská nadvláda 
i v léto obci jest patrná ; lepM domky, hospodu, živnost má žid a, jak 
jest vidéti. na dnešní pouf jest bohaté zásoben vSelikon otravou pro 
zbožné poutníky. Má rozestaveno několik Senkií, na nich konve s pálenkou, 
TÍno, pivo. ale pK'vládají nádoby s páleným, úkaz to patrný, íe lid zdejSI 
kořalce dává přednost. 

Zákopči j<>i>l veliká obec, Cllajfcí na 4000 duňf. Uomy jsou rozptý- 
leny daleko ůiroko od sebe po lesích b návráfch, kde každý hledá chudý 
chléb pro sebe, muži jdou do svéla za dráleniclvfm a doma ženy rhovero 
dobytka se pfiiivují. V Cace jaou Živé trhy na hovězí dobytek a pfijfždf 
sem hojné kupců i z Moravy a ze Slezska ; sem vodi Zákopéané dobytek 
a za stržené peníze nakoupí si potravy. Jinak se zaméstnávají dřevařslvfm 
v panském lese anebo délajf u židů Šindel. Pole jsou chudá, kamenitá; 
obili jesl Spatné a pozdé dozrává. 

Dnes jest v Zákopéi trochu jasnéjt než jindy ; aspoA v >odpust> 
zapomenou na bídu a rozjasní svOj chmurný ohlídej. Dospěli jsme do 
Zákopči právě, když začínal se zde rozvíjeli poutničky ruch, OdevSad se 
strání, a palouků a s pasek bělaly se phichelky přicházejících Žen, dívek, 
dětí, méně mužů ; ti jsou po vřtímfl vg světě. Kramářské boudy kupily 
se u kostela a proti hospodě. Již z toho, co ae prodávalo, bylo poznati, 
te sem na pouT nechodí žádní zámožní lidé ; nejvíce se zde vidí peéivB. 
N<^k'>lik krúiiiu s medovníky (perníkem) bylo mládeží obleženo; největší 
rej byl kolem můstku před kostelem, tam zazníval o pfekot pískot na 
píštalu. 

Je to zvláílnosl. vlastně atrakce Zákopecké pouti : jimáci z Ochod- 
nice. z obce u ('.mb ležici, narubí píSCal z Heskovélio dřt-va a pouze 
v tetiii' dťii v roce \i> prináSiviiji sem na prodej. Na sta a sta píSťal zazvufif 
zdf v>' vJťch loiiiiiácli a rozmanitých melodiích. PÍSfaly mají příjemný 
zvuk jako fujary ; nemají direk, jenom prstem vespod zv'- '■■' ■■■.'-""i'' 
Pišůila zrobťtia .le ze dvou pŮlťk heskového dřeva, z níH 
íkrnbána: obé p:ill(y se omotají husté buj fieřeSňovou ( 
břiizovou lE?nki>u kúrou. Prodávají se po krejcaru, po dvou, 
Trnéní je na ně písku'., uméni je dobře je zhotovil, ze 
kterou jsou omuláiiy, zálei:!. aby byla dobře >oblúpena>, 
zaschla ; která pi>lala slabé zvučí, namoíl se ve vodě. 
ve-telá podívaná na hošíky, kleřf si ve vodě máéeli a pri. 
stále je zkouSeli: mladí i sl;irí. všecko pískalo a každý 
k'ilik. Vždyf z p^iijii záKnpeclié musí se domů donésti' nĚ 
děti a prri niiili' pu-ittvce. 

<'d líjl.ivé' [iřišlo proce''Í s hudbou. Dobfe hráli, li 
píseĎ zvlú:ílniiii zpíMobem ; hudba hrála toliž melodií a lid : 
Snad tu hudba zaoolila trochu vysoko ! 



■dovGooi^Ic 



8 F. KreU: Na pouti i Zákojičl. 

Sli jsme do kostela. PéCf mfstniho děkana fiarčanského je kostel 
pfikné opraven. Lidu bylo plnf kostel a kolem kostela plnf Irarnfk ; 
Zebrikú In byla také hojnosl. Rakovskf kaplan kázal a zcela v pořádka 
káral lidské nectnosti ; ostřejším slovem sám dfikan pak promlavil a 
zapffaabal evé farníky, aby se vzdali korhelstva, neopíjeli se a neztráceli 
zdraví a majetek. Zdali to pomohlo, nevíme, ale co íid nachystal, ne- 
zůstalo mn. V pálence ntopf se aspofi na chvilku tradnost mysli , . . Lid 
zde žije ode dneška do ifúka. 

Boj 3 kazatelen mil by stále obraceti se proti jizvám naSeho lidu. 
Školy na Slovácku nemohon lak dQrazng pracovati, návStřva Skol jest 
toli2 chatrná s mofenf maďarštinou ajímá času k dilležiléjsfmu učeni. 
Znemravnélost bují, lid klesá, jsa zhuben bfdou a zoufáním nad truchlivou 
budoacnostf. Lhostejnost vidfte vSnde ; k ní se druíl nedbalost, dffvéjSl 
pilnost se vystěhovala. Zámožných lidi lu nenaleznete. Pozoroval jsem 
blíže kroj a nalezl jsem na některých částkách krojových u starfch žen 
vzácné vySívánl, stopy to po byvaté nádheře, blahobytu i pilnosti zdej- 
dího lidu. Dnes již viecko zevSednělo. Pravda, národopisec, který sem 
zavítá, nalezne zde hojní vděčné látky a vzácné jedince typické, aviak 
jsou to jen matné stíny po bývalé rázovitosti. 

Bída vyhlodala z kraje tohoto vSecko, co mělo vůbec nějakou 
cenu ... Po starých památkách není zde slopy, snad dále v horách 
naSlo by se v samotách níkolik národopisných památek. AvSak až sem 
vedrali se kramáři, slídící po národopisném lidovém majetku, a vybrali 
vinde, kde co jedté zbylo. Dnes se prodávají na trhu tretky pro ženské. 
£átky, pentle, kartouny, pro mužské hotové kabáty, boty. opánky, hune. 
Též zde prodávají řičíce (řeleta), dřevěné krabice, zvonky pro skot, nože 
a jiné věci. Zákopdanky prodávají zde tvaroh a syř. To jest celf trh, 
koupili byste všecko za několik korun. 

. Ruch úplné zmlknul prese mSi, která po 12. hodině končí. Lid se 
zvolna rozchází po palouku a píSťalkovy koncert znovu se rozvlnil na 
plné kolo. Z hospod muzika vesele notuje, a dozajista že za chvilku 
Zákopěané zapomenou, co jim pan farář kázal . . . 

Nedočkal jsem vefera. V počátcích veselosti davu Zákopčanň odehrál 
jsem se lesní cestou zpĚt k Čace. Na pokraji lesa dlouho jsem zřel zp^t 
v milé Zákopecké údolí, kde se ves bělala jako pod sněhem, plachetky 
ztrácely k lesu, vzdálen&jai vraceli se do hor. Z údolí pěkné písně mlá- 
deže zaznívaly ke mně, to jediné, co zůstalo po bodrých obyvatelích 
chudého kysúckého kraje. 



■dovGooi^Ic 



H. Scboenbaum : Nafie dSti. 9 

Naše déti. 

Řada roeprav a materiálu na eákladé studii o českém ditéti. 

Zahajujeme pod timlo záhlarím fadn atudif o Českém dítěti, doafa- 
jfce, že tim pfijdeme vhod basovému oynl směru, jenž studiím 
těmlo při Tédechéro bádání psychologickém vykazuje mfslo vynikající. 
Prosíme za úůastenstvi čtenářstva i odborníky Žádáme za podporu, za 
hojné pfispévky původní. Redakce. 

I. Nápady, taškařice a vtipy naSieh déti. 

PISe M. SchoBnbaHBi. 

,DtUU mjitl-Dlu, Jkko iiriniillTnI ItdoTt 

rr-^hr "I r.-,,- ■-.' . ,^.„ ■ , ^,, ,piriiniu, ]*riDi7ccnmiiijU»in,iBDhDiiii huuii 

' ' ' ■• ■ ^ . ; ; , , , _ .\ ' Jd» (Ml nkB I rni* ■ roiiiiMiii — da-nd nho- 
Ui, .. \l {^■^■j ■ J_^ .^ klcmo i* ml b>ál.' J. BnUy.') 

Kdo má rád děti a s porozuměním pro jejich vf voj pozoruje rQzné 
projevy probouzející se duůevní činnosti jejich, zapamatuje si nfikteré, 
zvláSté význačné příklady, jak se v určitém případě dovedlo dítd, námi 
nerufieně pozorované, vyjádřiti, samo tvoříc si svfm prává způsobem, pů- 
vodním a cbaraklerislickým a tudíž nenapodobitelným, takřka docbvilně, 
okamžité své prostředky projevu situačního připadne, výstižné a pro 
přítele-pozorovatele děctia zhusta přímo neodolatelné svou rozkoánou, 
naivní komičností. Cenné tylo dokumenty dčlské nejprve zaznamenávají 
a nejhorlivěji Aiří jako slávu důvtipu srfch miláčků přirozené první opa-- 
trovatelé, péslouni a pozorovatelé dítek z lásky: matky. Přítel détí, 
známý ve ŠFaslných rodinách, požehnaných bystrou a čilou drobotí, ne- 
únavné sebe i matku zaméstnávající, na první potkání zaslechne lu po- 
každé skoro vesměs nové ukázky poléSilelné tvořivosti dětské slovem 
i obrazem; toho Sléstí aspoú stejné ůíastny jsou jak matky bohaté, (ak 
prosté ženy z lidu. že stejnou radostí naplĎuje láskyplná srdce jejich 
tento mateřským blaSenstvfm neocenitelný a za obětavost matčinu v je- 
dinou často náhrada její poklad nepřekonatelný a skvost nedostižný a ne- 
vyrovnaný, toliž pokrok u vývoji jejích poupáiek. — Málky docbovávajf 

prvé takové ukázky délsk" *' '■ ''■■* — ' — -ují— m -- j.-.^ 

vyrostlo a často mu je pal 
svůj; ale poměrně jen ve 
návací zachová se pro z\ 
získaného z pozorování c 



■dovGooi^Ic 



10 H. Scliaenbaum: 

psychologie borlivd ae límlo předmětem obírá s nejrůznějších hl<;dÍ3ek 
pozorovacích, jimž i u nás v universilnl exLeiisi prof. J. čáda (>0 dudi 
diléte<) se značným úspěchem získal obecnou pozornost Vysoce zajíma- 
vými a (loutav^mi výklady. Značná Čásl váak výsledkQ, docílených dětskou 
psychologii, spadá léž v obor lidopisný, jakož vůbec »n«kterými jety 
psychickými zabývají se z jiné stránky a za jiným úĚeiem národiipig 
(elhnologie), jazykozpyt, kuUurní déjepis, aesthetika, elhika Témlo psycho- 
logie zákony svými dává základ a obráceně z nich čerpá hojný oiatiirial.c 
(Dr. Franl. Krejčí: -Psychologie pro ákoly, V Praze 1897, k jejíž str. 5, 
46, 47, 48, 52. 58. 67. 71 a 122 zde odkázali nutno.) Pro které ilčeiy 
své léi^i i národopjs z obsáhlé a vždy zajímavé látky o dětství, to v úvodá 
znamenitého spisu svého >Sludie dětství* anglický odborník na slovo 
vzatý výslovně dokládá: "Lze zajisté na dítěti atupovati, kterak jedno- 
tlivé smyslové orgány počínají svou funkci, jak se tvoN prvé myálenky 
a vznikají první cily. což vén je poučným nejen pro studium psychických 
jevů jednotlivce, ale i pro p^>znáni vývoje celého plemene; nebot jako celé 
mySleiií, cílení a konání díléte v mnohém se srovnává s obdobnými loDk- 
cemi plemen na nízkém stupni vývoje se nalézajících, tak lze také za to 
mtli, že vývoj dítěte bere se podobnými Cdslami, jako se dál vývoj celého 
lidstva." 

Podávám tuto některé nehledané ukázky projevů dětských z rodin, 
jii:hž dítky jjem pozoroval, s nutnými poznámkami o rodiíii^h jejich, 
o domové, rodinném prostfedí a ostatním okoli, o poměrech a výchovných 
vlivech, jež na dílko piísobiti mohly a pokud lze, i dosavadní vývoj, 
schopnosti toho kteréiio děcka liledim stopovati v stručném pokusu po- 
vahopisném. Co do slárj dílek mnou pozorovaných, jsou projevy tuto za- 
psané z doby vývoje dítského od 3. do 6. robn. 

Piikud malí hrdmové moji ze základních pokladn dětství, totiž 
.obrauiii^ti. rozumu a vůle a kterého více měli, a klerým z podanv^ch vý- 
roků déťkých projevuji se původnost a samoslalnosl tvořivá, a kterým 
pudy reproduklivni a sebezaměstnávací, klťiýni zas*) svévolnost a vzdor, 
to vše necliC přátelé drobného svěla sami posoudí z původních a nijak 
neměněných dět-kých výroků těchto: 

1, tVrmte »iě l:c mně\t Tak ještě dnes připominávaji dospělejší 
již Ruzárce, jak primitivně žadonila za malá, aby ji •pochovali". Uívčálko 
vesnické, drobné a nevalně silné, s ob.slojnou paměti, ale men^^í vynalé- 
zavostí pvivodni, passivně trpělivá, v zaměstnání vytrvalá, mírná, dobrá, 
konečně po dlouhém čekáni dovolává se přece chůvy. Malce někdy tyká, 
ní^k<ly vyká. Slýi'lialaC malá siihovanka, |ak maika sluíce říkala: >Vemle 
Vy jt!« a když ani to nespomohlo a ani pak se ještě netilišila, matka co 
poslední instance kázala si >plattjvé údoli- v peřinkách podati slovy: 
>VVnite ji sem ke mně!> a tak asi složila si naše fiůženka svou první 
prosbii-ku. 

2. *Já se ne.můiu vynd-it!^ Pokřik to za pomoc! Táž osůbka 
ženská nepatrné jeíté obratnosti tílesné a jak sám výraz nasvědčuje, do- 
vednosti vůbec pramalé, neposedností zapadla mezi sedátko a lenoch 



■dovGoOi^Ic 



NaSe Uéti. II 

u avéhn stolečku a uakfihnuiým ISIfůkem svfm tak uvitU t tědito stra- 
fiidelnfch klepetecli, te ani rueičkami nahoru puzdvihnuuli, ani nolkami 
na podlahu poslariti se nemťiže — vis< 7 půli a — z trapné těžkosti 
snall sa vyváznouti signálem, jení vSecky nezdařené pokusy vrtivĚho na- 
mihání o marné sebeTyavobozeni obraznš a plasticky znázorňuje. 

3- 'Maminko, pověz tni, co mám na Tohé chtít!* Vzdech roztomilé, 
zoufalé bezradnosti prosté duSinky. Do třetice I4ž jedináčtk. jfhoi otec 
je3té se nenauíil. jnk zacházeti s dítélem. Jehož matka vt>l^inou bývá sama 
s mazlíkem dom^i 'i jest pMliS váíná, nSkdy njálomluvná a vždy málo 
veselá, atále zamfeslnána jin'fmi potřebami domácnosti a pokud ona sama 
si nechce pohráli 3 dceruškou, nechápe do>li polfebu dlif^te po obměna 
hravého zaméilnáni a málo pozornosti vénuje své Kozce. Kromé hluché 
a samotářsky pMsné babičky jest s děvCátkem vélSinou doma nevlídná a 
nevýcliovná — samota, která ji nuli hledati si v^emoítié zaměslnání. 
Nejčasléji méH délku a Sfřku svétnice, již neimavne probíhá křížem krá- 
žem bezpoClukráte s borovou stoličkou v ruce. Sotva postavila Rozárka 
ubíhaná svou stolíčku po nékolikálém obéhu velikou, selskou svélnicl 
vedle matky, neví si hned zase co počít. Naíi; panenka Rozárka trpí 
rozhodné vyslovenou nodou a marné je odbfvání mrzuté matky, která ji 
za to uSlédřuje vňelijakfch mevhod a fňukavích vrnidcl- — misio aby 
sama naučila se i-ílost prvních péti let dceruíčiných pfiměřené zaméstná- 
vati. Ilez sourozi'ncQv a kamarádek i laková capavá divoáka mezi nev£l- 
mavými do.ipélfmi se hodné nudí než usne. Jiné rady ae cliudérce tebdy 
asi také nedostalo od nevlídné matky . . . 

4. 'Matni, on kulhá — hubou!* S takovou vyřízenou přiběhla 
choti lékaře městského nejstarší dceru.^ka. když se jl nvilinka tázala, co 
chce hoch, v síni čekající, Miirenka útrpné vydOšena novým /.jevem 
pacienta koktavého, neduvedla holeslné pro ní podívané obtížného chlap- 
cova dorozumíváni lépe vyjádřili než orií-inalnlm p<idobcnstvim, jež si 
okamííté vytvořila. Podobný bolpstný děs, ze soucitné lítosti smíšený, po- 
zoroval jsem u Mařenky a jiných déti jejího veku také, když potkávaly 
bluchonémé děti a poprvé spatřily posunky, jimiž se ubožáci doroz- 
umívají. 

5 tAtnluuk! (Ani muk!) Kdijí je pst. tak je pxf!« ZviáSlní vý- 
sledek dočasné změny okolí jazykovéíiu. .Mařenka dokdirova vrátila se 
z letního pobytu, jejž trávila rodina na české Kamutí. do města národ- 
nostně smíapiiého a — již dostavily se vlivy jazykové smípsí. z čelcdníku 

slýchané. Při hřmí na ákolu s němi-ckou družkou okřik — '■■ "- = ' 

jednou místo •Ani mukN : Když jsi-m řekla »Hcho!«. t. 
asi správně dříve slýchávala, nyní přepodivné zkonmli-ii 
která jl íraslně ziistala posmř.íným přívlaslkcm >.Mark<<. 
minku na doby, kdy >chtěla býlí laké Nérakyní z Druli' 
o lom slyáí. 

;'." jiíst zhupla olililiijný vj-^im.' 



ovGooi^Ic 



12 H. Sctioeubaum: 

6. 'Ale — holoubkové se nevadéjí!' Jaká to pfemoudřelá a pFe- 
zrálá reprodukce z 5letého mozku? PfipouSUm. Ale proč se také v nečas 
akádliti před takovým filipem kritikem, tfeba nejneTiDnějSim žertem: >Mf 
žijeme jako holoubci.* Hádka to nikterak ov9em nebyla, žijlC MařenCini 
rodifiové v dCastné shodd vzorného manželství, ale nedosti opatrně vyklá- 
daná rQzDost názorů mezi otcem a malinkou svedla vSetečnébo vSadybyla 
v sukfDkácb, že častgji slýchané podobensivl o obrázku >ho]abf idylky* 
na stfeSe opakem applíkoval ns otázka, jak vidno, dvojbfilkou. Že loto 
orakulam MafenSino zastalo jediným toho druha a posledním, bylo mi 
Térohodně zaručeno. 

7. > KdyĚ lo fikáš Ty, ták to umím, a když to říkám já, tak to 
neumím!* Síbal Otik jako pravý klučina- ferina nechce se ničemu, poněkud 
vážDdjSimu rád učiti, ani hravým ulehčováním nemůže mu trpélivá tetička 
vpraviti krátké, veršované přání k matinčinu svátku. Pfedfíkává mu tedy 
neúnavné rýmy blahopřání tak dlouho, až je OtouS snadno múže po ní 
opakovat. Ale kde! pak nade pachole plno svévole a učiti sel Jsa vyslý- 
chán, hned uvázl a k vlídné teling domluvě odpovídá: >Ja tam něco 
,BoiI atéstl' — něco ,požehnánI^ — a dáie neumí zase ničeho. Byv 
za to již přísněji pokárán, bráni se lenivý Žáček pohodlnou výmluvou, 
které velmi Často také pozdéji jeaiě mnohem starSf školáčkové i íkolačky 
ulívají: Dokud slySeli odřlkávati svůj úkol někfm jiným, druhým, zdálo 
se jim, že umějí to již samil Ale jakmile spustiti mají sami, rázem je 
po zdání, a trapná skutečnost dostavuje se nejobyčejnější — plačlivostí. 
Takovfm finalem vyzněla též Otíkova taSkařice. 

Přestávám zatím na těchto několika pokusných ukázkách svfch. 
A neklamu se asi, Že již za čtení jich leckde bylo slyěeti: >NevídánoI 
to je toho! Takových a podobných >rozumů*, ne-li mnohem lepdlch, 
mohli bychom my sklízet od naiich dětí plnol Kdybych já schovávala 
vSecky nápady a vtipy naSi Anežky a Miládky, nebo zapisovala, co toho 
jen napovídá kolikrát náS Jeník a Frantík a Karel, to by již botová sbírka 
byla!* A nám o nic jiného tu nejde. Látky je ovSem nadbytek. Ale 
sbírky. Ano, jen kdyby byly! Ale jen o sbírky dobře a soustavně pořízené 
nám běžíl A ty nejsou tak snadné. K těm je třeba ničeho vtce, než jen 
kopy více méně nahodilých dětskfch nápadů a říkadel. Účelnost podobné 
Činnosti sbéracl nntně předpokládá znalost předmětu a vyzkoušeny správnj 
postup, melhodn, pozorovací i sběratelskou, kterých nabyti lze jen předchozí 
soustavnou průpravou theoretickou a souíasnou rozsáhlou a důkladnou praksf. 

Nemáme-li zbyLefně, bezúčelné zapisovat a sbírali věci bezcenné, 
nebo snad jen odpadkové a vedlejší, nutno správně liSit a věcně roze- 
znávat. Jen z dobrého materiálu, účelně sbíraného, bude lze pořídili výbor, 
odpovídající skutečným potřebám kritického lidopisu českého. Naivní si- 
tuační liumor, jinak náladové vítaný, v ukázkách dětských výrokiJ ještě 
nestačí. PQvodnost a ryzost jsou přední a nejdůležitější podmínky našeho 
předmětu. V čem jsou tyto projevy dětsky své a v čem svérázná? Českost 
jejich pro nás je rozhodující. Čím liší se od cizích, jinonárodnich? To 
musí hned na první pohled býti palmo. 



■dovGooi^Ic 



NaSe děU. 13 

Průpravě Idchto hledisek bdělé pfispějt vedle pilného cviká pozo- 
rovacího i nezbytné theoretické pomůcky knižní Vychovatelé mládeže 
z povoiánf, učitelé a aíiitelky naie i péstounky z opatroven, znalci dítéte, 
lékaři potřebné knihy již mají a k případné okamžité pořade dovedou si 
pokyny nalézti v odborných spisech a příručkách aem spadajicich. 

NejlepSi návod pro sbírání jak duSeslovného, tak lidopisného mate- 
riálu ze života détského k naSim úéelQm nalézám v Sýkorové pře- 
kladu: J. Sullyho >Studie détstvf', kde zvlááté vyjmenována též 
(sir. 396) hojná literatura předmétu, jako pilně citovány již v každém 
odstavci cizí prameny. O spisech a pracích slovanských vlak J. Suliy 
skoro ani se nezmiňuje. Časopis iŽívot, list pro výchovu v rodině, Škole 
a spoleéno3li<, pilně pěstuje rubriky, jež blízkostí dětské psychologie 
8 lidopisem a styénoalí její ae SirSim národopisným studiem s prospě- 
chem hodí se též nám, jako na pf. sludie: >DuSe dítěte s krátkým ná- 
črtkem dalšího psych, vývoje* (J. A. Sikorskij) v č. 13. roé. IV. a j. v. 
Užitečné pokyny populárně zpracované obsahuje též záslužná práce Václ. 
Gabriela: »Výchova rodinnái, V Praze 1894. Nákladem >Libu9e, matice 
zábavy a vědění*, ročník 26. fifs. 5. — 6., kdež na pf. > Výchova jedináěků 
a někohka bratrilv a sester* (str. 43. — 46.) a pak >Jíra a práce> (str. 156. 
až 187.) atd. pěkně a k našemu účelu případně jsou podány. Vhodné 
poučeni, obecné přístupné jak výběrem i uspofádáním, obsahuje též >Kníha 
inoadrosti. Sborník aforismů a sentenci paedagogických*. Sebrali Dr. J. 
V. Novák a Kar. Vorovka. V Praze 1892, kdež odstavce > Dětství, jeho 
důležitost ve výchově* (str. 36.— 40.). dáte >Děti učiteli dětí* (str. 163. 
až 164.) a iDéti učiteli dospělých* (sir. 164. — 165.) jsou dobrými uka- 
zovat el i k přípravě na Si. 

Pravý základ vSeho pozorování života dětského nalézti lze ve zna- 
menité a důkladné knize V. Preyera : »Die Seele des Kindea Beobach- 
tungen ňber die geislige Entwickelung dea Henschen in den eraten 
Lebensjahren*, Leipzig 1900 (448 str.), k níž vlak s piným užitkem 
i pro svůj dorost sáhne kaidý, kdo vůbec stará se o správné porozuměni 
záhadám života dělakého a kdo pečuje o rozumnou výchovu dítek svých, 
budovanou na všestranné znalosti základních jevŮ duSe děitké, Preyerem 
klassicky probádaných a prozkoumaných. Právem dí pořadatel nového 
vydáni skvostného díla Preyerova, jeho bývalý žák a spolupracovník 
Dr. Karel Scháfer, professor fysiologie v Berlíně, že >,Duše dítěte' jest 
Preyerovfm nejlepším spisem a vůbec dilem základným a aměrným, 
které stalo se jádrem celé odburné literatury, stále jeAtě vzrůstající, ze- 
jména v cizozemsku*. Vilém Th. Preyer, proslulý fysiolog, studoval na 
základě rozsáhlých zkuěeností, získaných z mnohaletého vědeckého zkou- 
máni obrovského materiálu klinického, a za pomoci čelných vynikajících 
badatelů jiných vědecky odborně popsal fysiolůgické základy prvotních 
duBevDÍch projerů détahých. S příslovečnou nčeneckou důkladnosti věde- 
ckou Preyer přiblíží i k nejmenSim podrobnostem a vyčerpává svůj před- 
mět se vzácnou láskou a horlivou svédomilostl až na kraj dostupnosti 
klinické. Jeho > Každodenní zápis o výsledcích pozorování psychogeneti- 



■dovGooi^Ic 



U M. SchoeDbaum : 

ckého u dllřle od 1. až do 1000. dne žiíota se 3 tabulkami k ur3ovánÍ 
stárf t je vzorná práce n<>ocenitřlné pile a překvapujícího důmyslu a 
bystrozraku pozorořalelského. Při lom čte se kniha Preyerova nikoli 
jako tĚžká, nezáživná uřelinice, njbrž lehce, ba příjemné, jako výklady 
slejné zajímavť i poulavé. 

Dávaje pokusem svfm podnét ke sbíráni deukfch dokumentů 
k účelům lidopisném v >Oeskéin Lidu<, zvu tímto vSechny éťské přátele 
a přílelkyné détí k oclioliié a pilné součinnosti v zajímavé a důležité 
rubrice sborníku národopisného, jsa přesvědčen, že rády přihlásí se nejen 
matlnky-élenářky. nybri též eténé uůilelslvo čefké vSfch Skol a slupňQv 
a ée£lí přátelé a pozorovaielé maličkých vůbec ze vSech vrsitv Účastenství, 
doulám, nebude tu nedoslalek: vždyC je čily zájem o život détsky laké 
u nús prokái^án knihkupecky i liierárné. Pokud nová rubrika vyžaduje 
neposrrádalelnó pomoci redakční po stránce jazykové i včcné, lidopisné, 
bude vSem P. T. ochotným sbčratelům a přij-pÉvalelkám ochota p. prol. 
Dra Č. Zíbrta jako vždy přístupna v každé p<ilřel)6. ftovní^ž bade o po- 
kyny i pomů''ky bihliograftcké ct. redakcí zajisté stejná ochotné a vydatné 
poalaráíio. Nebude snad /.bytečno již nsní připojili ocliolným samoukfitti 
laikům, jež 7ěc naie zajímá a již rádi by ías i práci vénovali, kteří vSak 
nemají žádných pomiicek. několik vhodnfch pokynů vSeohecných pro za- 
čátek, než si souslavnéj^í návod opatří; Ičm pak, kdož mohou hledali 
poučení knižního, stačí poukázati zalím ke spisům shora jmenovaném, 
z nichž vedle zkuSenosti vlaslní jsou čerpány zásady a pravidla tuto 
shrnuté. 

Nám jde o původní a svérázné projevy duSeviií činností českých 
délí. V bytosti českého díléte hledáme >čiovĚeslvf, jevící se lu jako 
v pudu: díté nemá do sebe zvláštní osoblivosti, ale jest nám obrazem 
veškerého rodu'. (FranU Palacký.) Začínáme sbírati slovní projevy 
détské, potiévadí. j-ou nám lou dobou nejbližšími, ale vime, že jimi ne- 
bude český lolklor ilět.^ký vyčerpán, i kdybychom všechny možné 
sebrali 

Z malých začátků téchto chceme po-lupnS obsáhnouti ivšechen 
vývoj dílĚle až k jeho p!né dospélosti jiikýmst zmenáeným obrazem* 
(•kiíllurniho vývoje člověčenstva od prvních zárodků vzdfíanosli až na 
naSu doiiy<. \ti: Ul. Hoslinskýl, obrazem ovSem ryze Českým. Jako 
pozorování íysiiilr.i;;eká a p-ivcholoKická, slejnĚ i naíe vyžaduji pravidel- 
ného a trpěliFČiio z^iměslnúvání se détmi každodenního a nejsou ani bez 
obtíži, cheeme-ii se vyvarovati u di^lí obvyklého mechanického napapoo- 
škování. Z-ďfhnn-un jest. í k naši putřehř piižrorovali především soustavně 
jedno zdravé, ar i n:)|i:idně rychle, ani příliá pomalu se vyvljej>cí díté a 
(což nejdňležili-]-il mTušciě pozorovali je, nepozorované, v přirozených. 
neličenýcli, nij;il;ym vyevi-em neiiriié'i;ovaných, nesfrojených posicích, jak 
pravé samo roste a bez s"i;^'c-tvních vlivů cizích se vyvíjí a jen svými 
prostředky se projevuje A Ivto zdánlivé lehkosti nejsou ve skutečnosti 
tak snadný. 'Jest obtižno pozi.ali tajné písmo duše détské a rozluštiti je. 



■dovGooi^Ic 



MaSe déti. 1& 

DuSevnf žisot člověka v prvé dole jelio yjvoje tak jest zalajvn, íe jest 
Ifebii spok>-[iú práce mnohyi li priícavnikúv, aby byl odhalen. < (Preyer.) 
Jedniitlivei; (ti jen skrovnou část přehlédne, a to puiize vylivalou. obtl2noa 
D zdliiuhuvon prací. Studium naSe budu zuloienu -na xákUdech empirí- 
ckVcIi, ("iiii na co možná hojném poůlu pozorovanyih pHpariŮ jtidnutli- 
Tých. jež iinatysovali budou co moíná hiijná fakla ze živola délského.« 
(Sully., 

rii/oroTánl nntné vyžaduje objektivní slFíitlivosli, Nechceme vésti 
dablonovilé rubriky p^cudoliunioritlickó, jakvnii bývají jllu.slraratié anek- 
doty o <léU'(-h u některých časoptíiů, 3 dčlanými ivtipy dospélych, pod- 
hládanýiiii (ígiTkám délskym. Polrebiijeine nikoli výmysly, napodobované 
výrokům délským, nýbri skulečnosti pravdivé vypozorované. A lu jest 
překonali nejednu obtíž a Ca^lo nejťdnu překážku. Je.st známo, že více 
méně kaídý, kdo 'lne k předmětu iivého pozorováni, k dětt>m, opravdu 
s láskou. Jim i. místy trochu nadržuje a nadsazuje v jejieh prospéclu. 
Idealisuji přirozené své miláčky, zvláítě v dobé prvého, rozkolného na- 
díeni, ml:<déanezku5ené matky, jako stejné pochopitelně později nejžasleji 
zkreslí váni do Úerna obraz dítěte zase — lyléí, vůCi zbujnělým mazán- 
kům svým malomocné stěžovatelky. Tu neobejdeme se bez přísné auto- 
kritiky, jež ovSem žádá i obětí mateřské pýchy, při znaíné opalrnosli v po- 
zorováni i zivérech z ného odvozovanýcli. Jakých schopností a vědomostí 
třeba k lomu, abychom co nejúspěšněji stndovati mohli >ten drobný ná- 
rúdek, jen/, pocimzí z naíeho vlaslního pleniene<? O lom zase nejvhod- 
něji pro iiá'^ účel a nejpřístupněji pro nás samouky pouěuje J. Sully 
(sir. \H.— 2f.)): Musíme pracovníky míli obzvláňtě způsoliilé. Jak tu ab- 
so]u'ně třnliii daru jislé prozirasosii. Kdyby se mne kdo lá/.al, jaké vlasl- 
no-itj má niili dobrý pi zon. válel ačlí, snad bych k vuli kriitlio.ili odpo- 
védĚi : JisLini í^cliopnost dohadovaci, klerá vyplývá z lásky k dšlem, oje 
docelei íi véilcckou průpravou. 

Lidé li:idafii, kteří pravé proto, íe mají v sobí něco dilěli příbuz- 
ného, dove ivu se. }nk se zdá, ihned dorozuměli s dí;;(i)j. Ženy jsnu proto 
tak výlormmi znalkynémi dětské povahy, poněvadž nimi ve vyš>im stupni 
dar sym|>ulhické proziravosli. Tato sc)io|inc>st není n]kler»k éí.-té inlcl- 
lektuiihii. nýbrž prýští ze zvhUlnilio dníi*vniho rozj". loženi povahy, kle- 
rému "živili vřech malých tvoru, přcdevňitn dělí. jesl vidy ni:lý a pří- 
buzný. Je»t to z valné části druhotní éili nebylý inid. kUTý piyšli z ob- 
sáhlé zkuá>-no,sli. Nebílí li, kdož rádi mají dilky. Iilediiji sluli- předmět 
své liisl>y a ne;aou nikdy tak Sfaslni. jiiko když jsou ve .■ipi.i-^čnosli dělí, 
sdílejíce s nimi své myšlenky a záliavy. A takuvítnio -il;i ým slykcm 
vyvíjí se pinl čili takt, jimž rozezná sn lined a ncpochviiriĚ \vznam dět- 
ských projevů. 

K pře-:nému bádání, jehož vyžiidnje věda, je třeba dal-í kvalifilcice, 
psycholof;ické průpravy. Skutečně ji-iiné a pludné p'-zoM^váni ji'>'l vý.[i-d- 
kem obsábljch vědomostí a ka/dý, kdo -c chic k,ili\v;i!i vřdccky j.o- 
zorováoím nejnižšího stupně dušcvníim života dítěti-, niusí znáti tento 



vGooi^Ic 



16 H. Schoenbaum: 

Život jíž T celku, pokud psychologie jest s (o, aby popsala jeho vf značné 
rysy a arci 1a podmínky jeho činnosti. 

Vedle přesné vědeckého pozorováni od horníkův- učenců jeSté v3ak 
jsou mnohé způsoby, pozorovati mysl dítěte, které nevyžadují tak značné 
zručnosti, nfbrž mohou b^ti konény klerfmkoliv intetligenlnfm pozorova- 
telem, připraveném pro Inlo úlohu jislfmi studiemi psychologickými. 
Poukazuji zvláSlé na ono bohaté a vysoce zajímavé pole výzkumné, které 
■ se otvírá, když díle počíná mluvili. A zde přímo dotýká se lálky nafieho 
pozorování a sbírání. >Détský. hovor je vždy cenným pi'o psychologn 
(a tedy také pro ethnografa), a co mne se týče, byl bych rád, kdybych 
mél co možná mnoho anekdotických záznamů jejich výroků.* 

Zde tedy zdá se, že je mfsto pro pomémě prostou a neučenon 
práci pozorovatelskou. Ale mýlkoa bylo by mysliti, že i tento obor po- 
zorování nevyžaduje více, než obyčejné inlelligence. Především jsme na- 
klonéni, ukládali mnoho svých stardlch myšlenek a citQ do délf (Droz) — 
•jsme Šáleni sami sebou, kdyí pozorujeme ta roztomilá pacholátka^. 

Je na snadé, kdo nejlépe dovede býti Činným pro náš úkol: >Pé- 
slounky opatroven společně s matkami. Spolupracovnictvf matky zdá se 
mi býti naprosto nevyhnutelným, poněvadž i kde je raimoSkolský styk 
mezi učitelem a žákem, nevyrovnají ae védomosli, jichž může nabýti 
učitel, nikdy vědomostem matky. < Jako způsob nejlepšího pozorování do- 
poručuje Sully osvídčené zápisky (sir. 28.) takto: -Velikou cenu mél by 
zápis, dobře vedený denník, obaahujicí zvláštní dokumenty vzorných zá- 
znamů o dělakóm rozvoji. Nevyhovují-li vždy přísným vědeckým poža- 
davkům co do úplnosti, přesnosti a nestrannoati, mohou býti nicméně 
dobrou pomůckou vážnému vědeckému mySlení.* 

Rozumí se samo sebou, že znalec tak vSestranné zkuáený, jakým 
je řečený autor >Studíi dítěte<, neopomenul varovati nás nejobyčejnějších 
a nejhorších chyb, jakých dopouStěji se po způsobu vSech sběratelů z pří- 
lišné jednostranné zaujalosli pro svoji zálibu a její náruživě milovaný 
předmět i naše matky, zapisujíce a sbírajíce výroky svých pokladů: 
Kultus dítěte, sentimentální zbožňování dětských způsobů je velice ne- 
přátelský v3emu dokonale chladnému a nestrannému pozorováni. DalAl 
pramen klamu při pozorováni dítek, jemuž se vyhne jen velice cvičený 
pozorovatel, jest pro výsledek přímo nebezpečně upozornéní, Ifeba zdán- 
livě neSkodhé, že dítS jesl pozorováno. Vlivem humoristické nálady po- 
zorovatele, nebo nedovolenou a nemístnou radostnou sdílností pozorova- 
telky záhy vystihne dllě, že jest pozorováno a jakmile samo zpozoruje, 
že vás jeho řeči zvláště zajímajfr anaží se rádo učinili dojem. Snaha, 
říci něco překvapujícího, podivuhodného, sníží pak patrně cenu jeho slov. 
K této závadé vrací se J. Sully v závěru své krásné učebnice b pochopi- 
telným důrazem a znaje důležitost projevů původních, žádnými cizími 
vlivy neměněných, snaží se oddáliti jakékoliv cizí íjvly z této nedotknu- 
telné oblasti tvořivé činnosti dětské opětovanou výstrahou: >Arci že 
mnohdy prokmilá domýšlivost na vlastní rozum a troufalá v3elečnost.< 



■dovGooi^Ic 



NaSe děli. 17 

Hajf-li však vfroky pro sbírku zapisované do dennlka byli přimfini, 
oaiTnfmi projery ryzího délabého cflínt, smfAlenf a jednáof, nntno s nej- 
t6UI opalmmU a úzkostlivou pozornosti rystHci se víeho, >aby nafie po* 
zoroTánl maliCkfch nikdy nezničilo rozkoSnou proslolu a bezdMnost jejich 
konáni a nezměnilo je r nepHjemné, malé herce, úplné védomé své úlohy 
a dychtící po obdivuN 

Jest zvláAtní radost i z nejmendích úspéchA pfi léto zajímavé a vždy 
nové objevy i pAvaby skytající práci a rozlomilfmi nejmenšími lidskými 
poupaty. Té plné se oddává i védec aám ze zájmu svého oboru: >D6lská 
fantasie nezasluhuje býlí studována jen k vAli svému zvláitnímn pAvabu. 
V mladém věku individua a plemene jest lo, co my lidé osvícení jmenu- 
jeme fantasii, z vétií éásti pokusem chápali význam vécl.< (SuUy.) A ůeká 
a pfedpohládá tuléž hřejnou, vlabon roikoě z činnosti sběratelské u matek, 
jichs poklad citů nejdrahocennějaich mAie býti jen obohacen výsledky 
láskyplného pozorování vlastních dílek: 'A nemusíme také namítati ni- 
6eho proti tomu, aby nám byla podána nová osvétlenl nejrozkoSnéjělcb 
alránek dětského života. Kdyi setkám se a nějakou takovou Sprýraovnoa 
ukázkou dětských kouskA, nebu s rozkoíným détským monologem, divím 
se, jak matky mohou nechati uniknouti si jen kapku z onoho občerstvu- 
jícího, obvesel u jícího nápoje, který denně ae prýllf z pramene dětské 
fantasie.* 

Po tomto erdedném vyzvání Snllyově doufáme, ie také nám dal- 
áibo doSadovánf se u naíich vážených Atendfek-sběraielek netfeba. Těitme 
se tedy na brzkon a častou shledanou se vSemi, s malinkami >jedináčkA 
střízlivých dlleb, u kterých chvilky originální vynalézavosti nejsou Časté', 
stejně jako se shovívavými opatrovnicemi a ocbranitelkami početnějších 
osad dětských, kde rAzné stupně bystrosti a čilosli jednoUivých členA 
bude zaznamenávati. Pomocníkův a rádcQ-ufiitelA z povoláni jistě samo 
dosU se nám přihlásí, a takž společná láska k českému dltéti bude nám 
pobídkou, dohoniti vzájemným poučováním theoretickou prA právu, ne> 
zbytnou k úspěšnému dílu lomoto. 

Kapitoly *Hatka a dítě*, >Dítě doma a v opalrovněs 
>Děti před Školou* vzejdou postupnou společnou prací takovou, a 
snad i >Halý kreslíř* k zajímavým rubrikám naáim přibude a obrázky 
tak doplni začátek nepřeberné látky, vždycky a se vSech stran vábivé. 
Abychom neupadali v upři liSenosti. skoro pravidelné u milovnikfl- 
shěralelA, o to jíž vBechnn péči s dflvérou skládáme ve zkuAené vedeni 
pana prof. Dra C. Zlbrta, jehož vzácné starosti o viestranné zdokonaleni 
*0. Lidu< děkujeme laskavé propfljčenf místa i dobrotivý slib véemožné 
i«dakčnl podpory a pomoci. 



n. Nipěvky détské mluvy. 

PfSe Lbo« lanáfiek. 

Již z daleka pozorovali jsme z koúiiru mnlou Lidku. To hyl dosud nám 
neznámý přírůstek v rodiní našich hospodářů. >Zioch< prý podařený, 
který nedal mntce v noci spát, Všnk lu již s ni v nárnčl matka její běží 
nám naproti. Tak lo jest ta Lidka? A srdeíně vlítána byla i v naSi ro- 
dinu. Lidka vyrůstá u mne v nolách, ale vyrůstá i v pčkném a dobrém 
okolí. Nolám by nikdo ncrozumul, kdo by neznal ten mnlý domeček pod 
Ukraldy a v něm jelio přívětivé lidi, kdo by neznal okolo domečku pěknou 
zahrádku. Sléži s cesty nahlJdá skrz husté stromoví svl^I do oken. 
Svět ! Bili panSli volci, zapraženi do vysoká naložených vozů, vzhŮm, 
dolů jedoucí — >do kostela* se ubírající se í^lavnostním klidem lid od 
itonscdní obce Sklenova — a polesmsli uřednid z pily — a léch zví- 
davých turistů obrácena tváře na mnozshi úlů, slnrých Šedivých klad 
3 omSenými siřtikami! Na dvorku buu \ chlévě kravička a v spolčeném 
chlivka odstrkuje od koryta jo iiio pnsilko druhé. S laveček u stolu před 
domkem zahání nás jen vydaln\ de-iifek Rezavý kocourek prvnf najdo 
si pak místo na velké peci v snu Lidce ustelou v kolih, -e a Vincovi při- 
káže matka huSat. 

Sladeěková, matka Lid^lna a asi pětiletého Vinci, čeká muže, aby 
se ji Irochu ruce uvolnily. Ti^cba podojit, třeba poklidit. Sladečck, hajný, 
konečně přijde. Posnídá, poobědvá s veěoří zároveň. Těžký, alo bujný život 
hájenský. Sluníčko z rána nnjde ho již daleko na jjoli. Ulají se před di 
vokým holubem a neschová se mu libilý pstruh, Sovička přilákaná žlutým 
světlem oken, jež se Široce dívají do lesní tmy, vitá ho pozdě domů svým 
smutným motivem ^ 



1. .»/ 



==1P 



v r.i. Uoahorlil se, když Četl v novinách: 



— ira-ci - o-nai-něl* 



nade 



pravil. Svoje včelky mihiji 

Největší starost s dětmi 
neuhlídáš. Vařit a pást s Lidki 
poklízíS a neuklidíš. Pokoje n 
klidu i rozvahy při lom nezlri 



• Dyf ja ne-vim, co to jet* 

víechlJP. 
a SladeCková, Po celý den jich hlídán a 

na lokíech, s oěima na Vincovi. Věčně 
li ve dne a v noci po něm toužíS. Ale 



■dovGoOi^Ic 



Takoví jsou rodiéc Lidkf a Vincka. Vinca na mne dávno jii na- 
vykl. Říká mi jwntáta. Lidku si i pochovám. Jejich život plyne přede 
mnoa otevřené. Sleduji joj, nasloachám jemu nepozorovaně, nenucené, ne- 
vttravě. Povíimnu si ho, když se mi ukáže. Neobracím ho v urjilé koleje. 

Neřekljscm Lidco: -Lidko, řekni tnumaU, ale fiekal jsem, až vchflvce 

~Ťj. To bťio 20. éenencc 19011 






Jaká to radost v domel Lidka, osniimésíi^nf, říká již mama, mamal 

Kdo znal dosud nňpil-vck vĚmý, pravý, česki^ho slova? Zpívaných 
nápSvkQ mámo přikladu bezpočetných ve sbírkách naSich písni národních. 
Nechceme jon zpívali, chceme vSechno, nač naSe síla staéí. A pro to 
všechno ostatní neznali jsme českých varíací nápčvných. Chybély nám 
nápévnd vzory dram:iti<kého výrazu slova, holé, břilké a ne otupené 
zpĚvem. Na jovi?ti, v op.ře, nppolřebujemo vždycky jen slova z písnč, 
ale potřebujeme i slova viedniho, jeho nápěvku životem natrhnutého, bfdou 
sraženého, .9:oufaUtvim ostře vzlyéoného I Život věrný chceme i v opeře; 
v něm místa případného si najde i zpěv, píseň, i píseň taneční. Nápěvky 
mluvy našeho lidu odůvodňuji nám i zvlájítní sloh jeho řeči. 

Při neobyčejné hohniosti melodie iinAí mluvy lidové není se divit, 
její známé úsečnosti. Nadh dí se jen !-lovo, ale nápévkem lakovým, 
ie není lí^ha na odkrytí cele duáo Žádného daUiho slovesného doplnění. 






šech no Selme vslví Sladeč- 
>huda třa si 

kovo, kdyí, re mu nechtělo jeMě ze společnosti domů. A naopak; lidová 
slovesná poesie dopřává hudebním skbdatelůni času a příležitosti hudebně 
vérně a význačné zobriizít, složit slovo. Lidová poesie slovesná bráni sama 
sebou rozvl.línýin, vodnatým njipúvům a prolo ne nadarmo po ní sahají 
skladati-lé. 

Výchovná důležitost mulodie mluvy uxnává se všeobecně. Tak Diaohý 
člověk řlovy ni.'do|niví ani nápOvi em mluvy nezobrazí. Vinca na př. 
dlouho nevěřil vyhrá/.kám své matky. Nadohyčcjně nízký hlas a ploché 
nápěvky její mluvy nedaly poznali žádného vzrušení při napomínání. 
I myslel si leckdy Vinca, že niíri malěiny lr|iělivosti není jeStě vyčer- 
pána a že v rozpuf.Lit.isli možno jemu hezfrer^triě |)okraCovati. Teprve po 
dlouhých nepříjemných zkuíuní,slei'li » poslechnul již na slovo«. A l.idka? 
Poslyšme prosliCké výjevy, ve kterých hlá-i se její život v tóneeh, SUidcč- 
ková vezme Lidku do chiivky a vyvede kravičku na provazu p;i^^t. Plotu 
kolem není i třeba pevně krávu držel, aijy se jí nevyrvala. I Lidka si 



vGooi; 



■ar 



';,-/ 



TSímá krarit^ky, napřahuje k n[ mčky, kloní se k ní a hlásí: 



chce ji pohladit. Matka ji dá do rafiky bičfk, který co chvíle jf opadne. 
I Datafanje po ném rueky h j w ~j =f-4 ^^j^ chce bič opĚL Spokojené á 



.mlavl. bfc^ 



a-va-va-va-Ta- va . 

10. ., - 



Tu se Čemnsí zadírl 



itrpétivě se i zazlobí \ j L J^ ^— :^^ Nedá již pokoje v chfivce. 



11-./ 



frti sebou, div by z ni nevypadla. Pořád jen: 



12. 



Ž5lĚ!y^^ 



se: ř £ = ^^^^p =p ^ =^i^ť^ »^^,— |— 3. iTata' jefilá prý neříká, 
mamamnmama mamamal 
Pospí si naSe Lidka ráno po vykoapánl, pospi si po obédS, ale nel 

".■.-•/_ ^-. _ 



i nspf na noc! Když již zaCiná si v kolébce >broakat<: h er | — |-].^ - 



a-a-a-B a-fta-ft &... 

~3:prj-iI3 (o už jo spáncček na blfzku. Ale Lidce roste zonbe- 



Diq.lizedovGoOl^Ic 



Nsin dSti. 



Cek a T 14 bolesti se téžko usíná. 



• Tyjsi malinenke mo-JG<, 



chlácholí raatka Lidku; uspává ji In tak [ ^ -'j — i- ^ - | • J^^ ^ir^pji^iiJ 

ha-ja ha-ja ha-ja ha-ja ha-ja, 

20. 

tu jinakg L 't~1 hi"hi^T~ ď ale Lidka, aC ospalá, dává se do pláée: 



i B S a i; 



22. »/ 23. / ^ =- * ^ 

^^^ ^f=Í^ ĚÉ^^I^i 



a - - - 



21. „/ . 



»Ty jsi zloch jakýsi,* uleví si matka. Pláč nepřestává: ť £ 1 . f ^ --:|=:^ř3^ 

25. a 

F Ji . . '" i> ~^ ■ J — 3. Nezbývá, než ji vzít zase z kolébky a na rukou nhnSat: 



Jřir ^^=^^— 3 Tu BO znenáhla upokojuje a zaíne 1 



ted jakousi polohláshou z krCku: 



:ř^3. tu jako ptáeek jeSté seboa pohne E^Ť^títi^^S 




snad u2 ze sna si tak prozpévuje. 



Diq.lizedovGoOl^Ic 



Povásfí o zbojnících Ondrášovl a Jurášovt. 

Zaslal Ant. KlviAt. <S vyobr.) 

Ondrái, syn fojla Ondry Šebesty z Janovic u Frfdku, byl bystrélio 
ducha a hlava vtipná. Když prý 3« narodil, spadla před fojtslvi ohnivá 
koule, klerá něco neobyčejného znamenala. Studoval v PHbore u piarislfi 
vo školách latinských Učit se dobře, ale byl povahy nepokojné. Po ně- 
kolika letech dal se na vojnu. Potuloval se po Némdch, Francii a j. 
Zatouživ po několika letech spatřiti Lysou Horu, vrátil se domů. Zlelelo 
se mu utíraného lidu selského, který katanovalo zvrhlé panstvo, Bray 
získal hodné přívrženců a podnikl s nimi společné boj proti porobe ne-, 
lidské. A Stéslf mu přálo. L^tf a stateCností vedl své zástupy od vltézstvf 
k vllézslví. Pánům naskakovala husí kůže při šlové >Ondráa<. Hezi jinými 
pomáhal mu také Jnra Fuciman, horal z Halenovic, králce >JuráÍ< zvaný. 

Když Jurá&i Žalem zemřel otec, manželka byla mu odvedena k 
koneóné vojskem zabita, když díté mu vojsko zavraždilo a chalupu za- 
pálilo, slal su z ného nemilosrdný pronásledovatel panstva. 

Vzbouření selské bylo potlačeno, ale koneční i tomuto stavu dostalo 
se volnosti. Ve Slezsku lid pevné víří. Že Ondráa a JuráS o to se při- 
činili; proto je lid má v dobré paméti. 

Vfiem bylo odpufiténo. ale na OodráSe a JuráSe vypsána byla cena. 
PorláSi rozhlašovali po dédinách, kdo dodá Oodríée na zámek frýdecký, 
téíínský neb hukvaldaký, ten dostane 100 dukáia, za JuráSe 50 dukálft. 
Kdyby byl ten, jenž ho dodá, nejvélSf ziutřilec, bude mu v$e odpuštěno. 
Oba druzi, vidouce nezbyti, dali se na zboj. Vesnický lid na ně nena- 
říkal. Nekřivdili lidu obecnému, jen pánům vypláceli. Ondráá dával lidu, 
co vzal pánfim. Proto je lid niél rád, před nebezpečím je varoval. Nikdy 
byli přestrojeni za valachy, nékdy za porláíe, nékdy za pány z mtela, 
aby nebyh poznáni. 

O OndráSi vypravuje se mnoho dobrodružných povésti. Byl znám 
ve Slezsku i v Uhrách a na Moravé. Jednou prý prií«l buhalé oděný 
ku střelecké slavnosti do Kroměříže, Tam nikdo nemohl střelili do leróe. 
Vzal OndráS svou těSlnku ipuSku) a třikrát zvítězil Všichni se divili. 
Odmény nepřijal. Obdržené dukáty daroval žebračce u vrat. Ta mu plačíc 
dekovala. OndráS jí poSeplal: iModli se za dufii OndráSovuN a prehl. 
Když to žebrácká střelcům fckla, pustili se za nim, ale byl jíž ten lam. 
Na střelnici v KroměHíi byl prý obraz, jak OndráS střílí do terče. 

Podobných pověsii vypravuje se více. Ve vftem mu napomáhal ča- 
rovný obuSek, klfTý si za svého mládí sám urobil a jímž Jedině byl zra- 
nitelný.*) Jednou se oba zbojníci seSli v Horákové hospodě ve Sviadnově 

•) Odkazujeme čtenáře na spis „Pán Lysé Hory", národní povést o Ondrá- 
Sovi a JuráSrívi od Dr. Fr. Slámy, seS. I-IX, „SlezstÉ lu^oniky" a „Epos 
o Siezstém hrdinovi OndráSii od C. Ostravirkého. VyĚlo v liskániĚ v Pol. 
Ostravé. Tatí' slezsky básník Petr Beznií ve svfch básních OndráSe 
zvĚínil. Srv. lěi Vlastivěda Slezstá 1. 



■dovGoOi^Ic 



Pověsti o zbojnicích OnUrásovi a JuráSuvi. ía 

a Místku. OndráS mši rád fien- 
fcfřoru dceru Dorotu. Juráa vSak 
velnai žárlil. Kdy2 OndráS a Do- 
rotou tančil, vyrval JaráS On- 
dráiovi obuSťk z ruky a mrStil 
fao do hlavy. Undráa klesl mrtev. 
Jiná puvést vypravuje, 2e JuráS 
OodráSe zabil vlastním obuSkem 
ai v lese, kdež OndráS po tanci 
si chtěl odpodnouii a dsduI. 
Vidy prf mu lo sliboval, Cemuí 
vždy Óndrád se jen smál Jarád 
pak áel do Frýdku oznámit, 2e 
Ondráse zabil. Žádal milost a 
dukáty. Vfie obdríci. OndráSovo 
tdlu pak bylo rozsekáno a na 
topolech rozvSfieno na postrach 
zbojníkům, kteří necti vrchností. 
Lid oplakával OndráSe. Nepova- 
žoval ho za loupežníka, nybrž 
za svého nejvĚtáího dobrodince. 
JuráS pak doáel (aké odplaty. 
Pokrajoval v loupežení. Byl chy- 
cen a ve Frýdka jeStě s jinými OadráS zbojník labit od druha JuraSe r. 1715. 
povíSen. Vyobrazení v mésL radnici v Příbore. 

Obrázek náS na str 23, podle 
originálu chovaného na radnici 

v Příbore, znázorňuje okamžik, jak OndráA od svého 
Krvácí na hlav«. Pudle obrázku vražda stala se v p 
nejvíce kroj obou. Na hlavě klobouk se střlSkou roEdgl 
páskem spoutané, koáíle se Širokými rukávy a Žlutým 
upjaté, barvy Červené, se žlutým inérovánlm, na ramet 
opasku nQž, za opaskem dvé pistole, na pleci puSka 
obuSek. 



Bývalý dřevený kostelík na .Orebě" u 

Podává Dr. Ant Podlaha (Se i vjrobr 

Na návrál zvaném >Oreb< u Třebechovic vystát 
dřeveny kostelík Božího téla.*) Na počátku minu 
byla svalyAka tato zuořena a na jejím místě novy zdéi 
jenž roku 183Ó byl dokonden. Vyobrazeni původní 

•) Schaller, Topographie XV, 175; Sommer, B51 



vGooi^Ic 



.ds.Goo>^Ic 



Bfvalf dřevin} kostelík na „Oiebé" u Třebechovic. 



3b 



strany jižní choTÍ se v nynéjSlm kostelíku; dle ného zhotovil K. Liebscher 
kresbn svoa v Ottovfch >Čechácli< dil V. str. 191, a dle nf zase po- 
Hzeoa reprodukce v OtlovA tSlovnfku naueném* díl VI. na pflloze >Če9ké 
Btavby ÍI.« 

V bohatých abfrkách rytin a kreseb, chovaných v knihovně 
strahovské, nalézají se dvi kresby, jež r. 18l9 zhotovil kapitnlůr 
strahovský Hnuo Sfkora, obratný kreslff a malíf. 

Obe kresby jsou provedeny na půlaršfch satinovaného papíru psaciho 
(lonnátu 38 5>^4 cm.), jehož okraje jsou pomačkané a potrhané. 



4 



/ 



W 



^1 ^ 



\ 



'Á 






Obr. 2. Bývalý dfevěný kostelík na „Orebé- a Třebechovic r. 1819. 
(Pohled se strany jižní.) 

Jedna z nich jest provedena velice pékné tuSl; obrysy provedeny 
pérem, stfnov&nl Stélcem (viz reprodukci na str. 24). Pfedvádl nám. 
bfvalý kostelík se strany severní. Pod výkresem jest nápis: >Ei?clesiaSmi 
Corporis Christi in monle Oreb prope Altopontem detineata die 20. Sept. 
1819'. Druhá kresba jest pouhf tužkový náčrt, a znázorňuje kostelík ten 
se strany jižní (víz reprodukci na str. 25) Pod ni jest pérem napsáno: 
»Eine hSlzerne Kirche ani dem Berge Oreb (aach Wiuice genannt) hey 
Hohenbruck (Třebechovice), gezeichnel den 20len Septemb. 1819*. 

ObS tyto kresby podávají nám dobry názor o zajímavé této stavbě. 
Byla to stavba roubená. Loď byla půdorysu obdélníkového a neveliké 
výéky. Kryla byla střechou sedlovou, jejíž fiikmé rovné strany dole v lupem 



GoÉwle 



'•■'^m 



^ K. Rozum: 

ůiilu ponékud byly zalomeny. Kryl byl aindebvf. Uprostřed alemene 
střechy čníla malá, prkny obitá polygonálaf ?l£ha krytá jehlancoroa 
slííAkou s ktííem na Špici. Loď osvětlena byla okny s obou stran*); na 
strand severnf i jÍ2nf bylo po dvou oknech obdélníkových, z nichž okno 
blíže vchodu bylo umíitlěno v^ie — patrní proť^, že v těchto mUtech 
byla krochla. Vchody byly dra. Jeden, velíce nízký, vedl 3e eitrany západní; 
byl rovněž obdélníkovj. s. rovnjm nadpražím. Před nim nalézal se dosti 
prostranný, ale nízký přístřeSek, apo^-ivajlcf na dřevěných sloupech, z nichž 
nahoře proti sobů vybíhaly Šikmé podpěry, nesouc! trámovou konstrukci 
střechy. Vysoká Šindelová střecha přístřešku zabíhá z vétSI dásli do svislé 
průčeloi stěny lodi; toliko jen nfjhořejěi část zasahuje do jujl střechy. 
Druhý vchod vedl do lodi se strany jižní; byl rovněž obdélníkový s rov- 
ným nadpražím, ale vySII Před nim byl pfísiřeSek spočívající na ituti 
dřevěných sloupech, z nichž nahoře vybíhaly dřevěně áikmé podpěry 
k vodorovnému trámuvi střechy. 

Presbytář byl značně utsi ne2li loď, ale lémiř téže výSky s ni; za- 
končen byl třemi stranami polygonu. Střecha jeho, rovněž šindelová, za- 
sahovala na straně západní do střechy lodi jsouc téměř o polovic niŽSf, 
Presbytář osvětlen byl v každém z obou rovnoběžných bokĎ jednim 
oknem rovněž obdélníkovým. VeSkerá okna zasklena byla skelnými kolečky 
olovem spolu spojenými. 

V průčelí kostela spatřujeme v hořejěf čtvrtině kolmé stěny Sikmf 
malý přístřeSek, jekuž účelem patrné byto odváděti deSCovou vodu od 
základ Q. 

Opodál kostela ke straně severovýchodní stála zvonice, rovněž dře- 
věná. Byla půdorysu čtvercového; stěny její, prkny obité, nestály kolmo, 
nýbrž byly značně Šikmo vzhůru nakloněny. Rozdílena byla ve dvě patra, 
z nichž hofejSí bylo značně užSi a od dolejšího oddčleno áikmou stříSkou 
kolkolem obíhající. V přízemi byl se strany jiiní vchod; v patře pak 
bylo na každá straně po dvou malých okénkách. Střechu věže měla po- 
dobu Otyřbokého jehlanu při základně poněkud rozSířenúliu. 



Starodávný nábytek lidový. 

Kreslí prof. Karel Raium. |Se 2 vjohr.) 

1. Postel 'S nebesamaa z roku 1800, nyní majetek musea 
Podřipskélio v Roudnici, náležela V. Mouchovi z Cernévse. 

2. Stůl a židle z téže výbavy; náležely Ant. Mouchovi z Cer- 
něvse. Nyní rovněž v museu v Roudnici. 

•) Zpravidla mívaly dřevěné kostelíky okna toliko po jflJiíé straně a to na 
té. která méně vydána byla deSfům. Srovn řláiiek Edv Sochora v díle 
^Národopisná výstava cesto slovanská v Praze IStíÓ" sir. ÍH. 



■dovGoOi^Ic 



Slalodáviiý nábytek liliový. 










/IM 



Staroíesky stůl v Fodřipškíni museu v Roudnici. Kre^^lil prof. K. Roium. 



n,ri'r.drvG00líIC 



Lidová mluva v Záhoří. 

Sebral J». K«i»l. 

O minulých prázdninách byl jsem v ZáhoN a Železného Broda, 
jednak abych si prohlédl krajina, zejména Kozákov a malebné 
okolí jeho, jednak abych sebral nékteré zvládlnosti minTy tamní. 

Cervenidlo n. =: jefabiny. — Oonbé -ele n, ^1. fiténé = 
iubieka; 2 nadávka déTeeti. To je Coube. — Ctyflisiy jetel: Čtyrlistej, 
hoch jislej; píli, déli; ieati, SlésU. — Dennodenně = kaidy den. — 
DétíSté -Ste n. dlt6. DétUCata si braj'. Déti se jmenuji dle rodiny 
Uklo: Saláb«, ditě Salabo?o; Malůfe, dfU Matfirovo; PaslAře, dftě Pastor- 
koTo; Kováře n. Kovárče, dflé Kováfoyo; Nejedlonde, dlté NejedloTo; 
Matlie, dítě Malěchovo; Pllvovde, dlté Plivovo; Kocůfe, díté KocArovo. — 
Drtlnek -u m. = kousek, drobet. Driinek chleba. — Drcená po- 
lívka = drobená polévka. — Frncábnlk -u m. := alrouhanec; pN- 
pravnje ee takto: Syrové brambory se ustrouhajl, daji >e na pekáe a po- 
liji se vbHcI, osolenou vodou, pak se rozmíchá do nich 1 až 2 vejce a 
kousek másla; jsou-li brambory vodnalé, dá se Ižloe mouky; při pefienl 
se vfte důkladné promíchá, pak ie vybere Ižlcf a omasti — Fnfllk -n 
m, ^ iroolek, nerozmlchaná mouka. — Háky -ů pl Voda se nosí na 
háky = dvé konve se závist na bidélko a nesou se na ramene. — El a- 
Inéky -ek pl. =^ hanňáky =z sykorky; dfilajl se takto: rozstrouhajl se 
syrové brambory, dá se do nich trocha mouky a vejce; pnk se pekou 
na plotné přiméřené horké. — Hambelek -n m. ^ hambalek (z néro- 
činy). — Hejcuk -□ m. = odtok vody upraveny na vlhkém poli =: 
sloka. — HnipaC se s nékym = étlpati se, haileřili se. — Holeska 
-y 1. = nezralá IfeSné. — Hop do vody =: druh polévky: Když se 
vafl voda, vsype se do ni trochu mouky a zamíchá se. — Hořeti: 
Prié. minulé einné: horal; podobné béžal, ležal. — Horéák -n m. ^ 
drah syrá. Délá se taklo: Z tvarohu, do kterého se přidalo pepře, kmínu 
a nového kořeni, udélajl se homolky a usuSi se Na zimu se homolky 
roztlukou, dají se do Čerstvého tvarohu, bodne opepřeného a osoleného; 
pak se vložf do Standllhn a nechají se uleželi. — Hrobka -y I. = 
hromada kameni. — Huba: Která huba sama ráda, nepotřebnje kama- 
ráda. — Chlapot -u m. ^ piti: Dal dobytka zneaenon dědičnému náboženslvi podanast< 
(1811), v drahém 'oddanost'; vydáni jedno pl£e 'Englická, Švédská zem, 
v Stejřlcb, v Prejsku, Tarlarské moře*, kdežto druhé *anglick}, Švejdská 
zem, v Slajřfch, v Pražsku, Tatarské moře< ald.; ve vydání z r. 1811 čte 
se nékolikhU >Hejakf> m. obyfi in^aky> — snad známka dialektická. 

Pozoruhodné je, že vydání obě Čton •« Tyrolfích<, což patrně mela 
již i jejich předloha; z té také mají mnoho společných nesprávností jazy- 
kových, jako na př. 'jchu pak potomci patriarchové byli, kteříž pro jejich 
nábožnost synamí Boíimi nazváni jsouce*. Atd. Blíže stanoviti, v jakém 
poměru k sobě jsou obě lato vydáni, dosud nelze. 



ŽnWuvka (dožinky) v Orlové (vých. Slezsko). 

Laskavosti p. J. Vluky, spolupracovníka C Lidu, uveřejflujeme zdařilé 
vyobrazeni, jak se slavily obžinky lidu slezského na výstavce v Orlové 
r. 1894. Vyobrazení na^e znázorňuje viliz s posledním obilím a b věncem. 
U vozu seskupily se žnečky kolem >snopů*, totiž děvčat vystrojených 
>ve snop< a vyífioFených, jejichž podivný úbor i rozmar zvy£uj( náladu 
a vtipy rozjařených žencQ a žneček. Podrobný popis podal J. Vluka, Český 
Lid V. str. 38. Z. 



■dovGooi^Ic 



2nlvuvka (doiiaky) v Orlové (výcli. Slezsko) 



vGooi^Ic 



40 Otázky a odpovědi. 

^ ^^ OTÁZKY A ODPOVĚDÍ, (j. ^ ^ 

i a 

* Tresty utrltačů na cti a pomlouvačů, svárlivých ien. (JUDr. 
M. K. v M ) Trestáni byli vedle jiného pardusem, stáli na pranf H, majíce 
pulupné masky na hlavé v podobě dračí hlavy, se syClcfm hadem, jak 
žihadlo Tyatrhuje. Svárlivé ženy. a klepařky byly sevřeny do tbasy* proti 



Mn'-ky iia jioiiilouvafe a utrhnfe na cti Kreslil Zileiiét Laflovka. 

sobč, nby "i do of-í hledC-ly a nehty proti sobě mifily. Vyobrazení na 
sir. 41. Srv. Lc miisée criminel, Grimes et peines ďautrefois, par Henri 
Varennes ft Edgiir Tmimaux. Pnris, 1903; Emil KĎnig, Geschichte des 
AKer- und Aberglaiibens bis auf d[e Gegenwarl, Rudolfsladt, 1893, sir. 16. 

V/ V/ J)ČASOVĚ ZPRÁVY.CL ^ ^ 



• Výstavu ryiháni a Irajck v Umílecico-průmyslovém museu 
král. tiičsln Phné. Vjslavy vyifvání nabfvaji u nás vždy bezděky své- 
rázného charakieru přibráním vfSivek lidových, právě jako každé % na9ieb 
musel, sblrajiiíeh výrobky uměleckého průmyslu, má a musí milí zvláštní 
oddíl lidového vyíivLini. Jen kdo numá porozumění pro vjraz národního 
cítěni uměleckého, složeného v nepícbrané bohatosti ornamentiky naSich 



■dovGooi^Ic 



Časové iprávy, U 

lidoTfch prací, a pro Tfznam té zásobnice vzhledem k vfzdobné práci 
soadobé, mohl by se n&d Um pozaslaviti. ie na pf. v Praze Haaenm 
království Českého, Musenm Náprslko?Q, Um. prQmysIové musem i Ná- 
rodopisné maaeum chovají vétif, tnenSI vfhSr Československých lidových 
vydivek. Jsoaf tylo v každé z téch ahfrek na místč a v každé by vznikla 
mezera, kdyby jich tam nebylo. Také na vjslavé Pizefiské, ač shrnula 
vyjivacl nménf všech dob a národQ, slovanské vySlvánf lidové po právu 
zaajalo valnou část místa a bylo také nejza jímá vij ai částí výstavy. Česko- 
slovenské nménl lidové na télo výstavě nenf arcíC ničím no vym_ zas tou pěno, 



„Basa" na tlepalty a haÉlefivÉ íeny- Kreslil 

ale možnost pohodlného srovnání s lidovými 
otevírá mnohý novy průhled do dílny lidové Ivo 
je zvlááté srovnáni vyáivek slovenských sjihoslo 
se v přebohatém vyberu In shromážditi zároveĎ 
a ruskými, ač výbér téchto byl ponékud kusy. Z) 
že Slovensko je střediskem, v kterémž 
stýkalo a křižovalo. Sem a odlud vedou stopy 
slovanské. Od sírany haličské je tu tésná příbui 
kami rusfnskymi, shodnými co do názvosloví se s! 
k východu poukazují mnohé z výšivek, provede 
s ruskými příbuzné, i leckteré heraldické tvary 
vJSivek jsou to zejména chorvatská dénka čepců 
rukávců, hustou spletí barvitých motivů pokryty 
shodná a tolik jiného. Příbuzenská shoda ovSem 



ovGooi^Ic 



n Časové ipritíf. 

T Plzni sneseného, ee dá jeaie dále a ifře rotvádeti, od Dejsápadnéjífch 
bránic Cech k rfchodu i jihu. Shoda (alo nepopiratelná potrvá, i kdyl 
leckteraa podobnost stejnosti technického provedení, Ty^adujiclho ohdobnou 
atylisaci, ú vysrítUme a přihlédneme k obdobné slohové práci renaissanCnf 
italské i stfedoeTropské. Shoda tato zasluhuje a vyíaduje perlivého po- 
ilimnutí, též pokud se dotfte spftsobfi provedenf, které2 se tak anadno 
oepfenáJl jako ornament a při nměuf domáckém, jakf m je TySívánl lidové, 
prastaré tradice, a matky na dceru přenášené, dochorává. Se stanoviska 
atadia nmélecké tvoFiTosli lidu je zajfmavo stopovati vnitFnf pfíbiunost 
výiivok slovanských, stejnou potfebn okrašlovací, obdobnf formový cit 
v komposici se projevující, slejnf smysl pro harmonii linie, pro vztahy 
mezi kresbou a barvou, pro pomér plochy a výzdoby, pro rozvr2enI ozdoby 
pu odivu ' — poukazuji na jedinf přiklad, který mi na vf^tavě znova 
napadl, na obdobnost umistéol výzdoby na ženských rukávcích u Jibo- 
aloranů, na Slovensku, v Ukrajině i na Slovácku. Podobné významná 
je obdobnost barevného citu D lidu slovanského. Viude, kde koupený 
moderní materiál úpadek vkusu nepřivodil, setkáváme se s touže mékkoo 
prostou harmonii, na základních barvách založenou, vSude téraéř, kde 
jediné barvy je užilo, je to buď barva viech barev, Červená, klidná éerná 
barva, neb náhrada za zlato, Žlut. Leckterých vysvětleni o volbS barev na 
vAech lidových výaivkách slovanských nabudeme osLatně, až budou pro- 
zkoumána barviva, jicfaž je užito na oněch pracích, kde i materiál, kterým 
se vyjlvalo, je domác-ně barven. Výstava plzeňská, uspořádaná v krásných 
nových místnostech musea, způsobem velmi přehledným okázala názorné 
doklady lidové tvořivosti, snesenými z Bulharska, Chorvatska, Srbska, Bosny, 
Cemé Hory, Dalmácie, ze Slovenska, z éásli Haliče Ruslny obydlené, 
z Ruska, z Hořavy a z Čech, .jakou pokladnici svérázných forem a své- 
rázného způsobu výzdoby máme my Slované v Ičchlo dokumentech tvoři- 
rostl lidové. Okazuje se tu v celkovém přehledu, jak bohatý je tento pramen, 
schopný zórodniti umělecké snaženi přítomnosti, pramen, který by neměl 
ostali neupotřeben, zvláSté dnes, kdy jde světem proud nové touhy po 
kráse a po zjasnění života pQvabem umfinl. 1 mimo zdobu vySlvanon 
máme to sludnici, z které uiožná óerpati bez obavy, Že by bezduché 
opakováni a kopirovanf bylo notným následkem takového přilnutí k tradici 
HámeC tu formy nikoli lak hotové, aby se od nich nemohlo k Ivorbé 
vybroušenější a vyiSI postoupili, umění stojící na slupni naivní tvořivosti, 
na které možná navazovati jako v bezděčném postupu přirozeného rozvoje, 
stojíme tu před uménlm namnoze je£lě živým, které, kdo chce a umí, 
mfiže stopovali při díle. Kdyby výstava plzeĎská moci názorného dokladu 
své navSlěrovatele o télo pravdě přesvědčila, kdyby zejména též učitelské 
kruhy k tomuto přesvědčení blíže přivedla, vykonala by na českém západu 
dfiležité a plodné poslání. Renáta Tyrěová. 

* f Theodor Anil, náS váíený spolupracovník, adjunkt TřeboĎskébo 
archivu, zemřel dne 16. června 1903. JeStě v posledních dnech před 
žalostnou smrlí zaslal pro Český Lid příspěvky, které s pietou v daUích 
číslech otiskneme. 



■dovGooi^Ic 



Časové iprá\j. 43 

* ^. rada Aug. Sedláiek slavil v Pfsku 
28- srpna 1903 Šedesáté narozeoiDy. Z jeho 
boJD^ch prací troff základ k dějiny Seskym 
v Dejairilm slova smyslu monuinent&lnl dílo 
jeho iHrady a zámky, vydávané nákladem 
Fr. Šimáóka, a >Mfstopisny slovnIk<. A. Se- 
dláček vénuje pfi svém aludiu v2dy pozornosl 
kulturní stránce iniau'oBti české a titn dmžl 
ae vedle Dra Z. Wintra k zakladatelem české 
historie kaltumi. Činnost Sedláčkovu pákná vy- 
líčil se vSemi podrohnoslmi ve zvláStnl stali 
Cyríll Merhont, v Praze. 1903, Ipx., str. 5. 

* Alfons Báutiha o Leskem Lidu. Redaktor 
Českého Lidu za svého pobytu v PaHži v listo- 
padu 1902 byl pozván od slavného nsdeho kra- August Sedláček, 
jana, mistra Alfonsa Uuchy do útulného jeho 

salonku k hovora o ku! turné- historických detailech v práci, kterou chystá 
zdéjin íeskfch. Vprondu řeči zatoužil mistr Mucha po studiu lidu českého 
se atanoviska nméleckého. Téál se, Že nepozorován nsadl se nékde na vsi 
na Chodsku, na Blatech, v Litomyélsku í pak naMoravé, ve Slezska a na 
Slovensku, íe bude pilné studovali lid a potom te chce ukázati svétu, co 
□mélá tvorba mfi2e získati z pokladů lidové tradice, lidového uménl na- 
Aefao. Jako nu začátek téchto soustavních studii dal se do četby vSech 
posavadnfch ročnikiL C. Lidu. Tylo dui poslal redakci C. Lidu deláf list, 
kde nehledanými slovy uznává, co časopis ná3 posud vykonal ; uznává při- 
dnénf redaktorovo I zvláSté obětavost nakladatelství, že tolik 
péče a obétl hmotných vénuje Českému Lidu. Pokud list 
MadiAv má ráz jen osobni chvály, není možná znént jeho otiskovali. Za 
to viak nikdo nám nemÚ2e zazlívali, když v nynéj3l dobé netečnosti vQči 
Českému Lidu, kdy pfedplalitelA ubývá, kdy zápasíme vAbec o to, mAže-li 
■e náS časopis dále udržeti, uveřejníme, co soudí o Českém Lidu Alfons 
Hacha. Plée doslovné: >. . . NetuSlle snad, jak jsem s dílem >Ceskf 
Lid< srostl a £e je to má nejmileji! a skoro výhradní četba, 
a myslím, že mnoho mi u2 neschází, abych celé dílo už dobfe a veskrze 
tnal. Nejenom to, ale ukazoval jsem je zdejSim nékterfm na- 
kladatelům a snad bohatost a výprava a hlavné orga- 
nisace pFlspévkA pohnou bud jednoho anebo druhého 
nakladatele, aby néco 
mimo jednotlivé obvody Fran 
literárním pomníku. Aspoň si 
jednotlivé svazky, které 
zapfijčil. Už je mám zase don 
tiapécb. aspoĎ mi tak bylo 
• čarodějnice v Brně. 
Terezii R. na Nové ul. v Brní 
oikA Josefa Růžičkova a vido 



vGooi^Ic 



44 CasoTé iprávj. 

vyloží karty a uhádne ouud. Sloiba svolila a RQiiekova >eella< ze épioa- 
vjch •dam< a »e»*: »Vy byste jela ráda domft a atfská se vám po 
milenci . . .< — >Ach mQj BoieI< přeruáila ji d£vJSe, >vždyC on mi dal 
koiemli — >Nepiefte mne,< napomínala ji RAžíékova, >zrovn8 to taky 
poddá dále tahle karta, že vám milf otekl « podle toho .srdcoTébo klaka' 
se zase musí vrátiti* — .A kdy, prosím vás, kdy se vrátf?« žadonila 
služka prosebně. — >Ted to lady nenf,i odpovídala vykladačka karet, 
>lo bych vám^ mohla řfci, až měsíc půjde do jiné Čtvrti, to má na složeni 
karet náramný vlivN Služka jí za tuto malou naději srdečně poděkovala. 
Vliskla j( do dlaně korunu honoráře a pozvala si ji, aby zas pHíla. — 
>A2 poleze mísíc do úplňkD,< slíbila jí hadačka a odešla. PfiSla pak 
jefilě člyřikrále. ale karly byly umíněny a neprozradily den, kdy mil} 
pFijde, třeba ia služka platila řádně za každou návětěvu po koruně. 
• Takhle to nejde,* usoudila Růžidkova, >já vám dám zázračnou květinu 
a tu si zaáijete do blůzy. Ta vám milého přitáhne za Iři dny.* SIntba 
jí dala za talisman 1 korunu 80 hal., ale milf zase neSel. tTak lo ve- 
zmeme hezky zostra,* mínila Růžičkova. >JeSlě jsou zde nadpřirozené 
učenosti a duchové mají velikou moc. Nebojte se a netřesle se, ale ne- 
smíte nikomu nic říkati, aby to kouzlo nepřetrhl. Já vám nyní povím 
bezpečny prostředek, jak donutíte milého k návratu. O půlnoci půjdete 
třikráte po sobě na hřbitov , . .* — >Svatá Panno, ani za živého Bohal* 
vykřikla poděíená služka. — >No tak já lo udělám sama. Dejte mi 
T hrnečku dvě slepičí vejce úplně bez kazu a pět stříbrných zlatníků 
a já to o půlnoci zakopu na centrálce na některém hrobě sebevraha. To 
je neomylnéN Stužka sehnala bflf hrneček, vložila do něho dvě vejce, 
pčt zlalnlka a korunu a dala to vfie Růžičkové, aby to Sla zakopat a při- 
vábila tím milého. Růžičkova přišla skutečné druhÝ den a oznámila, že 
úkol svůj vykonala, ale Se potřebuje jeStě nějaké peníze na měi svatou, 
kosili a dvě spodničky, což prf zase zakopá na jiném hřbitově, aby kouzla 
měla větjf účinek. Dostala i to, a od té chvíle čekala služka marně na 
vykladaCku karet, a milý také neSel. Služka teprve ted prohlédla a po- 
znala, že padla do rukou podvodnice, která využilkovala její hlouposti. 
Po prohnané podvodnici se nyní pátrá. 

(Národní Listy 1903, odp. 6. 171.) 
* Sekvie o Dušiikách. Dříve čelly se rekvie o DuSiékách v 6 hod. 
ráno, když jeSIč byla tma. Jistá babička se v noci v 11 hodin probudila, 
vstala, ustrojila se a vydala do kostela. Rodin nemela, aby se jimi řídila, 
ale viděla, že v kostele již svitl. Jaké jí vSak nastalo překvapeni: v kostele 
spatřila lidi, kteří již dávno byli pochováni. Jedna kmolříčka k ní při- 
stoupivši, pravila: >Jděte domů, neručte náS pokoj, ale po cesté se ne- 
ofalížejtel* Babička Sla, avšak v bráně jí lo nedalo a obrátila se. V lom 
jt stržen s těla kožláek a odnesen. Ustrašena přišla domů. Ráno naSlt 
lidé na každém hrobe kousek babiččina kozlíku. Od té doby konají se 
rekvie na Dušičky za bilého dne, neboť dušičky projevily přáni, že chtějí 
míti v noci při bohoslužbě pokoj. Jindř. Bačovskf. 



■dovGooi^Ic 



daaové zprávf. 46 

f Dr. Jan Karlotoitsi {•28. května 
1836— 14. Července 1903.) Marně hle- 
dám slor. Odkládám znova a znova 
péro, v zadumáni zdá se mi to ne- 
možné, jako Iživ} klam, 2e navždy 
odedel v neznámé kraje záhrobní vá- 
len} a milovBDf zakladatel lidovM- 
ného sludia slovanského, Dr. Jan Kar* 
lowicz. Co vykonal na poli vědeckém, 
co znamenal pro literaturu a apolei!- 
nost polskou, jakým vzorem nepřeko- 
naným stal se jeho sborník elhnogra-l 
fickj •Wisla*, o tom chtěl bych vy- ' 
plniti celf tento seůit Českého Lida. 
Vtpomlnům v rozecbvěnC bolestném 
vidle stykfi vědeckých a literárních, 
jak srdečně mne v milé domácnosti 

se Šlechetnou, vysoce vzdělanou choti ^ d^^ jan Karlowlcz. 

svoji ve Varfiavé hostil, dal k dispo- 
sici svou přebohatou knihovnu i svoje výpisky, materiály, se vzácnon ne- 
zištnosti, B obětavostí a ochotou, mezi mladSfcni pracovníky neznámoD . . , 
Balíček dopisů težf pfede mnou. Staral se o naSi literaturu, shledává) si 
České doklady pro svá studia, radoval se s námi i tesknil. Z přátelských 
listfl jeho vane npřlmnoat a jemnost, je2 tvořily základní rysy povahy 
jeho. Z hstfi vědeckého obsahu vysvitá, jak byl váestranně £inny, jak hlu- 
boké vSdomosti měl, jak Široký rozhled. Podepsanémn hyl Dr. Kartowicz 
vždy ideálem nóence i člověka. Potlačoval bych tu cil vděčnosti pfeky- 
pujfcí, kdybych se nezmínil, jak měl zesnulý v lásce a v paměti •Český 
Lid< od jeho založeni. Probírám se rád doklady toho, jeho dopisy, kde 
vítá Český Lid, posílá novinky, časové zprávy, upozorňuje i chválí. O ži- 
votu a činnoili Dra J. Karlowicze viz Wiaía XVU. 1903, seS. 4; Lud IX. 
1903, seé. 3. V r. 1891 psa! mi zesnulý: -Nasze towarzystwo ludo- 
znawcze poniosío wielh^ kleskg przez ámierč Kopernickíego i Baranieckít^o, 
Trudno b^dzie bez nich rzecz pruwadziči* Jak žalosLnějí dolehne na nás 
nyní nenahraditelná ztráta našeho milovaného mistra a vzorného patrona 
vSech pracovnikil v oboru lidovčdy slovanskél Č. Zlbrt. 

* ThDr. Antonín Podlaha, jehož zajímavé články posud každý 
ročník Českého Lidu pfinášei (víz i v tomto čísle pěkný pffspěvek o ko- 
stelíku dřevěném na Orebé s vyobrazením), zvolen byl dne 22. září 1903 
za kanovníka vždy věrné melropolítnl kapituly u sv. Víta na Hradě 
Pražském. 



Liferafura bulfurně historicliá a efhnografická 
1903 -1904. 

Referuje Dr. ČMik Zlbrt. 



*Fraiit Bartoa, KiMik atotr 
o pittQvéní *pi«ii. Obzor, red. Vlád. 
Síastný, T Brní, 1903, fada článků. 
Spisovatel sebral na obranu národních 
písni Mas; staré i noT^Sl o kráse a 
rfznamu piBDl; k nim pNdári nejIupSí 
znalec poesie lidové u nás svoje zku- 
lenosti a návrhy, juk bf se mohlf ná- 
rodní pisnfi péstovati se zálibou ve 
Škole i v iivotí. Kmitne se tu leckde 
i Šleh 8 trpkou tJéíÚiou. Pokud se tjče 
fikoly, sounlasl BartoS se stanoviskem 
redaktora Českého Lidu IX. 77 a k tomu 
pHdat: „LepSi porozuméní a nůleíité 
ocenfinl lidových písni vioe by se aiHlo 
v obecenstva naSem, kdyby Dějiny ře- 
ské literatury jejich sklaaatelům, tfeba 
neznámým, a úvahám o národní ^oe%\\ 
T&bec dopfály více místa, neili lecjakým 
trpaalfkfim básnickým ceny vice nei 
pochybné. Národním písním raéla by 
se tu věnovali zvláStni objemná a dů- 
kladná kapitola; satlm neíinl sp o nich 
takméf ani zmínka, lei jen tak mirao- 
ehodem pfi jejich abératelich !" 

'FranLBsrtol, Sto lidotýeh 
finrf étukoilovaiukýeh a raiborif a eý- 
Moďy (Česká knihovna zábavy a po- 
učeni, vydává Ústřední spolek řeskych 
professorA, pofádá Frant Bílý, í. 15), 
v Praze. 1903. 8". sir. 156 (3). V knize 
seznamuje nás prvni tnalec a mistr 
v oboni národních písní Sk. rada Fr. 
BartoS s peílivým výběrem lidových 
plsnl, provázeje kaídou poutavým, dů- 
vtipným výkladem pro mládež. Obsah: 
1. Pisné o písnich a ipévu. i. Ballady. 
3. Legendy. 4. Písní milostné. 5. Písně 
o rodině. II. Pisné vojenské. 7. PísnĚ 
o pfirodé. 8. Vtipy a teriy, humor a 
satira. 9. Elcgie. Nénie. Na konci pH- 
pojil pořadatel řed. Fr. Bily životopis 
Fr. BaHnSe. PMmIonváme se la nej- 
hojnější rozSÍFení knihy, sestavené ru- 
kou zkuSenou. s netajenou láskou 
k lidu a jeho podáni. 

* Josel KoSCál, Ze ivéla pohá- 
dek a b4jí (Sbírky spisů pro mládež 
vynikajících íestých spisovatelů i. 65), 



T Praze, 1903, m 8', str. Í87, (1). Ob- 
sah Úvod. Sudiíkf. Bilžkové domád: 
Šotek, hospodáHiek, skl^tek, niráAek, 
pikulik, Spfrek, diblík, bazíliiek, nuA, 
plivnlk, praSivee. Bytosti poloi a lesní: 
diví Udé, divi muíi, lesni panny, du- 
chové horní a skalní. Bytosti vodní; 
vodník, Todnt panny Bytosti ohnivé: 
světýlka a žhavý maž, Čert, Hůra. Spi- 
sovatel poučuje v úvodu mládež o vý- 
znamu těchto pověr a bájí, povéstL 
Čerpal jednak z tištěných sbírek, jednak 
a zvlásté z bohatých svých zápisků, 
pflmo ěerpsje z ústnibo podáni. Knížka 
je sestavena pro mladá v pfehledný, 
poučný celek, rád si ji pfečte i dospěj 
a znalec lidového podáni dočte sevai 
záznamů nových, důležitých, odjinud 
neznámých. Proto spis KoKálův i v této 
úpravě tadi se k nejvátnéj^im a nejdC- 
ležitéjsim spisům lidovědným, v poslední 
dobé u nás vydaným, 

J o s. Hovorka, Nároánl rinntoM 
doiinková. Za pfiiinou pěstováni ná- 
rodní písně a národního kroje sepsaL 
v Netolicích, 1903. 8*. sir. 31. 5 listi 
notových pHlnh. Ealptieký lidový spolek 
pro Netolice a okolí chtěl pořádali 
slavnost do zinkovou. Neměli nikde viorá. 
Spisovatel, horlivý kaplan taméjai. do- 
pssl do Cyríllo-Hethod^ského knih- 
kupectví a odtud mu poslali Erbenovu 
sbírka písni. Nevěda si rady. vybrd 
písně z Erbena, sestavil si sáro pofad 
slavnosti dožinkové a prosloveni umělá 
složil. Slavnost se všeobecně líbila a 
spolky si vypůjčovaly rukopisu, pořá- 
dajíce obžínky Byv vyzván, vydává 
návod tiskem. Váílme si nadSeni, s ja- 
kým v úvodě spisovalel horuje pro 
zachováni slarohylých zvyků, zejména 
národních písni, ftíkáni jsou složena 
vhodně podle vzoru lidových flkadd. 
Příloha s písněmi je prakticky upravena ■ 
a knížečka dobře vyhovuje účelu. Po- 
savadni ročníky Českého Lidu vedle 
dvou citaci uvedených poskytnou pro 
1 vydáni jestě hojnnst dalSí látky, plsnf, 
čtveračivých popěvků a zvláSte mnoho 
původních, rázovitých říkadel. 



■dovGooi^Ic 



Literatura kullurné-historícká a ethnografická 1903—1904. 



•Jos. Skorpil, K výitavé vmé- 
^(A, hlavni šlojianikých cýíivek a kra- 
jek, pořádané při « západočeském uiníl.- 
prAmfs). museu král. města Plzní" 
r. 1903. T Plini, 1903. m. 8*. str. 2*. 
Otisk í „DUa". ňeditel p. J. škorpU 
podává zevrubný popis, jak vznikla a 
juk bjla uspořádána výstava TJ'Sivek 
v Plzni, o nií odbomj referát viz 
T tomto ftsle na str. 40 od pl. R. Tjr- 
ÍOTÉ. Autorovi ptlsluSl zásluha, že 
aekutečnil u nás první tohoto druhu 
TjítaTU, stejní pouínon, jako zajimavon 
pro srovnáni omametilik; i tectiniky 
TfSivek slovanských. Každý, kdo pro- 
hlliet výstavku a mSl zájem o věc, od- 
cházel uspokojen a pouCen, a to vA- 
doml necht je odmínou p. Fed. J, Skor- 
pilovj za vSeckf slarosti, rozsáhlou kor- 
respondenci a koneíné pořádáni výši- 
vek. Neradi ítema na boQci vjfilavý 
povzdech, jak lhostejně zvláSté obyva- 
telstvo plzeilské zachovalo se k léto 
vzorné výstavce. 

' PodibraáďM. Vydává učitelstvo, 
redaktoři: F. J. Cedetka, pořadatel 
textu ; F. B r z á k, pořadatel vyobra- 
leni. L Obraz minulosti i přítomnosti 



Ikobtví Poděbradská, v Poděbradech 
1903, lei., seS. 1. Pěkná vyobrazeni, 
pefhvé uspořádáni obsahu. Rererál po- 
dime af po vydáni daUich seSítů. 

* Pardubieko, Holicko, Přelouinko. 
Dějinnf a mistopisný obraz, spoleínou 
práci učitelstva áfcolnibo okresu Pardu- 
bického, redaktor FranL K. Rosů- 
|ek, učitel mČSCanské íkoty v Pardu- 
bicích. Dii I. P.tlrodiil poměry. seS 1., 
v Pardubicich 1903. vel. lex. Obsah dilil 
daláfch: 11. Lid. jebo kulturní íivot a 
práce. lU. Mislopie. IV. Slavín. V, Sta- 
tistika. VI. Ukazatel jmen a vícl. Jii 
1. seíit svědči o důkladnosti a svědo- 
mitosti, s jakou dílo je podnikáno a 

Ezeno. Úprava tiskárny Hoblíkový j( 
řásná. Rererát podáme, až dílo dále 
pokročí. 

• Dr. Lubor Niederle. Nňrodo- 
pišmd wMpt ttherských Slofdki nn tá- 
kladi titíáni lidu t r. liXX), Praha, 
1903, lex., str. 333, 4, mapy. Spisovatel 
tét0 záslužné práce v ůvod^ vykládá. 
le neni mapa zhotovena k piaktickýn: 
účelům, jen k vědeckým. Chtél v ní za- 
chytiti co moína přesně stav národnost 



slovenské na počátku věku XX,, aby 
mohl tento obraz sloužiti la pevný lá- 
klad k studiím o její minulostí i k úva- 
hám o osudu budoucím, slovem k stu- 
diím o zmĚnách národní drlavy. Vedlo 
toho má v3ak mapa i praktickou vý- 
hodu, je tolií jedinou novějai a velkou 
mapou severních Uher b původními 
názvy slovenskými za pomoci p. Slon. 
Klímy. Knihu uvítala veřejnost česká 
i ' slovanská vůbec s uznánim A po- 
chvalou. 

* Hynek Gross, iMtruket pn 
pttrhrabiho krumloetkého a r. JSS8, 
v Praze, 1903, m. 8', sir. 17, otiak 
z „Hlasu Národa". Instrukci vydal Vi- 
lém z Rožmberka. Podává jadrnýin 
slohem staročeským obraz života úfed- 
nJků a čeledi na Krumlove za jebo 
flavné doby, jaký byl živol bospodlř- 
ský. Pěkný kulturní obrázek! 

* Otakar Hejnic, KamutKý <M« 
ti Kutné Hoft. Prořram reálky v Kutné 
Hoře, 1903, 8* atr. 1-33, s vyobraz. 
Popis, dějiny i vylíčeni, jak hyl obno- 
ven. Výborní monografie. 

* E. H AuaqKDirfc, BeceiiHafl oópif- 
jiogaa n-fecaa Ha 3ana;a;ti i j C.i&uu*, 
1. Oti> oSpa^a frb lAcKb. C. UerMt- 
6ypn., 1903, 8', str. XXIX.. 392. tik 
proř. A. N. Veselovského (loraulo mi- 
strovi dílo věnováno) cnaží se podte 
vzoru Veselovského srovnávali obřadf 
a písně jarní v sludii. široce laloteo^, 
na podkladě obrovského materiálu ala- 
vanskěho i cizího. Kritiku práce po- 
dáme, až bude dokončena. ZaUra obaab 
I. svazku: LRae^eHie. 1, Hapoxua 
ntoHa Ha repŇairopoHancKom Mnajit 
H na cinBflHo-pycrROMi RooTOKh. 2. 
06'b Hey4eHÍH Hapo;iHoí oCpujinocni 



o HarypaJibBoe xoaaficTBo II. Bčrpkvft 
H ^ecTHOBHHie recuu. 1. OOniee neocH- 
Hee 3aiuiHH»RÍe 2 Bsecenie Becennaro 



■dovGooi^Ic 



48 C. Zlbrt: Literatura kulturně-historická a elhnograficka 1903-1904. 



1 xaMonamecTBo 5. On o6paj|a 
Kb irbcRfi SpÍ90vatel dokonale zná li- 
teraturu vflecku; zvlástí si libujeme, 
te T^sledkv íeskýcb pracoTniků a sbě- 
ratelů dody u ného povšimnuti a za- 
iitkováni, snad poprvé v ruské litera- 
tufe v takové úplnosti a nestrannosti. 
Jsa dalek neudržilelntch vidin báje- 
slovnjcb, poslupuje klidoĚ a pfesvéd- 
íivĚ při svjch vjvodech o jednotnosti 
obfaaA a písni pH vllinl a oslavováni 

e' ira. Obyíeje, obfady, zábavy a pisné 
du í esko slovenského vetkal s pfekva- 
pujici umélosU a s dohady správnfnii 
do celkového pásma srovnávacích vj- 
UadA. Bude tfeba pNsluSné stati TémA 
pfeloíiti a v Českém Lidu otískDouli, 
na dilkaz, jakjch posud neznámých zá- 
věrů doSel ruský u Senec, kdy ojedinělé 
idánlivě zjevy československé navázal 
T celek s pKbuznými zjevy slovanskými 
i západoevropskými >mi^'«, vvnáíení 
imrti, pomldtka. obchúiky poíf, Ary 
jarni diUké). Na pole srovnávacího 
slovanského studia fidovédného vystu- 

Euje touto práci badatel váínj, od ně- 
ož íekáme podle sbbného zafátku 
daUlch důležitých výsledků, bude-U 
stejně pokraíovati v dalálm výzkumu, 
nyní zanedbávaném. Stesk jeho, íe 
sbírky a studie slovanské jsou od ně- 
meckých, francouzských 3 vůbec ne- 
dovanských uíenců ignorovány, je bo- 
hužel pravdivý, ale neol j)omoci. Děje 
8« nám českým pra co vnikům rovnéi 
tak. Dobte připomíná na straně 5, : 

adlOTb OCo6eBi<u HpKiinpRKtpl arHO- 

pMpoBania asna^iiioft HHyKiA soiToqao- 
espunencKuro Ky.itTvpHO-HcTopiiqe- 
cKaro Hanpia.ia. KOKeiuo, ;iajieKO ne 

OAHHOBl AOCTHTOIHO SarjUHyTb HMňp 

Bi SitOpTOBc-Koe lOflKEiie HastcTHaro 

„Indiculus 3U|ierstitionum et pagania- 
ťum" (Zibrt: Seznam pověr a zvyklostí 
pohanských bi III i Mt Tpyflum. 
qeiucKoi) aRaAcuiH) qTo6u yiIt;iHTii n 
Boo^iio Di OuraTiTHl R pa3iioo(jp..3Ín 
ciuBrtHopyccKaro •oatmiopa A mho- 
FO.iH 4'aKioa'fi, codp^iHMux-bďiiúpTotrb, 
Boui.iu ui oApaineBÍe o% -mnujKoJI na- 
yKt?" 

' E. Denis, La Bohéme depuia In 
Montagne Blanehe, 1 -II., Paris 1903, 
lex. DQo slavného učence a iifitele na- 
šeho národa, obsahujíc! déjiny ěesté 



ve smyslu nejsiríim od Bělohorské 
bitvy aí do nově doby, vBímů si pilně 
lét materiálů a élánků, pisnl histori- 
ckých, tradic mJstnich atd., otiskovaných 
v Českém Lidu. Lichotivě pH terpáni 
zmiňuje se lét o kullumě-historíckých 
studiích redaktora Cesk. Lidu. zvtástě 
o Bibliografii České Historie. Vil I, 
str. 316. 348, 353, 422, 555; IL str. 79, 
179, 192. 336. 

* Dr. Zdeněk Nejedlý, Díjiny 
(ttítř huúby (Illuslrované katechismy 
naufné, red. V. J Procházka, Uměni 
«.), v Praze 1903. lá', str XI, 861,(1). 
VI. Prtmi dějiny íeskě hudby, souvislé, 
psané od odborníka, stejně vynikajícího 
vědomostmi historickými jako znalosti 
hudby a jejího vývoje. Na místech pH- 
sluSnýcb těžil spisovatel z poeavadnlho 
studia o lidově budbě a lidových pís- 
ních íesko slovenských, doplňuje vý- 
sledky posud známě vlastním bádánini 
(viz zvláště znamenitou slaC jeho o pís- 
ních husitských). 

* F. A. Slavik, Krajina tt Hodo- 
nína a Bředavé r. Í691~176SS, # »•- 
potí e r. l>fiS; Ant. Podráb^, Virúsi 
obmatelstea na Sodorukn a Htuto- 
pečtku r. 1890-1900 Progr. ieské re- 
álky v Hodoníně. 1903. Obě práce jsou 
důležitě a původní (upozorňujeme ivlásté 
na zajímavý urbdf panství Hodonského 
z r. 1691). kél jsou vzorem pro po- 
dobné práce v programech středoškol- 
ských v tom smyslu, jak nedávno prof. 
Dr. Jar. Goll shrnul svoje stesky a tuíby 
v úvaze o obsahu programů Školských, 
kde se poskytuje příležitost, otiskovah 
rok co rok na tolika ústavech práce 
nové, všeobecně užiteíiié, s \ědeckými 
výsledky. 

* Fr. Brunclík. Aeiitai SyJvius a 
mém ti Btneiově r. 1451. Progr. gymn. 
v Benešově. 1903, S*. str iO. Ukázka 
del!>t důkladné studie, která si vSimá 
téí kulturné-historickébo liěeiil. 

■ Miloslav Itybak. TradUiont et 
eoutitmta ehei leš TchécihSlare$, Dtt 
NoHvel au á Pdquet. Revue des tradi- 
tions populaires, red. Paul Séhillol, 
XVm. í. 6, Paris, 1903. str. 319-331. 



■dovGooi^Ic 



„HlíiODiil 'í^^''"T* ^"'^ v'"r 'O' ■'! mm" 



Koleda husifsliýeh žáků. 

Podává Dr. Zdenek Nejedlí. 

V 14. Blolelf koledovalo se a nás rdeobecné, nejen chudí 2áci, kteH 
si Um vydélávali na živobytí, nf brž i kanovníci chodili s koledou, 
a nejen lidé poctiví, nfbrž i opovrženi, jako kat, vodáci atd. Tůmto 
viem posledním zakázali koledu staromeatstl konSel^ už r. 1390 (Tomek, 
Dějepis mésla Prahy 111. 201). VyáSl duchovenstvo v době husitské z Prahy 
odefilo, husitští pak kněíi bylí rozhodní odpůrci koledy. Tak dostalo ae 
provozováni koledy zase v první řadě v roce chndfch žiSkfl.*) Ducho- 
venstvo předhusitské koledovalo asi latinsky. 2áci stáli uprostřed: byli 
z lida, ale uměli latinsky, proto skládali plsné a koledy latinsko- české, 
obyčejně první verě latinsky, druhy Česky atd. Z koled žákovských viak 
nejznámější koleda o sv. Martine**) jest psána úplně po i^eskn; máme 
ríak zápis této koledy neúplný, ježto bez nápěvu. 

V husitském JisLebnickém kancionále na str. 101 máme jinoD 
koledu žákovskou, o to vzácnější, že jest opatřena nápěvem. Jest to nej- 
atarSi nám dochovaný kolední nápěv (z první čtvrti 15. stolelí), ač asi 
starái nápěvy ozjvajl se i v nápěvech mladSích koled. Tato koleda za- 
psána jest v kancionál tak, že při prohlížení tohoto kancionálu dosud 
vždy uSla badatelům, a to i tak svědomitým, jako byl J. Jireček. Na 
uvedené stránce 101. počínají totiž žalmy, bez melodií, jež jdou až na 
konec str. 103 ; mezi né pak vložena tato koleda s nápěvem zapaaná 
lak, že na první pohled činí dojem latinského Žalmu, ač hned první 
slova mají vyslovený ráz kolední (Dreves. Cant. Boh. 195 četl jen první 
sloku la(ÍDskon). 

Text této nové koledy Žákovské jest také lalinsko-česky, avfiak na 
rozdíl od ostatních skladeb staročeských toho druhu nestřídají se verie 
latinské a české, nfbrž celé sloky. Colá koleda má 3 liché sloky latinské, 
3 sudé sloky jsou české; žáci chodili při této koledě »s biskupem*.***) 
Byli to žáci vyědích ákol, proto ae nazývají >r.lQricalÍ5 concio<. Sloka má 
8 veršů, z nichž vždy 4 Činí jednu Část o sobě ; české a latinské lifií 
se tím, že v latinských jest vSech 8 verSŮ vždy novyeh, kdežto druhá 
část vSech českých slok jest totožná na způsob refrainu neb repetice. 

•> Viz Zibrt, Starořeské výroční obyčeje. V Praze. 1889, str. 8. 
••) Viz Zibrt, I. c, sir. 183; Winter, Život na vysokých Štolách pražských. 

V Praze 189B, str. 247. 
•••) Viz Zibrt, Český LiJ VI. U. 




vGoogl 



'^ 



z. Nejedlt: 



N á p é T nás tu pfedeTSfm zajímá ; zapsán jest na pélíHni 
systéma noloTém, s c klidem na 5. linii, sice bez taktních čar, ale men- 
surované bernou nolou chorálni (longa, semibrevis, minima). Melodie po- 
Cfná zceta motivem oblíbené tehdy latinské plsnS vánoční >Dies eat lae- 
litiae*, avSak vSe ostatní vytvořil z motivu toho autor samostatné. Pfseťi 
>Dies est laetitiae< má dva hudebni motivy velmi odliáné, naie píseň 
je mnohem jednoduSSí. rozvádí stále jen první motiv, a to v nejjedno- 
dušším útvaru pisAovém : ab nb' cb eb\ pfi čemž bab' hSf se jea 
závérem, o a c pak si odpovídají rhylhmicky i melodicky. Népév je jo- 
nicky, což okazuje nejlépe lidovost télo koledy ; počíná kvintou a zabírá 
pravidelný objem celé jonické loniny od c k c'. 

Pro karakterisliku lidového zpévu lebdejSího podává naše melodie 
mnoho zajímavého, zejména jak neustálen jest Lakový lidový nápév, jak 
mnoho v ném ponecháno bylo na vAli zpčvákovi a jak mnoho variantů 
tim vznikalo. Nápév toti2 nesouhlasí počtem not s počtem slabik ani 
podložené sloky první, Um méné s daláimi slokami ; zpěvák musil si 
nápév ke kaidé sloce metricky upravit, a sice asi takto; 1. dlouhá nota 
(longa), zakončující ka2dý drahý verS, rozdrobila se na 2 noty ; 2. před 
motiv vložila se nová nota (zdvih) ; 3. pfi Českém textu, jen4 má pravi- 
delné o slabiku více než latinský, rozdrobila se asi první nota (semibrevis) 
na 2 minimy. Tím nápfiv musil b'ýt velmi rozmanitý a živý ; podle 
toho musíme se vSak chrániti pfed dedukcemi o vécech s tím souvislých. 
Rhythmusjest tu nepochybný, nikde nevybočuje z| neb j taktu. Dekla- 
mace vjak záležela na dovednosti zpévákové, zvládld česká, jak ukazuji 
dole uvedené příklady; celkem vSak možno říci, že deklamace je velmi 
sluSná aspoĎ v principu, af n2 nékteré ver§e žák nedovedný zkomolil 
jakkoli. Celý nápév pak při vil jednoduchosti jest svéží a ušlechtilý, 
srovnáme-li jej na pr. s triviálním popěvkem v >Mastičkáfí* (viz přilohu 
notovou k mým »DĚjÍnám české hudby«). 

Mo-re f e - sti que - ri-mus vi -rum vir-tu-0'sum, quem et be-ne- 
di - ci-mus, ho - spi-tem ge - ne - ro • sum. Et ab i - pso pe - ti - mus 



• nm gra - ti • o - 



- bis con-fe - rat 



■dovGooi^Ic 



Koleda husitských žikQ. bi 

Tak zapsina jest v nikopise prvai sloka, jen na slabiky ošum, 
nm a dorum jest rždy jen jedna longa. Druhá sloka jest zapsána jií 
s nápěvu, zpívala se pak asi takto : 




chvá-li - ti, nebkto-bě lá-sku má-me. 



Takto pravidelné npravenf nápěv odpovídá dosti dobře deklamačnfm 
poSadavk&m ěeského slova ; mobl vSak zpívající žák upravit si melodii 
i jinak. Slova >vedle biskupa clného>, ob«toval-li Bouměmost k ostatním 
vertflm a zplvai-li je podle originálu latinského, zpíval asi : 



RovnéŽ: t 



ve- dle bi<sku-pa ctné -ho. 



• bSC na čest zpie-vá-n 



Aviak sni Um nejsou vyčerpány možnosti úpravy, Mál-li zpěvák 
zvláátě bystré ucho, snad zpívat : 



-bet na čest zpie-vá-i 

Jit toto slafií k varování, abychom o karaktecu starých melodií 
lidovfch mluvili jen s největáf opatrností. Nic snad není * uměni tak 
nestálého, stále se měnícího, jako lidový nápěv. Ostatní sloky latinské 
i české vyžadují opět nové úpravy nápěvu, tu váak provede si již každý 
útenáf snadno sám. Podávám tedy jen text, jak jest v rukopise. 



z. Neiedlf: Koleda husíUkfch íáků. 



3, Hospes amantissime 
ex amicis unus, 

fac honorem domine, 
nobis dando munus, 
ut possís diu vivere 
cum honorandis unus. 
pro quo nos cotlidie 
petítores aumus. 

4. Štědrého sme lé svědili, 
proto sme k tob£ pfiSli, 

z biskupem pfed tě pfijeli, 
obdařií nj, táiii-U. 
Rafii n; obdařiti etc. 
(jako v 3. sloce). 



5. Cleriealis concio 
in re deprecalur, 
ut lua perpetua 

(sa]lus') auiteatur. 
super munJi clímata 
semper a^oscalur, 
virtus tíbí tradita 
lion diroJDuatur. 
li, étédrost chvátéc i tvú čest. 
prosíme dara tvého, 
rat> nám duti peněz lesť) 

fiodle biskupa ctnéhu. 
iatit ny ohdaNIi etc. 
(jako v 2. sloce). 



Mnich HoleSovskJ r. 1426 zainamenal poéálky tří koled (Konrád, 
DSjiny posvátného zpěvu II. 17): tEcce Maria genuit*, >Jadaea etJeru- 
aalem nolite timere< a >H8ec est diesi. Jsou to anlifony zpívané o vá- 
nofinlch neSporách a jitfnfcli ; jich nápévy jsou ryze liturgického rázu, 
za koledu mohli jich užiti jen zpéváci dobře znalí t ctrkerním zpCvu, 
tedy knéžl neb t. zv. •clerici chorales.. Antifony ty přeSly i do huail- 
sk^ch kancionálů a kancionál Jistebnickf má je i s Ceskfm textem. Text 
prostřední z nich má lu dokonce dva různé nápívy. Z antifony >Haec 
est diesc jest tu jen zahálek (sir. 120) : >TentoC jest den, kterfž jest 
pán buoh uAinili ; ostatek v porufieném kancionálu jest vytržen. Abychom 
mohli srovnáním ocenit lidovost nahoře uvedené koledy, uvádím tu pro 
srovnání nápěv antifony >Judaea el Jerusalem < z husitského kancionálu 
Jiítebnického (str. 105), kterfí asi jest pravt nápěv kolednl, kdežto 
dnihf nápěv na táž slova (sir. 107 — 108) upraven Jve~ forniů neápornibo 
responsoria. 



— *-g--* ^-;j--ť.j!: 
Židov - slvo 



- le-me, ne-roď-te se bá 




ky vě - kóv. A-n 



Nápěv zapsán Černou notou chorálnl bez mensury na čtyfliniové 
eoUBtavĚ notové v c kliůi na čtvrté linii. Již tóninou (dorickou) odlisuje 
ae zcela tato koleda liturgická od nápěvu pravé koledy lidové ; bez orčl- 
tého rbyihmu nelze si pak Hdovou koledu vůbec mysliti. 

') V rukopise íilelno jen „lus", ') V rukopise slojí chjbnĚ „sset". 



■dovGoOi^Ic 



C. Zibrt: V. Krolmusa Slovník obyíejů, pověsti a pověr lidu íeskÉho. 53 

V. Krotmusa Slovník obyčejů, pověstí, povér, 
zábav a slavností lidu českého. 

podává Dr. Čenik Zfbrl. 

Po bilvě D Jankora. Od Jankova, od Tibora přísli Švédové 
v tHcetileté válce s utraqaisty českými ku Praze k sv. Markété ktáiteru 
Benediktinskému s KOnigsmarkem vůdcem a rozložili se po této hoFe až 
Kocourkům, k Andélkám a StfeSovicQiu, odtud hledéti do Prahy na Halon 
Stranu se dostaviti. Akato1i6t{ Cechové (Utraquisté), ktefl za Ferdinanda 
drahého r. 1621 až 1624 ze zem6 Seské vypovézeni byli, ze zádtl Špe- 
héře a za vfidce Švejdům se hodili, protož vedeii, že stružka, potůček 
VojtéSka či Bruska pod náspy na Novém Svété u zadní t j. třetí Dírky 
bňží a jen toliko dřevenými blanky zahražen je průliv onoho potilčkn 
u nynějšího hřbitova vojenského. Čechové akatoliCtí prolezli v noci s ně- 
kterými Švédy tento vodní kanál potůčku na Nový Svět a tu v bráně 
stráž pobili a bránu strahovskou otevřeli, kterou se ostatní Švédové na 
. Malou Stranu hrnuli. Malostranští se bránili. Švédům odporovali i mě- 
štané zvládtě ze Saského domu (nyní od domu Steinicova řeCeného), mě- 
SFnné stříleli přes moslovskou ulici do Konsistoře a domu arcibiskupova, 
kde až podnes v ulici mostecké na domě zvonek vyobrazen jest, v něm 
opět Švédové byli a na mčStany stříleli a když to dlouho trvalo, měStané 
se vyloudili a prchli na Staré město a za sebou bránu mosteckou za- 
vřeli; zde bylo mnoho žáků, jenž udatné Švédům odporovali, jež Jesuita 
proti Švédům komandoval. Jeden žák samojediný tři Švédy s mostu do 
Vltavy hodil, tak že asi O Švédů do Vltavy hozeno a od žáků utopeno 
bylo. Na pravém břehu Vltavy každý Cech stál se svými tovarySi, mly- 
náři se svou chasou, každý část ve dne v noci opatrovali a bránili, tak- 
že Švédové nebyli s to Staré mésto vydobiti na Praze staré.*) Tu na 
Čechách po SOtileté válce pustota pozůstala. Skůro vSechny matriky 
sebou odnesli Čechové, málo kde která se zde na Čechách nalézá před 
SOtileton vojnou psaná, krom na Radnici, v Slaném, v ArneStovicich, 
a Milčína atd slaré matriky nalézáme, ale od katolíků nejvíce založené 
začínají od r. 1648. Jenerál Wrangel vůdce Švédsky v Táboře si vzal 
^iZkův meč do svého skladu na své panství, kteréhož hrad nedaleko 
Upsaly leif. Mnoho Čechů putovalo do Švédska, aby prohlídli klenoty a 
vzácnosti, které Švédové na Čechách sebrali a do Švéd odnesli: Jos. Dom- 
brovaký, hrabě Štemberg, Fr. Koiloredo knfíe ajv. byli dvakráte v Upsale 
tylo památky prohledat!; Wranglovská rodina mužského pohlaví vymřela, 
jen toliko dcera Vranglova zde potud žije, ale jest provdána na Tyho 
Brahe hrabete, který opět pochodí z té znamenité rodiny Tycho de Brahe 

•) Kaidy eliaínit. který udeřil Švejdu řka: „Tu máS''. Vypravovali Švédové 
mezi sebou; Mnoho TomaSQ musí býti na Ceoháelj. Ji.ko v sedmiletř válce, 
když Sa-ikové <><) Krol.olu l.iti byli, říkali: _.\cli. Herr Je'', oilpovidali jim 
na to: „itykaj laí<- Maria". 



■dovGoOi^Ic 



64 C Zibrt 

znamenitého hrizdáře, co za Rudolfa 11. na Čechách byl r 16tém stoletf. 
SlySel jsem od excel. p. hrabete Kašpara z Hvězdné hory (Šternberka) 
vypraToraU, jah onen meč Zižkň vyhlfžl, Fka: >2iíkA meč je 2'/) lokte 
dlouhf a rovny, na tii prsty 6irokf a na prst silný, ale ku konci 
o mnobo silnější než a rakovStě, aby měl váhy své ka sekání. Ruko- 
vftko není obzvláštní, ale obyčejné, jaká bývala u Pmsů v 7leté válce, 
ale sad mkovftkem byl ocelový koálh, vele silof, aby ruku m^l ocbra- 
DdnoQ a ty£ ocel byl juž do Cerna zakalen, tedy juž se znalo na eemo 
kaliti ocel za duň Žižkových.. V Táboře jeété r. 1792—1794 nalézala 
ae žilková postel železná ob Sroubecb. Onu postel ve válkách Zízkovfch 
jeden muž složenou za nlui nosil ald. Tu prodal okolo r. 1793 N, purk- 
mistr táborsky Židovi se železem slarym a nepotřebným, jenž to byly 
samy památní slarožitniny pozAstalé pro budoucnost od Železa, ocele atd. 
Jako okované cepy, přilbice, brnénl, itíty, háky, meče ajv. To mné V. 
Krolmusovi vypravovali r. 1840. Taborfané, Že se tu Standára (Standartě), 
slanicB (Korouhev, prapor) Sigmundova cis. nalézala, jež na 6 sáhA vejaky 
mela, kterou Žižka bud pry na Pankráci u Prahy neb u Plané Vysoké 
císařským vojínům vzal, tu si vzal z Tábora Frantidek I. cis. Rakouský 
do Laxenburku na vědnou památku. 

H r u 3 t i c e. Na Hruaiici vesce u Turnova na sever ležící, dl tra- 
dice, že bylí první pohané Ceitl z okolí u rybníčka pokřténi u studánky 
živé ; odtud Tumované do kaány své městské dostávají vodu. Na hrázi 
u Koslelska vsi čarodějnice se pálívaly, tam se též za Vrchy na louce 
celá Bílá Paní ukazuje. 

O Jemine, Jemine t to to bolE, to to pálí, to je ukrutné. Jemin 
bude Jamuna znamenati, Čemoboha, od jámy, pekla, díry. často slySíme 
na Čechách lidi volati, vykřiknouti, když se uhodí někdo nebo spálí, neb 
ňáké neštěstí někomu přihodí, druhý ho polituje : Jdi k Čmertu, aneb 
k Šipku (to jest k Čertu, Ďáblu, Ďasu). Snad jest to Jemin (Jaroín, 
Jamník), bůže nad peklem, trápením a bolestí u Čechů bývalých. Jakož 
až podnes, když Čech něco chce opravdově potvrdit, říká : <Véchu I to 
je pravda<. »1 Věchu,* bůžka Věcha bere za svědka. »I pro Kryle, pro 
Kryle pána,€ lid česky, když něco obdivuje, teda ona slova vypustí z úst. 

Honění Jidáěe. JidáS na vetkonoce bývá na Čechách v soboto 
(sobotky) pálen na hranicích za chrámy Páně na hřbitovech od kněžf ; 
při tom v Roudnici chlapec (jemuž JidáS říkají) ze za oKáře z kostela 
na Pátek velkf vybělme ven, z chrámu utíká a ostatní děli běžeji za nim 
z kostela a honějl Jidáto (toho chlapce) u velikém křiku po městě. — 
Ve Vysokém Mejté opět po odpoledních hodinkách ve středu v svatém 
lyhodnu v poslč chlapci před chrámem porechlajf a poklapají, . JidáS 
(chlapec jeden) vyběhne z chrámu v ruce držícím a hrozícím kyjem a 
ostatní el zde ovocné stromy a ovófn prodal ; téi i z Rv 
pinského ovčina prodaného je nynt hospoda. 

Haslrmann (Vodán) dle pověsti okolo Sobotky na Boleslavská 
celá rodina hastrmanova mela skrze Vesec táhnonli. Odkod tato povist? 
Nebyli-li lo pohané od křesťanů pronásledovaní? Jen okolo JiČfna Vodan 
slově Hastrman. (Pat Kendlk Jos. vypravuje). Mlynáři hastrmana zovoQ 
Leváka. Levák prf Skodl mlejnúm, éaslo ho poznají mezi řemeslem, po* 
prosejí ho, on zabručí a odejde. 

Hospodaříce k, jinak SemenáC, slově okolo Tnrnora; kdo ma 
uhližf. je mstivý, n. p. prav! se: v Plonkovicfch u USena měl hospodá- 
řovi jistému stodolu zapálili, neb mu obllíiti mél. Lid mu to přál a 
říkal; Dobře se mu stalo, neb pořád s tim semenáůem spolky mél. Vidél 
lid semenáče proménénéfao před ohném jako pláka ohnivého, an přes 
tuto stodolu přeletél okolo r. 1833. Sdélil Pater Kendlk ze Sobotky. 

Hejkal byl také mstivý jako Rybrcol, když se mu kdo posmíval 
neb ho' haněl. 

Hra na Žida. Chlapce, žida představujícího, položejí na znak na 
zem a ostatní deii chodějí do kola okolo ného n zpívají mu takto: >2id, 
2id umřel, pod lavici ležel, nedáme mu zvoniti, aŽ nás bude honiti, okolo 
Akoly, pro trochu soli, okolo kostela, pro trochu popela — žide, žide, 
vslávej I* 2id vstane a déti honí, které dlie chytí, musí býti opét ono 
Židem. 



Povdry o zemřelých z Osečanstia. 

Sťbral J. V. Oteítniký. 

Když déti plád nad rakví rodičQ, nechť dají pozor, aby slzy nepadly 
na zemřelého; llaóily by jej v hrobe. 

Na koho se nebožKk před svou smrti táhle zadívá, len brzy omře. 

Které děti by se bály umrlých rodiéQ, že je hudou strafliti, necht 
jím polili! ze spodu nohy. totiž Šlapadla. Pak je straSili nebudou. 

Když byl nebožtík odnesen z domu a pohřben, nesmí se první noc 
po pohřbu na postel, v niž umřel, lehali. Ta se odusifle a nechá. Ne- 
božtík přijde prj si odpočinouti lu noc. 

Aby oběšenec nestranil, svazují se mu palce U nohou. 

Chceme-li utopence vzkřísiti, nesmíme ho položili na zemi a vůbec 
slarati se o lo, aby se nedotekl zemé. Jinak zemře. NeboE co se dotkne 
zemé, palrí zemi. 



■dovGooi^Ic 



M. Gebauerová: Tfi netidténé lisly Boienj' Nímcové. 59 

Tří nefiSténé listy Boženy Némcové.') 

Podává M. 6«bauerová 

PrTnI z dopisA zde uverejndn'fch je majetkem slečny A. Jesenské, 
druhj rodiny FriSovy a Ifell Úmélecké Besedy. Uveřejňuji je 
s laskavém svolením majitelů. 

Jeho Blahorodí Pánu, panu ParJcyné tde. 

VelectSnf pane! PHcházIm se snažnou prosbou, kterou bych ráno 
byla projevila, kdybych se byla pfed tím cíeIiii pánem nebyla ostýchala. 
Potřebuji na kvap 100 zl. stři., a slal by se mi veliký vděk, kdyby Vaá- 
nosli možno bylo mi je zapůjčit. Není to denní má potřeba, ale jeden 
dobry známy, kléry je metnu muži pfijčil, když jel do Uher (poněvadž 
od aeraru málo dostal), je nyní nevyhnutelní potřebuje, a neřáda bych, 
aby skrze nás akodu utrpél, MŮj muž doufal, že dostane cestovní útraty, 
které přes 300 slfl. obnášejí, záhy, když se do Uher doslané, zatim ale 
slavný aerar posud mu je nevyplatil.., Nemám tedy ani na koho se pravé 
obrátil, a doufám, že mi nezazlíle, když se obracím Ic Vám. Jak je dostane 
muž, s podékovánim je odevzdám; nenl-li to ale VaSnosli možno, račte 
jen vzkázal. S ůclou a láskou zůstávám VaSnostína služebnice 

6./6. 1851. Božena Nůmcová 

Ta kniha je od Ktácela, nerdCite ji jíž míti? 

•) Pozn. red. Český Lid otiskuje laskavosti s 
horUvoatl sbírá materiál k životopisu Bož. 
literární, dalsi dopisy. Dopisy uvefejiiěné ' 
a kritikové schvalovali, že se listy otiskují d< 
a zminlováni, aby se neopravovala drsná 
řádkft ubuhú irpitelky, prncujici do úpadu, 
hrozivější nuzotou. Ctouci se diví, jak m< 
utěden^ch rozervaných poraérů v domácno 
dávati se duSevni práci na základA důklad 
pochyby, že korrespondence spiiiovatele 
mívá obsah podobný, rázu obchodního, o 
dence spisovatelů v dobách, z nichž listy ot 
skutečnost, jaká hmotnú tiseA ztrpčovala ( 
rárni íinnost lehdcjsi. List poslední (máj 
velice bolestné podrobnosti ze života ub 
kdo list pFeCte. bude jisté hluboce dojat, i 
— lakové byly poméry. a tiahlédnuli do 
jež svíraly Boženu Němcovou a zatěžoval; 
získá ji. doufám, jen nových sympathií. P 
snad vyíitek, že se necliováme Šetrná k p 
předesíláme, aby se nahlíženi laskavého £1 
řídilo tímto stanoviskem, jež při otištěni 
svorně pochválila. 



■dovGooi^Ic 



M. Gebauerovi: Tti nelisténé lisly Boieny Němcové, 



Popis J. V. Friiovi. 

Hilf příteli! Nemrzte se na mne, že Vás obteiajn prosbou; nemoha 
si ale Téra pomoct, neboC nemám krejcaru t dome. Nemůíete-li mi dát 
cel^ honorár, tedy alespofi níco zalfm.*) Já vfm, že Vám je snad tak 
zle o penfze, jako mní, ale saad Vám snadnéji bude Typůjčil si. Kdybych 
nebyla v tak nuznfch okolnostech, málo bych dbala, i kdybyste mi niéebo 
byli dát nemohli, ale když je eloíěk v nouzi, nemůže, co by chtél, délaU 
Prosila jsem Bendla rdera tfhoden již, by Vám to vyřídil a spolu mne 
omluvil, ale on, lu§Im, málo dbá na přísloví: Slovo dělá mnže. S ůctoa 
Vaše pHlelkyné Božena Němcová. 

17./11. 1854. 

List BoĚeny Némcové, svědčící p. F. Šímáčkovi. 'Umělecké Besedě* 
véuHJe V. Hálek. 

Mil} pane redaktorel Přicházím k Vám, jako k upřímnému příteli 
a prosim, kdybyste mi podobnou jako onehdy službu prokázal. Je mi to 
hanba říkat o léch pár zlatech, co je3tě dosLanu, dokonce když na to 
ješlS čekat museli, ale ty bídné moje okolnosti mne bohužel k mnohfm 
vScem donucuji, které se citu mému příčí. Doslala jsem od Hálka 15 fl., 
a obrázek >Chyáe pod horami'**) bude as l'/g archu obnášet, nepřijde 
tedy již mnoho, ale poiřebuji penfze jako sŮl, a prolož chci Vás prositi, 
kdybyste jim chylf^m způsobem na ruku dal, že je potřebuji, ale jakoby 
to jen VaSe míněni bylo. Mám Cinii platit, Sevcová, která nám kolik lei 
pracovala, jde z Prahy, musím ji 6fl. dluh dát, služka chce na daly, do 
zastavámy inleres 3 fl., v domě ani krejcar a nemocného, kter} by posilu 
potřeboval. K lomu, bohužel že tak říci musím, ani jediného člověka, ani 
v domácnosti, abych mohla říci >pomoz mi nésť, v ničem. Skrze vinu 
faklora v tiskárně zdržel se tisk pohádek, a když jsem přiSla ty dni 
k Šálkovi, nechtěl mně dát napřed. Kdyby se bylo tisklo, bylby zatím 
jeden svazeček vySel, jeden vysazen byl, a tak by mng byl musel na Alnži 
zase dál, což si vždy stát proto nechávám. Já nemám napřed nic, než 
co jaem za exempláry dlužns, 15 beru, 16 dostávám, což mi vždy odpo- 
čítá. Nedal mi ledy napřed nic, a tak mám novou starost s činži. Chci 
k Nebeskému, ale on mi také nebude moct asi víc nei 10 fl. dát, protože 
kdyZ jsem viděla, že ho do loholo svazku nedá, jsem ho nedoděiala 
posud. Psala jsem na dvě místa o malou výpomoc, ale sotva co dostanu. 
Kdo rád dá, len má dosl jich a kdo nerad, tomu těžko říct NesluSné je 
to, že Vám s lakovými psotami se svěřuji. Činím lo ale proto, abyste 
mne nedríel za lehkovážnou, jak mne mnozí drží. kteří za onoho času 

♦) Byl to honorúř za povidku „Sestry" a „Pohádku o 12 mfííčtáeh" v Ladě 

NiOle. 
•*) VySla r. ISM v almanachu „Máj". 



■dovGoOi^Ic 



J. Petrák: RJbrconl? 61 

Dékdy, za Času slavnfch sbírek pro Českoa spisovatelku, s cenou mázu 
piva pHspdli, ale za to si přiosoborali právo nad mfini výdaji úíly vést 
S ůclou a Šetrností VaSe apřlmná ^^^^^^ Němcová. 

8./5. 1868. 

Mále-li pFi ruce, buďte lak laskav, a pQjete mi 1 fl. a jestli Vám 
dá Hálek peníze, zrovna si ho nechtě. 



Rýbrcoul ? 

Hové povísU o horském duchu sebral Isi. Petrák. 

Velmi často, kdyí lid náa v Podkrkonoší neví si rady, jak by nĚjaké 
Cáry Defikodnjmi uúinil, anebo když se svfm uméním čaroděj ni ckym 
je v koncích, utíká se o radu dále do hor, kde — tam s lam — žije 
človék, kterf dovede zlodčje pfimraziti, zlodéje vypátrati, dobytku učaro- 
vati, od následků učarování pomoci, > hospod aFíčka> opatřiti, diblíka vy- 
puditi atd. 

Tesaři Konopáčovi prf kdosi čaroval. Konopáč oevédél si rady ani 
pomoci. I povídá si: >Pudu na hora, taro je dddek, len mné vokáže 
toho, kdo mné Škodí, v zrcadle.* (Bělá u Lomnice.) 

V Benerku (blíže Žalého v Krkonoších) žila prf jistá hospodyně, 
která umdla učarovati dobytku. Vzala nepozorovaně 3 IMsky z prahu 
cizího stavení, 3 drobky z cizího hnoje, 3 drnky z cizí pastviny a tím 
na velkf pálek podkufovala svůj dobytek, aby hodné dojil. Tak vypravo- 
valo se v Bělé. 

V Tatobytech jakási Droznová byla před dávnými lety nejvyhlááe- 
odjáí čarodějnicí. Od jejich čárů pomohl si lid jedině tím, Že utíkal se 
k čaroději je.^té dovednějšímu, než byla >Droznice<, a lakový byl prf 
kdesi v Buranech u Vysokého (v Krhonoáích), kléry od následků učaro- 
váni dovedl odpomoci. 

Před mnoha lety sil jeden hospodář v Bělé lněné semeno. Jde 
okolo horák, 3el z Jičína z trhu. Pozdraví: >Pomahej Pámbufi — >>Dež 
to Fámbu.'* — »Sejete, sejete?- — ''Seju, seju.«« — 'Nesejte tejd, po- 
tkejte hodinu.' — Hospodář poslechl. Poseděli na mezi, porozprávěli. 
Když hodina uplynula, povídá horák: (No lak, tejd mQžete sejt< — a 
odeSel. — Co naail hospodář před hodinou, ani nevzklíčilo, co našil po 
hodině, z toho byl pěknf len. 

V Bořku (ves na císařské silnici mezi Turnovem a Jičínem) měli 
u D' — ků diblíka. Š., kterému to 'pořád mozkem kroutilo, jak je lo 
možná, že von nemá u vobilí žádnou sejpku a Ď. že nadělá každej rok 
tolik zrnil, chtěl tomu přijít na kloub. >Slejchával už hned za svobodna. 
Se na horách je člověk, kerej v ty věci umí dobře poradit.* (AI. Jakubec: 
Vo dihlikoji. C. L. II. č. 1.) 



.ovG. 



63 S. Zítek: Mluva zvlřaL 

Jeden p«kaf z hor, nejspfí byl z Víchové (res na potoce, kterf 
vlévá se do Jizerby pfed jejím ústím v Jizero), jezdil do JiClna na 
obilní trhy. Kupoval často od jednoho sedláka z hraje. Ten mu jednou 
fekl. když je tak z bor, jestli by mu nemohl opatfili >hospodářfčka< 
<diblika). Ten že opatří atd. (Bělá.) 

Toto překládáni éaroddjnickébo oménl dále na hora jest dosti ná- 
padným a jest snad v jakési souvislosti s vybájenym duchem Rýbr- 
coulem, v náhož vira byla hojné rozSIfena nejen na slezské, ale i na 
české straně Krkonoáů jii na začátku XVK. století. (Dr. Č. Zfbrt, C L. 
IlI. č. 1.) 

Daísf pátráni ve včci té bylo by zajímavo. Snad by tím do porfisti 
o Rybrcoulovi pfifllo trochu avélla.*) 



Mluva zvířa t.**> 

Podává I. Zítek. 

Kohout v domácností jest čily a horlivý, aby hospodář a chasa ne- 
zaspala. Časné ráno již je budívá: >Slávejle úúůžl Slávejte úi!iůi!< 
Jindy i počasí oznamuje: 'Bude pršééét! Bude prSééétN Rád má pořádek 
a pokřikuje na dévečku: >Káéo nabááá! KáCo' naháááN Jindy pobízí 
zdlouhavé k práci: >Délejte ůúúž? Délejle úůů2!i 

Slepice ohlaSuje napřed: 'Kot, kot, kot, kot, kotkodáč, nesu vejce 
na pekáéN 

Kočka u nás umí dokonce i némecky; škftourajle, oznamuje že, Krum- 
lov jejím domovem: >Knim-au, kram-au.' 

Ka jaře jest vrána velice vybéravá v polravé, protože jí má vSndc 
dosti. Shledne-li trus, odvrací se od ného: >£b1 eh1< V zimé váak, kdy 
jest vSechno zaváto a není, Čim by hlad zahnala, již nevolá: >Eb! ehN 
ale, aby jf lo lépe chutnalo, pochvaluje si: >Koláčl koláč!> 

Vrabec má mnoho nepěkných vlastností. Jest posměváčkem a ne- 
vděčníkem; na jaře, kdy sedlák nemá již ve stodole obili a vrabec víude 
dosti potravy, posmSSně naň pokřikuje: »Sej, sedláčku, sej! Máj =: (máí) 
semínko v s[ti!< Za to na zimo, kdy se mlálf obilí, jest velikým po- 
chlebníkem sedlákovým, aby ho nevyhnal ze stodoly. Slále mu lichotí a 
jej chválí: »Slrýc, slryc!« 

Pénkava pamatnje lidi na zimu, aby se na ni dobře připravili, 
stále volajíc: >Snlh1 Sníh!( 



•) Poín. red. Máme iifíchystanř pro Čísla lifiáli řlánek o Bfbrcoulov 

z péra J, LiSky. 
••) Viz Český Lid, ID. sir. 330. 



■dovGoOi^Ic 



C. Zihrt: Písně o českách sedlácích z r. 1848. 63 

Písně o čestiých sedlácích z r. 1848. 

Podává Dr. taník Z(brt, 

Mezi rfmoTaékami, jež se r. 1848 vyrojily, jsou složeny dv6 na 
aipiv >Na Bílé Hofe sedláček oře<. Bičují nemilosrdné poraliu 
Českého sedláka, tropice si smíšky z jeho vlastností, z jeho nadají, z roboty, 
a osvobození z poddanství. Mísly rumuje skladatel strojeně, násilně, mfsly 
přechází v ton srdečnf, npřlmný. Otiskuji ze dvou vzácnfch jii písniček 
texty s upraveným, nynéjSím pravopisem. 

Stará a nová piaeň o Českých sedlácích. Zpívá se notou *Na bilé 
hofe sedláček orel* Stará: 1. Hoj český sedláme, vychytralé ptáče, po 
zpěvu po peří — blázen kdo ti věří, Hej župy, župy okolo chalupy, hej 
župy. Župy, žup. — 2. Sedlák jde z hospody, cesta mu nestačí, když 
přfde pfed pána, což je hned jinafil. — 3. Přijda na kancalář, vrchního 
jak vidí, pokloní se jemu a mluvit se stydí. — 4. Škrábe se za uchem, 
polírá si Čelo, jak by pOl duSičky z něho vyletělo. — 5. Jemnost pán- 
tatínku, letos není loni, jářku tolo, vono, nouze bídu honí. 6. Z kan- 
caláře vyjde, vstoupí jen do alně, hned jazyk rozváže: Právo mne ne- 
mine. — 7. Stojku jsem daroval, k tomu jeStě tele, jestli teď nevyhrám, 
at to čert poberel — 8. Přído do hospody, shlédne lam písaře. O ty 
panská nouze, prstem naĎ ukáže. — 9. Běduje tu sobě: Ach, (o jsou 
nesnáze, rád bych něco řekl, kabacoun mne váže. — 10. Křičí, dupe, 
vejská, nalévat si dává. »Svobodu nám daly Josefova prával* — 11. Za- 
platím své danč, robotu odbydu, jsem přece svfm pánem, ty můd vždy 
jen bídu. — 12. V hospodě vejská si, před pány slejská si, strčil uro- 
zenost s rozumem do kapsy. — — Nová: 1. Hoj, čeStí sedláci! budou 
z vás jonáci, jen co sněm započne svoji těžkou práci. — 2. Bude se tam 
jednal o platy, roboty, jakby ste se mohli vyplatil z lé psoty. — 3 Levně 
se to stane, stane se to jistě, neb tam budete mít zástupce na místě. — 
4- Nebude podlfzat sedlák český více, postaví se směle, rovně jako svíce. 
— 5- Přídě na kancalář: »Pozdrav Pán Bůh, páni, povězte nám medle, 
jak to slojí 8 námi?< — 6. Vrchní mu odpoví, že to dobře stojí, a co 
se vyjedná, to že král sám poví — 7. Nebude nám třeba kupovat si 
práva, nastane nám nová bezouhonná správa. — 9. Ferdinand král dobrý, 
on nám dal svobody, při kterých zem česká rozkvete jak z vody. — 
10. Písmu dal svobodu, dá ji i vyznání, a pak pravdě svaié nikdo ne- 
zabrání. — 11. Přide k právu svému zase jazyk český, nebudou sedláka 
prodávat německy. — 12. Česká zem je svatá, to ná3 poklad drahý, 
stfijme za ní pevně, držme se jen Prahy. 

Nová pls<?ú o českých sedlácích, kterak oni s chudým lidem 
vidyciy tyransky sacházeli, skladatel té písng František Oiíek, držitel 
kamenouhelných dolů. Dne 1. Máje 1848. Zpívá se notou: »Na Bilé hoře 
sedláček oře < 1. Hej český sedláci, byli ste otroci, ale preďe sle byli 



■dovGoogl 




64 C. Zibrt: Písně o iesífch sedlácích z r. 1848. 

vždycfey hrdopejSci. — 2. Chudej Cloíék co sůl do oéí vám byl, kdeito 
ten člověk se jenom z vás oarodiL — 3. Uznati musíte, ie vaSi bratři 
jsme, ale přede tyranství od vás udalo se. — 4. Udati zde musím vaSe 
Dznalostj. jak sle dřeli kapsy cbudejm be^ milosti. — 5- Z dobytka plály 
pfenárainn6 veliký, k lomu jeilé husy peknS upeCenf. — 6. Udali zde 
musím, jak ste pfeláskavi na ty chudejch husy, pékng upečenf. — 7. Ze 
bez toho je vám v&em povédomo, jak z vás jeden sedlák hosn nejed 
dávno. — 8. U2 o Martin chudí všecky husy snesli, tu on se domejSlel, 
že mu chutoat musí. — 9. Toho se nenadal, že jak ji do úst dá, že ona 
mu v chřtánu do kejhánl se dá. — 10. Žalostné na sedláka bylo dívání, 
když skrz chudejch busu přisel k udávení. — 11. A předci sedláci na 
to ste nedbali, chudejm jejich husy přes moc ste vydrali. — 12. Po ne- 
dlouhém 6ase přec vám faanba bylo od těch chudejch husy dát ve vaáe 
hrdlo. — 13. Že to bude lepSf, když se za ty husy peníze složejí do 
obecnj kasy. — 14. Třicet krejcarů aneb čtyřicet mince chudý za ty 
husy at složejí jistě. — 16. Tak ste jednali pří vaSÍ společnosti, le s tfm 
nddlále chudejm dost milosti. — 16 Bez citu a beze vfií uznalosti pro- 
kázali sle jim lakové milosti. — 17- Toho platu jeSlě již nebylo dosti, 
jeStfl vám museli zdarma zpravit cesty. — 18. Copak se nám v lonskjm 
roku dílo, taková drahota pro chudej lid bylo. — 19. Když přišel sedláka 
žádat o obilí, on mu to hned řekl, že už itemá žádnf . — 20- On hnedky 
druhej den přijel tady forman, čtyřicet padesát strichů jemu prodal. — 
21. Tu každej zkuSenJ musí ustrnouti, kdyí sobě pováží sediskj nevlíd- 
nosli. — 22. Jaké pak od sedláků bylo rouhání, když k nim chudej 
člověk přišel pro obili. — 23. Že rač to obilí hned do louže hodí, než 
by ho chudfmu prodal k obživení. — 24. Jak Je slyšet, nyní bojejl se 
vojny, že nespravedlnost nikdež neobstojí. — 25, Ještě vojny oni by se 
tak nebáli, kdyby tu nebylo lĚch chudej lidí. — 26. Oni dobře vědí, že 
za jejich syni na vojnĚ služejí panu clsafi. — 27. Pročpak vy se nyní 
bojíte těch lidí, kdyC jsou to ti lidi, jako byli jindy. — 28. Sami uzná- 
váte, že ste nekřesCansky a tímto chudým lidem zacházeli vždycky. — 
29. Tak vás neslrašejí ti chudobný lidi, ale to svědomí že ste lechk^ měli. 
— 30 Nékterej odpoví, že lakovf není, já ale zas pravím, že má nápad 
jiný. — 31. Pomoc nám Pán Buch sám všemohoucí, až přijdou o jejich 
roboty sedláci. — 32. Teprva budeme tyransky tejranl, proto Že si budou 
myslil, že sou páni. — 33. On už nyní praví, že budou svobodny, íe 
bude nositi po straně Šavli. — 34. Tu si každej chudej může pomysliti, 
jaké blaho v zemi česky bude míti. — 36. Když dříve byl sedlák z ka- 
baconem ztažen a předce byl vždycky nad chudým tyranem. — 36. Vfiem 
lidem na sobě pFesvědčenost dávám, že mám beji zastřelen, že pravda 
povídám. — 37. Já se ale sedlákuch nikdy nebojím, proto Že císař pán 
dal písmu svobody. — 38. My chudý musimt; Pána Boha doufet, aby on 
nám sám dal všecko šťastně přečkat. — 39. Vy hrubí sedláci, zpomeĎte 
si všiekni, ie sme z vašich otců počali se všickni. — 40- Při zavírce 
tálo prosím vás, sedláci, abyste odvrhli lo vaše lyranslví. 



■dovGooi^Ic 



Leoš Janáček : Naše děti. 65 

Naše děti. 

Řada rozprav a materiálu na edkladě studii o (eském dítěti. 

n, Nápévky dčtské mluvy. 

Piše Lboí Juiáfek. 

30./ ..^ 

Lidka se z rána probudí a má hlad. Dává to na jevo: yjf^'^ ^'^i 

Tu třeba všeho nechat á rychl*; jen ji obsloužil. Svého mh'eka se 

hodný hrneček, sama si ho [(ridižujit-, a s|!o!;ijjoní; se zasmfje: 

e-chc-e. ecin'! <■ o <■'. 

35. 

Chylá rii;iiiiu za íátek: E^-z:^^:^^*^:^^:^*-.^ ;i theu lui zem: ;ii zioMrií; 

už si vykřikuje: I j^J#3Tř-ť«_ j Va pgiduzi.. sv.Hni.-e zařnt; twf roj. 

Hledá cosi v koníku: fc/E^=l ~e— ^« -"^-Ť najde tu hadyrkii, lu opálenou 
e e e; 

38. mf -^"—^ 39. ^ ^ 

sirku a spokojenfi ai hraje: ^^--;^— ď==^ ^g ^.z_-..ii^:_] Vin.^i 



40. 
k nf přisedae a koloulf j! jablkem. Lidka leze za jablkem: 



a a a e! 



kotouU jím též : f: ^ ~^-l-» ^ ^ i jl— j -^ ^ Vinca se na nf 



e efl 



sméje: p £ * ^ * — J^-fa — t 3 ~^ i -| ^ smich je nakažlivý tak, že se t ném 

h 6 h h h 

■14. s/ 
Lidka vysokým hlasem ai zajikala: fe^^Ťř^í?£ííŤ=.t^?~»l~^ i 
^ h ~h~T7i) h^íTli"!) ^ 
VOora již vstala Lidka bes podpory. Vinca ji dn -s zas připomíná: .Udělej 

♦^■"y; 

^i C^:?Ž* ^;" Ť*"-"' ^"'g ~-"* "' ^ Lidka slaví se na noiky a strká otluCcné, 

panana, pannna, pananal* 
zamazané jablko do úst. Vinca ji jablko vydirá. Lidka haéiie a rlicť Vincu 
46. / — ^ 

kousnout: h£^(*^^-H Vinca se nedá a je hned po přálelském po- 
Es^t— trii ^ 

e — ! 

sedůni na podliiKu, .Mama přijde s ciiůvkou a Lidka se už lOŠÍ, že ji 

Vlezme: ffeJ^-»?— ^E-*-*:£:?"^Í;^E^ ^' vykřikuje, když ji berou se 
t"— G — e! 48. 



zc-nu'. Na upokojení dostala kvítei'-ko, jež mi ukazuje: p £ wm ^ T* ^ i3 

49. ,/ c^~^ o! 

Uvidí řetízek od mojich hodinek Ffe~**^ ■» Itu všemu dobru na uti- 

"O; /_ ---^--, " 

"ení chce i hodinky: F jm r ~'* """" " -— ^ Ukazuji ji za výmůnu noviny 



Diq,1izedovGoO<^Ic 




Stoq spokojeDDst dává jeBté oa jevo: 



a - Ta a - va - a. 



PySnf se kohoat se strakatoo a Cemon slepičkoa po zahradě. Vitr 
e zadá do ného opřel a rozdul mo chvost na chochol. Ohlidá se po 



drobtech u siné a Lidka, jak ho zočl: pfc — " B : J— a— jž ~J . - fl = J5 -j^ H 

chrr chrr chrr! 

jakýmsi chřestěním v hrdle ho zahání. KoCka po hraSce seSplhata shflry 
a opatrně vyzdvihajíc vysoko nožky v mokré od rosy trávě, míří též do 

54. . ■ , , 55. _ 

síňky. Lidka ji provolává: ^^^^^^^g ^^=^ 
m - - m - -; da 

56. n t/ ^ ^ 
přichválila si, když k ni koóiéka pfiSla; h j fc J — j3 volá k ol Lidka. Bo- 
hatne nápadné výraznost Fe^i Lidéiny. Kde kdo na ni mluví, kde kdo ji 

57. ^ ^ 58. ;:. ^ 

Tolá. [I Žj *~Q volá Vinca; [ £ -= 3^ ^^ hapáS! volá matka na ni. 

Li-do! Li-dol 

59. í/ __ 60. 



F £ fc ~ = 3 íj L^-pr:^ —j volá jakési dévCe na ni e česly. Otec 



Li-dol Li -du-skol 

její přichází B volá \ J í , f ~^ 
Li-di 



vGooi^Ic 



63 O. Liistig: 



roste: ^ A.— 1~ i i fWi^ — -,. 3 se rozzlobila, když ji pleskli po ruekňch 
a - - m ml 

t; p ^-^— *-— ^^ P'=^ti zloslí. Zlobit se umí; [:j^-L!ÍS^— ^ 




i zlostně si zaplát^e: ["£^í__t^=5^rz;l Mysltm, že zlost je silný vý- 

a - - n. 
raz odporu; zlost popohání tempo vývoje mluvy. Ditéli se nerozumí, ono 

66,/ 
tím trpi; je-li zdravé, každá žilka v nĚm se rozeehvéje; bc- ^ . *' ^ :j 

^- ± 

III. KázTosloTf při hře s kaminhy. 

v Chouslnfku sebral Otahir Lottlg. 

Nej£astĚj3i hra détská o nás jest chytáni kamínků, >drábkyt. U nás 
hraji se Sesli kamínky a fary takto se nazývají: 1. Oby<!ejná. 
Hraje se dvojím způsobem, buď praviúkou, nebo, což svědči o vétAim 
cviku, také leviókou. Na zemi rozhodí vSech £est kamínků. Jeden vezmou 
do ruky, vyhodí, a než spadne dolů, seberou jeden kamínek na zemi. To 
se opakuje pSlkrái Neud6lá-li hrůC chyby, {t j. neupadne-li mu kamínek), 
má sehráno >u jedné«. Polom »hraje u dvom, 1. j. sbírá se zemĚ po 
dvou kamíncích, »u tří< (sbirá 3 -)- 2), >u élyr< (4 + 1) a polom 
udélá obrátku. Ta záleží v lom, že vyhodí váecky kamínky a zachycuje 
na hřbet ruky. Kolik kamínků zachytl, lolik má >uhráno.< Na to hraje 
zase znova, a když udelú chybu, hraje vedlejší. — 2. Přendavalka. 
Hraje se jako »0by6ejná', ale kamínek, kterf vyhodí, musí zachytit do 
ruky druhé. Při obrátce nutno zachytili nejméné pél kamínků. — 
8. Pavouk. Kamínky místo na zem dávají na nasltnĚný hřbet ruky. 
Spadne li kamínek, je chyba. Ostatně hra stejná — 4, Budislavská. 
Přede hrou >í:c dohazuje< (lak říkají určování, do kolika se hraje. Záletí 
v lom, že udělají obrátku, a kolik kamínků chytí, do tolika desítek hrají). 
Hraje se jen u jedné. Potom hned je obrátka. Udélá-li chybu, hraje ve- 
dlejší; když dojde na toho, kdo chybil, udělá jen obrátku beze hry. — 
5. Dojilka. Jako hra obyíejná. Rozdíl je v lom, 2e než kamínek vyhozeny 
spadne, musí selirnny laké bytí vyhozen, a oba jeSlě chyceny. Čím vfSe 



■dovGooi^Ic 



dovede kdo vyboditi, Um tSUÍ uměnf. — 6. Vysokej les (StromoTks, 
Vysoká hora). Hr& jako pfi obyčejné. Vyhazuji neobyčejné vysoko. Há 
Tielljaká druhy jaho: a) Skákalka. Než kamínek spadne, pohybuje 
hráč rukou aai tím způsobem, jakoby hrál na klavír. Čím déle kamínek 
VB vzduchu vydrží, tím sláva hráče se zvéUuje. b) Dnáovalka. Než 
kamínek spadne, ohodi se hráč nejméně dvakrát v prsa, jakoby se duSoval. 

— 7. Nlzkej los. (Nízká hora.) Hází se co možná nejníže. Jedna z ne j- 
lĚžSich her, zTlááté chce-li se některý amSlec pochlubiti, že dovede pH 
této hře vdecko, co se provádivá při Vysokém lese. — 8. Nedotf^kaná. 
Kamínky mnsf sbírati tak, aby t6cL, kterfch nemá zdvihnoati, vQbec ani 
se nedotekl, Člm vfce hra postupuje (hraje- li na př. již u tří), tím stává 
se těíSí. — 9. Knedlík. Jeden kamínek se vyhodí a z ostatních vždycky 
jeden se dá do úst. Když kamínek padá, musí bfti zachycen i on, i ka- 
mínek z ůst i kamínky ležící na zemi. Ostatni hra se neliil. — 10. N í m á. 
Kdo při obyčejné hře promluví, třeba hrál dobře, má chybu. — 11. Ne- 
dotýkány zajíc. Hraje se jako obyčejná, ale rozdíl je ten, že chytá 
se jen kamínek vyhozeny. Nad ostatními, na zemi ležícími udílá se jenom 
pohyb rukou, jako by je chtěl zdvihnouti, ale nesbírá jích. Obrátka po 
člvrtém hraní udSlá se právě tak, že nad kamínky na zemi adělá se tfž 
pohyb. — 12. Šoupalka. Při sbírání kamínků zaSoupajl rukou po zemi. 

— 13. Německá. Kamínky sebrané se vyhodí a společně s prvně vy- 
hozeném chytl. — 14. Přehazovalka. Kamínkem vyhozením i aebra- 
nfmi nnlno desetkrát střídavě vyhoditi a zase chytili. • — 16. Blecha. 
Jednou rukon se kamínky vyhazují a sbírají, do druhé nastavené se 
chytají. — 16. Cibnlka. Při této hře mívají děli éflrvenavf kamínek 
(cibulka). Hraje se jako obyCejně, ale kamínky již chycené neukládají se 
do drahé ruky, nfbrž stále znova vyhazují, při Čemž i cibulku i kamínek 
sebraný masí chytiti. — 17. Křížová Ika. Kamínek vyhodí pravon 
rukon, ala jakmile seberou kamínek oa zemi, rychle přehodí kamínky 
křížem (L j. zároveň) z obou rukou. — 18. Shrabovalka. U jedné 
jako obyčejně, >u dvou* nejprve se sebere jeden, potom z ostatních čtyř 
vždy dva a dva křižem; »u tří* napřed dva, potom tři; »u čtyř« vSecky 
čtyři najednou a pátf zvláSf. — 19. Pleskalka. Při chytání se třikrát 
zatleská. 

Hra kamínků velice jest oblíbena, zvláště u dívek. Za poledne, kdy 
děli přespolní odpočívají si ve slinu koSatych kaStanfi naSI pěkné návsi 
a pojídají svoji pomazánku nebo jen černý suchy chléb, baví se dívky 
kamínky každodenně — a hra lato jich neomrzí. HoSi bud si hraji něco 
jiného, nebo divky zlobí a >čamjí<: Cáry, čáry, pod kočáry, čaruje li 



■dovGooi^Ic 



L. RizneroTá-PodjiToriiiski! 



Slovenské písničky. 

T BoníŤcb Biineiaeb. Sebrala Lairtli BaMrMt-l^intrlnká. 



!Ca tom DaSjém DaloDj :] 

nTTtťl la tramy #nbaj 

lu n-anen konL 



ZaTTcel sa semaUra. :) 

jak.o sa ja. moja milá, 

od Tas TjiDotám. 

Tjinoia] sa. jako sreS, :] 

oúluTsi nť^«i. 

Skočil s koná. £ko,'Íl :) 
aí na »«dmr>hradikj dubec 
i«me {"hjbal. 

Posaiiiil 'n pi"i dubee, :] 

tn tT. mi>ja najmilejía, 

to tj talud jedl. 

Žalud jeUa. pbkaJa. r] 
bodaj som U, mi>i Súhajto, 



EoSelenka tenká 
3iu dole kra)«m, 
Sila 'a má míla 
pod Evienjm hiijom. 
Ket 'u in-Snala. 



k.'I [iiu tr.i .Jd%.d 



Iď fcM<'.'lLd bude. 

tT do vojny ("'jJeí, 

ehlo Im uosil l>ude?" 



Ked ni iSla na sobál, 
m Janifaby sa moh^ v nich parádit Jak sa praví, dyŽ žena 
po klínoch vyvtáčá, nestačí muž v žebřinách zváiat Ale tož to Anafia 
nedbala a Jozef jak by zniét.***) Tož vfiecko 61o o nich hoře dýmem.*"*) 

*") béhá. *'*) I velká, okázale. "') RozSalno — když se na vSe. upotřebí 
vlee než nutno, marnotratné. *") zlenoSená. '") pfecházi z místa na místo bez- 
účelné. *") stfeviclch z kordovánské kůíe, jemných. *") Nebo: nesmi sa n6 
stihat T. musím se přiřiniti. '") chopiti se práce, silně pracovali. "'| s ne- 
chuti, zdlouhavé pracovati. *") stlsněiié, jen tak leilabyle zrobené. *") ne- 
vzhledné. •") nepfekáiel. '") Poštěstilo se jí, snadno přiflla k nééemu. '") od- 
dechu, pokoje. *") zruíiti slovo, smlouvu. •"■) zrovna tak. *"') v nivec. 



■dovGooi^Ic 



76 J. M. Slavitinský: 

Tata si zabújál***) tak o bodoch a na kondiny.**') iDáč leda tď 
fajku že si kúpft pékDŮ, na to držá), lebo astragánku, a Sak tú mjél 
davl dokel. Nemile Bobu nic neuratlt.*^') Za mtadfilch roků, je pravda, 
dy2 priBét do mdsta a zefiéí sa s kamarády z vojny, tož bfíaiy pijatyky. 
Ale na starost aj to ho ominúlo. Šaty niiváí kolej rokQ. Lefi Jozef pro- 
pálit v těch žmotkoch***) za tydeĎ, co by za to byla pékná fajka; t Satoch 
mu nedata Anula chodit než ve Stofovýcb a ty z naáského aúkna dodírát 
pachotek. A do města si vyjet cochvfta. Starf Machala rairůl jednoho 
koúa >na hlavu dosf*. Na oraúky sa spHhalí ze Zrotálem. Ale dyí s lym 
jedným přijel na jarmak, mjéí hró >Hanf* '•*) v baknni. '") Syn po 
tatovéj smrti hned přikúplt druhého kofia a potem starého prodat a no- 
vélio si spárovat s pSkĎéjSfm, aby sa AnuSa mohta po pansky voiif 
do města. 

Veil byli mladí, taják by jich pustil ; nemjél jich do zhekovat.'"') 

Stará sa hrubě mezí né nemfSala. Dysi viďaci, jak AnuSa darebně 
gazduje, nemohla to přes sebe prenésf, lo2 ji nadhodila: Sak ty si dysi 
sedneš na rovné. Leč AnuSa jí odhodila: Nechst, áak si sfdnu jia své. 
Tanu, bžúĎala^*") si, dyS pfinésta do mlýna penize a po talovcj smrti 
ju Jozef pustil do polovice. Tož stará od téj už necha/a mladé tak. 
Utěnúla"*) sa do svétnice a nechoďůvafa do izby enom k tom jídlu a 
posleď už aj to si vafila sama. Enom dyž sa póla obdělávaly, tol na to 
bedlila.''"^) A £ak aj bylo třeba. Anula beztoho seděla doma jak chu- 
dobná grófka, ani sa nehla : Sak ani nevědůk o vSur kýeh poloch. 

Ale to2 aj lo e&ie neita AnuSi pod nos, zdálo sa jl, že maměnka 
by ráda porůčata, a že aj chasa si ji věcéj opovažuje než Anuáe. Cocbvíla 
maměnce cosi odmluvila, oképila^"*) sa na úu, až Machalené toho zabylo 
lilo, musela sa íf vyplakat do světnice. A už byla duma jak v cizím 
Enom dyž naSélvita nekerú céru, tož sa jl zdálo, Že je u svých. Fřiůla 
dysi ge Křúpalom a dotazovala sa MaruSi: Vef já su u nich za nic, za 
kravařku. Hled sa ty, dyž oni si myslíja. Že já jim zeraňáky beru. 

Ale dyř ne-sná li , . . 

Ja, lák! A já nezim těch, co mám své. Mám dosf dvúch lebo třech 
na zezénl. Uvařím brnúlínek a eS6e ně ostane. Nechtéjaci, aby sa zkazily, 
navařím si z nich koliltráf zemAáhovych SiSek.'") 

A což vám cosi povídali? 

Tanu, to bylo tak. Musím sa ti postěžovaf. Sak inéra nemožu. 
Vařím tam v kuchyni — Sak bych to nemusela, dyž mám dělané, jesf 
při jejich slole; — ale dyť já bych ani s němá nejedla. Zahledali by na 
můa a AnuSa by na mna frflala'"*) před divkama. Tož AnuSa přídě do 
kuchyně a praví: Och, préj, vy mále pěkné zeniftáky na vrchu v hrnku. 
Préj my sme milí také pěkné a do3Í nám jich zehrát z vrchu. A můa 

'"'■) i.ihýfil. '") na fconet masopustu, "") nerozliázel zl>ylefně. Zaratif 
— zlratiti. "■") Zraotet — Uoiitiiit. ■") stovek. '") v opasku. '") zrazovati 
z nf'čelio. ''"') naparovala sb "') uchýlila se. '") dávala pozor, mřla dozor. 
'*•) osopiti se (s oSklilinutim), '") bramborových tuedhků. '") [iromlouvala 
bruíivé hubovala. 



■dovGoOi^Ic 



Na schode. 77 

to tak upcbto^**) — jářku: tož to nájapěl já sem vám jich žebrala, pro- 
tože tu nebjl nido in}. Jářku, dyž ty aa to opovážfá řécf. St62uju sa 
s IJm potom Jozefovi. Ach, préj, vy dycky eosi hledáte, jakási Ioíku^'°> 
v něčem. Préj víle, 2e ona to lak nemysli. Jářku: nemyslil Sak néni aZ 
cérka^'*) Há dobry rozum aj rozmyset. Ale jak to vidí od &, rSImaf si 
v matce, tak ooa je vSImačná. A len na mĎa z hubii, 2e co2 on si ňa 
DevSlmá. 2e snáď nechcu, aby přede ranú po kolensky tozft. Och, cérko, 
tak ně toho zabyta lilo. Dy2 lole sa £9oTůk na svém ríastnfm děcku ta- 
kového dočká. 

No. to je Akaredé od léj AnnSe, pfisTÍ6a)a Maruěa. To my sme 
z nebožku maménků — Pámbu jf tam odpust — neměly zlého slova. 

Sak tak aj to má byt . . , Vet u nás je včil vSecko Jnačl, cérko. 
My sme kiúča nepotřebovali celf Boži rok ; věecko bylo otevřité aj před 
chasu, a vSeckého bylo dosf, a nic sa neztrácalo. A včil AnuSa enom 
chodf celj deň z pražného do pustého,"*) kliičky v brsli a zamyká 
a pořáď jí vfieckého chybjá. A dívky sa z ni vySCéřajú^") a] přede mnú, 
2e je to takový Bo2í dar z porostlého,^'*) že ničem nerozumí, a délajú. 
si, co chcú, jak sa prav! v téj hádce: Kázal pán psovi a pes ocasoví — 
a pes si -lehnul a ocasem nehnul. 

Tož lo je pěkné hospodářství 1 

Ja tak. A já sa jí už do ničeho nemiSn, raCi jí vyminu.*") Člověk 
ani neví, jak by s ůú mluvfl. Sak sem si aj myseta, lesli néni na mňa 
skrz to ztá, íe ji pravím AnnSo. Vef ona sa hroznč panSčI. Chasa jí 
nesmi pravic •maménko', to 2e je sprosté; >pani Machalová' ju musfja 
menovat Tofkaj k nám pfisél starý Maru&ák — iďaci z jarmaku stavil 
sa u nás — a tož jf tykat a pravil jí >Anuío<. Tož dyž odefiét, velíce 
naĎ promlúvata, že ona s ním krav nepásala,^'*) Že je — já ani nevim, 
jak to po pansky řekla . . . ja! — »drzý« že je 

A len Jozef také, lo je né na ňho divné, jak sa přeinafit. Dyf on 
lakovf nebýval, rozmýSlala Maroda. 

Ja, tak, vidiá, cérko. Vef on je do svéta. Z toho je hospodář, tak: 
ploty pálit a mezi hrnce ... ani to nechcu tak ákaredě řécf. Na téj vojné 
sa zladařll.*") Tatik mu posílá] peníze na peníze, a tož tak. Dež tatik! 
Také, buďaci v Jozelových rokoch, dyž sa rozpalnéslíl,"*i lož kolikrát 
stovky nebylo dost Ale lo bylo raz za čas, a potom si to amjét zas 
zahnat Ale tote: deň ze dňa — ja, de2 by sa déto! Och. u2 já to vi- 
dím, jak to vSecko půjde dolu vodú.""j Brzo bude u nás: Co slarý vy- 
hújál,"") ti) mladý probújál.'*') Ale já na to nebudu čekaf. Udstéhuju 
sa % Jubnně, u musíja ně tam výminek positat Dobře t- tatíček chudák 
badat,'"') dyí nám délál výminek. Dyž nebudem u jejich štola, (o2 sy- 
paný a na penézoch. Eíče 2e ňn tak zaopatřit. 

■"'i bodlo, "'i záminku. '") hoUa. '") 1. beiúfelné. "") Vyeít-rat s.i 
nebo vjrstéfat sa — Vjsmivati se, "') t. peOivo í [lorontlúho obili, ""i vyhnu. 
'"*) Tak se namítá proti neoprávněnému tjrkáiii. '"] zleno£ÍI. "*) rozdovádéti 
ae, rozkurážiti se. '■'") vvjde v nivec, ■■") výménou vyzlř^kal. '"* — '"'"' 
'") luail. 



76 J. Vyhlídal: Písně Cechil v PniBkém SleZskn. 

Noozajsl ona sa MacbaleDB odstčbovata ge Zrotálom. Sak bfrá ko- 
iikrúC cizí faodĎéjéf nef vtastnl diCa. Aj Jan Zrol&lů tak. Bft ebtap zá- 
honelÍTt,^'*) T lél« d«I&l kole poli, r limi kůl křivákr. Enom te t ne- 
d«lu n dycky opfl. Ale lož to atrallt ze dvé Aeslky na léj gořaleni 
a pHdaci dóm nikom neřek bé — eé, lefat si na h&ra a t pondělí ráno 
zléz a ddtát zas Ujak by nic až do nedéle. Býl rád, že Hachalena je 
u nicb. S pr&ca jf esee byto, tož zastane Juhann, dy2by něco, a výminek 
jím ostane. (Vfminku byto: 60 rýnských stKbra, 15 měchů zemftikfi. 
kopa bMvek lelě, 16 fnntů slanin, patnást funtú sole, po měřici rti,^'*) 
žita,^**) ječmeúa a pohanky,^*) dyS by si nechovali krávy, tož 15 fantů 
má^ a od JuH do Michala každf deň z más mléka, a do by pfefki), 
má doBtávaC celf výminek sám). Beztoho tata po maminéj soirti byl 
pofád ve světe s kHráky. Zakel byla mama, chodůvtí do světa enom 
v zfmě. Vflil tak na tydeft na dva přiSét zavdy'**) dóm, vykíádál, jak je 
ve avěté, a zas hybaj pi^ vfchy. A že sa už tak bade živaAiC v tom 
světiskn. Enom toho si ptii, až bude mět amhT, dýhy sa dovlék dóm. 
Dokel je bo z noi«, že bade chodit. 



Pisné Čechu v Pruském Slezsku. 

Podává lan Vyalida'. 
Vojenské písně. 

Svičila se hvízdá od jasná do Jasná, co na vojně vystaó muéim, 

hunili tam Benedeba od miasta tlo když já v la^te iežeé muíim, 

miasla. to bys ly plakala! 

Dočkej, ty Benedeku, co se stebum 

slaiiř, Konifku šlvy, 

ulraéileikavallandu, juž ho iiedostaiifS. pokai mi dživy, 

Na 0[iavstvin mnšťe ptol tam figura. přeplyň lo mofe, 

posadiiU BeiiedeLa bez sedla iia kuůa. iieznioi se gtjvy! 

Hvózijeíky maluáky, cu iée sum Teroz mi 

jasňusty, jak juž r 

kdy áče mi švidily, jakých Sel k Naňence! Prvijš mi aavoi sáno a ove 

NanĚiiko ma míla, kdyhyá ty vidiela, teraz mi davaS s byja jaloi 



V Racibohi nad Odnim, Džiocho, džincho, co ty to chcel? 

nic tam áii<n-\iy iierohium. Tfevity nove, na slub hotoíe, 

Etiy [jlařum. biflujum, eiiy, eny, mě ly se vez! 
kalomajkj tnQcujum. 

"•) pRčinlivř- "') iita. '") pšenice. "*l Pohanka má ve vjchodni Mo- 
ravě a diile do Polska a Ru-ka [lodolmy ijenže duleiilřjái) vyznám v domácnosti 
jako v Cechách [iioso. ■") zafaslé. 



■dovGoOi^Ic 



Obrázky — dáretky z pouti. 79 

Obrázky — dárečky a poutí. 

dada první (se 4 vyobraz.). 

Podle vzoru francoazshfch lidovédnfch časopisů Tfinajeme pozornost 
lidové ikonografii, obrazům, urSenfm pro dárefitiY z poulí, pro 
(domová požehnáni* a pod. První fada (na str. 80, 81 a 82) seznamuje 
se starými obrázky: 1. dáreček ze Svatojanské poulí z Prahy, s obrazem 
sv. Jana Nepomackébo aproslfed cifemfkn hodinového ; 2. na počeši 
Panny Marie v Staré Boleslavi, jak sv. Jan Nepomucký tam putuje ; 
3. z tého2 místa poutního vyobrazeni, jak sedlák vyoral Slaroboleal svakou 
Panenka Marii; 4. ze Svale Hory u Příbramí. Z. 



Slovenské rozprávky z Bošáckej Doliny. 

Zaznafil l». L. Holuby. 

Cigán hosec. Jeden sefták mal cigána za kmotra. Keď nastal óas 
kosby, zavolal si kmotra cigáfia, aby mu pomobél lúku pokosit. Seífák 
ňi dobře zafriatukuval e3$e prv, než cigáů doSél. Ked priSli na lúku, po- 
vedal fleffák cigánovi : >Len sa usilujme, pane kmotře, 6o chvila nám 
donesu fríatuk. < Cigán kosil, éo mu para stačila, a len sa ozieral, ti 
ten friStuk skoro donesu. Na polenne si seTfák zaskočil do kríčka, dze 
mal skované jello, a friSko sa naobeduval. Ked sa zas vrácil, rékel cigá- 
Aovi: 'Ui len kosme pospol e ; Šak Čo chvifa bude tu obed.< CigáA už 
len kosil, až mu pot dcorom lékel po tváři ; ale o olevranloch povedal : 
>Pane kmotře, já už nevládžem. lebo £om veliče blannf.< 'Ho už sa len 
pochlapte, kmotrfčkn,* rékel aeffáh, >já nevfem, čo sa to doma porobilo. 
Se nám obědu nenesú? Ale ten kosme pilno: £ak bude dobrá večera.* 
CigáA teda už len kosil z celej síly až do samého večera. Keď prUli 
domom, dal seRák na stAl flaSu páleného, a gazdziná velikú mísu vařených 
plánek (planých hruSek). Hlanný, jako vlk, cigán, najprv ai honne upil, 
aby sa mn vařené plánky lepSíe dole hřllom Smíkaly, a polom sa dal do 
plánek, jako o slávku. ani leh dobré nežuval ; a keď váetky plánky z mísy 
pohltal, donesla selfáCka veliký kus massa, a mlsu makových bucbet na 
slOl. Cigáíi, vida lo, slrCil praly do huby, roztáhel hubu, čo najvác i ' ' 
a povedal : »Ven plánky, idů budily a mašao !• Ale plánky sa ze žt 
nebraly ven. Cigánovi bolo tuto buchty a masso opuatif, ale Z 
bmcho od plántk naduté, Že by mu na úom bul mohál buchu (! 
zahif : ledvá bol vslave jennu buchtu zhulnúf Ked odchádzal dc 
rékel seftácce : 'Pani kmoira. dobrá íle kuchařka, veliče dobrá : Ic 
viete pořádek zachovat ; lebo 5le mali dař najprv maSío, polom b 
a plánky až naposledy, na pochútku.' 



■dovGooi^Ic 



Preco matkjf deíi na m- 
káeh ttosia? Ke<f sa Ére na- 
rodzil Kain, nosila ho celf ieA 
na rukách. Pán Bob jej pově- 
da): >Čo SB a Dim vláCiS? 
Polož ho na zem, nech běhá.* 
■ Ach, cbudátko,< řekla Eva, 
tjakoby běhalo, ked je slabé.* 
• Nuž, nech sac' stane po vOli,< 
povedal Pán Bob, *nos ho teda 
z& celý rok na ruhách.> Od- 
tedy každá matka svoje dzieCa 
za celý rok aa rukách DOsit 

Před potopu svfťi. Jeden 
seHák našel v hořích peňaze ; 
a ked ich potajmé domom po- 
odnáSal, povedal žene : >Zeno, 
hybaj vypož^af od suseda 
Štvrtky, aby sme ty peúáze 
premerali, keď ich je totko, 
že fch ani oóftaf nemůžeme ; 
ale nepovedz nikomu ani slo- 
víčka o tých peňázoch.) Žena 
sa rozběhla k susedovi a pro- 
bila ho, aby fm poíéal Slvrtky. 



>A na ío v;»u( bude lá Slvrlka?* pýtal 

sa jej suscd. 'A věru,' povedala žena, 
tmáj muž naňéj moc poňazí ; a ked icli 
je lofko, že ich ani oČítaE neimižemf. 
nuž ich budeme na tii Mvrlku meraf.< 
Sused jej Slvrtku dal; ale hned sa roz- 
behél za ženu k tomu settákoví, aby ty 
najdené pefiáze vidzel, a jak vkrofiil do 
domu, rékf I : > Dobrý deň. ausedko! Ale 
jo to pravdrt, čo vaSa žena liovori, že 
ste naSli totko peňazí, že ícli nni oCItať 
neviele, al« íeh mosíte na štvrlku me- 
rať?» 'Ach, dze bych Já tofko peňazi 
nabral?* povedá sftWk : tviete. ausedko, 
moja žena Irochu na rozume chfbá, a 
pohovoří dve na tri, čo ani pravda nenie.' 



1. Obrázek z pouti St.iioUoleslavské. 
ro.lle oiif,'in»lu kreslil Z. LaStovfca, 



■dovGoOi^Ic 



;;DaWtf' 



Slovenské rozprávky i BoSácbej Doliny. 81 

Sused ale predca iSel slůiaémn oznámiC, že ten selfák moc peĎazl naSél. 
Slúíný predToInt setTába, a pýtal sa ho po tfch peftázoch. SetFák rékel, íe 
to len jebo Žena, kerá na rozume chýbá, pohovořila, a l!e na tom ani slova 
pravdf nenie. SlúSof oUožil právo na druhý tfdeil, a na istf deřt dal 
predvolaf oboch, seffáka a jeho ženu. Sotva sa seTfák vrácil od služného 
domom, vybral sa na potok, nalapal rfb, a bSžal s nimi, čo žena o tom 
neredzela, do húšta, a dze jaké stračie a vranie hniezdo naSél, do kaž- 
dého položil pár rfb, a vrátil sa večer domom. Na druhý deň ráno po- 
vedal aeFták žene: >Hej, ženo, mne sa snívalo, že bude potopa světa; 
preto bude dobře, ked sa zavCasu ozveme, jakoby sme mohli ostaf na 
4ive. VýSe dzedziny je veliká lopota, já sa fam ukryjem, a teba skovám 
do tej starej jatky pod lú topolů, aby fa potopa npzalála. Zavřel teda 
ženu do tej starej, tmavěj jatky, a za tri dni ju tam zavrelú dríál, a 
pod chvíío válal kamene na deSSennú slrechu jatky a do dveří, a vrchu 
ale nlieval z putně vody, kerá cez deravú střechu tekla na seftákovu 
ženu. Na třecí deĎ ju vypuscil, a povedal, že je už po potopě. Polom 
ráno povedal žene: tPoiIme do búa6a na rážd£ie.< I áli oba. V húfiči 
vodzil seíták svojú ženu tymi istými mieslámí, dze bol po Imiezdach ty 
ryby roznosil, a keď prilli 

kjennoiQU3lra6iemuhniezdu, - <) > . 

povedal : *Ba, Cf sů lam ne- 
nie mladé? Dobré by bolo, 
fch vybraf.) Vyhrabal sateda 
na strom za hniezdom a za- 
volal na ženu : >2eno. veď 
sů lu v hniezdze ryby ! Či lo 
tá straka vysedzela? Alebo 
optaly tu po téj potopě?* 
■ Ba, Ivoju hlavu,* povedala 
žena, >chlo to kedy slýchal, 
aby straka ryby vysedzela I < 
>Ba, věru sů,> zavolal se 
stromu seffák, vybral zhnie- 
zda dve ryby, a sbodzíl leh 
žene do záscery. Keď priali 
k druhému hniezdu, rékel 
selTák: >Ale tnlo hádám nž 
budu mladé t> Ale aj tam 
boly ryby. Tak pochodzil po 
víetkých hniezdách, do ke- 
rých bol rýb naukládal, a ze 
TÍetkých ryby dole poshaď 
zuval, že bodů mat dobru 
veCeni. Potom nabrali ráždžá 

a ubierali sa domom. Jako 3. Obrázek z pou 

flcbádzali dole vrchom, za- Podle originálu kresli: 

ČMkt Ud. Xiil. 



vGooi^Ic 



J. Holuby : 

zřel aeTIák z ďalaka iebrika s noSú, 
hoře vHkom kráCat, a povedal tene : 
>Pcuri, teno, hen služného ! Jakt je 
to cifniTaiit pán, ked sedzl v kan- 
cellárii, alebo keď príde dp dzed- 
ziny na ubecn} dom, aby settikov 
trápil; a Sfiil jaký je to trhan, kery 
myniřorí krůpy kranne a s nimi za 
TrSek domom nleká N Ked príiél 
lermfn, na ker^ sa mali oba před 
nlúžneho po9ta?iC : vybrali sa oba 
k oemo. Slůiny sa zas len pytal 
settáka : dze (y pefiáze naSé!. a kam 
fcb dzel ? A ked selTák tajil, Že ne- 
vie o žánnych peĎázoch, obořil sa 
slůŽny na íenu, a povedal jej : 'No, 
povedz ty pravda I < Žena aa nalá- 
kala a povedala, že vern muž oa- 
Sél moc pefiazi, a Se jn poslal k su- 
sedovi pře Btvřtku, aby na ta ty 
peAaze premeral, ked fch tak moc 
r poulí Svatoborské. ^''^< ^^ i*^'* b"' nevedzeli oéitaf. 

kreslil Zdenek LaSlovka. >A keďy lo boloÍ'< pftal sa slůiny. 
>Nut, před potopu sveta,< povedala 
žena, »ked mOj maž z Třanych a 
stračích hniezd rybieral ryby; aváak lo aj oni, pán veTkomoinf, móžu 
pamataC, lebo prám vtedy odvláCali od mynára nakradené krúpy.< Ked 
lo služný počni, pozřel na seUáka, ukázal ai prstom na fielo, a poredal: 
aby iili domom, lebo ie už sám vidzf. Že tá žena na rozame chyba. 

Lišht a kočka. Kočka s liskú sa seSly v bore a začaly si roz- 
hovor o rozume. Kočka sa pytala lUky : •Kmoiro, dze ty mái řOZum?> 
Liška odpuvedala: »Já mám rozum v ocasi, a ty dze bo mái?< »V hlavo 
a v noháeli.í povedala koOka. Solvá lo vyrékla, zbadaly obe, jako pofovny 
pes prcci nim beži. Kočka Imeď vyskočila na buůka, a odtial sa dzfvala. 
jako liáka před psom utéká, a jako ju lenlo za ocas chycil a dtabami 
k zemi přitlačil. I zavolala na liSku : tVidzIS, žec tvůj rozum, kerý v ocasi 
nosis, níSt neosožil !. 

Seihiiin čence. Jenna pani porodzila rázom sedem cblapcov, a že sa 
přelo hanbila, podržala si len jennoho, a áťsf ieh puscila dolu Váhom. 
Na Vábu ale prám vledy rybáři lovili, a tym sa zachycilo do saku iest 
pěkných chlapcov. líybári IJch chlapcov vzali domom a vychovali Icb. 
Aí ked ti chlapci malí aedeninái: rokov, jakosi sa dozvedzela ich matka 
o nich. ustrojila svojmu sedmému synovi hody, a povolala na ne aj tjch 
rybárov s lymi íiestimi Suliajci. Ti sa tomu velice dzivili, že ích lak 
bohala paní na lioscinu volá; ale už len iSli. Ked tak vSelci aedzeli okolo 



■dovGooi^Ic 



Sloveaské rozprávky z BoBAckej Dolin;. 63 

Btola, teo sédmf vždy len pozieral na tých, ceniom jednakfch, pehnfch 
Beat chlapcor, a pfUI aa maUty : >Ale, mamifiko, So je to, £e sú ti áiesti 
TSetcí jednakí, a na mfia podati?* Matka sa k Tdetkéma přiznala, tych 
fiesf chlapcov odproaita za to, že fcb bola od hanby do Váha pohádzala, 
ryb&roT bohato odměnila a aynov ai d seba podržala. 



Nékolik pohádek z Čuba. 

Podává Dr. Váetav Vandrák. 

Následující texty byly rypraTOTány a psány y náře^, jakfm sa mlavt 
T Dubd n Vodi)aD v jiínfch Cechách.*) Podány jsou tab, jak byly 
vypraTOrány, tedy bez stilistickfch a jinfch oprav. Tn a tam vyskytuji 
se v nich ovíem výrazy, kterf ch lid jinak nenžlvá, jako na př. opé^ aC. 
J«Bt to bezpochyby tradice, která může v nSkterfch případech vésti 
i k tidténfm texlfim. Pohádky podobného obsahu nalézáme i jinde, na 
př. 11 Boženy Němcové 6. 2 a 12 u z Radostova podobnou č. 3, a Ma- 
lého konec č. 10. 

Z toho práifi seznáváme, jak se často texty ménf a předélávajf, jak 
mnohdy z dvoo povstává jeden (C. 1.), jak moderní pomfiry začínají 
mocně prorážeti. Vfiude se musíme obdivovali božské takřka naivnosti, 
která nás vede směle do krubů, o jichž živote nemá ani nejmenálbo 
zdáni (král se ptá cestáře, jehož vidí a práce, vl-li o nějaké hezké dívce, 
kterou by si vzal). 

Jemnější vkus pozorujeme zřídka; těžko ho ovSem oéekávatj n lidtt 
hrubou prací znaveného. Bohužel je tím vzácnější, eim modernějál kusy 
jsou. Lidová poesie mizí úžasně: starodávné pohádky ustupuji kraUtmu, 
anekdolicky zbarvenému vypravování, kde se dopřává více místa vtipu 
mnohdy oviem dosti lacinému, na pouhfch slovních hříčkách se zaklá- 
jfclmo. Vypravováni ledy zhrubělo a něco podobného mflžeme ostatně 
pozorovali i v lidové písni. 

Některé z dQležilějaích zvláštností tohoto náfeůí buďtež zde uvedeny: 

Ji přechází v náslovl v í: Dal I to (dal jí to); co Id, co IdáŠ, 
Idlo, Itrnice. 

S přechází před Č v ck: chčaanej, chiieBtí, tlnchel 
(kompar. od tlustf: tlusl-SI, tlusCl a z toho tluchčí), huch«í (hustf), 
ano i ch časně ráno. Zvláfilnoat tato váak mizí již nápadně; jen u star- 
ffcb osob se s ní setkáváme. Všeobecně se říká: h d a, hda to udělái, 
nemá bda, h d o tam byl; h d e to bylo. 

Změkčeni některfch souhlásek vymizelo v jistfch případech: ná ke i 
(Ďákt), neeo (něco), nekerej (některf); vědět {= vědě 
vid (:= vid); pařez {= pařez). 



■dovGooi^Ic 



S4 V. Toiidrát: 

Ve sfcapinich vzniká z mekkfch soahlásek t jislýcb pffpadecb j : 
tyjoe (^ tyčce); dévejce (=: dftveíce); kojce (= koéce); ž e- 
brajce (= lebraóce); ajci (= abi); hojte (= hoďte). 

V datÍTDf (a lokalJvnf) koncovce -ovi odpadá Často -i: dej to to- 
j á k o v. f ekni to s y q o v. 

Ta a tam vyskytuje se ješt£ vodvlčer = odpoledne a mnoho 
jiných vzácnéjélch alov. 

Genitiv u záporných přechodních sloves jest velkon vEácností. 
VSade pozorajeme značnf vliv nímčiny, která je zde na blízku, ano i ve 
výrazech jako: truc torno, ie neumel česky, dostal v Čechách slažbn 
(^ trotzdem). Ostatné hodlám pfileíitostnS náfečl toto podrobnéji popsatL 



1. Vo dvou bratrách. 

Byla jedoa princezna a byla zaklená a začarovaná a rouiela bejt 
rybou. Jedna matka. dy2 pfi řece na lonce hrabala, tak lítal hoaf ptákfi 
poFád nad tou vodou, a ryba s (éma ptákama mtnvila. Tak vono í lo bylo 
divný, co je to tam, tak tam 3la k tej vodé a postavila se tam a vona 
se tam laková ryba točila a vona povídá: >Ty rybo na tebe bych mela 
chat, ty bysi se mní iíkla.a No tak dyž lo řekla, ryba i odpověděla: 
>Ty bys me mohla vyslobodit. Ty porodffi, nemáS žádnou famelii; já tě 
povfm, ie porodíš dva syny.< A vona i pověděla: >Dybys mně k tomu 
pomohla, přičinila bych se, co bysi žádala, abych tě vyslobodila.< 'Ryba 
teda povídala: rChyf mé a vodnes mě aa tvf pole, tam mě zakopej 
a vsaď na mně růže, až ty růže pokvetou, tak ty počnei taky rodinu 
nákou a porodfě dva syny. A po třech letech vykopej to místo, tam na- 
lezneš dva mefe, ty skováě a pak budete mít, než ty synové dorostou, 
febnou kobylu, ta kobyla dá najednou dvě říbata, dva koníky, a budete 
mít kudlu, ta dá najednou dva psíky a to bude [přináležet ten jeden 
me'^, konik a psík jednomu synov a drahymu taky tak. A ty meče budon 
mit takovou v sobě moc, dyž bude nekerej syn s nekfm se potejkat, 
vSude vyhraje s každým. Až já schnija, budu vyslobozená. — 

Tak nejčko dyž byli vyrosili ty synové vobá a bylí moudří, mesi 
sebou si rozmlouvali: >Sme rytýřský udalové, musíme zkusili avét. Jeden 
pudem na západ, druhej na vfcbod. Kaídej ráno bude se koukat na 
svůj meč a dyž bude zrzavět, že se bude jednomu Špatně vect. aby 
druhej mu jel na pomoc.< No lak teda táhli losy mezi sebon. Každej 
ai vzal svyho honě, svůj meč a psíka. 

Ten jeden jel a jel takovejma lesma. Tu se polejkala zlá saň ze 
lvem. Tak von jel mezi n§ a na zlon safi. Ta ale měla devět hlav. Ten 
lev už byt zundanej a ten rytyř ulěl f hlavu a I e d se bránila a až byl 
zondanej, potom zase se dal lev do ni. Potom zase von I usek dvě hlavy 
najednou. Potom zase tři, potom zase tři, až byly vSecky pryč. Nej^o 
si uřezal ty jazyky vSech devíti hlav, skoval je a jezdil sem tam. Tak 
ale stalo se, byli tam drváci v těch lesích, jedsn sesbíral ty hlavy, trefil 



■dovGooi^Ic 



Několik pohádek z Duba. 86 

na ni a skoval a poněvadí vona Ulála do mésta a dycky jednoho člověka 
muiela sníst, jnst t tom čase pad los na princezna, íe mĚla bejt daná 
Baai. No tak v tom čase bylo mésio vyznamenáváno čemým suknem 
a drvák o tom veděl a Sel s IČma hlavama do mčsta, ponévač vyfiel 
rozkaz, ie hdo f zabije, princezna dostane. Princezna byla celá zaraZená, 
2e takovej sproslej človék bude jejím manlelem. Vona to leda zdržovala. 

Ten ledy jede na svým koní do mésla. Vidčl lam znamenitou ho- 
spodu, tak je) do tf hospody. Tak tu hned přišel hospodskej, co po* 
rouéi. No tak tam byli hosti a hlnčnoj vonÍ si povídali, hda bude asi 
ta veselka tf princezny s lim drrákem, co zabil tu saĎ. U2 to mělo 
bejt a pofád to vodkládaji a von lo lak poslouchal. Dyž to výslech, ptal 
se: "A je to jisté drvák, co zabil tu saĎ?« I že jo a že mají ty hlavy 
na památka v zámko. Tak oeřek nic a dyž vodbyl svůj Čas, jel do 
zámku. Princezna ho viděla z okna hned, tak f to bylo divnf. co je to 
za hosta. Tam se vopoveděl a Sel zrovna k princezně a vyprávSl f, co se 
stalo, že chce bejt laky pfltomnej při veselce a vona povídala: >Moje 
veselka mé moc neléSi. To by mě více léSila s váma, pane. < A von se 
ptal >pro£? dyC muSf beji známej úlovek, dyž takovou saň ze svéta 
přived,' Vona povídá: tA dyf je to lakovej sproslej člověk, ie ani k víře 
to nejni, aby to zvfre zabil. < Von řek : >Já bych ho přeci rád vidél.< 
Přivedli ma ho a eSlě chtěl ty hlavy vidět. Tak mu přinesli ly hlavy. 
Von se podívá na ly hlavy a povídá: "Hde raaji ty hlavy jazyky, dyt 
nemají žádnf jazyky. >No lak povídá drvákov: >Žapravda sle í zabil ta 
zlou saň?< A von, že ano. >Čim sle í usekal ty hlavy?* >lt]on sekyrou. • 
>Jo, to byste nedoved sekyrou, vy lžele.< Ten drvák se tu zarazil a ne- 
věděl ani co mluvit, už se žale k. Potoni přeci povídal: »Dyř nemela žádný 
jazyky.* Ten rylýř mu povídá a vyndal ly jazyky: >Vida, tule sou ty 
jazyky a já sem f zabil lu zloa aaň.< Vona ho ta princezna chytila, 
vobjaia a líbala a hned ho počítala svfm manželem a ten drvák, 
toho nechali z hambou vyvect ven a dali hu nákej Čas do vězení. 
Tak nejčko leprva se konala veselka s ttmdle a žili v radosti. Jeden- 
kráte von se díval voknem ven a von vidél ve vzdálenosti jakejsi 
lakovej zámek ve vrchách, černej. Tak von povídal lej svěj paní: »Co 
pak je to támle za zámek? Jakj tam žijou stavové?' >To je zámek 
zaklenej, hdo tam pHde, žádnej vocad nevede, každej tam voslane. 
Tak vono ma to nedalo pokoj, laková v Ďom byla chtivost. Že muší 
tec zámek vyzkoumal Tak jedno ráno poručil si koně vosedlat, sed 
na koně a jel s psíkem k zámku. Dyž přijeli do zámku, brána byla 
rodevřená. V zámku viděl zkamenělý věcí, zvířata, lídi a jedna bába 
seděla lam u vohně a přikládala. Dyž ho ale uhlídala, povídala, jakoby 
se třásla: >Panáčkn, pfivažte toho psíčka, von by mě koas.« Von 1 povídal: 
• Nebujte se, von vám nic neudělá.* Sehnul se, pohladil pslčka a v tom 
bába vzala proutek a sekla ho, toho pána, a von hned zkameněl, pejsek 
zkameněl a kůfi laky zkameněl. 

Princezna čekala pořád na svyho pána, no von neSel, lak byl smutek. 
Truchlila a město melo dřív s ním radost a teď přiSlo vo néj. z. 



^ 



sic 



86 T. Vondr&k: NěkoLk pohUek. 

Ten drnhej bratr se dlral Da me£ a tod zraarél, tak tod Id 
uznával, 2e se ipatnA dáti bratrov. Tak voo si u sebe umyslil, že teda 
pojede ma db pomoc. Na tak jet na ta Btrana, tak pFijel k m«sta, tam 
byly fangle ieraf vyslrCenJ. Tak dy£ jel, lak bo zhKdli a bned bo totíi, 
že je to ten samej jejicb pán, ponšradi mél koní a psíka a ty byli 
steju}. Přišla poTfist princezně, te jejf pán jede. VSacko naproti z ra- 
dostí, z vítáním takovém doprovázeli bo do brado. 

Dyi bo princezna spatřila, bned bo vzala do náru6f, vobjímala bo 
a pravila: >A bde st, m&j drahej maa2eli, hde ai byl tak dIoabo?< Von 
í povídal, ie zbloudil v lesícb a le se dostal do mkoucb raabířskejcb, 
že mezi nima se mnSel délat taky raubífem, le s nima bode, íe ví o do- 
brejch skrejSIcb, a že bo ptlmnli mezi sebe a že se vod nich nemob 
dfív dostat, no tak byli zas v radosti, ale von se neprones, ie by to byl 
drahej bratr. Ale dy2 dli spát, dycky na posteli mezi aé poloiil me£. 
Tej princezDé to délalo takovou hlavn, co se to stalo. Tak si to vSelijak 
vykládala. Jedno ráno zas, dyl ten pán koukal ven z vokna, spatřil 
ten samej sámek. Tak povídal: >Co pak je to támU za zámek?* Vona 
mu povídala: •Dyt sem té fekla, 2e je to zaktenej zámek a bdo tam 
pffde, že vocad nevfde.* Tu von pfemajilel, to je jisté tam, mflj bratr. 
Nechal zas vosedlat koně a oeřek žádnýma nic a jel tam. DyŽ tam přijel 
do zámku, bnad ablidal svyho bratra zkamenelýho b pejakem. Tak nej^o 
tam vidél v9ecky, kon6 zkameněly, a viděl tam bábo, seděla a vobné, 
přikládala a povídala: >Paná£kD, pNvažte toho pslřka, von by mA kous.* 
Von povídá: *Já té dám, ty babo, já tě rosekám timle meěem, esli mni 
mybo bratra nevobžlvneš,' Bába znala, že ten me<! má v sobě velkou 
moc, povídala; >Prosím vás, pane, nehněvejte se, nezlobte se na mě. 
Vemte támle to Škatulku a namažte mu pod nosem a von bude Živ.< 
A von povídal: >Já tě dám, ty babo jedovatá. Hned to udělej samal' 
Tak voDB £ta a von vzal ten proutek a sek s nim tu bábu a ta bába 
hned zkameněla. Vod se tomu nenadal, 2e ten proutek má tu moc v sobě, 
teprve Sel, tu dkatulku vzal sám a namazal toho bratra pod nosem a von 
vobžfr. Podmazal vSecky a vSecky vobžívli a bábu tam nechal aamotnoa. 

Ty bretff jeli k tej princezně. Nej6ko vona je uhlídala, byli vobi 
stejný, tak vona nevěděla, kerej je to len její, tak vona povídala: >Nejeko 
co mám dělat, kerej ste ten mŮj ?< Tak voni se před ní postavili a po- 
vídali í, kleryho by uznávala, Vona ale se rozmejdlela. Tak ten právej 
del k ní a podal I ruku a řek: >Já sem ten tv&j právej, todle je mAj 
bratr* a vypravoval í vSecko, co se stalo a vona měla radost, že je to ten 
její právej, a íili v spokojenosti. A ten drahej ei Sel hledat jinam cb6eatí 



■dovGooi^Ic 



C. Zibrt: O ilpOTfeh jedech u sttutch Cechů. 87 

O šípových jedech u starých cechů. 

Podává Dr. tnik Z brl 

Pěkooa Horanora snASka zprár o ifporfch jedech u kmenA prímitivnlch 
a u národů cizích (Nár. Listy 1902, 6. 90) dluino doplniti doklady, 
jak také u nia nebyly obyčeje tam rylKené zjevem neznámem. Pokud 
se tfSe srovnáni zpráv cizlcb o kaleni ifpA jedem, alnSf také rzpome- 
noat), te o tom napsal zvláitnl stadii Dr. Jinďf. Matiegka. 

JsoQ o tom svédectvf neklamní ie stáři Čechové jako Témi synové 
své doby za kulturních pomérfl tehdejBicb naponatéli zbrafi jedovatinou. 
Liodensohmit sebral pro zapadni Evropn doklady tobo, jak starf zákon 
franckf výslovné plie o pokuté toho, kdo cbtél draba raniti atfelon 
jedovatou, jak podobné hrozil stsrf zákon bajvankf, jak o napoaSténi 
zbntné jedem jakožto o zvyká západoevropském na začátku atředovfikn 
zmiňnje se Rehof Tourskf a mnozi jini. Maaríclna zachoval zprávu, ta také 
staří Slované podle zvyklosti středověké napoultéii stfely jedem. 

U nás vypravuje pokračovatel Kosmovy kroniky Kanovník vyté- 
hradskf pfí r. 1130 o napooSténl tbrané jedem. Lléi, jak dva odénci 
chtéli zabiti r. 1130 Soběslava I, Jeden mél me2 jedem kaleny a dfkn 
podobné opatřenou jedem, jak se poznalo, kdyl se véc prozradila. Cizt 
kronikář vvktádá při popisu obleženi Olomoaoe r. 1178, že byl kdosi 
ranén od Cechů střelou, napuétfinou jedovatinou. 

V latinských téchlo památkách eteme technické názvy: >toxic3re, 
toxioata sagittai. Jak to pojmenovali po česku, zachován doklad v glosae 
Mater Verborum (rukopis Husea království Českého), kdel připsán sou- 
inaSnf vfznam českf — .nálep. (Patera, Č. Č. Mus. 1877). Znáči to 
technickf název pro napufiténl jedem. A skuteéné také Dalimilova kro- 
nika rfmuje o vratdé knižete Svatopluka: 

„V srdce kněziu slřelu s aálepem vstfíU 
a duSiu j'mu s tělem inhed rozdělí."*) 

V skladbě o Tríslramovi mluvi se o rané >jedovatfm nálepem*. 
V Letopisech Trojanskfch Často se Ii£l smrtonosné raněni >nálepem<: 
na př.: >Vytab lučiété a s nálepem střelu naloživ*, iJednú s nálepem 
střelů uhodí ho v brdlo< a pod. 

Nálepovf značilo tedy staročesky jako jedem kalenf, otráveny, 
jedem napnatěný. V rukopisu univ. knihovny Pražské (XV. věk) popisuje 
se otrava masem hovézim: *Kravf maso jedli, ježto nožem nálepovjm 
jeden feznik tu krávu dřel a tu aů čtyři umřeli. < 

Tato slat vznikla z dotazu, zaslaného redakci českého Lidu, je-li 
doloženo kaleni zbrani jedem u starfch Čechů. Místo odpovědi v psáni 
snad bude vhodnéjál hned otisknouti vfklad o élpech jedovatf^ch, zároveĎ 
* výkladem názvu *nálep<. 

■) Jos. Jireíek ve v^dini Dalimilovy kronik; 1S77, str. 301 vykládá proto 
správné slovo nálep „jedovatt nilřr na Sípu, Slp jedovatf . 



jOo<^Ic 



Ukázka lidové řeči na Mladoboleslavsku. 

Podává Birtara Kabitvi. 

1. Jména podstatná a přídavná. Bába ^ černá kuchyně (také 
Tálcovilá podaSka, na niž se paličkují krajky). — babka ^ Železo zara- 
žené do klepaci stolice, na kleré se naklepávu kosa. — brecarda ^ ko- 
řalka. Jak se napije ty brecardy, pak toho t1! — Boži — stálf přívlastek: 
Boží žne, Boží auroda, Božf posel; Boif host ^ nejsvdt^jM svátost pH 
zaopatřováni nemocných a umlrajicicb. — cizina ^ cizi lidé. To nejson 
přátelé, je lo docela cizina. — óipernf =: Ďilf, dychtivj. Což ta je do 
vdáváni čiperná. — červené sválky ^ vulikonoce. — jalově -4Ie ^ malá 
jalovice. Měli jen krávu, ted majf taky jalovala. — jfzd&ák =: muž na 
koni. Přivez' si nevĚslu z daleka na jedenácti vozech se dvacíti jfzdňá- 
kama (t. j. mládenci a mužStf hosté na koních) a moh' si vzít na ni te- 
sařskou kabeli [byla malá a droboučká). — kandéra ^ mnobomluvnf^ 
člověk. Jisté vám to namluvil VaSek, ten kandéra s kandérou! — klepa- 
nec =r hlepacf kladívko (kterým se naklepává kosa). — klubaň =: baňatá 
nádoba (s vértel nebo dva) pletená jako ošatky. — koníky = nov4, bujné 
vfhony stromu. Děti vám rostou jako koníky. — lenoSnf =: lenivý. Sle 
zkrátka laková vosoba lenoíná. — lumpisko = zhrubělé; lump. Ani ne- 
mluv, je lo lumpisko, jako jeho bralr. — medenfák ^ hrnec, kterým se 
nabírala voda z měděnce. — makoUna = Je na makotinu (opilý). — 
moudro ^ moudrost. Inu arci, ty máS dycky moc moudra. — mrzena 
=: nekalý člověk, který každého omrzí. — mSely ^ cizopasný hmyz. 
Slepice maJl mSely. — nemožný ^ neschopný práce. Dy ž byla nemožná, 
vrátila ae k máme. — okalek = kalová voda. Přijde-li vokalek, je to 
cbyba na louku. — párnice z:z mlátící stroj parní. Zrovna teď přivezli 
párnici L . , . ovům staltckejm. — pastebný ^ do pastvy honěný. Pa- 
stebný husy. — páš = pastva. Jo, dokud byly ouhory a vobčíny, to měl 
dobytek dost páše. — pec z= nejen vlastni pec, ale také zeď u pece vy- 
stavená — pro bezpečnost — vždy z kamenů nebo cihel, i když ostalnl 
staveni je zcel;i drevĚné. Zeď la z pravidla poněkud vystupuje z Čáry 
stavební. — péfák = pĚlník. — poruška = dar na podplacení. Dali pí- 
sařům na zámku ňáký pomlky (podplatili je), a hned měli dovolení 
k svarbě. — poíahy =i červánky. Usuzojou, že bude prSet, dyž sou ráno 
požahy, nebo dyž moucby lezou a Mípou, nebo dyž holubi a busv se 
koupají. — prisno. Teď je lady velký prísno, drůbež nesmi do lesa ani 
do pole. — proMěpek ^ rozštěpená násadka. Jak mám ten proálépek 
v ruce, tak tě praátím. — roženec ojeden ze čtyř kolíků dlouhých, za- 
hnutých, které se zastrkují do hrabici kosy. — skejSka =: hrstka obilí. 
Nadél:ijí skejáky, aby požalý vobilí na poli dřív proschlo, — stavení = 
chalupa. Naíe hospodyně byla ze slaveni (z cimlopy), ne z baráku. — 
slrachotina = barák rozbitý, až je sírách, že spadne (stará rachota). — 
ítok =: podezdívka pod plotnou. ^ Suška = nepořádná ženská (vejdma). 



vGooi^Ic 



Ukázka lidoié teii na Mladoboleslavsku. S9 

To inuji pěknou službu jako Auáku. — tluC^pasi. Hajnej chýlil »chofe 
do tluče. — (rávojed. Vzal Irávojed a. pomalu umřel. — vodanka = vo- 
dová polévka. Nejf nic nei Todanku. — vykuka = chylrf (vykookanf) 
človAk. Jen ho nech, lo je fiákej vykukal — vysvétlenf =:: (o vodé) slun- 
cem osvSlIenf a tím vyúiJIěaf, zdravf. Voda ve studánce je dobře vy- 
avětlená, (a je zdravá; v pumpA je zavřená, tam pro ní nechoďte. — 
záprSka = drobnf, králky déSf. Ty záprSky nemohly cestu tak rozblátit. 

— zástinek = zálirabec = zápraží ^ pražmy. (Ndkde také pecánku řfkajt 
záhrobec.) — záslupnf ^ statnf, způsobily, aby zastupoval jiného. Čeledín 
do roboty muíiel bejt zástupnej. AspoĎ dyby si vzala zástupnou děvečku, 
ale lo má dycky jen slabou holčici. — — Tvoření přídavných 
jmen: Clovék ze Semčic je semeckej, z Jabkenic jabhenskej, z PeÉic 
pěckej (rybník Halopéck}), ze Žerčic žerckej (^urbur obce íerfiické z roku 
174S napsán jest — dle titulního listu — lod Karla Tlustého, len čas 
kantora 2eríského<), z Dobrovice doubravskpj. — — Jména žen: Dvo- 
řákova žena ^ Dvořka, Grusova žena = Grusice, — — SkloĎovánf 
vlastních jmen přídavných: U Vokatů vozili přes Tichovu zahradu; 
jsou tu v obci tři Tichové, přijeli se Spědnovfma vokolo HouMeckovf 
řípy, a s nima pantála Dvorsků s panímámou Dvořákovou. Teď sou 
o ŠyrQv (Syrových). Je tam laky Sludenová a Veselová. 

2. Slovena, broditi = brojili. Pořád hledá příčiny, aby raob' brodit 

— capitali =: zdrabnglé opélovací k >c3pati<. House capitalo v louži — 
dtvčeli = stávati se dévčetem, pannou, dospívati věkem. Fiintáta je u dcery 
V Cbudlfij už jí holky devCejí. — hádali =: vynadati. To byste viděli, 
co mi doma baba (žena) hádala. — hamtiti := lahomfm bfti. Ten porúd 
hamlí, je Ukovej hamtívej. — hloukati r= íinili hluk, práskali. Slouha 
hloukat bičem. — chrusHti se nebo chrouli se := hrabali se. Vun se tu 
začne na posteli chrustit (převalovali se). Zachruslila se do peřin a sp^la. 

— ochvátnouti = schválili se. Tuze Ktáí, až vochválneS na nohy. — 
okoktati = státi se koktavým, Nebuchcuj mní; chceí, abych vokoklala? 
(Nebij mne do zad, chceS, abych se slalď koktavou?) — omráčili = pře- 
konati nékoho tak, že užasne. Potkejte, já vomráčim Ročilda (zbohatnu 
nad RoUchilda). — poSkvfrali se ^ posmívati se. Co se poSkviráa. ty 
rozvero? — přihlídali si ^ hlídáním získati. Za 9 zlalejch sem kozu 
koupila, rok sem ji krmila, a potom sem ji prodala za vosům. To sem 
si přibifdala. — rozhajdali = rozcuchat]. Sem laková rozhajdaná (ne- 
ustrojená, nepořádně upravená). — rozvázaný z= rozpustilý. Je to takovej 
kluk rozvázaná. — rozvodnaléti ^ zřidnouti. Koze rozvodnalél lůj, poSla 
z loho. — sbrechtiti ^ zmrzačiti. M . . . ová, taková ženská skrechlěná, 
ale ne aby byla bez hospodářství. — snětiti = snětí se kazili. Plenici 
eme strojili, aby nesnětila. — stlali ^ úklady strojiti. Tatíkovi (hajnému) 
stlali, protože je nechtěl pouSlět do lesa. — £čerbili =: dělali, robili. Co 
lo pořád SCerbíů? Něco mu přeSčerbila (= proti jeho chutí a vůli něco 
udělala). — dpendali =: mrzulili. Jenom neSpendej, nic se nestalo! — 
dtlrali =: tvrdnouti, okorali. Clileba aC vynesou ven ze seknice, aby ne- 
fitlral. — ilfřili se = usilovně pracovati a SelFiti. Co se člorik i^tliřf 



,Goot^lc 



nei toho žítrobytl ohdjl. — rylknoutí si. = oddecbnoati ai. Dyi vodeSel 
poklasnej, to sme si trocha vylkli. — Tyfikrandali — *ytkrabali, Tyhra- 
bali. ó ten mrzenal Ten nepřeje lidem (chndfm); vAecko na poli ry- 
Akrandá (pohrabe pole tak lakomfi), te neneofai ani kláskn. — vyzpoví- 
dati = odnlli ndco (obrati o peníze). Dyž tady byli méřiái, pomáhali ho- 
spodskfmu vod piva a ráno chodili vyzpovfďanf domfl. — zsprahnonti 
^ (vedrem zaschnouti, ■ — o krávě:) pozbyti mléka. Dyž pNde kráva >aa 
zelenf* s užitkem (L j. když má tele na jafe), hodnA dojí; dyl na dmn 
>Da sacfaf', to zaprahne. 



■ V V/ \y >y 5) SMĚS. g^M/ M/ M/ S^ 

í" ' • a 

* ŘUeání a pHpitky při dostavění kost^ v Domatíieieh. V ruko- 
pisném sborníóku plsnf ze za£átka XIX. věku (vSnoval jej do bibliotheky 
Musea král. Českého p. kuslos F. A. Borovsky) zapsány jsou obřady pfi 
obnoveni koslela v Domažlicích. Nejdříve úvod: »Skoro 62 léta zdejSÍ 
kláAler fádn sv. Otce Augostina chrámu Páně zbaven byl, aby Boba vše- 
mohoucímu služba povinovanou konati mohl. Tak dlouho sobi dflm Boží 
žádal, tak dlouho i taká ta žádost celého másta byla. Nyní se BQh 
vfiemohoucf smiloval a pohnul srdce dobrodinc&v, kterf se vSemožnfi 
přičinili, aby tento tak dlouho nedostaveny koslťl ke cti a slávě Boží 
a k ozdobě královského mSsU Dumažlic dostaven byl: 1. Boha v^mo- 
boucímu za veliké dobrodiní diky vzdáváme a spolu děkujeme, že nás 
při tomto stavení od věeho ourazu a nefitesti chránil. 2. Děkujeme také 
váem pánům dobrodincům, kteří k tomuto stavení jakýmkoliv způsobem 
dopomáhali. 3. Prosíme Boha viemohoQCÍho, aby i bodoucně ten chrám 
požehnal a zachoval 4. Prosíme Boha všemohoucího, aby byl odplatitelem 
věem pánům dobrodincům i za tu nejmenší pomoc při tomto chrámu 
Páně a jo při dobrém zdraví a dlouhém Živobytí zachoval. Pročež já 
podle naSeho řemeslnického obyčeje: 1. Piju za zdraví naíeho milostivého 
otce země a císaře Františka I., kterf k tomn stavení své povolení dal. 
Vivatl 2. Piju na zdraví jemnost pána provinciala pražského a jemnost 
pána administrátora Straneckého, též za celf zdejěl konvent řádu sv. Aoga- 
stina. Vivall 3. Piju za zdraví slavného magistrátu domažlického a před- 
stavených a řiditelům poctivé obce domažlické. Vivat! 4. Připíjím za zdraví 
duchovních jiných představených. Vivall 5. Připíjím za zdraví celé po- 
ctivé obce král. města Domažlic. Vivat! 6- Připíjím za zdraví viech pánů 
dobrodinců. Vivat! 7. Za zdraví všech náa pánů řemeslníků, kteří na 
tomto chrámu Páně pracujou, aby nás Bůb vSechny od ourazu chránil. 
VivatU C. Zlbrt. 

* Zažehnáni uštknutí. •Já N. N. (lažehnavaě) zažehnávám N. N. 
(uštknutého) uštknutí žáby, Žabice, hada, hadice, in gule mingule eč měli 
elio.. (Ghotěhořsko.) Jindř. Bačovskf. 



■dovGooi^Ic 



Smte. 91 

* Nechval nikd]/ Senu I V Paprockého knise (exeoapláh Musea krá- 
lontTí Českého): Obora aneb Zahrada, 1602 (tíz o nf Zlbrt, C Č. Hus. 
1903, str. 414) připaal r. 1759 Deznáraf rfmovafk: iJá nikda nechci 
maSílm ieny chváliti, neb omějl je velmi dobře Šálili, dnea jsou k nim 
jako andfil, aejtra jako čert, a tak 8 nimi obcovati nen( Žádnej íerL 
Každá žena ae bonosl, 2e je mnžflv sloup, by o mnii jenom řekli, že je 
velkf troQp, pomlouvat ho viade bude, že se optvá, místo práce pFi 
korbeli kaidodennft bfTá. Medle jaké místo mívá o žen práce velká, 
říkávají: Nejsem k pi^ci, jako Ďáká selkal Hnohá bude vSecky konty 
smejkat s dlonhoa snknl, zatím neví to nejmenil, co se déiá v kuchyni. 
Jestli nejsou dobrý jídla, kuchafka se bouchne, proč do kuohné sama 
pani nfikdy nenakonknel Nebohej muž ve dne v noci hledí pilné práce, 
přece iena říkává mu: Šelmo, klabo, zrádce) Která žena má takový ne- 
šlechetný ústa, tej se musf přiložiti na záda hĎl tlustá. Kdyby já mét 
míti ženn, tak by se ron6 trestala, myslím, ie by brzy ráda panovati 
přestala.* C. Zfbrl. 

* Treat lakomého krwpaře. Když byla drahota a hlad, krupař X. 
T N. Brode kropil hrách a prodával ho chudým lidem. Mnoho m4řic 
takovým Sizenlm vyměřil. Ale i pani smrt na ielmu krupaře si vzpomněla, 
rozstonal se a brzy umřel. Po smrti vídávali jej lidé choditi ohnivého 
z Brodu do Krupé a nazpét. Zvědavci by sice rádi věděli, proč tudy 
chodí, ale ostýchali a báli se ho zeptali. Až jeden voják, jebož ohnivý 
muž doprovázel, dodal si zmužilosti a zeptal se, čeho sobe žádá, jestli 
by mn bylo možno pomoci. Ohnivý odpověděl: >Mne není pomoci, pokud 
úkol Bohem vSemoboacím nložený nevykonám. Já jsem kmpař z N. 
Brodu; didil jsem chudý lid kropeným hrachem, a proto nebudu mít po- 
koje, dokud to množství hrachu s polí nesesblráro, jejž tam po nebeských 
ptácích zůstane.* Jindř. Bačovský. 

* Zaiehnáváni nátchy (nátky). >Zažehnávám té, nátcho s růíí 
délaná, bředlavá, suchá, loupavá, palčivá, studená, borká, hnojivá a mo- 
řivá, po tele chodívá. Pokud nespočítáš písek v moři, hvězdy na nebi. 
po stromech listí, po lusich pařezy, po lukách mech, dotud toto tělo ne- 
mocné spokojem nech.< (Chotebořsko ) Jindř. Bačovský. 

* Otevírání Bámká. Málo zlodéjů asi vt, že lze také jistou travou 
zámky otevírati. Není sice známo její jméno, ba nedá se ani dle oby- 
čejných znakA přírodopisných určili, ale význačnou, neobyčejnou vlast- 
nosti se přece honosí: kdo ji seká, tomu se kosa rozpadne; neboC je tak 
ostrá. Aby se pak mezi jinou travoa zjistila, hodí se viecka pokosená 
tráva do vody. Hledaná tráva plove proti vodč, ostatní po vodé. Položí-li 
se zázračná ta tráva na zámek, ihned jej otevře. Stačí také, když se 
tráva v roce mne nebo o ni se ruka pořeže. Ruka taková nabývá téže 
moci, jakon má tráva. Vypravuje se, že správec zapomenuv doma od 
sýpky klíče, posílal pro né Šafáře. Šafář pravil, že jich není potřeba a le 
zámek otevře bez kUčA. Jak na zámek sáhl, otevřel jej. Správce doved- 
nost Šafářova nepotěšila, ale kázal mu, aby ae okamžité ze služby klidil. 
(Cbolěbořsko.) Jindř. Bačovský. 



■dovGooi^I 




92 Časové iprávj. 

* Zašehnáváni vymknuté iUy. ZaSelinávaCka drile nit t ústech 
a prstech levé ruky a sliníc ji pratf pravé ruky, Hká: >Kdyi byl Pán 
Je2iá na svélě, jel na konfcka, sv. Petr na osli6ku. Petře, pojed! Pane, 
nemohu. N. N. (poví se jméno nemocného), rymknui ei (pojmenuje se 
noha nebo rutta). Pel^, řfkej lato slova: Stup uud do oudu, klouh do 
kloubu, maso do raasa, krer do krve, žila do illy jako Duch sv. do 
Panny Mařit!, jei Krista Pána porodila. Bůh Otec t Syn t Duch sv., amen.< 
Nasliněnou niti obváže se pak porouchaný oud. (Chotébořsko.) 

Jindř. Baůovskf. 



V/ sy j)í::asove ZPRÁVY.<^ ^ ^ 



* Přednášky o kulturní historii na éeshě universitě Dra. Č. Zl- 
brta v zimním semestru 1903 — 4: 1. Kulturní historie všeobecná. IL Slfe- 
dovfik (2 hod ). — 2. Dějiny knihliskařstvl po stránce kulturní-histo- 
rické (1 hod). 

* Z-i}ímavá přísaha enuleů u starodávného křiž': Soudní komise 
z Milevska ohledávala zásoby hlíny v osamělé cihelně nedaleko Hrejkovic. 
Přibráni znalci měli potvrdili pod přísahou své výpovědi, lykajfct se zásob 
hlíny a ceny její. Protože v cihelně nebylo žádného kruciOxu, odebrala 
se celá soudní komise k nedalekému, starodávnému kamennému kříži, 
jakých v okolí milevském z dob husitských nachází se tu v polích hojnost, 
přineseny dvě svíce, jeZ rozlámány s rozděleny mezi úCastuíky komise, 
a lak pod air^m nebem v neobvyklé scenerii vykonána pHsaha znalců. 

(Národní Listy 1903. odp. č. 61.) 



Literatura kulturné historická a ethnografická 

1903-1904. 

Referuje Dr. Čenék Zibrt. 

• F. J. Ceřetka. Od Jeíiáta! Ce- [iřástek <lo pomlázky). Z osUlnlho ob- 

skjin dřWm, v Po.irliriiJL-,-li, IWKt. lá*. íí.Iiu: Koleaii, Cfj^ltá pfislovi národní, 

str. llk), i^|. Z olisuliu hezounké i'0< SeUkú vojnii, SUirý dub svaloprokop- 

čeiiky, klťrou dojioničujeme ťe:<fcym sky. Pastýři BclIť-mAtí, O jarmárce, 

rodinúrn místo vSelijiitých vánočních, ftefi ptačí. Háil>nty, Před sto lety 

BtrakHlyrli. víťevropskjeh, secesně 11- (olirázi-kze stf.ídnilioPolabt),Kořenářka, 

lustrnvaiiýcli knížek, rádi luziiamťiiá- Yo ]iiichi>lkoj. co ^e Čerta ii>-bál, fteho- 

váme snahu spiíovatelovu. hinlili v no>li řovo voj-ko iild. (Umiky jsou provázeny 

a srdci ilitůle zúji>m pru liiluvé i-inUiiii, sluínými olirúzky. 
pro svérázné české obyř.'jf, hkiidla. • Gyula Seliasty.in. Sorát ět 

zábavy. Ilnztoniile člfiu se ví|"piiiiiiky roř'<rsiřát.Kllinofrapiiia.Budapest,1903. 

z délstvi. ..Doma" (íiv»t vnitovsky oJ Aiilor sťinal liojriy malerial o poiUáni 



■dovGooi^Ic 



Literatura kultumé-historická a eUinograflcká 1903—1904. 



na yrubj (rabuSe). sloíesný i obráz- 
kový. Pro výklad staro íeskéh o úílo vůni 
poďobaího je tato studie nezbytná. 

* Laur. Wíntera, Braumau und 
der dreiitigiahTige Krieg. Otisk z Progr 
benedikt. gytnn., Braunau, 1903, «*■ 
Str. 87. Obsah: 1. Sittlicher Zustand 
uod Kampfweiae der Opposilion in 
Braunau vor 1618. á. Die Jahre 1618 
bis 1620. 3. Die Kriegsjahre bis 1631. 
4. Die Schwedenzeit (1631—1648). Bei- 
lagen. ZvláSté prvni slaC podává zajl- 
mavj obrázek tehdejších kulturních po- 
míru v Broumove a v Cechách vůbec- 

• Ná oAjf k' nHráni tradice lidoné, 
inúané od J. Grimmi Karadiiéoň do 
Srému r. ISir, Dr. V. BogiSie (viz 
o jebo záíluiné finnnsti védecke. vedle 
Jiného lét na poli lidovédném v článku 
Dra K. Kadlce, Cas. C. Mus. 1903) vy- 
dal přivé knihu .Je^Hn pynoseT iis 
ByKOBe npeuircKe". ďy5poDHiiK 190i, 
8* kdei Jia sir. 5-20 otiskuje návod, 
který zaslal J. Grimm z Kaselu do 
Srtou Stef Vukovi Karadíicovi r. 18 5. 
jak dlutno sbírati mezi lidem tradici, 
plsnĚ, povésti atd. V tištěném exem- 

SláH jsou přídavky rukopisné z péra 
rímmovd. Pokyny a zásady Grimmovy 
posud nezastaraly, zvlááté tam, kde 
napomíná, aby se zapisovalo vérnĚ 
i 8 iiáfeéim, doslova podle vyprávéíů. 
Podáváme ukázku charakteríslirkou vše- 
obecného rázu. teda vhodnou i pro 
abératelskou činnost novéjSt: „1. Volks- 
lieder und Reime. die bei unterschied- 
Uchem Jahresantass. an Festen. in 
Spinnstnben, auf Tanzbfiden u. wilhrend 
der verschiedenen Feldarbeít gesungen 
werden: zunáchst solche, die epischea 
Inhalta sind d. b. worin eine Begeben- 
heit vorpeht; womflglich mil ihren Wor- 
tea, Weisen und TOnen seibst -i. Sagen 
in ungebundener Rede, ganz besonders 
sowohl die vielfachen Ammen- und 
KindermOrchen von Riesen, Zwergen, 
Unfeheum, verwiinschten und eriůsten 
KOnígskindern, Teufeln. Schfttzen und 
W&nucheldingen, als auch Localsa^en, 
die zuř Erklarung gewisser Oertlich- 
keilen (wie Berge, FlQsse, Seen. Samfjfe, 
zetrfim měřte SchlOsser, Tiiiirme, Stel ne 
und ^le DenkmUer der Vorzeit sind) 
erzthlt und gewusst werden. AufThier- 
(abeln. worin zumeíst Fuch^ und Wolf, 
Hahn, Hund. Katze, Frosch, Haus. Rabe, 
Sperling etc. auftreten, lat aonderlich 



EU achten. 3, Luslige Schalksknecbts- 
streiche und Schw&ake, Puppenspiele 
von altem Scbrot, mit Hanswurst und 
Teufel. 4. Volksfeste, Sitten, Brftuche 
und S|]Lele; Feierlichkeiten bei Geburt, 
Hochzeiten und Begrtlbniss ; alte Rechts- 
gewohnheiten, sonderbare Zinsen, Ab- 
gaben, Landeserwerb, Grenzberichligung 
etc. 5. Aberelaube von Geistern, 6e- 
sněn stern. Hexen, guter und ba ser 
Vorbedeutung ; Erscbeiuungen und 
TrAume. 6 Spríchwarter, aulTallende 
Redensarten. Gleichnisse, Wortzusam- 
mensetzungen. Es isl vor allen darari 
gelegen, dass die Gegensiande gelreu u. 
wahr, ohne Schminke und Zuthal. aus 
dem Munde der £rzfthlenden, wo thuii- 
lich in und mit dereti selbsteigenen 
Wnrten, auf das genaueste und um- 
standlíchste auf^efiisst werden, und was 
in den lebendígen Ortlichen Uundarten 
zu erlangen w&re, wtirde darům vont 
doppelteu Werthe seyn wiewohl aur 
der anderen Seite seibst tuckenhafte 
Bruchstíícke nicht zu veráchmBhen 
sind. Denn es kOnneti alle Abweichun- 
gen, Wiederholungen und Recensionen 
eiiier und derselben Sage im Eiiizelnen 
wichtig werden, uiid durch die trQge- 
rische Meinung. dergieichen sey bereits 
gesammelt und aufgezeichnet. darf man 
sich keine^tvegs eine Erzfihlung vor 
sich abzuweisen verleilen las^en; wie 
denn auch manches, waa modern er- 
scheint. oftmals nui moderní sir) ist. 
und seinen unverletziichen Grund unter 
sich hat. Eine vertrautere Bekannlschaft 
mil dem Gehalte dteser Volkspoesie 
wird tiber vermeiiitlich einAltige, robe 
und gar abgesrhmachte Zúge derselben 
alImUilig bescheidener urtheileti lehren. 
Insgemein aber lOsst sich noch folgen- 
des aniuhren. dass obgleích eingentlich 
Tast kein Strich von ibr giluzlicb ver- 
lassen und enlblňsst seyn díirfte. den- 
noch vor giossen Stádten dle Land- 
stadte, vor diesen die Ddrfer, unter 
den DOrfern aber allermeict sliUe, un- 
befahrene, in Wald und Gebírg lie;!ende 
damit begaht und gesegnet ^ind. Gleich- 
falls bet gewissen SUlnden. als Hírten, 
Fischern, Bergmannern haflet sie stfkr- 
ker, und diese sind vorzugsweise, wie 
úberhaupt altp Leute. Frauen und Kin- 
der, welchp «ie fri-cb ins Gedadilniss 
empfangen b;iben, zu belrat^ťn." Z dal- 
šího zasluhuj*' zmínky, jak si Grimm 



ovGooi^Ic 



Ěfeds lávo val pohádkové litkj y pte- 
ledu : „Angabe der gewOKolicbslea 
H&rciienstoSe. 1. Vielerlei Sagen vom 
Fuchs und Wolf: Der Fucha belrúgt 
den Woir, mauht ihn lum MOnch, lockt 
ihn in den Brunneneiiner; der Fucha 
wird wiedenim seibst belistet, er stellt 
sich scbeíntodt, die Frau FQchsia treít 
Ton neuem, er Rkrbt sich schwari etc. 
3. Van Fuchs und Hase. 3. Von Frosch 
und Jlaus, dle víelfache abweirhende 
Batrachomyomachie. 4. Von der Vůgel- 
hochzeiL 5. Von der schUrenden KOnigs- 
lochler. Sie schiaft von eintrn Doni- 
wall, oder einem Feuer t^ebúlel. 6 Voli 
spinnendeD Jun^ilrauen einsam ím Wňld 
auf einem Baume sttzend mít ihrem 
R&dlein. 7. Von dem so^renannlen A^ch- 
puttel, der Juniffrau die verachtel im 
Haus die grobe Ruclienarbeit verrichlet: 
)tal. Cennerentoia (sic). Man hat dies 
Mftrchen polnisch ivo sie die russipL- 

hiisst (Kop ), 8. Die bliefmuHer 

achlachtet das Sliefkind. seiu Schwe- 
sterehen liest die Knochen íusammPii, 
f^demt (sie) sic auf. und wirtl ulier 
einen Bnum. aus dem ein Vovel auf- 
íliegl. 9. Vieli-rlci von klnt'cn Diiuiiiliiig 
(poiliix), der nur dauniKToss alit>r liisti^; 
und listi);. 10. Von Znergen. Itiesen, 
unsirhlbar machenden Kappen (Tarn- 
kappen. Nebelhiilen). 11. Von mancheriei 
WúnsrbdiiiKen.Wůnscbelrulhe, WQ ii ^ ch - 
mantel. Wúnsciibeutel. řinčete, llí. A'nn 
den li erlauliten und Jer 13, vt-rluite- 
nen Thiir. die alier das nedpicrige 
Wlidclu^n doib úffiieL 13. Von H.-xvn 

und Kiilz.n. 14. Vom híWen M; , díT 

aeine\V.-iliťr nadi dc^HorhIeilsclllal'll- 
let (bluubart). I.">. Von der arbúnen, 
^ten und der schwarzen, briseii Tocb- 
ler. 16. Von hílfreiehen Thienn. die 
den Mensťhen eiiie erz.-Í|íte Wr.hllbat 
hernách reiclilicli (.'edfiikfii. 17. Viin 
Wassermannern iind WHl.orii iNix^nl. 
18 Von der Juii^jmai, dit- >i<'li in Jie 
Spindel slivbl. I'J. Von der Ki'lusun<! 

dos Gelicbtcn und Wiinde í:<'n durrli 

die wťile Welt, iiber ik-n (ikiílicrjr und 
dt'!. ^ VmíTod undTeuťel. die durch 
den Scbmied derb angefulirt werden. 
21. Von den ilrei ausjíeaiindlen Kíjnigs- 
aMmen, die dem Minden Vater Aui^un- 
heilwasiier duchen, Úi. Vom Raubcr- 
brauligam. 2:(, Von Cevatler Tod. ť*. 
Von dem Mensclienfresser (Polyphem), 
seiner Blendini;: etc. 



• Elie Reclus, Leš primůHft, 
Etuda ďeAmolof/it eoMparie, Paris, 
1903, 16*, alf. 402. Oddilj, věnOTaué 
povérám, nábotensk^ obřadům a kul- 
turním přežitkům, zasluhuji poTSimDiili 
po metbodické strince a pKjdon proto 
vhod také u nás pH védeckém studiu 
lidové tradice. 

• F. Sarlori, Dit Speitung dar 
Toten, Dortmund, 1903,4*. Kult předků, 
nůvStévy neboítiků, obÉti jídel a nápojíí 
na hrnl)ech. Bohužel i literatury neat- 
mecké autor neíerpal, proto jsou závírr 
jebo prače jednostrúiné, fantastické, 
podle víort staré ftkoly mythologické, 

• B. 8. CvMifOBi. Ki iBTépaTypfe 
tin c>iiiooCpii3''BnRÍK>. Desíderata, X^pb- 
KOBi.. 1903. 16-. str. 15. Na str. 9—11 
o studiu lidovédném, o sběratelské íin- 
nosti národopisné, o právních obyf ejicb 
Udových všeobecné pokyny. 

• Otakar Skýpala, Ostrawto. 
Ha sehůii akad, spolku „Komenský" 
v Praze přednesl, v Pni. Oslravé, 1903. 
IŽ'. sir. -IS. Pravdivé poutení o vflech 
poměrech lidu feakého na Ostravsku. 

' PranL J. Haly. Lidfurá ěíldma 
král. mésta l>}tni (190I-Í), v Plini. 
1903, S*, V přehledné úřední zprávě 
o působení fitámy v Plzni tajlmá nás 
i^tatistika, co tie fte a jaká přání ítoud 
vjílnvuji. Cisia jí^ou utéíená a přejeme 
řilámé i siiaživému kustodovi daúího 

• F.J. Lebner. Dr. Eug. UuSka, 
Opatfký chrám Panny Mane p Třebiií 
a Jeho dfjiny. v Třebíči, 1903, li*, str. 
2S. 10 vyobrazení. Vkusné vypravená 
kniiečka. v niž umélecký výklad podává 
F.J. Lebner, historii Dr. UuSka. dovolá- 
vaje se monografie Viléma Nikodéma. 
Z d.giii ni'''>lH Tfeblře, vTřeblii. 1903. 
Olit- >UiiÍ. p:-ané s důkladnou znalostí 
a Sviíným. laliodným slohem, podávají 

S'kny iihraz vzácné památky ze sklonku 
11. vOku. na mzlirani dvou slohů, ro- 
mán^k<'lio a e<>lhirk.-bn. Vhodné vylfčen 
též kulliirni vvzííain nékdejSiho opatetvf 
benediktinskéíu. v Tfebíii. 

• V. VI. Jeiiííck, Kottil «v. Bar- 
tolomije v Luii. Phspévek ku poznání 
zacbra novaci akce slavitelských pamá- 
tek na řesfc.im venkově, v Čáslaví, 
19()r-(. 8'. ^ir U. Fc 4 vyobraz. Otisk 
z Ccíko-lov. Lelrijiisů Mus. I. Vyobra- 
zení věže téhož kii^tela víz v C, Lidu 
XII., str. 3í»0. Přejeme snaíívému za- 



■dovGoOi^Ic 



Lileratura kulturné- histoncká a elhnografická 1903—1901. 



95 



stind této opustíné pamítlcj, aby ae 
mu lachraůoTaci akce podařila. 

• Dr. C. Zibrt, Bibliografie Udci 
hiĚtorit. U.V Praze, 1903, W. R po- 
sudkům o teto knize, vjrdané od redak- 
ton Ceskébo Lidu, ]>fidáváine doslovné 
míní posudku z péra professora slavi- 
stiky oa université t Berllné, Dra AI. 
Brůcknera, KwartalnikHJstorycznyXVII. 
weLwowie, 1903, alr. 279— 8Í; Olbrzymi 
lom, którego udíwignaĚ nie íatwo, sta- 
nowi nony tryunif Jície fenomenalnej 
piloofci profesora i kustosia Zlbrta, 
i^daj^ce^ spótczeíoie i dwa czaso- 

Íisma [miesijciniki, Časopis Ceskélio 
[usea t Lud Czeski) Jcorai inne publí- 
kacye. ^wjeío 1903 r. wydal slarogre- 
ckiego Lucydarza, ciekawy traktát áred- 
niowieciny niby áw. Anielma, wedle 
rukopisu z XV wieku i iokunabulu 
I r. 1498; nasze „Elur.ydarze" sf zoacz- 
nie půÍDÍe}«ze. Sq to encyklopedye, 
w pytaniach i odponiedziach, nauki 
o Éwiecie. Bo^, sakiamentach ; — 
nasze. ks. Wajniowskiego w kilku wy- 
daniach. s^ znacznie rozszerzone. 
Pierwszy lom Bibliografii dawal wstfp 
i nanki pomoenicze (heraldyt?, men- 
nictno i t d.l; obecný daje „žródta" 
diiejowe (dyplomaly i t d.) i „opraco- 
irania ogúlne i szczegótoye" ; te ostal- 
nie doprowadzoDe tylko do roku 1419, 
do ímierci króla Waclava . . . AJe takie 
wyliczenie nadpisOw glówiiych cz;áci 
nie da wyobraienia o níesly chánem bo- 
gaclwie maleryaíĎw; wystarciy powie- 
dzie^ íe z zbiorúw dokumentów wy- 
mieniono každý dokument, trešC jego 
i dále, te wíjc jedna ksi^žka. 1. j. jeden 
numer, zapejnia nieraz kilkana^cie a 
nawel kilkadziesi^t lamów. Treáúksi^íkí 
wijc fiÍ5 nieraz wr^cz wyczerpywa. nie- 
rai nawet lytuJy kaidego rozdzialu, 
szczególniej, jeáli ksi^íka stára, rzadka, 
wypisano. np. z Aeoeasza Sylvíusa. albo 
z KoKnka o Pamiqtkach kutnohorskich ; 

Eneciytawszy us^py le, ma si; do- 
ladne wyobraxenie, co dnik dawny 
ZAwiera. Oto np z ksi^ki Glafeya, 
z r. 1729, Pragmatische Geschichte der 
Cron Bohmen, 913 str. — cal; treié na 
dziesifciu lamách jak najdokladniej pO' 
dáno, a innym dzíelom i dna, trzy rázy 

Íle miejsca poáni^cono. np. Ltiniga 
BUtsches Reichsarchiv istr. Ml— 24S). 
Dumont Corps diplomattque du droit 
des gens (str. 363—264), publikacye 



Weingartena [przepisůw dla Czech) 
(str. 344 do 377) i t. d. Wracam do po- 
'rówuania bibliografii czeskíej z polsky, 
ktůre mi za zle wzi^to. Ani przez myil 
mi przesilo. abym prac; prof. Finkla 
obnitat por6wnaniem owem. Na innem 
mieJBcu, nobee obcych, stwierdzitem 
wartoáí i zaBÍugi tej pracy; korzystajqc 
z niej, zdumjewam si; po prostu nad 
metod|, pilnoici^, nad istnem mistrzow- 
stwem skupiania olbrzymiej masy ma- 
teryatúw w ramach najbardziej ograni- 
cionycb; Irzeba si$ pilniej každému 
artykulowi pizejrzeč, aby uznač i oce- 
nic caty naklad pracy i czasu u každegú 
í tysi^cy numerůw. obejmuj^cych nieraz 
selki pozycyi. Przyznam równieí chft- 
nie íe nie podobné bylo bibliografli 
polskiej w růwnycb rozroiaracb, jak 
csesk^ wykonaó; že žebráno lu nadto 
wiele materyalůw, znanycb z bibliografii 
Estreichera, a naleíalo podwójnego 
przytaczania unika<); že nie sposób 
olbrzymi^ nasze lileratur; historyczn^, 
niezlíczone arlykuly po časopis mach 
czy dziennikach obszemiej traklowač. 
Mimo to TCszystko iahijt bardzo. že 
naszej bibliografii tak posh^piono írod- 
kúw. miejsca i uzasu ; owe krócíutkle 
nolowanie lylu)6w np. míči si? srogo; 
t; sam§ rzecz powtarza ši; podwújiiie, 
a krótki wyci;g tytulu najfalszywsze 
o calem dziele daje wyobraienie! Zibrt 
uwzglfdnia jak najobszerniej wszystko ; 
Olo nji, „Libusza". wi§c wymienia nawet 
wszystkie o niej opraconania, poetjrezne, 
dramutyczne I t. d., czeskie. niemíeckie 
(o polskich nie wie , oimdzíesi^t nu- 
merňw poíwi^ca jej samej (nie raówiflc 
o Priemyíle albo o jej siostrach, flgu- 
ruj?cyeh znowu odilzielnie), od zapo- 
mnianych gier :;ztoInych aí do naj- 
nowszych „tomedyi" Zeyera i Vrchli- 
ckiego! Z najwi^kszem zajfrciem ciyta 
si? ten i tyle innych uslepóvr. Wobec 
tej obfltošci i obszernošci idoktadnoici 
Bibljografía prof. Finkla raczej tylko 
konspektem bibliograflcznym si^ slaje, 
i iifczfc nad makiem jej typów a la- 
konicznoíci^ jej cylat, weslchniesz nie- 
raz (io czeskiej, pozazdroícisz Czechom 
tych tomów, ulatwiaj^cych tak znato- 
miciť przegl^d wszjsikiego, co w d.iw- 
njcb i nowszyeh pisano czasach. Po- 
dziwiaí iPí nálezy skrzflnošč i zabiet^li- 
woW czesk? i wierzyč sif nie chce terna 
wszystkiemu, co oni w przeci^itu nie- 



■dovGoOi^Ic 



C. Zibrl: Literatura kultunié-historícká a etbno^slická 1903-liMM. 



spetna wielcu, wšród najbardiiej nies- 
priyjaj^cych okolíczaoáci zttzialali; giljr- 
byí to nasze lalentf z ich prac^ i wy- ' 
Irnaloicia polaczyC! Prače Zil>rla za- 
wata w dziejacD kultury czeskiej, Nie 
zryvra on ^i; przedwczesiiie dn wielkich 
kciiiíitrukcyi 1 on na razie gromadzi. 
przeprowadza statyslyk^ niliy, kaíJej 
pieéiii cieslciej i každého oliyczaju na- 
rodowego; drukuje siare zallytki. roi- 
maite unikaly, czy kui'limi~lrz<iW!4two 
ciy podriiž do Islaiidyi ciy .lucydarza" 
— jemu zavídzi^izamy tci Wyma^a 
Rejowe|(o. Wydajac ciasO])ismo ludo- 
inawczc budzi takže w iniiyrh coraz 
wisksze zaj^eie ku lyni samým rzecxiim, 
a nr dwuiiastu rorznikaoh Ludu (>ze- 
íkiego uzliiera> nadzwyczajna liťzb^ 
Swiadectw auteiilyrznydí o žyciu i ljy- 
cie, řpiewie i niowle, taiiru i zalianach, 
niinel ivy--zywatiiaťh i kiMyiini;it?li ludu 
cze»kie|.'i), ii^rariíczajqc ^i^ umyřlnie iia 
liudaiiíarh lokalnycli, unitajař uiund- 
niaii, pornwiiywaii, ct?kii[sinv w dzie- 
džiny (>l)c>', Z tfj iiiixvfyi zwróťil sií 
d(i catrj iirzťszliiíťi n.ircdu. ili^llln■(■zllej, 
rvljf:ijm'j i,iinvm-j i t, d. i slWnr/yl 
oll>tZ)(iiiť dzir'ii, ivvdaHaiie cz^mííuiií 
w Liiílkii-li Dd-mia.b izťbratw-z\>lk<i. 



Iko 






yk.iw co bylo po.ifctade 
11 i w t a s ri v f h j e ^' o s t u d y ó 
r z u c a o n p o d w a I i 11 v o 1 b r z 
ne pod dziťlo. kt-Vc-iro í 



sto 



s|ioiy 



S ) II L' 



u>a' 



s"' 'eh\]\ i l" 'k'' V ^ '■ ^ "J *■'■ " \^ ' 
jej jej .puieVzVy" wiVkoVe'), 
I docmkata si; praca jepo 
j e d n o (f t o á (I e g II, z a s I u i .i n f|í o 
u z n a II i a. Ji-želi zívažvinv, že litera- 
tura o Hu^ie wypt-liiila u nie^-o I HW 

w takiili samých t(iiniiarai-b nvczer- 
lileratura, nie zbyta žn- 



i laki 



, |).)- 



in exteiio l'Ík''''"l" '"v" 
o rtszvíltiem i ivieniy, co gdzie řžukac 
naiež; , — w.iwtza^ ' dopiero oociiiiny 
cat4 donio^^losí tej pracy. Hisloryť. 
przvsli-|iiijai-v dii oprarn\r;i(iia jatÍL-j- 
tolWiťt kH,■^lyl, muň i miue s^i^ od- 



t^d I nagromadzonym materyalem cal- 
kiem inaczej liczyč. niili to dawniej 
bywato. co musi wptynač nauUtwieníe 
■ po^§bÍeoie pracy nad letni dziejami- 
Pozaidro«cičCiechomi Aka- 
demii praskiej pomnikowego 
wykonania dziela. Praca pro I- 
Zibrta pozoslanie nieprze- 
ácignionym ideálem pracy 
bihliotcraticznej i íadna li- 
teratura podobným pořzczy- 
cič si; niemože. O rychlém jej 
wykoiiczeniu uie watpimy. Že w diiele 
tak olhrzjrmiem tu I ówdiie o szcze^y 
spiprac si^ wypaduie. nie czyni to po- 
miiikowej pnwadze dziela iadnej ujmy. 
Jeáli np. Zibrt pnytacza czeskie Uó- 
marienie tak znaných apologów Cyry- 
lowych iQuadri partit a |. lo moglibyšmy 
zapylač, dlaczego wydaA ory^iutu la- 
ciiiskiego nie przytoczyí. Poniewaf Cy- 
ryla wspomnialem. nie sposób pomini* 
biliiifi(!r:ihi literatury cyrýlo-metodowej, 
Ciípiie sif ona od numeru 7439 (chraest 
ťztei nastu wojewníiów czeskich z r. 845) 
ai do numeru S917 (wptyw literatuTT 
slaioslaffiaiiřtiej na staroezeski), ob«j- 
mujac takže Roscislawa Šwi^topetka 
i t. d.: podzielona wedle lat, a wiijc 
np. bteratura (cyrvlo-metodowa) od 
r. l.S"l— ISJO, od Iř-'5I— 1862, jubileu- 
szxwa literatura r. lSI'i3, literatura lat 
1M4-I»ti8 jubileuszowa literatura r, 
1S'W. bteratura lat 1s70— 188* i L d.; 
^ama jiibileu>Z0H*a literatura roku 1S85 
.>h.'jniiije niimery 8010 -SHti, od str. 
1»0.>— 'JI3, z iiiijol'íkurnieJ9zycli dzien- 
iiituw, nnwet rosyjskich. o klórych 
iniiiciiiu diipiero z dzieta Zlbrta si^ 
d(iuii'iizial,'ii); z „sbomika" welehrad- 
ztii'^'() icir-tiegol wvmienione wsiyslkie 
arlvLuiy z K?zy?tki<-h roczników. W ten 
sam -jm^iib traklowany Iw. Wojciech 
i dziťje ji-;;o, Prnknp i t, d. Przy Husie 
dodaH)ym byt |iiil-ka przeróbk^ Histo 
rvi o prze*ladoivaniu wyzuawcilw wiary 
Cy|iryana It^zylita 1567 r. Zresit^ 
u\vz;:]ediiia Zibrt ilo^t^pne mu artykuty 
poUlLie st;ile. ii.iwet poziiaĎskiego Two- 
rzymira iilbi. arivLuly z Gaiety Haro- 
duttej, o kliiiycb dowiedzialem si? do- 
piero od biJiliii^Tala czetikiego PoUki 
historyk. ari'lieiit<>g, ludoznawca, filo- 
b>)í n'awet. wielť z tej ksi^p^ skor- 

i Ak:ideiiiii, loiacr; wielkie sumy na 



vGooi^Ic 



„RteODNl JEDNOTA PRO VT.POD^ '■;"ftVU" 
SJDLlI/í v OLOiV.OUCi. 

Šimona Lomnického z Budce Řápek ddUnský. 

Kniika pro České déti e r. 1609. 
Podává Dr. Ěmék Zlbrl. 

Simon Lomnicky z Budce rydsl r. 1609 knihu: Deiinský řápek aneb: 
čisté a krátké naučeni jakby se pobožné a křesťanské dílky k svým 
rodičům chovati, jich sanovati a náležité je ctili mčli. Z kteréhožto fápkn 
i dosti vyroallf dčli příklad a naučenf sobe vzíti moci budou: Jistými 
příčinami v tčchlo nešfastných časlch rozpustilé mládeži sepsaný, příklady 
a jistými historiemi stvrzený a vůbac v nové vydaný: Šimona Lomni- 
ckého z Budce. Léta PánS 1609. Vytiůténo v Praze v impresai Nygrinské. 
16». 1. A— B4, str. 291, (11).*) Jungmann (Hisl. lit. č. IV. 738) má 
o knize neúplnou a pochybenou zprávu: iŠimona Lomnického o dítkách 
křesCanských (Očtinský řádek anebo čisté a křesťanské naučení atd. Boček) 
T Praze 1609 v 8° v impr. Nigrinské. Obsahuje povinnosti rodičťi a dčtí 
jednéch k druhým. Na posledním listu obraz spisovatelův s opisem: Simon 
de Budecz poíjla czeohicus aetalis Lili anno 1605.( Z Jungmannovy 
zprávý čerpali pozdéjší žívolopiaci Lomnického. Kniha pravidelné se 
uvádí s názvem: 'O dítkách křesťanských.* Podávám ze vzácné této 
knihy, získané pro bibliotheku Musea král. Českého koupí z Neuberkovy 
knihovny, charakteristické ukázky a kulturné -historické zajímavé zprávy. 
Na I. A,: >Proč pak neniéky o dčtech a synech zlých radéji nežli o něčem 
jiném pfái? I dal mi k lomu příčinu Martin rodič Starého Méata Praž- 
ského, kterýž otce evĚho milého poslouchati nechtěl, své vůle užíval, Iři 
hrozné mordy v jednom domě spáchal, kuchařku, dceru i matku zabil, 
a pak za to roku minulého 1606 ohavnou smrt trpěl a hroznou pokutu 
vzal.**) I abych jiné dítky a syny napomenul, od loho je odvedl, jim 
výstrahu a naučeni dal, chtéjiii podobné pomsty ujlli, kterak se mají 
chovati, Pána Boha báli, rodičfl svých milých poslouchati, vidělo mi se 
touto knížkou a prácí mou prostou to vykonati. Ačkoli pak, milostivý 
pane,**") ráčí VaSe Milost vSudy po panstvích svých svá zřízená gymnasia, 
íkoly poctivé, koHeje slavné (jako v měslě Vaěl Milosti Hradci Jindri- 

•) Podal jsem o knize iprivu v Cas. C. Mus. 1903. 

I Vypravuje r> téml Lomnický na sir. i\8: „. . ■ , fimt bych já rád rolícl, 
ale prvé pisné o lom vůbec vydané a publikované to svědči." 
•••) Kniika vénována Vilémovi Slavatovi z Chlumu. 
C*it/ Lid XIII. 7 



■dovGooi^Ic 



98 C. Zibrt: 

chove) míti a k tomu vznešené, uOené a osrlcené maie, kdež se dítky 
netoliko uméDf svobodnému, ale (oma vaemii, jakby se k Pánu Bohu, 
k rodifOm svým i ke vSem jinfm lidem poctivém chovati měli, pilnéji 
a dostatečnCji vyučují: VSak ie ne všichni v Školách pfi témž udení se- 
trvají, ale dflve Času, majíc toliko néjaké toho začátky, Akoly opoaStejf, 
učiti se pfestávaji, k jinfm obchodům a řemeslQm se obracejí, takový 
tedy. aby sobe tnlo knlikn doma bedliví čtli, pilné vAíili, bude potřebí 
a mám sa to, íe se jim i jejich rodičům zllbt a platné hodi. Datum 
v Sevétiné, na gruntech JMsti púna a vladaře dumu Rožmberského, pana 
Petra Voka etc, pána mého milostivého a dédifného 1. dne měsíce ledna 
léta v nově nastalého 1G09 • 

Na listu B,: Autor k dltkám a ke vSem kfesCinskfm synům i dcerkám: 
Milé déti. milé déti. chci vám néco povédeti. Pán BQh vydal přikázáni, 
pfislné vám k zachování, abysle vždy v každou chvíli, své milá rodi^ 
ctíti. Summou beze vSeho zmatku, jak otce, tak taká matku, chcete-li 
dlouhý vek míti, v svÉlé vzácné Živi býti, mstí, zdraví užívati, v statku, 
zboží oplývali. A z požehnáni Kozího, mlt hojnost váeho dobrého, což 
télu i také duši, náleží, potřebí, sluší. Ano ještd k tomu nadto, dá vám 
Pán BQh také za to: Když k svým letQm dorostete, že množství míti 
budete dítek ctných, a synů krásných, zdařilfch a ve všem šťastných. 
Tolikéž i dobrou povíst, ježto klenot drahý to jest, budete od lidí míti, 
že vás bude každý clili, náležité sanovali, a hodné vychvalovati. Dojdete 
i požehnání, a od Boha smilováni, a nejprve zde milosti, potom pak 
véfné radosti. Ty i jiné dobré véei, náleží a vlastně avěd6i, dtlkám po- 
slušným, milým, clnym, kteréžto se k rodičům svým poslušné dobře cho- 
vají, tu odplatu míti mají. Zase pak naproti tomu, kde json dítky v kte- 
ém domu, kleréž rodif-ů svých nectí, scházejí z svéla bezectí, velmi 
rátky vék mívají, půl veku nepřetrvají. A Často se to trefuje, že který 
syn nepanuje otce svélio. milé matky, žo mívá vék velmi krátký. A nzřiš 
ho v krátkém čase, anC havránky kinil, pase,*J dává jim nejlepší stravu, 
nejprv oCi. polom lilavu, niiposled i v$e<.'ko téio, aby svou odplatu mělo. 
O neSfasliií zarmoucení, na zlém znamení zrozeni, takoví synové, dšti, 
sluší jii:h jisté želeti, neb jestliže je to chybí, budou přece všem nelibí, 
k tomu bídní, chudí, nuzn I d n v2dycky mnoho dlužní. A nad to kdyby 
jen méli, suchy by chlťb jedl tr 1 Pakli budou míli déli, budou se za 
ně slydétj. Neb budou vel ne 1 ínl, a jim zase neposIuSnI. Pověst též 
zluu budou míti, nebude j I .lad y clltl, hned sobě za nic vúžiti, a 
budou jim zlořečili vlastni jej ch rodičové. Ano takoví synové za své 
skulky zlé bezbožné d jdou zde pokuty hrozné. A potom strach jest 
" iho spasení. A prolož milé děti. prosím vás, hleďteí 
. svélé vždycky hic, dobrým dobře a zlým pak zle 
vede, ten sám vir.en, kdo zabřede. Ostřihejtež přiká- 
í zavázáni: BySte své rodiče clili, jim ve váem po- 
jich Sanovali, a zoumysla nehněvali. Byt vis někdy 



■dovGooi^Ic 



Šimona Lomnického z Budce ftápek dětinský. 99 

potrestali, na dobré vedli, kárali, bleďte to od nich pfijtti, a jim se ne- 
protiviti. Neb folk dltkám velmi akodl, kaldf dobr} se mnou to df. A jak 
se pak k rodííům sv^m. dále máte chovati k nim; Ted jsem vám sepsal 
nauCenf, vůbec vydal h uváženf, krátké, prosté, a příkladné, vám k spama- 
továnl snadné, jen abych vám milé déti, mohl tudy néco prospéti. Jaku- 
bych vám mléka dával, to jsem psal, co jsem poznával, vám bfti polřeb- 
oéjSlho, vaSema věku lepšího. Když bndete dospělejší, potom pak někdo 
moadfejSi dá vám pokrm zátivnějai, nad tento mnohem silnějSI. Zn Um 
vy pak od Šimona, prvé ne2 svůj svět dokoná, lolo teď prosté přijmělu, 
oblibte, naĎho pomněte. Zaňho se Bohu pomndlte, z nedostatků mu po- 
mozte. Knížku vděčně rádi Clěle, rodífie své milé ctéte. Na dobré se vésti 
dejle, a s tím se jit dobFe méjle. Oeo gralias. 

• O lom snad ranozf pochybují a tomu véřiti nechtf, rovné jako 
Philadelfas ve své Postille, *) hrubě se tomu protiví a podle jeho zdáni 
podstatně to provodí, že je Pán Kristus ve svém dělinstvt třísek nezbfral, 
vody nenosil a Žádných divů nečinil, a 2e o tom v evangehum nikdež 
nic není psáno. Kdo by v tom s ním smeJSlel, tuto bych mu na to od- 
pověď dal, že také o tom nikdy nemáme psáno, abychom hrách lžící jedli 
a proto jej předce jíme.< (Sir. 36) 

Kristus v dětinství >jsa sám váech mistra mistr, v kůlky a bezbož- 
nými pacholaty nehrál, za kamny se neválel, po ulicích netěkal, na da- 
remní toulky a divadla nechodil' (str. 38). >Mají také a jsou povinni 
rodičové toho dflkám svým brániti, aby bližním svým neškodili, jim ne- 
abliiorali, hned sammou na niCemž, ani na pověsti, ani na statečku, buď 
na lukách, vinicích, vosenf. dědinách, bod v ělěpniclcb, v zahradách, 
trežefi, viSeí5, jablek, hruSeh, lusek, mrkve, řípy etc. ani nic jiného bfz 
vůle sousedům aby netrhali, jim nebrali a nekradli. • (Sir. 109.) *. . . Mnohé 
matky tak dělají, když syn nětco u sousedů ukradne, buď lžičku, misku, 
lalfř, nůž elc, i řekne mu matka: Kdes to vzal, kde? On df: Matko. 
naSel sem. Zeptá se ho: Viděi-li je kdo? Odpoví: Neviděl žádný. A on 
věda, že se to matce líbí, i ukradne potom víc, až toho s dobrou voprálku 
bude a polom jako drozd zavfsne.' (Str. 111.) 

>Není věc pochybná, že je se (lichevnik) k nebožtíkovi Jidášovi, 
viech lakomců otci. na peprný a horký áiěky doslaN (Sir. 71-) 

• Rodičové tlm jsou svým synům povinni, a o to se starati a véruě 
pečovali mají, aby je hned z mládí k umění svobodnému oddávali a 
dobré, učeně a pobožné preceptory jim jednali, hodlali a takovým je svě- 
fovali. Ne těm některém soifaniům, střeSlěným bachantům, krčemným lu- 
lákům, kterým teskno v Škole dlouho sedět', neb přivykli mezi panny 
s cytafičkou choditi. Takoví chtějí, aby jim dilky vSecko pojednou um6li 
a se naučili, aby jen spíSe spaciatům vypadli. Tu je bluSI, tu je slraSí, 
tepou, bijí, mrskají, Mohajl, že potom žádné chuti do Školy chodili ne- 
mají.< (Sir. 117.) 

, 188(1, str. 77-84. 119-57; Hi-ubJ 



■dovGoOi^Ic 



Un C Z. r: 

>T<jho',o přikiadu méia by se ve.rai iiicknouli jedna matka vnadem 
kraji, jenž ji'>ve v Kaičit-h hurJch, klerá [.odoratra způwbetn dcero svou 
vždycky é!e'-h;i. ozdobuje, dirař ji Erljje a ^perkaje. aliv 3« loliko svétu 
líiii:a a něiíoho ?krze ní oškrabati, opáliti a podre-ti m^bla. jakoí se 
již mnohým toho doslalo a Irefiio. Ano o lom lid^ dobře vědí. ±e kdifž 
dcera Inrieuj^. matce se to Telmi iii/.'. manlliíek ji sama drži. oCi s ní 
ni?<pušti, a že pěkné tancuje, jako bv jen pioula. x loi;o ji Tvsoce chcáli.* 
(Sir. 122. 

• Každý otec má toho pilně íetKli. aby $rým í^ynem nebyl sám 
tintn, kdvbv ho naučil ožirali se Tinem . . . Polum takoví bf vají rádi 
dobři b.bii'h,'lrynká[j. klinkáli. nžraici. hráii.« ,Slr. I24.i 

■ Dcera od matky daleko neijiiie, vedle obecného pHsIori: Kráva 
chvorá fchorát, sláma dlouhá . . . Bláznivá matka, bláznivá i dcera. Jak 
máte. lak i dcera Toliž: )fdna za osmnáct, a druhá bez dvou za dvacet, 
obe -^t-rV-. sobe rovní.. (Str. 125.) 

>Jíou-li pak synové zlí. svévolní. ro£pu^'ih. nezbední, bezbožní a 
nevážní a laskavé napomínáni pn meh nic pl:ilné není. tedy s vobybkou 
methi^hou neškodí jim k zachuii a k Zadní Indii pMhlidnouti a dobře ji 
p-i^;j:kovati... ProLož když slyáiS díté tvé lá-.i. pri''ah:Ui. bohdákali. dníovati, 
vérovati a Bjhu zloreĚili. ledv má> vzíi ni^tliOku čiítou a čistě mu vy- 
fikati B z rohu vybrali, a tim'mažeS anděly Boží obradovati.* (Str. U2.) 

•Jako nĚkdy některá la nekáianá a nepilých Anka, matka jí slovo 
a ona ji duseL Matka jí >vr< a dcera >mňou<, po té anf se rvou, ku- 
chyfiikou lopatkou niOří a drhnou.* (ítr. 107.1 

• Kterážto historie (o sv. Alexiovi, z Gest, Romanorum kap 15,i, 
aC je»l dr-ibel obSirná a prodloužená, aviak lidem Pána Buha hojlcim a 
dobrech vřci žádostivjm, nebude, m.írti za lo. čisti obtížná a tesklivá 
a zvláf^lé že někdy slarým naíim Čeclium vziclnú a dobře známá byla 
a jim se líbila, nelio dosavád písnic-ka iií-jaká stará, mezi prosljm lidem 
o něm zastává, kleři zpívají; 

jLi-iel pode scliodťm. 

kuťliáíiy z kudiyiii-.' 

Ale neniňky, tuSím, lidé na lakově pěkné, příkladné a pobožné hi- 
storie riiáli) dbají, jakž kniharky sobě stěžují, naříkají, louží a zprávu dá- 
va|i, že h-p-íi odbyt na Frantova Práva, na ledajakés tlachy, machy, 
mají jen loliko, co jest směnného, lživého, světského, nemravného a sprostá 
)iiié knížky.. (Str. 185— C.) 
1 samou dobrou povést a zalíbeni mým milým 
teiiim, dobrým a pioclivým lidem a věrným Ce- 
lom napřed vyměňujíc) knížky své jsem prosté 
vydával. Neb sice žádné jiné vděčnosti skoro od 
loznal a za síé deiiikací (tak jest již veliká ne- 
lým lidská) ani léměř kocourovi nohavic bych 



■dovGoOi^Ic 



Simona Lomnického z Budfe Řápek détinský. 101 

nezjednal. A hdyby pomoci a nákladu impressorského, impressura mého, 
pana a pHtele milého nebylo, již bych dávno od takové své práce pfeslal. 
A Iřebas nechť loho zkusí, kdo chtí, kromé dobré pověsti a památky bu- 
doucí od dobrech, dobrého jména, za lo sobe málo co jiného koupi.' 
(Str. 234—5.) 

Syn od matky jsa > trestán, žehrán a napomínán, on jí ukazoval fíky 
a rozdlral na ni prsty, řka: Na, dej mi za ly drobných, nebojim se tebe 
zhola nic (Str. 253—4.) 

Úsloví (volné z latiny pfeloíená): •Kopřiva hned z mládl pálí, růže 
se pak sama chváll.« (Str. 36.) (Urit raalure, quod vult urlica manere.) — 
>Z záprtka kuřete mít nemůžete, ani <!Ižka z krkavCIho vejcete < Mali 
corvi malum ovum, (Str. 47.) — >Mládek pak jako vejr bývá, není ho 
než holá sliv-a.< Bis hubo puer. (Str 162.) 

Závérek knížky (o kupováni a čtení knih). Po takovém 
hodování sluál udinit ozvání, tak jak jest to pfirozené a vaechnSm dávno 
zkuSené, že chléb jest chutný lačnému, nápoj vdéCný žíznivému, sen člo- 
věku ustalému, clná práce rouíi dobrému. Tak kdož jsou lidé střízliví, 
střídmí, mírni a vážlivi, muži dobří a pokojní, ctnostní, také bohabojní, 
ti vždycky každou práci ctnou velmi rádi bedlivé čtou, a vdéčné jí při- 
jímají, i po ni se pilné ptají, a jsouce stokrát u6enéj£í, a Pánu Uohu mi- 
lejší, dobrem lidem příjemnější, v slovu Božím zkuSenéjSí. Hle, ti se za 
to nestydí, Že blesku slávy nevidí, přijímají k uvážení, i dosti prosté na- 
učeni a sprostnosti nezhrzejl, neb liohu cti, chvály přeji, pilně váecko 
rozvažuji, každoa ctnost chválí, miluji, darem chudfm nemetají, re váem 
sluánou vážnost mají. S tím se rádi obírají, což dobrého bjli znají, nedostatky 
promíjejí a na dobré obracejí, zvláat které jim nepřekáží, ty laskavě vždycky 
Táži, neb každé upřímné srdce, jaké jest, ve všem se brzce pronese, a v tom vy- 
jeví, své dobroty neuleví. Naproti tomu vožralci, spaseni svého nedbalct, 
ti Tždy hyzdí každou práci, na zlou stranu ji obraci, ba ani k knížkám 
nemehnou, než jak v.«tanou. až zas lehnou, nemysli než plti, jisti, ne- 
hledí žádných knéh óísti. Řekl jsem tudím nejprv píti, nebo lo tak musí 
bfti. Ráno vstanou na pálené, které je piti Šálené. Teprv pak topinku 
slanou, aC mají po obou stranou, a že se jim hrubě soli, z toho Že ža- 
ludek bolí, musejí míli kopané, lékařství, nebo vařené. Celf den ho uží- 
vají, tlm zdraví zas nabývají. A zvlášC počna zas druhf den, to tak trvá 
cely tejden. Vydada za lo penízky, i začež pak koupi knížky? Ani na 
ně nepomysli, by jim pak do rukou přišly, nakoakna, pryč nimi bodl, 
praví, že se jim nehodí, že jsou tintérky dětinské a nejsou skutky hrdinské. 
O alávé a moci něCl tudy sobě všecko lehčí. Dobré knížky zamítají, hned 
na né zhola nedbají. Ano také i bohatl nechtl býti hrubě svati. Ne 
mnoho na knihy dbajf, v lečems jiném rozkoš mají. Aby jim teď 
o chrtech psal, a jak slavně kdo koho zval, kterak pankyterovali, íe sebe 
skoro neznali. Ty pak věci zamítají, kterékoli dotýkají jejich světského Života, 
jest toho jistá jistota. Samo zkuScnl to tvrdl, že jim jako mrcha smrdí 
pobožná knížka, a oni že ani k ní nepřivoní. Jakož se obávám nyní, že 
rovně též tak učiní, této mé knížce kratičké, v smyslu i v slovích spro- 



■dovGooi^Ic 



102 C. Zibrt; Simona Lomblckého z Budfe ftáp«k dítinský. 

s[i6ké. Za nehodnou ji poloíl, nfibam zavrhou, zaloif, a SDad se jf budoa 
sroáti, i dětem jeáte nepřáli. Ale vy inilf otcové a poboíní rodičové, 
prosim váa, a( chrála Boží, skrz dítky vaée se množí. Čisti jim knííky 
nebraňte, a tuto mou práci chraíile, pro milost vašich dilek ctných, od 
oaSlipek a lidi zifch. A vy pak tolikéi jinf. o kterých se zmínka činí. 
skrz loto ptactvo pernaté, jenž ode mne vinS tu máte. dar chudý za 
vděk pfíjmete, na mne laskavé pomnete. A téch cností následujte, jsa roz- 
umní, převyšujte to nerozumné stvořeni, na n4m2 jest příklad, nauéení. 
tuto vielikému stavu, zrcadlo viech dobrých mravfi, proto jsem se tuto 
ozvat, zda bych lepSi vdéfinost poznal, netli na pfedeSlé práci, aspoĎ njni 
tito ptáci by nikoho napravili, a jeho zlost zahanbili, a k vděčnosti pro- 
budilí, tak, aby mi neškodili nékteřt svou nevděčností, nehryzli mne 
peskou zlosti. Ale knížku čt!i s pilností, chatrný dar s ochotností, tento 
ode mne přijali, mou ke víem volnost poznali. S tfm Pán BAh dej T3em 
ctnou žádost, a po smrti véčnou radost. 

Appendix aneb díistavek k díikám. ». . . Tentýž váa teď proste uíe. 
jsem Simon Lomnický z Budce...' 

Piseíi nová poboíná dítkám za své rodiče užívati potřebná, od 
autora knížky na způsob modlitby Jana Habermanna složená. 

„lit i Indel phSťl k ciJi 

a protoi, řtenafi milt. 

buď žes synem neb parťiitem, 

milto tlbi navťm, ri>ra pup[>ique carentem." 



Nové Itlasobraní ze života lidu moravského: 
Krupobití. 

v Kol>yli zapsala Aag. Šebsilovi. 

To majú z leho, dyž zvónijú obéáencom, polom nemožú zvonit proti 
krupobifú. V Buřflicich. jak bylo to Boží dopuSfienl v r. 1890, 
c-hťél kostelník zvonil. Phii faiář mu nedali zvonit, přej — Oéte mé aj. 
s vaáú povĚrii. Ale potom krúpy Bořeticom vyplatily jak nám. Ná polom 
už jim nebránil a budej jedna krúpa tam spadla. Tady jaký kusiska ledu, 
dokrápalo mé to po hlavě, mám samý gučo (boule). A v Hustopečích, 
tam že byla nesnáz. Do lelio domka, co si tam postavili, aby mohli střtlat 
T infiiHlrň Hn nnrařen, že lo pralo, a vinubrady majú zklučený na padrC 
:h. tam že to bilo do těch helrílla. — Ná katolíkií to 
No, to já nevím. — Gakra. já sem se schoval ve tSvě- 
ly) pod ořech a tady najednú křáp (uhodilo) just nade 
jak hlúpej a honem sem se pokřižoval. Vedlivá súsedka 
I stromem, na mé volala, že se nemám křižoval, to přej 
ž furl protivá tem mraCnom. 



■dovGooi^Ic 



Leoi Janáíek : Nuie drti. 



Naše déti. 

Řada roaprav a miterialu na eákladě studií o čeakém dUěti. 
n. Nápévky dětské mluvy. 

Pííe Leoi Janálek. 

67. ffl/ m — 

Lidka nechce cosi dát z ruky. A tu již i hubuje: l| £ ^^^^^| i i— 1-[ — -j 
68.«,/ ^__^_____^ 69.Ht/ a-va-va-va-va! 

|Žř5 ^SiJ~= ^" "^^Z^ j řro^i^J^ iff l-j íío^umDJe o čemsi 
A — — hua-bul a-va-va-va! 

-1'-- I p^^^ ^l Vinca jf hrozí: | |r.:^^=z3^-^.:^ 
a - va - va - va. »jak té pk-řtím s lim jabkem* 

72. 



a Lidka jak by odpovídala: fÍ£-r-3 — ^^nl—^j—--, j-3 Tu se raduje: 

ba - ba- ba - ba- ba - bal 
13. mf-^^^ li-mf- 



. - _ .^ ;■_ 33 tu se sméje radostně na zemi: Ffe^ — *'FÍ""-7!r:ňi'l 

fc, Ti* - W—^i,^-- — * — 

ne - a - né, a — a — 

a potom tak nenucené dá se do smíchu F^— ř-tf-^-u-^ --£--§& i 
76. / a-a-a-a-a-a 

a zase E£l^l^^— j.-^grrj^r^^ Ukazuje mi ze země kolek (dřívko): 

he-he-he - h - hl 
7r ,/ _ 
fe~2e^q ^^ cesliCce v písku tam toho nejvíce napovídá; sbírá tam 

kvítka, padalky se stromi!i, bui-liú lialiizky a udivonO te dlrá na zablou- 



Diq,1izedovGoO<^Ic 



7S, '9-/>. 

dílého mravenčíka. Rozumuje: tr^- ---"'-- -"0" --^ EŽŤr:.' 

m!i-nia-ma-ma m 



a - me - mí 






mememome moniťiiic nicnicitm ' lKil)uh;i bababa. 

Aé samolná, přené ji Iři na /i'iiii : A^ -^ ~^~i m^-r— — H 
8ň, / Kfi. nj - l.:i-b^-l)a-ba-bo 

[fcir^» »í-"i [<í^.y::rz:^'-:i:^ Siiud ji na jazýčku svrbí, ře si 

ho pořád již iiriiii>i řoubl;isk:uiii. 

Máme 21, srpna a jak už ji> j-jf jn/v.''rk (iM!>!nniiý! Prrni por:'dné 
f*7. 
níeni přišlo víak K.pive diios. Matka na Lidku: \'^-~ jj al.i.;\rt 

88. ,f 8ít.,«/ ''° '■" '■" ^'^ 

po ií: l;^,^''i5?l ^ P°'""' oí-x-^fiovala: [fe^f^^TIr^. j5^ Matku 

fO ťo — *" ďo-di-ďn-di. 

W. 

k ni mlud: g;^^b£i^=í^^^^ a LiHka nabrala pliii, ň-\u-k:i slin a cosi 
■w 
vo-lcj: íi - či! í)l. ^ j^ 

s« ozvalo jako slabá E£-^--;_i3 M:iilia mluví s ní dalo: I /i^:r-.^J--. .-.] 
" "' Kiif jo ei-^iy 

Diq,1izedovGOO<^Ic 



líiilka hned se olinici nu v-idiiiy řlrany a hleilá 



Vo-lej fii-éin-ku! i)[i. s, 

znikem kofiička. Radost má velikon E £ i:p„^ jásá, píská radosti. 

9*- "/ »/ __J^ ^^'T^'" 

r3C — y^^ |:r : jrr j^ij^f ~3 vyráží ze sebe veselím! Táhle led vykládá: 

hm hm lim 

95. 

ÉZZr.""-.-' ^:nu Tetf ji náhle zaracholf mezi zoubky prvni rl 

la - fa - ťa! 
96. ,n/ 

tfeT^"^! t.idl^ii již mluví, uznal i Vinca a láká k ^oLĚ Lidkii 

var vr! ,,. ^ ^ 

konskem chleba: í.jízi~:írj::í:z—-?-:zi:ij3 Líilka přijde k nvmu, za- 

i'ří. m/ " na poJ: pa-pul 
sméje se: hgriirik.: __^~g~~.r-d a jí s chiiLí. Lidka um( i stra-il. 
ha - a hm 

"■;^.^^^^^{^_ 

FŽ-; -k — fc--.— i — "i. — . i-j praví k ni Vinca. A Lidka bére klo- 

• U-dě-lej, r,i-din-ko, bububa!" 

100. , 
bouk latQv a dolá bubáka. Zasyčela si, když se posadila E £:^^^3 a mlaská 

101./ esl 

jazýčkem, když se jí d§co libí. E£iz^rzji -:iJ akazaje Lidka papírek. 
102. / " "Lal 

HiV^^^?:^^5zi^^Jfi|ri5-r:Sq pravím k ní a ona papírek podala, Málka 
• Daj mi.daj! Daj mi, daj! ]»3- 



ovGooi^Ic 



.ds.Goo>^Ic 



NaSe déU 107 

6. Přinesl jsem do třídy vycpanou šotu. Chvilinku bylo tiché udi- 
veni, z néhoí pak brzy zdvíhal se smfch ai k výbuchu. Č. S. Žaluje: 
>Pros(m, Š. tomu povfdal koíka.< F. (žák slabý, zvláStě podtář, ve éteuí 
dobrý) deplá jioému: >Je to kočka bez dvouch noh.< (Snad oči soví jím 
připomněly kočku.) 

7. Nedosti přesné vyjádření ovSem často se vyskytne a zn( někdy 
dosti komicky. Povězte néco o obuvníku. H. (dcera čeledína, lep- 
diho nadáni): >ObDTnfk má atetiny.i Podobně pří iiovoru o vepří žá- 
kyně D.: >ProsIm, nás dedeCek měl Štětiny. • E. S., dcera chudé vdovy, 
malého nadání, někdy rozpustilá: >To prase se jmenuje vepř.< 

8. Co je sníh? >Studená vodu.* Led? >Studená voda?< 

9. Překvapí někdy, co náhodou znají děti Šestileté, tlfkáme slova 
9 1. G., syn dělníka, prostředně nadaný : > L á m a. • Co to ? • Je lo lakové 
zviře.< (Hajl doma knihu; (am je.) — Čím se sladí káva? Cukldllnek, 
cykodtin, cukrdlin. ftfkejle slova se slab. nel M., velmi bystrá dceruSka 
pekaře. Spalná písařka: >Nervy.( (>Někdo na to slůně. Telička (z Prahy) 
vypravovala o jedné holčičce, la taky na to stonala <) 

10. Děti samy ukazují na obraze kapra (z nakl. Janského), co 
znají. H.: 'Kapr má křídla.< (Ploutev hřbet.) T.: >K. mánohy.< (Ploutve 
bříSní.) D.: >K. má uSi.* (Ploutve prsní.) 23. pros. při opak, A. (slabý 
žák, uplakaný, syn cihláře, z četné rodiny): >Kapr žere vodu, blálo. Má 
peříčka.' 

11. Pří Čtení máme mísu u u I ů. Nač? K., žák. 6—7 let, jež 
pak musila opakovati 1. tř., dcera krejčího: iPro knedlíky.* 

12. S., syn služky, tčlesnč i duácvně nevyvinutý, rozpusta, jenž 
velmi kříčíval, musil-Ii za trest stát, vymyslil si pohádku. (Jiné děli vy- 
právěly, on chtěl také.) iBvIií ipdnn kni>ii>1ca a vona sríÉdla n(>iskovi 
kroupy a povídala: >Tylyly i 

jich dáml< (To říká několíkrá 
v knížce (!). NejslabAÍ z dělí 
Začátek zdá se z říkadla: >U 

13. O stavbě domu. 
(1. tf. opakoval): >Nejdřív st 
dívko a zafukne se lo, a pa 
se slaví, až z toho je celý d 
(Měli napřed sami říci, co zn 

14. Usuzování dlť 
plých krajin.' (SlySela o pláč 
syn nádeníka, alkoholika, 6— 
ač Spatné vyslovoval: tChroui 
(Si)^e) o žábách.) 

15. K.. 6—7 r.. prostře 
dělá fikař.' (Učili se o různý 



■dovGooi^Ic 



105. 
pravipřitom. A Lidka si opakuje: fĚiďi?^^^ EŽ5: jj :4;::tl"iS"r #— Xd 

pravi Vinca a Lidka si lehla. 



".U-dí-lej: ha- 



Jesl 10. ziífí. Prázdniny rychle uběhly. Loučil si; s krásným rodním 
krajem a s dobrými lidmi, lo jdu lOiko. Lidka našla řeŮ a mne se ptali 

107. m/ 

• Ztra-til jste řcí?. 



IV. ZknSeností ze Školy. 

PodáTá Rudott SUla. 

Nejvíce příležitosti k volnfm projevům mají d6ti pH prvouce (>Téc- 
ném uCenf<) a při Ctenf. Z těchto hodin jsem sebral a k vyzvání 
ct. redakce otiskují některá pozorování. 

1. Odkad je sklo, déti nevédely. Konefně hlásí se M. Š-ová, 
dSvíe opak. 1. Iř., 7 — 8 roků, Polka po matce, povahy velmi živé, po- 
vldalka, typ sanguinika se rlull v Silách: >KdyŽ pánbfček adélal svět, 
udelul také sklo.' 

2. Páv na obrázku Jánského má pefí na židech Šupinaté kres- 
lené. D-ová, 6 — 7 lei, dcera domkáře, prostřední, dobrá žáhyné, pozdéji 
zvlásié čtenářka, ukazuje, že je to kukuřice ('.). Ddti mely samy uká- 
zati, co dovedou, a bylo ředěno, co obraz představuje. 

3. Totéí dévče při opakováni o koruné, kdy2 byla ukázaná ko- 
runa (peníz) pojmenována, odpovédélo na otázku: Odkud je koruna? takto: 
• Koruna je z Brna.< {Nedávala pozor a pak snad rfm ji svedl. Co je 
Brno, nevěděla, ale měla slovo lo z písně ku hře ■'na bránu* (Blalát, 
Zpěvník I.), při které bylo vyloženo.) 

4. Při hláskování žáci říkajíce slova s určitou hláskou 
snadno dají se unesli věcnfm obsahem a řeknou něco zcela nepřlhod- 
ného. Na př.: Říkejte slova, s a na začátku! Z.: Amina, Alík . . . Žák T: 
Cukrdle. {T. malf bledf hoch zedníka pijáka, jehoi bratři jsou harfeníky. 
Hoch se uéil rád; nadání prostředni.) 

5. Jako někdy u dospělých, tak i zde objevovala ae snaha uliti 
neznámého těžkého slova. Ve třídě stoji harmonium. Jméno tohoto ná- 
stroje děti n^kdy zaslechly a hleděly se pochlubiti jím. Tak při počtech 
H„ syn cihláře 6 — 7 lei, čiperný hoch, rychle mluvící, prostředního na- 
dání: t4 harmoniumky a 1 harmoniumek je 5 barmoniumkA.< 



■dovGooi^Ic 



NaSe děli 107 

6. Přinesl Jsem do třidf vycpanou sova. Cbvilíúku bylo tiché udi- 
vení, z néhoi pak brzy zdvihal se smích at k výbuchu. G. Š. žaluje; 
>Pros[m, Š. tomu povídal koCka.* F. (žák slabý, zvláSte poélář, ve čtea( 
dobrý) aeptá jinému: ije to koCka bez dvoucb noh.* (Snad očí soví jim 
připomněly kočku.) 

7. Nedosti přesné vyjádření ov3em úasto se vyskytne a zni někdy 
dosti komicky. Povězte něco o obuvníku. H. (dcera Čeledína, lep- 
šího nadání): »Obuvnfk má etětiny.' Podobné při hovoru o vepři iá- 
kyně D.: >Prosím, náS dědeček mél Štětiny. i E. S., dcera chudé vdovy, 
malého nadání, někdy rozpustilá: >Tu prase se jmenuje vepř.< 

8. Co je sníh? >Stude[iá vodn.< Led? >Studená voda?< 

9. Překvapí někdy, co náhodon znají děti Sestilelé. ftíkáme slova 
fl I. G., syn dělníka, prostředně nadanf: >Lánia.< Co to? >]e to takové 
zvíře.* (Hájí doma kniho; lam je.) — Cím se sladí káva? Cukldlínek, 
cykodlin, cukrdtin. Rlkejle slova se slab. nel M., velmi bystrá dceruSka 
pekaře. Spatná písařka: »Nervy.€ (>Nekdo na to stůn6. Telička (z Prahy) 
vypravovala o jedné holčičce, ta taky na to stonala. <) 

10. Děti samy ukazuji na obraze kapra (z nakl. Janského), co 
zoaji. H.: >Kapr má kMdla.« (Ploutev hřbet) T.: >K. má Qohy.< (Ploutve 
briěnl.) D.: >K. má uSi.< (Ploutve prsní.) 23. pros. při opak. A. (slabý 
2ák, uplakaný, syn cihláře, z četné rodiny): •Kapr žere vodu, bláto. Má 
peříčka. < 

11. Při Čtení máme mísu u u I ů. Nač? K., 2ák. 6—7 let, jež 
pak musila opakovati 1. tř., dcera krejčího: »Pro knedlíky.* 

12. S., syn služky, tělesné i duSevně nevyvinutý, rozpusta, jenž 
velmi kříčfval, musil-li za trest stát, vymyslil si pohádku. (Jiné děti vy- 
právěly, on chtčl také.) >By]a jedna kočička a vona snědla pejskovi 
kroupy a povídala: iTytyly (posunSk rukou), votroku, počkej, jak já ti 
jich dáml< (To říká několikrát) Táíi se, odkud má pohádku. Četl (I) ji 
v knížce (!). Nejslabší -l dělí. Po opakování 1. tř. stéii mohl postoupiti. 
Začátek zdá se z říkadla: >Houpy, kočka snědla kroupy.< 

13. O stavbě domu. Š., malý boch, syn zedníka, málo nadaný, 
(1. tř. opakoval): >Nejdrív se udělá malta, pak se vezmou cihly a kla- 
dívko a zatukne se lo, a pak se zas dají cihly, a přibije se to, a tak 
se staví, až z toho je celý dům, a obílí se, a dají se tam kamna.* — 
(M6li napřed sami říci, co znají.) 

14. Usuzování dle analogie. M.: >Chrousli přilétají z te- 
plých krajin. • (SlySela o ptácich.) P., rozpustilý, tvrdohlavý, samostatný, 
syn nádeníka, alkoholika, 6—7 let Opakoval pak 1. tř. Uměl vyprávět, 
ač Spatně vyslovoval: • Chrousti v zimě zalezou a spí. Na jaře vylezou." 
(Sli^el o žábách.) 

15. K.. 6—7 r.. prostřední, dobrý iák, syn krejčího, SiSlavý: Fíky 
dělá likař.< (Učili se o rQznýcb řemeslnících se jmény na -ář.) 



■dovGoot^lc 



vm 



R. SixUr NaSp ilěli 



16- Kam se podéjo inésíc ve dne? Š.: tPánbiCek ho vezme.* 
Jiní: »Schová se za mraky. • (Ale ty nejsou vždycky, namítám.) P.; »Je 
pořád menši a menši, ai se ztratí.* Ale kam V Nevedl, to2 je napadá 
žerly tropit. Nébdo: >0o jarmárky.' K. s úmyslem rici néco k smíchu 
(sám se směje oapfed): >Sc;hová se do pytle.* Do astronomie jsme i jindy 
zabloudili, (pfi úteni o bouřce ze Slabikáře), a dovědél jsem se toto: 
Š.: >Pro3fm, jednou se urazilo kousek hvězdy, a nám to rozbilo okno.< 
Š.: Prosím, tenkrát upadla hvězda s nebe, prosím, laková veliká. Prosím, 
a někdo si ji sebral a prodal ji. Prosím, my jsme ji viděli. A Tr. (ka- 
marád z cihelny) povídal, že se přej hvězda zaboří hluboko do země.< 
(Viděli meteor.) Tr. (dosvěděuje): "Prosím, ano!* Z čeho jsou hvězdy? 
M.; >ze zlata « Š.: »Pros., Tr. povídal, že hvězdy jsou lakové malé lampy, 
a že je andělé po celém nebi rozsvěcuji.* tSlySel asi od dospělých.) 

17. Při íteni o strašidle ze Slabikáře. Někdo povídal, íe v ci- 
helné chodí smrt. H.. velmi hodné dlté, dcera strojníka (učila se 1. r. 
velmi ti^Žko, musila opakovali a byla pak z nejlepších): >2ádná smrt 
není.* Š,: >V cihelné ani Žádná smrt nechodí.* Někdo: >Smrt je v nebi.* 
To vSe se říká s takovou jistotou, jaké si Žádny védec nedovolí. 

18. 29. Června byla v Si. odhalena pamětní deska spisovatele o Ru- 
slnech Fr. íelioře současně se župnim sjezdem hasičským. 1. července 
vyzvány déti: Povídejte o nedělní slávě! T.: -O slávě (po učiteli říká) 
jsem si koupil cukroví a také Čokoládu.* JinJ: — — — cukroví,* H.: 
>0 slávě jsem si koupil turecky med a jeden hoch ze Br. niaé ho vzal.* 
T.: » O slávě hrála tu muzika,. Hul. (syn obchodn., dobry hoch prostřed. 
nadání): -11 T-Jch bylo cukroví na slolech. (Buffet.) A také lam rozná- 
šeli pohledy.* Šl.: 'Prosím, byli tady hasiči, a byli lady 2 policajti.* 
S.: >Prosíiii, lo nebyli policajti. — Prosím, každý měl své hasiče, a lak 
si je veď. (Mysli náčelníky hasičské.) Oni měli tadyhle (na prsou) la- 
kovou pentličku, tak lo nebyli policajli.' S. se smíchem: »Pros(m, když 
hrála hudba, lak jsem tancovala, prosím s AI. T-ovou; a byla jsem 
v koncertě zadarmo! Prosím, a Tr. desetkrát vyhnali a on tam vlez' plo- 
tem.* Koho oslavovali? H.: .Fr. ťlehoře, českého spisovatele.* (Doslovně. 
Překvapila odpověď. Vysvětloval jsťm si ji lim, že děvče bjvá u sta- 
roslů, kdež asi o lom slySelo.) Proč zde oslava? H.: iProsIm, Že se na- 
rodil v H. domě.' Kdo je spisovatel? H. (s rozmyšlením}: »Kdo nám 
tiskne knihy.* Učitel hledí elementárně vyložili. Š.: iProsím, náš latinek 
je taky spisovatel, on píše každj den cihly.i (tTalínek* říká atrfekovi, 
u něhož bydlí, a jenž je účetním v cihelně.) 

Tu konči moje dokumenty o tom, jak 
porozuměli svétu a životu, — Mnoho Slěstí, 
3 povzdechem. 



ě snaží se malí občané 
ibné hlavičky! přejeme 



■dovGoOi^Ic 



F. Mosler: Lidové lííeiii od Oi-avy. 109 

Lidové léčení od Opavy. 

Podává Franta Mosler 

Pokud jeSlí na Opavsku chov ovci se provozoval, zabývali se jmeno- 
vile »offčire< léčením lidí i dobytka. Pozdéji i nyni jeatĚ růzol 
slaráí lidé doclilomjl. NéklerJ lakovjlo prostf Člořěk byl znám po dalekém 
okolí, lakže i na mile lidé k nému dojížděli o radu a pomoc. Říká se jim 
prostě >chtop* (muž) nebo >roba< (žena) na rocdil od lékafe >dochtora( 
neb tpaničky (babičky). •Ditě*) s nim do chlop.i na Hradec!' nebo; 
»Na lebo poSlitĚ pro robu do HaduĎa>, jeli podobná osoba v místé 
praví se prostě: >FoSlitě pro Htubkovu.' Je-li vSak podobnf i^lověk zvláště 
dovedném, fiká se mu také •dochlur< nebo idochlorka*. Nejznámějším 
byl svébo času holasovský »doohtur.«**) 

VSak i v každé domácnosti byla i jest po$ud vělěí neb menSí zná- 
most léěiteUká a zásoba vSelijakýcb léóirfcli proí;lředkú Piji se různé 
zepny, připravuji masté a koupele, •moCÍ3e< různé věci v kořalce (Spiri- 
tuse, >kvitS<) a užívá jich co léků vnitřních neb zevnĚjSlch, ba velmi 
zhusta pomáhá se >sřináním', zafikáváním. >kuřením> (okukováním) a 
jinjmi proslředky pověrčivými, 

V domácí lékárničce nejobecnějším jest »chebzovJ' (bezový) květ, 
lípovj květ, pravf >romenek' (lieřmánek), >kamilky<, tpotynek<, ihlíst- 
nik< (zeraSžluč), >vodny Sčudlek< (vachla, menyanthes), dále >kollunova 
zelina> (plavuň), vfednva zelina' (plskavice), 'matková zelina, (melissa 
olTic), -rutva* (routa), -dobra mysel>, ■zrni- a kořen jalovce atd. Po 
ruce bfvá také z •hapatejky« (lékárny) koupené senesovo listi, •cilvo- 
rove seménko, »lunzochoíy mech*. »jeleni«, »bravenči« a >kamcny< 
>olejek>, »b!>brovy síruj*, »hopmanské krapkyi (:=kapky) a j. Odvary 
pfipravují se z bylin vfSe jmenovaných, a lo časlo i v mléku (bezový 
květ, hefmánek) Masli smaži se z raá^la a květu 'Slolíčkovéhoi (= mě- 

•) Jděte. 

'•) „Holasovsky doclitur vSefíko věděl, bo držel í djabíem. Raz keremuci se- 
dlákovi ukradli koňa; a to mu radili, aby Sel k Holasovskcmu dochlorovi 
se oplat (^zeptati), kdo ho ukrad. Ale ten iicdlak pravě), že pry ten 
dochtur Htareho kozJa vi. kaj (kdei je Jeho kuň. Ale polem přec mu to 
nedalo a Sel I; němu, Holasovsky dochtur ho ale hned |ifivita): ,Na, cuí 
ty tu chceS? Dy si pravěl, že slareho. kozla vim?" Ale ten sedlák ho 
proiil, aby mu pověděl, eli vi, A tuž un mu pravěl: „Tvůj kuň se pase 
u slavkovského hajá. Di tam. nle uvijaj se (— - pos|iéii si, eli ho cliceS 
raR" Sedlák tam leté^ a opravdu jeho kuň se lam pus na luče, A to haj 
potem pravěli, že un to haj tak schválně nastrojil, aby lude mu věřili a 
mél velký zarobek {-■ výdělek); a jinSi muviU zas. íe dríeí s lyma zlode- 
jáma. Pfed smrfum pry se obrati) a to pry ze ztošlí mu djahel ulrhnut 
kus Stehna na zadku liiSi pravju zas, že stavjali novy kříž (dřevjany) kajsik 
( - kdesi) a nemohli ho zdvihnout A un stát opřeny o kyj (- hůlj a divat 
se jim a křifei: ,.Na, a vlejjlě mu lam páru (^ |i;(r) to staiiě!" Za to 
rubáni pry doptal potem na zadek taku liliizu. jak hy mu lani kdo vlepil; 
a to mu vypadla potem laka ďura, a z lelio umřeí.'' 



:.vGooi^Ic 



110 z. Winter: Vlas; do rulikti splétaní u lidi selských. 

sfekovébo) nebo lUtí iBoíiho dfirbai (^brotanu). Též vyikrařeného 
zi^efilho sádla co masLi se užívá. Koupele dělají se ze (sacholovej ze- 
liny* (potmechuti), tstFebulky* (Iřebule seté), sena a j. V koFaice >močí 
se< kofen hofce, angeltky, nezralé vlafiské ofechy, kvAty a plody různé, 
chrousti a mnohé jiné věci 

• Botičky.' Boliekami sIotou veSkeré hjavné hnisající rány, vředy 
a pod. Aby se •zapaleninai (zán£t) isebrala*, přikládá se v mléka vařené 
mleté >ltiaDe áemeno>, 'grys*, >varroužka<, •tvaruh<, >požvany< (požv^- 
kanf) chléb s máslem, ba i zelená >usazenina< ze slndničnfch kbeJikfi ') 
neb smaženy »chebzovy* ■) kvél.') >Najlepia je vfelum vodám spařena 
skura s mladých vyhonkuv Lipových seškrabaná*.') Na boli^ky, které se 
>sbiraju* — >odbiraninY<, přikládá se různé listí, jako >podbilu*, itrodo- 
valnikm,*) ol£e, kopylnfku, mořské cibule, také v oleji >mo£eny< kvét 
• biiej leluje«*) ') neb maať z potluíeného rozchodnlku.*) Mimo to ůasto 
přikládá se -Svriíina* (živice, pryskyřice smrková) na plátno rozmazaná, 
jež se tak dlouho ponechá na boliíce, až od zahojené sama odpadne. ') 
V odíaru slezu neb »sporySa«') bolifiky se koupají. iNa vySiňlěni krvé> 
se odvar -sporySa* také pije. Na hnojivé boliCky, zvláflE >oL)ačÍ6ka< na 
nohon klade se kravinec. Hnojivé přiměly léčí se »sloliůkovum maáfum.c 
(>To se smaži masto s kvétem stolifihu (roésifek) a nécha vychladnut' > 

■ Bolavé v hubfit vyplachuje se -Salvijum.t >Modra boliúka je z pře- 
možeĎa lebo se zachlazenej krve. To se veme jehla a modrům nitum, 
holička přepchné a niC se přes úu přetáhne, a to vybéhné z ni taková 
červena voda jako rudavka (rudá voda na bařeníaiJch), a brzo polem se 
zuhoji, Tež haj se na ůu přiktada chudé hovjaže maso (libové hovĚzf).< 
Je-lí už modrá boliCka otevřená, od >piznuFa< (udeřeni) pocházející, a 

■ odebírá*, přikládá se na ni čerstvý kravinec, neodebfrá-lí, Spek. 



Vlasy do rulíku splétané u lidí selských. 

Podává Dr Zihmuiid Wiater. 

V kšafte slaromĚslskélio řezníka Mikuláše Zoubka r. 1631 čte se. Že 
mu 'dlužen u Veliké Vsi, jako má sknoecny vlasy, 18 groSů řeskych, 
(kleré) byl jemu na skopce zavdal." 

Zdá se, že ty sknocené vlasy už byly vzácností, kdyžlé tu platí za 
znak určítólio sedláka. 

V témž kšafte jest drobeček prispívajfci ku poznáni počlův na 
vrubech: iJesl mu dlužná pani Podvinská za maso, a má s nf vrub a Iři 
vrimbky za kopu se počílaji.* 

') Z Kvlfííjvic ■) bez 1 Z Janiniťe •) krUítiik ') bila lilie 'j Z Roduně 



■dovGoOi^Ic 



J. H. Slavieinskf: Na schode. 



Na schode. 

Napsal J. M. SlBvIfinthý. 

Staří Křúpalé hospodařili dobře. VfleliCeho bylo u nich ponaschraflo- 
váného. Slarf praúvál : Co máš zesf dnes, zez to zytra. a co máS 
udetat zytra, udétaj lo dnes. Leti penéz po nich hrubé neostalo. Jednnk 
sa vydali ze stodolu, a ostatkem vydčlilí Hanču. Mladi chlSjaci Hanúi 
doplatif vfdit, aby skrzevá to z AntoSem nemeta Skrlůky,'"*) vydati sa 
do posledního a eůče si přivypoščali dv6 stovky. A toí vúiléj museli 
ptatif ňroky z vypoSČanfch a HamSiného vfdita nedostávali. EáCe kolikrát 
7 jarmak si Machala vypošdát od Jánka z útržku kolej rýnských, íe na 
deĎ, na dva, že mu to po$le. Ale posílá! mu lo >pj dratařoch 1«^'*) 
A na druh^ jarmak místo co by mu optatít vypoáčané, zasej od něho 

vypoičávát. PřiSét z Femenářem, že ma má daC za i 

založit, než prodá koňa. Ale jak prodá) koňa, už 
s Křůpalů jak by kole prsta otádát, préj : dak já C 
duju"") a desi cosi, až od nfiho vycecál poslední g 
kolikráC sám sa muset sltúkaf^-") lebo oslaf dtuže 
tatíčka I Ten nebft nikom dlužen grejcara pů.^") 

AíHaruSa sama Jánka opakovata, aby Józe fo v 
zaledvá len můj výdit od nShu dostáném, netak 
Sem mu tofkaj nadhazovala: Musíme kúpif krávu . 
stái, jak svalf Ján u Fulnekn.'^') Až po chvíli 
préj bych já potřebovat na koňa. Tož má on sved 
choďúvala, zaket bft eSče talióek Pámbu mu lam c 
□a zjavu pravil dysi préj, dyž je roba vdaná, to j 
Hvííce:"*) masnoty ubere a svélta nepřidá. Nato 
kůsek bude. A tož átik darmo člověk nic nechce. 

Ja darmo ani nesmíc nic chlét Darmodaj u 
Prodaj,"*! smll aa Janek, ale v duchu ho pomrzi 
takový. Mjél ženu rád a nebf) by aa za nic hnfká 
Ono to néni pékné, dyž sa súdíja cizí, ne tak rodir 
'ze sa Jozef sám umraví, dyž vidí, že sa tuk vSeli 
lak nájhorší že by nám bylo, to nám eSée néni, P: 
moc nás neni a zaslaném si brzo vSecko sami. Z 
nového a nejakf groš lo řemesélko — jaké j« vč 
lož co? 

"*) Neznamená nepoctivost drataf-ů, ale íe ilratare 
a že navracejí se po neurřitých lhůtách ; lze se ledy 
''^ obtížuju. ■"') shánítJ se. '"i Slovosledem důra 
"') Vfraiur socha se neužívá. '") T. odpadek ze kno 
svlíky, až lůj vyleře. '") Spodnheno asi z Kup a Prud 



:vGooi^Ic 



112 J. Staviíinsky: Na schnde. 

Mladí Krůpalé sn už tnk neúzkobili. juk slarl. Mívali na oliéd maso 
deú ze dňa a kaTulu ráno aj na sra^nu. Ale to uí lak přichodilu do 
zvyku. ?rTGJ by jích byli [lomlúvali, 2e sů niár&oSi, ale vfil kafuiu spravit 
o nienSím tieí dobru polévku. 

Míli chtapea a cérku : děti íírOné a aumné. A zas jím pfíbfl do 
hospodářství cbtapt^o. lož zas vynáioby. MaruSa napomfnata bralrn o vfdil, 
lebo aspoí) úroky nějaké aby jím dál, préj, 3ak na nás laké vlna ne- 
roste. Ale Jozef su vymlúval s]ibujar'i, že jím zaptmí všecko naraz, al si 
vypoSČá íiirolíi peníze. E^ie mu aj Maruia dala vymazné bvitancí na 
vydit, třeba míla eáče doslaf áest slovek. Ale lni jaksi mu to diúho 
neálo. Puj^áď byl v méslě u adrokála, iJalil na kolky a na jakési zálohy, 
nž toho bylo kole dvúch slovek, poříiiJ cosi vymazávali, jakési starodávné 
závazky, co už o niirh nido in-vřiTél, ale penéz nedávali. 

IJysi Janek s» vypravit sám napomfnať Machalu. Machala sa mu 
vysmíí. Ja, vem si ln vSecko, pravil mu, 4ak už biidú na mňa bubnovat 
Krúpalu lo zamrzlo. Mí.-.to pen^z e£ée Ěkláby^'^) si délá, V nedélu po 
téj, zaíujaci bubnovat, vySél na náspu, p-Cuf, co nového. A Sak bylo. 
Že sa bude prodávat mtVnaká usedlost ve Lboté . . . Janek na věc už 
neĚekál. ZdOryniU"^*, do izby jak by mu vysvijál,'"*) beztoho začúl Ga- 
léU-emi eosi vyvrískovaf ^*'') 

A co 1(1 budil prodávat to driilié? povolávala Zj^abajka na Galétčenu. 
Tušim jakési vršáky'*') TrfálkomV A dež jich loléj nabrali? 

Ja, pěkné vrSáky ! ^mih sa Galéliiena, vef lo zťrSky, jako vSecko, 
co majú v izliĎ, aj patiny. 

Och, Jeziisky rai^i ! lož aj peřiny! ,\ lo sú včil jukéíi vymySlenosté. 
Dež to bývalu prvéj ídvaC. Préj 'zvr-ky! Tož (o enom zvrchu peřina 
lebo aj zMiivieV"-) 

Ja. co niijitú, lo vemťi. Ti také pě>;né bo^podáříja, ti Trúálei. 

Tetky si ziii'';ily zporriínaT. j;ik b<'v;ilo u Křúpalů za stará, a jak 
vůil mladí fičizdiijú. Ten AnloS Trčatkij, vef to je zdechlačisko.'**) 

A šak u Mnchalú jak by zmól."*) Tá Anuša je pořAtT jakási chorá. 

Verona lakč sa aj vře spravuje, než je ji. To je lakové mjázdro.'**) 
V kúlé ležala aie Alvrť roku a stará enom hrnce vláf-iía a posílala. Až 
na iiu pan farář zkiizovál. aby píiaía do knsleln, 

"=| |.ořkl.>l.kv. ■■■] ulitíil -"I vMíir^kal ■"'I í vkiikovali, rozlruhovatr. 
Vvvři-kcvab n iiřiii. že -p.f.-l v riitiiii." '"I T. viíkv sir..iiili. zbylé pH déláiii 
kladl '") |iol*t,iíc. (.o,llihiviiií-kv. ■■', u-lkv l.>!i...li. '"') zro\na lat. '••) rhou- 



■dovGooi^Ic 



č. Zlfart: v, Krolmusa SloTnlk obyíejů, pověsil a povér lidu feakého. 



V. Krolmusa Slovník obyčejů, povésti, povér, 
zábav a slavností lidu českého. 

Podává Dr. ČanJk ZJbrl. 

Hadi aStlry. Jahody. Na Březince Hrubobřeské, když přijdou 
jahodáři na jahody do lesa, aby nebyli od hadfl a Štírů štípnuti a z Plesů 
z jahod honěni, vSichni na hlas řeknou: iHadi a štírové jděte z lesa, 
JežfS, Maria jde do lesa.* Hadové a ětfrové prf se z toho mfsta vystě- 
hujou a Žádného jahodáře neitfpnou ani nehonějf. Sám jsem to flkával. 
V. Krolmus. Jdouce z jahod, každf z jahodářil jsme pod obrázkem 
P. Marie na stromě vysacim hromádku jahod ji vysypali P. Marii, aby 
neplakala, z vděčnosti a hofejělho nebo dolejftlho obrázkn to udinivSe po 
kaidf. Když jahodáH jahody snědl a žádné domů neoesou, zpívajíce vesni- 
čané : >Hou, hou, hou I jahodáH jdou, jahody sežrali, do hmců nastlali, 
hou, hoD, hou, jahodáři jdout 

Hora sv. nad Příbramou (Parabramou). Pradědové Příbramští 
vypravnjou, že za nepamátnych dobách na sv. hoře vidfvali ohnS, světla 
T noci a slýchávali zpěvy andělské při tom světle atd. To naráží na 
ohĎoilužbu pohanskou, jenž se světlobohu (Bělleskn) v noční době při 
zpěvu vykonávala. Studánka živá polud zde se nalézá, poutníci se zde 
posil&ujou a uzdravujou. Zda se krom Parebramy i žensky prvek Kolady 
(Maji, Báby) vzýval. V křesťanství Panna Maria, Rodička Boží, královna 
nebes místo Koladino nastoupila. Kde nyní sv. Hora u Příbrami se na- 
lézá, ono místo lesem, hájem posvátným porostlé bylo a hájem posvátným 
slulo, v néml se u studně Lada a Parabrama vzfval. Město Příbram do 
třech uhlů bylo na počátku ke cti Trimurti zbudováno, snad Trojice sil 
božích se zde ctila. NejprvnčjSÍ zakladatel Marie P. cirkvíCky na Sv. 
Hoře byl uroz. p. Malovec, kléry pohany zde přemohl a křesCany ve 
jménu Marie P., co za den kfestané kamene k budově navozili, do rána 
opět pohané na spravedlnost horu odnesli dle povésti. 

Hrom. V Čechách do kterého stromu hrom udeřit, nesmí se pá- 
lili ani poraziti, nebo kdyby se pálil, oheů by z pece neb prsku vyěel 
a chodil by po dome, jak pry se to leckdes juZ na Cechách stalo. Vy- 
pravovala mně to kolikráte matka má Lidmila Krolmusova, ua Březntci 
Hrubobělské. Též lidé okolo Budce, Holubic, Kovář a j. v. 

Hra na Pikolu okolo Vochvovic a Přibramy. Ve Voohvovicích 
hoši se počítají, který bude Pikolou neb metají losy čí tahají. U kamene 
kulatého, jako podstavku, . kterf do jehly (Špičky) béži, vedle téhož ka- 
mene se chlapec Pikola nazvaný, který chlapec kámen (oltář) Pikolu 
soSka bůžka předslavuje, nebo kámen vlastně Pikulik slově, ale len ne- 
může honiti, pročeí jeho míslo (kamenu) chlapec zastoupí, nyní druzí 
hoSi zapálejl Píkulíka u kamene, on muSf (t j. chlapec Pikulik) hlavou 
dolu a nohama nahoru se postaviti, (někdy na tom kameně, neb pro 
tt kf I ij, XJil. 8 



vGoot^Icl 



114 C. Zibrt: 

pohodlí vedle kamena) státi, druzf vykfiknoa a nebo, když se v léto 
postaví nalézá tPikola nebo Pikulik hoři*, a utíkají. On se pusli za 
nimi a honi je a kteréhož chytl, musí zase on Pikolu na kameni před- 
stavovati a honiti jako první. Svédkové hry: Polák, krejčí z Vochvovíc 
rodem, na DobylClm trlm v Praze, v zraSeném klášteře st. Karla, v nhmi 
jeptišky přebývaly. Dor. Amerling, ředitel n6ilidt vzorných. 

Hra na b a ho (juž známá). PoCilání napřed předchází: >Jeden, 
dva, tři. my jsme bratři . . . Dva, tfi<, nebo: Reje éerná svind na kra- 
boví křen. Krampera, strčil babu do popela, a z popela do kádičky. 
udělal zní tři polívky, a z polívky ven, zrovna do kamen. V Praze hráli 
Jos. Bendi. 

Hradsko u Kaniny na HSenskn, božisté poh. bylo. Mlejnek zde 
vykopal hlin. velikánskou popelnici na vértel míry, dlouho ji potajnu 
držel, měl v ni semeno Inčné na lonbi s peníze, když r. 1853 v záři d. 
vyhořel, krov na ni padl a rozdrtil ji. On ji u koslela sv. Jiří vykopal. 
Zde se mnoho poh. nádoh hliněných, pálených kostí nalezlo i bronzových 
kruhQ, udi''hijl. 

.1 .1 1 \\ -\ 11, ivloiik u litlu.rii v.'likiirisk\'. - Jordán, rybník u Sobotky 
iiA ll>l.'<l jKhtthi. nl>iii.>i<k (liiMilok lidakv) u .VUeckVch 2ehrovic na 

fMUilti M><t>'>'kOMt v U.<k .Uxtilil i>lt> 1 rvliiiii^ky v jednom pořadí, šlovou 
Íi<t>iti\ \ iv.liixiii )>Uvi<u i>vi'>\ v tlniliťiii i v lívlim prasata, krávy atd. 
VMS t \Mi.M» 4, J<'i>li«it<< ii.iit.iiiriii, iio>nii $« i.tdnV- koupati, ani brodili 
^.l' i'Umii \ iions |'-<\,'li'un iii-tii ■ vť''.l.<' iioly a vaínosli. běda tomu £lo- 
\<<v > t>i>'k\' l>t s it>'.ti l^<^l'l ■.ii'ii.'l.! SuA.t v onom ok>ij se pravoslavná 
wvo .Ai * í t ..1 ^ .• >. < .lin\ \l.-i!u>.li'v'\v\r- a lV>i..';> vrch. Tvl Jordán se 
...» .v .1 1,1,* .■ MV.v 1 \\^ \\•\^■.^•■ ...l.> « tUv.-, I.VOVÍ «>. »- ú Keků voda 
... .\,', « i^ v.>0 \ V..V i\!' ..■ K»v IV st. ..:;:•. !.; ;-j r rraviwl. pre- 
. . t vv.i* .,■ ■« -v ■ ■ kli :.\v'* '.! xi,' , :••-.;-.■ w st^i: r ;»ko n Mino- 
.' n '.\ t \ !'-»..• »i.' * v''~' ■" -* Si'- ;v:,-/ v r.adobáeb 

v v-..,, ■^.■,' „ .- ,^,^VV. -■,■ -• . >■.- S:. t T--- -kií le 

V - v> ■ VI . í -. ■ >■-.'■■.*, ..•'■. ^■::;. . -:; graian. 



■dovGooi^Ic 



Fotografie ve slulbách lidoTřdy. 119 

Fotografie ve službách lidovády. 

Pod tímto záhlavím podal již Českf Lid celou řadu zajímavých ukázek, 
jimiž nás zásobuji folografové- amaleuri, majíce často dobrý vkus 
a vystihujíce, co by bylo rázovitéiio a vhodného pro vyobrazeni Českého 
Lidu. Ze zásilek posledních vybíráme: 1. malf genrovf obrázek, jak Hanafiky 
natrhli v Olomouci prodávají vejce a máslo (str. 120); 2. Slovácké děvče 
z Koatelan (sir. 121); 3. valaSaky gazda ve vSednim stítrodávném šatě 
(str. 123); ♦. vyobrazení mlsy s odznaky kolářakého řemesla z r 1788, 
z Nových Hvězdlic (sir. 124); 5. vyobrazení mísy z r. 1718 s odznaky 
bednářského řemesla a vedle vyobrazeni mísy z t. 1690 s rázovitým 
známým ornamentem (str. 125). Z. 



O nářečí na Volyňsku. 

Pise JmbI Fiala. 

Obecná řeč na VolyAsku odchyluje se značnfi od spisovného jazyka. 
Za příčinu lze pokládati rázovitost a jakousi houževnatou neústup- 
nost od starých zvyklostí zdejšího lidu a také sousedství a styky s ne- 
dalekými Němci. Zvláště hojnfmi odchylkami vyznačuji se tvary vzniklé 
skloňováním a časováním. Přiřadíme li k nim jadrné výrazy, změněná 
pojmenování obecně známjch předmětů, mčkčí (u starších) a zase obsáh- 
lejší (u mladších) rozšiřováni forem obvyklé mluvy, setkáme se hlavně 
na vesnicích Perkového kraje*! se řečí, kteráž by měla bytí důkladněji 
studována. Pokus předkládáme. 

Skloňováni podstatných jmen rodu mužského při jednotném čísle 
u2ívá tvarů správných, v množném 2. pád užívá místo -ů přípony -ůch: 
hadůch, sudíjch, muž&ch atd. Uslyšíme také tvary v měslě místo: Sli 
jsme okolo mlynáfovic zahrady — íli sme okolo mlynářů |a též mly- 
□ářojc) zahrady, na venkove dokonce: Šli sme vokolo mlynářouc zahrady. 
Z Marcouo Máchouc. Třetí pád má vesměs příponu krátkou, tedy: badum, 
sudům atd. Sedmý pád: hadama, sudama, mužema, mečema. Při sklono- 
vání podstatných jmen ženského rodu stopujeme odchylky až v č. množ- 
ném. Vzor »kost« má ve 3. p. chybně: kostim, v 6 p. iv koslích<. Vzor 
• duáe< též ve 3. p. duSim místo duSJra. 7. p. uslyšíme: ženama, duSema 
a kostima. Při skloňování podstatných jmen rodu středního chybujte se 
v 7. p. jednot, čísla při vzoru >znHmení<, jei zni zase krátce: Běž s iťm 
psaním. 3. p, množ. čísla při vzoru >mě$to< vysloví se krátce: proti městům. 
7. pád zní vesměs špatně: městama, polma, kuřalama. znameníma.- Pod- 
statné jméno vejce, slunce a podsl. jména středního rodu s koncovkou 



•) OrodnéjSI díl Voljňska sluje hedvábný (herbábný), liořejSí íást - forfcoi 



■dovGoOi^Ic 



ISO i. Fiala i Nifetf na Voljňsku. 

-iitd sklofiDJe lid vesmfis dle vzora >kufe< a nikoli dle >pole<, fikaje: 
vejcete (v mnoi. iisle správní až na 7. p- ^ vejcema), slancete, kos 
bi£iStéle, hrabifirata ald. 

Pftdavná jména nrCitá tvrdého sakoneenl tnajf v jedoot ^le tatti- 
ského rodu koncorku -ej, 7 ien. todfl sprivné -á, ve atřed. rodfi -f; 



HíHiárlLÍ žfiiy v Olomuuci na Irliu. 

A, dobrj. Prínl pád množ. Cisla má ve vSech rodech 
, silný tráTny, pěkný louky, ourodnf pole, Rovnái tak 
skloňování uslyáínuí 2. pid jed. 6. mužsk. i střed, rodo; 
ýmu, 4. p. živol. dobrýho, u neživot, v rodS muíakém 
lobrý, 6. a 7. p. obou lěchlo rodů je králkf : dobrým. 
) pro vSeeky rody 2. a 6. pád dobrejch, 3. p. dobrejm. 



■dovGoOi^Ic 



Fologratie ve sluíbácli lidovědy. 



Sloniťk^' di^vře z K.i-lelaii. 



Diq,1izedovGoO<^Ic 



V ilolirojKiii |7l'lnrtiii jmtíiiR pri*vojovac( kooCf ve viecb rodech koD- 
<'ii*l">ii iivii Irm |ir Hlrfcovi kloliouk, bratrovo zahrada, otcovo pole). 
IviirY lylii /fiKUcnj! iiKihlortAriy jak v cisle jedootoém tak mDožném, 
\nhi iiH lirHlilivtt |>i'li ji> lotoN Irejzel. na bratrovo polích je ploo pejra. 
l'l|iliiviiVi h Jiiinti iiri^viijoviiclch, ulToFenfch z podsL jmeo rodu Ženského 
|ill|iMiiiiiril ii>. liMi, inu, iif.ivit ne málu, a i tu nacházíme tvary na -ino 
v hiKiloiii iimIo i v iiIxiu ('liiltx-h a vSech pádech. Na př. Tonda Fánino 
(r<iiiil>i l'iitiilia,')ii), Niiiilni) hluk (kluk Anny), letfno děti. Poznáváme, že 
li tkli I IimuIImAiiiI, 

|ii>lu h iiiiltoniii dilvnly <IAIi nu jťvo tlm, 2e o oícfa minvívaly 
T uiiiiif iMi|i> NiW iHlIiiiik poriK^ili, mninítika se hnévajf, dérouSek umřeli. 
Mlnll |it«iliiUl |if<>il n 1 u i^iinIo Ii: Imby, hallaii, míkce vyslovuji: dopjii 
\\\\\t\, \^<\\t MiH ■<> miriHM blili i^jiivi'<k('mu. 

ITi inliiiii>ll.ili li lUivil M' rliybnyih tvarů: myho, jf (m, ji), naSima. 
\\\\ \\\\ |i> itr Ktil V v <N>iii (iS>iii\ nu Aoni atd.. můj, tvůj... Hhá se 
ki-\'<'i' Hiiii, tMt|. IVU) ť^i«lovky dva. oba, v* mluré idejSi dvá, voba, 
• tiliHMiii •« l«t.l>> '.' :\ t\ [>MÍ ilviiui-b, voboucb. 3 p. dvoum, voboum, 
\ y. tiiU, ii it\n, ».<lin. ,'» |i —1 |v. 7- )> dvíiuma, vobonmd. Číslovka 
\,\ t .'nf> nu \v ;> |» »H!«l.i Ifi. i^yř — iNoh. ílyreth, 

.■>- i'f ,M..vo\«li •...*!, *<■ sU:í; .i.' iťilř v >te^-h ISxi— ^V' fcj.-cí lolo 
( ;« .v-.-,-.' ;• .H.v * l,»Vo ií.-\-íl.^ »i>.,iv,-\»- I a;.:;T!.i: Byio nd^ti. 

■ v \ ,v,,.>. r- .■■■■■■..- ■ ■-.; « t.' .f. í ,-»iiůti.,-.; ■.. '.T-ir- ;«t. piect 

V ■■■ '. ■ k. < .■■ .V-,. ,'. ,•-(■,!- .-.■,.-.■ .-.^ ET--. . ř*£. j*k'. T.ek". 
-■ . .^ ■ .^| \V f^ v,Mv-..,> .;k,- ,-■.,-• I 1 it. fin. č>"itriU M 

. . -,-x -• -■ ,■ -, .-.-.i-T .-, .-,. i--:.,.:.j, A ítí^ i Í.I. E:-:t. 



■dovGooi^Ic 



o náteíí na Volyfiáku. ]!3 

pomalu dčlati, máchali se dlouho ve vodě. Čalo, čelo; čampulik, druh 
ďétgké hry (na rovnoa louku zarazí se kámen, v oblouku k ndmu na 
určitých stanovUkácb ho9i bázejl holi do kusu tvrdého dřeva, kterf pastejř, 
t j. pfespočetnf hoch na kámen postavil. Napáll-li poslední hráč dobře 
Campultba, musí pastejf z daleka jej přinésti, a kluci zatím seberou hole, 
každf na své místo přiběhne. Opozdl-li se který, nebo postedák nelretf, 
zaujme pastýř nejlepší (prvni) 
místo a opozdénec stane se 
paslejřem) , Camule, vlasový 
drdol (účes); óárka. éáka — 
má Úárku, t. j. nadéji: Cečatý, 
chocholalý; čečka, čočka; čer- 
vavj, červivý; červIáCaLa, na 
dilý rozházené seno, jetel či 
Otava; čuch, čich; Cura, do- 
bytek vepřový. DSrouSek, dé- 
doQěek; dejnč, denné; dtté, 
druh pečiva ; dlána, blána 
(lýko); dočpělý, dospfilý n. př. 
peří na huse; dokyd, dokud ; 
drclianka, léí hruSenka. sláma 
ku stlaní; drndati, popobihali. 
Esié, jedtč; esli, jestli. Fal- 
dovky či sokolky, vysoké boty. 
Uachle, vochle, hachlovati; 
hiiienka, kabátec ženský; hej- 
Čití, hejčka, kolíbati, kolébka 
(obyčejné kua plachty zavě- 
Sené na knizinh vu strope nad 
maníeidkou postelí); hejdrčí, 
posmĚSný název lifesul i po- 
krývky na hlavu; hekal, vzdy- 
chálek; hlejbka, hloubka, hly- 
boký; hlonpatý, hloupý; hné- 
lička, měkká hruěka; boulili 
se, Spatné-li se něco kouáe, 
jí horumpádem, horempádem; 
bríbecf, chfipčcí; htibei, řibet, 
hřbet. Chamtolina, chamraď, 
na př. drobná chasa, Spatné 
obilí; chčasný,afastný; chčasně, 
SfastnS i časně ráno ; chceftli, 
Srésíí; chrásty, svrab; chrůna. 
ni^moc vepfov. dobytka; chlřf- 
li-ii. stříleti; chĎj, chvoj; chum- 
lati, zmačkali, nezchumtej si Vala$->ký it.-izila ic v^ednitn iil>lekLi. 



■dovGoOi^Ic 



Ifi J. Fiala: 

íaty. Klimbaba, pryakyMce na Švestce; 
Icotkoráčí, kdáře (slepice) ; kotrouS, 
druh pečiva z černé mouky, posy- 
paný kmínem ; krádala, krátké brásdy 
i úvraté; kfemeika, kfemen, kfemell, 
místo, kde se hf. nachází; kfemka, 
kfemcha, stfemcha; kHsIati, chřestiti; 
kříaié, druh houby; kfivan, skřivan; 
I kndousy, paďousy ; kůs, kos; ky^ 
kýta; k domovi, ke shorovi, domů, 
nahoru. Láj, houf huaf; lecbovali, při 
setí obilí klásti znamení; listy, \éi 
>boži milosti', druh pečiva masopost- 
niho; loh, hloh; loch, sklep; lochtati 
(lokatal, lokitivf), lechtati; luatinec, 
kokrhel vSlSf i menSf. Matolení, vět- 
Mt=.ii I Hov. HvczJhc í r. I,SS. vovi borůvek ;medulka, jetelový květ; 

mejsle i nejšle, obuv na způaob pan- 
tofli 3 dřeveným spodkem; mino, mimo; míchanka, druh pediva; mlaSí, 
raladSI; mlíč, míč; mouřiti, mhouřili; mrlohlaví, vrtohlavt ; mdina, otřelá 
srst se sukna nebo jiné lálky ; mncbovlrka, muchomůrka; muskej, muž; 
mundálky. muldanky, hraje na m., pláče; míukali, mžikati {žmukal, kjval, 
polákal). Nabil ae, nacpal se, nadláb' se, napral se, pořádně se najedl ; na- 
háněl brázdy, oral svodnice na poli; nedvSd, nĚhdo, nřhda. vonehda (-hdy), 
nejdko i nejíky; nethavý a nenechavj, krade, nekrade; nejni, nekerf, 
nějaký, neít; nemuda, neraolora; nenvoslal, nezůstal; nim, jim, na př. já 
nim dekuju; nožejíek, nožfk, noiiky, nůžky; rtuliiíati, buhĎali. O v názvo- 
sloví vyskytuje se zřldk«. Přisouvá se obyčejně v: voko, volSe, vobili; 
v očiehci, v oéislci; ohril se, ohřál se; ouborek, zvrhlá Švestka (plod), 
též ^pidimužík; ouhonek, nemanželské ditA; ouvykali, bědovati. Pabouk, 
pabučina, pabuza (paveza); packa, tlapa, packy, velké ruce i nohy; pačosy, 
vlasv; oadlina, mráz na střechách, jinovatka; padrti, lesní kotrč; panděro, 
pné); papradí, kapradi; pařez, parízek; pelcovati, tlouci 
ati (slepice, kožich), peruté, křídla; piko, hra détská (špaček); 
mobílá tráva; píti se na př. svatba, koupí, spétiti se t. j. 
1 asi nic; pletenka, druh peřiva; pocejvati (podsévati), po- 
eni); podklad dřeveny neb železný zdržuje viŠz, aby se 'na- 
ur; podláčky, podvlékačky; Podlešák, obyvatel Podlesí; Šátek 
, ohĚina cípy do zadu zavázaný; podliska, pták konipásek, 
. kamením na vodě; podplamenky, malé podlouhlé chlebCfiky, 
ospodynO dOtem při chlebě, aby jedly, než veliké bochnfky 
jodzemek, pozemek; ale podzimek, podzimky, kořenky 6i 
>y); pojlrhnouti, podlrhn.iuti; poledne, pomáhati, pomalu, 
ilka; polazii, poiiiliy, putiky, poliku po ňom nejni, zmizel 
i: pozorno, bezvélri; procestvl, procesí, prochlředek; přemiza, 
íiazlíOek; příOníky, br;flzdy, svodnice; přidu, přídeá, přídě. 



■dovGoOi^Ic 



|l 



o Dáfeei na Volfůsku. 1Í5 

přimete (pfijniéte); předvéfden, pfedTčfrem, předevčírem; pQrko, top&rko; 
pycbejř (téi pomalf človék), pySkvorec. Racocha, človSk nenprarenf, 
zejmtStia pokud se tfCe hlavy; raiba, larva, maska; rocoáku, rohatá mé- 
chafika; rochadlo, ruchadlo; rolí, oranina; roužnouli, rozžehnouti, roESvflili, 
rozbHit, láni; rozmarínka, druh účesu vlasů; rukodlka, rukovSI (u biče); 
rumejif, rumlejSl, drobné práf; runiejch, rumlejch, poplach, shon lidi; 
ryíka, rffi. ftebík, hřebík; řebřik, žebřík, řebřiny, Žebřiny; řpjtati, hřejtati, 
řehtali; řemejček, řemfnek; řepíček, druh rmenu; řezali, pospíchati, Sed- 
náct (17), sedům, aetva, setviuka; semátka, eeménka; sera, si, sme, ste, 
sou; shflnéU, shánéti; sch&néti, hráli ni, dováděti; sklep, sýpka nad zemí, 
opak >lochu(; akujfkati, bt^estf naříkati; skybka, úkrojek chleba od pro- 
středku bochníka; slikati, svlékati; slouže, slouzeli, slze, slzeli (plakati), 



Mísa z r. 1718. Hisa z r. WM. 

sosna, sosnovej les, borovice, bor; berte to spolktni, všechno, bez vý- 
minky; stek, steklina, stlačec (svlačec), stloup (sloup), stolka (stovka), 
struhám, stroužek, poříz; suden, podlouhlý, nekryly koSik na brambory. 
Sahali, Selrán, Šestnáct, fityry, Skořápka, Skulina; Saruje se, uklouzá (vAz); 
éejdrena iel, potácel se; Senkuj mi Šat, dej mi; Skrlál, chřtán hlavné 
ptaCI; ikubánky. brabCata, jídlo z bramborů a mouky, áustky; íkvorec též 
uchavec i uchatec, Škvor; Skvrně, Skvrnéti, něco malého n. př. psice, na- 
říkati, pískati; Slaboun dloulié výhonky (u ostružin); Slupina, Sniatati 
(hmatali), Smantlati, Smatloun, chromě choditi, chromec, Smejkati; Smolec, 
čmelák, Smytec, smyéec; Snolec, vijadlo k navíjení Ingné příze; Spršel, 
priínlk v iebřfce; Státule. aousoSi; Stveřiti si, prlpřež vzíti (formani do 
vrchu 9Í Stveřivali), Svédlena, Sveska. Temátko, zdrubnéné od témě t. j. 
vrch hlavy; terpáu i lerpán, modřín; tich, lim, těch, tém; tláakati, oSklivé 
a přes míru jlsli; Copka, stopka, zaječí fopky; tranlejlili. vrávorati; trejl 
i trýzek, ohnice na poli (tráva); Iřečka, třecha, Ifibro, třlzek =slře£ka... 
třepatý, placatf, ploskf ; IřeStivo, velká louč, odStipek z celé délky polena; 
troky, oecky; tulik, tolik, oheň tulik tutlá, skryté hoři. Umllec i umylec, 



■dovGooi^Ic 



iin v. VoDdrik; 

umrinf.. uinniAiif, uAftiiiéiit; uphvnf. uptimnt-. Dpiívnooti se. boksliré se 
udnMtí Vřala, » íoin, íedřtí, íeje l»yje). vejr, wejwot (vjewil; rejpada. 
ílitvék liynlrétio rozumu, j«nt ^tto pronáái vejUssk; (L j. feé rtipnou 
H idiíi-aiilujki)! rej|)filky, » pftli; »ejry, »fry, mraky před booH; vemu. 
viifiina. *i'in>^i vAi^t-chnéjAl, vřlAf; vC-lárka, vélviAka; vicfaer, zeli piúdné 
li«x Miwk; vUaky P Mařit-. lfe«llc«; vobrne. k]f«nf koet; vobučí. obočí; 
vmlil, viicajdlit, iititud f|H>cijd, pocajdk, potad); rodoleC. olevfená sloka; 
vodr, (idr; vih;Iii:i-, uvctt; voje, *oj, uMvá se lo voje: vokal, roda b otni- 
biiiii, ntpuj pro dobytek; iropraíka, druh Apalné půdy; vosedati, Dsaxovaii 
MU, iia pt. vi^iily *i)«H']ly. Hnih ro^edá, padá a netaje; vosládeř, osladil 
(kuiirodl); vimnúcl. vohuid; voilryvka, ostře*; vozuprardo. voprajdafcky. 
opmvdu; vAideii, i^hodl Mli>jn^ vAlden svátek (na pf. obleůen); vzel, Tzal: 
Klid líHi'!), viid t^iyrcnh, od IH, dtyf. Zabelka, jflek; zakrltati, býti v po- 
(liUcliili kviMu; xakudlnnd, Hká ne polévce z vody moukou zavařené; za- 
ini^iili, ciimhli; Mrovuli, zaorívalí; zalim, zbyde, zvoslati, zvostávati, bydleli; 
xlirtlkunf, Miů-li po tiiiiiti)violi;li dollčkovaiy obliúej; jen se nezfamfrň, ne- 
aIiIiI/iiÍ mk |eIii1iI-Ii m> kdo); zitnouřivf. zimomřivf ; bolest se zkotila, zhoršila 
sn; iknliiiiřili ■<>. svinouti, skrAíli se, skoloufil (srv. kotoufi) pod peřinn; 
viiliill Hii HMiotofilo, zIhiiAíIo; vnn znunofil celf statek, promrhal. Zatoudek, 
lliAu, ihw. 21, lIlD, liro lUInx); tleb, slará lebřino, nadávka starSf zené; 
luliiiti'1 lnt>ui'h: íiíBvf. ;:liavf (popel), li^ž pilnf: thavf do vSeho; žižlati. 
í|>hIiiA kiiti^uli; lluudxk. lloultik; tlukly, pokaíenf (máslo); ímukali, mžikati; 
iiiiiVU, dnili ípiilniV pAdy, nrv. viipraíka. 



Nikolik pohádek 2 Duba. 

I'...l,i>á l>i. Vliln Variiik. 



B' 



iu'{ kxvúí a tfii m^l !>yna. kcrvj byl neobyčejné silnej a 
' iii<-^n>vitt. Jťlnolio dntt umínil si it^nto svd. le páde do 
, 1 ftiJ.il ot;-<\ al>y mu nl^lul húl vo^náotit-entovoa. Otec 
vi-.ii,milil'fiiii Syn ki>v;iř !wb\\ k lim spokojenej a iádal 

iť.>v mu utli''^) tiůi vv>>iMk-lit-ťt:tovou. at otec konečné 
HMi k^<w(i- vo-iv K-ii.vMiovou ha: a iel do svdta. Při$el 
lil a VLiiťit uiMidrtkv*).- lovarv^e íturkai, jak nese na 
.■inK'ti I ^',K'kjl 11,1 ti'u sxt v\^^[ vťd, a ptjl s» ho potom. 
"II Jv- -t\^'j. ío >ť U.-^t M :iťi. idk M'u vid^L Mlynářskej 
.>\ i- w h,> ijli', j.tk *<f ii't':";;f, a tunín 'ik. ie Be>«i. Sli 
adviS.m.'' u evi jťd-i.-hu *i:ia->jvir"i>. [ pUii s» bo, esb 
v,i iJ í-.ii. ».i;iJ-í>>'i K u'<v ■»*(); .. tu w '.t\> ptali, jak «e 
US -.. M. IVii;.. K-k, ie -*• :íj.?;'U'.? Bobei a rol n 

I- I * 'í.-iV;k-íu. Í.; ti-J.i if W.írí. Bfníá a BoImA. 



■dovGoOi^Ic 



Nakolik pohádek. 197 

K večeru dorazili do lesa PfiSla na n6 náhlá Iraa, a voni nemohli trefil 
ven až konečné zabloudili. Tu pfisli k jednej jeskyni, kt^rá byla daleko 
do zemd vyhloubená I veáli tam a viddli v dI pro tfi sedadla, pro Ifí 
Idla a piLf na slole a pro tři bylo v nf ustláno. Sedli si leda vaickni vo- 
kolo hIoIu; najedli se a napili a pitom v9ickni si ulehli. 

Ráno, dyí se probudili a vySli ven z jeskynĚ, lak jim ta jeahyn6 
se zalíbila a umínili si. že se tam nákej Čas zdrži . . . MikeS popoSel 
dále od jeskynfi a naSel na zemi lístek a na n6cn byl nápis: >fído tyto 
Kkdky nad mrtvém pfečte. bude zas íiv a zdráv. t Miked ten lístek skoval 
do kapsy a vrátil se do jeskyné k druhejm soudruhům. Umluvili se mezi 
sebou, Že půdou dvá z nich na lov a jeden vostane doma. První den 
voslal doma BobeS, MitteS a Beneá áli spolu na lov. Dyž vobá vodeili 
a BobeS byl sám v jeskyni, pfiael do jeskyně jeden malej mužffiek a ptal 
se BobSe, co bude vařit k vobfidn. BobeS mu vodpovédél, až co přej 
mu jeho kamarádí přinesou. Mutík mu zas pravil: >C'j potřebuješ čekat 
na né; v kuchyni stoji žebřík, vem ho a vlez do komína, tam sou Šunky, 
mfižed jednu sundat, já H sám žebřík podržím, a můžeí hned jednu 
vařil<. BobeS uposlecb, vzal řebřlk, přistavil ku komínu a lez nahoru. 
Oyž byl až na posledním stupni, podtrh mu mužik žebřík, BobeS spad 
dolu a zabil se. Mužík na to hned zmizel. 

Dyž pfisli MikeS a BeneS domu, hledali Bobie, až ho naSli v ko 
mfné na zemi ležet mrtvýho. Tu si zpoinnel MikeS na ten lístek a zaíal 
éísL Než to doCei, stál BobeS před nima už na nohonch. I ptali se ho, 
co se mu stalo, a von se vymlouval na mdloby. 

Druhej den přiSla řada na Beneše, aby byl doma. Dyž vodeSli 
MikeS 3 Bol^m na lov, přisel zas mužik k BeneSovi a povídal mu právě 
taky tak jako k BobSoví. BeneS jej taky uposlech a spad dolu a zabil 
ee. Dyž přiili MikeS s BobSero domu a přinesli ulovenou zréř. vid6li zas 
BeneSe v komíne na zemi mrtvého ležet MikeS vyndal lístek a než ho 
dočet, stál opětné BeneS před ním na nohouch. Tento se zas vymlouval 
na mdloby. 

Třeli den přiSla řada na MikSe. Dyž vodedli BeneS s BobSem na 
lov, pHSei k MikSovi opSt ten malej mužík a dlouhejma zarostlejma fuu- 
sama' Zase se ptal MíkeSe jako vostalnicb jeho aoudruhíi, co bude vařit 
k vobedu HikeS mu vSak vodpovídél: >Co je ti do toho, ty se nemáA 
na to co ptát • Mužik vSak radit mu dál, jako tdm druhejm dvoum jeho 
soudruhům, že sou, v komíně dunky. aby jednu sundal dolu, že von mu 
sám žebřík podrží. MikeS vSak porozumél hned. Že ran chce žebřík laky 
podtrhnout, jako to udělal vostatnim. I rozlobil se na mužika a uchopil 
za jeho dlonhf fousy a mrStil s ním vo zem. V tom se mužíkovy fousy 
utrhly a proménil se v starou bábu. MikeS uskoval ty fousy do kapsy 
a bába zmizela. Sotva vSak sáh MikeS na fousy, dycky přibéhla ta bába 
a prosila, aby na ně nesahal, že f to moc boU. MikeS vSak Um více 
sabal na fousy, až koneúnS bába prosila, že mu něco poví, aby na ly 
laoay nesahal. MikeS řek, aby teda mluvila. Bába začala vyprávéL >Před 
touto jeskyní leíí velkej kamennej práb. Pofikej na tvoje soudruhy. 



■dovGooi^Ic 



1S6 V. Voadrák: 

umrlec, ararnén}, udpiněnf; upfivn^, upřímný; upitvuouti se, bolesliré se 
udeřiti. Vcala, v čoin, veďfiti, věje (vyje), vejr, tcjtoi (yjezd); vejpada. 
človék bystrého rozumu, jenž Jfaslo pronááf vejllasky (1. j. H6 vtipnou 
a obveselujícl); vejpůlky, v půli; Tejry, vjry, mraky před bouří; vemu, 
věmeS, vpme; vĚčechnéjS', vĚlM; vétávka, vělvička; vícher, zelí prázdm 
bez hlávek; vlásky P. Marie, iřeslice; vobruč, kličnl kost; 7obučf, obočí 
vocid, TDcajdie, odtud (pncud, pocajdle, polud): vodoleč. otevřená stoku, 
vodr, odr; vochce, ovce; voje, voj, užfvá se to voje; vokal, voda a otru- 
bami, nápoj pro dobytek; vopraSka, drnb Spalnd půdy; vosedati, usatovali 
se. na př. včely vosedly, snib vosedá, padá a netaje; vosládeř, o!<Íadič 
(kapradf); vosnácl. vosům; voslrfvka, oatrev; vozupravdo, voprajdufcky. 
opravdu; vSiden, chodí stpjnř všiden svátek (na př. obleCen); vzei, vzal: 
vod třech, vod 6tyrech, od Iři, čtyř. Zabelka, jílek; zakvltali, býti v po- 
čátcích květu; zakudlaná. říká se polévce z vody moukou zavařené; za- 
mčeli, zamkli: zárovati. zaorávali; zatím, ibyde. zvostati, zvostávati, bydleli: 
zbátkanf, má-li po neštovicích dolfčkovatý obličej; jen se nezfamfrĎ, ne- 
zblázní se (zlobi-lí se kdo); zimoafivý, zimomřivf ; bolest se zkolila, zhordita 
ee; zkotouřiti se. svinouti, skrčiti se, skolouřil (srv. kotouč) pod peřinu; 
vobilí SD zmotořílo, zlepšilo; von zaunořil celý statek, promrhal. 2alondeb. 
žbán. iber, i(. 2íte, žíce (lžíce); íieb, slará iebřino, nadávka starfií zené; 
tebráčí lopuch; ífžavý, žhavý (popel), (éi pilný: íhavý do vSeho; žiilati. 
Spatně kousati; íloudek, íloutek; 2luklý, pokažený (máslo); Zmukati, mžikati; 
žmůla, druh Spalné piídy. frv. vopraika. 



Několik pohádek z Duba. 

Podává Dr. Violtv VMdréh. 
2. Vo silnynt kováři. 

Byl jeden starej kovář a ten měl syna, kerej byl neobyčejně silnej a 
Mikeá se menoval. Jelnoho dne umínil si tento syn, že pude do 
svél na zkuSenou. I žádal otce, aby mu udělal h6l vosnácticentovon. Otec 
mu udělal hŮl vosnáctiiibernf. Syn kovář nebyl k Um spokojenej a žádal 
tak dlouho otce. aby mu udělal hfll vo i nác li centovou, až otec konečné 
svolil. Tu vzal syn kovář vosnácticentovou hQI a Sel do světa. PřiSel 
k jednomu mlejnu a viděl mlynařskýho tovaryše (stárka), jak nese na 
hlavě mlenskej kamen. I počkal na něj, až vyáel ven, a ptal se ho potom, 
esli by neáel s nim do svéla. Že je dost silnej, jak sám viděl. Uiynářskej 
lovaryS svolil. Kováf se ho ptal, jak se menuje, a tento řek, že Bene S. Šli 
teda spolu dále a dohonili u lesa jednoho vandrovnfho. I ptali se ho, esh 
by neSel s nimi vandrem; vandrovnik taky svolil. Tu se ho ptali, jak se 
menuje a máli taky sílu. Tento řek. Že se mennje BobeS a vzal za 
stromek a vytrh bo i s kořenem. Šlí teda třf: Híkeá, BeneB a Bobeě. 



■dovGooi^Ic 



Ngkolik pohUefc. IST 

K Teúeru dorazili do lesa PfUla na né náhlá Iraa, a voni nemohli trefit 
ven až koneéng zabloudili. Tu pfiSli k jednej jeskyni, ki-rá byla daleko 
do zemS vyhloubená I vedli tam a vidéli v ní pro tři sedadla, pro Iři 
idia a pití na stole a pro tri bylo v ni ustláno. Sedli si teda váickni vo- 
kolo atolu; najedli se a napilí a p'>ton:i vdichni si ulehli. 

Ráno, dyž se probudili a vySli ven z jeskyné, lak jim la jeskynd 
se zalíbila a umínili si, 2e se tam nákej čas zdrii . . . MikeS popoSel 
dále od jeskyné a naSel na zemi lístek a na něm byl nápis: *Hdo tyto 
řádky nad mrtvým přečte, bude zas živ a zdráv.t Miked ten lístek skoval 
do kapsy a vrátil se do jeskyně k druhejm soudruhům. Umlnvlli se mezi 
sebou, že půdou dvá z nich na lov a jeden vostane doma. První den 
voslal doma Bobei, MikeS a Bened ali spolu na lov. Dyž vobá vodedli 
a BobeS by) sám v jeskyni, přijel do jeskyné jeden malej možlfiek a ptal 
si> BobSe, co bude vafít k vobédu. Bobeá mu vodpovédél, až co přej 
mu jeho kamarádi přinesou. Mužik mu zas pravil: >C9 polřebujeS dekat 
na n6; v kuchyni sloji žebfik, vem ho a vlez do komína, tam sou gnnky, 
inAžeů jednu sundat, já te sám žebřík podržím, a můžeí hned jednu 
vafil<. BobeS upostech, vzal řebřlk, přístavél ku komínu a lez nahoru. 
Dyž byl až na posledním stupni, podlrh rou mužík žebřík, BobeS spad 
dolu a zabil se. Mužik na lo hned zmizel. 

Dyž při^ii Mikeá a BeneS domu, hledali BobSe, až ho naSli v ko 
mínd na zemi ležet mrtvýho. Tu si zpornndl MikeS na ten lístek a za£al 
ČfsL Než lo dočol, slál BobeS před nima už na nohouch. I ptali se ho, 
co se mu stalo, a von se vymlouval na mdloby. 

Drnhej den přiSla fada na BeneSe, aby byl doma. Dyž vodeali 
HikeS s Botďem na lov, přijel zas mužik k Benešovi a povídal mu pravé 
taky tak jako k BobSovi. Beneá jej laky uposlecb a spad dolu a zabil 
se. Dyž přiaii Mikeš s Bobéem domu a přinesli ulovenou zvfif. vídali zas 
Beneše v kominš na zemi mrtvého ležet Mikeš vyndal líslek a než ho 
dodel, slál opětnS Beneš před ním na nohouch. Tento se zas vymlouval 
na mdloby. 

Třetí den přišla řada na Mikše. Dyž vodešli Beneš s Bobdem na 
lov, přiděl k Mikšovi opét len malej mužik s dlouhejma zarosilejma fou- 
sama' Zase se ptal Mikeie jako voslalnich jeho soudruhů, co bude vařit 
k vobedu Hikeá mu však vodpovídšl: tCo je ti do toho, ty se nemáA 
na to CO ptal • Mužík však radil mu dál, jako Idm druhejm dvoum jeho 
soudruhflm, Že sou, v komíně šunky, aby jednu sundal dolu, že von mu 
sám žebřík podrží. Hikeš však porozuměl hned, že mu chce žebřík laky 
podtrhnout, jako to udělal vostatnim. I rozlobit se na mužika a uchopil 
za jeho dlonhf fousy a mrštil s ním vo zem. V tom se mužíkovy Tousy 
utrhly a proměnil se v starou bábu. Mikeš uskoval ly fousy do kapsy 
a bába zmizela. Sotva však sáh Mikeš na fousy, dycky přiběhla la bába 
a prosila, aby na ně nesahal, že I lo moc bolí. Mikeš však tlm více 
sahal na fousy, až konečně bába prosila, že mu něco poví, aby na ty 
fousy nesahal. Mikeš řek, aby leda mluvila. Bába začala vyprávěL >Pfed 
touto jeskyní leží velkej kamennej práh. Počkej na tvoje soudruhy. 



Diq.lizedovGoOl^I 



•8^ 



130 V. Voiidrálc: Nakolik povídek z Duba. 

a pozvednete ten práh; lam DBJde§ otvor a skra ngj se dostaneí vocad 
pryč'. MikeS uposlech. Dyž přifili vostatnl dvá jeho Boudruhové, vod- 
valili práh a prolezli vSickni tfi akrze ten prfichod do krásného zámka, 
kde 96 stali pány nad timto zámkem, kde vSickof pospolu žili a méli 
všeho dost až do smrti. 

3. Vo krejčím. 

Byl jeden krejCI, a ten když nemel Sednou práci, tah spravoral 
punčochy. Bylo to po vobédd a bylo na stole muc much. Krejčí do nich 
třep punčochou a zabil jich devét jednou ranou. Dyž nemel co dělal. 
Sel na vandr a na pas vokolo sebe dal nap&at zlatejma slorma >devět 
jednou ranou.* Dyž rázoval, potkal kluka a ten kluk nes pénkavu a vo- 
slovil krejčího, aby f vod nSj koupil Krejčí pěnkaru koupil, strčil I da 
moSny a Sel dál a přisel k jednej selce a la dělala z tTarohu homolky 
a prosil í vo něco fst a dala mu sedlf mlíko a kus tvarohu. Krejčí mlíko 
sněd a tvaroh slrčil do moSny a Sel dál. A přiSel na jednu louku, a že 
bylo velkf horko, lehnul si do trávy a usnul. A Sel vokolo ndho obr, 
a vidél zlalejma slovma paáno. >Devčt jednou ranou.* I zbudil ho a po- 
vídá: >Ty žes' zabil devét jednou ranou P< Na to mu krejčí přisvědčil, 
že jo, i řek obr: tZkusnie lo, kerej sme silnéjSÍ. >Jé — řek obr — 
• vyhodím knmen a len až za hodinu 8padne.< 'A já* ^ řek krejčí — 
vyhodím kamen a ten nespadne.* Obr vzal kamen a vyhodil do vejfiky 
a za hodinu spad teprv dolu. Krejčí mislo kamene vyhodil pénkavu a ta 
dolu nespadla Na to obr rek: 'Zkusme to eSté jednou* & rek: 'Já 
smáčknu kamen, ai z néj voda poleče.* Obr zvěd oblázkovej kamen 
a zmáčknul ho na prásek. Krejčí vyndal tvaroh z moiny a zmáčknal 
ho, aí z néj voda tekla. A obr mu dal za právo, Že je silnějlí, a Sli 
zase dále a přiSli k zralejm IřeSnfm u louky a hned. že si je nalrbajl. 
Krejčí si vlez na strom a obr aj vrdek sehnul a natrhal si IrelnC. Dyž 
si je natrhal, tak vrSek pustil a krejCl vodlelčl a spad na kopenec na 
louce a povídá. iDybych neumel lítat, tak bych se zabil* a sliboval obrovi, 
že ho laky naučí lílal. Tak Sli zas dál a přísli do mésta a v tom bylo 
smutno, i plali se po pfihodč a dozvedčli ae, že je v kostele drak a že 
už mnoho lidi roztrhal a kdo ho zabije, že dostane vod krále deset tialc 
zlalejch. I vohlásili se u krále, že toho draka chtčji zabit I dali si délat 
vstkf kleSté a velkf kladivo a dyž to bylo uděláno, tak obr ai vzal 
kleSlĚ a řek, aby si vzal krejčí kladivo. Ale krejčí řek: *Nestyd«l byai 
se, abysme to nesli dvá? Vem lo sám I* A dyž přiSli ke dveřům, lak dal 
obr krejčímu kladivo. Krejčí se držel kladiva a v lom vyleldl drak, krej- 
čího hodil za sebe a obr draka přeStfp. A krejčí řek. 'Tys lo vyved, 
já ho chtél dostat živýho. Dostali bysme víc.* A potom povídá: »Po(I, 
já lé naučím lítal.* A Sli na véž a krejčí řek: >Až řeknu jedna, dv£, 
tři, lak skoč(, A obr skočil a zabil se. A krejčí řek u krále, že ho drak 
zabil a že von draka přeSlíp a doslat deset tisíc zlatejoh s&m. 



■dovGooi^Ic 



Studie K. Procházky o lidových slavbách na Slansku. 



Studie K. Procházky o lidových stavbách 
na Slansku. 

(S 5 Tyobr.) 

DalSf laskavostí váženého spolapracovnfka naiebo vdp. K. Procházky 
podáváme zdařilá vyobrazení staveb lidových na Slaosku, o nichž 
tfž znalec lidového života českého napsal delsf studii do vfborné Podla- 
hový Obrázkové Revue a do XII. rodniko Českého Lidu, ke kterýmžto 



5. Stodola s opukovými pilifi v Pecínove. 

BlBlIm jakožto k textu vysvétlujícfma odkazujeme. Jsou to: 1. Srubová 
chaloupka na Sloctiově (str. 128.). 2. Roubená stodola ve VaSlrove (str. 128.). 
3. Roubená studna s kolnou v Lánech (str. 129). 4. Srubový mlýn ve 
THici (str. 129.1. 5 Stodola s opukovými piliH v PecinovS [str. 131.). 
Vyobrazení tato zároveň doplňuji řadu illustracf, jimiž v Českém Lidu 
provázel Ferd. Vele zajímavý vyklad o lidových stavbách na Slansku. 



■dovGooi^Ic 



Koleda dráfenikít na Podřipsku. 

Podává Frul. li 



OTánocfch chodÍTajt na Podfipska drálenfci slovenšti na koledu. 
Bfvajf obyčejně tfi. Koleda, kleran zpívají, jest zkomolená. Vstu- 
pujíce do slaveni, pozdraví slovy: >Pochvá[en buď Pán JežíS Kristus,' po- 
staví se do řady vedle sebe a zpívají: 



Na-sU 



:tl. 





juž 


ko 


le 


da. 


po 


■lú 


-ch»j-te, 


pi-ni. 


í 

í^ 




ř 

tié 


i' 

mí 


ke 


:■ 

ré 


n 

v ; 

se Dim 


1 
id& 





sl;á-te vé - d 

2. Porodila panna aynka v měslé Betlehémé, vložila ho do jesliček, 
vesele mu péjme. — 3. Zahrál áimko na husličky, Barbor na barborku, 
Honza s Jurkou za jaslama zpívali pésniCku. — 4. Mikuláš se na to zlobil, 
že ho brzy zbudil, praštit po ném kolevratem, krky mu vykrúUI. — 6- Již 
se vSichni ovčáčkové do Betléma sežli, naposledy star^ Petr ten sůslal 
u cesty. — 6. Běží Pelr po doliné, halenku na pleci, ohládá se aa vde 
strany, nebéža-li vlci. — .7. Viděl on lam vlíka v poli, jak ovečku žere, 
svaly Petr karabáčem přes záda ho pere. — 8. Ztratila Maria čepec, 
zůstal jí na cestě; chtěla BStka vobédovat, zavřeli ji t městě. 



Střešní makovičhy z Pacovska. 

Podává Fardlnand Piktsla. (S vyobraz.) 

Podávám tn řadu typických stfeánlch makoviček, které bývají véldinou 
jedinou tvarovou zvláštností dřevěných částí lidových sLaveb na Pa- 
coTsku, svéráznosti, jakou spatřujeme u lidovfch slaveb jiných krajfi če- 
ských, celkem nevynikajících. Nékleré vesnice honosí se pěknými, čislě 
domácími tvary sličných a zajímavých makoviček, jako na pf. Obralany 
a Křeč svými vkusnými miniaturními věžičkami, jinde ovSem najdeme 
zase tvary dosti neúhledné (20., 21). Ve vSech osadách opakují se stejné 
skoro motivy s malými lohko obměnami. Zde podány jsou pouze nej- 
typiCléjSI ze vsIi Zahrádky (1-3), Křeče (8-12), Obrataň (14—20), 
ESe (21-25). KouCkovic (26, 27), Lholic (28), Rovného (29, 30), Velkých 
Outéchovic (31, 32), z lázní u sv. Anny (4—6), z mlýnCl Panského (7) 
a Hladovského (13>. 



■dovGooi^Ic 



n j ! H I 



i i 



O 



« ^r. 



OQC) '^ C 



SlfeSni raakoviťlty z Pacovske 



q,:,7odovGoOl^Ic 



134 i. Sír: Njnéjsi povísli o Liberconlovi. 

NynéjĚí povésti o Libercoulovi. 

Podávi IM. Šiř. 

TO mftj dědeček vypravovával a bylo ma aS 84 roků. Děde<!ek mél 
3 strejce. Jeden byl v Praze, druhej paieroval pfes hranice do 
Prajska a 3U pfezatil (obchodoval pHzf ruCně předenon). Ten pntžskej 
strejc přiděl jennoa k tém drnbejm bralram sem na hora pobejt (na 
DÍT3t6rn) a poudá, aby s nim ali do Labskf boudy, do hospody. Dyi tak 
seddj, praSskej z kspci Ďákou knížku vytách a Kkal z ni. Co fCkal, ne- 
Téděli. Po tom říkání se za níma vobéril 6eroej mai moc •erednej a 
přej: *Co cbtéjl?< Voni mu votpovědeli, ie chtěj dostat poklady krko- 
nofiskejch hor. To ie můžou dostat, povidů ten Serednej. ale jestli se 
Todřeknou Boha Otce, Boha Syna a Boha Ducha st. Čemej se ptá 
pražskýho atrfce: >0dfíká3 se B. Otce?* Odpovédéh *OdHkám.< >Odrikia 
se Boha Syna?« .OdřikáraU .OdřfkáS ae Boha D. sv.?* Pražskej chtél 
zase říci: odříkám, ale v lom do néj druhf strfc derknul: •Takramente, 
to neřikejteN Tak dyA len £eroej se ptá eSté jennoa: >0dřlkáá se Ducha 
sv.?< OďpoTfidil ten pražskej: >NeodřfkámN Ale t tom ae ten fiernej 
élo7dk Šeredná — zlratil. DyS iíi domů, mluTÍli o tom spoln mezi sebou. 
DyS přísli do lesa, setmělo se, mrak byl sroana (skoro) ai na zemi a ne 
kroupy, kusy ledo padaly. Tak vidfle: To je jistá pranda. Byl to kra- 
konoe. Jinfho to nebylo nic. 

Vo ty babičce je taky pěkná ndálosf. To je ale skateCnosL Rtkali 
ji Tereza. Pocházela Tod Hartichů z Imrtole — teď řikaj ze Slromkovic 
Dyft bylo tak zle, mně se zdá, že lo bylo t těch válkách, chodívala ba- 
bička na hora na plicník a do Prajska pro hence (hrnce). SlySela, že si 
z Poúkliho jeden pomoh — že si vypuCil vod horského pána peníze. Dyd 
tak 3la na hora, myslila si: Dyby mně taky pomoh, já bych mu to potom 
oplatila. PřemeJSli o lom horském pánoj, dá loktuěi*) na zem a u jenny 
skály lerhala do ty loktuSe plicník (t j. mech plicník). Tu vod druhf 
strany přichází j^ákej pán, pozdraveni dal, na všecko se ji tu začne vy- 
ptával. Přej vodkiid je, jak se živl a v£ecko. Babiíka stěžovala si na bvou 
nouzi a koukla se mu do vočl. Viděla před sebou člověka Šeredného, 
lidem nepudobnýho. Zarazila se, a táhla lokluěi vod toho pána k sobě. 
V lom se len pán ztratil. Místo lokluSe deržela t ruce — pytlík peněz. 
Tenkrát ten ponikelskej musel napsat úpis, že do roka a do dne peníze 
zas přineae. Von tenkrát spravoval barák, ták je potřeboval. A laky pHiel, 
a ten úpis dostal zpátky. Před sto lely vidívali libercoula často, ale po- 
každý se jinač ukazoval. 

1 přišil je c 



■dovGoOi^Ic 



E. Průcha: Vánotni fara „pastouškové " \ Bernardiclch. 135 

Vánoční hra f, pastouškové" v Bernardicích. 

Podává En. PrOeht. 

Oitedrém veSeru oslavují hoSi v 0emardicfcfa (prarideliié bf vajf Iři) 
narození PánS koledoTáním. Přislrojt se jeden hoch za anděla; 
narlákno přes šaty bílou koSili, posadí si na hlavu papíroTOU depici na 
přední slrané zlatem kflíkeni ozdobenou a vezme do rukou jesličky. 
Druzi dva jsoa pastouškové, mají na hlavách Airoké klobouky a v rukou 
bole. Takto vystrojeni vydají se na cestu. Vejdouce do stavení pokleknou 
past^fi a vfiíchni začnou zpívali známou vánoční píseĎ : Co to znamená 
médie nového? 

Pastouškové podepírají si hlavy o hole a usínají. Andél : Sláva na 
výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle I Aj, co vy, pastouákové, 
tady spíte a jeite nic nevito, 2e se nám narodil Ježlá Kristus, a vy pořád 
spíte? — Stardí pastoulek: Kdo to na mne volá a mn§ spáti nedá? — 
AndSl : Já jsem len anděl s nebe seslaný s k vám poslaný, abyste se 
t>ez meSkánf do Betléma vydali. — StarSt : Masím zavolat na mladfilho 
pastouška. Jaro, vstávej 1 — HladSí : Kdo to na mne volá a mng 
spali nedá? Jak by to bylo tobě milé, kdyby lě někdo ze sna budil? — 
SiarSí: Inu, lenochu, poslyd trochu: Byl tu anděl s nebe seslaný a k nám 
poslaný, abychom se bez meákáoí do Betléma vydali. — Mladíi : A kterak 
pak tam půjdeme, když tam žádné cesty nevíme? — StarSi: Inu, snad 
se tam přece nějaké cesty dovíme. Já vemn na svá stará ramen^i berana, 
homoli cukru a bochnlk chleba a vydáme se do Betléma. — Oba pa- 
stoaakové vstanou: Pastouškové již vstávají, do Betléma pospíchají. — 
Všichni zpívají: Hy tam taky půjdeme, zpívali tam budeme. Již jsme 
Ježíška nakrmili, již jsme mu jeho dary dali, teď kráCejme v rychlosti 
do nebeské radosU. Pochválen bud Pán JežIS Kristus! 

Dostávají pak peníze aneb ikoledu • Po uhrazeni v}loh za Bellem 
rozdělí se o sebrané dárky. 



S/ M/ V/ M/ 5) SMES. g^V M/ V/ V/ 

* O CÍsaH Josefu II. Pověst z Jankovskó Lhoty u Jankova. (Okr, 
Votice.) Jednou pfiěli do Lhoty Jankovské dva pocestní. sluSné odénl, 
a jeíto byl již večer, žádali hospodáře ve statku >U Macků* (6. 16.) za 
nocleh. Hospodář chtěl je uložiti v komoře, aváak oni žádali, by jim do- 
volil noclehovali ve stodole, ježlo prj se tam lépe spi. Hospodář učinil 
jmi po vAli. Ráno pak, když pocestní odcházeli, dali hospodáři bodně 
|«néz. Při tom prohlásil se jeden z nich, že je cisař Josef 11. 

Vlastimil Oseůanskf. 



■dovGot 



ri 



139 Sm6a. 

* O sv, Vádavu. Povést od Jankova. (Okr. Votice.) Ve staro- 
bylém kostelfčku v Jankova visi na levé slénS kostela socba sv. Václava, 
která v pravé ruce třímá prapor, ve drulié me^ a Mft. Vypravuje se, ie 
před bitvou u Jankova (r. 164S.) jednou pH pobožnosti v kostele zpozo- 
rovali lidé, že ae sole ruka s praporcem otevfrá, a najednou dopadl 
prapor za všeobecného úžasu na lidi a stolice pod sochou, kdež se na 
tři kusy roztflSlil. Lidé předpovídali, že se stane nijaká důležilň událosL 
Praporec onen byl opét dán soie do raky slepený. Podnes se ukazuje. 
Že jest ze tří fástí dohromady sdélán. Vlastimil Osečanskf, 

* Prapiála pH jídle na JiUnmicku. Pravil sv. Jiří; Necekejte na 
jednoho ityří, pravil sv. Jnrotím; Počkejte, až nadrobím. Pravil sv. Job: 
Štyry jezle, pátej drob. Pravil av. Florian: Kdo oeCeká, je krobián. 

Jos. Sir, v D. Poeáplích. 

* Modlitba proti zloději z Binčn^ha. Jdi okolo svého místa, jak 
slunce jde, a pak na klerém mfslé zaúne^. na tom mlsté dokonej a rci 
takto: Sedělo 33 andělů, na trůnu nebeském naSÍ Panny Marie synáfika 
vartovali. Daniel se zasmál. Řekla Panna Maria: >Pro6 jsi ty se zasmál?' 
Daniel: tVidSl jsem 3 zlodčje, klefl chléJi synáúka Tvého ukradnouti, 
toho já nemohu déle tajiti." Panna Maria: iPorouAím jej sv. Pavlovi!* 
Sv. Pavel: >Já ly zlodéje dám svázati provazy, řetézy — touž Petra 
vazbou, jak s&m vázán.i Kdo mi co chce ukradnouti, aby zůstal stát jako 
pařez, hled6l jako kozel s vytaženýma rukama, křivým bokem, tvář jeho 
aby zóernala jako uiiel. Ty zloději, jak tobě není možná spoSilati, tak ti 
není možná Co ukradnouti. Já vám, zlodéjům, zapovídám skrze 33 andfilů 
a zaklínám vás svazuje vás provazy, řetězy, kterými Kristus Pán ráčil 
svázán býti. Zaklínám vás skrze moc sv. f kříže, zaklínám vás tím křížem 
t, tím hrobem, v kterém Pán Kristus ráčil své odpočinuli míti. Zaklínám 
vás skrze umučení Kristovo, zaklínám vás tím hrozným dnem soudným, 
v kterém Pán Kristus soudili bude, abyste vy, mocni Škůdcové, uemobli se* 
s místa hnouti, ai já. který vás zaklínám, přijdu a svýma očima spatřím 
a svým jazykem vlastním propuslím. K tomu mi dopomáhej všemohoucí 
a milosrdný Billi t Otec Bůh f Syn, Bůh f Duch sv. Amen - Propuštění: 
Jdi ráno pfcd východům slunce na lo tvé obejité místo, a kdyby tam 
někdo byl, tak k němu pfisltip a řekni: >Já l«be propouštím ve jménu 
Boha t Olce, Boba ■]■ Syna, Boha f Ducha sv., a jdi s toho místa a více 
nekraď pod ztracením své duSoli Na lo přistup k ngmu a strč ho svým 
pravým fiolenem pod jťho pravé, a on odejde. Ant. Klvaňa. 

* „Ale rzdyi já se tu smíchám!" Do obtcné Školy přivedeno poprvé 
Šestileté dřcko. Když bylo dáno mezi oslalní, nechtělo mezi ními zůstali, 
a poněvadž lak slýchalo doma o husách, feklo nyní i o sobě, volajíc 
úzkostně: >Ale, maminko, vždyť já se tu — smíchám!. Jos. Fousek. 



■dovGoOi^Ic 



Obraf Mm oj 



vy yy 



03 pfed- 
pfipijeni 

avskfch. 

L»lousek, 
0. Spol. 



M^^ 



ZesDnlf 
rodopisa 
opísofcb 
il zprávy 
iidovídu 
udržoval 
;kych. 



lá z ile- 
dek. 



J. H 

J. S. 



na lulo 
ické pro 
ia o do- 
anského 
dokázal 
Kile loho 
..^h lelech 



mů2eB 



■dovGooi^Ic" 



136 



„Krínolina — hFiSná moda!*^ 



• O sv. 

bylém koste II 

která v prav^ pf^ipj (,|,fáiek Sfr. 

před bitvou ť^ 
rovali lidé, A — — 
prapor za vi 
Iři kasy roztf [ , 
Praporec one^ t ! 
že jest ze Iři", ■] ; 

jednoho Slyřf,"í[i | 
Štyry jezte, J , J 1; 

• Modt^ I 
slunce jde, ^K 'i 
takto: Sedélfll";,-^ 
vartovali. Da^ | | 
Daniel: -Vid ' , 
toho já nemdl ' 
Sv. Pavel: •/ | ' 
vazbou, jak s.'^ [ | 
pařez, hledúl [ I 
aby zOeniala 
nenf možná * 
a zaklínám ' 
Rvázán býti. 
t, tim hrobeii' 
vás skrze uni 
v kterém Pái; 
s mlstn brioi|- 
a svýrn jazyť i 
a milosrdný '* 
Jdi ■ 
nékdo byl 
Iloha t Ůlcí!.,', 
nekraď pod ) 1 



la J 
i. . { 






138 na obrázok str. (37. 



■Krinolina — hřížná 
modat* 

Po časopisech kmitla se no- 
votina chystaná pro úbor 
iensky r. 1904 — obávaná vlá- 
da krinoliny opět se bliif ! 

Otiskujeme časový a zají- 
mavý obrázek z roka 1850 
podle originálu (str. 137 a 
138), chovaného ve sbírce p. 
Jana Gabriela Voráčka, sta - 
vitele v Praze, na vfstrahu, 
kdo nosí krinolinu, a nepo- 
mni na lo, 2e člověk je prach 
a bláto, co ho očekává? — 
smrt neúprosná, která nedbá 
věku ani krásy ani mody, 
promění v hrobě finlivou kra- 
savici v kostlivce a vyiĎo- 
řenému hejskov), dvořícímu 
se krásné družce na obrázku, 
chystá podobné hrobové lůžko 
na hřbitoví. 

Marie ForáČkova. 



jslilele dřch 



vGooi^Ic 



\^ v 5ČASOVĚZPRÁVT.g. S/ V/ 

* Připitek sv. Václava sv. Michalu. Dne 12. líslopadu 1903 před- 
lož!) Dr. C Zlbrt sroTnavacI studii pru(. Jana Soukupa z Plznd o připíjeni 
sTétcům, zvlaSlĚ o přlpilku sv. Michalu v legendách síatováclavskjch. 
Rozpravy účastnili se pak Monsig. F. Letiner, proi. Dři Jos. Kalousek, 
V. Mourek a jiní. Studie Soukupova tiskne se nákladem Král. Č, Spol. 
nauk do Véstnfka za rok 1903. 

* t Dr. Vilém Hein zemřel ve Vfdni 19. listopadu 1903. Zesnulf 
badatel vydal fadu ólánků národopisních. V dějinách českého národopisu 
zasluhuje čestné vzpomínky jeho Činnost v době vfstavek náro opisnfch 
pfed Národopisnou výstavou, zvlááté na Moravě. Jezdil váude, podával zprávy 
do cizích listů odborných, nestranné, s upřfmnfm zájmem pro lidovědu 
českou. Českému Lidu od začátku byl nakloněn a s redaktorem udržoval 
přátelské styky, i osvědčoval vzájemnou pomoc při pracích vědeckých. 



_^_^_5) OTÁZKY A ODPOVÉDL e ^ ^ 

ir~ — j 

• Détské počitadlo : „En, ten, týna, sonruka dýna," kdo zná z čte- 
nářů a v jaké podobě? J V. S I á d e k. 

• Názvy jídel: bacán, toč, mochura, rozpíéek, komu jsou známy 
a jak se upravuji? V. Fabián. 

• Potopené zvony. Kde jsou známy pověsti o nich? Dr. J. H 

• Vlci jámy. Pověsti o nich? J. S. 

• „Obrovy hroby." Kde se lak říká a jaké povřsli?, hialorický 
podklad ívaly)V K. Č. 

• Krolmusova sbírka. (J. K.) Jak se dívá redaktor C. Lidu na lulo 
sbírku, vyložil hned v úvode k Článku. Zajímavé jsou a ctiaraklerislické pro 
buditeUké snaženi vlastenců tehdejších dohady kněze Krolmusu o do- 
mnělém podložení světců a obřadů kresfanskfch mlsio staroslovanského 
bájeslovl, Krolmus lu nezná mezi a o překot násilím vSude by rád dokázal 
existenci staroslovanských bohů, oběliSCa svatých pramenů atd. Vedle toho 
vSak materiál sebraný z ústního podání od Kroimusa v prvních letech 
věku XIX., očištěný od plev, všelijakých osobních! ibůstek jeho. nemůže se 
prohlašovati úplně za bezcenný. 



■dovGooi^Ic 



Literatura kulturnéhistorichá a efhnografioká 

1903-1904. 

Heferuje Dr. Čaiék ZlbrL 



* GiaB)iiiOB'bji'bHÍe m 1901 rn^y, 
tHCTei<«rH'iecFdň j'Ka3aTc;ib TpyaoBi 
no HSUKoanftHiio, .iBTepaTfpt, emo- 
rj'&*ÍH ■ n(n'opiii r. Ilerep^ypn 1903. 
v. 8*. Btr. XXH. 236 (i). O 1. svaiku 
zásluiiiého tohvlo díla, vydávaného 
Petrohradsknu Akademii, podali jsme 
zprivu. Vjdaný 2. svazek vyniká zvý- 
flenou )«Slé péii redakce a úplnost a 
přehlednost. Lileratiini bulharskou, srb- 
skou a cbarvátskou sestavil P. A. La- 
vrov. polskou S, L. Ptaszyrki. luíjckou, 
řeskou, slovenskou a slovinskou J. A. 
Uaudouin de Courtenay. Názvy autoril i 
prací jsou vidy tiítéDyv pilvudnim znřni. 
Napřed je Reznam zkratek, zároveň pře- 
hled řasopisů slovanských a o Sluvan- 
slvu jednajleJch. Hlbhografle feskyrii 
pnici rozdělena: l.Bíbliogratie.knihovny. 
archivy. 9. Jazvkozpyt. 3. Literatura. 4. 
Elnografle a folklór, á. Historie (é. 7. 
Historie kullurnl). 6. Bililingraíle a ne- 
krology. Rétli dosvědčujeme, iv er po- 
dařilo prof. Baudouinovi de Courteniiy 
podati píkný obraz hterárni finnoMi 
feské. kde kaldá práce ^eská 'jde mi 
zvláště o ěasopísecké flanky) do^la po- 
všimnuti a uznáni. Obory, týkající se 
profrramu C. Lidu, jsou vyřerpány do 
vřech podr<ibnosU, a proto doponířu- 
jeme kaiilřmu, koho věc zajiniH. aby 
fi cípalHl tuto rieil>ytnou a ji-dintiu 
sv>'-hii druhu iiřirurkn bibliogratickou. 

•nr. Zdeněk Nejedlý. Dějiny 
tn/tía Litomyile (I. ě. do roku 14^1 >, 
v Litomy.4lÍ, 1903. lex., str. .'Í72. fti7.e- 
nim naSeho vážeur^ho spolupracovníka 
Ant. Tomifka vvdánu bude obsáhlé 
dilo o LitomySlsku. Hodík tamějfli Dr. 
Zd. Ni-jedly zahájil nákladný podnik 
zaěálkem vzorné munonralle hixtorii-kě, 
založené poilU- požadavku vidy mo- 
derní, navazuje ď^jiny lilomyřUké do 
celkového pásma liistnrÍR ěeski' vůbec, 
víimaje si bedlivě Inké kultumiho vjvoje. 

' Dr.JanV. Simák. !'Ht'éhii menta 
Titrn-va «ad Jiícnm I. Obrazv pro- 
vílzejt Jan 1'rousek a Kar. Zn,i;i. v Tur- 



10fi:i, ■ 



. XI, 



mapy. Kniha jest IV. svazkem „Zpráv 
Musea turnovského" (za r. 1896-1902). 
Obsahuje 1. a 3. íast rozsáhlé studie: 
Turnov do válek husitských, Turnov 
podoboji a bratrský. Dluíno opakovati 
stejnou chválu, kterou vítáme monopafii 
Nejedlého. Také Dr Simák upustU od 
posavadnl Snblony „mistopisil'' a podává 
vážné dilo vědecké o svém rodiSli. 

•Vavř. JanWinlera, Z války 
Mdmileti. Otii^k z Casop. KatoL Dn- 
choT. 190.S. v Praze, 1903, 8*. str. tó. 
Podle zápisků opata tirundmanna. cho- 
vaných v kHstefe broumovském, liěi 
poutavé a věcně spisovatel neutěflené 
výjpvy a řáděni soldatesky za války 
sedmileté v Cechách, v Praze a zvlíStě 
v Broumově a jeho okolí v těchto sta- 
tích: 1. Předchozí povésti a předehra 
války r. mMi. 2. Pofiatek války r. 1757, 
obleženi m. Prahy. 3. Rot 1758 a 1759 
na Bronmovsku. 4. Generálové Laudon 
a Daun na Brnnmovsku. 

•Jan Vyhlídal. JV'.Í- SI «řo. 
Olist z „Vlasti", v Praze, 190.S, v. 8 '. 
str, .HlO, i3 . Vydáno za pomoci snémii 
slezského. tOll písni, 'iO obrúzk&. cena 
K *-50 (vjlěíek urten na založeni sli- ■ 
l>endia pro feské Kymnasiom v Opavéi, 
DalSi souborná sluílie nejlepšího nyněj- 
šího znalce lidového Života ve Slezsku 
obsahuje: I. Výrořni iibyřeje. slavnosti, 
zábavy, pranosliky, pověry. 2. Pozdravy, 
zvyky, přisluvi, pořekadla, přirovnáni. 
3. Vrsele, křest, krtiny, pohřeb. 4. Pisně 
a liuiofni popěvky, o. O kroji li. Slez- 
ská kuchyně. 7. Slezská ha|>aleka (ap- 
tyká). 8. Ze íivola slezských děli. 9 Le- 
gendy, povésti, báchorky, pohádky, 10. 
Slezský statek, obecni komůrka a kuzúa. 
P. Znméslnánl lidu slezského. 1-J. Po- 
vaha IJ.h) Zvhi^tiil ceny dodává kaidé 
práci Vyldidnhivé materiál původní, 
meíil liliem sehraný, a pak záživné zpra- 
cováni, pro zrn Zlij i ci. te vedle zájmu 
vědeckého vede uílechiilou jeho snahu 
upřímná láska k lidn sk-zskému. jehoi 
živili a povahn se vSemi i^vétlými i stin- 
nými sh/inkaiiii čtondmu zachycuje 



■dovGoOi^Ic 



Literatura kulluraí- historická a elhnograflcká 1903—1904. 



Ut 



v řadě kreseb, plných lívosli a lajlma- 

° Otakar Zach ar, Rajmvnd Lul- 
liat. 1'raktt/bi Itstamentu, 1. 15011, Z ru- 
kopisu klůSternl hibliolhek; na Strahově, 
v Praze, ISOt, lá». stv. (5), 152 ( I ). Po- 
můmi^ za králkou dolm stal se nůS alchy- 
mista Otakar Zachar pilnfmi svými oď- 
bomými stuiliemi. soustavně fizenjmi 
v archivech a bibliothekách feských 
i cizích (Leyden), odborníkem prvtiiho 
ti.du a bez soutěíe, s nimi nikdo u nás 
nemůže dnes méfiti svoje sily, pokud 
se tfíe porozuměni a výkladu alchy- 
mických spi.«ů českých. S védomostmi 
vynikajiciho chemika, překonav oblize 
palaeografické, hravé luBti zůbady a 
posud nesrozumitelné výklady staro- 
českého uměni alchymického Jakoíto 
historik chemického a pfirodo vědeckého 
hádáni v zemich eeskj^ch. Co posud 
hi^íto^ikové bez znalosti dějin chemie 
vyhlašovali za ^pavědu", hHíky filoso- 
fického rozumováni o světě a jeho »lo- 
íeni, to se jevi ve svělle badáni Zacha- 
rova jakoíto pfirozená iase ve vývoji 
chemické věd;. Z domnělého chaosu 
myšlenkového staroče:jkých alchymistů 
vybral Zachar pfekvapujici úvahy o vý- 
robě mýdla, o ?lře, o ar^ieniku. o rluti, 

soli, o pfipravé barev, inkoustu, olejů 
atd. Odborné kruhy chemické u ná^. 
stejně jako historiky překvapil Zachar 
přirozeným, přeavědřlvím výkladem, jak 
dlužno vysvětlili thforii i pokusy na- 
šich alchymistů. Vydaná kniíka, v sluSné 
úpravě s ornamenty a hnkami mistra 
Hikoláíe AUe, opatřená výborným uka- 
zatelem věcným, jest jen dalsim ovo- 
cem napinkvých studil Zacharových. 
C louč I neodlouět fe od knihy aí do 
konce, kdyí napřed ovSem porozuměl 
jasné úvodní stali Zacharové, která ho 
zasvětj do vábivého kouzla umětil al- 
chymického a zavede do pfftmi tajem- 
ných staročeských „kuchyni" akhymi- 
rkýeh pana Bavora ml. Rodová kéhn 

1 Hustiřan. 

• Dr. Frant Paslrnek. Slovan- 
ská itgenda o ai>. Václavu, podle ruko- 
pisu charváUko hlaholského, rumjan- 
cevského vydal, překladem a poznám- 
kami, jakoí i úvodem opatřil, v Praze, 
1903 (Věstník Král. C. Spoi. Nauk f. 6), 
8', sir. 88. 

*Jos. KoSCál. Zařikátióní při 
nemocecA, v Praze, 1903, 8*. 9tr. 16. 



Oljsk 1 Progr. gymn. v Truhlářské ul. 
Slutflá sbirka, ukázka z vétfil práce. 

• Jos. Kostál. Roítlinitri) v po- 
dáni prottonárodním SaSkova Morav- 
ská bíbliotheka i. 93). Velké Heziíiti, 
I9n3. li: sir. 307. Obsahuje dalři vý- 
sledek pilně sbferatebké íinnosli spiso- 
vatelovy: Sázení a opatrováni kvělin. 
květiny na hrobech, byliny léřive, růže, 
mochna plazivá, lilie, kosatec, rozma- 
rina, myrla routa, máta, Šalvěj. balSán, 
levandute, bazalka, salorie, dobrá my.-l. 
brotán, majorán, horlensie, fuksie, mu- 
škát, mateřídouška, laskavec, libetek. 
devalemlk, křiíkové kořeni, Aalka. ma- 
ceška, karafiát, silenka, koukol, chrpa, 
slzičky Panny Harie. divizna, anděliěku, 
koKlik lékařský, bleSnik, vSivec, má- 
ři nk a, leknín, pomněnka, pryskyřník, 
poilléíka. plicnlE. snéienka, petrklíč, 
hromové kořeni, zvonečky, Sv, Jana 
květiny (kořen sv. Jana, Svatojanské 
kvílí, třeialka. fitěsLk, osladlček, řim- 
haba, chlebniček. pelunék. zeměíluč, 
heřmánek, kopretina, podbél, chudo- 
bifka, Febriček. vranovec), bedmik. blín, 
ocún, om<in, devětsil, Jiřinka, posed, 
toten, Černobýl, ěerlkus, čertiroh. Čertův 
smrad, čertův lápek. mužik tmandra- 
jtora), neiřesk, rulik, jahody, chmel, 
jméll, vralifka. luřánck. pampeliška, 
kapradí. houby, fekanka. kopřiva, jetel. 
bodlák, ůrnínlk, podražec, pupava, lo- 
pucha, rebarbora. otvírači l>yhna, sko- 
iec. rváč, bludný kořen, neznámá by- 
lina, mySi zub. jeleni skok, moferák, 
tráva. pice. Orba, mrveni, seti, osení, 
úroda, neúroda. Ině, sečení, vázáni a 
sváženi do stodol, obžinky. mlácení, 
prodej, iito, psenice, ječmen, ovps, 
proso, pohanka, hrách, čočka, vikev. 
boby, zelí, kapusta, ředkev, petržel, 
mrkev, česnek, cibule, okurky, kři^n, 
řepa, mák, brambory, len, konopě. Sá- 
zeni a pěstování slromů, květ. ovoce, 
úroda n drahota ovoce, jabloň, hruAka. 
Švestka. třeSeři. viSeů. ořech, líska, ka- 
lina, klokoč, bez. trnka, brslen. hloh. 
Šipek, malina, réva, lipa, dub, buk, bříza, 
osika, jedle, smrk, borovice, jasan, ja- 
vor. kaStan, jalovec, tis. cedr, jeřáb, 
vrba, jíva. olSe. lopot. 

•LudvikDometka. 7 paméH 
Frant Mart. Vlúitt, dikana Hiiohíai- 
gkih'-. Pojednáni hislor. a prúm. musea 
v Hradci Král. ehendeii Zuiiamnvnstellungen wel- 
che sich leicht vermelireii IJessun, wer- 
den £ur GenQ(ce t^izei^l habeii. daas 
die hauplsilf lili cli sten Ziitce. welclie dcii 
Charakter RůbeKahIs ausmacheii, sidi 
in dem Volksglaubeii aiiderer deiiUťheii 
Gegenden uiid der Naclibarlftnder ver- 
slreut wiederfinden. Uass sie sich in 
ihin gerade so zuNammengerugl haben, 
mag eine Folge aus:erer UlU!^1iulde sťin, 
des Zusammennusíes voii Lt-utrn aus 
verscliiedeiien Ge^-eiiduii (aurh die haju- 
tvarischeri Holzarbeitet und die italie- 
iiischen Goldsucher mrijTi-ii immerhiti 
elwaa zu dem Bilde lieiueiratfeii Uabeii), 
und der lokaleii Nalurliediiiíiuiieen, wel- 
che fiir die ursprúiinrlJclLe VorBlellung 
von ihm als Ber^'kreisí weiiit; Kahrboden 
darboleii und ilin iii eiueii Wald«cist 
uttd Kohold úber^ndien lies«en; dass 
aher daraus čine su phistiriche Fi^iur 
geworden ifí. wie nirgend wieder in 
deutschun Lauden. isl ein v''l^"Z'^<>de:i 
Zeugniss túr die porlisclic BeaiiUijning 
und Gestaltungskraft des ^ddesiselien 
Volkslammes.'' Krásné řečeno — jdu 
jen o urřitíjSI DrohláíenI, v jakém pi>- 
míru „slezská'' tradice (mini spisovatel 
jen německý lid?) jest k tradici lidu 
řeskélin, jeni si vypravuje o horski-m 
duchu krkonoSskřm jií poř(naj(c XVI. 
století (viz články posavadni v C. Lidti). 



náeek LeoS, Nápivliy naH 
mluvy, vynikajici srídjfnl árnmatiino- 
aú. Časopis Moravského Musea Zem- 
ského, red. Fr. Rypáček a Fr. Sujan. 
v Brně. Ul. 1W)3, str. 105-Ili, 

■ L i p fc a F r , Knstd v BoHtovi a 
památnotíi jeho, tamtéi, str. 1—13. 

• Pefinka Franl. Václ., Urbář 
pattstvi Jeviáoi-skéhn z r. 1628, lamt.^ž, 
sir. M~ii, 113-20. 



* E. K , Shvetulié t:ýUvky. Časopis 
Vlasten. spolku mus. v Olomouci, XX. 
1903. flr. 3. 

* Havelková Vlasta, Nikttrá 
pořekadla o počatí, tamléí, str. 5. 

•Táž, Po stopách bohopocty pfť 
rodní, tamtéí, str. 41. 

■ Bakesová Lucie, Zoifkoůotmá 
úvaha o Mořani. tamtéi, str. 95. 

•Wanklová M.. U atarobyUMti 
textilního tíménl naielio lidu. tamtéi, 
str. 131. 

* Dr. Iv. á i 3 m a n o v, OlOek vnd 
Ende tiner berkhmten literaTÍsche» My- 
itiňkation: i:e,ia CaoBCHa, Capitel aus 
der Gťscliichte der bulgarisclien Etbuo- 
sraplúe. Otisk z Jagitova Archivu f&r 
slav. Phil. XXV. 1903, str 580-611. 

* Lippert Julius, Hmubau- 
sludien í» etner Kleintiaiit iBraunau 
inBóhmen ,BeitTágezurdeutsch-bfifami- 
scbeu Volkskuude, geleitct von Prof. Oř. 
Ad. Hauffen, V. Band. 1. HeO, Prag. 
IWW, B", str. +1, s vyobr. a plány. Dů- 
kladná monografie. 

* Dr- Ivan R u ž i í, SUra i noi:a 
poitfijbina Hrcata. Odlomek iz hrvtitske 
pravne poijesti. Zagreb, 1903, .8*, str. 
56. V znamenité studii učeného autora 
dočteme se o pravlasti slovanské a o 
tradicích slovanských, pokud se týče 
osazeni nynéjji domoviny od Rusů, 
Cechů, Poláků a<:harváta. Autor luá 
dohfe, co bylo v České literatuře a v ůe- 
ských kronikách o tom psáno. 

*Ji^nkoBarlé, Zagrthaíki arei- 
djaknnat do god. 1642, preStampano 
iz „Katolickoga Lista", Zagreb, é903, 
H*. str. 104. Monografie se zajímavými 
detaily kulturnř-historickými (srv.str. 19). 



■dovGoOi^Ic 



Mm PRO wcHOfj^;! \mm" 



Staročeské koledy a protikoledy v 15. století. 

Podává Dr. Zd«BÍh Htiadlí. 

V 2. čísle podali isme husitskou holedu žákovskou z počátku 15. stol. 
n uvedli jsme uékleré zprávy o koledování v té dobS. Podáváme 
k tomu nápěv jeSté jiné koledy z konce tohoto století. Z&chovat se na 
_zlomku papírovém v universitní knihovní z nijakého 
zpěvníku. Zprávu o tom a text koledy podal J, Truhlář v Paběrcfch 
z rukopisů Klementinských (č. 2. Věstnfk C. Akad. VL 304—5), jeho2 
laskavostí bylo mi možno opsali si i nápěv. Tato koleda má dva nápévy, 
& sice (třebas v rukopise označeno to není) je první nápěv d i skaň tem 
druhého tenoru. Háme tu tedy velmi vzácný přiklad dvoublasé 
koledy, zpívané žáky ve zpěvu dobře cvičenými. Bohužel zápis není 
tak přesný, abychom mohli s určitosti říci, jak se oba ty nápěvy dohro- 
mady zpívaly, ač jsou sestrojeny zcela podle tehdejšího způsobu : proti 
klidnému, vAtSinou syllabickému tenoru (cantus Grmns) vlní se melodie 
discantu bohatými figuracemi. Nápěvy ani nezačínaly ani nekončily na- 
jednou, což patrně dodalo lakové koledě velmi uměly ráz. 

Nápěv zapsaný na druhém místě (podle mého zdání tenor a vlastní 
melodie koledy) zní : 



na-vštie-vil [16 s svú vši ro-til, po-mi - nuv ji - né - - - ho.] 

Tak zní přesný opis nápěvu (longa označena 1,^1 , brevis O, semi- 
brevis J a minima J;. Text není vepsán, jen naznačen třemi slovy. 
Třeba jej vzíU z discunlu, pod nímž je podložen. Jednotného taktu lu 
není, (empus perfeclum (IFldobý takt) vSak převládá (slova -Medrotu, pána 
velebného* zjevně ukazují souvislost s rhytmem tehdejaitih vánočních 
písní) Stejně opisujeme nňpěv discanlu (klíč oznučen lu asi cliybně) : 

CfVt Lid XllI. 10 



■dovGooi^Ic 










Koleda vedle loholo T«rsa mela i stou repeticio, jež v£ak nenf 
7 naSem zripi^e celá. 

Noly lélo koledy mají tvar velmi zvláštní, neobvykly, jež prozrazuji 
pisařskou ruku velmi osobilon. Pisař ten íil na konci 15. století. Vedle 
této koledy zachoval se nám zápis jeho rukou psanf r zpAvnlku 
Vyšehradském, a sice na samém konci jeho (>Victimae paachali 
laodes'). Zpěvník sám je startf, asi z polovice 15. století, nékteré éásti 
jsou jeSlé starší. Jest to sborník zpěvfl husitských, rňznon 
rukou psanfch. Podáváme ta z ného některé pffspérky o tehdejším kole- 
dováni 

Rukopis Vyšehradsky Tol. 63* má též koledn >More festi querimns* 
(viz ji v 2. 6ísle t roCnlkn), ale se zajímavou zménoa v nápfiva : 




á-mas ho - spí • tem glo - 1 



Tento nápěv jest jen druhá polovice (s malými změnami) celého 
nápěvu, její jame podali z husitského kancionálu Jisté b- 
n i c k é h o. První polovice (versus) odpadla, lext se zpívá víechen podle 
druhé ěásli (repeticio), takže v jedné aloce se nápěv vždy opakuje. Co 
jsme řekli o upravování nápěvů, potvrzuje se velmi dobfe tímlo ruko- 
pisem. Byl-li zpěvák slabf v latině, dopadla deklamace tak hrozné, jako 
v tomto zápisu od slov iquem el benedi<-imus<. Text v tomto ruko- 
pise má jen 4 sloky. 

V témž mkopise (fol. 63') nalezli jame éasto citovanou koledo 
o sv. Mariině, jií vydali z rukopisu univ. knihovny Vlil. F 13 Tomek 



■dovGooi^Ic 



Slaroíesté koledy a protjkoledy v 15, atoleli. 147 

(Děje Qniversity Pražské I. 80) a Fejfalfk (Altčecliische Leiche ete. 722 
a 723), Text rukopisu Vyšehradského jest o lolik lepši, že otiskujeme 
zde tnio koleda znora. Odchylky od Čtení Tomkova a FejfaIfkoTa ozna- 
fiujeme písmem : 



1. SvBtétio Mnrtiiia 


*. Raetež da 


všeliká rodina 


majíc na 


dnes aíedrost zpominá 
beze vSeho statku 


svatého ai 


abychom 


vesele a íeiidkú. 


podle TaSi 


Tučnú hus, hus, hus, 


tuřnú hus 


tuínů hus, hus. hus, 


mohli s v: 


tufnú hus JI, vlno pie, 
beze vSeho smutku. 


5. Ale vy hn 


2. Ale mj Stohilci. 

podobní pacholíci, 


mějlef. na 
svatého Si 
Martina n 


maU i vehci, 


v Škole k d í í sedíme, 
vesele zpievůme, 
nebf nás nutie veselé. 


iiynie v U 
nechcete-l 


dajte dva 


toho netajíme. 


6. Af nás dí 


3. Protoí dnes vesele 


odplatu VI 


v dobré Síedré vůli. 


v trálovsl 


vědtic va3e mysli, 


s Boheit 


k vám sme lavitaM, 




abychom dar vzali. 


a na vék 


bychom duSnosl chudoby 


amen zpie 


Ludy zapuditi. 





Bohuíel ani lenlo rukopis aepodáTá ke koleda 
nám o nápévo pfece prozrazuje, že totiž koleda tato 
nápév, nfbrž nápér odjinud vypůjáenj. Opakování si 
hus< vzniklo jisté tím, 2e nápév mfil vice not než 
si tedy zpévák (akto vypomoci. Tento zjev nalézáme 
píanfch velmi časlo (odtud ona >lalala<, >župy, ži 
značící slova k výplni mezer ; srv. stadii HoslinsI 
v > Českém Lidu< 1.). 

Husitští kuÉif zvláSté v první áobi nebyli pfizi 
bylo mnoho rozpustilostí. Rukopis Vyňehradsk} (fc 
píseĎ proti koledování, jež je namířena práv 
tého Martina vieliká rodina.* Tato píseň dokazuje, 
lehdy se zpívala od žáků husitských, a sice ve zi 
hradského a ne universitního (narážka ve versích >v 
dobnf pacholíci, malí i velicí* na 2. sloku koledy, je 
univ. poněkud jinak). První sloka této plsiiĚ vepsána 
tři člyrlinkové notové systémy, ale plaař bohužel no 
vSak. Že nápév byl deiSÍ, pro celou sloku jeden, ne 
nahoře při »More festi querimus'. Texl pfsné nadep! 
■vátého Martina* zni: 



■dovGooi^Ic 



1. Svatech nedotýkajíc, 
toho nehanejic. 

coi Bé o nich p£je, 
slySií to, akolniíe, 
tebe( s6 dolete, 
spolu tvých tovafifluov, 
znamenaj pořad lěch slov. 

2. ftidite sč vítězem, 
Martinem rytifem, 

Erotol vás otieiem; 
de ste pismo vzali, 
bjsle tak zpíevalj. 
kďel vám busl nechtie dáti, 
smíte penieie tádatí? 

3. Penieie vy béřete, 
do ikolf sě béfete, 
tam na né ileřete (sic), 
lajkúm sě poamjeváte, 
dobré bydlo máte. 

vy táci ákolnici. 
podobni pachohci, 



malt i 



reliei 



4. Rdyt Martina nestane (sic), 
Kalefina nastane, 

polom HiknláBe, 
vánoce, hody vaSe. 
Tu svú zbéf rozpustíte 
a neodpustíte. 
Husit sě dynovati, 
vám koledu dávati. 

5. U vás sě ile huhle, 
u nás laké podle, 
dýmáte na uhle, 
tvátl sobě pálfte. 
Takli svaté ctíte? 
OpMujlc fee zase: 
véchtem hrá syté prase. 

6. SlySle konec zpíeviní, 
vaiine svale ítení, 
neěiůme pohorSepie. 
Tak sváli HatúS plSe 
tet Pána JeílSe: 
ktol ti ni pohorSenie, 
hoden Jest ulopenie, 

v moře uvrieme. Amen. 



Tato hnsitská píseĎ (srv. o >pfsmu< a vsvatém (lenf<} je metricky 
velmi peulrá, sloky mají dokonce rGzny počet verSů (1.. 2. a 5. po 
7 verjfch, 3., 4. a 6. po H verSfch). Jak se to srovnalo s jedním nápěvem 
pro vflechny sloky, neumíme ovSem říci. Byl to vSak asi nápěv ryth- 
micky ne přllid urCity (původu asi liturgického), při němi bylo možno 
volní rozloliti ligatury na jednotlivé slabiky a lim získati náležiťf 
pofiet not. 



čertův Kámen u Domažlic. 

Podúvá Ivan Fr. lUbbargar. 

Asi hodinu cesty sáp. od Domažlic nedaleko známé České Kubice jest 
u rybníka »Babilonu* malf vfběiek lesa, sa nímž hned vede trať 
Úeské západní dráhy. V lesíku tom stojí starf, om£eny balvan, v okolí 
zvaný •Čertův Kám^n*. Jsou lo vlastně dva balvany na sobe, na způsob 
starých domácích ruéoích mlýnů. Spodní kámen vyrůstá ze zemé, je kuie- 
lovitf a cely jakoby osouslruhován. Na něm leží druhy velikých rozměrů, 
okrouhlý a plosky. Celek dělá dojem obrovské houby. Na hořejším kameDÍ 
vespod Je palrnf kuželovity vypukly íep, jenž zasahá do kuželovitě vyhlou- 
beného lůžka ve vrcholu kamene spodního. Jsou pamětníci, 2e hořejfil 
kámen dal se otáleti na kameni spodním. Teprve v letech Šedesátých, kdy 
se stavěla Česká západní dráha z Prahy do Brodu nad Lesy, dělníci trat 



■dovGooi^Ic 



čertův Kámen u Domatlic. U9 

upravující (byli prý to >Talijáoi«) vyhodili z rozpDslilosti hofejsf část 
z lůžka, takže balvan od té doby je nehybný. Dal by se viak lehce do 
pflrodnf polohy vpravili. 

ZvláitnI jest, Že kámen stoji na velice příkré stráni. Pfi zmfndné 
stavbé dráhy byly v blízkosti nalezeny rúzoé bronzové pfedméty před- 
hístorické: dfka, náramky a pod. Vyptával jsem se lidu, nevztahujMi se 
snad ke kameni lomu néjaké povésti. Dovédél jsem se málo: Lid říká 
kameni tomu bud >Čertúv Kámen> nebo >Cerlův mlýn* nebo (éž >Viklanr. 
Toto jméno pochází bezpochyby z dob, kdy hořeíSf kámen byl jeSté po- 
hyblivý, íčertflv mlfn< prý lomu říkají proto, ie zde íert kdysi mlel 
obilí. NejrozSířenĚjai je však vůbec jméno >Certílv Kámem. Vypravuji, íe 
£ert Jej sem kdysi postavil a odpoúlval na ném. Povést ta bezpochyby 
zakládá se na tom, že na vrchní strané hofejálbo kamene jsou od přírody 
vtlaéeny prohlabeniny. v nitht iantasie lidu vídéla obrysy téla, jakoby tu 
nékdo naznak s roztaženýma rukama i nohama ležel. Ba dovedla na 
jedné noze i kopyto rozeznati! Na mapách znamenán je balvím len jménem 
• ClertŮv Kámen*. 

Zmiňuje se o ném již Boh. Balbín r iHiscellanelch' (Dec. I. Mantissa, 
ad C. X de saxis) v éeském překlade: >Velice podivná jest povést o velikém 
kameni u Domažlic; dlouho jsem váhal, do které kapitoly a pod jakým 
názvem bych ji zařadil; ale nalom málo záleží, poněvadž beztoho spočívá 
re věrohodnosti. Vypravoval mi totiž velmi věrohodný a krajiny té znalý 
jeden domažlický občan, že v krajině domažlické je rybník, který předkové 
nazvali >Babylon>. Ne pfilia daleko od toho rybníka že teče potok >Bystřice< 
zvaný (jenž jediný vSei:bny mlýny té krajiny žene a pohání), a blízko 
něho že jsou skály velké a hlavně dva balvany; jeden leží na druhém 
na len způsob, jako v mlýnech dva kameny mlýnské se skládají, aby zrna 
obilná v mouku rozemlely a rozetřely; spodní je nehybný a kuželovilý, 
druhý, hořejáí, Je hybný a můžeá jej rukou poháněti a způsobili, aby se 
točil. Pro tento pohyb a podobnost a mlýnskými kameny lid obpcný vSelijaké 
pověsti o těchto dvou kamenech povídá, nazývá je namnoze Čertový Mlejn, 
a véFÍ poáelile a hlonpě, že si tu éert mouku mele. Onen muž učený, 
z jehož vypravování lo mám, myslil, že příčinou, proč hořejší tak snadno 
se dá otáčeti, jest hladkost dolejšího kamene a rovnováha, poněvadž vahon 
co nejlepší na sobě leží, hořejší na dolejěím. Já na tomto místě ničeho 
netvrdím, poněvadž jsem k tomu nepřisel, ale mám za lo: kdyby se kámen 
pouze rovnováhou otáčel, již dávno nahnut a shozen býti mohl, kdyby Jej 
nějaký statný muž násilně zatlačil, nebo( by tak rovnováha ztratil. Možnost 
tu váak učený onen muž popíral. Myslím, že to bude asi taklo: hořejSf 
je nasazen na vydloubený dolejší nějakým čepem, nebo dolejší hrotem za 
kousek do hořejiího zasáhá a tím se stává, že rovnováhou hořejSÍ kámen 
snadno se oláčf a přece s dolejšího (na který Je nastrčen) nijak spadnouti 
nemůže.' 



,y Google 



-4 



Antonín Ferles, občan čelákovicky. 

Napsal Dr. I- V. Priiek. 

V národe, jehož obroda vzeSla z doikov^ch chatek vesnických, jehot 
jazyk uchoval za dob nejtěUlho útisku lid poddanslTÍm uhnčtenf, 
slu3i vdétnÉ Tzpomfnati každého vlastence, klerf v kruhu úzkém, moder- 
ního ruchu vzdáleném, (i3e, ale účinné- pracoval o hmotném i duSevnCm 
povznesení naleho lidu. 

Vzorem télo drobné práce národní by) i Antonín Ferles, na oko 
prostý sonsed nevelikého mésta Čelákovic, které sice hrdě psalo se od 
více než tfi set lei městem královské komory, ale až do nejnovějších 
dob sotva se lišilo od véliicb osad veských. 

Osada tato b názvem, ale bez ráza méstskébo, jakkoli za před- 
březnových dob mřla i vlastni magistrát se zkou&enfm radnim, jest 
vérným typem venkovskébo naSeho života. Pilní a poéestní méStané, 
živice se tu orbou ne valně ziStnou. tu prvobytné provozovanými řemesl- 
nými žLvnusimi, neměli smyslu pro vyŠSf úkoly národní, ani pro pokroči- 
lejší stupeň živnosti. Bylo potfebl energického a obětavého příkladu, aby 
rozproudil tiché vody maloměstského života v nadějný do budoucna tok. 

Čelákovice jsou mé«tem, jež vděčí vznik svůj péči nékdejií Šlechty 
české. Páni z Michalovic, Cimburka a Krajku vládli zde po sobě a 
Miclialovici nepochybné zastali již po předchůdcích svých městečko 
I prostranným náměstím, z něhož dvě ulice proti a po slunci rozbíhaly 
se k oběma hranám, druhé pak dvě, zvolna se súžajice, tíhly k román- 
skému farnímu chrámu, na skalnaté povýSenině při levém břehu labském 
zbudovanému. Starobylá radnice s vížkou hodinovou na Šindelem kryté 
mansardě jest jeSlě posud svědkem minulých a dle obecného domnění 
našich dob, vedle pak a proti ní ruku si podávají ctihodné domky, jedny 
starobylé a druhé novější. Zrovna pak proti radnici v koutě jihozápadním 
Utkví oko př]choz''ho na starším sice slavení, ale s rázem již víllegiatur- 
ním, jež zbudoval a po půl témůř století obýval ctihodný vlastenec Antonín 
Ferles. Aby nebyl proti právu přičleň k >zapadlým vlas[encům<, jest 
úkolem této vzpomínky. 

V klidném životě nevelikého polabského města, jemuž na kratinký 
pohříchu Čas významu dodala živnost košikárská, po dlouhá lela dříve 
a nyní nepochybné opět po domácku toliko provozovaná, zvučně zavznívá 
jméno Ferlesů po celé léměf devatenácté stoleli. V letech dvacátých pře- 
stěhoval se do Čelákovic Jan Bohumil Ferles, potomek starobylé svobod- 
nické rodiny, držící lenni dvůr Buškovský v Hřlěkové kraje rskovnického, 
kdež přiženil se do méstské živnosti z větších, a tam polom narodil se 
jemu 6. listopadu 1827 jediný syn Antonín. Pečlivý a na tehdejší doby 
pokročilý olec posílal nejprve syna na německou hlavni ékolu Piarista 
v nedalekém Brandejse n, L., potom vypravit jej na stavovskou reálku 
a na ostav polytechnický v Praze a r. 1845, pravé když otevřena byla 



■dovGooi^Ic 



Antonín Ferles, obían CelákoTÍuký. 151 

prvá dráha parostrojná ve vlasti naSl, ubíral ae roladf Antonín do Vfdne, 
aby oddá) se na lamnl akademii vf Ivarnfnh uménf zamilorané své archi- 
tektuře. Ale jinoch do VidnS se beroucí nebyl po stránce národní již 
_ nedospěl cem, ježlo za pražského pobytu probudil se v ném vroucí vlaste- 
necky cil, který pevnj-mi kořeny utkvěl v povaze jeho. 

•. jS velikou horlivostí oddal se mladf Ferles studiím a záhy získal 
BÍ prvou cenu přeborníka v odděleni pro deskriptivnf geometrii, někohk 
dukálíl, jež jako drahý odkaz uchovával po cn^ život. Ale otec necbtét 
jediného syna míti od sebe vzdálena, i poslal jej domů r. 1848, několik 
dní před pádem předbřeznové soustavy. Fetles uposlechl a od té doby, 
po dlouhých 54 let, v3echny své duSevnf síly s pravou vzornou skrom- 
nosti a prostotou vénoval svému rodiáli a svým spoluobčanům. Již pátý 
den po památné schůzi v lázni svatováclavské sestoupili se i čelakovStf 
mS^fané v' národní gardu e mladý Ferles zvolen setníkem jejím. 

Tento druh činnosti veřejné neměl ovSem dlouhého trvání, ale Ferles 
záhy zjednal si v jiném oboru déjíSté záslužné Činnosti, v némi dlu2no 
jej pokládati za vzor dokonalého repraesentanli 
associace v omezených maloměstských poměre 
ustoupilo přežilé josefínské zřízení magistrát 
fádu, tu 25. října t. r. prvé svobodné zasi 
Ferlesa otce starostou a Ferles syn ochotně n 
své, i byl po pět ^^■l bezplatným tajemníkem i 
tomto nabyl Ferles příležitosti prozkoumati I 
dobře zachovaný archiv městský, jehož nejstai 
zápisy již z r, 1389 vykazuje. I za dob ne, 
městské knihy éelákovské byly klenotem méSt 
víci XIX. stol. byli tněSCané, kteří obsah jedn 
ního listu slavné dobrodgjky paní Johanky 
Ferles list za listem přebíral vzácné pamálky a 
místních dějin, jicbž středem bylo méslo a t< 
vzniklá, pozdéjAí Hrádek Čeiákov, z okolí pal 
svazky s Čelákovic! sloučené, jako Záluží, T 
řadě Brandejs n, L,, Přerov, Nehvizdy i j. Jes 
Ferles píditi se po pramenech i kromě Čeláb 
roku 1857 stal se přednostou smífteného okr 
k němuž Čelákovice patřily, libochovický rodá 
sběratel místních pamětí. Ž bohaté knihovny I 
soví mnohého vítaného poufienf i údaje z ději 
Rok 1861 uvedl Ferlesa na kolbiště v< 
konány nové volby do obcí, zvolen 2. března 
ského i ujal se správy města se Rebevědomfn 
sedéní nové ustaveného zastupitelstva byli po 
íiestným měSfanstvIm vůdeové lehdejSI Oeskt 
a Brauner. Když pak přiéinénim Šimáčkovfm 
pohroužil se do ní Ferles vSí hloubkou mySlei 
9 účastníků jím svolaných dalo počátek zálo 



ovGooi^Ic 



163 J. Prásek: 

v duchu ŠJmádliovo, poskytujíc menSí ůvřr za snadných podmínek a 
lerného zúročeni. Odtud aí do poslední své chvfle vénoval se Ferles 
jako slarosla icela záložně, nepfijar nikdy ni nejroenil udměny nebo 
náhrady. Když pak snesením snémornim zrufieny ústavy obilní, vykonal 
Ferles váechny práce s tím spojené a zvolen r. 1865 slurostou konlribn- 
5enshé záložny pro Čelákovice, která nastoupila v dědictví míslniho obil- 
ního ústavu. 

Za prvé Ifíletí svého starostování uspořádal Perle:t správu obce 
i jménl jejf, když pak vykonány volby nové, nepřijal jit úřadu opét 
nabízeného. Bylf pokroC-il tou mčroa ve sbíráni mÍBtnich pamělí, íe byl 
s to, aby sestavil ve velikfch rozměrech dSjiny svého rodného města. 
Nad to pokládaje se za prQkopniha, který by cestu ukazoval svjm spolu- 
občanóm, pokládal za puvinnost, aby urovnav úřad, ztistavil jej jinému, 
jehož by v úfadě radou i zkušenostmi podporoval. ToC byly phfiny, že 
r. 1865, když zřízena byla okr&snf zastupitelstva, přijal volbu do okres- 
ního výboru brandejského. V této své hodnosii 29. října 1866 vítal 
v kapitulním chrámu staroboleslavském císaře Františka Josera, i bv-l \y- 
znamenán sám jediný z přítomných českou odpovědí. 

31. července 1865 dokončil Ferles své >PameiÍ<, která ze sbrum- 
nosti neurčil pro veřejnost, nybrž věnoval své rodiné. Jest to dílo vzácné 
obsahem i Tormou ; 5180 stran velikého osmerkového formátu vyplňuje 
obsah kaligraficky psaný, v němž sestaveny všechny ■ zprávy, jichž se 
Ferles o rodiSti svém dobral, především vyt&žky z domácího archivu a 
z archivu děkanského. Ferles sám jako vypravovaíel ustoupil do pozadí 
a ponechal slovo pramenům, které slovné uvádí, zajisté k velikému pro- 
spěchu svého spisu, jenž takto nabyt ceny dila pramenného- Vedle toho 
buď sám pérem nakreslil baď kresliti dal starobylé památky, ovfem ne- 
mnohé, které se z minulých dob v Ceiákovicich zachovaly, jako náhrobek 
rytíře Jana Koutského z Kostelce a méSfana Macha Turnovského, krásny 
zvon z r. 1414, za paměti Ferleaovy pfelítý a p. Zásluha Ferlesova o ucho- 
vání starožitného inventáře mistniho jest veliká a světly vzor jeho není 
lze dosti doporoučeti obyvatelstvu tamnímu, které neprojevuje dosti piety 
k památkám svyro. Tak podivil se spisovatel této vzpomínky, když po 
letecb shledal, že se í>lén starobylé a v původní podobé dosud zachované 
tvrze — hostinec v ní umíslěný nazývá se stále 'Ve tvrzi* — po ne- 
japné obnově zmizel pi^ vodní letopočet 1579, v péknych majuskulích 
provedeny I Ukončiv historickou Část iFametii, pokračoval Ferles až do 
pozdních dob svých v letopisech důležitých událostí. Bjlo by záhodno, 
aby rodina zvěčnělého >Pameti< aspoň zapůjčila knihovně musea krá- 
lovství Českého, kde by bylo z nich lze odborníkům čerpati. 

Neblahé poměry obecni správy ku konci let sedmdesátých byly 
příčinou, že r. 1883 byl Ferles zvolen podruhé starostou. V. tomto druhém 
období staroslen^kém vytkl si Ferles úkolem, aby opatřil místní obecné 
ákole budovu potřebám doby vyhovující. Nejprve zjednal obci potřebné 
prostředky. Znalost míslniho archivu podala mu pádné právní důvody 
proti některým občanům z Hrádku Čelákova, kteří po dlouhá léta bezehtně. 



■dovGooi^Ic 



Anionin Ferles, obřen Čelákovicky. 153 

ale Deprávem drželi velikou louku v lak zraném Čelákově, na jejicliit 
základě byla loaka tato npJvySSí instanci soudni obci pfiřknuta. Po té 
přikročil Fertes ku slavbé důstojné budovy Skolnf, klcrá jest nyní niéstu 
okrasou. On sám vidélnl potfebné plány, sám i stavbu řídil, kl«rá (eď 
m&le bfti pokládána za pomník činnosti jeho. 

Kdyt vypršelo Iřdetf, ustoupil Ferles opét do úšlranf, aby přlleži- 
tosl míli osvAdčiti se ve správě obre lidé mladSf. Toliko záloinu sorii- 
voval neúnavné až do svébo konce. 6. ledna 1903 
jeStě pracoval v zájmu záloíny — a o li. budiní 
smrt zliasila svéllo íivota rouíe na oho drsného. > 
a na výsost poclivétio, se zvyky a mravy příkladný 
prostý, neUéený a otužilý. Jakkoli byl zámožný i 
moudré Šetrnosti, zaraital vSechen přepych a od 
že do vysokého věku nikdy nezastoaal. Občanslv 
válo T pravdé upřímnou údu ku vzácné povazt 
nejskvěleji nesmírným účastenstvím pfi pohřbu. 

V pamětech naSich obci a malých peněžní 
skvělým vzorem, ukazujícím, že i drobná vlastenecky 
a vavříny. Kéž símě jím položené nese bohaté ov< 



Kdyi si náš dédežeh babički 

Povfra na av. Oiittfeje. Podává Irena Pr 

Moje stařenka vyprávěla mi: >Ked som bol: 
bola bych velce ráda věděla, kdo je mi si 
divéa sa lo chce dověděl, nesmí na svatého Ond 
ani pit a večer sa mosí nábožně pomodlit, aby se 
který je ji usúdéný; lebo každá dévčica, ked sa n; 
chlapce U'<úděného za muža, a to si pamalaj: cu 
mu aj dané. Já som sn také ohcela postil, ale 
zdržat bei£ Idla. Večer som zedia malý kúSček chl» 
že sa už nic nedovím. Preca som ale Pána Boha | 
by sa mi můj budúcí ženich zjevil. No a v noci 
v koslelu a sodím v lavici. Na ráz okolo mřia 
a Velce pěkně urosily. Byl oblečený v krátkém ko 
vlasy. Do obličeja som mu neviďela, a to bolo z 
zedla len kúsček chluha. Rozmýalala som si. ke 
dobný, ale nemohla som si na nikeho vzpomét. A; 
v kostelu zrovna takového pána, jako bol ten, c 
Hned som věděla, že je mi usúzený. Ko a čo ti n* 
znala stařečka a vIS včil, že len pán, o kterém 
opravdu vzal.t 



■dovGooi^Ic 



Naze děti. 

Řada rozprav a imUertaXu na adkladě studii o Českétn dítěti. 
n. Nápévky dřtské mluvy. 

PfSe Leoj Juiátek. 

O vánocích r. 1902 byla Lidka léice nemocná a zcela nevSdnavá; 
slovíčka jsem z ní nedostal. 

Na dvorku leií Enéhu odmelen«-ho; v chléve poskakoval si též králí&k. 



Bylo jich párek. O druhém vykládá i 

I kameň připu£il *) 

a dodává k lomu: >krava se urvala, kor\-lo sletělo, tož ho připučilo.' 

Když jsem Lidku o prázdninách roku ÍW.i opél spalfil, překvapil 
mne í^tupoň, do kterého rozvilo se její myšlení. Mluví: tata, pipi'), fiifii, 
kitko^). Ví, co znamená: zahoď, polož, ovoňaj, cingilingi*), daj mi, jdi, 
bacaj*), hulaj"), zpivejl Variace těclilo činností zajímá ji více, než to 
množství nehybných předmétů j<'jilio okolí. 

2g daleko hohatíí jost 3kute;^ný j(;ji žirot a stav duševní, než jak 
se slovem zjevuje, o lom svédůí v prvé tadň, že vi i poví toliko ; ku- 
lulu'j, hapapa*], haOí"), holoto'"}. 

Koulet padalkami Jest její oblíbenou hrou; kolikrál za den klopýtne 
a spadnu, to nelze ani sčítat; že malé nožky brzo Ji holí a co chvíle že 
chce si sednout, t. J. udOInt hnpapa, není divu. A kolik téch spřežení 
hilých volkíi, vranyi'!) koni přejede denné cestou, kolikrát tu zaslechne lo 
hrubé hól! holi Ale led sama dostala dřevěného koníčka i s vozem. Ne- 
clice Jí víak sám jezdil, I proto sláU' pobízí: hololo! 

V černé noci z okiia liledá neb vidi bubu, cosi f^trnšiiélio, lajemnéhol 
Když se schová, tož Ji ncníl Kdvž kdo odcjdo, jest daleko! Zápor roz- 
bo<Íné prosloví : ni! Clicu-li čuIjo po diulié, po třetí, tož počítá jenom 
dvojím: eíče, ešče! Jak vidět, došli iMihalé obrazy du?einí. 

Nám mnohé a mnohé projevuje, povídá jediným slovem, ale méní 
se nápévek loho slova tak, že snadno odlisujeme, prosí-li jím, volá-li 
Jíjii, slOžuje-li si jim; ohzvlá^tO celou stupnici rlitění — od chlčni s plá- 
čem přes v>cdní chtění neurčitě z;iharveiié citově — styííme a rozeznáme 
toliko na nápěvku toho slova. Kápěvek li-nlo je.st tudíž podstatnou částí 
těchto úicčných, »projádřených véť, SkUidiiteíQin hudebním Iřeba si vSímat 



) lOzniaCkal. '; nli-iijíka. "j kvílko. *) hr.i dútská. ') bij. •) kolíbej, ') koulet. 
') spadnout. ') sednouL '") jeidiL 



■dovGoOi^Ic 



Kaše Jřli. 165 

téchto výrazných variací núpévných. Z nicli kliĚi i motivy v písni národní 
a jejich tajné kouzlo pravdivosti. 

Kdybychom vo vývoji mluvy clilúlí jakési stupně vymezovati, zasta- 
viti se na pf. když >]iem1uvné< k životu se hlásí samohláskami, když 
díie zaůiná si tvořit druhou souhlásku, když nápévek slova jest jeho je- 
diným bližSim určením, jeho vlastním výrokem, tož jisté stojíme na vý- 
znamném stupni, jestliže mimo variaci nápévn i nové obarvení konce jeho 

109. 
napomáhíi k k'p5i řrozuniilclnosti slova. Kdo ti dal rohlík? f^~I-^— i-H 
110/ ^^ta! 

odpovídá mi Lidka. Ifcir^^igzJ volá na otce. 
Ťa-tol 

Když by zároveň i nápěvek slova se novC skláněl pak toliko jest 
název této významné ohmOny slova, skloňování, případným. Lidka počala 
Ukto .skloĎovjít. li. července 1903, 

111. 

Poslyšme si zase výraznější nápůvky její mluvv. p^"~»^^^i ~~'J )^ 

.Kii-íi-lu. 
praví, Qknzajfc při tom na padalky ze slivek. Sbini je s kaménky a ko- 

■„li jimi. ^m^^fUj^l ^|?fp^3j5| pla«i« 
Ku-tu-lu, ku-lu-lu. ila-pa-píi, ha-pa-pa, 

n-i.mf __ 

okazuje na cosi, co jí í^padlo a Ocho ncmíiže dosáhnout, p3£^ j "Í< ~^'"T ^*^^Í» ~^ 

iU.m/l ; La-la, Tá-la, 

ukazuje lalinku'); Éfc^5í5E5§ '^^^''^ vyslovuje, ukazujíc skvrny na 

a a 
lalince. 

Matka Lidčína »Skral)e kobzole- '); podává ji oikrahaný kobzol, aby 

115. mf 116, n./ 

ho hodila do putynky s vodou: fe^^^_l^ Ě^P^"^ 

.Hoifhotani,ho,r-plu>k!. Kitko, kitko*) 
') panenku. *) lemáky. ") kvítko. 



■dovGooi^Ic 



A. Šebestová ; 



íadont Lidka, ukazujíc na jiskerliy, kicrými se bělala zahrádka. Utrhl 
jsem jich nékolik a teď so chce Lidka s nimi: ES^řĚ^irq ^ j- P°' 



— •chači chači- 



Eadit na lavc<:kii. Budo v lichosti otrhávat korunky. 
117. 



Matka Lidtina jde k studáricu pro vodu. f£ "f — ^ —t— ^ ~ » - ~3 
"^ Ma-mo! Ma-nio! 
volá za ni Lidka. Sladcíková zaíla za pÍol, jíi ji neiii vidĚli. Lidka se 



ke mné obraci: E£ -^^H-j — I — i -t-A » vyrozumívám, že jí tane na 

>Ma-ma, ma-ma< 
mysli: »mania jest pryč". 

V. V pAjiovué knib. 

ZaiiiameDala Aagiita é«beslo«i. 

IStiletf : Hérgott, pani Šebestová, tá knížka byla krásná! — Jaká? 

— No lá, »Bez olcft a bez matek.< Napfed ju Ctli maminka, potom latinek 
a pane aji tatínek se dali do pláču, jak len chlapec v lej kalžne chcél 
zapálit a jak slyáel leho bl&snfho zpívat. Máte jim zasej takovú npjakú 
púCit. — Tuto si vem, co donesl Ferda. — Á! Tú já nechcu, povídal Ferda, 
ie je po nf . . . — Ná próů? — Je přej to takový pansky čtení enom 
o paničkách, jejich (rodiCe) povídali. 

Sleiy: A mě pučte zas tak krásnu, jak ste mě pučili, víte tenkrát? 

— Nevím. — Ná uí nevíte? Tú co v ní jednym váecky kozinky ze ziala 
zkapaly. (Na lo vyváděl ^ vyprávěl Cigrúd tri pohádky pěkně s plynné 
a slíbil, íe Sak až budu mět kdy, zas donde vyváděl.) 

IStilety: Já idu vypúěit péknú knízku, ne pro děcka, to je pro 
hnibych (dospělých) lidí, naSÍ slařet^ek jii budu čistí. — Slety: A mě máte 
pučit nejakú do smíchu, to je pro telička Mářu. — 12lílety : A naSÍ chtú 
tHalícu lidu", lebo od Tfebfzskyho, sů od něho vSeeky pěknf. — Francek 
12tilety: KaSi povdali, že esli m§ nepúčíle v Brumovících (Do III. a IV. 
pokolení) lebo o Kobylu (Dokumenly), abych inú nebral. 

Ludvík osmiletý: Prosím, pučte mě hniZku. — Tol je p6kná, neČelIs 
ju? — Prosím, neej. Prosím, já ju nechcu, já chcu o naSem stařečkovi 
(Dokumenty). Sbor 12 — I3leljch ae posmívá: Pořád tproslm ne«, iprosím 
ano>, prosím, prosím.* — No lož co, dyt my tak musíme říkat, dyť nám 
to p. učiiel kážu. — Ja Sak nám taky. 

Sbor détír — Jdem si vypučil knížku, ale malú nechcem. PuČle nám 
tú, co měli u slrfCka HantoSa (Dokumenty). — Ja dyf tá není pro děti. 



■dovGooi^Ic 



NaBe dáti. 157 

— A je. Sak jejich Jožka povdal, že se pódii ni budu hrát na trávnikách, 
my eS6e vdecky ly hry neumirae. Teda sle nám povídali, že nemáme trefovat 
lidom do StitA, že se máme hrát a včil nám ja nechcete pudit. — Tož 
teda ja pafite naSemu strýčkovi, povidali. že je to tuze pékofi postaveny. 

— Ano, naSemu strýčkovi. Váecl byste ju cbcelí. Nic mu nepúčivejle 
temuto knotoví, ten každú knížku rozlrliá na mancáry. 

12, 141etl: Mále naSim púeit peknéjaí knížku, než je tátok. (Trojlístek 
DeSCastnlkfl. Slepí, hluchoněmí a zpustlí. Pro ůslavy humanitní není žádného 
aájmn.) — A nadim tú, co ste sami tiskli (Dokumenty). — Jak ti jich 
púčijú, dyž to iádnej nedonese nazpátek, popúčfvá to napFed v ceiej 
hulici. Tůtok 3Í vypuč. CO já jsem mél. — Ukááž, je pékná? — To se 
neroái ani ptat. Sak vidfi že je od Kosmáka. Od Kfena já taky rád čtu, 
ten pane pěkné pídě. — Háte Evropu? (Heilwald). — Naáim páčte Ameriku. 

— A mě nechjejakú chce. — O di ly trůbol Tobfi je vSecko jedno, kdo 
to psal, enom dyž je to knížka. (Redaktor slov, >H]asu* p. Dr. Blaho 
vyslovil podivení, ie vnaáich dědinách shánějí se i po knihich světových 
spisovatele. Co fekne kritice Bkolnl drobotinyP) 

Čtrnáctiletí: Povidali ste, že máte málo knih, tož vám nesu dva 
kalendáře, možete jich taky púčfvat. — A já vám donesu reálka (Zpráva 
reálky Hodonínské). — Tof m=a ze akole, co sem si vypudila. Přééčtite 
si ju, pant Šebestová, tá je vééélice krásná, [feba si napfed tyto dvA stránky 
prečtite, já sem jich dvakrát přečlla, BóííneCku, to je krásny, aji se napia- 
čete. NdB HantoS (251eiy) při tem hučel jak slará baba. Tatínek povdali, 
že to lemu rytířovi neměli lidi trpět, že ho mélí křápnut kamenem. Bylo 
mu (jmenoval se) Ján Šváb. 



Milá v hrobe. 

Píseú rozpravná t Bfdiovska (Smidary), Zapsal Je*. Keifál. 
(Erben Písně 469 b, náp«v 295.) 



Htám se vás. miljř panenkf, 
m^ho srdce holubinky, 
je-li tady moje milá. 
živá, zdravá, tak jakn já? 

Tvá milá dávno umřela, 
víera rok, co pohfeb měla. 
Kdybych věd£l tu cestiíku, 
co nesli moji Ančieku. 

Zvoňte hrany na vfle strany, 
umřelo mné potěáeni. 



Třikrát jsem hřbitov obeSel, 
pfece jsem mou miluu naJel. 
Kam's mi dala ten Sáteíek 
a v nĚia zlatej prstfiief ek ? 

Kam pak bych ho smutná dala, 
dyi jsem ho s sebou nevzala. 
Já se s tebou smutné louílm, 

Pánu Bohu \6 poroutím. 



vGooi^Ic 



Tance lidové v okresu hlineckém. 

Podává Dr. K. V. Adimtk. 
Trnky. 



Ze Svraloucba. 



pu - de - me lam až po ne - dĚ - li. 

II. Šly dév(ata do hospody, tancovaly „Sevee", jedns dnihej poildaJa, íe 
ji iádnej nechce, tancovaly ho, neumély ho. přišly domů, ufily se ho, pfiSly domů, 
uíily se ho. — Ve Hlinstu ipivali: Ona: Vy, řeznici, řemesnlci, to ve zvyku 
máte. íe, dyž n£co kupujete, málo za to dáte. On: Zaí toho vola diLe do slova, 
zai ho dáte, íe nic nehkáte, tai ho dáte, dále do slova. 

V 9. takte ae zpívá: E:^ ^- ^^ a v 11. taklř: P^f^^^§ 

Tanec kolový. 1.— 8. poifca, na 8. takt dvojice zastavJ, by taneč- 
nice stála v kole pfed tanefníkem (proti sobě), 9.— 14. na kaidou ítvrt potlesk 
střídavě pravou dlani v pravou dlaň, levou v levou dlaň (nebo jako v Jeníkové 
pravou dlani proti levé dlani), 15.-It>. o I oí v právo. 17. -18. = 9.— 10., 19.— 90. 
oloí obou v levo. Pak znova polka a jako prve. 



Trnky (Plácavá). 
Polka. Z Chlumu u Hlinská. 

„SeS-li, hol-ka, fci-nl-ko-va?" „Nejsem, nejaem." „HáS-)i vkapce 



■dovGooi^Ic 



Tance liliové v okresu hlineckém. 




■ Ir- ni - ci, dej sem, dej seml" „Ta-dy ji ne - mám, 



a- le do-ma mám, Pfií si, pfií si zej -tra pro ni k nám." 



ů^ej tvrdej kolát, dej sem, dej sem." „Tady ho nemám, ale doma mám. Pfíď 
si,' přitf ai zejtra pro nfij k nám." 

Tanec koloíj, Tenlo tanec tančí se stejné jako Tmty. 



I Hrozenčan na Madiléch salaší. 

Žertovná rozprávka. Zapsal J. L. Holuby 

V BoSáckych KopaniciBch >Te Špániem* mal MadiJa z Boiáce salaS- 
Ráz vo faáianky, t sobotu veéer doviedli mládenci k Hadilovej die?ke 
gajdofia, a ked sa lam viac chase naschádzalo, dali sa do lancu. Hodné 
před polnocou vkročil do izby Hrozenčan v halené a po pozdrave pro- 
sil: aby aj jemu dovolili zaspievaC a zaskočit si. Mládenci mu povedah: 
• So, len si zaspievajle a zaskočte!' Hrozenčan si ledy začal spievaf a po- 
akakovaC, ustavičné kukajúc do okna: 

„Ohjbaj sa, ohýbaj! 

Čepiíkuc' je vinno! (vídiio) , 

Kratochvostnú, duho cli f oslň ú, 

kerá ci je snannol (snadno) 

Hoře Lopenniíbúm, 

Preslrennfm chonniCkom: 

Tadze je vedená, 

Madiléch Bělena." 

Vietci přítomni sa mu dali do smiechu nad takou pěsničkou a nad 
jeho neohrabaným lancom v halené; eSte mu aj pálenky zavdali. Ked sa 
Hrozenčan liodnú cbvitu pobavil pri veselej chase, poďakoval sa za po- 
čáslovanie, dal vSelkým dobru noc a odSiel. Až ráno porozuměli .Madf- 
lovci Hrozenčanovej pesničke, lebo im v ten čas, ked ju spieval a při 
lom poskakoval, jeho kmfnski kamarádi ukradli krávu Bělenu, a hrozenskf, 
taucujůcf host, v tej pesničke upomlnal, aby sa kmfni pod oknom schnuli, 
lebo jim vrch čepic z izby bolo vídno; čo ale z přítomnech niklo ne- 
spozoroval, tebe vSetci hladeli na tancujúceho Hrozenčana. 



ženské kroje a Ifpy alezské. 



■dovGooi^Ic 



Ženské kroje a typy slezsko. 



V .1 ;i II ii i ,■ n H z V I a ; t .. v i í ^ k. 




2enské Lroje a tjpy slezské. 



Ženské kroje a typy stesské. 

Poneuje J. Vyhlídal v novém díle svém >Naáe Slezsko*, 1903, str. 
179 a d (srv. str. 166). že lidovt kroj ve Slezsku skoro docela 
Tyhynul. JeSlě před 30 lety prf mohl jsi vidéli Slezáka t národním 
kroji, nyní ani r Opavském zemském museu nenajdeš dobfe uslrojftné 
figaňny. J. Vyhlídal studoval kroje na výstavkách národopisufch r. 1893 
T Opavě a r. 1894 v Orlové. Výsledky tohoto studia uveřejĎuje se vSemi 
podrobnostmi, podle starých paméti v uvedené knize a sice ve dvou 
statích rozdllnfch, o kroji na Opavsku a o kroji na TéSlnsku. Tam od- 
kazujeme, nic lepáího posud vedle Vlukorých článků (srovn. Český Lid 
Vm., IX,) nebylo o kroji slezském psáno. Na str. 160 vyobrazena di- 
Tucha z Jaktaře. na str, 161 vdaná íena z Vlaštoviček, majíc na hlavé 
>eapka< (futermyci) s okrajem koieSinovfm, >kro1ikem<. V lelé m nosil 
od vdaných kroj ženský, jak je vyobraien na sir. 163, žena z Jarkovic, 
Na straně 164 zobrazena stařenku ze Slavkova a na strané 165 ValaSka 
od Frýdku. B. 



Hospodářství selské na Litomyšlsku na sklonku 
veku XVIII. 

Podává Aittnfa Tomifek. 

ftepa dařivala se dle iel prostřednS: zlepšovala se obyčejné, když 
se zabíjelo O vánocích (mezí 1, prosincem a 1. únorem). >Sláplo-li praue 
do řepy (pařát), lo byly hody •*) Téí Skvarkama husíma se ve stalko 
lepšilo. Při peCení chleba sázela iiospodyně naposledy placky skládané 
řepou a korenéné pepřem, tak zvané řepákv. Do posvíceni musela být 
řepa sklizena a zelí našlapáno. 

Zeli, které nyní záchodovým hnojem se ohnojuje, bývalo ohnojo- 
váno kuřinci a chudSi chodili sbírat bobky na místa, kde ovčák nejvíce 
ovce pásl. Chudší lidé kroužili zeli ze řepy. 

Len. Hlavni plodinou, která se dobře zpeněžila, byl len. Bylo 
na př. v Leiniku Sesl pazderen a Šest statků; z pazderen léch ae staly 
po Ěase chalupy. Len se v prvních Iclech ^lařil nestejné. Jednou po test 
lei se nezvedl, tu ho chodívali kupovat na Poličsko; když se zdařil, po> 
skytl znaCný příjem i obživu celé vsi. Za prvních dob (ve květu Iniřství) 
se neprodával; sepředl se na přízi a příze se utkala na plátno. Plátno 
bylo dvojí: hrubif a lenM ; mívali 16 až 20 kusů (kop) pláten. Bílilo ae 
jen popelem, vodou se kropilo a v kotlích vyvářelo. Celé kopce se bělaly 

•) tolií byly-li v h-yě viiieiiy ví-]>iov.- iinžlíj-. 



■dovGoOi^Ic 



Ženské troje a typy slezsté. 



EV li a n 11 íejn:. ]z Jarkovi c. 



.vGoo^^* 



plátnem ; dévečky nes lačíly vodo 
nositapoléral. Bud k hlídání bylo 
dosti, někde mčli dvě až Ifi. 
Dlouho do noci bfvalo veselo 
chase, která skoro viecka bavila 
se v bndácb po venku. Po sva- 
lem Jif[ poi^Cnalo bíleni a trvalo 
do sT. Ducha. Plátno vyváfelo se 
Šest- &2 sedmkrál, vždy Jednou 
v lydnu, a máchalo se u rybníka ; 
z kotle, pod kterým se topilo, 
a kde sí též brambory vařili a 
pekli, lila se voda na plátno, 
které se překládalo a zároveíi po- 
pelem posypávalo při dáváni do 
kádí. Káď byla veliká s otvorem 
ve dnu ; tlm se voda vypouštěla 
a zpět do kotle dávala. Hnobo 
žerlQ s přenášením bud se spí- 
cími déveCkami se natropilo tím, 
že boudy v noci do rybníka bý- 
valy zanáSeny, vSak soudů z lobo 
nebylo. Keždy sedlák do vánoc 
byl hotov s mlácenfm, po váno- 
cích se předlo; předlo se doma 
na člyřech kolovratech a do Čtyř 
„, . , ^, , a více cbalnp dávalo prádlo. 

btarsí íeny ve vsi byly • prá- 
dle' ; prádle dostávala len na 
klouby dú domu. Předlo se přes Matku Boží (Matka Boži kužele složí 
a svačinu naloží). Každá stará babická byla vzácná. 

\'e slatcích byly stavy Po chalupách byly třeba dva stavy; dva 
stavy, Spullf, snovadlo a dva kolovraty vyplňovaly celou světnici až nu 
malou uličku. Tkalo se někde ve dne v noci, obyčejně již od třetí neb 
páté hodiny ráno. Když přijel pacholek veéer ze stodoly, musel před 
veCeří nafezel 6—7 fiílĎ tekaniny. deveOka zatím poklizela a pak se 
předlo. DĚndka (kloudná) musela napříst tři SUniky (1 přadeno); na- 
předla-li 4, dostávala přídavek; která uméla příst hodné, byla vzácná. 
Hospodyně jřž o sv. Janě dávala fako\é závdavek (zamlouvala si ji do 
služby); též i pacholek, přadlec, požíval zvláštní cii mezi chasou. Nékde 
k vůli pFádlu drželi dévečky dvé. Hospodyně musela len zvochlovat, 
dělat obláěe ; skotáci vylřásali koudel, dělali trubky. Tkadlec dostával 
od kupy (60 loket) bochnlk chleba a 2 al, Sajnů ; kdo chtěl pMst a 
tkalčit, len si pomohl k penězům. Sedlák tržil za plálno až 300 zl- š.; 
kopa plátna, režné'7(nf byla za 22 zl. 6.; úzké se prodávalo na dlonht 



■dovGooi^Ic 



HuspodůTstvi selské na Litomyalsku na sklonku veku XVIII. 16) 

a airoké ^411' "^ králkf loket. Hlavním přfdtivkem služebnfm byl len 
a plátno. Dévečka mála siužby 12 — 14 2I. á , k tomu 24 loket plátna 
a selo se Jf '/^ míry semene lněného; zdafílo-li se lo, míla tfeba cení 
lna. Také pacholkovi se dle přáni jeho ke slu2bé 20 zl. sel len jako 
děvečce anebo '/, míry ječmene neb ovsa. Len tento se zvláštfi a od- 
dtlené od hospodářova v pazderné suáil a Ifel. Od půlnoci do puludnit 
se třelo; Iředle mela 1 grofi od kloubn a stravu. Kloub ^ 30 žemnf =r 
60 hrsti. Školák dostával 2—3 klouby Inn a plátna, co potřeboval na 
kosili a odév ; nejen on, ale vSichni domácí chodívali v plálínhách. 
Skoták musel napříst pQldrubák (15 páseml a fikoUk 5 pá^-em iluatébo: 
mnohý Školák uloSil si 2 Štěníky a za to neSel do dkoly. Svliilo se lou- 
čemi ; ka2dy si musel atfít uhel sám. Ve statku déve^ka. Sedlák i cha- 
lapnik musel mít koupenou 1 — 2 borovice na louče, bývaly po 1 — 2 zt. 
z borových polen rok už suchých délaly se dobré lou^e. Od tlus(é 
příze platilo se přadlím více, od tenké méné (12 groSA od atnky). Někdo 
platil moukou a chlebem, mnozí vybírali mfslo peněz zu prádlo žílu, 
anebo jezdil jim sedlák do lesa pro stelivo : od přívozu fůry steliva po- 
etlalo se Vi rýnského í. Plátna se prodávala vělSím dílem do Poličky 
a lifrovalo se vojska. Po válkách italských a v roce 1854 začal se již 
len prodávat, jelikol přeslal odbyt na plátna ; cent átuky měl ceny 20 
až 36 zl. Tu začala se přísti také příze hruhá (púldruháky) na hampalaS; 
p&ldruhiky se začaly prodávat han- 
dlIřĎm, kleři je po vsi kupovali. 
Lid chudší, který neměl vlastního 
lnu, len kupovat, předl, tkal a 
míval zajištěný výdělek tjdnl ni 
5 zl. Len se kupoval a plátno se 
prodávalo v Litomyšli na trhu. Cha- 
íupafci bývali ůžeji se statkem vá- 
záni nežli nyní, nebof (éž len mivah 
setý >na spolek<, ale jen na první 
uiitek. I kantorův pomocník ze Se- 
branic měl po vesnicích sblý len 
(záhon), někdy semeno dal a lnu 
neměl Žádného; v připadě tom měl 
Tětěl Škodu nežli obnáSela celá jeho 
roční Blu2ba od principála. Do r. 
1847-1850 byly spolky. Tak práce 
polní vSecka byla odvislá od se- 
dláka': který ehalupnfk měl 4—5 
niér pole u sedíáka. to byl cbalup- 
nfkl Práce v lnu, plátně, částečné 
nádenichá, ve stodole a v žních 
odvislá byla zase od chalupnika. 
Obili, zvláSlě mouka a chleba mely 
n chalupnika větSI cenu a byly Valaška ml Frýilbu. 



.dovCod 



166 A. Tomiíek: Hospodáfstvl selské na Utomyíbku- 

ve véíM oblibě neíli peníze. Kdo mUtil u sedláka, bral se na tné a 
dávalo se mu v zimě prádlo ; omlátilo-li se tfeba 30 mandel ovsa, pfevát 
si ho hospodáf neb hospodyné. Podle vélru se musela nékdy celá hromada 
v kuMch pfenáSet; po převálí hospodyttS s dévefikou vSecbo na toká stáčely. 
Mlálivalo se dle vehkoslí stodoly a statku pěti a iesti; ráno o ftesti hodinách 
polmé se již mlátilo a potmé se ze stodoly přicházelo. Každé mlslo mélo 
své lidi (>to je ná9 sediák<). VeJkerá práce byla ka chlebu. Denní mzda 
4 groSe a bochnlk chleba na tfden; sekáfi mél tét 4 groSe a bochnfk chleba 
na 1 den. (V Lubné 2 gr. a bochnik chleba na 4 dni.) Sekávalo se na 
celf den (nyní jen na '/a dne) a třeba do 11 hodin v noci se mandelovalo. 
Po skoiiúeném miáceni (veCer) navázal si mlatec olep slámy, jakou cblél ; 
také řezáči sekaniny dostávBli V4 bochnika chleba na pQl dne a od 1 Šito 
slámy 1 kr. ke stráví, a to lam, kde pacholka neroSli. Spolkafeof na hnůj 
také přťstávalo, jeliko2 nakolik sirotcích gruntií (2) bylo pronajalo. Přestá- 
vala po zařízení dráhy železné formanka; chalupnfci a sedláci začali si 
vSímat vice dobytka a obili, jtlikoZ len a plátno, hlavní zdroje přijmQ, 
se ztrácely. Nový plith, zrušeni roboty, přslovánf jetelin ménily starý 
Byslém úhorovf, kléry po rúznu se do r..l860 nékde spatřoval, v systém 
nynéjáf hospodaření trojdílného bez úhoru. Stroje hospodářské učinily 
sedláka úplné nezávislém na chalupnikovi, který z nádeníka a podčlkáře 
vyáinul se na samoslatného rolníka. 

Pastva nu úhorech, dřivé všeobecná, stále se omezovala víc a více 
jen na obecní pozemky, až v lelech TOiych ůplnĚ i na obecních pozemcích, 
rovníž i na obecních pozemcích přestala ; pastouška stala se nepotřebnou 
a skytala úlulek lidem chudím bez příslřeSí, o kleré se mela obec starati. 

Nářadí. Na síalku bylo toto nářadí: 1 fasunék, dva dřeváky (vozy), 
pluh, brány, rezai^ka na slámu. reUzy kladní, hever na klády a Sulka. 



Oblíbené poutní chrámy ve Slezsku. 

Laskavosti spolupracovníka naieho J. Vyhlidala (srovn. referát o jeho 
díle 'NaSe Slezsko < v C. 3) a s ochotným svolením si. družstva 
• Vlast* podáváme vyobrazení oblibenfcb poutních míst, kam lid slezsky 
se scházívá k pobožnostem i družným schůzkám. Prosluly je vfslavnf 
poutní chrám Panenky Marie ve Frýdku (str. 168}, chrám Páné na Bo- 
rové, fotografovaný i s lidem shromáždénym a s délmi napřed (sir. 169). 
K četným vyobrazením dřevených kostelíků v Českém Lidu řadí se na 
str. 170 vyobrazeni poulnického kostelíku na hoře PraSivé na FrfdeckB 
a dřeveného koslelíku v Sedl)ili<h u Frýdku (sir. 171). Z. 



■dovGooi^Ic 



v. Vondrát: Níkolik poháUťt z Duba 167 

Něholik pohádek z Tuba. 

Podává Dr. VAoltv Vondrik. 

4. Roman a Toman. 

Byl jeden otec a matka a lomu oci se Hkalo Roman. A Ton ze- 
mřel a ta matka ho zakopala pod stůl a vdala se a vzala si Tomana. 
A ten Toman jednou vodeSel do hostince a la matka byla sama doma. 
V tom se necu mlelo pod stolem a vona volala: tlomane, poď domuN 
A TODO to Todpovedélo: (Nevolej Tomana, máš doma Romana, já už lezu<. 
A Tona zas: >Toroane, poď domuI< A zas: >Nevolej Tomana, mái doma 
Romana, já u2 sem venku.' A vona se bála a von fek: >VBeciino mennj, 
jen zuby nemenujl* A vona řekla: >Romane, ty mᣠvoúi* a >Romane 
ty máS pěknf u£i<, a dyž menovala váechno, tak řekla: >Romane, ly 
máS píkný znby«, a von udétat haf a roztrhal 1. 

5. O vt/slouéilým vojákov. 

Sel jeden voják z vojny, dyž ut měl vysloužfno. Nemel u sebe 
jen tH krejcary. Sel skrz jeden tes a potkal tam žebráka, kerej už byl 
moc starej. Prosil vojáka o krejcar. Voják mu ho dal a Sel zas dál. 
Potkal zas druhýho žebráka, kerej byl nemocnej, i prosil taky vojáka 
o krejcar. I dal mu voják zas druhej krejcar. I Sel dái a potkal opét 
žebráka, kerej už byl na pólo mrtvěj. Vzala vojáka lítost nad žebrákem 
a daroval mu tfeti krejcar. Sel kus cesty z lesa a náhle se mu zjevil 
Bílh. Pámbu vojáka vybid, aby si zíolil tři věcí za ty tri darovaný krejcary. 
A zvolil si fajfku, aby na požádáni byla plná tabáku, aby si moh za- 
kouřit, hda chce. Druhou véc si vyvolil, že c ' 
fekne: >Sho3 do pytle!< aby už lam byl. Třet 
na níj zatluče, aby byt plnej dukálQ. Pán Bůh i 
do jednoho mlejna a požádal je. aby ho tam nei 
vodbyli. Že majf sami jen jednu ^^ednici pro si 
TO půlnoci dycky Úert. Vun se nedal zastraůil. 
že se nebojí. Sed si za sifll do ty sednice, c 
v karty. V půlnoci se strh rámus a kdož se tam 
vojáka hrát v karty. Jen se na néj uSklíbal, my 
si naproti nímu a začal laky hrát. Přišla jedu 
nž ubírat. Zaůel si s vojákem zahrávat, myslel 
podařilo se mu Voják řek: 'Skoč do pylle!< a 
ho pod postel a ^el spát. Báno mlnářoc stali. 
voják iivej. Z velkým podivením vo^lali kouki 
vjho. Slibovali mu. co si přeje, íe mu dají, s 
Voják 3el K ferlem prví a u jednoho kováře m 
a pak teprv ho pustil. Přijel do velkfho misi: 



:vGooi^Ic 



16H Oblíbené poutni clirámy ve Slezsku. 

jedna hrabeci cera umí tuze dobře hrát v karty. Že kažďfho robehraje. 
Sel do hradu a Žádal, zda-lí smi s nf taky hráU Vona svolila.. Hráli pofád, 
a tohoto vojáka nemohla vobehrát, mél pofád vic n víc penéz v pytliku. 



Dy2 byl u2 Tcčer, vomtzt:la hra lii hrnběci et-ru, a $cl spát. Sloiil si své 
tři véci na slul a ráno ilyí stal, ii<'mél nic. la hrabĚcí cera mu je vzala. 
NaHkal si, žt: jv riK-bčasnej, ale nebylo nic plátno, muSel z hradu pryA. 



■dovGooi^Ic 



Oblíbené poutní cbrimy ve SUzsku. 169 

Sel po jednej silnid a viá&l lam pSknej strom a na nfim péknf jabko 
ťerTenJ Utrlí ho « snéd ho půl, a bylo velmi dobrf. Šel zaa dál, a kdo 
jej videi, kaidej před nim utíkal Bylo mii lo divný. proC tnk před nim 



nlikaji, i#\ k poloku, díval se do vody a viděl, že mu narosily z toho jabka 
rohy. Šel za^ zpátky a utrh si hrubku a snéd f p&l, a voni mu ty rohy 
spadly. [ napadlo mu, ie dá toho jabka pfil tej hrabéci ceíi, že f taky 



...Oglc 



170 V. Vondrák! 

narostou rohy. Dal f tedy půl toho jabka, a todb ho a chuti snědla. Netr- 
valo to dlouho, a vyrostly 1 taky rohy. Hrabfi Tyhláail, kde je jakej doktor, 
ahy j[ se uřízli, a éim tIc je fezaJi, tím vic rostly. Tak rozkázal hrabi 
kdo 1 rohů zbaví, že I dostane, a kdo [ efllě vé6l udělá, že přtde to žítoL 
Ten voják fpk, dyž mu dá ly tři věci zpátky. Že I robfi zbavf. Vona hned 
svolila. Von f dal len pQI hruftky sníst, a rohy f hned spadly. Sel dál 
a potkal smrt a řek 1: >Skoč do pylleN, a už tam byla. Nosil smrt sebou, 
až se ma pAmbu zjevil a řek, lo že nesmi, aby smrt pustil, že by neutřeli 



žádný lidi, ie by jich bylo moc na svělf. Tak í pustil a myslel ai. Že 
sám pude do nebe. Dyž priSel k peklu, tak hned pfed nim fierli zavřeli. 
Šel k nebeskej bráně, zaklťpal. Svatej Pelr vodevřel a neclilěl ho lam 
puí-lit, že tam živl lidi ntmůžou jíl. Ten ho pořád prosil, jen aby ho tam 
nechal se aspoň podívat, jaký je to v nťl.i. Zpomněl si, eSlě ie má plást 
z vojny, lak si ho vyndal z pinglu. Hodil do nebe pláěE, skočil za nim 
a řek, ie šedi na svfm. Byl lam uí slo let a zdálo se mu, Že je tam 
teprv chvilku. Nemoh se porovnat se svatým Petrem, lak mu pámbu porneil, 
že mu5í napřed umřít, že lam živí lidi nesmí beji. Voják muSel ai žebrat 
svejch pět švestek a it z nebe, Dyž přiíel na svět, urai'el a přtSel do nebe 
a je tam po('nes a n)á se lam dohře. 



■dovGoOi^Ic 



Níkolik pohádek z Duba. 



6. O tajným pokladu. 



Z& slarejch časů byli v jednej vsi dvá br&třf. Jeden byl SeTcem 
a drnhej krejčím, méli vobá dvA bídu. Švec mil málo práce, nebo i sedlák 
chodil y letd bos; jedny boty ma trvaly dvé zimy. Krejčí to neměl lepil, 
protože tenkrát kabát trval celejch sto let. Déroudek jej nosil, otec jej 
nosil, syn jej nosil a vnuh u2 muSel bejt ni srno tra I nik, esli si novej zřídil. 



DřevOiiý kostelík v Sedlisiich u Frýdku, 

Tak muSeli naSi <lvá bratři, dyí chtěli bejt íivi, upustil od sv^ho uméni 
a nádeničit a cliodit do lesa na dMvi a v mdstd ho prodávat Jednoho 
dne évec z velkf bídy chtěl se voběsit. Připravil si provaz na vSIev. Tu 
uslySI hlas, skoval se do houStf a čekal Hic. Hluk se množil, hlasů přibfj- 
vnlo, Švec pozoroval, íe jich de více. A skutečné vidĚl dvanáct mužŮ podivné 
voblečenejch. iTo sou loupežnici*, vzdychnul si Švec, zacpal si uSÍ a zakrejl 
si voči, aby je neviděl, ani neslyfiel. Ty ale vcházeli do velkého dutyho 
dubu, kerej stál asi deset kroků vod ževce, a skládali z mezků věeliky 
drahý véci a dávali do dubu. Dyž váichnf v dubu zmizeli, zavřel se dub 
sám sebou. Ale po chvdi slyšel z dubu hlas: 'Sesáno, Sesáno, vodevři 
se!« — po třikrále Hned se dub vodevřel, a loupežnici z hejtmanem vyřii 



\n v. Vondrák : Nékotik pohtdet z Duba. 

ven, a dub se zavfei, >Zaropatfte se u Ti(in oa tři dnic velel hejtman,, 
tnebo tak dlouho Depridem.' Lonpežnlcí nt byli připrarenf. Za chvíli 
vykrad se Švec z houStf, posloDchal, vohifiel se na ríeckf strany a teprr 
si vodechnul a pravil: •Nejébo bude po bfdd<, přistoupil k dubu a pravil 
po třikráte: >Sešáno, Sesáno, vodevři se<, a dub se vodevfel. Švec tam 
skoCil, a dob se zavřel, a pod :<enif byla velkl jeskyně, ale sluneční zář 
tam nemohla. Přeci tam bylo světlo, to pocbáselo od zlata, stNbra, kery 
tam leieto. Švec dlouho nekoukal a nabral si peufiz, co moh, a řek po 
třikrát: >Sesáno, Sesino, vodevři Gel< Dyž se dub voderřel, vybdh a vopa- 
trné utíkal domu a vbeh celej udychténej do sednice. >2eQ0, u£ je po dodzíN 
řek k svěj manželce, kerá meméla vobad z eeho vařit, a vyndával f do 
klina Žlutáky. Žena spráskla ruce, nemohla ani mluvit. >Vid, divfs ae< — 
řek i Švec — >jen to brzo skovej, aby to tádnej nevidél.* Žena kejvala 
radosti, že má tak čipernyho muže. >Ale muSfme přece vědět, moc-li toho 
máme< řekla Sevcová, dyž I muž věechno pověděl. >Já dojdu k Sva- 
grovej pro mírku. • Švec byl žádoativej, moc-li má bohactvl, řek: >DÍI<. 
Krejiíová se divila, kam potřebuje mírku, chuděra, byla chtivá, jako soa 
vSechny žensky, ála do komory, namazala dno mírky medem a dala I šev- 
covej. Ševcová si toho nevSImla. Dyž peníze přeměřili, přinesla mírku 
nazpátek a neprohlídla í. Ale jeden žluCák voslal přilepen na dné. Krejčová 
mohla pozbejt rozumu, dy2 viděla, že měří Sevcová peníze na mírky. Celá 
aplaSená to povídá raužov. >I di, bláhová< — vodpovědél f muž. >Tu ho 
mál' — a hodila mu dukát na stůl. Krejúl moh si voéi vykonkat, ai 
konečné pravil: >ZIalo, dobry zlata< >Di lam< — poručila krejfiová. Krejčí 
Sel k bratrov. Švec se necbtél přiznat, ale dyž mu krejčí dukát vokázal, 
byl ze zapíráním v konci. Vobá se umluvili, že si dojdou pro peníze do 
dubu. Vypučili si vůz a koně, a dyž nastala noc, dojeli si pro peníze do 
dubu. Doma se vo vSecko rozdělili, a nejčko byli boháči. Krejčí chíél mít 
eSlě více, Sel druhyho dne do lesa, postavil se před dub a řek: >Sesáno, 
Sesáno, vodevři se!< Vlez do dubu a hrabal se v penĚzIch jako krtek 
v zemi. Naplnil si velkej pylel a měl se k vodchodu. AvSak loupežníci veSli 
do dubu, ale jak se podivili, dyž tam spatřili hosta, >Aha, panáčku, chytil si 
se< — pravil hejtman, vobrátil se k loupežníkům a řek: >Uberle mu 
trochu krve,> a loupežnici krejčího na kusy rosekali. >Eát6 nehdo tu muSel 
bejt, jeden člověk by tolik neunes* — pravil hejtman — ^Rozejděme se 
do vesnic a měst, a mu£íme zloděje vypátral.* bvec byl chytřejší nežli, 
krejfí, byl spokojen, co měl. Koupil si v městě hospodu. Lidi se divili, 
kde k tomu mění priSel, ale von pravil, že dědil po slrejčkovi. Mění volně 
užíval až do smrti. 



vGooi^Ic 



i. Koítál: Zafikávůni „na vSeubny iidnoci". 173 

Zařiháváni „na všechny nemocí". 

Sebral Josef Kolfál. 

Nevi-ti zažehnávačka, jaká nemoc dlovčka sužuje, užfvá Tormule za- 
HkacI *na vSecbny nemoci>; zaMkávánl se díje tfi dni pfed 
úplAkem. 

Bolesti zaZehnává takto: >Ve jménu Boha Otce! Zaíehnávám vás, 
vSecfany bolesti; déle lam — kam vás posfiá Pán Bůh sám; na pusty, 
hora, mezi kopce, trniny a isludniny'; lam se ninoile, tam se prašte 
a tomu télu pokoj dejteU Polom udélá nemocnému Iři kříže, modli se 
třikrát >OlfenáŠ<, >ZdráTas< a >VfiNm v Boha< a naposledy dodá amen. 
(Nov? Bydžov.) 

PH zažehnávánf rázných tifduháv užfvá zaíehnávaCka léto lorraule: 
>Pane Bože vSemohoucl, já po tvf ))olsl(y milosti zažebnávám bolest 
v blavě, v krku, v riikách, nohách, hřbetu. Prosím Otce, svatou Trojici, 
aby mné byla >nápomocnicf', aby z toho léla bolest vyletéia. D£te dva 
svaty na horu Olivetskou, vemte tam beránka z vlny (sici), z révy vina, 
z olivy oleje a setřete tím loho téla bolesti. Vodo, vodice, dobrá pomoc- 
nice, aE bolest přestane — a zdraví nastane!" Dopomáhejte mné k lomu 
Búh Otec, Bůh Syn a Búh Duch svat; amen. (Novf Bydžov.) 

Všelilié enameni se zařlkává tímto způsobem: >Sel Kristus Pán 
přes hory, nese na sobů tgžkej křiž. Potkat muže umrtjho, mél tváře 
medĚny a srdce kamennf. Tak té odříkám a odsilám na skály, na lesy, 
na moře, af tomuto N. (jméno křestní) znamení neroste! Samo se's adé- 
lalo, samo se ztraEl V« jménu f Otce, fSyna, t Ducha svatého.. To opakuj 
po třikrát a naposledy dolož amen. (Lužec.) 

Na všechny nemoci: 'Zažehnávám vás, nemoce, skrze viechny 
znameni a kopce, skrze Boha živfho, v Betléme narozeného, v Jordáni 
pokřlínjho, v Jeruzalémě umučen jho: Déte na hory, les) 
na hloží, trní! Máte tam tři studnice, v jedny medu, 
a v tfetf krve. Tam pité a hodujte, tomu tělu pokoj dej 
se nevracejte! K tomu mné dopomáhej Bfih Otec, BC^h S) 
svatf amen.< (StarJ Bydžov.) 

Nezná-li zažehnávačka, co nemocnému chybí, Hká la 
Otce, Syna i Ducha svalfho! Začínám žehnati. Boha Oti 
Boha Ducha vzývati: Oustřele, růže. nátko. áoSky,*) nálevl 
ment a neduhy, déle na skály, na hory! Mále tam tři sti 
vody, v druhy krve, v třetí pisku. Tam se vody naalřet 
zobejte, krví se obmejte a tomu iélu pokoj dejte! K ti 
t Otec, tSyn, f Duch svatf!« To se opakuje třikrále, na[ 
amen. (Zachráěfany.) 



•) SoSky — boule „vyvalení" = vyvinuté. 



vGooi^Ic 



čarovné posílání vlkú na dobytek za Viléma 
2 Rožmberka. 

Podává Hynek Grvaa. 

Sluíebníci roimberštt mimo jiné viei oznamují Vilémovi e Boim- 
ber&a, íe pastýři čarami posílají vlkjf na dobytek a téi kotulif svfmi 
působí, ie lovei nemohou eviře gabtti. Na Krumlove 25. prosince 15S7. 

Službu svú rzkazujem urozeof pane, pane nái railoslivf . Pan Baoh 
rafi dáti Vaáf Milosti zdravf i jiné vjecko dobré, toho bychom V. H. 
TfirnS rádi pFáli. Kdež Sle ráčili nám piáli z strany klIéÚT, kteréž jeat 
nebožtík OltnSLanar*) niél, od V. U. pokojů i také od Její H. paní ma- 
teře V. M. také od zakřiSly, i sou V. M. vSecky od téch pokojůr zape- 
detény v Škatuli, po Prasslovy V. M. odeslány. Také svélnička nebožtíka 
Oltnílanara jťst zape^etSoa do dalšího poruCenf V. H. Také ty novf po- 
koje sou znpečetény, kdež Její M. kněžna svf Tíci mili ráéí. Také ten 
přední sklep u zakfUty jest zapečetěny. Také V M. oznamujem, ie ten 
mnich v Koruně vždycky honí zajíce a ieckams rozdává; aby se mu od 
V. M. psalo, aby v tom nějakou míru choval. Také V. H. oznamujem, 
že ti pastejří lidi štelují, chodíce po všech žebrají a vyžehnávají dobytky 
svejmi óarami a povérky. A kdo jim nechce dáti, tehdy mu vlky hrozí, 
že jim mají dobytek trhati, a již jim dobytek dáví. Dva sme vzali. Sou 
trestáni věži, ale málo na nich plátno jest. Náleželo by jiny trestáni na 
ně. Také lovci na tejden byli v Frimbnrce, Nemohli nic zabiti, ani jim 
nechtěli sleZeti, když sou se nažrali, pro jich lotrovsky čáry, kdet sou 
se slySeti dali, když oni nechtějí, íe nic nezabijí. A tak se V. M. Telká 
Skoda na zvěři děje, že málo kcrej den. aby néklery zviře, druhdy i dví 
nesnědli. Včerejšího dne jednoho přivedli z Volar. Jest o něm zpráva, že 
by také právej bejti měl v téch úarách. A také pravi pěší, 2e by jeden 
měl bejti r Dobřících, vopata Vyáebrodského vsi, že by těch váech mistr 
měl hejli Zakládá se s sedláky, na klerú ovci ukáže, že mu ji vlci ve- 
zmou. A tak lidi sou před ním v strachu, obávaje se, kdyby mu v čem 
ublížili, že by se nad dobytkem mstil, jaki pak lišmeistr i Choustnickf 
o lom dobru védomost máji, A vlků okolo ty vsi vždycky mnoho jesL 
A tu Škody Činí okolo Brloha víudy na dobytku i zvěři, že již ovcí ne- 
smějí na žita hnáti. Bude-IÍ jim taková věc trpĚna. bude lidem těžko. 
Protož V. M. takovou věc oznamujem, co dále o tom poručiti ráčíte, tak 
se zachováme. Také V. M. oznamujem, že nebožtík Oltnštanar dal přivézti 
sobě dva sudy vína. Rozuměti tomu, že by chtéla jeho žena je prodati. 
Hodily by se pro J. M. paní starou, i také J. M kněžně, neb sou letoSnl 
psota. I měl nebožtík od V. M. pěl for ryb. Mohlo by se na téch peně- 
zích poraziti. Co dále o tom poručili ráčíte, tak se zachováme. Pán Buoh 



') .AlteuSteiuer, purkriibi Krumtiivsky. 



■dovGoOi^Ic 



Čarovné posíláni vlků na dobytek za Viléma z Roímlierka. 175 

ni dáti V. U. dobfe a átastné se míti. Datum na Krumlově, v sobola, 
den Božího Narození léta Pánfi 1557, V. H. porolnf sluiebnfoi. 

Urozenému pánu, panu Vilímovi z Roimberka a na Krumlově, pánu 
nafiemu milostivému J M. 

Poznámka o vyřízeni: >abysejimi (snad uvězDénfnii pastffi) odtud 
nehýbalo do dalsfho poručeoN. BfezanAv regest: 1557 vo pastejřlch 
a vlcích 25. Decerabris. Orig. pap. v kni2. ar<;l)iv6 Krumlovském, sign. I. 
6 C, 1 '/,. 



Lidová kuchyň na Poličku a Náchodsku. 

Sebral Jos. Šulc. 

Kyselo jest v3eobecng známé podkrkonošské jídlo; jest to za- 
kvaSená polévka, jež obyčejné jídá se s brambory (lyto se buď >přiknBujI> 
iicb rozkrájejí do kysela). Do kysela přidává se nejéastěji kmín a suSené 
houby. V každé světničce, zvláaiě v zimě, mají na peci >kvaBák<, hrnek 
to pro kvas. Drn, bandorová oadivajna 6ibandorka jest 
pokrm připraveny ze syrových bramborů; tyto se rozatrouhajf, osolí, pFidá 
se hrstka mouky, nafiel se kaSe vlije na pekáé politf dříve horkým máslem. 
Podobné připravuji se kramfleky; ka3e peCe se přímo na plotně, nikoliv 
na pekáči. Pokroutky či placky bramborové pehou se jako kram- 
fleky, tfeba vSak bramborů vařených a vfce mouky. Kyselo, brambory 
>na loupaékn* s máslem a tvarohem (n chudších jen s tvarohem, ba 
a nejchudálch toliko se solí), bandorka, kafe a chleba jsou hlavní stravou 
naéebo lidu. 

Slepý buchly, léž s I í v o v ý b u c b Ly jsou knedlíky Švest- 
kové- Knedlíky vůbec slují vařeny buchly. ObyCejnou xlravou jsou 
též chlupatý buchly ůi cUlupaěky; jsou lo vařené knedlíky 
ze syrových bramborů, polilé máslem s cibuli. Pobožný buchty 
připravují se podobně jako >chlupafiky>, třeba vSak dříve brambory 
uvařit). Pouětěný buchty jsou moučná vařené knedlíky, jež do- 
staly jméno od toho, že se téslo pouStl se lííce do vařící vody. 

Hladká ančka jest mléCná polévka. Jaheinfk éi rejžák 
jest druh nákypu z jáhel a rýže. ŠEoucha"-" '•'• i-i"*--* i.-"~- 
b o r y {žertovně kúafaný brambory) 
jednoduše; oloupané brambory se uvaří, varečl 
máslem a cibulí, někdy i kmínu í^e přidá. Oe 
• ACouchancQi. Ukrop vaH se i v jiných I 
z vody a chleba, do niž přidá se soli. éesne 
Měl není jest polévka s drobi-nkou. Pop 
známy. 



■vCio'~>i"'Ií^ 



Studie jirol. K. Rozuma o feské keramice. 



Studie prof. K. Rozuma o České keramice. 

Další ukázku podává vyobrazení na sir 177, poMzené jemnoD pero- 
kresbou pro C, L., od prof. K, Rozuma. Díbán pocestného c«cho 
rybáhkého, česká práce, je vedle ráiovilé vfzdoby opatřeu skapinou ryby 
s rakem a uniílfm ornamentem, složenfm ze třf ryb. Skoda, že se ne- 
dopálráváme uii^elio o jeho p&vodu, o mistrovi a dftnfi. 



Ukázka lidové řeči na Mladoboleslavsku. 

Podává Barbaři Hsblivi. 

3 Přirovnání, pořekadla (fráze). Hoch pěknf jako kytka; holka 
óerslvá jako korotrieka, jako lusk {k tomu ironicky dodavek:) a pod 
luskem jako hrachovina; jestliže se snadno zamiluje, je chyllavá jako 
louú. Kluk má hlafiékn jako makovičku, o&\ jako vejdumky, hubu jako 
potáé. O tlustém: je jako balik, jako Spatik, jako jarmara, jako slelnf; 
o hubeném: jako kosinka, jako doíek, jako lltavka (Uurá busa), jako 
vykrmený (soupraáf) áindel, jako lenaiy vrabec. — Mrzutý kouká jako 
sůva z nudlf, tichodlápek chodí jako kozí duch, pySny mysli, te je z mouky 
(= lepší než jiní). — Nemotora je hloupý jako Mikšovy boly, jako bulfk, 
(ironicky:) je Šikovný jako brom do police, je ichytrej Jako bránivá kočka, 
dyi jí mySi vokousaly nos<, je to >ka3áli]m na truc prasatfimt. O tlustém 
a líném říkají: >Takovej mandavák (= druh bramborfi) podělá ty práce<. 

— Zlostný staví se jako křeúek, llnf jako valach. O nemiléji: Mám ho 
rád jako valach hríbé. Mokrý jako myš, urousany jako káně, suchý jako 
troud, křehký jako marcipán. Slepice téžká jako bahno. Plotna červená 
jako pentle. — Krátká Ihůla: Trvalo to od Štědrého večera do vánoc; 
odklad na dlouhou dobu: až koCička vajíčko snese, >ai po Ká^iný avarbé*. 

— Na svátek svatého Délaje ^ ve všední den. Délá jako Debožlfk Středa 
(o lom, kdo něco délá Spatné nebo zbyteéoí). Já rád polívku z černýbo 
hrachu = kávu. Nemocnýmu se Jehčilo, narostla mu krev, ale potom ui 
to rychle šlo ke kraji, vrhnuti ho pfelrhlo; pHšla sem lam, zrovna pra- 
coval k hodince [■= umíral). Začněme 3 konce (= ze zadálku). Zde po- 
lovic lidí jde k lesu (cbodi do lesa na práci). Je ta cesta ke kopci? (do 
kopce). (Hekla mu svine s čepem ::= je Spatný hospodář. Mrzutému >ne- 
může síň do seknice', chytrý »má pod čepici«, všetečný 'vl, co má císař 
pán k vobédu< Rozum je ve 24 lelech vymetalý. Néco se tak zaloií do 
hlavy vod svobodnosti = clovšk ai to pamatuje od svobodných leL Dyi 
nécn není Zené vhod, semele si na muži. Ten by nám žádnou díru ne- 
zaleh' ^ nezpůsobil by nám překážek aní obtíží. Světlo jim tlouklo mezi 
voči := jasné jím svítilo. O téch, kteří zbudou u muziky poslední, tíkárá 
se, že 'Vynášeli basui. 



■dovGooi^Ic 



k'^k'\ 



Ukálks lidové teti na Hla<<oboleslav»ku ]77 

Sesilovánl vf znemu slova: Povfdám pravdu pravdoucí, je to 
machua rozmáchani, ílironda uibrondaná, lenoch lenoSná, blázen bláznivá; 
ty holomku s holomkem, takovf handěra a kandérou. 

Nadávky: ImperdyiiDtskf kortyzouni! Akratiiencke) náhybol Ná- 
ručního volu bratr. Dřevo, sa kterf vQI Ubá (:= chomout). Vrtanf dřevo 
(=; trouba). Kuchařka vod pana Nechuty, kmolra 2 Ďoubalovic, haladrJe, 
perculfna Koukej vole (při lom 
BÍ ukazuje na krk: dvojsmysl a 
slovní hra: voc. slova •vůl< a 
acc. slova »íole<). Telibskjm fikají 
.horáci. (v Telibi = na horách; 
ali .na hora< [= do Tel] na .vo- 
žinkyc) ;Climéfi£lí jsou •Shxí< (do 
ClimĚřic = do Sax); Semečlí (lidd 
ze SemCic) jsou Hamburáci. »Vod 
Cáslavé přej auu lidi spurny, ne- 
lidský jako Uhri.. 

4. humor litlový. Malému ra- 
dlvají, aby si naplil pod noby; 
velkému dáme cihlu na hlavu, aby 
nerostl; dlouhému říkajf >bidlo< 
nebo 'lávka' a >vodnesou ho na 
dvakrát<; tlustému slibují, ie ho 
daji pobit, >dáme mu vobruče, aby 
neprask'<. >vyboř]me dvéře, aby 
proSeU. Kdo >jedl hloupou kaSi<. 
koho >krmili vařečkou místo lžici<, 
komu >slepice snédly zrnfCkai, len 
jest a zQstane hloupým. Vypravu- 
je-)] mlsnf, co rád, přeruSi ho né- 



Okrasii rytiáfského díbáiiu cechov- 
ního. Kreslil prof. K. Itozuni. 
CMký Lid. XIII. 

jteopM •'■■■■ 



m" 




178 Dr. V. Nováíek: 

kdo: >NáS sloaha taky rád, proto Je v pastouicet. O lakomém říkajf, 
že >všecko dá do pořádku, až ztratí žila z bot7>. O chatrném baráku: 
>Je to pod tři Stoky, má to střechu až na zem. Polřeboval by rodiíAi 
(^ opravy) Když zemřel zedník, *praálil Ižicej*, když myslÍTec, 'Za- 
střelil ho nebeskej myslivec<. 'Takový house nedochcíply. nejlíp mu 
podepsat vandrpuch a poslat ho na véčnosL* Nemá-li ženská náležitě 
upravenou sukni vzadu (rozparek), volají ria ni: tBIejská se!< nebo: 
• Nechala ste votevfenou truhlu, kouká vám prádlo.< Byl to chlapik mu- 
zikant, umel brnkat na pomello. >0 peníze Je hej, mezi tidma Je jich 
dost. Ale já se mám taky dubře, v zimě chodím ke zdravé na procházku 
(t. ). nemám co délati). Jenom se ženou mám trápení; musím Ji dycky 
prosil, aby mně probudila. |dyž mám žizeů, ale vona vo tom neví, lak 
mé nezbudil Matka poslala synka pro hůl, kloufiek se vrací za dlouhou 
chvíli a máma ho vítá: >llž nese& protokol? No tak poď, já te s ním 
vobnesu!< Zedník piilká kamaráda upraveného Jako z práce a povfdá: 
>0 ty Štveráku, lo sh tak schválně pocákal boty vápnem, aby lidi mysleli. 
Že mᣠpráci, a počkali tí.< Folícajlská vyhlááka: >. . . a zároveíí se za- 
hazuje, kdo lam (v obecním hlinovníku) ten písek bere. aby to lak ne- 
nimral.< 

5. Přísloví. Co nechceš mít, jen lo puč. KaždeJ si hleď svjho a 
konec krámS. Dělá se podle dobrf svačiny. Po dobrým vobédé Je dobře 
hodinku pospal, po spatným ani nevstál. Hnůj na dvoře, zlato na poli. 
Tluslej pes, bílej dřez, vypraná bandra déveCku vdává. Než se velká 
vobrátl, malá mandel vomlálí. Dyž ženská pere. čert ji bere; dyž chleba 
peče, Jen se vzteče. Padesát sedláku, sto bot. KaždeJ sám rád z bláta 
vyleze. Ani dvoje podmáslí není stejný. Kdo í<ám sebe chválí, má vzdá- 
lené přátele. Nadávky a pomluva iiemajl háčky \= nechytí se toho, kdo 
je křivě pomlouván). 



Křivopřísežník na soudu mezním „pod drnem" 
náhle zemřel. 

z kata>tráln']di akt vy|isnl Dr. V. I. Neviítk *) 

Kommisse visitafiní, Jejímiž íleny byli Jeroným Hlyna. opat Želivský, 
František Leopold Voračický z PabĚnic. Václav Vražda z Kun- 
valdii a Jan Augustin Klauzal, ve své zprávé si>psané v Načeradci dne 
12. září 1715, uložené pří katastru statku NaČeradeckého v archive 

zemském království Českého, má laké staf následující: 

•) Pozn. red. Podrobnosti a vyobrazeni soudu mezního, při němi pH- 
sabajict v riibási stál v liroliě vyltopaném, maje drn na hlavé. vii Zlhrt, 
Český Lid Vi. str. 2ti5: Přisahá mRini v hrobu nebo pod drnem; prof. 
i. Ne doma. Spor o meze a přísaha v hrobe, Český Lid XI. 236. 



■dovGooi^Ic 



KfivopNseínJk na soudu meínlm „pod drnem" náhle lemfel. 179 

tNacházf se taky v knihách sádnanicli chráma Páně av. apoítolA 
Petra a Pavla v mésté Naferadci zaznamenáno, že k záduSl náleží jedno 
pole nad KocoaroTou Jizbícl ležící, jenž sluje soudné, a nestojí, co se 
z ného dávali má, leží na hranicích Slavt^linskfch, Daménických a Nai^e- 
radakfch při vsi Jizbici. To pole prolo se menuje soudné, jakž při viaili- 
rovánf tíi-h vSech třech hraničních gruntů osedifeh zpráva dávána byla 
(o Ěsmí již také pH iprávé Daměniclié zmínka uéinéna jest) a posledně 
ouředni oaoby a starSí z obce po vykonané přísaze zprávu dávali, mezi 
nimiž jeden byl Václav Koukal 75 let stáří, že za Času primasstvl Daniele 
Koukala, otce tohoto Václava Koukala, v přiíiné toho kusu pole, které 
asi pod 3 strychy bytí má, rozlifiné hádky a soudy bfvaly a z It^ch 
vdech třech sídel obyvatelé sobě tož pote přivlastniti chičli a dráhny čas 
o to se k vrchnostem sháněli, posledně ale od kr. ouřadu krajského na- 
řízeni přišlo k ouřadu Nafieradskymu, aby to interessirovanym stranám na 
přísahu dali. Kdež souce povoláni jeden Slavétínskf z RlSnice sedlák, 
který prve jistil, 2e jemu a k gruntu jeho náleží a prolo ho žádal, když 
mu ale s dobrým napomínáním na přísahu podáno bylo, přísahat nechlěl 
a od toho upustil. Pak měl přisahat z Jizbice poddacl k Načeradci, a taky 
nechtěl. Posledně z Daraěnic jeden se luze nutkal a to pole míti, Že jemu 
náleží, žádal a ačkoliv kolikrát napomenut byl, aby se křivé přísahy va- 
roval, vždy upustiti neťhtěl, tak že u přítomnosti celého ouřadu Načerad- 
ského a mnohých z obce léž tejkajících se interessirovanych sousedův 
hrob vykopán byl, tyž sedlák do kofiile svlečen, pobftslem 
opásán a kus drnu na hlavu postaveno a s tím jednoa 
nohou v hrobě stojíc a druhou na hrobě klečfc přísahu 
vykonal, kterou jemu písař radní z Načeradce Seti, a jedlé tf nevy- 
konal, zCernal a umřel, tu také v lom hrobě pochován jest 
by). Od té doby lomu poli .soudné' říkají a žádny se ho ujíti nechtěl 
a jakž zprávu Damčničtí sousedé při visitirovánl té vesnice a téhož pole 
dávali, tenkráte to pole s povolením interessirovanych stran k záduSi 
Načeradskému s poplatkem připadnouti mělo, a ačkoli v skutku se plat 
posavad nevynacházl, vrchnost ale Slavélinská i pan MySka z Daménic 
prohlásili se, že spokojeni sou, aby k zádufif Načeradskému užitky z něho 
obráceny byly.« 

Némý zvon promluvil. ') 

Pověst Z Ledečska vypravuje lan Valcha f. 

V 16. století žil na hradě Ledeč^^kém slalečnf a bohatý pán Jan 
Burian z Řlěan. Mélť pry vedle mnoha zboží ve hradních skle- 
pích jedlé plniěké tři kádě peněz! Tu najednou vypukla válka a Jan Burian 
s družinou svoji vytáhl do boje. Před odchodem viak učinil náležité opa- 



') Povést lato osvĚlIuje vrnik zvukoslovného úsloví, jež podkládá hd hlasu 
velkého zvonu v Ledfí, jak uvedeno v rozpravě léhoí autora: „Co vyzváněj! 
zvony". (Viz Český Lid XU. sir. 39.) 



180 J. Valcbáť: Němý zvon promluvil. 

tření o raajelkn svém pro případ, ie by se z vojny nerrálil. Uslanoril 
mimo jiné léi, aby, — neTrálí-H ae do Iři let, — í penéz, v kádicb 
uloženích, ulit byl velih} iTon, kterj by na vS^nou pamét nesl jméno 
jeho Jan Burian. Než se kdo nadál, uplynula Iři léta a o |>anu Janu Baria- 
novi nebylo dosud ani vidu ani sltchu. Pribuzni jeho domuivajíce se, íe 
v dálných končinách slibla jťj nijaká nehoda, pomysleli na to, aby odkaz 
jeho vyplnili. Rozkázali tudlí peníze ze sklepů vynesli a ulili z nich mo- 
hnlnf zvon, jemuž dáno jméno >Jan Buriam. Když zvon byl hotov 
a slavnostně na věž vytažen, cbt6li zkusiti, jak bude zvonili. Každý z pří- 
tomných osadníkS byl zvřdav, jakf zvuk vydávali bude zvon lak vzácný 
a drahý. Váak nastojtel KechC zvoníci sebe vlče se namáhali zvon roz- 
houpali, tyJ: se ani nepohnul, aoi neozval. Viseli ve věži němý! Mnoho 
se o lom mluvilo, a rozmanitých příčin se lidé dohadovali, ale znenáhla 
i událoi^t tato upadala v zapomenutí. A tu jednoho dne zavzní neoče- 
kávané z véžo kostela Ledeťského slavnostní a neznámé zvonění, jež po 
Sirém okolf ^e rozléhá. Lid vzrušen chvátá ke kostelu, zvoníci na věž, 
a hle, co lam spatřují? Novy zvon, o jehož rozhoupáni před časem tolik 
rukou marně se bylo pokoušelo. í^ám se pohybuje a jásavě hlásá: 'Pán 
Jan Burian jede z války<. Vzpamatovavše se poněkud vyhlédli z véže. 
a nové překvapení se jim naskýtá. Pan Jan Burian vskutku vrací se 
s diužinou svoji domů. ttadosl lidu jpsl veliká, a do toho vSeho mísí se 
stále slavnostní bks zvonu, jenž neustává a neustává. Zvonici snaží se 
jej zastaviti a umlčeti; ale jako druhdy ukázalo se vSechno úsilí lidské 
marné v pohyb jej uvésti, tak opět marno bylo jej zastavovati. Tu sestu- 
puje sám pan Burian z bradu svého, sloupá na věži a přiblíživ se ke 
zvonu klade naĎ dva prsly pravé: iDosí již, dosll Děkuji ti, Jene Buriane, 
ie jsi mé tak uvItalU Sotva domluvil, již zvon se zastavuje a umlká. 
Od té doby byl vždy rukou zvoníkových posluSen, avSak nezměněnĚ stále 
do okolí hlásával: .Pán Jan Burian jede z války.. Též otisk prstů páně 
Burianových na něm byl spatřován, až r. 1806 požárem rozlit byv, umlkl 
oa vřky. 



Slovácká rodina z Dubňan u Hodonína. 

Kroje slovácké z Hodonínská vyličil jtž v řadě studií Jos. KK-aíla 
v Českém Lidu tak důkhdně, že není potřeba dalSich slov Siřiti. 
Sbíráme jen daiSÍ a dalSÍ varianty obrázkové. Na sir. 181 představuje se 
spokojená rodina z Dubťian, matka s dvěma dcerkami a synkem. Kruj 
není sice již Ink ryzí, jak jeho starSi ráz známe z článků Klvaflových. 
ale pres to, přes novotiny některé je zajímavý, a vedle toho přibrali jsmo 
obrázek i z toho důvodu, že znázorňuje charakteristické typy iidu ta~ 
měj Si ho. R. 



■dovGoOi^Ic 



J. KoLiopas: Vodiitk na MlaJobole^lHV^ku. ]8t 

Vodník na Mladoboleslavsku. 

Podává Jan E. Ktitpat. 

Asi r. 1840 vraceli se ze £nf sekáCi domů k Turnovu ze Závodí od 
Mělníka. I vyptávali se jich, co lam je nového? Jeden z nich vy- 
pravoval: Když Ael doinA, zastavil se u Šlépánského přívozu na Labi 
v ho^podfi na piv6 venku. Tu tam přiSet nSjaky malf élovék, sedl si 
šíranou, hospodskf mu přinesl pivo, on chvilku sedel a pil, pak odedel 



pryí, ani nepromluvil. Seltáí si ho povšimnul a videi, ze mu kape ze 
toáu voda. I ptal se hospodského, jestli ho zná, 2e vypil pivo, a odeSel 
bez zaplaceni. >Bodejf bych lio neznal,' odpovédSl hospodsky. >To je 
Nastrman, a zde bfvá Často na pivA, a 'dycky mi laky poví, když nékoho 
utopí. D.ies mi venku pravil, íe jde zas nějakého ŮtovĚka utopit na přívoz. 
Snad byste lo nebyl vy?> Sekáé se lekl a rozmýšleje se řekl, že pres 
vodu se převézt nedá, dokud ten nčkdo tady nebude utopen a také íekal, 
až se doCkal Za chvíli přijel koií a párem koní, vjel na prám, aby byl 



■dovGoOi^Ic 



182 B. Franěk: 

na druh} břeh přelezen. Převozník Sel. Když pHjeli do prostřed Labe, 
kde je nejv€Uí hloubka, pofal se prám viklati. k jedné slrané nabfbatí 
a potopovali, že to převozník ani s nejvélSfm namáháním udrželi nemohl. 
Koné se poCali plašit, a k jedné strané prámu couvat, kcSi chtéje je 
udrželi, vatoupi! až na kraj prámu a smekl se do vody, voda ho spláchla 
do hlubiny a byl pry6. Takových a podobných kousků se lam přihodilo 
více. To mĚlo za následek, že proti vodníkovi povstala nevole a žaloby, 
a všecko se snažilo, ahy vodníka odtamtud vypudili. Nemohli se ho váak 
odtaiiilud zbdvif, až pozdéji tamtudy cestoval nějaký >MaryjáS* nebo 
Marinář od moře a len allbii, že jim za dobry plat od vodníka pomůže. 
Všecko se léSilo a co možná slibovalo, aby toho nemilého obtéžovatele 
spro^l^ni byli, neb nikdo před ním životem jisty nebyl. Marynář si nej- 
prve opatřil lyčeny provaz a pak čekal, až se vodník objeví. Když ho 
spatřil, svolal lidi, dal jim Jeden konec lýkového provazu držet a poruCil, 
aby táhli, až budou krvavé prouhy na vodě vidfit. ly prouhy že budoa 
2 jeho krve, jak ho vodník íkrábat a Irhat bude, ale aby hodné z vody 
ven táhli, a kdyby nemohli uláhnout, aby si zapřáhli koné, že má vodník 
velikou sílu, a on Že ho tím provazem sváže, a takovf provaz že vodník 
nepřelrhne. Hned se ry<-hle svlekl, vytáhl z kapsy klokočový růženec, 
navlekl si ho přes hlavu těsné na krk, a provazu druhy konec do ruky, 
vskočil do Labe. >Naí ten růženec?< plál se jeden z přítomných, a .Mari- 
nář mu jeSlě ve skoku odpověděl: 'Kdo má u sebe taky růženec kloko- 
čový, toho vodník neu(opí.< Ve vodě chvíli hledal vodnlíia, aí jej nalezl, 
lapil a vázaL Vodník se bránil, Škrábal a trhal Marináře, až z něj krev 
tekla, ale on nic nedbat, až vodníka pevné tím lýkovým provazem svázal, 
a na břeh dal znamení, aby láhli. Ti na břehu nemohli ani hnoul, jaká 
byla tíž, i zapřáhli pár koní, zapřáhli jeStě druhy pár, a pak vodníka 
teprv vytáhli z vody ven. Vodnik prosil Marináře, aby ho nevypuzoval na 
sucho, ale raduji někam stranou do vody. Marinář mu to na žádost jiných 
přislíbil a vypověděl ho kamsi do jezera. Marinář doslat zaplacení, odnesl 
vodjiíka a od těch dob měli na přívoze pokoj. 



Dočesná na Rakovnicku. 

Ze vz|juminek svě t m.-illiy podává Bok Franík. 

Po žních, když chmel dočesán a tyče sneseny do bráhů, oslaven konec 
letní práce dočesnou (doOeskami). Děveíky uvily věnec z klasů obil- 
ních, květin luSiiích i zahradních a několika větviček chmele. Hospodář 
zabil ovci a připravil trochu piva, hospodyně napekla koláěů a rofalikŮ 
(koleněů). 

Před večeří vytratila se nejstarší dĚvečka ze světnice a vracejíc se 
nesla na rukou věnec, předstoupila před hospodáře a hospodyni a říkala: 



■dovGooi^Ic 



Doíesnů na Rakovnicku. 



183 



>Ná9 mil} pane hospodáři, paní hospodyné I Bfih jesl, jenž nám ráčil tu 
milost dáli a hojné tnĚ ve zdraví přestáti. Vám laé toho požehnati, co 
již ráéil nadélili, důkazem na£f láeky budle obilní klásky, jež ve vřnci 
tu spojené máme a vám s radosti podáváme. Pfijméle je z rukou naSich 
tím jménem, by byl Pán Bůh až na vždycky pochválen.' 

Potom se večeřelo ; byla polévka, skopové maso s Česnekem a 
knedlíky, konečné koláče. Po večeři se zpívalo ; byl ta i flašinet, při 
oémž si chasa zatančila. Z písní uvádím tyto : 



E^;Ť- ^ig ^5gřESEěĚgiÉÉ^^Eg^ 



1. Na po-li se da-ří vSe-ho druhu zboží, 




- if dar. 



2. Po skonCené práci den se nám nkrácí, s veselosti je ztráven 
z toho ať je Bůh pochválen od nás váech na veky. Amen. 

II i. Hospodáři, hospodyné, opét skoníily se vám Žně, Bfih nás 
chránil a vás hájil, od vSÍ Skody vás ochránil, [: tratala, tralala, to je 
píseň veselá. :] — 2. Po sktizunku váí uurody zažili jsme s vámi hody. 
Bůh váa při zdraví zachoveo stavu 20 lo). Prelát, opat, abatySe, pře- 
vor, převora, .Gommendator 10 tol. SvobodnJ pán nejsouc 2 stavu 2 fl. 
uh. Z zemanQv v zemi 1 (1. uh. Jednoho z zemanQ sirotci r zemi na 
mísIé otce I (I. uh. Páni s svou Tjpravou na stavu rytířského zboží 1 fl. 
uh. Neusedly zeman v službách panskfch 1 fl. uh. Cbudf zeman v městě 
vedle pfiležitosli 1 tol. aneb 36 krej. Obecní duchovní aneb farář 18 kr. 
Školní služebník anebo Skolmistr IH krej. Zvoník anebo pisaf kostetni 
6 krej. Přední měSEan 1 tol. NeusedlJ advokát 1 tol Neusedlf jnbiljr 
a jiný handisman 1 fl. uh. Neusedl^f faktor 1 fl uh. Neusedlý Nydrland 
1 fl. uh. Neusedlý Skol 1 fl. uh. Neusedlý boudnl kramář dle příležitosti 
1 tol. anebo 36 krej. nebo 18 krej. Překupník 1 lol. Obecni cechu uží- 
vající v městech 36 hřej. Obyvatel v městě neměníc svého jména mezi 
jinými 18 krej. Predměstník Okr. Putnář svířky nosící 6 krej. Dryjáíník 
ve vSÍ zemi, toliko jednou proti přiznané ceduli 1 tol. Tak také i žid 
v zemi handlující proti přiznané ceJuli jednou 1 tol. Usedlý žid přes 
20 lei stáři 1 tol. Ten, který by přes 10 let byl, 36 krej. Dvořák, sedlák 
pod léno, dědiiSný áolc. krčmář, svobodník 1 lol. Obecní dědiěnf sedlák 
36 krej. Dédičný zahradník 9 krej. Usedlý zahradník 5 krej. Chalupnlk 
5 krej. Obecní chalupník 3 krej. VesĎáckej řemeslník 9 krej. Mlynář 
přední 1 tol. Spolu mlející 36 krej. Neusedlý úředník 1 lol. Neusedlý 
úřední anebo dvorský krejĚÍ 1 lol. anebo 36 krej. Nájemník 1 lol. V zá- 
stavě držící rytířského ělověka zboží 1 tol. V zástavě mající selský statek 
36 krej. Vovfiák 26 krej. Piskač 36 kr. Hudec 36 kr. (Patent z r. 1619.) 

Engelbert ŠuherL 



Literatura kulturnéhistorická a ethnografická 

1903 - 1904. 

Heteruje Dr. Čmék Zfbrl. 



* K dfjinám métta Bírnce podává 
zajímavé při.sjíĚvky na lákladě bedlivého 
studia arcbivniho D r. J o s. C v r £ e k. 
Uvádíme E jeho prací otisky z Cas. Uat. 
Mor.: l.ArtiWeni&staBzence pro slavné 
Bratrstvo sv. Jana Ktlílele, příspěvek 
k déjiiiám kilra literálských na Moravě 
(na str. 159, £. 16 o chozeni o vánocích 
na koledu). 3. Akta tribunálu Bzenec- 
kého ze stol, 17. — 18. {s pěknými drobty 
kultumě-historickými: paSerka tabáku 
odsouzena k jednorotní obecni práci 
T Železích a poutech, o horenském právu, 
urážka cechu Ševcovského, o robotách, 
o povinnosti odváděti první zralé hrozny 



na tabuli vrchnostenskou, lápo veď židům 
prodávati uherskou mouku ald.). Z jiných 
pract Dra Jos, Cvrěka zvláBtni iminky 
zasluhuje důkladná studie i archivu 
Ochranovského: Z posledních dnů shora 
bralrsLélio v Kyjové, 8*, str. 14, rovněž 
otisk I Cas. Mat. Mor. 

* B. A. 4>pauAeBi>, O <iemcKab zyxo- 

^Cei^TBeMHOA lUKOlb XI. CT., 0*TBl*Eb 

H3b B3BtcTix OTAtJteHia pyecRaro a- 
auKfl H onosecHocTH Hun. Akma- HayEi. 
CIleTepĎypn, 1903, 8', str. 11. 1'rot, 
varšavské university, Francev referuje 
pochvalně o záslužném díle F. J. Leh- 
nera, Česká akola mahřská XI. věku, 



■dovGoOi^Ic 



Literatura kulturní -histurická a etlino^afickú 1903—1904. 



191 



1. Koniiiovaíni evaiigelistáf krále Vrati- 
slava teĚůni Kodex Vyšehradský. 

• Dr. Jos. Janko, Vybrané obraty 
melaforieki lidových ptsnl ieskoiiloven- 
tkýeh I. íást, otisk z feski^ reáli^j na 
Malé Slrané, y Praze, 1903. v. 8*. sU-. 25. 
Zafálek soustavné stuilie v obrazerh me- 
tafor festo slovenských, neohjíejné clů- 
klaiiné, poutavá psané Obsah: I, Obrazy 
váiené z pHrody (slunce, mésic, hvizdy, 
blesk, oheň. plamen, jiskru, vítr, voda, 
Dunaj. Tisa, péna. moře, mrak a <lé3t, 
rosa, pramen a studánka, potok, járek, 
sníh, led). Pokud se týíe sbírek a po- 
dobných rozprnv, příbuzných, dovoluji 
si upozornili na svou Bibliografii národ- 
ních písni teskýťh (vydanou nákladem 
DI. tf. České Akademie), kdeí je v první 
fásti výíet studií o písních a v dalSlm 

Eřehled sbírek, doplílovaný pak v Českém 
iJu dalSÍ literaturou. 
- D r, Václav T i 1 1 e, Národní 
báchorky a poBésti od Boieny Němcové 
(NaSe klenoty, význaíná díla feského 
písemnictví, sv. 3., vyd. „Máj") I,, v Praze, 
1903, 8', str. 02), 15ti. NejlepSi náS 
znalec pohádek Československých, Dr. 
V. Tille. postaral se o věniř otisk původ- 
ního textu pohádek B. Némcové, podle 
výtisku jediného, zachovaného ve dvomi 
knihovně vídeňské. Ku vydáni pfipojeno 
vyobrazení autorky z r. 18Í5 a facsimile 
odpovédi B. Némcové na kritiku J. Ma- 
lého, podle nriginalu t Museu král. 
Českého. V livodé vydavatel objasňuje 
svoje stanovisko, prof otiskuje doslovní 
text původní, a vykládá o důleíitosU 
sbírky této. AŽ bude vydání dokonfeno 
i se studií Tillovou „o pSvodu a stylu 
pohádek B. Némcové", uveřejníme delsi 
. referát. Zallm rádi upozon'iujeme na 
prvni fá^t vzorného vydáni a dopo- 
rufujeme k íetbé i ke studiu. OliStény 
jsou pohádky: O zlalém kolovrátku. 
O íerné princezné. O Jozovi. O lahuli. 
Jak Jaromil k átěsti pflset. O IFech za- 
klených psích. Divotvorná barfa. Vodní 
Saní. O Popelce O Ifech bralřich. 
I sluneíniku. míslfniku a vétrniku. 
O Haruíce. 

■Ludwík Puszet, Sttiiya nad 

rUkUm budoumielaem dreumianem 
Chata. Krak''.w, 1903, v. «'. str. 
94. Týí. Sludien uber den polnischen 
Holzbau 1. Das Bauernhaus, Krakau. 
1903, 8*, str. 66 Znamenitá fludie o chaté 
polské, zafátek delíich úvah o dfevéném 



slavílelstvl polském. Autor srovnává téí 
materiál polský, pilně sebraný, s výsled- 
kem JilavnéProuskových studií o Eeských 
stavbách dřevených. (Na str. 37 důvtipné 
hájí české knihy Proustovy proti nespráv- 
ným výíitkám Henuingovým). Skoda, íe 
zná z hojných flanků a vyobrazeni, 
uveřejných ve lá ro Čnících Českého 
Lidu. pouze článek Dra. K. V. Adámka 
v V. rořnlku! Jak by se bylo srovnáváni 
rozSlMIo na př. z původní. Široce zaloíené 
studie Dra. Z. Nejedlého, J. Kouly, Fr. 
Hrušky, D. Jurkoviče, F. Velce. V. 
Houdka. V. Hauera. K. Procházky, ald. 
atd., kde by vysvitlo, jak názvosloví 
naSe shoduje se a polským, kde kresby 
naSe docela se ztotožňují se sjífnými 
kresbami poUkých konstrukcí a orna- 
mentů. Na str. 84 v nozn. 3. pi3e autor: 
„Slyszalem od p. Wiikiewirza. ktúry 
znúw te wiadomoié miat od Jehnka, 
ie w Czechach na domach h u s y- 
c k i c h stawiano zamiast pazdura t i e- 
1 ic h." To je vybájeno, myslím, a není 
dokladu pro toto tvrzeni. V oddílu 
„Otázky a odpovédi" prosím za laskavé 
zprávy, co se povídá mezi lidem o střeá 
nich makoviíkách v podobě kalicha. 
Tylo poznámky nijak neubírají ceny 
důkladné védecké tnonograňe Puszelově 
o chaté polské, takto rozdělené : I. Zasad- 
niczy charakler konstrukcyi. Pierwotnoij 
systému w^^^lovrego. Pian, Zdania Niem- 
ców o polskiem budowniclwie. Wjijyw 
konstrukcyi na pl.-in. Geneza typúw chaty 
polskiej. II. Podcienie. Psy, slupy, kotki. 
Powala i sosr^b. Daeh i ozdoby szczytu. 
Zwiazek z materyatem faudowlanym 
i koiislrukcyf. Vítáme s povdékem no- 
vého pracovníka na poli studia o dře- 
veném stavitelství slovanském, jenž tu 
předstupuje jit s první prací dokonalou, 
ba vzornou, p^dleníí bychom rádi vidéU 
obdobné zpracovaný materiál, jíž skoro 
úplné snesený o festých stavbách dře- 
vených. 

* Alois Jirásek, ^ Čtch ai na 
konec 'véta. dle paméti o staroéeském 
cestování, illustroval Mik AleS. 3. vyd., 
v Praze, 1901, 8'. str. 112. Nové vy- 
dáni roztomilého JiráskovH líĚeni známé 
cesty Lva z Roímilala po západní Evropé. 

' Frant. Jelínek, 1-rvni národní 
Mdiika, dobrému lidu českému pro 
lábavu a poučení, v Praze, 1903, 12', 
str. l55. Obí;di |>fčlivP sestaveného 
spisu týká se naSebo programu. Část 



,y Google 



r 



C. Zibrt: Uteratura kullurně-hislorická a etlinografirká 1903— 1904- 



prvnl: Pro maJiíké (ukolébavky, hry 
3 nemluvůaly. poliádečkj, fikanky. poči- 
tadla, hádanky, cviřeni výřeřnosli, vj- 
roÍDi dřtské obyfeje, hračky délské, 
modlitbiíky). Pro malé i velké (po- 
hádky, povřsti. Blamfli rytíři). Z Če- 
ského Lidu mohlo se pro rozmanitost 
vybrati jeflé mnoho Jiné lajimavé látky, 
ÚfeI knihy dluino schvalovali a téSIme 
se iia pokrafoviini. 



nKelbe 



Sub 



Lomnieieho t Budce Vt,brani rýmo- 
vání iSvřtovH knihovna, red. Jar Kva- 
pil, e. 3.5S-9) v Praze. 1903, 16', str. 
IDi (1). Kuiika vznikla (jak vydavatel 
v phidmluvč vyloiil) upozornénim po- 
depsaného v přednáškách a cvii^eních 
universitních na kulturiió- historický oli. 
sah rýmováni Simona Lomnického. Po 
důkladném vylíčeni života a fiiiiiosti 
Lomnického rozdélil Šubert látku v tyto 
oddily: Proti utrhačům. Spisuváni knih. 
Lomnický dt^kuje RuJoirovi II. za erb. 
Příznivci Lomnického. O bitvě bělo- 
horské. Výbuch prachu vJifině r. I(i^. 
Zeny. Láska. Zenénl a vdáváni, slasti 
a střásli v manželství, vdovstvi a 
v rodiné. Hospodářství. Mravokárné 
úvahy, rady pro livot Ukázky a výjevy 
I divadel od Lomnického, Vlipiié roz- 
právky a víehnchiií. Ulrhaíi. Pfislo- 
veíiié již fiká se a piíe o rýmováni 
Lomnického, nikdo vSak se nepokusil 
I duchamorn ho nezáživného, pro-ai- 
ckého povídáni Lomnického vybrali 
a v lad. v éethu příjemnou sestaviti 
ukázky veršotepee staro řeskélio. Huber- 
tovi ]iodaiil;i *<• lato práre přliiif Ne- 
jfn hlerárni a kultnriii hislorik feský, 
nýbrž Liíždy vz.U--laný vWiml rád se po- 
baví i poufí z iihleilné knírky o kul- 
luniich poméreih staroíeských. 

* Koifty. K JeiUkovi. Spolefnou 
prací V. ft í h y a A. W e n i í! a, kreslil 
J. Wenig. Reprodukce ,Uni<'-Vi!im", 
HÚkl. ..Dědiclví Koiiienskiaio". v Praze. 
19(14. i*. DvA pHI.'žílostné knižkv un^ené 
za dárek ilftcm. Na* jioliailkáf V. 
ft.ha (Ur. Tille. spolřil se s výbor- 
ným ilhl>!lralorrm a vypravili krásné 
oíi>iah<'in i ťormou ceniii' knížky pro 
dril ř..-fcé. 

* Kniilian von Zern icki-Sie- 
I i g a. Dif potnischen Slammieapiien, 
Utře Qeiďwlite und ihre Sayin. mit 



185 Wappen auf 16 Tarein, Hamburg, 
190<'. tex., str. 185. Polské erbovní po- 
věsti jsou pfihuzné s feekými; lýkajt 
se ía^lo stejného neb obdobného znaku, 
a jakém se vypravuje tél v pověstech 
o vzniku ieských rodin Šlechtických. 
• William Ritter. Le eyeíe de la 
iMtionalití, Filette tíocaquf. Roman. 
Paris. 1903. m. 8'. str. 3*9. Román ne- 
láká jen názvem, obsahuje vedle ro- 
mánového lifeni o slovácké dévuSce 
Aniéce překrásně, vSmé liíeni iivola 
lidu slováckého, krojů, ivyků, pisni, po- 
vahy. Aulor (viz oznámeni před listem 
lilulnjm) připravuje téi cestopis „V Slo- 
vákil" a „Uméni lidové Ěeskoslovenské". 
Svých národopisných studii, konaných 
na Horavé a v Praze v dobé ruchu 
národopisného r, If 9.Ó, použil k lahodné 
úpravé svého noutavého líéeni. Před 
iednoUiiými odaily jsou harmonisované 
nápévy lidových pisni a tanců tesko- 



France. -Ifí. rue de Condé, cena 3 ft-. 50 e. 

• StanislawCiszewski,Oiriit*to. 
studvum etnolopiczne. w Krakowie. 1903, 
i*-, štr. VII.. a:{8. Čtenářstvu Českého 
Lidu dobře již známý uéenec polský 
uvaíuje o významu a kullu ohniska 
(krbu) jakožto živlu a jnkotto předmětu 
lidy při vývoji života rodinného, spo- 
lef enského, se vSemi podrobnostmi, na- 
sbíranými E rozsáhlou znalosti v lite- 
raturách světových, starSich aí nejno- 
vějSii h. s bystrým vystiíením vildči mý- 
ijlénky spisu, rozdéleního na dvě Části: 
Zywioton? kult otrniska, Spoteciny kult 
oKtiiska. Z ieských prací ferpal a po- 
užil těchto knih: Fr. BartoS. Lid a ná- 
rod; téhož Moravská svatba (Knihovny 
Českého Liduf. a):Fr. Bayer, Rožnov; 
Cas. C. Uusea : Český Lid : HanuS, Báje- 
slovný kalendář; K, Jireíek, Ceslý po 
Bulliarsku; Kadlec, Rodinný nedíl; J 
KriSfál, Chléb v pověrách; týž. Diví lidé; 
Krolnnis. Starufeske pověsti; Vlastivěda 
Slťz>ká; Zíbrl. Sliirořeské výrořnl oby- 
řeje; tví. Seznam pověr a zvyklosti po- 
hanských z Vlil. věku. 

• B. Aimeíek. Nékltri tidúri 
l-rtitnt nňíory na TÍUntku, Kalendář 
Sli'zskv. ]9(« str. 57. 

° Jak sídří Otchoté tlaríli vánoce, 
Úrurek t<- 'j.Uú Dra. C, Z i b r t a. Roz- 
hledy, v Milevsku, 1903, ř. 36. 



■dovGooi^Ic 



Slovenská hra o sv. Torolé. 

Podává MilMlav Rjbik. (S l vjobraiO 

Zapsal jsem tuto hru v Hriňové (Herencawilgy) na Délvi (Slovensko, 
Zvoleňská stol.) podle pFedffkávánf a zpéva hochS, kteN nékolik 
roků již chodí o vánocích >s Dorotoa<. Pokud se stránky jazyková týká, 
pfipomlnám, Že neffdil jsem se žádným pravopisem, plSe pouze dle šlacha. 
V obci Hriúové bydlí nékolik delnfkfi (skláfú) z Čech i Moravy, proto 
dialekt skladby celé není tak rázovitý, jako jinde na Détvé;. mo2ni. Že 
na ni pňsobil i vliv církevní CeSliny evangelických církví, jichž nfikolík 
je nedaleko vzdáleno. 

Části zpĚvnó msjl melodii buďto pHmo vzatu z nékterého kostelnOio 
zpAvu, nebo aspoň jema přizpůsobenou. Při opakováni verSe hoAi figaro- 
vab, aniž bych postfehl, Že by figarace byla aslálena; závisela spííe od 
hudební vynalézavosti pfednáSejfcfbo. Přednes jako ve vétdfné podobných 
pfípadA, byt úplní monotónní a velice rychlý. 

JeStfi malou zmínku o úboru herců. HoSi každoroční opakujíce svou 
hni, aschovávajf své úbory a stále vyzdobnjl. Zvláštní je forma čepic 
u Theofila a kata. Nezbytnou podmínkou vážnosti královy jsou — brejle. 
Bfálem by mi nebylo bývalo možno zhotoviti snímek scény, kdy poCíni 
zpevní Cáat: bez brejli by prý to nebyl žádný král, a jen alib, že brejle 
budou přimalovány, přimel hochy k povolnoati. 



Osoby, krát Fabriciuš, n. Dorota, heotU, kat, iert. 

Deofíl (zaklepe na dvéře, otevře, vejde a mluví): Moji milí rádní 
páni neroejtie me za zlé, že prícbázám do vaAeho domu, ale pricbázám 
ne nadarmo, ale krz jednu krásnu pana, kerá Krista milovala, do za- 
hrádky pospíchala. Dovoljájej (postaví do prostřed jizby sedadlo pro 
krále). 

Král (vejde): A já Pán král Fabriciua pricbázám do této zemie, 
neprícbázám na darmo, ale krz jednu panu, kerá pre rania obietována. 

Dorota (vejde a mlCky postaví se před krále). 

Král (Deofilovi): Deofile brez prodleni skoč Dorotě, krásné panie, 
aby mnie neodporovala, za pravého manžela přijala. 

OMkt Ud. XIII. 13 




lU H. Rjrbák: 

DeofU (DoroU): Doroto, krásoo nad slunce mealc jasaf, abys královi 
neodporovala, za pravého manžela přijala. 

Dorota: Ach Bože Preboíe, co je to za řeč; malá by aa Krista 
pustit, rátej TÓlim smrt podstůpit 

Deofil (královi): Milostivá krále, Dorota tomu silnie odporuje, malá 
by sa Krista spustiC, radéej vólf smrf podstůpit 

Król: A mé srče rozpálená, krvi Doroty žalostivét Pristůptie s«m 
katanové, pomsliate srče zkamenienél 

Kai (královi): Milostivá krále, jak mám pornfiené. 

Král (katovi): Mislr katie, niemeSkajtie, krásnu Dorotu do ialáre 
bn dajte; tam jn tráptie, mufitie, na jn krásu nifi niedbajlie. 

Kai: Ja už, krále, jn nau6im, sž ju smrti poniAim. 

Kat (Dorotě): Kam, Doroto, kam pospicháa, odo mnja sCata bft máa. 

Dorota: Já puspfchám k otco svému, do zahrádky Krista Pánu. 

Kai: Chceš, Doroto, cbcei ma byC, já si ta chca od smrti vykúpit 

Dorota: Ach Bože Prebože malá som bft králova a teraz musím 
byt katova. A ty, kalie, nepospíchej, len sa mi pomodlit nechej, 

Kat: Selko nadarmo pravfi, meče sa nezbavlS, klekni čarodnica, 
podvodnica, narobila si klebet na tistce, nž jícb niebudeS dielaC vfce. Ja 
mám ostrú Sablenku krakuljenku, Bticu ti podholim zholu sa nebojím. 
(Dorota klekne.) 

Dorota (zpívá): Sem se Želn do žaiára, nejuvidfm svjetlo žádné. 
Bůže, Bůže, Jesu Kriste, poručím svú dudQ iste. 

Král (volá na kata): Dielaj, katie, 6a máá dielaC, nemóžem sa na 
to dívat 

Kat (vytrhne 3avli): Hoptie ludi na stranu, aby vám nieudielal muj 
meč ránu. 

Deofil (zpívá): SlŮj, katane, nepospíchej, zadrž meúe svýho; krásno 
pano, si nezdychej, uzrlS krála svého, ku kterému Ca povedu, pak si tie 
do nebe zavedu, s tiebou bydiif hudu. 

Kat (zpívá): Jak byl můj meč ostře hniany od Deofila zadržaný. 
Stafi, Doroto, krásno pano, pardon ti ja vyvolím. (Dorota vstane,^ 

Deofil (mlaví): Hopsá, hejta, ak sa nám to dobře dielá, trvalo by 
to od rána du večera. 

Kat (mluví): Hopsá, hejla, dyby bylo máz páleného, dyby sa moje 
katovsko srče občerstvilo. 

Deofil (mluví): Hopsá, hejla, dyž bylo maz vina, aby sa moje vo- 
jenako arce občeratvilo. ' 

Král (mluví; odtud stále mluveno): Deofile, bez prodleni, skoč Do- 
rotie, krásné panie, ahy mnie poslala ovoce od nebeskyho oce, kvltkq 
lálje od Panenky Marie. 

Deofil (Doroté): Doroto krásno, nad slunce měsíc jasno, máS poslat 
královi ovoce od nebeakyho oce, kvítko lálje od Panenky Marie. 

Dorota: Tus, Deofilku, ovoce od nebeskyho oce, kvítko lálje od 
Panenky Marie. 



■dovGooi^Ic 



Sloveiiaká hra o sr. Dorolé. 196 

DeofU: Milostivé krále, tus ovoce od nebeského oce, kvílko iálje od 
Panenky Harie. 

Král: Ach vím, 2e Dorolo svata a moje du£a prekleta. 



Slovenská l.ra o sv. Dnrotě. Futografoval Milan Byl.ák, 

Čert (vejde): Brrrr . , . Dávno sa na vás dívám, po svojom poli 
semeno rosívám, myslím na lo ve dnie v noci, aby krála mohl přemoci. 

Král: Čerlie. nieber ma, dám li celé menf mé, zlalú korunu před 
tebó sjfmám. kn ak s liebú nieprebyvám. 



„G 



■"«#% 



19S M. Rjbik; SloTCnskA hra o st. Dorotí. 

Čert: Krále, n«mÍloat daná po hůrconi pekle rosdrjápana. Ja mám 
peníz na tisíce, staré baba kúdelnice, parlykdaá eitie rice, a t; krále mari 
s mojej stolice. 

Král (odstoupí w Sídle, 6ert si sedne); Čerte, odstúpím sa ti. 

Doofil: Čerlie, čerLie, io som potiul (variaDt: sly£el), že máá viset 
ako kocúr (Ttr. aysel) nedielako pň silnici na iebráckej Šibenici. 

Čvrt: Deofilku, Deofilku, pohladím ti tvója hUvinkn, polotira horka 
laíeĎ, ak ti spadnie hlávka ba zem. 

(Král sedne tas na své místo; čert ai stoapDe za jeho sedadlo. 
Zpívají.) 

^or: Byla srala Doroia z pobointho iivota (opakováni figuronnon 
melodií), fila jedouce cez lirále dvfir, spatřil hu tam sám pan král. 

KrM (sólo): Chcefi, Doroto, chced ma bfC, ja si tie chců oblíbit 

Dort^ (sólo): A ja nechcú tádného, já mám Jetidka srého. 

Sbor: Král sa na ni roibnieval, do taláie sadit dal, do žaláře sadit 
dal, sam na vojnu odjechal, sam na rojnu odjechal, sednm let lam bo- 
jnval, sedům let tam bojuje, osmf rok domu jede, oamf rok domu jede, 
na Dorotu zpomene, na Dorotu zpomene, je- li žira lebo nie. 

Král (sólo): Otvírej(ie se vráU, tije-li mi Dorota. 

Sbor: Oj, žije, krále, Žije. nieje ani níepije. Poslal pro ňn dva katy, 
ie ju chce hněď vidieli. Byla ven vyvediena před králom představena. 
Král se jt zas na to ftal, smutnu odpověď dostal. Král se na ni rozhnie- 
val, na olej ju sraalit dal. Čím se více smáíila, tým prokrásnie^ byla. 

Deo/U a kal (dupnou, sólo): Cárodnica Cářodna, podvodnica pod- 
vodná, (dupnoa) niespomóžn tvoje Cáry ani tádnie pověry. (Kat vytáhne 
tavli, Deofil mu ji zachytí.) 

Sbor: Spómníe ti ostrý meč, ak li spadne hlávka prei. (Kat a 
DeoGI udefl iavlemi o sebe, až zazvoní.) Už je Dorota sEata, daéa do 
nebes vzjata. Dva andieli čekali, doáu do niebe vzali. 

Čá^ (současné se sborem sólo): Dva čerti čekali, duSu do pekla 
Tzali. 

Sbor: Doniesla nám ovoce od nebeskýbo oce- Doníesla nám lálje od 
Panenky Marie. (Kal a Deofil položí áavle na ramena.) Páni, páni, hospo- 
dáři, diekujeme vám za vadu dary, Že srae tu byli, za zle nám niedej. 
JezQ Kristie, dobru noc nám dej, že sme tu byli, ta íH nám niedej, Jesn 
Krisle, dobru noc iro dej. 

Deofil (mluví): Hvězda s nieba zjásniela, ona najvyftlmu královi 
světlo vydala, parobky, doliny. Paníe, Panie, Ty si se narodil, Tiebo chcerne 
chválit, chválu Ti učinit ako najvydfmu královi sa ponižít Nech si Ty 
Bu(; a člověk, k našimu spaseni ale umref masfg. 

Čert: Mój milí rádní páni, už sme pjéseň vyzpjevali, dali by nám 
dukát lebo dva, Sak im lo Pán Bob na rok požehná; ak nám niedajú, 
tak jim to čert áelko vezme. 



■dovGoOi^Ic 



I 



C. Zibrt: Trapulkjr do bulk;. 197 

Trapullty do bulky- 

Býmt>v*iná natiietti o hře karetní. 
Otiskuje Dr. Čanék Ziirt. 

Skladatel známých žertovných rýmů o pravidlech oblíbené karetní 
hry bulky byl V. KMcpera. Vydány byly r. 1822 v Hradci Krá- 
lové (Jungmann, Historie literatury éeské VI. &. 668), potom pak Často 
přetiskovány, doslovné i a libovolnými změnami, na pf, : Pnvidla O balce, 
při tom kázáni o přehrozném utrpení a moci jeúmena, s připojenými 
iitaniemi o zlycb ženách, tisk a náklad J. Pospíšila v Chrudimi, bes 
roku, 12°, Btr. 31 ; Šesladvadcet paragrafů o bulce, dle Klicpery znova 
upravil a vydal Dr. J. B. Piclil, v Praze. 1880, 12". sir. 12. Byla vtok 
pravidla ta tiáléna také sa jménem Ant. Švihlfka jakoíto autora: 
Pravidla hry dovolené, vůbec nazvané: Šest a dvadcel, aneb Trapulky do 
bulky, od Ant. Sviblíka, v Praze, 1839. n Vácsl. Špinky. 8\ 16 sir. 
Také lolo vydánf bylo pak fiaato otiskováno. 

Jakožto autora déjin hry karetní v Cechách (Hry a zábavy starfch 
Čechů, Vel. MeziřfSf, 1889) zajímala mne otázka o původu tohoto rýmo- 
vaného návodu. Překvapilo mne, 2e vydánf z r. 1822 je napodobením 
starii knížky, v literatuře posud neuváděné, z r. 1766, 2e lo bylo patrné 
první vydánf, pokud se týče jeho poméru ke knitceKlicperové z r. 1823. 

Rýmováni obi oviem nijak nevynikají ani Formou ani obsahem. 
Jsou to spfSe cnríosa literární, tím vzácn§j3f, ie knížky tohoto druha 
snadno se zahazovaly po upotřebení a v zapomenulí upadaly. Otiskují 
obé nejstarM vydáni vedle sebe, aby vysvitl rozdíl i shoda mezi obéma. 

Selt a dvacet pafááni uvedených pra- OiummecUma praridel Hry tnravopo- 
■vtdel k mratopoéeatnimu hráni dovo- čestní, která le vMee natýtá: Šett a 
Uiio kratochvil»i tny, vibee natoaný deadect,aneb:DrapiUh/dobiilki/,š pro- 
test a dfaeet aneb traptáky do bviky. étovem a doňovttu. VnAi opraveni ey- 
CuM eonttntione imsímcm huiuí lutus dáití. Cutn eontwntioae «t oMmM kiWNf 
periloTwn. 1766, 16'. lueut ptritorum. V Hradci Králové 18ía. 

Ptamem a ndklaiiem Jana Fr. Poipi- 
ata, kreoA. a hůkuptk. impreuora, 
16\ str 30. 



. 19. 

Všechny v^ci »y&i íss mají. Víecky véci fas svůj máji, 

i ta hra téi svůj las má; léí i ku hře chvilka jest; 

v svém řase kdyí se skonají. když se práce usrovnaji, 

iiak nastane véfiiá hra. a chce tomu mrav a čest 

kdo chcefi svou hru Slastné hráti, Bez toho. ie íivot — vime — 

hleď. bys dle pravidel hrál, oic, neí 

to před vsim pozorovati, dfiv, ne 



vGooi^Ic 



bfs svou Cest vidy zachoval. 
Co necfaceS sám sobí pHU, 
toho neííA jÍDému, 
sic ti múíe to pKjiti, 
co jai nastrojil jemu. 



* vrtnou hru se promění! 

Kdo vSak chce hru Slastnou hráti, 

b!«if. by, jak je zákon, hra), 

zvláStfi na to pozor dáii, 

by ctnou povést zachoval : 

sám co nechce ílovék mltj, 

nečiň sousedu sví mu. 

nebi se jemu mAíe dili, 

co chtél sepHst jinému. 



Surrexerunl ludere. Eiord. 3 



Pravidlo I. 
K tomu ctnému ebromůidéni 
kdo cbre b^ plivlělený, 
, pánem bratrem' pri sezeni 
má bfti nazýván}: 
jak od vádv. lak i zlostí, 
zvl&St od klent se vzdáli, 
hrál má v mravopoíeslnosli 
sedí. hy doSel chvály. 



vidli 



IL 



Pokud tu otázka vyjde, 
kdo, s kterým by měl hráli, 
- kdyíse jich Šest, neb vie sejde? 
Na vůli bude sUti. 
Tak k pořádnému sezeni 
pány bratry povede, 
ze ňyt barv list vylaíený, 
kde sedét má. uvede. 

Pravidlo lil. 
Pri poíátku hry taídému 
Jeden list se obrati, 
povinnost nese menBimu 
vřtfimu kartu dáti. 

Pravidlo IV. 
To vSak pfed kartou dávanou 
sluSi pozorovali. 
te na spodní i sjlmanou 
neslusi se dívali; 
aí kdyí je karta rozdaná, 
má se fádnř srovnati, 
tak na taliF poloíená, 
tu se teprv obrátí. 

Pravidlo V. 
Ten kdo milou vlařl vyhraje, 
pofádek ten zachová, 
když se zas nová hra hraje, 
íe on vždy poslední hrá. 



Surreíerunt ludere. Exord. 3Í, 
Vstali, abjr v karty hráli, 
předpis pH tom zachovali. 

Pravidlo I. 

Kdo se k Kpolku poíestnému - 
pHdá — ač je rozhřáno — 
od vSech oudS budit jemu 
,f ane bralfe' tikáno. 
Tádky v8ak a prchlé ilosU 
af se napfed odřekne, 
chce -li délat mrzulosli, 
at si ani nesedne! 

Pravidlo U. 
Kolikrát se počnou ptáti, 
když jich phjde pét i Šest, 
kdo by H ktm mél v spolek hráti? 
1 lo véc důkladná jest! 
Pan domácí, co tkuSený, 
ku stolu je zprovázl, 
list ílyr barev vytafenf 
na mi sto je roisázi. 

Pravidlo m. 
Tu se každému ptede vSim 
jeden lístek obrátil 
povinnost se klade meoíim 
vělílm kartu dávati. 

Pravidlo IV. 
To vSak hnedky před rozdanou 
má ^e Dozorovati, 
na spodní íe i sjimanou 
nesluSno se dívati. 
Ai, kdyí karta roidélena, 
má se píkně ustejnit, 
a, na tálif položená, 
vSem veřejné vyjeviL 

Pravidlo V. 
Kdo je Stasten bulku bráU — 
Skoda je ji! — dobfe véz, 
když se nová počne bráti, 
ie zůstane naposlez. 



■dovGooi^Ic 



Trapolkj do bolky. 



KdjkoliT se sáika dávA, 
na svrchní lall^ se dá: 
kdjrl se co zpátkjr dobirá, 
k tomu sTídek se lůdá. 



Hule latlm Sdupat, piti, 
Debolikrál obejit, 
neb — mely-li by tu bjli - 
s paniíkami promluvit 

Pravidlo VI. 

Co se týká nové aázky, 
na svrchní se talií dá; 
dobiré-li ee co zpátky, 
af se Bvédek doíádá: 
nevinní se íasto stává, 
že se veime vlče zpét, 
pak se Jíním vina dává, 
íAdnf neví, kdo lo splet'! 



Pravidlo Vil. 
Do hr; s dohrami penézmi 
zaopatfen být musí; 
kdo by pfifiel s faleSn^ými, 
dvojnásob platit mnsl. 



To, co se na stůl vyhodí 
(mino barvy primáni) 
vlc se zpátky neuvodí, 
bjt by byio k prohráni. 



Pravidlo IX. 
Arrifer k liboali sloji 
v zoCátku, neb v prostřed hry, 
neb ku konci, kdo se boji, 
ze dvou Štychů v po chromý, 
kdyby vSak figura byla 
hraji čich obmezená, 
by milá vlast netrpěla, 
jen tam bude placená. 

Pravidlo X. 
Mimo Tree jiná figura 
v druhém atycha se hlásí, 
T tfellm neni vlceji vira, 
obrali se v smích, v Spá; 
na tu pAn bratr spoleenf 
v tfeUm Štychu at se ptá 
sice, a( jest v lom bezpe 
v ttvrtém se ji nedoptá: 
tu pfec dobrovolní spiat] 
necnce-li dvojnásob dálí. 



S peDÍzi at se dobrými 
kn hfe kaidý posadi; 
prijde-li kdo s neplatnými, 
dvojí cenu nahradí. 

Pravidlo VlU. 
(k> se jednou na stůl hodí — 
\et chceB barvu pfiznati — 
nazpét se vlc nezprovodf, 
třeba jal mil prohřátí; 
pfislovi to starobyle, 
íe, co leíi, to běží! 
Komji se lo zdá nemilé, 
af si list lip rotm&fi. 

Pravidlo IX. 
Alifer je volno dáti. 
uprostřed, i v skoníenf, 
ba i pak se to mJtí' státi. 
kdyí je jit po seítenl ; 
by vSak při tom vlast přemílá 
nebj^vala zkrácená, 
musí druhá hra byt celá 
dvojnásobné placena. 

Pravidlo X. 
Fipira se — mimo tfidcet — 
v druhém Štychu ohlásí; 
v Ifetira mUeS, jak chceí, křiíet. 



■dovGooi^Ic 



Pravidlo XI. 
Tree ve hře opovÉieof, 
kd;by ptitío k zlraceiii, 
Essa pfijdou k poíilani 
a k těm 6 k iiadlepíeiil. 
Kdo na dva St^ch; posledDi 
dví £ssa 3i zacbovi, 
pokudt pNjdou k prihotení, 
dvojnásob- platiti má. 

Pravidlo XII. 
Kd;bf kula Hista vySla, 
la sIuBdé se uináTŮ, 
aby k lamlchánl phsia, 
neb se 5 tím k irádé dává. 

Pravidlo XllL 
Kdft dávající s pflbodou 
druhému list obrali, 
neul-li ten spokojen s hrou, 
daji se uiovu kaný. 



Pravidlo XIV. 
Kdo bj mĚl karlu pfedati 
vlc, neb méně listu dal, 
bez figur, sprostou hni plati, 
i k tomu Bvou hru prohrál. 

Pravidlo XV. 
Fokudí mezi rozmlouváním 
dvanáct listu stejně dá, 
ten s tim beieUtiiým předáním 
proto svou hru neprobrá: 
v Vlili stoji ptedruCnika 
s dvanácti lirat, neb slolit, 
neb skrz to netrpí bulka, 
nýbri se může ranoííL 

Pravidlo XVI. 
Komu v oíich poíitáni 
figura ne|ifipadá, 
pti druhé hte po sjiniáni 
jemu teprv nepadá, 
loto pravidlo tu platí: 
kdyi byl sobě sám Škodný', 
jen do vlaatj se saplati, 
sám plál, hry není hodný. 

Pravidlo XVU. 

Po skonřeném jejrovánl 
list, který se má vydat, 
pro velké uvarováni, 



Pravidlo XI. 
KteM tfídcel v marnost d«jl — 
třeba pfislí k ztracení — 
touSe pfedce poiit«ji, 
k nimt je Best nadlepSení. 
Kdo na listy dva poaledal 
v pravici dva loujie mí, 
al se chrání ptUioienJ, 
sie plat dvojnásobný di! 

P r a v i d I o XII. 
Karta-li se mi sta stala, 
a[ si kaidf peěuje, 
by se znova promíchala, 
neboC se lak zrazuje. 

Pravidlo Xm. 
Jestliíe ti ten, kdo dává, 
list náhodou obrátí — 
(coi se nejsnadněji stává, 
kdyí je se íemu smáti) — 
nemusíi ho právě přijmout. 
nenl-U tak viUe tvá; 
můíeS jeítě jednou sejmout, 
on li novou kartu dá. 

Pravidlo XIV. 
Mékdo-li by mel pfedatí, 
lak, íe míň, neh více dal, 
sprostou hru bez figur pláli, 
svou hru pH lom téí probral. 

Pravidlo XV. 
Jest-li někdo v rozmlouváni 
po dvanácti listech dá, 
pro to nevinné předání 
jeMě z holá neprohrá; 
lomu, tdo teď vyhazuje, 
volno brát i sloíiti; 
neb se bulka neztenfuje, 
m^ie se spjA imnoíiti! 

Pravidlo XVI. 
Jestliže kdo v pofítáni 
na ňguTu zapomněl, 
a v druhé hře po sjímání 
prv si na ni připomněl: 
Sám si budií la to Skoden, 
bulka musí dostal své, 
oa vSak není platu hoden, 
o hru at se neozve. 

Pravidlo XVn. 
Lejer (řebřlk, plůlek) kdyí se 

rozvyboural 

a jiný se Ust chce dál. 



■dovGooi^Ic 



TrKpulkf do bulíj. 



má 9« barva jmenoTat. 
Kdo lo pranďlo pfestoupl 
prohrajic? dvojnáBob dá; 
vfhrajic? své bfe nstonpi, 
pokuly jiní nedá: 
abj T3at vlast netrpéla, 
figura se plati zcela. 

Pravidlo XVIII. 
Kdo faleSnou v hte figuru 
úskofné o po vídá, 
jsa doalííen. ttratl srou hru, 
dvojaásob do vlasti dá. 

Pravidlo XIX. 
V falešném poffUni 
kdo by byl ptístiíenř, 
neb figury v pfívlasáiénl, 
své bry bude ibaTeof. 

Pravidlo XX. 
Edo by barvu chtěl lapHli: 
ji úskofnÉ zadržet, 
s tím samjm má hru itra"" 
9ám na sebe se mrzet 



bv ses kfiku uvaroval, 
hleď tu barvu jmenoval; 
sice zmoíeii dvojnásob á&t, 
vílĚi, sám se hry zprostíš, 
a pM lom -li figury máS, 
do bulky je laplatiS. 

Pravidlo XVIU. 
Ten, kdo nepravou figuru 
ouskoíně opovidá, 
pfesvĚdien jsa, přijde o hra, 
za trest jeSlé duplum dá! 

Pravidlo XIX. 
Dá-li se kdo poatibnouti, 
oko íe jen ptipoíet, 
ten má podvodníkem slouti, 
plijde o hru, jak b; smet! 

Pravidlo XX. 



Pravidlo XXI. 
PáoAin bratrAm co raditi 
v lé híe nikdy nesluSi; 
le6 se jíí má pro vlast jit 
vSech radu vžiti sluSi. 
Neb jako penézmi svými 
vSickni jsou vlast mnoíili, 
tak mají právo, by svými 
smysly ji obhájili. 



Pravidlo XXII. 
Kdyby kdo svou vSeteíno 
do hry se mél plichtiti, 
potreslán bude v mírnost 
zaú bude hru platiti. 



Kdo figuru v pravdě hlásí 
omylné ji přiznává, 



ovGooi^Ic 



vidlo XXIV. 






Kdjf pro milou vlasl s 

sejmutou kartu smichal 

h^iteli průvo pfeje, 

ne vlak tomu, kdo mi dát. 

Ten kdfí svůj inmei přestoupl, 

emiehat sám s« po kuši, 

s tím lamfm vlasti ustoupl, 

sprostou hru splatit musi. 

PraTidlo XXV. 
Pokudt by kdo t fixloTinl 



od dvou b;l pfesT«deen}, 
ten vBechno, co v té hfe Tyhrál, 
nejen tpůtk; navrátí, 
nad to, abf víceji nehrál, 
lásku i pNzeú itratl. 

Pravidlo XXVI. 
Kdyb; i opoTáilivosti 
kdo stihal v tom druhého, 
a po vBl vjSetfenosti 
nemoh dokázat toho, 
len nejen u veřejností 
s prodlením fest vrátf, 
téi potrestán dle sluínosti 
co v vlasti stoji, splali,*) 



*} Pravidla o bulce byla téí zdrama- 
lisována. Srv. J. K. Chmelenskf, 
Cas. C. Hus. 1836, atr. 1U8, t. 39: 
SedláCek V., Šestadvacet před sou- 
dem aneb Bulka v n«beipe£eiislvl, 
dle stejné báané Khcperovy, drama* 
tickj íert, dáváno v Plzni r. 1835. 
VjztéžCeiika Vřela 1835,str.31, 79. 



leč bf kdo mél pro ni jiti, 

Bak at vBiekoi raději! 
eb, jak vSickni a ochotnosti 
do bulie platili. 
slníno, by ji dAvlipnostl, 
dokud mohou, hájUÍ. 

Pravidlo XXIV. 
Kdyby se kdo z vás neb i hostA 
nepravé k hře pfiplichtil, 
nucen budil, aby i trestu 
za druhého zaplatili 



Kdo figuru jinůe hlásil, 
jinát pak ji přiznává, 
neplane mu, kdyby prosil, 
bulce se jen dávávt! 



Pravidlo XXVI. 
Kdyí se o vlast drahou hraje, 
spjmutt list smíchati 
háji tel i právo přeje, 
ne vSak. kdo má dávati. 
On, kdyí zákon len přestoupl, 
smichi to a převrátí; 
■ům lim od vjhry ustoupl, 
vSedni ztrátu zaplatil 

Pravidlo XXVII. 
Pokudi by kdo v okUmániJ 
v lsti neb Ui byl postiien ; 
a v Uchem vygetřovánl 
ode dvou byl přesvédéen: 
nejen, co vyhrál dne toho, 
vSecko zase nazpět dá, 
ale, by se lepSil i toho, 
nepřízni se potrestá. 

Pravidlo XXVIU. 
Nékdo-li z pošetilosti 
v klamu stihá druhého, 
a po váiné pozornosti 
nedokáie niíeho: 
ten nejen před cel^ davem 
prosbou jemu čest vráU, 
ale musí — to vflim právem! — 
co je v bulce, v treit dáli. 



■dovGooi^Ic 



Trapulk; do bulk;. 

Výminka: Proslovo a dosloTO. 

DNv nel se do hry zasadí, Nei se viecko usadilo, 

to se má pozorovat, na to ee má pozor dát, 

at hodina se vysadí, b; ne napíed oznámilo, 

Í'Bk dlouho se mini hrát: díouho-U ae bude hrát, 

d;ž ta hodina vypadne, Ta kdjí hodina odpljne, 

v nit má jeden odjiti. a jeden chce odejit — 

a po Tíem vzrostlá Bulie nei vSak nikdo bulku avine, 

nemM k konci pfijiti, nelze ae mu oddělit — 

má se podat k roidélenl. aC se chvátá k rozdíleni — 

(lei kdo má pro vlast jiti) let le se v tom pro ni jde! 

ten kdo einf zamezeni, íinl-li kdo zameteni, 

má o svůj dli přijíti. podil svůj at pozbude! 



Výminkáři. 

Podává Antonii Bltlak. 

Aby dokonale poznán byl náS lid, Ifeba pilné Tfifmati si iivota jeho, 
jakf byl v minulosti i jak} je t přítomnosti, a to i se BT«tlfmi 
i stinnými jeho stránkami. Redakce >Českébo Lida<, jsouc od potiálka 
Terna této zásadé, neSetří barev svétlých ani temnech, jak toho stndinm 
lidu dle sknlečnfch pomerft vyžadaje. 

Bolavým stínem na9eho venkova zůstává dosud neblahý slav naíich 
vfminkáfA, jichi hlas obdas i do veřejnosti proniká. ■ Tfimto nboZákflm, 
jak jeden z nich si trpce st62uje, vedlo 8« >za dflvějSlch dob sice ne 
dobře, led vSak jefitě húř*. Smutná pravda, Ze jeden otec vyživí spíSe 
10 deil, ne£ tylo avého otce, platí i dnes v tak pokročilém XX. století. 
S bolesti odvrací se slovek od výjevů, kdy vlastni díté vyslnpuje proti 
tomu, jemnž je za víe i za svůj iivot vdéCnoalI povinno. Aby byl klid 
a pokoj ve staveni, radí jistý vtipkář, kdy2 se syn žení, zabiti tátu 
k svadbe a mámu k >dobré vfilii. Staří rodiCe mnohdy spoléhajíce se 
přlUs na své hodné déti, svou to krev, nendélajl si iádného výminkn, 
odevzdají jim váe a někdy dotkají se toho, 2e i ta snchá skýva chleba 
bývá jim vyčítána. Nenl-lí dostatek dobré vůle i žádoucí shody na obou 
stranách, bývá výminkáfúm i zle, kdyi si výminek ujednali. Umluvená 
smloDva vSelijsk se překračuje, a i Itt dochází fiasem k trapným vf- 
stupfim. 

Nfikde vymlnil si na pf. výminkáf svobodný přlstnp na půdu. 
Dobře. Vystoupl tam, ale syn — nezdara mu žebřik odtáhne, nebot prý 
sestnp s půdy si nevymlnil. Jinde má dle smtoavy dostali kopu vajec. 
Don 
Kde 
tedy 
mSl 



■dovGooi^Ic 



S0» A. Blalet: VtrnínkUi. 

se mu má ono dH?Í složili, a za jeho nepfftomDOsti narornali mu je do 
jeho TýminkAfské B»élmáky.*) Tu a onde vfminkárAra se TysmlTají, že 
jim aablll udek, Tyženon je da pole a povedou na né hon a pod 

Slůjtež ide ukázky z nAkdy obryklfch smluv vf minkáNlifch a rAz- 
nfcb míst Chrudimská: V Nasavrkách mél r. 1720 v^inkář svou svét- 
niúkn, opatřenou teplem i #T$ttem. Pro svoji rfživu 6 mdr tita. 2 mfry 
ječmene, 1 míru pienice, 2 miry ovsa a 4 záhony pro zeleninu. Také 
oflval >hornl sádeh<, 1 krávu, 1 tele, 2 ovce, husu s bousaly a slepici 
se 6 kuřaty. V BlfžAovicfch byl před 50 lety vfroinek z t zv. pfll statkn 
o 60 korcích: 18 korců obili. 20 beéek brambora, 3 sáhy dKvI, 1 kopa 
otýpek, 1—3 kasy bovízfho dobytka, Id mandel slámy, 4 centy sena, 

2 centy otavy, 4 kopy vajec, 3 libry svíček a ovoce z 1 zahrady. 

VfminkáF Dvořák v Rosicích dle smlouvy z r. 1833 m4l dostávati 
od syna každoroční 7 korců žila, 7 korcA ječmene, 4 korce pSenice, 
korec prosa, korec hrachu, */« korce čočky, 10 korců bramborů, třett díl 
vSeho ze zahrady sklizeného ovoce, 2 kopy vajec. 30 liber vepřového 
masa a '/, vértele ntáku. Dále povinen byl s;n zaseli mu pro jeho po- 
třebu V, korce Idu a živiti mu mezi svým dobytkem krávu. Kdyby pro 
výminkáře krávu nedržel, mél mu odvádět] 30 liber másla, 40 liber tva- 
rohu a máz teplého mléka dennfi. Na otepleni svétničky vyminkifské 
proti kachyni ležící, mél dostávali sáh tvrdého a sáh roékkého dřiví. — 
V Horce na menil usedlosti dostával vyminkář po 3 korcích pdenice, tita 
a ječmene, 10 beček bramborů, vertel hrachu, tét prosa, 2 Čtvrtky čočky 
a 2 kopy vajec. Také si vymínil Uvení dojné krávy a vaření na jedné 
píotoé. — V Zaječicích vymfnila si r. 1864 stařena Kamenická svétly. 
teplf, pokojný b^ a komoru, také koutek pro své věci na pftdé i na 
dvoře a svobodny přístup ke studni a jinam. Kdyby s hospodářem shod- 
nouti se nemohla, bude jí tyž povinen byt jinde opatřiti a dávati 2 sáhy 
dříví rak. mfry a kopu otýpek na topení a 2 libry lojovfoh sviček na 
svícení. Na výživu má jí odvádAti 6 korců žita, 6 korců ječmene, 2 korce 
páeaice, 2 korce prosa, míru hrachu, půl Ufry čočky, 20 b«ček bramtKirů 
a 7 kop řepy. Dále vedro nakrouženého zeli, 2 čtvrtce máku. 10 žejdlíků 
přehřívaného másla, 3 — 4 mázy dobrého mléka tydné. také 10 loket 
tenkého a 10 loket pačesného plátna, třetinu vieho druhu ovoce ze sa- 
brady a každoročně 8 zl. konvenienčni mince na penézfch, k tomu jeflti 

3 kopy slepicích vajec a vyživení jednoho prasete. 



*) Pozn. red. V náá si vyjednal ve vi'mínku dědefek v zahradS ,jednu 
Švestku" (t j, »ti-om), syn mu dal jťJnu scvrklou Svestiíku s vysmécbera. 
Jiiif si vymínil: dovézti do kostela, vzdáleného p.l ftvrU hodínj. Syn do- 
vezl, ale práskl do koni a ujel. Zpátef ni jízdu pr^ nemel vymlnínou. Pro- 
síme za dalSÍ zprávy o výmínku. 



■dovGoOi^Ic 



i 



J. Kautaf: Naíe déti. 90& 

Naše děti. 
VI. K psychologii MoTáekýeh d«ti. 

Pod&vá Dt. Jan Ktulnj. 

1. O čem se vám často zdává? Tuto otázku písemná mí zodpově- 
děli Skoláci třetí Ifidy obecné ikoly ve Vacenoricích u Kyjova takto: 
Cljlapci: 1. 2e u nás byli zloději (Uhlfk*). 2. Ze mé zlodéj zabíjel 
(Ryba). 3. 2a jsme vyhořeli (Šťastný). 4. 2e U nás hořelo, jindy, Že byla 
vojna (Vflel). 5. 2e mé honil hotař (hlfdai! na polích) a Že jsem mu 
atekt (Profota). 6. 2e vyhořely Vacenovioe (Přikazský). 7. Že mé honili 
psi a mé pokúsali. (Jtigr). 8. 2e jsem byl v bitvé, a že jsme vyhráli (Bábík). 
9. U byl veliký požár (Belka). 10. O vojnách (MacháCek). 11. Ze jsem 
spadl do studné (Koutný). 12. Ze chodím kolem veliké vody (DobeS). 
13. O nějaké vojné (Miléř). 14. O vojné, o paDU ničitelovi (Súkop). 15. Ze 
okolo mné jezdí pořád vlak (HasLník). 16. Ze ve Vacenoviclch byla vojna 
(Sovák). 17. Že mé zlodéji zabili (Krist). 18. Ze ve Vacenoviclch byla 
bitva, Vacenovice byly rozbořeny a lidé utekli do lesQ (Jugr). 19. Jak 
jdou poutnicí do Ča^ína (Křižka). 20, Ze jsem spadl dů vody a nemohl 
jsem vylézt. — Dév6ata: 1. Ze jsem na poulí (Bábífiková). 2. 2e jsem 
spadla s hůry (Houitová). 3. Ze vyhořely Vacenovice (Šalandová). 4. Že 
jsem chtěla skočit do vody (Miiéřová). 5. Že jsem spadla se střechy (Gre- 
gorovieová). 6. Že hořela Ikola ve VlkoSi (Babfeková). 7. Že je bouřka 
(Křižková). S. O vojné (Bábičková). 9. Ze hoří (gfastná). 10. Že jsem 
byla na pouti (Hiléřová). 11. O stařence (Báblková). Ostatní nezodpovédély. 

NejřastéjSím předmétem snů jest požár (7) a vojna (7). As před 
50 lety Vacenovice léméř celé vyhořely (150 čísel), a v roce 1866 byli 
ve Vacenoviclch >Prajzi<. Proto se jak o požáru tak o vojné vykládárá 
až do dnes s velikou zálibou a podrobnostmi. Zvláété o přástkách ohed, 
jindy vojna s Prajzem jsou látkou pro celý veéer. O zlodéjícb (3), kteří 
často kraj ten navMfvl, se rovnéž často mluvívá. Padáni (4) se zhnsla vysky- 
tuje u détí neklidné spících při pohnutí orientačního smyslu. Pouf (3) 
přirostla Slovákovi k srdci. Každf musf téméř jednou ročné putovali. 
Chodí se na Hostýn, Velehrad, do ZaroSic, do Šašlina v Uhrách ^1), hro- 
madné do Vambeřic v Prusku (I) a Prahy po růzou. Nápadné vSak jest, 
t« se nikomu nezdává o Skole. Kant sice praví, že nad nejvíce kdo myslí, 
o lom se mu nezdává. Než zkuSenost nás učí opak. Tutéž otázko jsem 
dal realistům v třetí třídě. Z tfioelt žákA odpo ■^" '" -'-' " * *'-'- 
a 6: o různých věcech. Dobří studenti odpov 
a žáci, jimi Škola byla čímsi vedlejéím, odpovj 
nic nezdává, jest asi příčinou veliká únava a 
o stodenteeh by se mohlo soudit, že i dětem 

*) Jména Školáků buinet ukizfcoa tamních ji 



:vGooi^Ic 



t06 i. Koutný: 

vedlejším* Je-li tento Mud sprirnf, jakoi mám za to, Že jest, pak bycb 
myslil, že slováčků čítanka, slovácká forma vfDeovacf by ablltila déti se 
Školou. Vnímavá a učelívá mysl slováckých áití by se snad vlče otrí* 
rala vzdělání, které by bylo podáváno slovácky a vhodnou metfaodon 
intelllgeDtniho uůitele. 

fi fiJ. Kdybyste mUi moc peHěě, tio byste s nimi udSliúi? Odpo- 
vědi cblapc&: 1. Krásny d&m se zahradou bych si koupil {chalupnicky 
synek). 2. Uložil bych je do spořitelny (bohatšího tsedláka*). S. Pěknf 
áim (chalupnlka). 4. Krásnf dům se zahradou (chalupnlka). Ď. Pékné 
koně, pěkný dům, puSku a iavli (sedláka). 6, Vystavěl bych ve Vace- 
novicích kostel (sedláka zbožDáho). 7. Dům a pole (sedlák). 8. Pékof 
dfim, pěkného koné a pékny kver (chalupnlka). 9. Salf, Skolnl knihy, 
seěity, kostelní knížku a klobouk (chalupnlka). 10. Já bych je rozdal 
(nehospodárnáho chalupnlka). 11. Odiv (chadéhu chalupnlka). 12. Do zá- 
ložny (bohatšího chalupnlka). 13. Do záložny (sedláka). 14. Nové iaty 
(chudého chalupnlka). 15. Pěkné Sáty (chalupnlka). 16. Do záložny (nad- 
učitele). 17. Rola (sedláka). 18. Pole (sedláka). 19. Do záložny (sedláka 
20. Sel bych Studovat (sedláka, hoch měl jft na studie). 21. Dům a pole 
(chalupnlka). — Děvčata: 1. DAm a pole (sedláka). 2. šaty a zahradu 
(chalupnlka) 3. D&m a pole (chalupnlka). 4. Dům a nábytek (nad učitelova). 
5. Zaplatila dluh (sedlák nehospodámy). 6. Pole (sedláka). 7. Do spoKtelny. 
(bohatý sedlák). 8. Chalůpku (chalupnlka). 9. Školní knihy (chalupnlka). 
10. Pěkné koně (sedláka). 11. Do spořitelny (sedláka). 12. Dům (chalupnlka). 
13. Chudobným lidom (chalupnlka). 14. Zahradu (chalupnlka) 15. Dala 
svým rodičům (sedláka). 16. Do záložny (chalupnlka bohatého) 17. Roli 
(sedláka). 18. Do záložny (sedláka). 19. Dali bysme ich do Školy (chud- 
šího domkaře). 20. Šaty (chalupnlka cfaudSlho). 

Všichni mají smysl pro hospodářství. Jen dva by peníze rozdali. 
Prvý asi, že nezná hodnoty peněz, druhá ze Štědrosti. Déti sedláků mají 
větSi přáni, téměř každy chce koupil mimo dům jeStě pole, kdežto cha- 
lupnické dětí se spokojují s domem, po případě chtějí jeStě zahradu. 
Děti dobrfcb hospodářů chtějí ukládat peníze, děli chudé chtějí jen daty. 
Zajímavé jsou ojedinĚlé případy, že nadučilelova dcerka chce vfbavu, 
dcerka upadajícího rolníka chce dluhy platit, synek zbožné rodiny chce 
vystavět ve Vacenovicích kostel. Knihu vSak -na čtení že by někdo koupil, 
marně hledáme. DuSe mladfch jest věrným odleskem duSe starých. 

III. Co byste udělali tomu, kdo by eabil vaše rodiče ? Chlapci: 
1. Nabit bych mu a na bor za nohy pověsil. 2. Zabil bych ho sekerou. 
3 Zabil nožem, píchl do prsou. 4. Zastřelil puSků a kdyby měl peníze, 
tož bych mu jich sehrál 5. Vzal bych řetázek, zvázal bych ho a dal bych 
ho, kde je mnoho potkanů, a žebral hych mu peníze. 6. Zabil bych ho 
nožem. 7. Uškrtil bych ho. 8. Zvázal bych mu ruce a nohy. dal bych 
bo do mravenčího kopečka a tam bych ho zahrabal, a2 by bo zaěčlpali, 
a tam hych ho nechal, až by ho zežhrali. 9. Zabil sekeru. 10. Zavřel 
do hářeStu. 11. Zabil bych ho. 12. Žaloval bych ho a nabil, co mohl. 



■dovGooi^Ic 



Naa« d4ti. S07 

13. rylůpal bycb mo o6i a nechal bych sa ho trápit 14. Z&vřel do 
kremenálo. 16. Dal bych ho obdsit. 16. Chytl a dovedl ho k sonda do 
Kyjova. 17. Zavedl bych ho do Kyjova. 18. Vedl bych ho do Kyjova 
savHL 19. Na místě bycb ho uftkrtil a povSsil na vrbu. 20. Obésil byob 
ho tam aa strome. 21. Oběsil bych ho a zakopal, nebo kdybych niél 
kv«r, lož bych ho zastřelil a hodil do vody. 22. Dal zavřít, 23. Zavřel 
pod kumháiek (mfslni šatlava) a nedal bych mu týden jíst 24. Uvázal 
bych ho ngkde do domu, kde by bylo hodné polkánA. 25. Obésil bych 
ho na bor a jeáté-bych mu rozbil hlavu sekerou. 26. Obésil na Šibenici 
a jeíté bych mu vyÍQpal oči. 27. Nabil bych mu, a na trnku za noby 
povéail a nechal ho tam pfes noc viset. — Dévčata; 1. Nabila bych 
ma moc paličů. 2. Já bych mu nic neudělala, odpustila. 3 Zabila po> 
lenem. 4. Zavřela a nedala bych mu jist a pít 5- Zabila bycb ho pan- 
tokem (sekera na delMih topůrku). 6. Nabila palicQ a dala zavřít 7. Hfllkft 
bych mn mnoho nabila a odvedla bych ho k soudu. 8. Oběsila na Šibe- 
nici. 9. Data bych ho zavřít 10. Zabila ooiem a zahrabala bych ho do 
jamy do lesa, 11, Zabila. 12. Zavřela. 13. Zabila. 14. Žalovala. 16. Za- 
vedla bych ho ke starostovi. 

Všichni by pomstili své rodiěe aŽ na velmi citlivou iaéku, která 
by vraha •nic neudělala a odpustila*. Dvanáct by si nepotřlsnilo rukou 
krvi zlosyna a dalo by ho potrestati zákonu. Jsou to téméř vesměs děti 
intelligentnějSf. Ostatní pak vSichni by chtěli oko za oko, zub za zub. 
Hoši json kmlějst než děvéata. 



Píseň divná o Faus*-" 

PISe prof. K. Ri 

V Českém Lidu XII. 426-9 uveřejn 
plsefi o dalece rozhláSenfm Janu 
že nenf arCito, kdy a kde byla vydána, 
jsem pro své sbírky skoro doslovné zněn 
B názvem: >P[seň divná o doktorovi Fau 
pejcní chvála města DiviAon. 



■dovGooi^Ic 



v. Vondrák : NekoUk pohádek z Duba. 213 

Nakolik pohádek z Duba. 

Podiv4 Dr. Violiv Vsndrák. 
7. Pohádka vo dvouch bratrách. 

Byli jedaou jedcy rodiče a ty měli dva syny: jednomu Hbali Honza 
a druhfmu Franla, Voni Frantu postáli do avéla a dobře ho ToSalili 
a malka nu upekla mnoho buchet. Přiděl do lesa, sed aí aby si vodpotinul 
a jed. přilezli k nSmu brabenci a prosili bo, aby jim dal taky. Von rzal 
bQI a pobil je. Cbodil daleko po svéte a nemoh iádnou práci doslat. PřiSel 
teda domu celej volrbanej, 

Voni poslali Honzu taky do svfita, voiatili ho, vobllkti mu plátěnf 
Sáty. Dali mu akybku chleba. PřiSel taky do lesa, sed si, aby ai vodpočinul 
a jed. Přilezli k nSmu taky brabenci a prosili ho, aby jim laky dal: ale 
von jim tu skybku rozdrobil. A voní mu dali vSicbnf nožiíku a řekli: 
>Pfihodí-li se tě něco zlfho, doj je na jazyk, my lé přídeme na pomoo 
Přibližoval se k velikymn hradu, Sel do níij. Připravení večeře a vodftvřená 
postel lam byta. Von se najed. Ve dvanáct hodin představil se před néj 
Čert a pravil: >Za pět minut muSfá mné přebrat popel a mák. Esli to 
přebereš, hrad len bude tvůj. Esli to nepřebereš, tvá duSe bude moje.* 
Von nevAdčI, co ai počne. Zpomnčl si na brabenci nožičky a dal si je na 
jazyk. Brabenci přilezli vodevřenejma dveřma a za minutu přebrali to. 
Honza jim podékoval a Cerl přifiel a divné se na něj díval. A čert muSel 
se svou vlastni krvi podepsat, že už víckrát lam nebude straSit. Honza 
si prohlíd vSecky aednice anaSel v oicb mnoho penéz. Von ae dobře voblík 
a s kočárem přijel domu. Voni se mu divili, a rodiče jeli s nim do hradu. 
A žíjou tam podnes. 

8. Tak se svit vodpláei. 

Byl jeden táta a len mčl jediného syna menem František a míli 
pacholka, ten se menoval Martin. Jednoho dne vorat Frantláek z Harlinem 
Ba humny. Dyž matko Františkovo iim svalina nřinnsla. tu b ni Frantffiek 
promluvil: >AIe mám 
dluhy nemáme a táta 
dyt vfi, že cely stavt 
% Martinem se usnes 
hde uskovanf. Franti 
pentze, že mu za to 
v nedčli Martin du I 
Sedlák peníze hde v 
Frantltek do kostela, 
ie muSí do koslela. 
ze stavení a z drubé 
Za nedlouho ae pfis] 
tia mlate a vysypal ; 



ovGoo<^Ic 



SU G. Svobod*. 

sachovej nám penSs naSfcfa. O ty £ernej kfise, tobfi je dávám do moci.< 
Sel aedlák a přines po druhf vopálIcTi penis a zaa vysypal. Mezitím co 
sedlák Todeíel, po tfetf, slez Martin a nasypal si jich do bot a vylez zas 
na vodr. I přihnal se sedlák po Ifetf, zas s plnoa vopálkou a říkal opét: 
>0 ty ňernej kuse, zachovej mnd ty peníze, aby je žadnej nedostal, dokud 
by je s Iřema Cernejma kozlíkama před vzchodem slnnce nevyvoral.> Dyi 
sedlák ty slova říkal, vzná9el se ma Cemej pták nad hlavou a volal: iPane, 
což ty peníze v botách taky?' Sedlák nesroznmSt, co to má znamenat, 
i Sel se podívat do sednice do svejch bot, ale nebylo tam nic. Dy2 přifiel 
do stodoly a pták pořád to samy volal, rozlobil b« a řek: >Go t4 fiert 
bere, dyC oi sem se do svejch bot dfvai.< Zakopal peníze, utlouk ztaha 
mlat a vodefieL Martin slez dolu a Sel do maSlale, kde už na néj František 
éekal, aby mu povedél, co pan farář kázal, dyby se ho sedlák ptal, aby 
vedél, co mluvit. Sedlák se za králkej Css rostonal a umřel. I radovali 
se z toho, že v brzku peníze si dobydon. Martin si vobstaral tři eem-f 
kozlíky, zapřah je a poslal Františka vorat do stodoly. Dy2 František zaCel 
vorat, ztrh se vftr a zdálo se mn, že je celá slodola pod vohném i úlek 
se a pfestal vorat a byla stodola zase jako dříve i vodeSel a prosil Martina, 
aby von voral, Martin zaČel vorat, ač byl dost velkej vftr při tom, nedbal 
a jen v penězích voral. Dyi peníze František dosUl, dal se do stavby, 
aby mil stavení podle svy libosti. Prostavil peníze viecky a Martinov dál 
vejpovéď. Dyž vodcházel Martin, promluvil žalostná: tTak se svét vodpláci.a 



Starodávná lekovadta nemocí. 

v z originálu v kolínském museu podává Gittiv V. Svtbedc 

Žehnání vody pro ouřk buď člověku anebo dobytku rSelijakémn. >Ve 
jméno Boha Otce, Boha Syna a Boha Dncha svatého počínám dělati 
vodičku tomuto dověku (hovadu) pro onřky vyteklou, muž foasatej, Žena 
vlasatá, panna prsnatá, mládenec holobrádek. Dejž Pane JeífSi Kriste skrze 
koho ty oufky vy3ly aby zas do něj veSly; k lomu mi dopomáhej' atd. Ato 
i4kej třikrále a vždycky Otčenáš a Zdrávas Maria a na posled Věřím Pán» 
Boha. Hod sůl po uhlí, až tříkrál uhlí zasyči. >Dej Pán Bůh dobrej deit 
:o. Pana Krista křlttelníčko ; já tě křtím ve jméno . . ., abys 
Qmocnlkem mému dobytečku, k mému nžitečku, k tomnt 
ihej Bfih.« 

ai tflll člověku: >VejmtSnu Pána JeŽfSe Krista budu alekovatí, 
ne sám svou moci, než s Pánem JežíSem, s Panenkou Maňf 
třllf, stNll, hned jděte na hory, na tesy; jsou tam tři studnice; 
e víno, v druhy máte pivo a v třetí tnáte mlíko. Tam jezte, 
e; tomuto lělu, těmto oudům, tyto levf pokoj dejte. Jsteli 
ite do větru, jsteli z ouřku, jděte do onřkn, jsieli z vody. 



■dovGooi^Ic 



Starodávná lekovadla nemoci. 315 

jdéle do vody. K tomn mi dopomáliej BCh*, a to fikej třikráte aŽ po 
třetí řekni amen. 

DMánf pro oufk dobytku voda. Tak si napal uhU a naber « do 
hrnkn vody a řekni: >Delám tobě vodo po Pánu Bohu, Panence Bo2f, 
po VSech svatých, jako byl Pán Kristus křlěn, prodán a ukřižován byl 
T Jemaatemo; k tomu mn€ dopomábej . . . (třetf ůbel) na víky po2ehnanf.< 
A Iřikcál tak fikat mosB a po tfetf řekni Amen. Tak hodIS doni 9uhia; 
pak udélej ze slámy víiek a vobmej dobytek na křiž. Ta voda, co ti 
tbyde, vlej jim ji do uil; lak uhlídáš, že dobylku spomoženo bude ode 
tSÍ nemoci. 

Dělám vodu pro užitek kravám. Tak si délej a fikej: -Dej Pán Bůh 
dobrytro, vodičko, vodičko, Krísla Pána Kriitelničko, ty hledíš do nebe, 
Pán JežíB do tebe. Poslala mne Panna Maria k Tobé, nabral jsem ji mému 
užitku dobytku. Pane Bože, ráCiž dáti spořl&ek, Panny Marii fikopISek, 
v kterám svyho synáčka nmejvala. Utíkejte se pod plá£t Panny Marie pod 
ochrana nebeskou. K tomu mn§ dopomáhej . . .< Třikrát lak řfkej a po 
třetí řekni Amen. Pak tu vodu dej kravám vjplt; s voslatni krávy vomej 
na křiž. Tak zvIA, že krávy užitek mlt budou. 

Fotografie ve službách lidovády. 

(S; 

ZdalAfch zásilek od lask 
totočfslo; 1. Kroj slovácl 
aohaj z Dubůan od Hodonína. £ 
dévAe od Olomouce. 5. Vdaná 
cechu sonstrutnického z Morki 
skéhu ze Svabeoic na Moraví, 
Kroměříže. O keramice i o 
bylo již v Českém Lidu lak < 
k zdařilým obrázkům dalSlho j 



V. Krolmusa Slovr 
zábav a sla 

Podál 

Jména sp otvorem 
rovsky. ~ DAvěrDy, Duvernoi. 
Hnát, Houd. — Pokorný, Bock 
HoleJ, Holý, Holai, Holaj. — 



■dovGooi^Ic 



316 C Zibrt: 

Glas, Klas. — HrdíoS, Hrdiosohn — Sklahut, GlashQte. — Vít, Veil, — 
Kraj Q kabáta, Kragen. — Karel x Tejna, Karlatein. — Bereg, břeh, 
Berg. -~ Krčma, Kratschma odtud Krdmáf, KraUchmer. — Vlád, Wald, VUd 
E Tejna. — Vladek zámek, Waldek. — Graoice, Hranice, Granits. Grinze. 
J e A o T i c e (od jeku, binku, křiku pohanského) n Perace t Ra- 
kovnicko, přede Tsf na západ několik chalonpek slore >na Bobdále*. 



1. Kroj slováckých děvíat z Hroznové Lhoty. 

V Ječoviclch se nalezlo velikánské obCtiSH a iároviaié, kdyi se r. 1783 
nynčjM kostel Panny Barbory za Josefa Haslera, lokalísty atarél, při tom 
bylo také poh. hrobiSlĚ, mnobo kosti lidských, popelnic, kroDtkfi bronao- 
vych, penízků atd. vykopáno. 

Jeze řka máme dvoje, jedno mezi Pankrácem a LiboSiným dío- 
rem {kterf r, 1850 p. Neumannovi přináleii) v poli, v aim se prf Li- 



■dovGooi^Ic 



v. Krolmosa Slovoik obyčejů, povésti, pověr a :tlaviiosti lidu českého. 317 

bn3a koapávala, má nápis latinsky, v kámen rylf. Pod kostelem paakrác- 
)ifm byl rybníček posvátnf. Druhé jezerko prý bylo u stu ač Te dne tádnf 
se k tčm rozvalinám neosmělí přiblížiti pro strach. 



■dovGooi^Ic 



T. Krolmuia Slovnik obyfejú, pověsti a po?ěr lidu feského. 



5. Vdatiá írna i DerOe u Uh. HradíSté. 

Koleda vánoénf. Vzhflru bratři! rstárejme, éa Betléma pA- 
jdeme. Co tam budem dělati? JeiiSku dary skládati atd. — Jiná hnUda. 
Vodaael Vodanet ĚtSpánku, Stépánkul Co lo nesei ve žbánkn (ve ibáné)? 
Nesu, Děsu kvasnice na ty Boíl kolá£e. Nesn, nesu koledu, upad jsem 



«n C. Zibrt : 

8 ní Da leda, psi se na mne sběhli, koleda mi anddlí, nerlm, co mám 
dělati, musím nynf Žebrati atd. 

Kocour dernf. Zaiebnáránf onslfei (pfchánf t blave). Oustřelí, 
oustřelfl z čehož jste zboufili atd. Kocour sedl oa vrh kamen, rem t6, 
b&bo, čert si, amen. Kamna značf u pobaoA jako oltář, na nicb sedel 
bftžek a babou, snad dfidek kocour. 

Kocour čemf na Sobotce ukazoTával se prf často ponocuémo, 
spolu zvoníku M. v Sobotce na v62i často, když cbodfral zronit, pletl se 
mu mezi nohy; jednoho času Sel s troubou svou nahoru a rozhnévanf 
troubou toho kocoura černého z okna dol& svrhl, kterf jako pytel ndjakf 
naditf bouchl dole. Onen ponocny byl hlásným tohu času. SrĚdek p. Jos. 
Ladisl. Kendík ze Sobotky, kpl. MSensky. N.B. Nčkdy snad na tom mCstfi 
ke cti a k upokojení Černoboha shazovali zde černóho kocoura jako 
kozla ke cli Perunnvi. Házeti a xhaKovHti jest úctu prokazovati. 

Sv. Kri£tof, patron pokladft. 
On pry je má pod svou moci, pročež 
lidó prostí se k o6mu modli a jeho 
moci zly duch musí je přinésti tém, 
klefl Se k nému modlejl ; ale týž zlý 
duch (Čert) pry sobě vždy jednoho za 
ten přineseny poklad vezme, PorěsL 
Modleni k sv. Korund. Ko- 
runa sv. prý byla dcera pohanského 
císaře tureckého, mgla sobe vzíti za 
manžela pohana, ona ale se Kristu 
zaslíbila; pročež otec ve zlosti kata- 
nům ji dal, kteří dva vrcholky stroml 
vedle sebe stojíc! ohnali, za ruce a 
nohy ji uvázali a vejp&lky na dvé 
roztrhli. Tu korunu glávy vdčné od 
Boha přijala. Ona pry má poklady 
pod mocí. 

Kniha, černá Reverina, psaná, 
která jedná o citováni ziych duchů, 
již se v řífii pekelné a povelme na- 
lézají. Sedm jest jich nahoře v po- 
včtři a sedm na zemi. Každý ten zly 
duch se muaí jménem volati, n. př. 
Já tebe (jméno) tsiel, Malachiel, Har- 
buce atd. pekelný duchu volám, za- 
klínám, abys mi vyzdvihl, přinesl týž 
neh onen poklad odtamtud — tolik 
na penĚzích, stříbra neb zlata sem 
Užbán cechu sou,lruínickčbo iMorkovií ^o toho kola neb svétníce, do sklepa. 
I r. 17H7. neb na ten hrad.] 



■dovGooi^Ic 



v. KrolmusB ^lovnik obyčejů, povésti a povér Udu Českého. 233 

Koda, studánka nažraná, čaroddjaá u vesky neb samotiny r do- 
líku, ležfcl nad Tetínem. KodiSka, nyní na Čechách Podll9ka alove, toato 
se na jafe vytírají oCi, kdo ji v lese kvetoucí nejprr nalezne. Povést 
O DÍ : Kdekoliv se sv. Prokop posadil, vyrostla Podliíka (1. j. vfiady, kde 
ST. Prokop pobyl, rfady divy veliké éinil, lid obracel k svétlu. k práci ald.). 



7. Džbún cechu tkalcnv^kehti le Óvalieňic, zvaný „Marek". 

Kobylky, kdyi přiletély do Cech okolo r. 1782-3, pravĚjí staří 
Čechové, že prf kobylky Hkaly : tNetlučte nás, prosíme vás, my jsme 
poslány, od Boba na vás vyslány.i 

Krofina, slepice s 12 kuřaty. Na BuCi (Budči) pošlém jest 
dle povftsti zdejal kvočna zb(á s 12 kuřaty zakopána, zdej^i Kovářský 



■dovGooi^Ic 



834 C Zibrt: T. Krolmuša Slovnib obyíejů. povésti a povír lidu teskéfao.' 

dSkan třetí má ji nalésli, Tykopali a doslali. Podobná povést ae o kročite 
a kuFaty t Roudnici n. Lcbem vypravuje a j. v. Srovnej slepice s kofaiy 
kafátkami na obloze nebeské. Nepochybní na podobných místech ae 
JMinice s modlami ilat^mi nalézaly, které pohané pfed křestkny do 
sklepfl, studnic ald. zahrabali, aby jim do rukou nepfíily. Zde na kostele 
sv. Petra a Pavla jest kohout plecbovf, nyní na sakristii 1845 postaven}. 



8. Hanáct* děUefek od Kroméřiíe, 

KvoEna s 12 Icofaty alatfnti na Sirce divoké, v Tfeblii, v Roadnicijnad 
Lsbem se nachází v zemi dle povésti. Kvočna a kDratyJbnde symbol 
mésfce a 12 zoamenlmi n^beskfmi, téC na hofe Htíba se nalesá ricryti. 
Monstranci jisif Trojan z Kovar soused rykopKl na Bndei, 
monstranci zlatou v háji na Ladech, on dostal M ni 15 korcA potf ka. 
Bvé vtíivé, kterých nyní (1847) Hondek krtmíř itívá. 



vGooi^Ic 



P. Gulh; Zábavy a slavnoati lidové. 



Zábavy a slavnosti lidové. 

Ku provozováni upravuje Patr Gutli. 
2. Here pronobus. 

Hasopustni zábava z Jikve u Nymburka. 



Osoby : Táta. Syn. (Táta a syn máji 
papírové íepice různého tvaru, pefim 
ozdobené, pfes Baty koíili oblevenou, 
kolem boků pás, na némž visi díevĚná 
Šavle. Táta mi 6emý plnovous a syn 
knir Itfeba jen sazemi načemín^i. Ve- 



jdou oba najednou do svStnice a pře- 
cházejí Btále proti sobe se šavlemi vy- 
tasenými a vidy, kdyí se potkají, jedeD 
druhému o ni klepne; pfi chůzi stfidavg 
deklamuji, molno tét uíiti melodie na- 
znafené). 




BO - pusL 



Syn. Smaíte Sifiky a koblilky, al 
jsou iervení jako liSky, a mně jich do 
kabely pHdejte; at je íi3ka nebo hába, 
má huba to vSecko ráda, kdyby byla 
Siíka jako panská diíka, moje huba 
ráda veecko stflská, kdyby byla jako 
kol, jeílí bych ji nemel dost. 

Táta- Kdyí jsem Sel okolo Rejna 
Kolína, vySel na mé veltj kohout hr- 
dina, vySlo na mé hejno slepic, tich 
já jsem se úlek nejvíc. Pfeci jsem se 
na aé vykasal, vSecky jsem je do pylle 

Syn. Táto, táto, kup mi kord a péro 
za klobouk, nebo já chci se tento maso- 
pust íeniti a svůj svobodný slav zmí- 
niti; masopust, masopust, jen mé holka 
neopust Tatlku ochmelenf, radost a{ 
se zeleni, pořád jen hodujeS, pijeS, na 
mé nic nepamatuješ. 

Táta. Co je, synu, lobé po tom, le 
hoduji, že já piju, já tvého nic nepro- 
piju, já mám rybník v prostřed dvoře, 
na ném kufe krákoře, a já dám nohy 
na tmoíe v komoře. Hopsasa, hopsasa, 
páni. dobří den! Já sem řemeslník ko- 
StiStář, kterého ty jak íiv neznáS, a kdyí 
krejcar vydělám, snad ti ho propit ne- 
dám? Hopsá, hopsá, hopsá! 

CMkf Ud. XIII. 



iůííN, V úí.OiV]uuCI. 

(Nyní se postaví táta a syn pioti sobe 

a představuji, rychle hovoříce, v témí 

obleku hospodáře a pacholka). 

Hospodář. Chlapíku, co tu děláS? 

PadtoUk. Pane hospodáři, íádám 
vás na malou chvilí, a co ode mne usly- 
šíte, za to mné dobře zaplatíte. 

Bogpodáf. Stůj, chlapíku, a nehýbej 
se, aí co li můj kord přinesp. 

Pacholek. Já ti udélám kliíku. 

Hotpodář. A já tobě, ty furiante, 
Spieku. 

Pacholek. Jak se dívám na tebe, 
nedělej blázna ze sebe, BkleblB se j^ 
opice, jeSté jsi nezkusil mojí íavlice. 

Hoipodář. Chlapíku, odkud ty tu 
kuráí mád? 

Pacholek. A co ty se, zvědavfe, na 
to ptáí? 

Hotpodář. To je prachpodivná ma- 
nýra, kdyí íeledln hospodáři přezdívá. 

Paeholái. Bratře, postav se mí do - 
parády ! 

Hoepodáf. Jak pak, předkem nebo 

Pacholek. Kdyí jsem já Sel z Bělo- 
hradu, koukal tys tam na parádu, mél 
jsi se na mě podívat, jak já uměl TurkQm 
hlavy stínat. 

15 



■dovGooi^Ic j 



Hospodář. Solva ty jsi Turka vídél. 

Paatolek. Setma bjcn byl, abyrh se 
za to sty d£l. 

HagjfOddř. Chlapiku, laplku, ne- 
vis, co je nového? Husa se mi ztratila, 
byla jako půl valacha, vejce mela jako 
kobylí blavu, a kJyí se house vylihlo. 
jak htibe veliká bylo. 

PaehoMi. Koclaprment, lo byla husa, 
jak pak ie&tň byla ocasatá nebo kusá, 
a jaké asi nohy mela? 



Rotpoiář. Nohy míla jako dva so- 
chory, krk měla jak strakonické Švan- 
dovy dudy, vaiohni lidé ji na svéié 
znaU a ty jsi se na ni vozival. 

PmtítoiA. Nezlob se, bratře, nechejme 
lalu a hofe, propíjem u naSeho bryn- 
dala penize a budem pak spolu zas 
dobfe avis, sousedi, ládáine. abyste nás 
holí neíehnali a nám néco darovaU. 



3. Zařízení rychty bariSnícké, spolkové mistnosti. 



Aby ve spolcích, které vytkly si za 
úkol obnovovati <!taré obyfeje a zvyky 
Ěeské, byly rychty dle starodávného způ- 
sobu zaNzeny. jest tfeba, aby na upra- 
veni rychet pfi výtéícich svých lábav 
pamatovali a je věrně zařizovali. 

Má-li světnice, určená za rychtu, 
aspoťi poněkud vyhovovati, musi se 
upraviti dle vyobrazeni v „Českém Lidu", 
roenik 111., strana 16 a 155. Stůl ílyr- 
hranný. s vyřezávanými křížovými no- 
hami, dle vyobrazeni v „Českém Lidu." 
roe 11., str. aaa, neb ročník 111.. sir. 1i». 
2 i d I e s vyřezávanými lenochy a květi- 
nami pomalovanými dle „Ce^tkého Lidu". 
rořnlk IV., sir. 7, neb roínik 111., sir. 155. 
SkřlĎ pékné květinami pomalovaná 
dle vyobrazeni „v Českém Lidu", roěmk 
1., str. 674 a 576. Truhla s přihrád- 
kou, rovnél květinami pomalovaná dle 
„Českého Udu", rof. IL. str. 34. Kout- 
nice (almárka koutní), zelené natřená 
a kvitímpomalovaná dle „Českého Lidu", 



ročník 111., str. 16, neb ročník U., str. 189. 
Police na talíře a nádobí, zeleně na- 
třená, dle vyobrazeni „v Českém Lidu-, 
roěnlk II., str. \U. Staré hodiny 
bicí. kyvadlové s malovaným ciremikem 
a skřínkou k ochraně závatí, dle „Če- 
ského Udu", roínik lil., str. 30. R y c h- 
lářské právo (palice) buď koiené 
neb dřevěné dle vzorů, iialézajicich se 
v Selské síni v Museum království Če- 
ského v Praze. ZvIáStnl studii o rych- 
láfském právu, jeho podobě a o jehft 
ulivánl „Rychtářské právo, palice, kluka "^ 
vydal s hojnými vyobrazeními Dr. C. 
Zlbrt nákladem Král. České Společnosti 
Nauk (adrosa: Praha. I., Celetná uL 
e. 20. cena 48 hal.). Svícny dřévéné 
s kaliskem na fldibusy dle „Českého 
Udu". ročník V., str. 394. Obrázky 
na zeď dle vyobrazení v „Českém Lidu'' 
rněník II., str. 436, neb ročník IIL. str. 
16 a 1^. Kamna kachlová dle .Če- 
ského Lidu" ročník III, str. 11. 



4. Chození se simlou (klíbaou). 

Maso]>ustní zvyk z KrouAína u Kremíe. 



Osoby: Lid. Bába. Medvěd. •! selSU 
hojii, činila, hudebnici, dráb. 

<Ziil: starý cylindr. Sosalý kabát, 
kalhoty do bot, ranec. Bába: Stará 
nů£e beze dna, kterou si navlékne na 
sebe cbasnik aí po ramena, k přední 
straně nůSe připevní se vycpaná bába, 
sukně jeji uváže si cbasnik k paí^u, 
tak íe se zdá že hália nese v nůši člo- 
věka; nn hlavě I láliy škraboška. Medvěd: 
Maska medvědi, obrácený kožich; la- 
obalování do hrarboviny, dnes z ohledli 
hezpcčno^lulch zakázáno. Seleti boíí 
v selských trojích, f^imlii. vyiibraieni 



viz v „Českém Udu". II., sir. 35t. Šimlu 
představuje statný cfaasník. Vezmou se 
podávky a opletou se hrachovinou, oba 
rohy obalí se plátnem, k tomu přidělá 
se koAská hlava, v jejímž krku zřídí se 
otvory, kterými chasnik může hledčli. 
na hlavu koůskou se dá ohlávka se 
zvoncem, chasnik dril koúskou hlavu 
vzhůru před sebou, ladní íást těla jeho 
přikryje se bilým prostěradlem, na jehož 
konci upevni se ocas žíněný, nebo sla- 

V průvod 



■dovGooi^Ic 



Zábavy a slavnosti lidové 



selský hoch 3inilu, pak oásleduje ííd 
a bába. Průvod uzavírá medvéd vedeDý 
druhým selským hochem ns provaze. 
Pfi průvodu tropi íid a bába různé 
SaSky. Edy i průvod za zvuků hudb; 
vejde do Senkovny nebo do dvora statku, 
tanfl nejprve „sólo" Šimla, pak iid 
s bábou a naposled medvíd. Na to 
odeberou se selSti hoSi s lahvi rosolky 
k hospodáři a pHpIjeji.) 

SoH: „Vy, pane hospodáfí, jeflté se 
fepa oesázi, ai pMjde mísíc duben, 
řepu sázel budem a co za -ni uloilme, 
ihned propíjeni. " (Hospodář pak je ob- 
daruje penězi. Pak pfipljeji seliti hoSi 
hospodyni,) „Pajmámo krásná, po předu 
i po zsdu řásná, napité se z této skle- 
ničky, aby vám nesl^ husy i slepičky," 
Hospodyní je obdaruje liSkami a koblií- 
kami, které ae ukládají do nové nůSe, 
kterou chlapec za nimi nosí. Jsou-li ve 



statku svobodná dívčata, zataníi si seUli 
hoSi s nimi. Pak ubírá se průvod o sta- 
veni dále, kdeí se to opakuje. Kdyi 
celá vesnice se obeBla, vrací se průvod 
za veselé hudby do hospody, kde uspo- 
řádá se licitace aa Šimlu, která se ne- 
trpílivé oháni, poskakuje, při éemi hlavni 
slovo vede potutelný iid. Vybraně azlici- 
tace siríení peníze připadají účelu, ve 
prospéch kterého se masopuslní zvyk 

Eořádá. Sísky a koblííky rozdají se 
udebnlkům, a úfínkujlcím. V bospodé 
pak se tanél aí do rána.*) 



*) Podrobnosti o výstroji, o úpravé 
Šimly, kozlíků, husarů a jak jinak se 
daléi osoby při této zábave Jmenuji, viz 
v článku i. Soukupa a Dra. Č. ZíbrU, 
Obchůzky s klibnou, s koním, Český 
Lid 11., sir. 345. 



5. Chození s Perchtou. 

Hasopustnl zvyk z Krumlov 



Průvod sestaví se následovně: Hu- 
debnicí, za nimi V r t a 6, odéný v bilé 
kalhoty, s červenými prýmky do bot, 
vysokou čepici n kohoutím peřím, mo- 
drým kabátem. V ruce nese nebozez 
a lucernu polepenou íerveným nápisem: 
„Dejte nfun, vejce, SiSky. kohlilky.i Za 
nim jde „Husu r", odéný v íervenou 
uniformu husarskou, siavli akarabáčem, 
kterým popohání , Perchtu," kterou 
vede na oprati. Perchta přistrojena jest 
následovní: Dřevina neb vycpaná koň- 
ská hlava s krkem upevni se na tyč, 
kterou před sehou drží chasnik s hllou 
plachtou zaobalený. (Vyobr. viz -v Če- 
ském Lidu," ročník II., str. 351.) Doleni 
pysk hlavy jest pohyblivý tak, ie zata- 
žením Šňůry huba se otevře, pod krkem 
upevněn jest pvllik. do kterého padají 
§i3ky a kobliíky, které se hodí do huby 
koĎské hlavy, na hlayé „Perchty" jest 
oblávka. na které připevněny jsou zvonky, 
které kdyí „Husar" za opraC zatáhne, neb 
když hlavou se kejvá, zvoní. Za „Perch- 
tou" jdou dva „Kozlici." Vyobra- 
zeni viz -v Českém Lidu" ročník II., 
sir. 349). Kozlík ústroji se takto: Buďto 
se fcozU hlava udílá ze dřeva i srohama 
a upevni se na tyč, nebo rozSlípne se 
rákoska a io rozStépa vloží se buď starý 
měkký íemý klobouk neb čepice, která 



tvoří hlavu, apiíky rákosky, které se 
naiernl. tvoři rohy. Takto upravenou 
kozli hlavu nese hoch před sebou, maje 
přes sebe oblečený obrácený kožich. 
Kozlici mají na krku obojek s rolnič- 
kami, pH průvodu poskakují a trkají. 
Za kozlikama jdou T á t a, M á m a, K u- 
biček a Honzíček. Tála má ko- 
ženky do bot, kvitovaný kožich, beranici, 
hůl a pytel s fezankou ; máma červenou 
sukni, krátký kožISek, na hlavě bílý 
Šátek do zadu uvázaný, koSík s řezao- 
kou. Kubíček a Honzíček oblečeni jsou 
v selské SaW, na hlavě mají kloboučky 
s penUemi. Průvod uzavírá „Stétlnáf". 
který má na hlavě zelený klobouk a 
oblefen jest v koženky a modrý kabát, 
na zádech má nů£i, do které sbírá dárky. 
IVoredřnl Průvod ubírá se z ho- 
spody za zvuků hudby do prvního sta- 
vení. Při prilvodu všechny masky pro- 
vozují různé Aprýmy a poskakují dle 
taktu. Do světnice vejde nejprve „Vrtač", 
postaví luceniu na stůl a obráceným 
nebozezem vttá do nábytku a do vfeho, 
co mu v cesiu přijde. Čemuž ovSem 
hospodář bledl zameziti. Za ním vede 
„Husar Perchtu", která se ve dveřích 
vzpíná, teprve po výprasku karaháčem 
zkrolne a vejde do svítnice. Husar pak 
provádí s Perchtou ve světnici rílzné 
15 • 



■dovGooi^Ic 



žerty a kousky. Za Perchtou vbéhnou 

do světnice oba „Kozlici", pokoušejí ■ 
trkají zejména domáci dévíata. ZakoiU- 
kama vejdou za zpévu pisní. proválené 
hudbou, „AI se bude u 2amherka sucha 
hpa zeleDat, pojď se na mé, má zlatá 
Nanjnko, pojď se na mé podíval", 
„Tála, Máma, Kubíček a Honziíek" a 
hned za nimi vstoupí muzikanti a hraji, 
pH éemí Táta s Mámou tancuji. Po 
tanci dávajt Perchté k írádlu Fezanku 
a mimo to sypajl feianku na zem. 

Táta pak předstoupl pfpd hospo- 
dáře B mluvj: Já pan Pronobus, p^eju 
Vám flfastný a veselý masopust abjsle 
SiSky, báby smažili, sádlo z vepře fitva- 
fih a nám taky Ááké darovali. A( je 
fliska nebo bába, nafle huba vfiecko ráda. 
aC je bába nebo SiSka, iiaSe huba vSecko 
spiská." 

Po Tátovi předstoupí Kubíček a 
mluví k hospodyni: Pajmaminko krásná, 

fiO předu i po zadu řásná, dovolte ma- 
iéko, at se stane pomléenífko, abych 
mohl B Vámi promluvit slovíčko i Napité 



se z této skleniíky, aby Vám hodné 
nesli slepičky a podarujte nám jitmiřky. 
Vivát, páni muzikanti! (Hudba hraje. 
Kubíček a Honzíček tancuji s hospodyni 
a domácími dévčaty.) 

Nyní předsloup Husar s Perchtou 
a dá si zahrát a tančí. Po tanci krmi 
Perchtu ái3kami. Naposled přijde „S t é- 
t i n á ř s uQál a ptá se hospodáře : ,,Ne- 
máte na prodej Sádnf Stétyny z krmnlka 
Kdyí máte, tak nám je dále, kdyt ne- 
máte, tedy nám dejte, co jiného máte!" 
Vybírá pak do klobouku peníze, iiSky, 
kobližky, vejce, jitrnice. 

Předstoupí Honzíček a děkuje 
za dárky a zve hospodáře na muziku 
do hospody : „Pantáto a pajmámo, za 
dárky přijmete naSe podékovám a lá- 
rovefí činíme Vám k dnešnímu bála 

Průvod pak seřadí se a ubírá se za 
zvuků hudby do jiného slaveni, kdei se 
to opakuje. V hospodě pak se lauf í až 
do rána. 



Konráda Hosa -Rozmlouvání Pefra svatého se 

Pánem o obyčejích a povahách nynějšího lidu 

na svěfě roku 1585. 

Podává Dr. čarik ZlbrL 

Podepsaný rydal re Svůlové knihovné č. 360 oblíbenoa rjmovanoa 
skladbu staročeskou, chovanou t unikátu pražské universilnf kniharny, 
s názTem uvedeným a v předmluri slíbil, že odkládá zevrubné TySetfeuI 
poméru ^ské knížky k originálu némeckému do zTláStnfhu £lánka v Če- 
ském Lidu. 

Titulní list staročeského rýmování, vydaného r. 1585 v Starém 
Mésté Pražském od Buriana Valdy, udává, že česky text jest upraven 
z předlohy cizí: >0d Konráda Hosa sepsaná a nyní do čeitiny znovu 
přeložené k krátkému a užitečnému přečteni.* V úvodu k čtenáři rýmuje 
pak neznámy veréotepec česky, že původním skladatelem knížky jest 
• Konrád Hoz v Němcfch>, 2e ivyloženo jest z némčiny toto stlžné rot; 
ralouvání, Krista s Petrem rokování, od Hoza Námce sepsané, řeáí ne^ 
meckou vydané*. Zároveň se dozvídáme, že to není v§rny a otrocky 
překlad. >Při tom i toto každý znaj, vykladače výmluvné méj, jestliže 
by nevSady, tak z německého jazyka vfiak vyloženo bylo cele, anebo 
i neumete, neb každé rytmovné psanf nesnadné jest k překládáni slovo 
od slova v rytmy zas v jinj jazyk.* 



■dovGooi^Ic 



Konráda Hosa Roimiouváni Petra ítvatěho se Pánem. 2S9 

VyEetřiti pom«r staroíesk^ch knížek oblíbentch lidovfch, divadel, 
žertovních skladeb k originálům německém a jiným bude nyní, kdy 
jsme obeznámeni s obsahem snad viech skladeb českých podobných, 
přední úlohou atejnd historika literárního, jako historika kulturního, jení 
srovnávaje pflvodnl zngni předlohy a staročeskou úpravu, mQže rozezná- 
vali v fieském textu rozdíly v jednotlivostech, jak se v úpravě deaké 
obráží stav souvékých pomérA kulturních, lícených podle cizího vzoru 
od vrstevníka Čecha, pHzpůsobených úeským poměrům souvěkým 

V tomto článku se pokouátm o vyšetření, pokud rýmování o svatém 
Petru, jež jsem vydal, shoduje se s německým originálem. Vzdávám 
tu diky za laskavé upozomĚní, které mí zaslal z Berlína vynikající znalec 
lidové literatury německé Dr. J. Bolte. 

Český rýroovnfk udává za spisovatele německého originálu Konráda 
Hoza. Byla by to osoba, totožná s Norimberským spisovatelem, jenž je 
znám pod jménem iKunz Has, Conz Hase, Hasst, činného literárné 
v I. 1490 až 1526. Podrobné vylíčeni jeho činnosti uvetejnil Dr. E. Mat- 
Itbias. •) 

Matthias dokazuje s vefikerou pravdgpodobností, že Konrád Hase 
není původcem Rozmlouvání sv. Petra, že se mu tato skladba neprávem 
pfipisuje. Kunz Has slo2il rýmováni, vydané v Bamberku r. 1493: >Conz 
Has, Ursach, wodurch alle hendel yetz in diaer Well \erkehrt und ver- 
derbt werden.* Nové vydání v Augsburku r. 1499. Knížka se četla se 
zálibou. Znova byla vydána v Norímberce : >Hierin vindet man die vraach, 
wodurch alle hendel yetz in der Welt verkehrt und verderbt vrerden. 
Gedruckt zu Nůmberck, von Ambroaio Huber,< bez roku (1501)- 

Pro nás je důležité vydáni z r. 1560, poněvadž při něm otištěna 
je poprvé skladba o rozmlouvání sv. Petra s Kristem: >Ein Gesprech 
des Herren mil Sanct Petro, Von der itzigen Welt laufT, vnd jrem ver- 
kerten bSsen wesen. Au fis new vbersehen vnd mít einem hůbschen 
Spruch von etiichen stenden der welt, gebessert, durch Conrad Hašen. 
Nůtzlich vnd zu gleich mil kurtzweílig zu lesen.i**) Již roku 1561 bylo 
nutno knihu vydati znova: >Ein Gesprecb . . . wesen. Widerumb auíTs 
newe . . . gebessert, Item, von Sanct Peler und einem i 
Hašen. Ntilzlích und zugleich mil kurtzweilíg zu lese 
název: > Gesprecb dus Herren Cbrisli mít S. Petro 
und jrem verkerten bOsen wesen. Sampl einem i 
elUcben Stenden der Welt. Bescbrieben durch Conrad 
kosy vložena žertovná skladba H. Sacbse: S. Peter n 
talnfm listu vyobrazeni, podobné k dřevorytu na česl 
rozmlouvá se sv. Petrem. Jaké oblibě ÍHúo se n 

•) Der Núrnberger Meistersanger Kunz Has, Mitteilv 
Geschichte der Stadt Nůniberg, VII. Hen. NQmber 
•") Viz GCdecke, Grundriss II. 2. sir. 274. 80. Srv. AI. S 
v. Hutleii und seirier Zeitpenossen, Heidelberg. IBIIJ 
slein, Museum II. ^01; Uíilaiid. Sciir. z. Geschlcl 
Sage. II. f.dO. 



■dovGoOi^Ic 



SaO C. Zibrt: 

ve druhé poiovici vtká XVI. a re stol. XVIL, srádčl nfikolik jeítS vy- 
dáni B názvy >S. Pelers GesprScb, ein sehr lustig Colloqnium* atd.*) 

Pfi rýmováDl Konráda Hosa o skáze avéta byla tedy otiskorána 
r. 1560 a v dalstoh vydáalch skladba, obsahem pHbuzná, razmloQvánf 
sv. Petra e Kristem o zkaleném světe. Původcem jejím, aspofi v zacho- 
vané této podobé, nemohl bjti K, Hase, poněvadž látka v oboa rýmo- 
váních je naprosto rSzné zpracována. Byla by sboda v jednotlivostech, 
neb aspoĎ podobné vfjevy. Jsou některé narážky společné (stesk, že se 
synkové selStí derou do řemesla; o nespravedlivosti práva k chudým; 
o podvodech kramáfskf ch). Tyto shody možná vyložiti společným terpáním 
přfslufinfch mfat z Brantova NarrenschiÍQ. Neznámy skladatel Rozmlouváni 
patrné znal a užil obou satyrickych skladeb starSích, Brsnlovy i Hasovy 
(Ursaob, wodurch alle hendell . . .). Chtěje kárati satyrou vrstevníky, na- 
podobil Branta i Hosa, přebíral jejich stesky a výčitky s obměnami do 
svého rýmování. Rozmlouváni Petrovo shoduje se také v ledaéem a rýmo- 
váním Hans Sachse a patrně i odtud skladatel Čerpal po r. 1Ď59. 

Hans Sachs ohfral se několikráte látkou podobnou, steskem svatého 
Petra na hřiSnosl světa tehdejéfho, v básni (r. 1646), v úpravě hovonj**) 
sv. Petra s Kristem (r. 15Ď1) s názvem: Ein gesprech zwischen S. Peter 
nnd dem Herren, von der jetzigen weit lauff, ve hře ♦**) divadelní 
(r. 1554). Tendence těchto Sachsovych skladeb Ii3i se od tendence Roz- 
mlouváni sv. Petra, jak dokazuje podrobně Malthias v uvedené studii. Za 
to v3ak podobá se Rozmlouvání žertovné skladbě H. Sachsově >S. Peter 
mit der geisst (r. 1557), s kterou jest Rozmlouváni otiitěno v uvedeném 
vydání. Vysvitá z daUího srovnáváni obou textů. Že Rozmlouváni bylo 
složeno r. 1559 a že skladatel znal Hans Sachse. 

Slo tu při prvních vydáních Rozmlouváni o knihkupecky výnosný 
podnik, vysvětlitelný v dobách, kdy majetek literární se nehájil a nikdo 
se o autora nestaral. Obsah bavil, knížka vydávala se znova a znova. 
První vydáni Rozmluvy od anonyma otiskována jsou se zaručenou skladbou 
Konráda Hasa, obsahem (zkáza světa) podobnou. Knihtiskař také výslovné 
K. Hase nejmenuje. Hasovo jméno uvedeno jest teprve při druhém rý- 
mováni (Item ein schiinvr sprtich . . . durch Cqnrad Hašen). Odtud ti, 
kteří se starali o jméno spisovatelovo, pokládali K. Hase také za autora 
prvního rýmování, Rozmlouvání sv. Pelra. Rovněž ostatní rfmovaóky, 
otiskované apoleéně v daldlch vydáních s Rozmlouváním (Peter mit der 
Geiss, S. Peter und der Monoh od Burkarda Waldise), měly společnou 
osobu dějovou, sv. Petra i satyricky obsah poněkud příbuzný. Bylo pak 
jméno Hhsovo ztoložflováno se skladatelem všech técbto a podobných 
ukladeb. 

Rozmlouvání Petra s Kristem, vydané r. 1559, nemohlo bytí slo- 
ženo (soudíc i podle éasovych narážek) od K. Hase, poněvadž tenkráte 

•) GOdecke, Gnindris II. 2. str. 274, 80; 397, 352; 3H7. 7: Malthias, I. c, sir. 192. 
'•) Keller I. 41)4—8. 
♦••) (iOtze, Silmtiiche Fastnachlspiele v. Hans S.iclií VI. t. G7: Sant Pelter 
leczel sicli mit seln freunden unden auf erdeti 



■dovGoOi^Ic 



Konráda Hosa Rozmlouváni Petra svatĚho ae Pánem. 831 

již přes 30 roků byl mrtev. Pravého jména autorova na ten čta neni 
moiná se dopátrati. 

Originál starého vydáni némecliého nemám po ruce, pouze vBrnf 
oti&k. poMzenf od O. Schade.*) Srovnávám nynf originální text némeck^ 
a text staročeský. Bohužel, unikát universitní knihovny je poškozen; 
domnéle závadná mfsla byla vyškrabána, vystřihána, pfelepována a todfi 
text silně pomfien. Přes to jislo je, tň českf rfmovnfk vede st rozvláč- 
néji, vplétá vf jevy ze života Caského, naráíky na mravy a názory souvéké 
u Čechů. Již celá objemná předmluva v fieském vydáni je přidána. 

Jak rozšiřuje 6eskf rfmovnlk text pflvodnl, vysvítá z otištění oboa 
(extů (z originálu a mého přetisku): Str. 19 — 23. 

Ach, poslechniž, milf Bůže, af dál oznámím své hoře. Přijda na 
okrAlek zemé, byla jesl ta žádost ve mné, bych najprr Sel do kostela, 
i zflataou na tom zcela a maje před aebon ceatn, vedoucí k jednomu 
méatu, takž pospfSim k nému snažné, chtéje tvého slova vážné poslou- 
chati též s jinými, tu také shromážděnými. Staral jsem se vSak nemálo, 
aby se mi jen dostalo aspoň posledního místa, kdyžby té knéz kázal 
Krísla, abych jeho také slyšel, protož jsem chlivéji přiéel. I jda do ko- 
stela rovoé a tam lidu velmi skrovné, soCva kopa mužů i žen ... V tom 
pohledím z kostela ven. Na krchové jich víc D«i sto, i myslím sobe, co 
jest to, proé oni nejsou v kostele, než každý hledí co tele, po krcbové 
sem tam chodí, dva i tři se spolu vodí. I vejdu také mezi né, co činí, 
zvédéti mlné, a co za rozprávku mají, ani knézi mrkce lají. Nékleří pak 
jemu hrozí, rouhali se také mnozí, pravíc, že co tele beéí. Takových po- 
sméfiných řeči nemoha více slySeli, nechtěl jsem déle mlčeli, ale říci jsem 
jim musil řka: Jak vás ďábel nabrousil, byste Božím sluhám láli a jím 
se lotrovský smáli I Bůh nad vámi bude mstíti a vás hroznou ranou bili. 
ToC se ve mne jeden vpeřl, řekl jsem. že mne udeří, a dí mi: Co tobě 
do nás, snad té mrzí néklerý vlas. Proč mám do kostela jiti, an lam 
nedávají plti, než jedno peklem hrozí kněz a protož o tom dobře véz, 
žef nepůjdu do kostela, nechC knéz lam svou práci délá. Jiní, kdož tu 
blízko stáli, i ti se mi také smáli, Aeredné na mne hleděli, a bylo ráno 
v neděli. Takž jsem porozuměl tomu, že darmo co říkat komu. Mlčeti 
jsem musil tiSe, jen abych ho odbyl spfie. V tom pak dále poodejdu, 
i spatřím slaménnou hvězdu, an ji kdos z okna vyvěsil, by) jsem se toho 
i zdésil. Vida, že tam lidé běží, b nimi také as dva kněžI, bylo také kHk 
slySeti od starých .mladých i dětí, nadál jsem se. Že snad hoři, neb se 
někde nétco hoří. Takž běžím tam za jinými a optám se rychle v síni, 
řka k jednomu: Co jest toho, že sem jde lidu tak mnoho? 1 bylo mi 
puvédlno: Prý načali dobré vlno. Vejda tam. stanu u dvefl, a toCza stoly 
někteří v vrhcáby i v karty hrají, dobrou vůli ve vSem mají, hned ráno 

vfd ), HannoTer, 



■dovGooi^I 




232 C. Zihrt: 

TÍno pijíce.*) A bylo jich třikrát více na tom v(o6 než t kostele. I jda dále, 
ač nesinfile, a tof jeden i jejich řada maje vliiem zliton brada přibihl 
ke mně a mne vítal, jednou rukoa vid; mne chytal, z drahé raky mí 
zavdával, posméSn^ch slov mi podával. Kdyi jsem se zbrafioval pftJ, cbtíl 
mi vÍDO v oči vlili. Jiní ae mi posmívali, křičeli na mne i láli, bylí jsem 
ta trefil na taky jako sova mezi ptáky. Bylf jsem jim vzácnf v tom čase, 
pospíchal jsem odtnd zase. O co jsem je Ičice snáSel, bych tu byl kde 
ofttíp naiel, byl bych na někoho mrfitil neb jej do někoho vslrčil, ale 
vida jinfch mnoho, musel jsem nechali toho a snésti to utrhání jich 
smíchy i zevlování, a vida, že se zle děje, spéáně jicb pozbyti chtěje, 
vyjda, zas jsem se navrátil i vína jsem nezaplatil.**) 

V Učeni, jak posuzoje bezbožný lid víru a kněze, originál nčmeckf 
jmennje jednotlivé druhy náboženských sekt: lEs sind mancherlei glanben 
im ]ant,PapÍ3ten, Luther, Pikarten, Zwini;ler genint.c Tolo misto zrymoval 
desky básník: >Také jest již nynější svět pln mnohých a rozličných sekl, 
Husencfiv, LulerianSv, Pikhartů, Kalvinianů, též také rozličných hřlčncQ, 
jiných předivných změlenců. • 

Nehezké vlastností lehdejaích učitelQ upravil si česky rfmovnlk 

*) Jak staH hTávali na vrhcábnici a jaké dnihv her karetních viz Zlbrt, 

Z her a zábav sUročetkych, Vel. MeziMči. 1»Ú9. 
*'j Str. 157-8: Ach, lieber Gott, taúr wunderding. wie es mir docb so seltaam 
gieng, da icb auf erden komen bin. Erstlieh fiel mír in meioen sin, wo 
ich eine kirche filnde, ob auch noch darinne sIQnde dein giítlicb wort nnd 
beilsani ler, ob auch noch vorhandeii wer dcin gótlich wort dal du in hut 
gclasaen. Indem kam icb eben za messen da man hub lu predígen an. !□ der 
kircben warn kaum Qber funfzig niao, welcbel mich gar ser vertrundert; 
aber auf dem kirchhof warn roe dann zwei bunderL Ich dacbl wie dass 
die nit wolin zu bdren: Die sacb Ibet mich gar belOreo, dasa sie spazier- 
ten umb den ring. Zu lelzl ich auch mil umbber gieng. Da hOrt ich wort 
so manigrali, wie niaiicher suť den pfalTen •chalt, Als ich bOrt des schel- 
teiis so vil. kund icb nit lenger Bcliweig<-n slili und sagt, ,ach, wie hat 
euch der leuk-l peblent. dass ir so Goteadiener schent? Got der Herr wirts 
aii euch recbeu,' Von stund au thet eiuer Eprecheo. Got geb dir die drila 
und den ritleiil Was baštu unn zu gebiotenV Ich weiss nichts nOti in der 
kirchen zu sfin; dariniipn .schenkt man «eder bier noch wein. Denn da 
lecht der plalt und kaplan, sie trinken alein, ^eben mír nicbis davon.' 
Die andern thHen micli spoitcn und lacben Ich síhwieg stil, kunt nicbls 
daraus mac.iPii. Darnacli nichl weit vnn eiiier eeken. aah ich ein 
slroTn kranz rauas stecken. Dariniien hitrt ich ein groas geschreí : Ea 
daucht njLch ťrpmbd, ich (tieng auch dubci. Ila saet man mír. man schenket 
wein. .Mich diirstet si-r, icb gifni; auch liinein.' Da sab ich Wilrfel und 
karlens]iil. Zu dem wein warn ir dreimal ai> vil als luvor in der kÍTchen 
warn. Ua waa ípr<-n und kein sparn. Ich satzl mich nider auf ein bank, 
und hiesa mír bringen auch ein Irank. Da kam einer auaa iren zechen, 
(hat freuhdlichen zu mir sprechen, bot mir sein hant. Ibet mich grilssen; 
mildoi anderu haní, thet ec mich beriissen. An die bQberei bet icb nícbt 
pedachl Ein jeder schrei auf mich und lachL Wie ein eul unler den vo- 
geln ich was Lii'brr Herr. wie verdrosi mich das! Den spot bet ich eem 
gerochen, vorwar ich het in erstocheii, da gedacht ich die andern mdchten 
im helten. .\lich verdríiss ser ir schreien und gelfen. 



vGooi^Ic 



Konráda Hosa RozmiouvánC Pelr<i svatého se Pánem. 433 

docela samostatné, spojil text nímeckf v jedno, jak vysvitne z ukázek 
zajímavého obrázhu ze života tehdejších akoJmistrů.*) 

Str. 28—29. Nynějfit hrubí Janové nemají chuti takové, by s žákem 
v akole sedéli, svýrh povinnoslf hledéli, pilnéjél loutny, regálu, jen z toho 
cblí míti chválu, pacholat nepilnč nčf, kumpán&m to vfte poroučf. fttdko 
kdy lekci čítají, k tomu do apéchu nemají. Dadouc žákům abecedu, sami 
béžl na besedu, trávíc tak čas na každf den, netknu se knihy za týden; 
opoufiléjl grammatiku, Šenkýřky jim v lepSím zvyku. Pilnéjfii jsou hry 
a freje, ne při jednom se lo déje, radSe by panny učili nežli se s žáky 
cvičili. Mnohý žák jda rok do fikoly nenaut^i se napoly abecedy právfi 
znáti, lépe umí na míč hráti; vSak plat af vychází předce, častokrát i nětco 
vlče od bohatých otci], matek, pékná kolile neb Šátek. NSkdy bývá ta 
latina: At mi matka poSle vína. Také níkleřl rektoři divné se v Šatech 
potvoří, majíce je premované, okniži velké sebrané, chodíce ne jako Žáci, 
než jako páni dvořáci. S Žáky jíti do kostela mnohým to ostydlo zcela, 
při zrcadle se ulížlc panenkám se Ubili chtíc, radéji jdou na pálené, pit{ 
vsteklé a Šálené, anebo na Jiné píli naučili sa choditi. 

Sir. 32—33. Trefilo se v jednu chvíli. Že Skolmistři spolu byli, 
sedíce v mésté na pivé. I přiblížím k nim se chtivé, řka: Posedím s nimi 
také pro ponaučení vSelijaké, maje za to, že z zákona mezi nimi řeč se 
koná, neb néčemu z grammatiky učI se a berou zvyky. Byl jsem poslou- 
chání pilen, ano jsem v lom velmi zmýlen: neb místo ciziojánu, učili ae 
Grobiánu a £tli o Bíancirore — ach, naslojte na mé hofe! Což jsem od 
nich zas pospíchal, aniž jsem jich dál vyslýchal. Bez studu to vSe činíce, 
nevím, co čtii potom vice. Tak hádám, že tUájový sem,**) i ulekl jsem 
od nich ven. 

Z uvedeného místa patrno, jak český rýmovník si rozšiřoval ně- 
mecký text, při zpil sobova! podle pomérů českých souvékých; při zmínce 
o lidové četbé, že Skolmislři místo počítání kalendářského podle Cisiojanu 
cvičili se v (lení o hrubém neomaleném chováni mistra Grobiána,***) 
přidal Čech oblíbený román staročeský o Biancefoře a rozpustilou skladbu 
milostnou syna krále Jiřího z Podébrad, Hynka. >Májový Sen<. 

(Dotoníciii.) 

*) Str. 160-1 : Izunl seiii die grossen Haitsen in den schulen, dÍP kSnnen nichts 
denn sauten, fresseii und bulen. Uben sich auT lautenschlagťii und pfeífen, 
in acht tagpn &ie keln buch angreifen. Sie sizen alpin bei schúnen weibeni, 
behelfen die tection armeii iclireibern: die sefben mii-sen die schul ver- 
sorgen. Kňmpt das quatember heul oder niorgen. iic precce woilen sie 
baben. Got weisB wbb die armen knabPn gt-lernt habpn! kítnnen kaum das 
ABC. Auch schemen sich schulmeister me mit den knaben in di" '■■-"|■■' 
zu gebn: vil liťbpr sii- fiir dcni spiegel gtphn, trinken dabeini ein 
wein: darnach kiinnen sic gul latein. leh kam einmai zu massen. da 
magistři canlorcs beiaamrn sasarn. leh dacht, «ie repelit;rten den 
num. so declinierten sie den Grobiánům , . 
"i Zajímavá znil ka o lehdi>J!il oblibme č<'tbé prostonárodní. Srv. 
Slarof-ské výroční obyepje, pověrv. slavnosli a lábavv, v Pra 
s(r. :^30. •Májový S(>n> byla milostná sklsdba Hynka z l'oděbri 
krále Jíriho z Podébrad. 
"■) Viz o léto koiie literaturu cizí i českou Zíbrt. Pncljvé niravv a s 
ikÉ fádv při jídle a piti pn rnziimu statích Čechů, v l'i.iif, IbW 



■dovGooi^Ic 



14 Olázk; a odpovédi. 

_^_^_J) OTÁZKY A ODPOVĚDI. < l ^ ^ 



* Détské roepoéítadlo: »En ten, týna, souraka dýna^^. 1. Na 
Podfipsku: En, ten, Ifny, sou, vraka, dfoy, sou, rraka, reketa, ala, pnja, 
puo, tys to vSecko spnc (DHnoT.) — 2. V Podkrkonoší: En, ten, tjny, 
kde sou plíny, já pUoy Deridél (lidi), já vidfil raka, vod do potoka, jí za 
nim bázel, Ton boby sázel, en, ten, lyč, madla, fidla, pryč! (Vysoká n. Jiz.) 

— 3. V okolí Votic; En, len, tfny, sonraka tfny, bnja baja bac. (Votice.) 

— 4. Na Slaoaku: En, ten, tfne, syna, kota, dýně, syna, kota, dykyta, 
spadla 2í£ka do braička. uddlaU cink. (Cbržfn.) —Vlčí jámy. Nedaleko 
Vygokébo n. Jiz. mezi vesnicemi Jesením a Lbotkoa nacházejí se t lese, 
patřícím panství Nararovskémo, jámy, klerfm Hkajl Velkoviny. Lid si 
o nicb vypravuje, že za starodávna iiyli do nich chytáni rici. 

Fr. Homolka. 

* K dotazu p. V. Fabiána z Č 3: Bacán, toč, moekura a rot- 
pilek. Jsou to veamás jídla z okolí domallickébo. Toč je jídlo brambo- 
rové, peíeoé, rozpiCek je kvasnicový vdolek beze vSecb pNchuti, řekl 
bych obyčejná placka, caita. Podobné říká se i haeianka nebo léi mč- 
tanka, na př. kalová mělanka, L j. z kalu, co zbude z vyvařeného a pre- 
«eieného másla. Mochura je jako cihla velká buchta, >nadéjvaná< jablky, 
tvarohem nebo jinými povidly. Doptává ji pravidlem délnf lid k jídlu. 
Na tésio ve způsobe obdélníku rozválené doprostřed dají se povidla, těsto 
pak se zahne po obou delá.ch stranách po celé délce lak. aby zůstala 
mezi oběma založeními ůá^tmi mezera mi tak éíroká. jako je každá ta 
4á«t založená. Podobné se uiélá s kraUimi stranami obdélníku lěáta. Pak 
se upeée. Bacán konečné je speciální hramhorové jídlo domažlické. Do 
zkynulého kvasnicového kvásku přimíchají se rozstrouhané syrová bram- 
bory a Černá (ječná) mouka; toto téslo pak hodné řídké dá se na vy- 
maStén} nízký pekáč a zprudka se upeče. Bacán je pak jako hedbávnej. 
Nékdy pro pMchuf přidávají do těsta mléku a vejce, též rozkrájené ovoce 
nebo slaninu. Upečené se roztrhá a silnĚ omastí. Je to pečivo dosti cholné. 
Proto také namlsalo se občanstvo domažlické, a kde kdo pekl jen bacána. 
Aby tomuto hfřenl kuchyňskému konec byl uéinén, vydali >páni na 
ralhouzu' nařízení, že nadále bacán se smí péci jen *na cedulku*, t. j. 
na úřední povolení. Na cedulce lé byla pr^ udána míra bacána, která ae 
nesměla překročili. Bacán nesměl bfti ÉirSÍ a delSí nežli byl pekáC, a 
vyééí nelit trouba. Déje-li se tak v Dumažlicich dosud, neumím pověděli. 

Frant. J. Bily. 

* Poéitadlo dětské z okolí Chotýšan (okr. Vlafiimskýi: En, ten, 
týny, kde jsou líny? Já líny neviděl; já viděl vlka, on do potoka, já na 
néj házel, on bobky sázel. En, len, tyč, adia, madla pryč. K. Šilhá. 

* PoKéít o potupeném zeonu z Chrudimská. Na věži kosletika 
v Práčově u Chrudimě byl krásnf zvon zasvěceny sv. Janu. Zvon ten měl 



■dovGooi^Ic 



Otizk; a odpovédi. 235 

fcrísnf hlas, Ub 2e ai v Chrudimi, 2 hodiny česly asi vzdálené, zronénf 
Hlydeti bylo. ChnidimStl Tyjedoirali o koupi zvonu, slibovali, že cestu 
z Chrudimi až do Práčova samfnii dukáty posázejí. Jedeokráte jel Prá- 
fovem velmi vzneSeny pán z honu. Ulil krásného psa, chrta. Když onen 
pán uslyael hlas zvonu, nabídl Práfiovskfm obyvatelům svého krásného 
chrta a nabídka ta byla přijala. Když v3ak zvon s vSíe byl sňat, skulil 
se s velikým hlukem dolů pod vdž do řeky Chmdimky a potopil se. Valil 
se dolů se smutným nářkem: >Já, svaty Jan, za chrta dán.* — ~ O mnoho 
let později prala na onom mfsté v řece Clirudimce jedna žena len. Když 
vSak vymáchanf len z vody vytahovala, zpozorovala, že táhne s lenem 
z vody zvon. Poněvadž byl těžký, zaklela, a v tom zvon opět zapadl do 
tůně a tam prf leží dosaď. — Dětské řfkánf: En, len, lyna. suvaraka 
týua, suvaraky tyky taky, suvaraky tak. Jos. Jan Pfcha. 

* Potopený Bvon. V okoli OleAnice na Moravě vypravuje se o zvonu, 
který pry se potopil do >zvonové studánky při cesté za >moravskymi 
vrchy*. FranL ViSinka. 

* Počítadlo dětské. Děti na Pacovsku rozpoěttávajf se takto: En, 
ten, en, ten, tyny, sou vraka dyny, sou vraka dýky ta, hala, hala, buf. 

Ferdinand Pakosta. 

* Rofpeky pekoa v Chudenicích na Klatovsku. Zadělají obyčejným 
způsobem bílou žitnou nebo pěeniAnou mouku v listo, které nechají zky- 
nout; z něho pak vyválejí bud malé (rozplcky) neb věUí (rozpeky) bo- 
chánky, které po zkynutf upekou. Požívají je nalámané do omáčky. — 
Potopeny zvon. V Sudoměřicfch u Bechyně poěali zvoniti zvonem 
dříve než byl pokřtěn a tu pry se utrhl a do hluboké touně na lukách 
západně od Sudoměřic ležících zapadl. Po dlouhé době, když ee Ienješl6 
více pěstoval nežli nyní, ěla jedna žena do oné touně pradena máchat 
a tu pojednou ucítila velikou tthu. Leknnttm vykřikla: >Ktery Čert se mi 
tam zamolaU< V tom okamžiku zvon zazněl a a velikým lomozem do 
(ilubiny opět zapadl. Od té doby nikomu se nepodařilo jej vylovili. 

Emil Průcha. 

* Dětské počítadlo 'En ten týno'. Za mého dětství počítali jsme 
▼ KřivBOudově u Dolních Královic (okres Ledeč) takto: >En, ten, tfna, 
sávraka dyna, sávraka dykyta, huja, bnja, buc!< V Chlumci n. Cidlinou: 
>£n ten Ifna, seravaka vfna, seravaka vJkivaka, seravaka víkl* V Malé 
Lhotě u Utadé Boleslavi: >En ten tyny, kde jsou líny, já líny neviděl, 
já viděl raka, on do potoka, já za ním házel, on bobky sázel, andělíčky, 
dva ipalICky, Supy, Supy ven.* — >En, ten, lanta, oženil se Franta, vzal 
si ženu maličkou, uhodil ji paličkou, palička se odrazila, novotnlčka po- 
razila, en ten tyč, kadla, madla pryéN Julie Vlasáková. 

* Počítadlo dětské z Chlumce n. Cidl. (arv. předchozí): -En, ten, 
tínkl, seravaka, vinkl, seravaka, vikivaka, seravaka, vjk.< >En, len, tynty, 
kde jsou flinty, já flinty neviděl, já viděl vlka. stál u rybníka, já na něj 
házel, on bohky sázel, hrajte mu, Irubte mu. at jde kuráž na vojnu.* — 
• Potopené zvony. Pověst vypravuje se v osadě Mléltosrby u Chlumce 



vGooi^Ie 



Í,'A Otaiki a .-"i [-01 Mi. 

B. C Já sám pamataji M na ni Telmi nejuDé s déutrí; snad oéitditTo 
taiC^j^i rédélo by ricc A. IfarlÍDek, s. praL, PKbnin. 

* Počitadlo »En ten týma*. L' nás, tc \~laiiii)i. jako boií niňali 
jš.-ne nkadla (oho Dejradfiji |^ hře srané •zmokaná* (snad jinde sraná 
■ na »<:hováranoa<;. Hrající MStoopiii se t krah a jeden safial poifUti, 
počínaje od s«be, t právo, a lo takto: Eo lat tyngl. severaka ryngl, se- 
verská Trk a Tyk. na kobk'' Hoch, na oéhoi dopadla poslední slabika 
-]ik. f«kl nijaké fí«1o, ka pf.: toa 15<. A nyní začalo se počítati od nebo 
poť-:na}e T právo, at ten, kter} byl patoáctt, vystoapil i kmhn. Tak se 
po<^italo dále, ii sbyl jedinf bocK, kler^ potom >ininkal«. Totit postavil 
te do >tmalkD«, odvrácen od ostatních. kieK se schovávali. Kdyt byli 
víichai schováni, křikl nékdo >nl*, oafež hoch •tmokajicí* hledal oslstni. 
Zatím co hledal, snažili se ostatní dostati se do >imatkn<. Kterého hocha 
hledající bod nalezl schovaného, nebo dostihnol pH útékn a uhodil, ten 
musil nyní sám >žmnkati<. Což opakovalo se tak dlooho, dokod nás hra 
neomrzela. JUC. Ad. Némeček. 

* Dětské počítadlo. V délskfch dobách (j^m rozena r. 1875) 
* usedlosti nazvané Panenská za Strahovskou branou hrávaly jsme si na 
babu, při ÉtDií jsme odříkávaly: *En ten týna, sou raka dÝna. son raka 
dykyla. buja buja buc, tys to viecko zbuc.t Stály jsme dévčata v kmhu 
a jedna z náí odříkávala fikám'. Na každou pfiíla jedna slabika, což vy- 
značovalo se tím, že při vyslovování jednotlivých slabik dotkla se prstem 
ukazováčkem té, které zmínéná slabika platila. Na kterou dofila poslední 
slabika, musela z kruhu vyjiti, a začalo počítání znova. Tak to Slo stále, 
až zbyly v kruhu toliko dvě. Nyní třetí, nékterá z técfa. ktere již dříve 
z kruhu vystoupily, zakryje rukou oči jedné ze dvou zbfvajlcích (které- 
koliv) a táže se: >Na koho přijde nebo na koho nepřijde?* Odpovi-li 
*na koho přijde*, počne řikánf velice pozorně znova slabikovati a jest 
k»i„.,. I.. ^o i,i».^.. "-.'^lední slabika přijde. Odpovl-li opačné, jest babou 

A. Hanušova. 

staveni, vrat, průčeli, střech (č. 4 ). V Habrech 
Iních JBOU kalichy jako makovičky střední dosti 
;h starcích. Dřivé prf byly jeStě hojnčjSf. Pátral 
léch kalichů na stavbách zdéných, a dostalo se 
) V domerh lĚch bydlili Husité, proto prf na 

lichý, h) Před požárem velikjm v Habrech byly 
ny na gtilech odznaky řemesel. Po poldra dány 
rplnční místa a pro ozdobu, c) V domech tich 
! pravdé podobné). Pokud tjče se makoviček — 
rfch domech, vypravovali : a] Na kterém stavení, 
lili Husité, později evangelíci, i) V době nábo- 
itó pronásledovali katolíky, byli vSickni přívrženci 
i střechy dávat si kalichy — makovičky, aby 
pečfm a před smrti, protoie Husité každého kalo- 
álili. Jen stavení kalichem označenfch uSetfili. 



■dovGooi^Ic 



OUzky a odpovědi. 337 

c) Když kstoHci nabyli nad evangelíky vrchu, oechali kalichy na slfechách. 
Kalich byl jim varomfoi znamením, aby se lomu doma zdaleka vy> 
hýbali a od pravé viry své nenatopovalí, — Potopené zvony: Od 
HabrA směrem zsz. ve vzdálenosti 4 km. je dvůr Rado&ov (Radimov). 
U dvora je starobylý kostelík sv. Barioloméje. Kdyí obec Chrtnická jej 
vystavěla, dala do ného krásny veliký zvon. Ale do rána zmizel a ocitl 
se na panské looce o studánky, které flkaj( dnes bezedná. Dali jej tedy 
zase na váZ, ale ráno byl opét a studánky. Pověsili jej po tfetí, a třetího 
dne ráno nebyl ani na véti, ani u studánky. Hledali, hledali, ai uzřeli jej na 
dné studánky. Vzali řetězy, bidla, háky a kotvice a jali se zvon vytahovati. 
Již ho zachytili kotvici a táhli. Když jej dostali ai ku kraji, zazvonil 
a spadl opět do studánky; propadl se vSak tak hluboko, že ho více ne- 
dostali. Dali tedy na véí zvonek maiy, který tam je dosud. Po dlouhých 
letech prala v >bezedné< studánce jísti žena z Chrtnice len (prádlo). Po- 
jednou jí uvízlo na néSem přadeno. Žena táhla vál silou, a když ne- 
mohla přadeno odtrhnouti, zaklela: >Kerej éert mně na tom vislU V tom 
zazvučel zvon a propadl se do hlubiny. Od té doby ho nikdo neviděl. 
Studánce fíkajf >t>ezedná>. ježto pry nelze se dopátrati dna. 

Otakar Svoboda, ueitel meSfanské ikoly. 

* Domažlická jídla. >Toé<, denní strava chudších obyvatelů vesnic 
a mésteček při hranicích bavorských, hlavně v krajinách poněmčelých. 
Slouží za snídaní, obád, svaCiou i večeři. Připravuje se taktor */, oloupa- 
ných syrových a '/, vařených brambor se ustrouhá, k tomu aa přidá 
trochu tvarohu neb kyselého mléka a do těsta toho, náležitě osoleného 
se obyčejné dá suíené ovoce. Tak zpracované těsto se vypeče na vy- 
maStfiném pekáči. Podobné jídlo a rovněž velice v krajinách zmíněných 
i-ozáiřené jsou >chlupalé knedlíky*: těsto jako u >toée<, ale vždy bez 
ovoce, se dá vařit — Bacán. Těsto stejné, jako při lívancích, se dá 
trocha skynoul. Na to přidají se k torna asi dva syrové, ustrouhané, pro- 
cezené zemáky, a to v3e musí zase chvíli kynout Těsto to pak na vy- 
maětěném pekáěi se dá do trouby do růžová upéci. — Mochura. Těsto 
jako při koláčích, rozválí se v dosti silnou placka, dá se na plech a se 
vSech čtyř síran se trochu přehnou kraje těsta. Jedna polovina vyplní 
se povidly s rozkrájenými mandlemi a drahá tvarohem s rozinkami; pře- 
hnuté kraje se pomažou vajíčkem nebo máslem. To se dá do trouby. 
Rozpfček. Polovic žitného vyrážku a polovic bílé pěeničné mouky, 
Irochu kvasnic, vajíčko, kořeni, zázvor a květ, s mlékem se to zadélá, 
a když těsto to skyae, udělají se z něho velké vdolky, jež se dají do 
ironby. Ph. Si. Gustav Svoboda. 

* Ditshé počítadlo. £n ten tyny, kde jsoa ěíny? já Aíny neviděl, 
já viděl raka, spad do potoka, já za ním házel, kuličky sázel, tuky, íuky, 
tuk, tudle len je kluk. En ten tyč, kadla madla pryč. Z Podřipska 
(z Břízy). Tonča Dobro vá. 

* Vo potopeným evonu. *Za atarejch času, dya eětě lidi kostely 
neměli, uďáli si Koželsky v hradistich a vápenek kaplička a tam na 



■dovGooi^Ic 



n 



338 Časové Epráiíy. — Sicfis. 

pobo2Dost chodili. D;9 potom posUTÍli si t Kotil kostel, lapomfnali na 
kapličku TÍc a vfce, až schátnia a konečné do zemé se propadla i se 
ZTOQkem, kerej na ni visel. Na mist«ti tom pak rafala se stadioka. Stalo 
se, 2e jednoho dne Sla tamlndy néjaká cizí ženská a chtgla se ze stu- 
dánky napil. Jak se sehnula, spad ji kaloun vod xástéry do studánky, a 
dyá se napila a cht£la vstát, nemohla. Něco ji drželo a táhlo ve sludánč» 
za kaloun dolů. DyS si nemohla pomoct, zaklela. Sotva kletbu vyfkla, 
zaslechla - ze studánky hlas zronko, kerej se strácel ve hloubce a vona 
mohla pohodlné opél vsiál. Toho ulekla se žena náramné; dyS se spams- 
tovala, béiela hned domu a vypravovala každému, koho na cesté natre- 
fila, co se ji přihodilo. V minuté sebrali se lidi a íli na to místo kopat: 
kopali a kopali, sami laky slyšeli cinkat, ale zvonku se nedokopali. Žena 
přej ho zaklela.* Z Ledeéska. Jan Valcha f. 

y yy g čASovĚ zpRÁVY.g . y v 



* Přednáška Renáty Tyršové o vyšívání. V cyklu přednášek, 
uspořádaném jako kaidoročné od Umé I ecko- průmyslového musea Obch. 
8 Živn. komory, přednáiela dvé nedéle za sebou pi. Renáta Tyriová o vf- 
šívánl, jeho technice a ulití. Fřednáiky byly provázeny dvaceti promila- 
nýmí obrazy, znázorĎujicfmi a značeném a velmi instruktivním zvdtSeni 
riizné způsoby provedeni a úpravy vfSivek na odévu a církevním rouchu 
a nábytku. Přednášející dotkla se béhem svého vykladu také nékoHkrát 
naSeho lidového vyflívánf, jak ohledem na mnohé druhy starfch techni- 
ckých postupů při práci udržovaných tradicí, tak co do správného deko- 
rativního cílení, jevícího se v ůpravé výéivek, co vfzdoby odévu. Na konec 
svého vykladu poukázala k tomu, že máme ve svém vySívacim nméof 
lidovém zdroj, z kterého možná pro novodobé práce tím úspéíoéji čerpati, 
že tu máme před sebou améní nikoli v té miře hotové a vyspété, aby 
z prvků jeho nebylo lze v duchu tradice néco nového tvořiti, a zároveĎ 
uméni jeáté místy aspoň živé, které při práci lze sledovati. Je to stano- 
visko, jehož jsme též v Českém Lidu od začátku zastávali a jehož pé- 
siénl (éž do svého programu jsme zařadili. Přednáška celá bude tiSténa 
v éafopisu •Dfloi a podáme pak o ní referát. Zatím stručné registru- 
jeme znamenitou přednáška, klerá čelné posluchačstvo zajímala od za- 
čátku do konce. Red. 

M/ vy yy yy j) smés. g v/ >» m/ vy 



* Kouzelné nápisy. V rukopise pražské knihovny hr. Nostice, obsa- 
hujícím víeliká pojednání jastronomická (psán jest asi v prostřed XIL sto- 
letí), nalezl jsem na konci kusu o kalendáři zapsány tyto dva ksraktery: 



■dovGooi^Ic 



0. Zlbrl: 



In noroine patris et lilii et spirítui sancti . aracas . maracas . caracus . fa- 
raóna in quo'. p. et. f. el a. a. mo . farneas . carneus — Johannes + ma- 
Uiens -I- marcDS -\- lucas. lata nomina fac acribi in porta. Johannes supra, 
malheus infra, marcas dextrorsam, lucas sinistrorsum abi boves intrant 
et exeunt. Sed pretereae vario boni debetur scribi in dextro oornu isia 
tria verba: Adonay -{- . on -f on , -)- . — Srv. Zfbrt, Kouzla a Cáry starých 
Cechů, Para. Arch. XIV. Dr. J. V. Simák. 

* Čeledín citoval 'čerty. Lid v severoTychodoIch Cechách věřf 
jeité podnes tu a tam perné t umfinl černoknélnické, jímž moíno prorádétt 
rQzné Čáry. Tak re reanict Zámélí a Potdtýna vypravDJe se o sedláko 
Janečkovi, který pomocí černoknílické knížky, péknĚ éernfi vázané a ve 
avétnici pod trámem u stropu uschované, stál ve spojeni s čerty. Chtfil-li 
je přivolati, četl v knflce, ale od konce z pravé strany na levou. Jednou 
v neděli, když odeSel do kostela, naiel Oeledfn náhodou tuto knížku, 
a zachtělo se mu v ni >fíkat<. Jelikož slova nedala smyslu, zkoudel to 
maně ze zadn. V tom se tu objevilo 8 čerlfl, tancujících kolem nebo 
a tázajících se ho, co si pfeje. Ulekaný čeledín, jenž před tím myslel na 
pondělní vozenl hnoje, vyhrknul ze sebe: abyste za mne hnfij vyvezli 
a rozkydali. Cerli se dali chutě do práce, vozili a rozkydávali hn&j. Tu 
jdou lidé, z kostela a vidf, co se děje; mezi nimi i sedlák Janeček. 
Spatřiv to, spěchal k domovu, vytrhl podělenému čeledínu knížku. Četl 
verí od levé strany k pravé a čerli zmizeli. Psmétníci toho žijí prý 
jeátě T Z&mAtí na dolním konci vesnice. Josef Wolf. 



Literatura kulturné-historícttá a ethnografická 

1903-1904. 

Releruje Dr. ČanJk Zlbrt. 



* Dr. Karel V.Adámek, OUani 
'Vím (Lidové roxnraTy lékařské, red. 
Dr. L. H^tkotec, V. I.), t Praie, 1904, 
8*, Btr. 36. P£kDá úvaha o iétt-oí lido- 
Třm vllbec a pak sbírka ísvjbů, pivér^ 
iebnadel, jimil lid ttikj snaif se léítti 
človéka i tvire. Zajímavé je srovaati 
litkD, sebranou mezi lidem teiVŤat, 
B lidoTŤin léíením mezi Némn v Ce- 
chácb. Viz M. Urban, Volkaheilmiuel aU 
Beltrag zař Volksheilkimde iu Deutsch- 
Botinieo. Oiiski „Pragermediz.Wochen- 
Kbrift.' XXVII., Prag. 1902, 8* str. 92. 
Vysvitne, jak etredoTéká herbáře a oA- 
zory a pfivodu nemoci tvoři tu epolefný 
podklad, na nímf se lidová léčitelství 
rotvfjl a bují v roimanité výsirelkj. 

•Dr-Čenék /.Ihit, Konráda Hoia 
Rotmiouvdní Petra Svatého se Pánem 
o" obyiejich a povahách rtynéjUho lidu 



no ívité, prdle originálu z raku ISS-í, 
v Pnue, 1904, 16* (Siétová knihovna, 
Tjd. J. Otlo, red. Jar. Kvapil, č. 36(1), 
str. 71, cena 10 kr. Otisk ataroíeské 
oblíbené knltky. kde se If6i podle né 
merkébn originálu, jak si T>íádal sv. 
Petr v nebi dovalenou, aby směl pnto- 
vati po svité a přesvřdčitl sE, jak lid 
iije. Před vjpršenlm Ihftty vrací se do 
nebe a Kristu Pian brozoé žaliye, ro 
Tídél a zkusil, kdy na pristvě ho tý- 
rati, T hospodě lancknechti mu ubiiíu- 
vall a pod. Je to výboroá satyra na teh- 
dejil poměry, na tebdejíl livot, upra- 
veni sice z némeckébo, ale prizpQsn- 
bená Českým ponérům (měíuné, lid. 
íáci, učitelé, vojáci, řemeslnici, čeleď, 
život v krčme, pobyt v kostele atd ). Podle 
laskavého sdélenf o. Dra. J. Bolte z Ber- 
lína vyicl originál némerký r, 1560 pod 



■dovGooi^Ic 



310 



Literatura kultomé -historická a ethso^afická 1903—1904. 



BmjíleDJm jmáDcm antora Koaradft Hue 
(HÁithiks, MittfaeiloDgen dea Ver. f 
Gescb. Naroberga 7, 169. 1888), nový 
pretJBk originálu viz Schide, ďatirau 
und Pasquillle aus der Hefornutioas- 
teit I. 1*^1. Podrobné vy jp třen I poméru 
meii TjdilDfii] čeRkým & némeckým oti- 
skuji <r tomto eisle. 

•Jma Soukup, fíipOek šo. Mi. 
cAoIu, Otisk I Véstnlku KrAl. C Spol 
Nmnk, 190S, fi. 21, 8*, Rtr. 12. Legend; 
TfpntTujf o prfpitku bt. Viclavm na 
pnfieat av. MicbaU na po8Tfcen°ké bo- 
atiné vr Staré Boleslavi. HiitoríkoTé si 
neviímati tito imlaky. uebo ji odbýviili 
úamřikem. Prof. Soakup pokusil se se 
tdarem vjsTétliti VáclavilT pHpitek ve 
epoJFQl s kultem st Michala v Cecbáeh 
jakolto TÍeobecnou, Jit i poliansirl tná- 
mou obradni tvjklost, pripijeti ke etí 
hTčtcGv (bt. MiQbal primlufce v bodina 
smrti, pomocník t zápase BmrteÍDém, 
T&dce duáf do rije], jako skutečuou 
odilost biitorickou. 

• Dr. Luboí Jeřábek, Stání H- 
4oe»Íý hfbitOB praiaký, t Praze, 1903, 
4', ítr. 88 (2), hojná Tjobriueni. Po 
díle o Pražském ghettu i péra Dra. 
Teige, Dra. Wintra a Ign. HerrmanDa 
Tfdivi autor, KnámŤ STými studiemi 
o lacboTáui starobylého ráiu Prabj, 
Tiletné psanou monografii o hřbitoié 
iidoTském, doloienou letnými citit; a 
literaturou bohatou. Také lajímavé po- 
věsti staropralské jsou rpleteny t pásmo 
dojfmavébo Ifteni díjin a n jnej&ibo Btaru 
vzácné památky, jediné svého drubu 
y Evropí. 

* Ubiory ludu polskie^o, zesKjt I., 
oaUadem Akademii Umiej^tnoici, Kra- 
ków, 1901, 4", atr. 16 (se 12 vjohr), 
tab. 8. Při Kommiasi aatbropologícké 
Krakovské Akad. v oddlluethangr&fickém 
zvolen bfl komitét ku vydáváDÍ lido- 
vých krojfi poUhýcb: Romaa Zavríliii- 
Ski, Wl. TetmaJT, Sew. Cdiiela. Pc 
dátaj i výsledek své práce: kroje, ábory 
lidu poUliého z Krakovská. Napřed po- 
dán zevrubný popis S názornými obrázky 
Jednotí i voBti, pak tabule s vyobrazením 
celých skupin i jednotlivosti, vy^váinf 
lidového i krojů jednotlivých. Skvostná 
úprava. Krakovská Akademie zasluhuje 
■línáni la nákladné toto dílo Pro stu- 
dium krojů fieských (moravských, Blei- 
ských, slovenských), jakož i vyšíváni po- 
skytuje dílo toto materiál ke srovnávání. 



• Fr. M a r e i. Botvrh far v arehi- 
áiaíonátu Bechyňtkém vteii ibývtvíd 
diuAooetutvo r. lem Otisk z Véstniku 
Král. Č. Spol, Nauif, 1903, á U, 8', 
str. 8B. Kulturní obrátek t doby refor- 
maíDÍ íinnosti na jihu íeském Pro 
míttol dějiny osad a far v arrhidiako- 
nttu BecbyĎBkém (r. 1B24), zvláíti^ pro 
děkanáty Bechyiiský, Vltavský a Pra- 
cbenaký důtetitý pnmeu (jsou všecky 
vyjmenovány, se jménem faráře, pa- 
trona a H udáním odlebloati fary od 
větéího mfsu). 

* Fr. T i s c h e r. Dopisy h^tmana 
Stattniho t PleH ku p. Jachymooi 
f Bradce (1563-61). Otisk t Vístniku 
Kr. C. Spol. Nauk, 1903, i- 13, 8*, str. 
5(1. Hejtman Síaatný byl podnikavý, pri- 
fiinlivý úředník pánů z Hradce. Proslul 
Evlášú v oboru boBpodářstvf rybnií- 
Dibo. Dopby, otiiténé z originálů t Jin- 
dřich o hradeckém archivu če minském, 
poufujf o jebo činnosti v hospodářství, 
O laricování rybníků, o vodovodfch, o mo- 
rové ráni, o hodokvaaecb, o krupobití, 
o kometé, o lovech, o hojeni v Karlových 
Varech a pod. Rovněi důleíitý pramen 
pro místní díjiny jihnieské. 

• B. Dvořák, 6. lAH 1903, Slav- 
nosti a obyčeje lidové, provedeni na 
Výttavé Výehodoieikí v PardubÍ<Áck, 
1»0S, v. 8*, Blr. 14. ObBah: Masopuit 
Topeni smrti. Noaeal léta. Pomláskrn. 
Máje. Obtinky. ZUU bába. Svatá Kate- 
řina. Svatý Mikulái. Česká svatba. Pra- 
meny, odkud popia a zpévj i obřady 
jBou čerpány, nejsou udány; vysvitá viak 
z jednotlivosti, fe oeálo nijak o vémá 
napodobeni pravých slavnosti a obřadů 
lidových t určité krajiny. 

* B. H. n e p e T ifb, IlaiMTiiHKB 
pyccicDJt apaHH enoxH Uerpa BejiHKaio, 
C. neTep5yi>rT, 1903, v. 8*, str. XXIV., 
A70 Ohsah^je psniatky ruského divadla 
z doby Petra Velikého- I. Asn o Ka- 
iieaH;!Ipi h BeoHHJi^rb' ^ AP'*i* ^ ^9- 
kÍh, itapt Hapan^ibcKoiTb. 3. Heropiji 
o n,. AiiBHAt B i(. CkixoKOBt. 4. myTOB- 
CKan KOMegii! 

'O. Grnner, Die Dorfkirehe in 
Kdnigreieh Saehsen, £ine DarBtellnng 
ibrer Entstehung, Entwickelung nna 
haulicben Eígenart, Leipzig, 1904, )ex., 
str. 69., s krásnými illustraceroi. Zf^l- 
majf nás dřevené kostelíky, podobné 
feskoalovenakým, a pak stavby kOBtelft 
v osadách luííckýcb SrhA. 



■dovGooi^Ic 



^'^'■t.vi v oLomici. ™ 

starodávné zvyky v právu českomoravském. 

Pro „Ceskt l^^' vjblri Dr. HBrmenBglId llraieh rytíř le Sanakova. 

1. Exekuce t oboru českého práva slula poprava nebo laké vedeni 
práva. Vedeni práva po nálezu nebo po právu ataném konalo ae po 
čtyřech slnpntcfa, a ty byly: Úmluva (první slupeú), z vod (druhf 
stnpefi), panování (IřeLí stupeň] a od hádáni, jež slově vrch a 
makovice práva, zámek a vrch práva (Clvriy slupeĎ), Po odhů- 
dánf vykonávalo se ve dvou nedéifch poalednf panovánie, načež následo- 
valo vdědénie neboli pfidédčnl, t. j. vyrlaslnéní exeknta a pH- 
Tlaslnenf exekvenlovi. 

Zvoá vykonával se takto : Zvod má učinfin býti na dvofe, v hradě 
nebo 7 tvrzi nebo v dvore toho, na kohož se vede. A kdež se koli dělá 
zvod. má se pod nebem vnS vedle práva, ne pod atřechú dílati, 
buď deac, nečas jakyžkoli, nebo zima nebo snieh nebo 
mráz. (Vňehrd IV. U). 

Pndidéni konalo sa lakto : Tu opél tli úřednici s panem komor- 
níkem vySáim, klerfi b'fti má \,t\ pMdfiděni, je) ssebú vezmúc, jedů a nfm 
do té dědiny a vyvolajlc lidi káži lidem lém. na nichž odhádáno jest, 
jemu člověčenstvie slíbili. Avytrhnúc Šindel neb z střechy 
doiek, dad{ pflBŮzenému v ruce a dé|I: 'ToC jest znamení tobě, že 
tato dědina jest tvá a dádictvl tvé.< (Kniha Tovačovská 122.) 

Plné dokonalé a poslednie panovánie jest, když komorník panuje 
liemto obyčejem: Srolaje rychtáře a sedláky, jestli ves^ pakli jeat zámek, 
tvrz nebo dvór, tehdy purkrabí a jiné úředníky nebo čeleď ; pakli jsú 
dědiny toliko, tehdy jakéžkoli móž lidi shromáždě, strhna Aindelov 
několik s střechy anebo doSek, i apálí je na zemi, ne 
pod střechu, než pod nebem, a povie, od koho panuje. (Vaehrd 
IV. 15). 

2. O vyvoláni rukojmi. Páni slařf zprávu jsú i,\a\\\, že jsů ho po- 
mněli i vídali, že rukojmě ulehnuti nechtěli a na láni netbali, když jsú 
práv nečili, aby k tomu právem připraveni býti mohli. A takové rukojmě, 
nestydaté lidi, připravovali jistcové sobě k konci vyvoláním na třech 
dtoŇcb panskfch. A to vyvoláni bylo takové, že přijda jislec na páně 
dvuor, vstůpil v jizbě čelednl na lavici, když ten pán za sluol 
sedal a jisti počínal s svú čeledí, a prosil, aby list jeho čten byl . . . 
(Text listu.) A to má učiniti po čtyry neděle pořád zběhlé, vždycky 
při obědě na každý den, nejeda ani pije, až do 28 dnf, totiž Ctyr 

Cvkf Ui. XII). IS 



■dovGooi^Ic 



24S H. Jirefek: Starodávné svykf ▼ právu českomoravském. 

neddl. A z toho dvoru nemá sjlStléli, Hké n toho pána obéda neb stolu, 
při kterémž vyvolává, nemá jisti ani plti. A když tak dokoná, 
má pán teD pod svú pečeti dostatečné s vědomi (1. j. svédectvl) jemu 
dáti, že jej řádné na jeho dvoře vyvolal. {Kniba TovaSoyská 146). 

3. Kterak samým sedlákóm odpuHěni ae bere. Když kterému 
£lověkQ odpuSlénf (L j. propuštění) má vzato bfli, tehdy fojl lé dédiny, 
kamž bere, má jfti na druhů déďinu k fojtovi druhému a drže jej za 
rokli nt:b za sukni, má řěci : >Pane fojte, já tomuto Pavlovi élovékn beru 
odpuMénf na pána svého dédinu a pod pána svého do vsi N s tím se 
T3Im, což má nad zemí i pod zemf, ženě jebo 1 jeho dětem.* A to má 
pod střechu UfSinili v té dědině, kdež ten člověk byl, za dne, ani 
před sluncem ani po slunci. (Kniha Tovafiovská 192.) 

4. O odkladich hlav. Starfch pánóv rozprávky : že když by se při- 
hodilo a pán pána zabil, nebo zeman pána, a přižlo o hlavu smluveni, 
jakž úbrmané smluví, to jest při vuoli stran. Ale podle práva lehéejšf 
smlůva a nižSI nemóž bjli než 500 hřiven groíf drobnfch Pražskách, 
ĎOO funlóv vosku a 50 poslavóv sukna a 500 knčžf ku niSem a jeden 
kóA s korůhvf na hrob, sám (zábojoe) pedesátf ku pokofe jiti, bos, 
bez pasná na hrob křižem lehnut i, a přitel jeho (zabitého) 
najbližíl má meé mezi jeho plecíma koncem dolov držeti 
a třikrát se jeho otázali : »Již-]i jsem tak mocen hrdla tvého, jakož ty 
byl bratra mého (nebo přítele)?* A když dí po třikrát; >Již, ale prosím 
pro Bóh, živ mnel< Tehdy dí : >ŽÍvím té pro Pánaboha [< A má jemu 
odpustiti. Ale ten ve vaf potřebě jemu pomoci má, v čemž by bratr nebo 
přítel nebo podle přízně pomoci mél . . . a2 do své smrti. (Kniha Tova- 
íoíská 210.) 

Hesla vladyk z Kaleníc. 

Podává Jan Hillfl. 

V staré gruntovní knize Skvořelické, pocházející z konce 16. atoletf, 
nalezli jsme některá hesla vladyk z Kalenic, jimž tehdy ěkvoře- 
lický slíilek náležel. Hesla ta opatřena jsou vždy pěknými jejich pod- 
pisy. Jsou to: .V Bohu naděje má « Benei z Kalenic (asi z 1691). »Já 
včřim Pánu Boha svému, že po této mé časné zralosti, budu míti bohdá 
u věĚné radosti.* Jan z Kalenic (1608). 'Pán Bůh se mnou! Kdo proti 
mně?' Václav z Ploskovic, ouředník íkvořelicky (1598), Tamtéž nachá- 
•uii EQ iusii laii) staroíeská verSováni: "RozkoS a vSeliká kratochvíle, 
',i vůle. Přejdou léta, v&e se změní, smrf vSemu konec 
září. — >ClovĚk dobrého svědomí, jinjm sloužící, jest 
ničené hořící, kteráž jin^m svítíce, sama se spállvá, on 
.íce, v nic přiveden bfvá.< — »Co cnost skrze velkou 
fcha lidská zase v zkázu uvozuje. < — >V tom domu 
bajt, kde dobré Sléstí a moc penéz mají. Kde jest ne- 
[ tomu, rychle pobožnost vzbudí se v tom domu.« 



■dovGoOi^Ic 



C. Zlbrti Konráda Hosa HoztnlouváDl Petra svatého se Pánem. 349 

Konráda Hosa Rozmlouvání Petra svatého se 

Pánem o obyčejích a povahách nynéjšiho lidu 

na sváté roku 1585. 

PodáTá Dr. Čenék Zlbrt. (Dokondení.) 

Dalaf Iffienl zkaženého S7ěla upravil si Ceskf rfmovDfk podle vzoru 
německého zcela libovolně; spojoval si žaloby Pelrovy a rozdělo- 
val, jak se mu to hodilo, Často i rfm tu rozhodoval. 

Netnfrné pijaostvf a hodokvasy takto po Česku tepe, pfídržuje se 
textu německého jen v základním pásmu myšlenkovém. Str. 36—39:*) 
MilJ Pane, slyS mne dále, pfislo tni v mysl nenadále a byl bych zapo- 
menul hned na to, což oznámím ted. Lid na nvHé v tamto čase těžkou 
práci vzali na ae, se vM pilností v ni slují, aniž se v tom koho bojt. 
Nad možnost pijí a žerou, bez míry lo před se berou. A teď nedávnibo 
času za příčinou svého kvasu smyslili sobě kflalt nový, s téžkem kdy 
prv byl takový.**) Sklenici velikou vzali a (é Vilkum jméno dali, ve tři 
neb víc pinty vína. Jíí toho čeládka pilná, když se trefí přespolní host, 
16 sklenice nebude prost, leč ji plnickoa vypije, mnohý se hned po ní 
zblije, a kdož se před tím pokrfvá, ten za troupa držán bývá. Ale to 
jest dobry dvořák, kléry se k ní zachová tak, aby ji do dna vysuiil, 
trudkem přátelstva neručil. Jiný způsob tento mají: Kdo má píti, o to 
farají. Okolo atolu sedlci vezmou néjakoii sklenici, vloíf jednu kostku do 
of, pofád ní třesou a zvoní. Komuž sedne í\í*'*j neb pět ok, tomu nalejl 
plnou v skok. Kolikžkoli těch ok sedne, neodpustí ani jedné. Tolik sklenic 
musí píti, aneb dobře zerván byli. Některf pak junák zase, množství 

•) 1. c. 8lr. 162 — *: „O Herr, h6re mích noch eininal! Das nĎtigst het ich 
schier vergessen, wie sich dle well helt in sauíen untl frťssen. Darin hdlt 
man kein rnns)! noch weitt. ein ieder bat darauf sciuen fleis^. Ein neue 
manier hat man erdaclit, ein wúrlel in ein glas gemacht Wvr rúttelt ein 
quatwer. es oJer linten, so vil mal muss ers glas ausslrínken. Kin andera 
hat man vorgenommeit. dis heisst man einen gotwilkomen. Dem schenkt 
man ein mít lautem wein. )lehi-n zehn oder iwelf mass drein: damit ver- 
eret man den Iremliden gasL der muss siuh beladen mít der last Welcher 
den wilkomen nit gar aussmacht, der selb wirl lur ein narren geach'. 
Auch sah ich mer vil ueuer súnd; das achl ich fiir eín grosse súnd, Lieber 
Herr, hOr mich nun! Šie saufen aus hantlassen und aus scliuen, síe fre^^en 
glas lu einander, auch die licclit: daii zum onermui lieí ihni-n gesdiieht. 
Auch sah ich vil leut bei ihii, der alliem slinken, hatteii geschivcilien IQss, 
musten hinken vil armer leut mil gr(is)>em hauten: das haben sie alls 
vom ubrigeri uaulen. benn c^ lebt mancher fn lunk. biss er den ůbrigen 
eelrank . . .** 
*•) Ufenl starofeských pfipilků a ,.|)ráv" jiijanských viz Zibrt. Pnclivé mravy 
a spoleíen^tké lady |ih jldle a piti po rozumu t^lar>*rh CccIiů. v Praze. 
1890, sir. i'2— 47; lýi, Z dějin piva a pivovarnictví v zemích českých, 
Praha, 1894. 
••*) Sil (Sesti. žiž a cink (pei ok) ve hře kosterně. Viz Zíbrt, Z her a zábav 
starofesk^ch, 1. c, sir. 7S, 

16* 



■dovGooi^Ic 



v. i-i-ii . w^'ií-t Trii ;* Ki-v ; 1 >t;ir-c .-i. ;ai sait ;u.-i :_ 



^H— r; * •*-í-!- T ;. * --; ír:-= ;-í;:.. »f=. : u=- ^^^r- -7"- ttohl 

lil. A iit j.ií T ~^ i l-ií.. T^ :-:-» se r ^: íu..- » tivi psk 
;».-,-3 i:í ^a il-.ií. iit;-— : w ;it; ír.iř. -t:': ;■* ^rrr^rzi z _ :ň tóra 
M •*>".• s i._ > ;- ■/.*■*- Bwi í;ir;*- ťíi Vjai =.j.r: .;^, :;■;-_ o*. 
r:_i.i :^i -. 1 i--.--^ i^ ;: zi; *:.- =;i^ > fr-ř i, stí; :: sr»To mi. 






Diq.lizedovGoOl^Ic 



Konráda Hosa RozmlouTáni Pelra svatého se Pánem. 846 

mne se Telmi bezbožné zdá. jestli že by kdo psa zabil, aby řemesla 
prdzen byl, vyobcuji jeho z cechu, jest Tiechněm jinfm v posméchn. 
Kdož pak proli krev křestianskoD a provede víc tyranskou, penézy to 
vfle zaplatí, cti ni femesla nestratl. 

V dalším bíduje sr. Petr, jak se vloudila pfcha, marnivost podle 
takového pMkladii vyMIch stavů, boháůů také mezi lid prosty, do vsi 
mezi sedláky. Str. 48—50:*} I tof musím povéděti, což mi prifilo ku 
pamAti, jak éinl otcové, matky, majíc dosti skrovné statky, jakou pejchu 
vtom provodí, což mnotifm do smrtí ákodf, kochajíce se v svfch détech. 
Syn bude v patnácti letech, aC má pěkné nohavice, k torau barvené stře- 
více, též na kariánek tykytu, k plášti loket aksamitu, k tomu Můrek 
nebo tkanic, neb jest znamenitý panic. Protož to vde míti musí, zaCeS 
se nemálo utrousi statku, jehož prv nemnoho. To vida dcera, hned z toho 
tuze nalehne na matku, byť ji koupila áamlatku, kožich s kuními laloky, 
stříbrný pásek na boky, péknou sukni nebo mantlik, dva vrkoCe, téŽ 
i pentllk, jeSté damašku a kolárek. za fež nejeden tolárek, než to vfie 
bude zjednáno, musí býti z méSce dáno, by dcera chodila hladce k libosti 
mladé Čeládce.**) V tom se prochází ven z domu, zda by se zlíbila komu. 
Bude jeSté dobfe malá, a již by se ráda vdula. V tom jich Setři otec, 
máti, brání jim téžko délali, aby nebyli hrubých téi, zda by jim tak spISe 
kdo chtél. Chtl se vrovnati zemanQm, aneb bohatým roĚdfanům, a doma 
je psota holí, sotva íe mají chléb b soli, vSak se pfedce div^č sadí, 
když se oženf neb vdadl. Hospodyi^ neřáda délá, ten obyéej i prv mdlá. 
Radce u zrcadla stála, neb s mládenci pohrávala. Jeité na to pamatuje, 
po besedách béhá, snuje. Hospodář, ač nevelmi rád, mysli, že to tak 
sprvu snad. Když pak spolu déli mají, ty daty jsou naprodaji, dadl je 
odpolu darmo, a nékteré v židech dávno. 

Žalobo německého rýmovnlka na podvody a ealby při prodeji ko- 
řeni, na potutelné kramáře zrýmoval si rovněž volně po česku český 
upravovatel na sir. 50;***) SlyS, co i kramáři Cíní, kteříž přSky chodit 

•) Str. 168—9: „leh muss (lir auch sagen von man und weiben, wie aie so 

EOEse tioíTarl Ireiben mil iren kíiidern ^o mani|;falt. Wirt eim sein son 
orzeben jar alt, so mu?s er bosen haben von mancberlei farben, solts 
gleicli vater und rauter ilarben. Siht die tochter, dass der son i^t gekleit, 
von stiind an thiiígl sich au ein neit. Wil der vater fride haben, so muas 
er díe tochter aucli betiaben. wil er haben der tochler huld. Damít kOmpt 
der arrae man in schuld. Die muter taull ir eín rot oder drei. zwen 
mentel, ein schwebíscb schilrz auch dabei, wezker, schwebisch erml. gúldn 
gúrtel, schnttr und zouf, das sie ir bindet umb den ki>|>f. Auf der gassen 
gehn sie mit ^Iden kopfen rot: daheim han sie kaum das truken brot 
zu essea und das wasser zu trínken und lassen sich so berlích dQnken. 
Sie thun sich gar nicht der iiofTart schemen. Und wenn sie denii meuner 
nemen und zeugeii mit einander ein kint, so verkauťet der man, was er 
fint, und gibls nur umbs lialbe gelL" 
•*) Viz Winler, Déjiny kroje v zemicli českých, 1. c. 
***) Str. Iti9 : „Jezunt sind kremer, die laufen zu fuss. 
naken umlítragen, geheti sie neber denn der mít 
auf dem lant reist und handelt. Auch ist die aelbig 



ovGooi^Ic 



3U C Zfbrti 

konviček na pan okolo sebe zréšeje a je pláítěm přioděje, jednn tolko 
T řece dril, df k drnhéma: Dobrf muii, pripijímt piva, což ho mám, 
aby mi potom splnil sám. On vida jednu konvičku, dí : I jáC vyplm pl- 
ničkou. A tak, co2 léch konviček má, potomné raa je vSecky dá, ač mu 
to bude i nevdék, v£ak je mnsl pltí bezděk. Jiní pak nad mlrn piji, 
druhdy se o to i biji. A co je tu divnfch kftallQ, bezdUnfch piti a 
kraltíi. Mnohý pije, al ohlschne, aneb padna na zem, zdechne. Milý pane, 
dále mne a!yj, jeSLS o jiných věcech zvIS, jak se hosti řemeslnici, někdy 
i kolomaznici. Pijí z střevíců, kuthanŮ, z amyvadel, hrotů, dčbánů, skle- 
nice a svlóky žerou, při lom se bijí a perou. A z toho sobě čin! smích, 
nenl-iií to veliký hřích, tvfch darů tak polivali, a jimi svinsky plýtvati? 
Viděl JNi^m hrubý houf lidu, trpících rozličnou bídu. Mnozí smrdatého 
duchu, jiní zbyli zraku, sluchu. Jiní měli tlusté nohy, na berlách se nosil 
mnohý. Jiní Irudovaté tváři, někteří jeStě nestaří. Jiní roéli černé zuby, 
některým smrdělo z huby, některým se ruce třásly od kostek, v kterých 
se pásli. Jiní pitím zSedivěli, mnohem prve, nežli měli. Ti, pozbyvše 
zdraví, statku, živili jsú se na fatkn. To vše skri: nemírné pití. Mnohý 
mohl I dél tiv býti 

Sv. Petr požaloval na nepoctivou čeleď, na řemeslníky a výčitky 
chrli na sedláky. Str. 4h — 46:*) SlyS též o sedlácích ve všech. Ti se 
o to pokoušejí, zemanuom rovní být chtějí. Jezdí na velikých koních. 
JeětÓ i to povím o nich: tropí svády a riíznice, častá bitvy a pranice. 
Potkal jsem jednoho v poli, měl jsem s ním divnou nevoli. Na čistém, 
hrubém koni jel, le jest zeman, za to jsem měl. Měl sukničku premo- 
vanou,**) bradu na markyž stříhanou a byl ožraly jako Mok. Vystoupil 
jsem mu s cesty v bok. neb křížem jezdil sem i tam, nebýt bych mohl 
seA býti sám. Do bláta mne dvakrát vrazil. Divné jsem s ním psoty 
latil. A když pak v mésiě bývají, na dobré se víno ptají, a když pak 
jsou kde na vlně. zežerou se jako svině, nebo je nemírně pijí, při tom 
se tepou a bijí a to i^istě, bez starosti řka: V&ak mám obilí dosti, na- 
mlátí plenici z stohu, v$e to zaplatiti mohu. NynějSí svét to právo má, 

•) ^Ir. li'6- 8: -Soch eine sacli inir im siniie leit, wie sich der gťmetne 
ni;»ii ío hoch orbrjclit. Koiiion irchi>rs.-»m haJten sie niehL Sie li)ren tag 
unii naoht ziimK-ciii. . . Audi lhůt (íjch iclíl ilt-r baursman b^fleissen auf 
[T.iiřf praciiL piťirhl sich ťim pdeiman. Der richtet alles ungluck u mit 
Fciiiem fut uiiij sťinťm gclL Mir bi^-ťpiet ein baur in dem felt: der seltiif 
h^ur riii í.lelman hťírheinbl. er hal ejn rok an mit samt verbrembt I>»t 
řel;>if bauiT Kar par vol. er sprenRl mil dem ros als were er tol, er su«n^ 
l::n uiid liťr aiif dťm wpt uiiJ rit iitich iivcimal in den drek .... Weim 
íii" kf>mon m die slal. traj>i'n sie nnrh dem bťslen wein, saufen sicti *ol 
•mr liie srliivřin. sclilapcn ott vinaiider aurh wnl gar la tot, sa^n deo- 
nořh w.M .Es hat keiu nut, mil pel! icb' wol bezalen k»n.' Nocfa eiiis 
iriusř ifii .iir s.iiren nn. was bei licr WřU ist íur ein re«ht Wenn einer 
ťinen huni ersdJiFl, jn wirt er an íein eren verletit, von rediirhen lenlea 
li.iiilan fi-sfliL Wenn aber eiiier verť>-'usst diriíten bluL mit pelt macht 

•'1 O tr.-.JK-h Iřch;.i vii Dr. Z, Wiiilfr. D-^-jinT kroje v lemieh řfíltch, v Praie 
l>'i:i. 



■dovGoOi^Ic 



Konráda Hosa Rozmlouváni Petra svatého se Pánem. S46 

mne se velmi bezboíné zdá. jestli ie by kdo psa zabil, aby Femeala 
prázen byl, ryobcujl jeho z cecha, jesl váeehněra jiným v posměcha. 
Kdož pak proll krev křestianskon a provede véc tyranskou, penSzy to 
vSe zaplatí, ctí ni femeala nesLratf. 

V daUfm běduje sr. Petr, jak se vloudila pychá, marnivost podle 
takorébo pFikiadu vySáfch stavů, boháCů také mezi lid prosty, do vsi 
mezi sedláky. S(r. 4€— 60:*) I toC musím povčdeti, což mi prÍ3lo ku 
pamAti, jak činí otcové, matky, majíc dosti skrovné statky, jakou pejcbu 
Ttom provodí, což mnohým do amrti akodí, kochajíce se v svých dětech. 
Syn bude v patnácti lelech, af má pékné nohavitre. k tomu barvené stře- 
více, lé2 na kaftánek tykytu, k plááti loket aksamitu, k tomu SĎůrek 
nebo tkanic, neb jest znamenitý panic. Protož to v3e míti musf, zače2 
se nemálo utrousí statku, jehož prv nemnoho. To vida dcera, hned z toho 
tuze nalehne na matku, byť jf koupila Samlatku, kotich s kuními laloky, 
stflbrny pásek na boky, p£knou sukni nebo mantllk, dva vrko^e, též 
i penllik. jeSté damaSku a kolárek. za iei nejeden toláreh, než to vSe 
bude zjednáno, musf býti z měSce dáno, by dcera chodila hladce k libosti 
mladé čeládce.**) V tom se prochází ven z domu, zda by se zlíbila komn. 
Bude jeité dobře malá, a již by se ráda vdala. V tom jich áetfl otec, 
mátí, brání jim léžko dělati, aby nebyli brubych těl. zda by jim lak spfSe 
kdo chtěl. Chll se vrovnali zemanům, aneb bohatým měěfanfim, a doma 
je psota holi, sotva íe mají chléb s solí, vAak se pfedce diviiě sadí, 
když se ožení neb vdadf. Hospodyil neřáda dělá, ten obyčej i prv měla. 
Radóe u zrcadla stála, neb s mládenci pohrávala. JeSlě na lo pamatuje, 
po besedách běhá, snuje. Hospodář, aě nevelmi rád, myslí, že to tak 
sprvu snad. Když pak spolu děti mají, ty daty jsou naprodaji, dadl je 
odpolu darmo, a některé v židech dávno. 

Žalobu německého rymovníka na podvody a Šalby pH prodeji ko- 
fenl, na potutelné kramáře zrfmoval si rovněž volně po česku Česky 
Upravovatel na str. 60:***) SIy3, co i kramáři Cinl, kteříž přSky chodit 

*) Str. 168—9: „Icta muss dír such sagen von man und weiben, wie sie so 

Sosse hoffart trciben mit iren tíndern so manigfalt. Wirt eim sein son 
nfíehen jar alt, so mufs er hosen haben von mancherlei farben, solts 
gleich vater untl muler darben, Siht die tochter, dass der son Jst gekleit, 
von sliind an fingt sicb an ein neil. Wil der vater fride haben, fo muss 
er die tochter auch begaben. wil er haben der Lochter huld. Damit kOmpt 
der arme man in nehulit. Die muter kauft ir eíii rok oder drei. zwen 
mentel, ein schwebisch scbúra auch dabei. weiker, si:hwebisch erml. gůldn 
gúrtel, schnúr und zopf, das sie jr bíndel umh den kopf. Auf der gasseu 
gehn sie mit j^lden klipfen rot: daheim han sie kaum das truken brol 
zu essen and das wasser zu trinken und lassen sicb so hertich dílnken. 
Sie thun sích gar nicht der holTarl schemen. Und wcnii sie denn meiiner 
nemen und zeugen mit einander ein kint, so verkaufet der man, nas er 
flnl, und gibts nur umbs halbe gelt," 
*•) Viz Winter, Dějiny kroje v zemich českjch, I. c. 
•*•) Str. 169 : „Jeiunt sind kremer, die laufen zu fuBs. die thun wOri auf dem 
naken amiitragen, gehen sie neber denn der mit ros und wageii, damit 
auf dem lant reist und handelt, Auch Ísl die selbige zwar ganz verwandell 



ovGooi^Ic 



U6 C. Zibrt: 

moBi a po všech kořeni nosí. Ti mnohem sron falSf 9kodí, kdy2 se Šibal- 
stvem obchodí. Aé dávaji lacíněji, rialc to zpravidla amgjf. Mnozí majf 
mendf váhu, kořeni dadt na vlahu. Také se i to pMhází, že lidé v pepH 
nachází kůru chlebovou suSenou, v podobnost pepři ztlučenou. Druhdy 
i drobné kamení, col jisté bez TalSe není. Tak též i v kupectví jiném 
nachází se nepravost v ném. JeSté což lidem prodává, za velmi dobré 
vyznává, jméuem Božím potvrzuje a v§da, že menteruje. 

Přáslku staroóeskou se vSeini zlořády, jeí se svélcl, putujícímu po 
zemi, nelíbily, popisuje rÝmovnik staročeský živé, až na nékteré nepatrné 
odchylky vérnš podle némecké předlohy :*j Váecku ves na kříž jsem 
schodil, vSak jsem nikdež neuhodil, bych sohé zjednat hospodu. Tak až 
jsem treQi náhodu k jednomu, kdež byla přástka,**) sotva jsem tu dopadl 
místka. Tu od dévek a pacholků vidél jsem v tom jejich spolku mnohé 
rozličné neřády, hanba o nich mluvit všady. Skákiili z lavic a z stolů 
a potom trhali smolu, též karytona honili,***) divné neřády plodili. Zpívali 
frejlřské plsné. HnSvem jsem byl na a& přísné, vida to jejich lolrovslví, 
kteréhož páchali množství. Nemoha trpéti více, i dim jim : Bezectné 

von den selhigen krémem, das ich wol weiss. Damit zíehen sie ab den 
armen blut und schweiss mít irem fahchen gewicht. Auch Ut die war 
falsch von ioen zueericht- unter dem pfpffer thut man flnJen yil harter 
gesloasen hrotrínden. desgleichen unter dem ingwer die důrren brosea, 
unter lien sarran werden gesto£?en gellt eierdoUer und gedbrle mandel- 
kern: solche beide Ihun beschwern das gewiclil an der wagen; dass ich 
DÍcht alles kan sagen. wle einer den anderii betreugt. einer dem andem 
falsch war einleugt. Darzu schweren sie bel denen uamen und angesicht, 
die war sel gefelBchel niiht . . ." 

eim ich mich halte verspet, im ganzen dorf ich kein 

In ein rockeiistiiben. Aida fant ích beisamen hum 

, „ .1 einander unter tisch und beiiten, so nerrísch kan 

mans nicht erdenken. Sie theten alle unvernuntt beginnen, WFuig thetea 

sie am rocken spinnen. Sie triben búberei, dass schand was. Ich kunt 

nicht schweiiíen, strafl sie umb das und iveret in der unveniunft und sagt 

In von der zubunfl dein gerídits, du wQrdeřt sie stralen, Da hub ein altes 

weib an zu klaCfen. Sie spradi lu mir mit worlen halt: ,lch biu bei sech- 

zig jařen alt. Man hat stetigs vom júngsten tag gesagl: es slnt fabein, da 

man uiis von sagt. Het ich so lang role gUldeii zu zelen, leh wolt raír 

kein besser šach erwelen, so lang hiss da kem das júngste gericbL Es Ist 

nichts daran, ist nur [ifalTen gedicht, Warumb solten wir iiicht guter ding 

Sein? Sonderiich die jungen leut ich mein : ich war Tor zeiten auea 

frOlich in der jugent.' Da sprach ich zu ir : ,Du hist vol untugent. Du solt 

die jungien leut leren. inen nolclie iaster weren. Got der Herr wirls an 

dlrrechen,' Das alte weib lliet zu mir sprechenr ,Schweig, du kalkOpfichter 

!)der wjrst ^leschmirt umb deiiien kopf.' Sie scblug mich arm man 

1 rockeu : da mudt ich mich vnr inen bocken. Die mí^A alle 

micb raufen, icb must inen in die scheur verstecken. Es war kalt, 

niclits Tiber zu d^cken . . ." 

rt. Na pfástkéch staroCeskJch, Lumír 1886. sir. 527; týž. Staro- 
ýročni ohyieje, l.c. str. ISJO. O tancích a zábavách na pl-ástfcách 
rl. Jak se kiiy i Oiechách tancovalo. V Praze 1895. 
it. Pohfansky, Pokuty a trestáni přestupníkům Božích přikázáni, 
: 16)3, I. H. Opilci „okolo stolu po lavicích honí karytouna a kněz 
Ho dře kocoura". Kiitt v Slovníku (s. v.) vykládá ve smyslu „blili". 



■dovGoOi^Ic 



Konráda Hosa Rozmlouváni Petra Evatélio se Pánem. Wl 

psice, což to činíte bez studa? I poínu jím o t7ém soudu a pffchoda 
předkládati, na iei nic nechtěli dbáti, pravé jim, že Jest to hanba. TožI 
hned jedna stará baba oboří se na mne tuze, rkúc: Chce3-li tu bfti 
déle, pomlkuj ty, starce lysý, slfchula jsem dávno kdysi o tom soudn 
hned z mladosti, teď jsem ji2 píiSla k starosli a soudnf den vždy jeité 
tam, čistj já o to pokoj mám. Nejsou to než babské básné, vymydlené 
lidmi krásné. Nic vy, děvůátka, nedbejte, jedno vy sobe pohrajte. Když 
jsem já bfvala mladá, skákala jaem také ráda, jednala bych torno katy, 
a bych sobč s pacholaty nemela Ciiiie pohráti, nemohla bych ani spáti. 
SlySe je taková slova, řek) jsem té babé znova : Babo, vSeckna's ne- 
sp&sobná a vfce k ďábla podobná, mela by jiná trestali, dobrf příklad 
mladým dáti, a ty pak místo pfíkladu jeSlé jim dáváá zlou rada Pán 
Bůh lé bude trestali, to má3 konečné shledati, £iné zle. toho nevidfS, 
o, že se v hrdlo nestydíc ! K tomu mi ta baba řekla ; Čert-liž té nám 
přinesl z pekla? vymořeny starce lysf, nahlédnemef v oHi, Čí jsi. Puslím-liC 
na tebe chasu, oSkublC ostatek vlasů a prvé jest ct> koleno, schytím-lif 
na lé poleno, žef tak dám v tu hlavu lysou, poztiáS babu, na mou 
přisou.') V lom mne uhodí přeslicí, a tof mladí i velicí vespolek ehléli 
mné rváti, melt jsem tu teprv vyhráti, než že jsem utekl z světnice, ne- 
vracel jsem se tam více. Béžel jsem spát do stodoly, léméř jsem zmrzl 
napoly, nemel jsem se přikríli Clra. 

Bovnéž neuléSenf obrázek staročeského života chodcovského, že- 
bráckého odvislf jest značné od originálu německého ; českj rymovník 
přes to rozvádí verše německé eííe, v zajímavé líčení podrobnosti při 
podvodném přestrojováni lstivých žebrékň a jich žen:**) A také za naSich 

•) PHsou, Pl-isou Bohu. Přisahám Bohu — lak se po starofesku v lidové 

řeíi zaklínali. 
••) Str. 172—173: „. . , Es verderbls auch eln betler dem andern. Ea sint Ir 
vil. die im lani nimb wandern, díe sich mit gesuniiem leib drauf neren, 
damit sie sich nur der arheíl erweren. Sie stellen sich als helen sie 
^ossen gebrechen. machen sich krank. Komen sie aber zu zechen, síe 
fressen. saufen und sein vil kecker, denn mancher, der hal wisen und 
ecker. Denn ich thet ir eiiis mols im krelschem vil ergreifen, da lantzten 
sie nach der sackpfeilen und spilten mit einander der Orler. Auch helten 
sie sellsam sprichwĎrler. dass ieh darin kein deutsch verstunl. Auch 
hetten sie b^i inen einen hunt, der kuní lanzen und úberspríngen : da 
lachlen sie der ^elben dingen. Wenn der hunt thet tanzen und huppen, 
lieseen sie im machen ein teiste suppen, schniten im auch spmel drein; 
noch wolt der hunt nicht liuii((TÍg sein, er wolt nichl gem drán ríechea. 
Dumách theten síe in iren í<ecken rúchen, da funden ňe Eemel, die schmirlen 
sie mit butter, das Trasa der hunt fůr reín fulter Darnach Iheten sie mit 
dem hunde kurzweil Ireibeu. Auch naren bei im ctJirhe weiher. die hatenhrdla tvého, jakož ty 
byl bratra mébo (nebo přítele)?! A když dC po třikrát: >Již, ale prosím 
pro Bóh, živ mneU Tehdy dl : >Zivlm té pro PánabohaU A má jemu 
odpustiti. Ale len ve t31 poiřebé jemu pomoci má, v Čemž by bratr nebo 
přítel nebo podle pHzne pomoci mei ... až do své smrti. (Kniha Tova- 
dovská 210.) 

Hesla vladyb z Kalenic. 

Podává lan Hllle. 

V staré gruntovní knize ákvořetické, pocházející z konce 16. alolell, 
nalezli jsme některá hesla vladyk z Kalenic, jimž tehdy fikvoře- 
tický stnlek náležel. Hesla ta opatřena jsou vždy peknfmi jejich pod- 
pisy. Jsou lo: >V Bohu nadgje má« Beneš z Kalenic (asi z 1591). »Já 
vÉřím Pánu Bohn svému, íe po této mé časné zralosti, budu míti bohdá 
n věCné radosti.* Jan z Kalenic (1608). ^Pán Bůh se mnou! Kdo proti 
mne?« Václav z Ploskovic, ouřednik Skvofelieký (1598). Tamtéž nachá- 
zejí se jeSté lato staroSeská verSování: »Rozkoš a všeliká kratochvíle, 
netrvá než do Boži vůle. Přejdou léta, vše se zmční, smrf vSemu konec 
QČini.v 1651. 27. září. — >ČIov£k dobrého svědomí, jinjm sloužící, jest 
podoben avíci, roznícené hořící, kleráž jinjm svítíce, sama se spállvá, on 
jinčím vérne sloužíce, v nic přiveden bývá.< — >Co cnost skrze velkou 
práci dosahuje, pfcha lidská zase v zkázu uvozuje.* — >V tom domu 
lidé na Boha neďbují, kde dobré SIĚstl a moc penCz mají. Kde jest ne- 
fitčstf a chudoba k tomu, rychle pobožnost vzbudí se r tom domu.* 



■dovGoOi^Ic 



C. Zibrt I Konráda Hosa Roznilouvůnl PeU-a svatého se Pánem. 348 

Konráda Hosa Rozmlouvání Pefra svatóho se 

Pánem o obyčejích a povahách nYndjšiho lidu 

na sváté roku 1585. 

Podává Dr. Čeaék Zlhrt. (Dotoneeni.) 

Daldl líčeni zkaženého svSta opravil si ceakf rfmoTnlk podle vzoru 
nčmecbého zcela libovolnš ; spojoval si íaloby Petrovy a rozdélo- 
Tal, jak se mu to hodilo, řasto i r^m tu rozhodovnl. 

Nemírné pijanstvl a hodokvasy takto po Úeska tepe, přidržuje se 
textu německého jen v základním pásrau myšlenkovém. Sir. 36—39 :*) 
Milý Pane, slyS mne dále, pfÍ3to mi v mysl nenadále 8 byl bych zapo- 
menul hned na to, což oznámím teď. Lid na svété v tomto čase těžkou 
práci vzali na se, se vM pilností v ni stojí, aniž se V tom koho boji. 
Nad možnost piji a žerou, bez míry to přeď se berou. A led nedávního 
&SU za pfífinuu svého kvasu smyslili sobe kflalt novf, a téžkem kdy 
prv byl takový.**) Sklenici Telikou vzali a té Vilkum jméno dali, ve Ifi 
neb víc pinty vína. Již toho čeládka pilná, když se trefí přespolní host, 
té sklenice nebude prost, leč ji plničkou vypije, mnohý se hned po ní 
sbilje, a kdož se před tlm pokrývá, ten za troupa držán bývá. Ale to 
jest dobrý dvofák, kléry se k ni zachová tak, aby ji do dna vysuSÍI, 
trn&kem přátelstva neruSil. Jiný způsob tento mají: Kdo má píti, o to 
hrají. Okolo stolu sedlci vezmou nějakou sklenici, vloží jednu kostku do 
ní, pořád nf třesou a zvoní. Komuž sedne žiž***; neb pél ok, tomu nalejl 
plnou v skok. Kulikžkoli téch ok sedne, neodpustí ani jedné. Tolik sklenic 
musí pili, aneb dobře zerván býti. Néktery pak junák zase, množství 

*) I. c, str. I6Ž— 4: „O Herr, hňre mieh noch einmal! Das nótigst het ich 
achier vei^ssen, wie meh ďie wcit helt in saulen nnd fressen. Darin h«ll 
man keín mass nach ve\n, eio ieder hat darauf seiiien fíeiis. Ein neue 
manier hat man erdaclit. ein wíirfel in ein glas tremacht, Wer riittelt ein 
quatwer. es oder zínkeii. so vil mal muss e^^ glas ausslrínken. Ein anders 
hat man vorgenommen. das heisst man einen Kutvrilkumen. Dem schenkt 
man ein mit lautem wein. gehcn zehn oder zwelr mass drein: damil ver- 
eret man den fremhden |;asL der muss íith beladen mit der last Welcher 
den wilkomen nit gar aussmacht, der selb wirt fOr ein narren (teachl. 
Auch sah leh mer vil neuer sQiid ; das achl ich lur ein grosi^e sliiid, Liel>er 
Herr, hCrmicli nun! ^ie saufen aue hantlassen und aus scliuen. sie fressen 
glas lu einaniler, auch die licclit: das zum oflermnl hei ihnen gescliieht. 
Auch sah ich vil leut bei ihn, der alhem slinkeii, liallen gescliwidlen liiss, 
musten hinken vil armer leul mil (rrossfni hauleii: das hal.cn sie alls 
vom ubrigen saufen. Deim fř lelit maiuher sii luiik. biss er den ubrigen 
eetrank . . ," 
••) Liíeiii starofeských phpiiků a ,.i>ráv- jiijaiisivch vii Zibrt, Podive mravy 
a spoleřenaké lady pH iidle a iňli po rozumu st»r)'ch Cecliú. v Praie, 
1890, sir. +2—47; tyž, Z d.'jin piva a pjvovarnielvi v zemlcli českjťh. 
Praha, 1894. 
*••) Sil (flestt. žií a dok (p>^l ok) ve hře ti>steíné. Vii Zibrt, Z her a zábav 
slarořeskych, L c, str. 7S. 



,y Google 



S44 C. Zlhrt: 

konviček na pase oholo sebe zvéleje a je pláStém pfiodéje, jednn lolko 
T roce drží, df k druhému: Dobr} muii, připijimt pi?B, coi bo mám, 
aby mi potom splnil sám. On vida jednu konvitSka, df: I jáf vyplm pU 
nifikou. A tak, což Idch konviček má, potomné mn je viecky dá, ač mu 
to bude i nevděk, vSak je musí pili bezděk. Jinf pak nad mfru pijí, 
druhdy se o to i biji. A co je tn divnfch křlaltů, bezdéčn^ch pitf a 
kraltu. Mnohf pije, a2 ohlechne, aneb padna na zem, zdechne. Milf pane, 
dále mne s!yd, jeStg o jinfch věcech zviS, jak se hostí řemesinfci, nékdy 
i kolomazníci. Pijí z střevíců, kutbanú, z umyvadel, hrotů, dcbánů, skle- 
nice a svíčky žerou, při tom se biji a perou. A z toho sobd 6inl smích, 
není-li2 to velikf hflch, tvfch darů tak požívati, a jimi svinsky plýtvali? 
Videi jsem hrubý houf lidu, trpících rozličnou bídu. Mnozí smrdutébo 
duchu, jiní zbyii zraku, sluchu. Jiní měli Husté nohy, na berlách se nosil 
mnohý. Jiní trudovaté tváři, néhteřl jeStě nestaří. Jiní méli černé zuby, 
některým smrdělo z huby, některým se ruce třásly od kostek, v kterých 
se pásli. Jiní pitím zSedivěli, moohem prve, neíli mfili. Ti, po^yvSe 
zdraví, statku, živili jsú se na fatku. To věe skrz nemírně pití. Hnohý 
mohl I děl živ býti 

Sv. Petr požaloval na nepoctivou čeleď, na řemeslníky a výčitky 
chrli na sedláky. Sir. 45— 46:*) SlyS lěí o sedlácích ve všech. Ti se 
o to pokonSeji. zemanuom rovni být chtějí. Jezdí na velikých koních. 
JeSlě i to povím o nich: tropí svády a různice. Častě bitvy a pranice. 
Potkal jsem jednoho v poli, měl jsem s nim divnou nevoli. Na Čistém, 
hrubém koni jel. Že jest zeman, za to jsem měl. Měl sukničku promo- 
vanou,**) bradu na markyž stříhanou a byl ožraly jako Stok. Vystoupil 
jsem mu s cesty v bok. neb křižem jezdil sem i tam, nebyl bych mohl 
seb býti sám. Do bláta mne dvakrát vrazil. Divné jsem s ním psoty 
zažil. A když pak v měslČ bývají, na dobré se víno ptaji, a když pak 
jsoo kde na vlně, zežeroo se jako svině, nebo je nemírně pijí, při tom 
se tepou a biji a to čisté, bez starosti řka : Váak mám obilí dosti, na- 
mlálé pSenici z stohu, vSe to zaplatiti mohu. NynějSi svét to právo má, 

*) Sir. 166-8: „Noch eine saeh mir im siniie leit, wie sich der ^emeine 
man so hocb erbricht. Keíuen gehorsam halten sie nichl, Sie ligen tag 
unii naclit zum wein . . . Aucli thul sích ielzt der baursman befleissen auf 
grosse prachl, gleicht sicli eim edelman. Der richtet alles unglAck an mít 
seinem gut und seinem gelt. Mir begegnel ein baur in dero feltr der selbig 
haur ein edelman beschembt. er hat ein rok an mit sami verbrembl Der 
selbig bauer war gar vol, er sprengt mit dem ros als were er tol, er sprengt 
hin und her auf dem wek und rit mích zneimal in den drek .... Wenn 
sie komen m die stát, (ragen sie nach dem besten wein, saufen sich vol 
wie die scbivein, schlagen oft einander auch wol gar zu tot, sagen den- 
noch wol ,Es hat kein not, mit gelt ichs wol beialen kan.' Noch eins 
muss ich dir sagen an, was bei der welt ist fur ein recht Wenn einer 
einen huni erschlegt, so wirt er an sein eren verletzl, von redlíchen leulet Iři jinf. Ti přiSli ze vsi, z žebrání, tu jsou 
od jinfch vítáni : Vítajte ve jménu Aerta 1 (Byla s nimi Žena Čtvrti.) 
Dábel-li že vás přinesl k nám, s tšžkem té kter^ přišel sám. Jakž to. Že 
vás nezvésili, nĚjak jste se vyprosili. A lak i jiného mnoho, ani jedno 
dobré slovo nebylo slySáno od nich, až hanba slyšeli i hrfch. V Starém 
zákone četl jsem tak, že Josue slavný voják, když jest viděl vojska 
mnohá, kterak svého Pána Boha, v kterémž svou naději vkládal, za 
vftézstrl snažné íádai, k jehož žádosti se stalo, že slunce na místé stálo, 
a přemohl nepřátely své, tak ve všem šetřil vQle tvé. Ale nynější vojáci 
a lancknechti všelijací tak se pěkné modlívají, div že vlasy nevstávají. 
Přehrozně elementujf. nesmírné sakramentujf, na fasuĎky i lisfce a jeŠlé 
i toto více, zlostné v své nepravosli zlořeíí skrze svátosti. Tvou těžkou 
smrt i svalf křest, jenž od tebe ustaven jest, to vše hrozně proklfnkají 
T tom žádné bázně nemají. Pane, dopusf na ty knecbly, poněvadž tebe 
nešetří, téžké morové povětří, peslelenci i Francouzy, at Irpl bídu i nouzí, 
též i nedostatek chleba, nebo jim toho potřeba. Pusf na né strach všelijaký 
aneb divy a zázraky ukaž jim na obloze své, at se uleknou moci tvé. 
Z ukázek uveřejněných vysvitá, že knížka, Iřeba z německého spisu 
mtavokárného upravená do češtiny, nepozbfvá důležitosti jakožto pékn^ 
pramen k seznáni živola souvěkého u nás. Bfmovnlk pfi svých výčitkách 
patrné káral obyčeje, zlořády, nemravy i zvyky v mésié i ve vsi, jak je 
kolem sebe vídal u svých vrstevnfkQ. Proto je české vydání tohoto Roz- 
mlouvání důležité a proto jsme neváhali znova tiskem je vydati. Škoda 

leh gedacht, ilu weresl vorlangsl gehangen. Potz wunder! wle hat es dir 
ergangen?' Kein jtuts wort gieiig aua Irem munt; ein ieder (lucht das ergst 
das er kunt . . . das ist mit so vil Heri^5ls wunden, das sacrament ílucht 
man bei pfunden. dein mailer, leiden rtickt man Jir auf, sie llucheu, 
schweren Goles tauf. dein lung, leber, dein heíllg^ sterbi>n : davon slch 
wol mOchl entlerben. die sonn und mond, alles firmament, dass man 
deine glieder so lesterlieh sehent. . . Lieber Herr. icb weiter bit, lass dein 
wort nJchl atso schenden, thu in pestllenz und unglQck senden, schlck in 
doch za wunder und ;!eichen . . ." 
•) Viz Zibrl, Poctivé mravy a spoleíenské řády I. c, sir. 46. 



■dovGoOi^Ic 



850 B. LutaTský : Žádost za kmotroTstrl z konce XVII. veku. 

jen, že se knížka starodeská zachovala neúplná, jak již o lom bylo po- 
vedeno. 

Badatelé némečii usuzují podle dialektických zvláštností ndmeckého 
originálu, ie vzniklo toto rýmování ve Slezsku neb od rodáka slezského. 
Zvláátniho povšimnutí zasluhuje, že se vyskf tá v líčení hospody žebrácké 
v textu německém slovo >kretscbem<. O. Schade (1. c, sir. 244 — 246) 
upozorňuje na tenlo slavismus, a zdá se, Ze i tento název >kr6ma' pře- 
svídéuje ho o domnělém slezském*) původu německého rýmování, jež se 
u našich předků v Českém ronSe téáilo značné oblibě, když citáty z něho 
jsou roztroušeny v mravokárnych spisech věku XVI. a ze začátku 
Věku XVII., zvláátě ve skladbách Šimona Lomnického. 



Žádosf za femofrovsfvi z konce XVII. vdku. 

Podává Babamil Liilcaviký. 

Jest lo koncept, vloženy do dvoulistí: >Vejpis z register tarnich, jak 
mnoho se schází, aneb scházívalo desátku pánům lar&rům pražsko- 
leskym, rukou Ondřeje Jozera FranL Hepnera, slarSího kostelníka záduSl 
pražsk.f v archivu děkanství karist. v Praskolesich. Žádost za kmotrovslvl 
psána jest rukou téhož Hepnera; ve vejpisu jesl zmínka o r. 1682. Žádost 
byla podána panf Salomeně roz. Čedlkové, provdané za p. FranL Čemo- 
tického; tehdejší děkun karist. Frant. Ferd. Cedík z Eisenbergu byl její 
pNbuzQy. Panf ta bydlela v Praskolesfch : Urozená paní Salomena, panf 
kmotra mně vzláSté důvěrně v Pánu Bohu milál Od všemohoucího Pána 
Boha zdrávi výborně dobrého, za mnohé prodloužilá le(a vínSovali a žá- 
dali nepřestávám. Při tom ve všelijaké Šetrné uctivosti oznamuji, kterak 
Pán Bůh vSemohoucí ráčil na mne a manželku mou okem svého nesmír- 
ného milosrrjenslví vyhlédnul, a nám z loíe manželského na tento svét 
synáčka dáti ráčil. Poněvadž pak to détátko nic jiného nepotřebuje, to- 
liko aby kflu svatého dojíti a do církve svaté připojeno byii mohlo, 
že pak taková ceremonyje bez přliomnosli poctivých lidi obojího pohlaví 
konána býti nemůže, z té tehdy sluSné příčiny k laskavý pani kmotře 
s Umlo psanfčkem se ucházeje, předně, pokudž bych ji aneb pány syny 
její v čem rozhněval, jednou, po druhy, po Iřetf za odpuěténi prosim, 
že mně lo milostivě paní kmotra odpustí, a témuž synáčku mému, a jednu 
paní kmotru postaviti sohé nesliži a oblíbí, z čehož my rodičové i s tlm 
déCátkem, pokudž jej Pán Bůh na světě zanechati ráčf. ze vMm dobrým 
a líbezným odměnili se přtpovldáme, j^ouc té zcela důvěrné naděje, že 
mne pani kmotra neoslyšf, nýbrt žádost mou skutkem naplní. Mezi Um 
vzáclně laskavou pani kmotru Pána Boha ochrané poroučím, a zůstávám 
posluSny služebník. 

•) p . , . Kretschem Kneipe, Wirtshaus, ein slavisches Wort, in Schlesien und 
in der Lausltz noch heute sehr gebr&uchlich ; kretschman, kretschmer, 
Kneipwirt," 



■dovGoOi^Ic 



A. Tomlíek: Jak se slouíilo a iilo na gruntě. 361 

Jak se sloužilo a žilo na gruntě. 

z UtonijifilEka podává Ant, Tamfíek. 

Dědeček sedel na stoličce u kamen. Vodifál fajka se žebrovou trubkou 
od ůsl, potáb' si trochu detyci na čelo a pojdá: Teď dych si. 
zasloužil, teď dych si služby vážil. To je níco jinfho, to sou rozdíly, 
než dyž já sem sloužil. Ted dostane pacholek na rok až 70 zlatejch a já 
dyžsem sloužil, dostával 25, pfilku plátna, člvrci hrachu a pQI nefice póle 
pro ječnen nebo pro len a dylo to aecko. Ječnen ten se málo dy podaHl, 
len ďyl pCece jisléjSí a lepSI platil. Podařili se. tak pfeci néco pfidylo, 
ale jesli se nepodařil, lak se člověk dfel čistč jen za tu nyzernou zdraru. 
Tech pár renckejch lo sotva vyneslo na ly kvanty, A ta zdrava ta dyla 
dpatná, darmo pojdat. Snfdan<4 dyla skoro pořád stejná, japka (= brambory) 
a zelouka; jen nédy sejrouka, nékdy cibulačka, nebo česnečka. V poledne 
dyla potluka kroupová, zaamaženka, nebo japková, nebo zadrobenka, nídy 
hrachováa jen nédy jako za pamlsek dyla Čočková. Po poliuce bylo eSlé jedno 
jidlo, buďto hrách, nebo krupková nadivajna, nebo selka nSco ukuchtila 
z jablek, buďlo japkonce, nebo slejáky, anebo kočičí svarbu, to sou kuchaný 
japka se zelím. A něďy to zahradil jen trá kousek chleba. Desátá (_=^ přesní- 
dávka) nedyla toho času žáná, to se ani nevědělo, co to je. K svačně dyl 
krajček chleba. Jesi se ďálo na poli, selka přidala tu homolku, nebo natřela 
tvarohem. Ale jak přišel svatý Václav, svačna dyla pryč jako dy uCal. — 
A ta večeře darmo pojdat. Jeden večir řepa, druhej večír vovocka, pak 
zasej řepa a polom zasej vovocka a tak se to dvoje pořád překládalo. 
K tomu selka přinesla pod paží chleba a každému skyučičku sama ukrojila 
a zas pryč vodnesla a u dveří do niský police položila. Ny sme í\i vod 
alola hladoví jako ke stolu. V zejne se po večeři dralo leři, třá do desíti 
hodin nebo eStě dfl. A dyž sne Sli lehnout, sotva sne mdlobou na IQže 
vylezli. Dyž sem potom vyskounul, že chleba na zámek zauřenej nejní, 
ponyslil sem si: Zatra, Joaku, lo dy dylo zle. ádysis ke krajci chleba 
nepomoch, A nápad dyl dobrej. Spával sem v maSlali a chodba do ní 
dyla ze seknice jen přes sfi^. Dalo ně to dost ducha, adych vyskoumal, 
jeai sedlák a selka stej {^ spěji), nebo adych je nezbudil. Dveře seknicové 
vrzaly, ty sem musel dyCky trochu nazdyhnoul. A lak se mě to dařilo 
dost dlouho, že sem si liaždou noc pořádnej klín chleba ukrojil a skoval 
a druhej den si na něm dobře pochutnal. Jenou se ně to přece nevydařilo. 
Do seknice sem se dostal, notnftj klín si ukrojil a teď zas du pryč. Vemu 
za dveře, zdybnu jich, ady nevrzly, ale tenkrát sem jich nazdych trochu 
t(c, voní vyskočily z pantu a skácely se s hrozným hřmotem do sině. 
Sedlák a selka vyskočili z lAže. sedlák křičí: ,keTej sakrament to řmoti' 
a selka rozkřesáuala. Já nechal dveře ležel a utíkám do maStale. Chleba 
sem skoval do slámy a lehnu do teHn (= peřin) a chrupám tak, že sem 
vrčel jako starej kocour. Ted dou se světlem ven, dveře zasadili a sedlák 
de ke né do maátale a budí ně, ale zbudit nemocb. Ale přece ně zbudil 
A ptá se, jesli sem co slySel, ale já že nic neslySel. Tak mé to vo těch 



■dovGooi^Ic 



iSt A. Tomifek : Jak se sloulilo a lilo na graaté. 

dveřích vypravuje a vokaznje. Chodime po Blavenf, vSudy dylo zavřeny 
a nide ničfin ani hnutf. Voslalo na lom, že to dyla Aáká vejstraha. 
A druhej defi pfUel skuteén6 posel, že maj ptíjít na fanus, umřel selce 
bratránek. Voslalo led perně na tom, že lo dyla vejstraha a já sem se 
tím taky necfalabil. 

Toho Času dyž pfiiel čeledín k aedlákoj pro zandanek, sedlák 

se vyptával: ,Unffi sekal? Travnou a vodylnou koso a ? UnfS sekal 

sekajnu na fezaCce? Vn^i voral, nnJS jezdit, uuJS dělal doSky na střechu, 

unýS mlálit, anfS vázat snopy, unjá mandelovat, rounat íůry, vrstvovat 

ve stodole? UnfS drhnout lení" Taky selka se eSté vozvala a voptala: 

,Unfa příst pačesnou i tenkou přfzi, jesi pak rád dereS peřf?' Taky si 

eate sedlák spone), esi unfm dčlat vo dřfvl, Štípat pařezy. Vyptali se na 

Sečko, než téch pár groAů zaudanku vysázeli. Jesi přiala ďouka, ta dostala 

otázek eSIĚ víc. Ta si vzala na vejsiech hospodyni. ,UnfS dojit, prát 

prádlo. Un^S nakládal a rozhazovat hníij, unfe vokopávat na poli. Unffi 

sekat jelel? UnfS trhat, drhnout, rozkládat, tfil a vochloval len? Unfd 

příst? Unfa sejt vodylí a semeno?' Na Šecko se vyplati, ale jakej plat 

a jakej přidánek daj, to si nechali u sede, tfm se nepochlndyli a fikali: 

Sak budem vidfil, co si zasloužil, áak ny té nevofiidJme. Teď se sedlák 

nevoptá ani na desátý a na ledaco maj maliny. A jakej plat dá, to musí 

říct driu, než vidí práci a je rád, jen dyž zjedná. Teď sou fiasy . , . 

Dfiu na podzim a v zejné, dyž se mlátilo a předlo, tu se ráno vstávalo 

TO štyrech a než se Slo do stodoly, muselo se příst a při tom Sečka práce 

_. j_j.,i_._ _j,i_. • j... — ,ggj|. pfij]Q ze stodoly, zas se muselo snáSet 

'acholek nařezal sekajny a Sel taky příst 

le napředlo, co na koho patřilo. Pacholek 

U puldruhák (^ 15 pásem po 40 nitích], 

Dyž se vymlátilo mimo domácí práce jen 

i ďonka napříst po přadené (= 30 pásem), 

celej deři předla, napředla až piil Stuky 

rod stavení ke stavení přízi kupoval. Štuka 

bez dvouch groSů, Taky se chodilo s pHzej 

se tržilo tóze málo. Na trch se nejezdilo, 

eřice na kodylu a pacholek vzal volypku 

Spatné cesty, ač se říkalo, vono není voto 

a.) 

nelr. Ta rozunela prádlu a vSemu. Dyž se 
lyž přišli přástevníci k nám, hned věděla, 
I, a proto nám len vodděllla a to sne museli 
ří, ny sne si len skovali, kam se jen dalo, 
yl khiel práznej, Jesi se dralo teří, data 
:aždej si musel zedrat svou, dřiu nesnel jit 

dych u toho musel sedét do p&Inoci. Na- 
sa u lajblíka, až dyl šos vrchovatěj. Teď 
, že teří zákupu do hnoje až vodejdou spát 
i sem dyl v nejlepSÍ práci, hospodyně vyšla 



■dovGooi^Ic 



P. Pftvelka Hluva slávu tkalcovského. 



%3 



Z chlíva na dvQr a laceraou a pojdá: Pomáhej Pánhůh, já ti du posvítit, 
adys na to lepfif vid6l, jaká pak práce po tne. Ted to aecko vidéla. Žáaej 
neví, jak né dylo, musel sem éecko sebrat a nyslil sem si, že tady mám 
isté poslední nocleh. Ale nestalo se, kázání dylo hodné dloúhf, ale vytrpěl 
sem to. A vod tej doby sem dostávat teří polovic. Přicházeli taky nocle- 
háři a pomáhali drát. Kdo nerad dral, dali ma níco číst, nebo musel vylfst 
na palác (^besidka na dveřmi, dnes už jen ve statku Silové v Širokém 
Dole zachovalá) a tam vypravoval pohádky, nebo co slySel vo svSlŘ. Noviny 
toho času nedyly na vesnici. Taky se pfepfahali, nebo za dlouhých veCerů 
jeden by íisl nevydržel Přicházeli i staráí vejmenfci, to dyli dobři Čtenáři. 
Starej JareA Vzal kniéku a Aet třá celou hodinu pékiiej kousek, posluchači 
mohli na tom uši nechat a ten kousek ani v kntdce nebyl. — Teď dere 
cliasa ra£ tefiny než teft. 



Mluva stavu tkalcovského. 

podává Pavel Pavelka. 

Téžké jest živobytí naSich Ikadlců v horách. Tkadlec musf po celé 
dny, ano i dlouho do noci za svfm stavem pracovati, musí často 
i ženo svou, nebo jiného Clena své rodiny na pomoc si přibrali, chce-li 
dosfci skrovné mzdy: 3, 4 — 5 zl. lýhodne. K tomu musf zdálí 2—3 hodin 
B tragaSera dojiždSti přes hory a doly k faktorori pro přízi na dílo, 
a hotová jemu zase dovážeti. Stane se pak též, že faktor mu jedtě strhne 
na skrovná mzdé, a pak dostává mzda v pravda žebráckou, jak si mi 
jeden tkadlec stéžoval; a dodal: >proto nám radí náS stav*: 



ř±*^Jj*ÍÍ?ÍE?Ep 



»To je ten barchentový, >úikf stav*, pravil. Na airokám stavu 
o néco více si vydělá. Proto prf dodává Ikadleovi chuti ku práci a volá: 



Ale mnoho prf lécb penéz Uké není, a sotva stačí pro domácnost. 
1 o tom véláim .vfdélku, téžko prf, bfti bez dluhů, a proto pr^ stav 
pořád naříká:^ 



i-my dlu-hy, sa-my dlu-hy> 



■dovGooi^Ic 



154 C. Zibrt: C. Úlek r. 1841 o CbSIch v Pniskšm Slezsku. 

C. Lelek r. 1841 o Češích tf Pruském Slessliu. 

PodáTá Dr. Ceník Zlbrt. 

Zasloužil} buditel a zastánce lidu českého ve Slezsku (*1812, f 1883) 
Cyprian Lelek, jehož fiinnost ocenil v poslední době zrlMté J. Vy- 
hlídal, poslal A. V. Šemberovi do jeho ZákladQ dialektologie československé 
materiál dialeklologickf z Pruského Slezska. Zásilku provází listem, jenž 
je charakteristicky pro lehdejšJ národnostní poméry lidu českého taměj- 
Slho. Chován jest v bibliothece Musea krá). Českého. 

Vysoce váženf pane! 

Odesílám VaSnostem požádaná zaznamenání moraTskfch osad ve 

Slezku. VSech Slovanův moravských zpočetl sem podlé katalogu dioecezí 

Holomucké na 44000. Pruské noviny státní podle prof. Purkyné v Musej- 

níku jenom 10000 udávají; snad ostatek k Polákům přičten byl, anC naši 

úfedníci, vétslm dílem Némci jsouce, rozdíl mezi Moravanem a Polákem 

udati neumí. Přidal sem některé zdejSi básně národní, tak napsané, jak 

u lidu vyslovované bf vajl, aby VaSnost sám o aáfeĚl naíem soudili mohl. — 

Uy SlezSlí Slované jsme snad ze víech nejneSfastnéjSi; i ve všech dědinách 

dílky se německy učit musejí, r^it^lé, ačkoli tři léta v Semináři k svému 

stavu svěcení bfvají, předce slovansky psáti neuméjl. Žádné vědomosti 

o pedagogických knihách slovanskjch nemají; protož nejvíce z paměti 

jenom německy odfíkávati ditky své vyučují. Proti tomu mluviti ačkoli 

dovoleno, pfedce nic neprospěje, neboť učitelé při svém starém zvyku 

zůstávají. Předce ale naděje v lepáí £asy jeítě nezanikla, prof. Purkyně 

ve Vratislavi nás veřejně zastává, již slySeti jest, íe seminář pro učitele 

' ' ti založena, že i v gymnáziách horního 

«IÍ má. Pfedce ale v náhle to se nestane, 

řch RačinskÝch, lid sám se loho neujlmá, 

své jemu odňat jest. — Počet obyvatelů 

nemohl, snad to k VaSnostinu záměru 

é upřímnosti 

zůstávám 

VaSnostin ctitel a sluha 

1841. G. Lelek, 

Cooperalor v Hulčlně. 



■dovGooi^Ic 



L. Riznero*i-PodJBVoňnská : Slovtnské pisniík;. 

Slovenské písničky. 

v Horních Bzinciach sebrala Ludnlli RJznerflvi-Ptdjavarliuki, 



Bola mi Tůliíka, 

fci (ist) za Janlika, 
ale mi zbránili 

tá moja mainííka. 

Tá moja mamiíka, 
velice mi braná, 
za Švárném Suhajom 



Za Svamfm mi neilá, 

za Skaradfm kale, 
Bože moj, Oíče můj, i, 

a kfmí mi ten svět sviíe. 

Sváže mi ho, sváže, 

a nejakú ohavu. 
£o já s nim nebudem, 

ani len hodzinu. 

Hodzina mi je den, 

a den mi je Ifden, 
týden mi je rokem, 

s Demiiym florekem. 



Raeeiéj budera s mil^ 

trávu vyžlnaci, 
jako s Ifm nemilým 

(v) chládku sedávaci. 



Bíle ma, dajle ma, 
roble ml, £o scete,< 
nep<>jdem za toho, 
la koho Tf ecete. 

Lež pojdem za toho, 

ío ma bude bijat, 
sedom rázy cez den. 

Dali ste ma. dali, 
za toho núdznika, 
čo mi on nekúpi 

do roka rufiiíka. 

Dali ste ma, dali, 
za koho ste sceli. 
sfil ml pomáhajte, 
rodzIÉové moji. 



Kobza a Švancara. 



Podává Dr. AaL Podlaha. (Se 3 vyobr). 

Synovec známého hrabete Františka Antonína Šporka. kanovník a svělfcl 
biskup pražskf Jan Rudolf Špork (nar. r. 1694, zemřel 1759), 
mel bohaté sbírky obrazů, přírodnin a vdemožnfch zvláštností. Při tom byl 
obratnfm kreslířem, i nakreslil si pérem veliké mnoSsIvf předmětů ze 
sbírek ST^ch. VJkresy ty spolu a jinými jeho kresbami') chovají se 
T knihovně kanonie Strahovské r Praze. Jest jich váech vfce neS 800 



„Památkách archaeologických a roislopis- 



■dovGoOi^Ic 



l^e.1 



t ■ ttiitifTa. 



„dali r»%,-,; 
„lido*^tI 

dllM "^é' 
Slwka P , 









;irk... 



Nu lislu ITo -.■ 
h .. 1 i .. « i d i r L c ^ 
Inslniiiionium i;:,: 
vla^^'kv Inriík: : j vt; 
uliiidl f.',kó .íTíL 
brndalá >ťKcrí d-: , 
Šporkorvih ó- :» i~.:: 
jest [laírne irs. ír > 



II tia\'íA:iiť vvkwí)- dvou předměiú ; 

.'■o t<-:- *:\'' ■« íi^rok mimo Škatuli 
i,:ii w ť :* i.>t«»vi^U Dt-nii. poíSimn 
<\iiii %: ,i-!j,-.; IVkI vvt>t>r»ienira p' 

T rr-.-i, t.la Cil třUr\>oy y nistro;- -■ 
' hvvv.v. ."i Aínv ,!tfst í:ť;ii* Jir;*' ■ 

? 5* -a- ťtv.vl P r k li, j*í « í -" 
■ ^i ^ri;;v.-* íík'* řka Bí '- 



vGooi^Ic 



C, Zlbrt : Lidsk« eelisti ít limkem. 



Lidshá čelisti se zámbem. 

Podává Dr. Čenjh Zikrt. 

'^ A / Českém Lidu XI. 8. aveřejnil zaslaužilt badatel ni poli slarožit- 

— ^"* /V nostl BloTenskfch A. Kmet vyobrazeni lidské lielisti, semknaté 

^'"mmfceDi, podal vfklaď dornnSlf a ptal se, kdo by jak vykládal tento 

■ ~ /(.tdirnf oilez. Došly odpovédi, jeí jsme' r Č. Lidn uTefeinili. Zámek 

'. m popraný uložen je t Musea Blovenském r Turč. Sv. Hartíné. 

-■Wtf v posledntm čfale Časopisu Hu- 

^Sálnej slovenské] spoloónosti, VI. 6, 

|[Mn)3, sir. 118-1 19 ICeíA. Kmet, že 

^^H^ Hljirkách staro2itnickych Národ- 

,-;ho Musea v PeSti, Štef. Semberyho 

.J^ SúdoTcech a barona Ant Rad- 

'inského v Radvani chovají po- 

}bné úelisLi se zámky: >2. Dru- 

t (fietasf), a jednou zámkou, při- 

jmeniilá je lamin (Cas. Uus. Sp. 

Jov. V. 1902, 5 str. 74), nacho- 

aca sa u Šlef. Semberyho v Sú- 

avciach. — 3. Tretiu opalrujů 

' ~ Národnom museume v PeSti, 

~ ei s dvoma zámkama, ale nJe 

' ik, ako na nasej, oba zámky na 

' :doej straně, Ie2 jedna vtavo, 

rubá vpravo. Tálo má I lebku. — 

- ' . Konedne fitvrlá, s jednou zám- 

)u, zdobf slarožitné sbíerky ba- 

ina Ant. Radvantikého v Radvani. 

pi.i. miery a kresbu jej ďakujeme 

Sácnuelori Petrikovichovi, stavi- 

-Iotí v Radvani. Čelust je bez 

•bky a bez zobov. Zámka, velmi 

adobná zámke i. 6 na čelusli 

renéorskej, visela na favej sírane, 

dfa Diienky p opisovatefa >mu- 

•1 ja nedCastnfk za viac rokuv no- 

C, lebo na kosli jcslo prieblbina<. 

koda, ie terajií majitel před 

voma rokmi sosAal zámku, a je 

ivesená vedta éelusie. Vrch favej 

řastky Ceřoste je odlomenf. Zka- 

ial CetasC pochádza, a vObec niC- 

ho historického o nej, vzdor be- 

Caký LU. XIII. 




Obr. 2. SviiiiĚa 



■dovGooi^Ic 



* 



i),T-i.-d-,Gooi^Ic 



Horické plsné z okolí Telče. 



4. Daroval mné ji ze srdce, 

le mám opuatit rodiče. 



A v iy zahrádce jablOfika, 
sázela ji Um Nůnýnka. 



10. Kdyl tu jabiaAku sízela, 
lato slova k nf pravila: 



j oíoce do roka." 



14. Dostala jenom jedioé, 
od slunéčka opálené. 



doplňky tt česbé literatuře Udovédné. 

Sebral ]. Vyilyd-Oaeíantký. 

Brod ská-Groa smán o vá L.: Stédrovečernl koazla a čáry, 
(■Cecbie< roč, II., 6. 12.) — Hellén Cfril: Život českého rolníka 
T pfani Dárodnl. Dle sbírky plsnf národních K. Jar. Erbena. (>SeIitkó 
Hlasy. roe. VI. fi. 47-. 48., 49., 50., 61 , 62 ; rofi. VII. í. 1., 2.) — 
Neznámy: Poslední vůle táborského mSáCana koncem 18. století (*Tá- 
bor> toi. 38, C. 26. a 28.) — Neznámy: Z naif minnlosti. (Z méaU 
Pacova.) Poriadnosl neb auCet na veškeré při renoraczi pana purgmistra, 
radniho a repraesentantů sběhlé antraty. (>Tábor< toí. 40. 6- 32.) — 
Oseeanskf J. V.: Pověsti o zvonech (»C. Lid< roC. X. atr. 406.) - 
Tfž: Několik povésti z ji2nfch Čech. (Krvavá Hora, Husův kámen. Brána 
ST. JiH v Prachaticích, O vodníkovi, O sv. Prokopu.) (•Tábor* rofi. 39, 
e. 42.) — Tfi: Jak hledávali naSi pfedkové pfed padesáti lety ntopence. 
(.Tábor- roe. 39., C. 42.) — Tft: Několik pověstí o vodníkovi. (cTábor- 
roí. 39., 6. 46.) — Týž: Několik různých pověstí. (»Tábor. roí. 39. 
ft. 63.) — Tý4: Dvě pověsli o vodníkovi. (»Tábor« roC. 40., C. 14.) — 
Tfí: Vodník v Dublovicích. {»Tábor« roC. 40. C. 34) — Tjí: Z dob 
ukonCenf roboty. (Dle vypravování p. Fr. Maráta, rolníka z Vápennice 
a Vys. Chlumce.) (.Besedy Lida« roC. X., ťS. 8.) - Týž: Vodník na 
Sedlcanska. (.Táborský kraj< r. 1904 i. 2.) 



dovGoO' 



Xiacilir 3='r 



- j ^-Tt 1 ln':iia. B i- 






f.-TI.. '.I i"-!', ic. 









Diq.lizedovGoOl^Ic 



Několik pohAdek z Duba. Ml 

jen pffde efilé Bonsa domu. Netrvalo to zas dlouho, psal Honn, ie pffda 
domu. Sedlák ho vyplatil a na rozlonCenon mu dal krajíc chleba ze sejrem. 
Dy2 pHíel Honza do lesa, potkal žebráka a ten bo proail, máli, aby na 
dal kousek chleba, I z radosti se Honza rozdělil vo chleba ze žebrákem. 
Za to mu dal žebrák hfil a řek, aby f ibufirnandai menoral. Dyt 1 řekne 
>buSmando bí, ale nezabi,< tak ie se lo stane, pakli ale řekne >butmando 
bl a zBb{,« že se lo taky slané. Honza mtí z holí velkou radost. Přiřazoval 
zase na lu samou hospoda. D;ž bylo ni veéer, Todevzdal hfil Šenkýřce, 
aby mu I do rána skovala, ale přikázal, aby f neříkala >bufimando bf, 
ale nezábl.* Šenkýřka byla ale moc chtivá a promlUTÍla to na □( a ul 
1 baSmanda tloukla tak, ai kfi^Ia. Honza se probadil a dyt uviděl, co 
se děje, přikázal buSmandé, aby přestala. Dyž ptíiel domu a pochlubil se 
z holi, tak se usnesli, Ie dojdou na tu šenkýřko, a ie jim mudf dát ten 
stoleček a toho beránka. Žebrali se vSicbnf tř( i s buimandoa na Šenkýřku. 
Šenkýřka se dlouho nerozmejslela a jejich stoleček umfilej i beránka jim 
navrátila. Dyž přiali domu a teprva ss vBecko skutku dokázalo, méll z toho 
rodiče velkou radost. Za králkej čas ale rodiče zemřeli a zdali ty synové 
podnes ifjoa, nejni známo. 

10. Vo synáčkov (jedináíkov). 

Byla jedna máma a ta měla jedlnyho synáčka. Dyž už byl vetkej, 
řekla mu: >Můj synáčku, nejčko už si dost velkej, maSIA se vydat na 
vandr, abysi ve svfitě něco zpanzíroval < Synáček teda svolil. Máma mu 
napekla buchty, svázala pinglík a jedináčka vyprovodila. Dyž ale jedináCkov 
peníze od mámy doSly, za tři neděle vrátil se domu. Máma brnčela na to 
a nezbylo í nic jinfho, než zas synáčka po druhy na vandr doprovodil. 
PH Toz loučeni podala synáčkovi dvě pfiiky z jabka,Jedna větSf, jednu menčl, 
a řekla mu: >Aí se sejdei s nákým kamarádem, řekni mu: Kamaráde, 
vem si jednu p&lku toho jabka. Esli ei veme tu věčI, tak koukej, af se 
ho zbavti, esli si ale veme tu menčf půlku, toho se drž.< Tak se rozeili. 
Synáček dyž dorazil na jednu hospodu, natrefil tam laky vsndrovnfka 
i nabfd mu hned, abysi vzat z těch ďvouch pAlek jabka jednu. Vandrovnfk 
si ihned vzal menčl pftlku. Tak vandrovali spolu. Přiěli k jednomu zámku 
a už byl večer a vidi, že vrátná chce zdiovna zavfrat. Prosili í, esli by 
v tom zámku směli přespat noc. Začela je vrátná vodbejvat a řekla jim, 
ie se tam cos! divnyho v noci děje. Vandrfláci se nedali tím vodstraiit 
a přinutili vrátnou, aby jen to řekla pánovi, esli to dovolí. Vrátná laky 
skutečně vodeSla po dlouhým rozmejalení. Pán zkázal těm vandrovDÍk&m 
po vrátofij, esli nejni nekerymn život moc milej, že tam smí vostat. I vod- 
pověděli vobá, že jim na životě málo záleží. Tak je zavedla vrátná do 
pánovo pokoje. Bylo tam zdrovna po veselce. Pán nabld těm vandrovnfkQm 
mfsto k sezeni a pravil k tomu synůčkov: >Vy bndete se mnou spát na 
posteli a budete mi vypravovat, co a jak ste už na vandru prožil. DyŽ 
se ale vandroTuIk (ten synáček) rohlfd na vokno, uvid£l tam břitvu a řek 
torna pánov: Todle mně připadá, že mně budete chtft zabit s tou břitvou. 



■dovGooi^Ic 



2«S V. Vondrák: NSkoUk pohádek z Duha 

1 Todporedgl mn pán chladné: Nebojte se, tu můžem hned vodstreDÍt. 
Synifiek se níkej fias romiejSlel a promloTil: Vaie události son mnfi už 
známf. Vy ste aZ po tfeti Žeoat a neiil ate s tfima drouma psnifikama 
jen přes jednu noc dycky. Chci vám ale tuto tíet( paničku vyslobodit. 
Pán se nad touto řečí velice zaradoval a pravil, 2e mn dá, co bude vod 
n6j požadovat I poručil synáCek tomu jeho kamaridov, aby si leh ke 
dveřim. Panička se taky uložila sama na jednu postel a pán a tim synáčkem 
si leh na druhou. Synáček ale posoroval. Přiblížila se jedenáctá hodina. 
SlyBel Austot, šramot i zbudil pána, rosvltil rychle svíčku a ved ho k tej 
posteli, na kerej panička spala. I uvidčll, kerak tej panijce had lei z huhy 
a chtěl í pod krkem hned kousnout i vzal synáček svoji břitvu a hada 
přeřfz a tak paničku vyslobodil Zradoval se pán nad tim velice a daroval 
synáčkov tisíc zlatnjch. Synáček se rozloučil i kamarád jeho s tim pánem 
a rázovali dál. Dorazili k jednej faře a dtndyrovali na to, co by tam 
mohli ukráct; i poštěstilo se jim, ukradli černou krávu. Ráno se na- 
hlodala kuchařka čem} krávy a nenafila. ZkooSel teď pan farář taky hledat 
a taky skutečna kravičku naSel. Synáček ze soudruhem kravičku popásali. 
Uzasmál se tu pan faráf: 'Chčesti, že ste mn6 neukradli vlče.* >I co 
pak to, velebný pane, ale hůř by bylo, dybysme byli ukradli vás.* >To 
se vám ta čest nestane, abyste mně ukradli.' >To bych se na to podfval 
i do pytle k tomu Vás dostanu, Velebnf pane.< Tak se rozešli. PřemejSlel 
krátkej čas synáček, jak by laráře do pytle dostal. I vlez si chčasné ráno 
do věže a dyž si tam všecko připravil, dal se do Kbeznyfao voláof: 'Hdo 
chce přijit do nebe, aj ci (= aC si) vleze do véže, andělíček volá.* 
Faráf naslouchal. Došel k panu učitelov na radu, co by to mohlo hejt, 
i dodal faráFovi kuráže a pravil: Vlezem do včže, budem vidět, co se tam 
děje. Lezli do věie, hdež synáček je voha do pytle dostal, vlek a la 
pokřiká se [iFikvapili lidi a toho synáčka chytli. Usnesli se v9ichnf, že za 
tak hanebnej kousek zaslouží ho utopit. Tak uchystali káď n rymfka 
a přivedli synáčka, dali ho do kádě, že ho zabednl a dají na vodu utopit 
Než ale co začli, slylf krutej pokřik hoři, hoři v mčstečku i vodkvapili 
viichof pryč. Synáček smutné koukal z velké kádě. Náhle vidčl, že tudy 
žene honák čuflata i dal se v tej kádi do křiku: >Já jim pulmfstrem 
nebudu, nebudu* a ropakoval to samé. I přiblížil se k němu honák a ptal 
se, proč tak křičf. I řek mu synáček: >Voni mč chtčji udělat polmistrem 
a já nechci* i honák se nabfd sám, aby synáček za nej hnal čuhata. 
I přinutil, aby si honák vlezl do kádč, kdež ho pak zabednil a do rymfka 
strčil a už uháněl synáček k městu čuňata. Už potkával lidi z města, co 
ho chtěli zabednít Dal se synáček do vysmíváni. >Hejtež, co sem si nachytal 
v tom rymfce čufist a je jich tam, že sem je nemoh schytal. Jen děte 
a skákejte Že je uvidíte v rymíce pod vodou.* Tak přinutili nejdřív Sevce 
a dyž hnde dělat bum bnm bum, aby skočili za nim. Švec skočtl a neuměl 
plavat, topil se a volal bum bum a tak se stalo, že se jich pár utopilo. 
Mezi lim ale se synáček ze svým kamarádem sešel i zanechali čoAata 
a utekli pryč. I hledala Bevcová synáčka, aby se mu pomstila, že í připravil 
o jejího muže, ale synáček už byl ze avym kamarádem ten tam. 



■dovGooi^Ic 



K. Proch&zka : Zdíné stavby na StraSecku. 863 

Zdéné stavby na Sfrašecku, 

PUe Karol Praeházki. (Se 7 vjobraz.) 

VCeBkém Lida nvefejndDa byla fada stayeb z Noro-Straíecka a ze 
sousedícího Slánská, a to zejména typu lepenicového a roubeDÓho. 
V 6fsle tomto podiváme řadu staveb typu třetího, nejmladšího ze StraSecka, 
ze západního c(pa Slánská: stavby zdéné. 

Charakteristiku jejich vnejBkn a iiateiai niitfka podal jsem obšír- 
něji T Obr. Rerni, 1., též p. prof. Vele t Českém Lidu dotkl se téhoi 
thematu. Přičifiuje textový doprovod k illusiracfm técbto zdénycb staveb, 
stručně připomínám, že starSl zá6aé stavby na StrsSecku nápadné se Uii 
od zděných staveb nyní tu stavěných. Rázovitost těchto starSlch zdgnfcb 
staveb na prvnf pohled v tom je patrná, 2e bedněnl itltfV je dřevěné — 
vzácné jsou lomenice — vzácnější jeěté přfatřeflek (jinde zvanf kabřinec). 
Okénka jsou malinká, přistup k domovním dveřím ze dvora jde po zvy- 
Seném náspu, někde i po přístavku schQdkovém. Je-Ii poschodí, nikdy 
nescházejí z nádvoří pavlače malebné. Mnohdy statek je zděny a přiléhající 
sypký a chlévy jsou roubené a lepenicové. Co do polohy, stavěny jsou od 
stará vesnice na Stradecku do kola či ellípsy uprostřed s návsí. Tak na 
př, Honice, kterouito vesnici již Vocel v Pravěku uvádí mezi typickými 
obcemi a odkudž i my v reprodukci uvádíme řadu statkfi zděných. Tolikéž 
Celechovioe obdébym věncem stavení obemykajl náves proříznutou nyní 
silnici. (Viz vyobrazeni na sir. 264—269.) 



V. Krolmusa Slovníh obyčejů, povésti, povér, 
zábav a slavností lidu českého. 

Podává Dr. Čenék ZfbrL 

Na Kamerberku hoře v Kouřimsku se světylka pod vejer a 
r noci iikazujou, semo lamo tylo nekřténálka bébajf, lid okolní se na ně 
dívá každého roku na podzim. 

Kafiendinyhory. Na horách KaCenĎin^cb se nalézají hory 
dvě: to jest Hejíovina a Voztaž nazvaný, na které poutníci jezdějl a se 
dívají do okolí. Prameny iívé se na nich nacházejí, LeSejl nad Brou- 
movem, Hronovem a Zbe£nlnem. 

KnbloT, ves pod horou Veliskou nazvanou, u Toéolku v Beroun- 
ska. Tato ves pozůstává ze dvou <ůstí, tolit : hořejší dil vsi slově ftim, 
ěili Hřlm |T Almě, Romě), v němž se rolnici i di >. -■ ■ • --■ 

dtl vsi této slově Enblov, v němlto se také n 



■dovGooi^Ic 



264 C. Zibit: 

zejí ; pod Bránlkein proti Zlfchovu, ale na pravém bfehn Vltavy od Brá- 
níka k Podolí slovot 
K r a p i D a (si 
vateku, zagorie (za I 
p$ji, kr&pka. knpks, 
zF i ceniny tti tvrzí pt 
(Mega). Tvrz itiaíÁ , 
málo co vidéli ; víal 
va!f (vůdce Hoakalí 



ze skály krSpéje ayr 
pry ženská za živa 
prsa a okénka ponec 
po cely rok kojila a 
pry se skály (mléko] 
To as také o Skatar 
tfem bralHm, ona pc 
přteíoou; pročež bui 
nim dHve obdt bobi 
zazditi ... za živa, 
přinese obéd (pokrm 



■dovGooi^Ic 



v. Krolmusa Slovník obyíejA, povéiU, povír a slavnosti lidu Českého. S6K 

Že lo neméli ženuškám avjm prozraditi ; však véroloninf dva bratff to 
íekli svým žeDám, aby nenesly pokrmy zednlk&m. Za tou pHCinou se 
sefili bralfl, ŽeDám řkouce: >Kdo ponese dnea pokrmy dělníkům?* Slartf 
a prosifedof odepfely, tedy fekla íena nejmladSi : tJá jídlo doneaa.* Jak 
přiSla, aC byla r íeslinedeilcli, dfte jeitd kojíc, lapili ji zedníci a zazdili 
ji, tři okénka, jedno pro tváf a oaialní dve pro prsa jí ponechali, aby 
díle vidět a odkojiti je mohla Když odkojila, umřela <r roce a okénka 
se zazdila, ze akaly krůpěje mléka kapou a se na skále UBaznjoa, odtud 
Krapina slorc. Slyiel od Slováků některých a jiní o tom pochybovali. 



Jiní dl, 2e tato povést v Škadaru (Škutary, Škular} se vypravuje a o Kra- 
piné tíetí. o sestře Čechove, Lechově a Mechové. Za pohané Žensky za- 
zdívali, není pochybno. Viz Leborku na HladomoFi, Jeptifikn (knéžku) 
v Skalkách na Březnové čili Břevnové u Markéty za Strahovakoa bránou 
a Prahy. Buď fémto složkám ohefi Boží uhasí, neb ae hHchn dopooStély. 
V rodě pánfl Berků otec svou dceru rozkázal zazdíti. V Celovci fiili v 2a- 
lansku (Klakesfurtu) každého roka ae draku v pohasském nábolenatví 
dívka obětovala, až jislf rytíř tulo modloalužbn zruíil, Sv. JiK srazil 
hlavv draku (náboženství pohanskému), v němž ae dívky obětovaly. Ne- 
pochybujeme, i-, by pohané ku smířeni t>ob& neb bobyĎ nebyli pannu 



vGooi^Ic 



Statek v Celecbovicich. (Ze Sti-aSecka.) 



SUtk; T Honících. (Ze StraSecka ) 



Diq.lizedovGoOl^Ic 



Zdéné stavbf na;StraBecku. 



Ze dvora pftstup do statku v Hoiiicich. (^e Slraíeeka.) 



Diq.lizedovGoOl^Ic 



SSB J. TeKlj : 

dUvteni páiianin. namteo Tyzvedot. Pnf apoamii um wm ta p. Emn- 
Madmckt. natnu kaplan dk UetranAvj Bule . . . Snad rác dasnsae 
M X ílinstroTMiéhD diela o raBnunit^ch trariorf^ które diysta pod tiií 
p. KsTol Vajiui. spriTca viacni kraj. t Peíli. a kiore katd« istaMae ■> 
credansfoo prečita.> 



Horácké pfsné s okolí Telče. 

Podává km. VniH. fčUel v hákách. 
Šenkýř. 




Král a It-bí. ko - by - U ko • tá, te-u blu^chá. ko- 



- va, jrn lo la - pá, jen lo lu ■ pa. 



řv:ílÍ^^^^? 



V Pí- tt-ko ■ »to-Uch mám ji dúm, * Pi - li • ko - s»- Tex 



;^'T7Ti:^:n^?ii^ 



II N.i-njTi-ku, fio-te múj, mimtwnSi - kci-ss. 



Diq.lizedovGoOl^Ic 



HoríLcké piíOé I okoli Telče. 



9. Co pak ti nasi deUjí. 
íe mou Nánýnku neznaji? 



i. Daroval mné ji ze srdce, 
ie mám opustit rodife. 



6. Tam na ty louce zeleny 
pasou se srnci, jeleni. 

7. Tam na ty dnih^. lirokf. 
pasou se busy divokf. 

8. Tam na ty tfeti nic není, 
jenom zahrádka z kameni. 



12. A kdyl jest bylo po roce, 
pfiíla Nánjnka k jablAAcť 



14. Doatala jenom jediné, 
od slunéčka opálené. 



doplňky b české literatuře Hdovédné. 

Sebral J. Vrilvd-0s*6tnrtý. 

Brod s ká-G ros smán o vá L.: Stedroveéernl kouzla a Cáry. 
(>Cecbie« toč. II., C. 12.) — Hetlén Cyril: Život českého rolníka 
v pfsni národní. Dle sbírky písní národních K. Jar. Erbena. (>SeUké 
Hlasy. roc. VI. 6. 47.. 48., 49., 50., 61 , 62 ; rofi. VII. i. 1., 2.) — 
Neznámy: Poslední rule táborského méSCana koncem 18. století ('Tá- 
bor* roe. 38, č. 26. a 28.) — Neznámy: Z naál minulosti. (Z mésta 
Pacova.) Poržadnost neb aučet na veSkeré při renoraczi pana purgmistra, 
radního a repraesentantfi sběhlé antraty. (>Tibor< loi. 40. i- 32.) — 
Oaeéanskf J. V.: Poirěsti o zvonech (.C. Lid. rofi. X. str. 406.) - 
Tft: Několik pověstí z ji2nlch Cech. (Krvavá Hora, Husův kámen. Brána 
ST. Jiří v Prachaticích, O vodníkovi, O sv. Prokopu.) (-Tábor' roň. 39, 
e. 42.) — Tyž: Jak hledávali naii předkové pfed padesáti lety utopence. 
(.Tábor« roc. 39., C. 42.) — Tyt: Několik pověstí o vodníkovi. (tTábor. 
roí. 39., e. 46.) — Týž: Několik různých pověsti. (»Tábor« roč. 39, 
Ě. 63.) — Tyž: Dvě pověsli o vodníkovi. (»Tábor« roč. 40., C. 14.) — 
Tyž: Vodník v Dablovicích. (.Tábor. ro6. 40. " =' ^ '^•- ' ''-'• 
ukončení roboty. (Dle vypravování p. Fr. Mart 
u Vya. Chlnmce.) (-Besedy Lida« roč, X., 6. 
Sedleansku. (.Táborsky kraj. r. 1904 í- 2.) 



■dovGooi^Ic 



Nékolik pohádek z Tuba. 

Podává Dr. Vácrav Voaririii. 

9. Yo třťch syiierh. 

Byli jedny rodiče a ty méli tři syny, Frantu, Pepíka a Honzu. 
Dyi bylí ni velkf, postulí jednoho po druhem do avéLa, aby se učili feineslu 
podle libosti. Franta Sel tedy na truhláfství. Pepík na mlnáFstri a Honza 
Sel na služba k sedláhoT. Rodiče měli z toho relkou radost, dyž jeden 
po druhým psali ze svita, jak se jim dobfe vede. Uběhly štyry roky, dyi 
už byl teda Franta dávno vyučenej tmhláFem. Tak prosil mtslra, te by 
už rád domu, aby mn nákf peníze vyplatil. Mistr se nad lim pozastavil 
a pravil: iPenize té nedám, ale dávám tě tento stoleček,' a ukázal mu, 
jak se nechá rozebral a zase dohromady dát. »Dyž se IS hade chllt fst, jen 
fekni tstolečku, proslfi se* a Že hned bude na Aom ídio, jakýho si bude 
prdl.c Franta byl celej chčasnej a poslal psaní už napfed domu, zdčlil jim 
teda vSecko napFed. Rozloučil se z mistrem a už rázoval domu. Prvního 
dne dorazil na jednu hospodu. Večer tázala se ho hospodská, co by si 
přál k večeři, i nechlřl nic. Vyndal si pfed hospodskou stoleček a íek. 
esli si vona co přeje. Poručil stolečku, aby ae prostřel a hned bylo plno 
Idel na stolečku. Dyž byl čas ke apanl, poručil Frantu, aby mu hospodská 
stoleček do rána někam uskovala. Vzala ho a dala ho do vodli^jíiho poko- 
jíku. Fr.tnta se ale za ni díval skrz dírku klice ve dveřích, esli nebude 
k stolečku co říkat, ale vona se skutečné přesvččila, esli se I taky prostře. 
V noci dlouho rozmĚjéleli, jak by ho vo ten stoleček připravili. 1 napadln 
hospodskej, že dojde k truhláři a nechá podle toho délat stoleček. Udčlala 
tak eSté v noci. Vymlouvala se před truhlářem, že ho chce mít pro déti 
a dyi má moc práce, že by ve dne k lomu nepfiSel. I udélal truhlář zrovna 
takovej. Ráno se Franta přistrojil a vzal stoleček a éel už k domovu, 
dorazil už brio domu. Dyž se chlčl pochlubit ze stolečkem, bylo vSecko 
marn^. 1 napadlo mu to hned, hde asi vo ten stoleček přijel. Ale myslet 
si, nákej čax ho tej fienhfřce ponechám a potom dojdu na ní a mua< mč 
ho dál. Mezitím psal Pepík domu, že pHde a že si přinese něco pĚknJho, 
neboť mu daroval mlnář péknfho beránka a dyž fekne tomu beránku: 
• beránku, zatřes se,* že padou z néj samf dukáty. Slalo se. Přiřazoval 
zas na noc na tu samou hospodu. Dyž se byl navečeřel n přišla Senktřkn. 
aby platil, zvedl se do maSlale k avf'mu beránku. Pacholek byl právA 
v mailali a vidčl toto, jak se na ty Pepíkovo slova sypou dukáty z beránka, 
Pepík pak zaplatil šenkýřce, uleh si. Pacholkovi to nedalo pokoj, Sel 
k fienkyřce a fek, jak by to filo, aby si toho beránka nechali a podstrčili 
mu jinýho. Tak se vobslaralí ve vsi jinýho a zaměnili ho. Pepík se ráno 
přistrojil a vzal beránka a už zradostí uhánél k domovu. PřiSel domu, 
chtčl se pochlubit z beránkem, ale na darmo. Olec se zlobil, že si délaji 
vSichni blázny. Franta ale byl pevný víry, že to muái zpátky dostal, až 



■dovGooi^Ic 



Několik pohádek z Duba. Ml 

jen pHde eSl6 Honu domu. Helrvilo to zas dlouho, psal Honu, ie pFfdo 
domu. Sedlák ho vyplaljl a na rozloneenon mu dal krajíc chleba ze sejrem. 
Dyi pfiiel Honza do lesa, potkal žebráka a ten ho proail, máli, aby ma 
dal kousek chleba. I z -radosti se Honza rozdělil to chleba ze Žebrákem, 
Za to mu dal íebrák hůl a řek, aby 1 >bnSmanda> menoval. Dy£ 1 řekne 
tbuSmando bf, ale nezabf,' tak že se to stane, pakli ale řekne >bulmando 
bl a zabí,< že se to taky stane. Honza mfil z holf velkou radost. Prirázoral 
zase na tu samou hospodu. Dyž bylo na večer, voderzdal hůl Šenkýřce, 
aby mu 1 do rána skovala, ale přikázal, aby I neříkala •buímando b(, 
ale nezábl.' Šenkfřka byla ale moc chtivá a promlnvila to na ni a oX 
I buSmanda tloukla tak, až kři£!ela. Honza se probudil a dyž uviděl, co 
se děje, přikázal buamandé, aby přestala. Dyž pfiSel domu a pochlubil se 
z holi, tak se usnesli. Že dojdou na tu denkýfku, a Že jim mu^l dát ten 
stoleCek a toho beránka. Žebrali se viicbní tři i a bnímandou na íenkfřku. 
Šenkýřka se dlouho nerozmejSlela a jejich stoleček umfilej i beránka jim 
navrátila. Dyž přiSli domu a teprva se všecko skutku dokázalo, měli z toho 
rodiče velkou radost. Za krátkej Has ale rodiče zemřeli a zdali ty synové 
podnes žljou, nejni známo. 

10. Vo aynáékov (Jedináékov). 

Byta jedna máma a ta měla jediného synáčka. Dyž už byl velkej, 
fekla ma: >MQj synáčku, nejčko už si dost velkej, muSífi se vydat na 
vandr, abysi ve světě něco zpauzíroval * Synáček teda svolil. Máma mu 
napekla buchty, svázala pingllk a jedináčka vyprovodila. Dyž ale jedináčkov 
peníze od mámy do3iy, za tři neděle vrátil se domu. Máma bručela na to 
a nezbylo I nic jinyho, než zas synáčka po druhý na vandr doprovodit. 
Při rozlončeni podala synáčkovi dvě půlky z jabka, jednu vělií, jednu menčl, 
a řekla mu: 'Až se sejdeS s nákfm kamarádem, řekni mu: Kamaráde, 
vem si jednu půlku toho jabka. Esli si veme tu věél, tak koukej, at se 
ho zbavlě, esli si ale veme tu meučl půlku, toho se drž.< Tak se rozeSli. 
Synáček dyž dorazil na jednu hospodu, natrefil tam taky vandrovnlka 
i nabld mu hned, abysi vzal z těch ďvouch půlek jabka jednu. Vandrovnfk 
si ihned vzal menčl půlku. Tak vandrovali spolu. Přísti k jednomu zámku 
a už byl večer a vidí, že vrátná chce zdiovna zavírat Prosili 1, esli by 
v tom zámku směli přespat noc. Začela je vrátná vodbejvat a fekla jim, 
že se tam cosi divnyho v noci děje. Vandrňáci ce nedali lim vodstralit 
a přinutili vrátnou, aby jen to fekla pánovi, esli to dovolí. Vrátná laky 
skutečné vodeěla po dlouhým rozmejSlení. Pán zkázal těm vandrovnlkům 
po vrátnej, esli nejni nekerymn život moc milej, že tam smi vostat. I vod- 
poveděli vobá, 2e jim na živote málo záleží. Tak je zavedla vrátná do 
pánovo pokoje. Bylo lam zdrovna po veselce. Pán nabld těm vandrovníkQm 
místo k sezeni a pravil k tomu synáčkov: >Vy budete se mnou spát na 
postelí a budete mi vypravovat, co a jak ste už na vandru prožil. Dyž 
se ele vandrovnlk (ten synáček) vohlíd na vokno, uviděl tam břitvu a ft-k 
tomu pánov: Todle mně připadá, že mně budete chtít zabít 



:vGooi^Ic 



26S V. VondráL: Nékoltk pohádek z Daha 

I vodporedfil ma pán chladně: Nebojte se, ta mflžem hned vodstraniL 
Synáček se nákej das rozmejSlel a promloTÍl: Vaáe adálosti eoa mo9 ot 
xnámf. Vy ate ui po třetf ženat a neiil ate b Uma dvouma panifihama 
jen pfes jednu noc dychy. Chci vám ale tuto třett paniebn vyalobodit. 
Pán se nad touto řeči Telíce Earadoral b prarii, ie ma dá, co bude rod 
oej požadoraL I poručil aynáček lomu jeho kamarádov, aby si leh ke 
drel^m. Panička se taky uložiJs sama na jednu postel a pán a Um synáčkem 
si leh na drahou. Synáček ale poEororal. Pribllíila se jedenáctá hodina. 
Slyfiel iustot, Šramot i zbudil pána, rosvltil rycble svíčku a ved ho k tej 
posteli, na kerej panička spala. I uvidili, kerak tej panijce had lez z huby 
a chtěl f pod krkem hned kousnoní i vzal synáček svoji břitvu a hada 
přeřiz a tak paničku vyslobodil. Zradoval se pán nad tím velice a daroval 
synáčkor tisíc zlatejch. Synátek se rozloučil i kamarád jeho s tím páuem 
a rázovali dál. Dorazili k jednej fafe a fitadyrovali na to, co by tam 
mohSi ukráct; i poštěstilo se jim, ukradli čeraon krávu. Ráno se na- 
hledftla kachařka čemy krávy a nenaSla. ZkonSel ted pan farář taky hledat 
• taky skniečné kravička naiel. Synáček ze soudruhem kravičku popásali. 
Uzasmál se tu pau farář: >Chčesti, 2e ste mni neukradli vice.* >I co 
pak to, velebný pane, ale hůř by bylo, dybysme byli ukradli vás.* >To 
se vám ta čest nestane, abyste mně ukradli.' >To bych se na to podfval 
i do pytle k tomu Vás dostanu, Velebnf pane.< Tak se rozeili. Přemejftlel 
krátkej čas synáček, jak by faráře do pytle dostal. I vlez si chčasně ráno 
do věže a dy2 si tam vSecko připravil, dal se do llbeznyho voláni: •Hdo 
chce pfijiL do nebe, aj ci (:= at si) vleze do věíe, andělíček volá.* 
Farář naslouchal. DoSel k panu učitelov na radu, co by to mohlo hejt, 
i dodal farářovi kuráie a pravil: Vlezem do věže, bndem vidět, co se tam 
děje. Lezli do věže, hdei synáček je voba do pytle dostal, vlek a za 
pokřiku se pfikvapili lidi a toho synáčka chytli. Usnesli se vělchnf, že za 
tak hanebnej kousek zasloníl ho utopit. Tak uchystali káď n rymfka 
a pfívedli synáčka, dali ho do kádá, že ho zabednf a daji na vodu utopit. 
Neí ale co začli. slydl krutej pokřik hoři, hoři v městečku i vodkvapili 
vSichnl pryč. Synáček smutně koukal z velké kádě. Náhle viděl, že tady 
žene honák čufiata i dal se v tej kádí do křikn: >Já jím palmtstrem 
nebudu, nebudu< avopakoval to samé. I přiblížil ae k němu honák a ptal 
se, proč tak křičí. I řek mu synáček: >Vom mě chtéji udělat pulmístrem 
a já nechci« i honák se nabid sám, aby synáček za něj hnal čuAala. 
I přinutil, aby si honák vlezl do kádě, kdež ho pak zabednil a do rymfka 
strčil a nž uháněl synáček k městu čufiata. Už potkával lidi z města, co 
ho chtěli zabednit. Dal ae synáček do vysmíváni. >Hejtež, co sem si nachytal 
v tom rymlce Čuúat a je jich tam, že sem je nemoh schytal. Jen děte 
a skákejte že je uvidíte v rymíce pod vodou.* Tak přinutili nejdřív ěevce 
a dyž bude dělat bum bum bum, aby skočili za ním. Švec skočil a neumfil 
plavat, topil se a volal bnm bum a tak se stalo, že se jích pár utopilo. 
Mezi tim ale se synáček ze svým kamarádem seSel í zanechali Cuflata 
a ntekli pryč. I hledala ěevcová synáčka, aby se mu pomstila, že I připravil 
o jejího muže, ale synáček už byl ze svým kamarádem ten tam. 



■dovGooi^Ic 



K. Procházka : Zděné eUvby na StraSecku. 268 

Zdéná stavby na SfraSecku, 

Plíe Karel Prtohizki. (Se 7 Tjobraz.) 

V Českém Lída UTeFejnéna byla fada staveb z NoTo-Straíecka a ze 
so a sed fd ho Slánská, a to zejména typu lepenicovébo a roubeného. 
V fifsle tomto podáráine řadu staveb typu třetího, nejmladáiho ze Strafiecka, 
ze západního cípu Slánská: stavby zděné. 

Charakteristiku jejich vnéjsku a CásteCne vnitřku podal jaem obilr- 
DÍji v Obr. RevDÍ, I., též p. prof. Vele v Českém Lidu dotkl se téhož 
themaln. PřiéíĎuje textový doprovod k íilustracím těcblo zděnfch staveb, 
stručné připomínám, že starSf zdéné stavby na SiraSecku nápadné se U£t 
od zdénycb staveb nyní tu atavénfch. Rázovitost těchto starafch zdén^ch 
staveb ne první pohled v tom je patrná, 2e bednénf itltfi je dřevěné — 
vzácné jsou lomenice — vzácnějM jeBlé přístřešek (jinde zván} kabřinec). 
Okénka jsou malinká, přístup k domovním dveřím ze dvora jde po zvf- 
fleném náspu, někde i po přístavku schfidkovém. Je-li po!>chodi, nikdy 
nescházejí z nádvoří pavlače malebné. Mnohdy statek je zděnf a přiléhajiď 
s}pky a chlévy jsou roubené a lepenicové. Co do polohy, stavgny jsou od 
stará vesnice na Straďecku do kola či ellipsy uprostřed a návsí. Tak na 
př. Honíce, kteroužto vesnici již VoceJ v Pravěku uvádí mezi typickými 
obcemi a odkudž i my v reprodukci uvádíme řadu statkO zdénych. Tolikéž 
Čelechovioe obdélným věncem stavení obemykají náves proříznutou nyní 
silnici. (Viz vyobrazení na str. 264—269.) 



V. Krolmusa Slovník obyčejů, pověstí^ pověr, 
zábav a slavnosti lidu českého. 

Podává Dr. Čenlk ZibrL 

Na Kainerberka hoře v Kouřimsku se světylka pod večer a 
v noci iikazujou, semo tamo tyto nekřténálka bébají, lid okolní se na né 
divá kaldého roku na podzim. 

Kačenéinyhory. Na horách Kaéenéinfch se nalézají hory 
dvě: to jest HejSovina a Voztal nazvaný, na které poutníci jezději a se 
dívají do okolí. Prameny živé se na nich nacházejí, Ležejl nad Brou- 
movem, Hronovem a Zbečnfnem. 

Kub lov, ves pod horou Veliskou nazvanou, u Točnika v Beroun- 
sko. Tato ves pozĎstává ze dvou Částí, totiž: hořejif díl vsi slově flim, 
éili Hřlm ivfiímé, Romé), v némž se rolníci i domháfi nalézají, a dolejil 
díl VBÍ této slově Knbiov, v némito se také i 



vGooi^Ic 



SW C. Zibrl: : 

zejf ; pod Bráníkem proli Zllchovu, ale na prarém btehu VKav^ od Brá- 
níka k Podolí sloTou bodový ves Kublov. 

Krapins (ř^tarosloTanská skála). Krapina, skála a mgslo v Hor- 
rateku, zagorie (za bory). Povdsli: Zde na sk&le Krapiné (snad od krfi- 
péjf, krftpka. krapka, krůpěje vody, krape M skály, krupiny), jest TÍdeti 
zříceniny tH trrzl pozAslalfi^h vQdců slovanských. Čecha. Lecfaa a Meoba 
(Mega). Tvrz česká j 
málo co viděli ; víal 
valf fvfldce Moskalí 



ze skály krflpéje syrovátky tekoa (nepochybné z opačného kamene). Zde 
prf 2enská za Živa do té akaly zazděna byla, prosíc, aby jf díry pro 
prsa a okénka ponechati, aby viděla své robálko, ai je bude kojili; již 
po celf rok kojila a kdyS je odkojila, umfela a ty díry se zazdily, odtad 
ftrý ze skály (mléko) teée a kape podnes na památku zazděné panifiky. 
To se také o Skatari vypravuje . . . Kdy2 ta jedna z tvrzí atavěli tednlci 
třem bratřím, ona po sobě pry několikráte se aesula, nevěděvli za jakoo 
přifiinoa; proAež budovatelé těchto hradfi pravili, ža musejí vzdáti skal- 
ním dříve obět bohům, potom te bude stáli, a to sice jednu paniěku 
zazdíti ... za tiva, protoS pry se usnesli na tom bratři, oi jedna z ten 
pfiaese oběd (pokrmy), aby ji lapili a zazdili. BratH na tom se usnesli. 



■dovGooi^Ic 



v. Krolmusa Slovník obyCejú, pOTíaU, pov6r a slavnosti lidu českého. U6 

že to neméli ienuSkám s*fDi prozradili ; vfiak vírolomní dva bratH to 
řekli svfm lenám, aby nenesly pokrmy zedníkům. Za toa pMčinou se 
seíli brairi, íenám fkouce : (Kdo ponese dnes pokrmy d6lnfkům?< SlarAf 
a prosUednl odepřely, tedy řekla íena nejmladší : >Já jídlo donesu.* Jak 
přišla, a<! byla v áestinedeiich, dfl6 jedl6 kojíc, lapili ji zedníci a zazdili 
ji, tři okénka, jedno pro tvář a osiatní dvé pro prsa jí ponechali, aby 
dltč TÍdét a odkojiti je mohla Když odkojila, umřela t roce a okénka 
se zazdila, ze skály krůpěje mléka kapou a se na skále asazujon, odtud 
Krapina 9loT4>. Slyíel od S'ovákQ některých a jiní o tom pochybovali. 



Jiní df, že tato pověst v Škadaru (Skulary, Škular] se vypravuje a o Kra- 
plné třetí, o Kstře Cechové, Lechové a Mechově. Z» pohané žensky za- 
zdívali, není pochybno. Viz Leborku na Hladomoři, Jeptifiku (kněžku) 
v Skalkách na Březnově Cíli Břevnová a Markéty za Strahovskou bránoa 
u Prahy. Buď těmto služkám oheA Boži nhasl, neb se hříchu dopoodtěly, 
V rodě pánů Berků otec svou dceru rozkázal zazdíti. V Gelovci £ili T 2a- 
lansku (Klakeafurtu) každého roka se draku v pohanském náboženství 
dívka obětovala, až jisty rytiř tuto modloslužba zmlil. Sv. Jiří srazil 
hlava draku (náboženství pohanskému), v němž se dívky obětovaly. Ne- 
pochybujeme, ž-í by pohané ka smířeni bohů neb bobyfi nebyli panno 
obětovali. Viz píseň : Hořela lípa, hořela, pod ni panenka kleéela atd. 



■dovGooi^Ic 



SUtek T CelechoTÍcJch. (Ze StrBSeckn.) 



SUlky v Honieich. (Ze Slraiecta ) 



Diq.lizedovGoOl^Ic 



Zdiaé stavbf najSdaSecku. 



Ze dvora pHstup do sUtku v Honících (Ze Stralecka.) 



vGooi^Ic 



aW CZibrt: 

Vanda do Wialy skoCila. Gnrtiiu s koněm do obnJTé jimf Tjd i se obé- 
toval. U at. Oobrotivr k« cti Maji «ili Bábé Zlaié £ili Lade, lidé neb 
Bilé pani každého roka xa pohanstrí t rybofkn panenském ntopilí ka 
smiíeol bohyoé, abf nexatapéla polohy, omaí atd Na st. Prokop* (pod- 
ložen byl PeranoTÍ) 9 osob ae rnuáslo otopit, 9 povésit a 9 xasypat 
neb 9 zastřelit ka smířeni Peruna, aby osení neAkodiL Nepochybné na 
skále homf neb pod skálou Krapiny byU xboinice pohanské bohyni Háji 
Lade neb Zlaté bábé aasTéeena. Katdá bohyné mčla své 3 složky 
(Veatalky) dle povésti slovanské, kteréi a ponnost mély 1. éistota 
panenskou al do smrti aaefaonli a 2. neosUlf oheň Bolí na akále neb 
u studánky na íaroriSti udrieti ; která se tak nezacborala slnUx, byla 
aa žira s pokrmy a lampou saxdéoa, aneb kdyl se néeo u pohanft ana- 
meoitého zapofialo dělati, konati, budoTati neb bojovali, vidy se napted 
obéf (třeba) bohu neb bohyni Tykooala, aby se podaKla; tudy mohla 
bft lenská xde obélovioa skále posvátné, aby se tvrz podařila r budo- 
váni, aneb jest-li se jim r bodovioí nedařilo dle vůle jejich, smysliee, te 
se bfth neb bohyně hněvá, tedy hledňli ji usmířiti touto obětí livon 
žeoskOQ, kdyl občd, pokrmy bohyni slátá Bábé nesla dle pohanského 
obyt^eje. Srovnej povést o Krupce (Krupka) o dívce a P. Marii v Teplickém 
okoli na Lilomířicku fiili Zářué Marii (dKve sde vzývající sa pohanství 
Baby, Maji, Lade čili Zlaty Báby). Vandé kuétné u Krakova Poláci li ke 
cti mohylu postavili a každého jara Polkyné vénoe v průvodu do Wisly 
jf házejí, nepochybně lo byla bohyně vodní jako Lada, bohyně plodnosti, 
jii na Cechách uké dívky věnce do studní házejí, kdyá Moranu, psy, 
boCata a j. v. v obyčeji mají lopitL 

Zakopání mládence. PÍSfány a Středa, vesnice na Uhrách 
na Slovensku v nitranské stolicí na Pováži (okolí na Povaho), občané 
nemohli se shodnout o chotare (hranice), soomezf, ledy se usnesli na 
lom jeden den, jednu hodinu každy od své vsi jeden mládenec ulikat, 
u jak daleko uběhnou, kde se potkají, lam že budou hranice. PidEanecky 
jinoch uběhl pod samá humna Středy (ubéhl mládenec), protote běiel 
po větru a xe Středy jinoch musel proti větru běleti, jednu hodina 
v určitém dnu o přitomnosU oběaoů, tedy tam býti musely prf hranioe 
(pomezí) každé vsi mezi těmi (tak se hranice) obcemi ustanovily; proto! 
usnesli se na tom, když se tjž mládenec Piifansky dá za iiva zakopati 
do země, že budoa s tím občané Stredonítí spokojeni, jest-li je nepod- 
vedl, pro spravedlnost Boif, aby pro nespravedlnost boha pohanského spra- 
vedlnosti neurazili, neb bfib Vélro to chtěl míti ; pročež jámu vykopali 
za humny u Středy a mládence Pidtanského do ni la živa zakopali, na 
lom místě, kde se setkali ti mládencL Tak df pověst, Intibos Cekaoovič 
Slavomil sdělil Slovák. — Při zraíeni kláštera Doksanského n. Mži r. 1784 
nalezly se zazděné lenské kosti, zde byly premonstrátky ; s komisarem 
osobně jsem o tom rozmlouval, který to tvrdil. 

Pověst Ve Chtelníci (maif. Vitene) na Uhrách na Slovensku, zde, 
kdyl zruiili kostel husitsky, nalezli zazděné kostí lidské (nepochybně 



■dovGooi^Ic 



v. Krolníttsi SlovDlk obríejů, poTftsU, povér a slavnosti lidu feského. 



Mlýn v Tuclilovicich (Ze Straieeka.) 



BÍPfipijl irniir,'! PRO 



igur 




ooi^Ic 



970 G Zibrt: 

zBzdéQf knéz). Robu 1836 l^S kostel tvrzi podobnf zlroskolali, nynf tam 
kaple sr. Jana Kf. postavena. Intibus Cekanovič vypravoval. 

Házení penízku do třikrálové vody vetier pfed ar. 
3 králi po západd pod komínem. Peníz se hodí do ni iikmo, když v mlse 
BVécené vody zůstane, znamená, že pfi živote týž rok zĎslane, toma lo 
pry bohyní vody oznámí ; jest-li ale z vody ven vyletí, musí prf nmHti, 
na pf. kdyby třikrát hodili po dvakráte po nejprv a po druhé peof^ ve 
vodg zAstal a po tFetl vyletěl, tak dv6 léta zAstane živ, ale třetí rok 
musí umfíti. Devétkrát má hospodář házeti, neb loUkrát, kolik hlav v domi 
poCflá. Když po sobe podle stáří, dedek, bába, otec, žena, déti, vfiuky 
atd. 'hází, za každého jednou, neb devStkrále, tolik let bude prý jeAté živ, 
neb la tolik let umře. Jos. Benda sdělil z Prahy. 

Knéz bezhlavý na koni. Dle povésti pradávné v Praze 
jezdil knáz na koni bezhlavý z Hradčan na Vydebrad v noci ; jak udeřila 
11. hodina, vyjel a po Praze viecky ulice sjezdil do 1 hodiny s půlnoci, 
nejvíce ale Poštovskou ulicí starců, okolo Václavské lázné na VySehrad. 
Okolo r. 1700 ve mlejné mlynářAtl a kuželuStl a jircbářStí tovaryši uvá- 
zali od zem6 na loket vejíky oprátku od Koloredovíc domu ke mlfnům 
mosteckým, a ble, onen knéz bezhlavý jich zde 9 pomačkal, jenž z toho 
smrt méli. Vypravoval Oliva Jan, méStan Libochovícký n, Ohří, jak to 
od praotců slejchával. 

Kroj celého svéta. V hlavních městech českých svým staro- 
dávním krojem slovanským opovrhli a z celého světa kroj ČeSi někteří 
na se přijali jako blázni. HnozI se strojili po francouzsko, mnozf po 
anglicku, začali mluvit francouzsky a mnozf německy k za svůj jazyk 
£eský za Josefa II. císaře římského se styděli, začali po maďarsku lát, 
po Anglicku jezdit, nehty dlouhé nosit po čfosku, župan nosit po persku, 
konřit po turecko, klobouk nosit anglický neb čapku po Skotsku, boty 
a galioty nosit Trancouzské, pasy přes břicha nosit po maďarsku, kávu 
pít po arabsku, čaj pít po čfnsku a roskn a koláče jlsii jenom toliko po 
česku i peníze přijímat české. Nápotom koné a psy hladit, na podzim 
zajíce honit a v zimě v městech plaait, na jaře se léčit v Karlovarecb 
a omejval se v Teplici, sluhy své trýznit a celý den Boží bouřit. Tak 
se odstrojil a do cizoty se mnobý přistrojil a jako blázen strakatým se 
stal jako haatroě. 

Na Krkonoších, pověst. Dlouho a dlouho pozůstatek českých 
pohaaů na Cechách potlačených se zdržoval na Krkonoiích od křesEanů 
pronásledovaných. Bytířové čeStí táhnouce s křesfany proti nim, mezi 
kterými se urozený pan z Rožmberka jako vůdce křesťanů nalézal. Po- 
hané pozůstalí silně křesťanům odpírali, až přece křesCané pohany roze- 
hnali. Jistý pohanský mlynář, vůdce pohanů, byl by Rožmberka proklál 
kopím, kdyby ho nebyl jeho vojín zachránil. Mlynář prchl až k Budějo- 
vicům Českým, do okolí nevědomky p. Rožmberských, pod jehož tvrzi 
vystavěl si na břehu Vltavy mlýn, který >umrlčf mlejn< slově a to proto, 
že když základy k mlejnu kopal, rozličné kostry člověčí na břehu vy- 



■dovGooi^Ic 



v. Krolmusa Slovnik objčejů, povésU, povír a slavnosU lidu českého. 371 

hrabal (nepochybné zde pohíebilté pohanské bylo). Tento mlynář nepro- 
zradil sebo, že by oq byl jeden z prchlencA Krkoaofiskfch pohanfl. On 
i zde prf boh&m svým obětoval, více potajmo neZ Tefejné, aby nebyl 
pronásledoTin od Rožmberských. Div4 žeoy okradly dftd (omnto Rožm- 
berkoTÍ a podloživíe mu jídod dcernSkn, pflnealy ji k mlynáH, kterf ji 
chtfil bohAm obSLovati ; vlak dceniSha se nafl amála, coi r nčm ontrpnost 
zbudilo, nechal ji pH 2Írobytf a tajné za svon dceru ji měl. Dívka rostla 
i zalíbila se mladéma Rožmberkovi (bralrn svéma), dcera nevédevSÍ, že 
by to bratr byl jejf vlastni, zamiloval se jeden do druhého. Hlynáí 
pohan to pobfeiiv, nechtěl pfipostiti lomu strany jinovereclvl a msty, 
kterouž byl měl proti otci jeho, že pohany z KrkonodA rozehnat, což pH 
sobe tajně choval. Tnf se hádky strany věr stávaly. Hlynáf poban pravil t 
• Když vy křesťané z kamení chléb udělali mAžete, u<!i&, jinochu Rožni'^ 
berskf, z toho kamení město více buď vystav, tedy ji (mou dceru) do- 
9tane3.< O to se Rožmberk pokusil a Budějo-rlce vyslavél. Mlynáf 
op6t ST^m bohAm obětoval, aby se to nestalo atd. Láska byla vétSf nežli 
vira; proto chtěje Rožmberk mladf mlynáře na víru křestanskou obrátiti, 
mlynář prchl do leaA. Rožmberk jej stihal a lapil, a k sAatku nikterak 
svoliti nechtěl ani k víře křesťanské přistoupiti, řka: >Kd;t ty nemAžei 
ji sobě za manželka vzíti, protože to jest tvá vlastní sestra< atd. Za tou 
přiěinou, že ji ukradl a nechtěl k víře křestanské přistoupiti, na popra- 
viJti ruce, nohy mlynáři usekali a jej upálili. Budějovičtí vypravorali. 
Litovice ves, v okresu Unhoětském v kraji pražském (dříve rakov- 
nickém) mezi Hoativicemi, Jenéem Velkfm a Břevemi. Tyto vesnice jsoo 
paměti hodné, v nichžto za dnA pradávnech slovanětl pohané přebývali ; 
vSady se zde iároviílě, obětiětě a brobiSCata pohanská objevujoo, kteráž 
patratel V. Krolmus Huseu Českému popsal a což od r. 1843—66 vy- 
kopal, také onomu ústavu podal. V Litoviclch, jak ae v pravdé podobá, 
bfval brad a kostel templářský, z něhož nyní vrchnostenská sejpka 
(ípejchar) obilní. Býval to statek veliký, nyní k Jenči Velkému přmáJežl 
panství Tachlovic. Pod tímto hradem jsou velebiuboké a dlouhé sklepy, 
jenž se ke dvoru táhnou. Bfval^ ěafář V. kolikráte se pokusil do onoho, 
sklepa vstoupiti, ale nikdy nemoha ke konci přijíti, vždy mu světlo zhaslo, 
chté se ňákého pokladu tu doraakati templářského. Kosti z mrtvol ta 
napadl složené a roěděnoa nádobou, kterou dostal Dr. Brauner od Vléka, 
bývalého rychtáře. V onom sklepě byla prý studánka živá, jako kašna 
zrobena. V tomto hradu byla hlava sv. Jana Křtitele na mramorové 
míse ve zdi zadělaná v druhém poschodí, co nyní sejpka obilní jest, 
Tato hlava měla pod sebou velestarý nápis, kterf Vlček neznal éísti. 
Litery byly latinské, ale francouzky vykreslíno a pod tímto nápisem 



vGooi^Ic 



gn A. Blalck: Povísli o pokla<l«cb na Cbnidinisku. 

Povésti o pokladech na Chrudimsku. 

Podává Aul. Brtiah. 

PUD nC Frtnt. Teplf ze Stidnice ídélnje: Jistf ílovek Sel okolo li- 
bifiského lomu na átívi, a tu pojednoa z jedné nakapeiifcb ta 
hromádek kameni vyHlil se zajíc. Zaiet si k lé hromádce a htel mezi 
kamením zalesklo se mnoho lesKtých penéz. I vzal níco jicfa do raky. a 
obtéikivaje je v ruce, pravil: >To jsou ty peníze zalracksn6 téžkél* 
L«d?a to doFeki, vypadly mu peníze z ruky a i ty na hromádce pro- 
padly B« do zemft a vlče jit na povrchu se neobjevily. Bylf sám nálezce 
poklad ten zakřikl na vMné časy 

Lakomý sedlák ve Svldnici zakopal si mnoho vSelíjak namimonA- 
nfch peněz tna haiovce* do zera6. KdyZ penise zakopával, lítal nad jeho 
hlavou fiernf ptáňek. Sedlák, kdyí penize zakopal, volal na plačka: >Pfi- 
dávati dovol, obírali nedějíc Po čase, když phSel rok neúrodný, zaSel si 
sedlák »na hašovku*, chtěje si tu něco vzíti ze zakopaných penéz. Jak 
Tiak se dal do kopáni, pfiletél známy mu úerný plácek a klobal jej do 
rakoa tak silná, 2e musel od kopW ustáti a domů s nepoHzenou odejili. 
Rozklobané ruce se mu rozbolavély a on po deUI ůas byl vábec k práci 
neschopen a peněz takopanych také více nenajel. Najde pry je ten, kdu 
jmění Bvé rozdá chudým. — Druhdy chodívali pověreíol lidé do rozvalin 
starých bradS, kdež se modlili k sv. KorunS a prosili ji, by jim zlata po- 
flkylla. Zajímavou zprávu o hledáni pokladů na Kunětické hoře podává 
Cereghetti ve své rukopisné kronice měsla Chrudimi, kdež píše: »V roce 
1764. sebrala se dohromady jakás pobožná cháska z Chrudimi, Heřman. 
Mfistce a od Německého Brodu. Ta chtíc poněkud jinak živa byii než 
někteří pracovití lidé, snesla se na tom a zaéala modleni na HiJře Kuně- 
tické. To když trvalo nékiory tfhoden, oni zalím u bohaiyeh mlynářů a 
a jiných možných sousedů peníze vypůjčovali, tlm je tro$lujÍce, že jak 
zlato dostanou, jím za ty peníze třikrát více vyplatí. Toho jsouce někteří 
žádostiví, vskutku jim penize půjčovali. Oni zatím dobře jedli a pili. 
potom dobrému živolu začali zvykali a nemohouce zlata doptati ke lži 
ae utekli. I spravili sobe peCoft a vydali řeč, že již zlato mají, které 
jim svatá Koruna v způsobu kusu zdi hodila, kteréž do Prahy Jesuitům 
dovezl). Že v hotovosti peníze nemají, že jim jen vechsle dali. Vechsie 
faleané napsali a pečoft prilískli na 50000, 100.000 ald. Načež chtéJ 
tisíce vypůjčovati. Byli váak prozrazeni, pochytáni a na rok do Prahy do 
Ipinliausu zavezeni.! 



■dovGooi^Ic 



C. Zlbrl: Závody v běhu ien vraUslavskýth. 373 

Závody v běhu žen vratislavských. 

Podává Dr. («náli ZJbrt. (S I vyobraz.) 

Vratislavské ženy mÍTsly zvláštni iertovDou zábavu, vyličenon od 
Dan. Goraolcky (Homolka?), v německé knize nazfranou 'Peltz- 
laufen."*) Bfvala pořádána pfi ulavnoatech střeleckých. Obyčejně 9 nebo 
10 žen ůčaetnilo se béhu o zárod. Cflem byla tyč, opravená nahofe na 
zpQsob křlíe. Uprostřed byl ienskf koíich, nahoře čepice, po straně střevíce 



Vratislavské ženy béhaji o závod. Bytina z r. 1735, 

a punčochy, rukávnih a •bramajzU (drnkačka). Ženy vybrané se rozběhnou^ 
o překot spéchajf k cíli, SaSek a plácačkou tropí při bOhu íertlky, za 
jásotu a smíchu diváka. Po závodu rozdélnjl se ceny: První n tyče — 
dostane kožich, drahá — čepici, třetí — rukávník, čtvrtá — EÍřevfce, 
pátá — punčochy a Šestá, poslední — >brumajzU, drnkačkut 

*) Des turzgefassten Innbe(triffs der TOrnelimsten Merkwůrdigteiten von der 
kaiser. und kOnigl. Stajt Breslau in Schlesien. II. Tlieil, darinnen áas 
kaUerlícbe Govenio durch alle Aembter. die Publlque. und wetUicbe 
Gebau. Bibllotheeen, curiCse Cabinetter. Geisllichen Fundationes und aiidere 
merknúrdigA Hachen zu hefinden. nufg-eselzt und zusammen gMragen 
Von Daniel Gomolcky. Wralisl. Zum zweiten mahl gedruckt in Březinu. 
Im Jahr 1735. Vom Petlzlauffeii. Dieses ist gleichfalla eine uhralle Ge- 
trohnheit und Lust-Spiel gewesen. deiiii man findet in Herren Nicolai 
Polii Annalibus. dass die Schutzen zu Breslau Anno l-^i-ll. cin gross 
Schiessen gťhalten, und dabei einen Weltlauf mit freien Weibern ange- 

■Cukf Lid. XIÍÍ 19 



■dovGooi^Ic 



Velikonoční obyčeje na Mladoboleslavsku. 

Podává BtrfcM-a Htbiovi. 

V některých obcích okresu mladoboleslavského (r >eernaTách* pod 
Chlamem) selky na každou neděli poslui pfipravovaly >piičálkn< 
(hrách před tim dnem moien^, na másle amaženf, osolenf a opepřeof); 
nékde (na pf. v Řepové) smažily ji toliko na nedéli družebnan, voda 
pak, v niž oamáčeD byl hrách, uschovávaly a kropily (>slrojily<) j[ obili 
(a také hrách) k seli, aby oebylo snétivé a aby se do nfiho nedávali 
ikodUvi hroaci. 

Na smrtelnou neděli topili smrt zrobenou ze starého doSku, na 
ty6 naraženého, tyč napřič pHvázaná představovala ruce, místo obli£eje 
bylo vejce husí do doSku zaslrCené, na ndmž sazemi namalovány oči 
a ústa. S touto >smrli<, přikrášlenou barevDfmt klůcky a vejdumky a po- 
stavenou na čtyři lyůe pro ítyři nosiče, chodili po vsi slavení od slaveni 
a říkali: >Smrt, smrt ze vsi, nedaleko do vsi; buďte, selky, veselý, že sme 
vám smrt vodnesli. Co nám léto přineslo, to nám zima vodnesla. Pfte, 
pfte, páni, mále plnf čbány; pltě, pfte, paničky, mále plnf skleničky.* 
Obefiedfie celou ves (z Kfpova a2 za Dolanskf statek), ubírali se průvodem 
k vodě, >kde byla struha nebo voda proudící', až za poslední slaveni 
a smrt utopili. Kdyby ji byli hodili do vody před tím stavením, smrt by 
vesla do toho domu, l. j. nékdo by tam do roka umřel. Za to pak v onom 
posledním stavení doslali svačinu: koláče, chléb, med a sufiené ovoce. Když 
smrt utopili, všichni z průvodu rychle utíkali domfl; kdo se opozdil, 
toho >8mrl chytib<, dne a roku nedožil. 

Jinde (v RejSicích) upravuji smrt ze silného dřeva, hlavu z hadrů 
sbalenfch omalujl uhlem, na krk dají smrti řetěz vejdumkfl, rnce urobí 

steilet nach einem Pi^llze. Mui:.-\ Ritnel, Panr Slrůmpffen und Scbulien, 
dieses ist allemahl im Scliiessivťru. ;■ jíclmllen worden, wie dle Scheibe, 
worauf das PcltzIauITen ron Anno lCíSl> ^■em>ililet, andeutot und ist also 
gehalten worden : Es sind gewi!:::e Weilies-Per^oiien, an der Žahl etwan 
y oder 10 dazu verordnel worden, welche sidi auf den bestimmten Tu^ 
ins Schíitzwerder b<^gehen, alln-o ein Schrancken gemacht. und ein ge- 
wiases Zie) ab),'esleckt getvesen. Oben tieim Scbůlz-Kuuse ist eíne Staiige 
wie ein Creutzl formiret aufgeríchtet gen-esen, auf welcher Hilten em 
Frauen-Peltz gehant^pn, zu nber^t eine MQlze, rechter Hand Schue und 
Strůmiifte, línker Hand ein Pulz-Ermel und Bnimmeisen, bemach sind 
die Weibes-Personen lu dem angedeutelen Ziel gefiihret, und iii eíne 
^ade Unie gestellet worden. Als nun die Losunp gegeben, haben eie alle 
zagleiche angefangen zu laufTen, unler nelche sicb der damabls im Brauch 
gewesene Pritsche-Meister eingemischet, und denen Zuscbauern viel Lust, 
den alten Weibern aher viel Verdniss und Hindernus gemacht, neiche 
nun die erste gewesen, hei der aufgerichteten Stangen. die hal den Pellz 
beknmmen. die andere eine Hiitze, die drilte eineu Ermel, die 4te ein 
Paar Schu, die Dle ein faar Slrůmpffe, und die letíte ein Brummeísea. 
bemach sind sie beim Herm Stůck-Hauptmann gespeiset worden; einea 
Abriss kann der geneigte Leser aus beisteliendem Kupffer sebeo. 



■dovGoOi^Ic 



Velikonoenl obyíeje na Mladoboleslavsku. 875 

z lyč«lt, vSe postBvf na máry (díĚ dloahé tyíe), a neaou k vodP, zp(vajfce 
toléž, co dříve uvedeno {ai na 6. a 6. vera). V některých obcích (Bezno) 
deii strojí >lélo<, OTčSnjfce smrček vejdumky, barevnými papíry a obrázky 
svatých. 

Snéžl-li na květnatí neděli, padnou brouci na obilí nebo padají 
husy. Ze svěcených koíSiček, jakmile se pHnesou z kostela, každý z domu 
polkne po Ifech, aby nedostal zimnici nebo bolesti v krku, potom hospodáf 
dá po proutku od kočiCek pod krov obytného slavení i stodoly, aby lam 
>Bo£[ poseU neuškodil. Ostatní proutky zaslrčl za kfl£ v rohu světnice, 
a z těch polom před Filipem a Jakubem zrobené křííky zaslrknje do polí, 
aby nepotlouklo. V Iý2 den pod práh domovní dávají kříSek z proulkQ 
angreStových, aby čarodějnice neměly přístupu do slavení. Co se v kostele 
světily ratolesti, hospodáf prohlížel holubník a vybíral mladé jeStě mokré, 
těmi pak potíral domácí v obličeji, aby byli Čisti a slični. 

V pašijový týden dělali povřísla, aby myil nežraly obilí. Ten týden 
Čarodějnice chodí do stavení něco si vypůjčit, aby tím mohla někoditi. 
Když se jí podafí vzíti něco le dvora — nejlépe kousek hnoje — tak 
lajně, aby ji nikdo neviděl, snadno si pomfiže, jestliže by domácí později, 
poznajíce, že jim někdo Akodf, proti učarování a tedy proli čarodějnici 
samé něco podnikali. 

Na zelený čtvrtek, velký pátek a bílou aobotu před 
slunce východem vfiichni ze slavení modlili se pod širým nebem, klečíce 
tváfí k východu, pělkrál Otčenáě, přidávajíce po prvěm OlčenáSi: Pozdra- 
vena buď svatá rána ruky pravé, po druhém: . . . nohy pravé, potom: 
ruky levé, nohy levé, a naposled: Pozdravena buď nejsv^lějfi rána na 
ntjsvělějtím boku Krista Pána. Tylo poslední tři dni svatého léhodne posli 
se všichni domácí tak, 2e jedl méně a věci nemaStěné; na velký pátek 
hospodář ničeho nejí. až nějaké vejce po slunce západu. V len den i dobytku 
i drůbeži 'dávají půsl«, t. j. méně žrádla, až večer jim dávají ode věeho 
z úrody, i máku. Hospodář nekouří ani neSňupe; někteíí odříkali se tabáku 
po celý pfisl. V ony tři dni hoSí po vesnicí chodíce fehlali rehlaCkami 
a klapali klapačkami místo zvonění, a to na zelený čtvrtek třikrát (ráno 
po vyzvoněni postu, v poledne a večer), na velký pátek čtyřikrát (laké 
ve 3 hodiny odpoledne), na bílou sobotu jen jednou (ráno). Pokaždé se 
seěli na návsi před zvonici, pomodlili se >Anděl Páně*, polom seřadivše 
se po dvou, nejstarší jako vůdce napřed, ostatní podle hodnosti (sláfl) 
za ním, obcházeli celou vesnici, odříkávajíce: 2idi nevěrný jako psi černý 
Krista Pána jali a ukřižovali, kopali jámu Ježl£i Pánu, na velký pálek ho 
zakopali, (k tomu na bilou sohotu.doložili:) na bílou sobola zas ho vykopali. 
V sobotu ráno, když píist byl odzvoněn a chlapci se vraceli z obchůzky, 
stavovali se ve staveních. Vůdce Sel napřed s kolíkem a jiný s řehtačkou. 
U dveří se zaklepalo nebo zařehtalo a pak vdichni říkali zpěvavým hlasem: 
(Klekáni zvoníme, Jidáěe honíme. Co jsi to, Jídáii, co jsi učinil, že jsi 
svého mistra židům prozradil. Ty Černý 2idi kopají jámu na Iři sta sáhů, 
aby ho jali, ukřižovali, na velký pálek do hrobu dali, na bílou sobotu 
ven zas vykopali.* Potom dostávali vejce a peníze a obdrleTSe dárek 



1 



3,-6 B. Uoblová: 

jako na poděkováni zablapali, na konec dárky společné pfijalé si roz- 
délili. Jinde clilapci počínali říkáni své siovy : •Jidáíi, Jidáíi, cos lo 
učinil, £es naSebo mislra židům prozradil ; teďko ui to miisíá 7 peklu 
hořeti, B Lucipereni ďáblem tam prebfvati Zídi nevérnf a(d.< V nékle- 
rfeh obcích pak zakoníilí lo říkáni : •Kyrielejson, kyhelejson, peníze 
nejsou, dyby byly, nedkodily by; vejce j^ou, panímámo, at vám slepice 
hodné vajec nanesou.* 

Na seleny čtvrtek óasné ráno matka vejcem čerstvé vařeným 
pretirala détem a potom ostatním roce po žilách nahora dolů a přejt-lu 
Jim i hlavu a obličej, aby na né 2ádná nečistota (vyrážka) nepřiSlíi 
fBezno), i nohy, aby nebolely. Potom jedli na lačaf laludek skfvu 
chleba 9 rnsdera, abv je nic neuštkio ; také dobytku dávali medu. aby 
mu nic neublížilo- Skoro víude pekli >)idá.^e>, pečivo napodobujíc! sto- 
čené provazy, kterými se nevérný Jidáá ubčjil. Někde vařili hrách, aby 
se uvedl a nemel mu^ek ; hrách na zelený čtvrtek sety se uvede. 

Na velký pálek po modlení venkované myjí se buď v tekoucí vodé, 
nabírajíce Ji proti proudu neb u studni, aby byli zdrávi a čerstvi. Na- 
posled hospodyné vypiskuje třikrát márnici, také proti proudu nabírajíc, 
při Čemž nesmí promluvili, aby jí nikdo neučaroval a aby se má^lu 
dobře stloukalo. Po snídaní hospodyné uvařila vejce a ta polom na B líi 
bod posvěcená jedli, rozdélivše je tak, aby vždy dvěma a dvéma z ro- 
diny dostalo se po polovici. Kdo by toho roku zabloudil, jakmile si 
vzpomene, s kým o velikonocích jedl vejce, najde hned, kudy domů. 
Hospodyné také koupila hovézí maso a s ním Sla na obřady do kostela, 
doma je vložila do mísy, z níž jedli polévku, důkladné je posolila, při- 
kryla jinou misou a uložila do sklepa ; na Boži bod slila íCávu z masa 
a dala z ni před krmením Ifsali vSemu dobytku, koním, hovézlmu 
i vepřům, aby oeméli slintHvku a byli zdrávi ; dávala těž kravám do 
>lfzu< vemenik a smetaník, aby hodné dojily a nikdo aby jim mléka 
neuškodil. Z té příčiny také toho dne nikomu mléka ani neprodaly ani 
nedarovaly. Zatim co konány byly v kostele obřady, doma staréinka 
nebo jiná ženská srnejčila a metla novým březovým kostelem vSecko 
staveni i kurníky, při lom se nesměla ohlížeti a říkala: >Stehnjte se, 
hosti bez ko9ti.< Na konec ko^té spálila. Hospodyně Stétkoa z kočiček 
kropila svěcenou vodou vSecky místnosti i slavení kolem do kola. aby 
Bůh chránil a zlý člověk neSkodil. Ve sklepě zapálili ovesnou slámu a 
zvoníce šVi nahoru (vyzvánéii), aby se nedržela nečistota. Večer modlí 
se všichni bolestný růženec. Když na velký pátek v kostele se zpívají 
I>aáije, nékdo doma klepe klíčem na stěnu nebo na dvéře, a to mySi se 
vystěhují ze staveni. Aby na lukách neryta krtice, hospodář na velký 
pálek do slunce východu vybral malá holoubátka, hospodyné je upravila 
k jídlu, vybrala z nich kostičky a ty pak hospodář v fiatku zavázané 
vzal na velkou neděli do kostela, po službách Božích pak je rozházel 
po louce ; lo krlice zahnalo. I do studné dal nékolík téch kostí, aby se 
v ní nedrželi hadi a žáby. Také do slunce východu na velký pátek 
musil ten, kdo si chtěl zabezpečiti zdar v chovu koní, nabrati bliny 



Diq.lizedovGoOl^Ic 



Velikonoínl obyCeje na HladoboleElav^fcu. 377 

z Irojiho panstvf, ze tři tuk, zahrad nebo polí, polom koupil od lebráka 
chléb za pdt peněz; z toho chleba a hifny s domácí moukou udélali 
bochnifc, opekli jej t peci a dávali koňfim buď po krajíci nebo v obroku. 
Taki^ nellk, jak v skále roste, do slunce vzchodu na velkf pátek nasbí- 
raný dávali koňAm s chlebem snisti v len den i potom každou novou 
nedélí, t j. koždou prvou nedSli v měsíci. 

Na btlou sobotu hospodyně zadělává na mazance a koláie, 
těsto vypracuje rukama, polom jde na sad lěma rukHma poplácat stromů, 
které schnou, aby znova kvedy. Z oharkfi phnesenfch od páleni Jidáše 
{r^ spalováni zbytků av. olejů) dělají se křížky za krovy proti ohni a 
do pSenice, aby nebyla snělivá. Když toho dne se zvonf 'Gloria', hospo- 
dyně třfse vSemi stromy, aby měly hojnost ovoce. Kdo slySI poprvé 
zvonili, má zdvihati něco těžkého, aby byl silnf. 

Na Boží hod nic se nepracuje, jen se uvaří a dobytek se nakrmi, 
ba ani nádobí se nemyje. Kdo by lobo dne áíl, třeba jen jehlu nebo 
žehličku vzal do ruky, tomu se podeberou prsty. 

V pondělí velikono<lní rodiče i^lehají děti, bo£i děvěata, hospodář 
hospodyni a chasu pomlázkou z proutků upletenou, aby byli čerství a 
aby Jich blechy neSlípaly, Dívky dávají hochům pomlázky vajíčka malo- 
vaná a rasovaná a za to dostávají od nich o první pouti marcipán. 
Čeládka má právo na všecka vejce, která toho dne slepice snesou. Děli 
chodí B pomlázkou barevnami klQcky ozdobenou a říkají; Hoši, ho9i, 
hoii I Zatočte se v koii, dejte nám po groSi, nebo, nebo po vajíčku, nebo, 
nebo po tronlčku. Mimo koledy vSude známé (jako: Hody, hody do prů- 
vody) zpívají se také tylo koledy, jeí nápěvem i rozměrem textu připo- 
mínají velikonoční písně kostelní. I. 1. Nesem vám nově léto a dobrou 
novinu, radujte se, křesfané, vzkříšení Kristovu; barvou se odívejte, siro- 
mové kvítejte, tráva, koření svou oorodu dejte. Kyrie elejson. 2. Poně- 
vadž naie matka země se otvírá, zima a mráz studen} od nás se ubírá, 
zeienaj' se Inka, kdy zezulka kuká, až i srdce okřehá každého dlověka. 
Kyrie elejson. — II. 1. Poslechněte, lidé, našeho hlasu, v tomto pře- 
radosíném, veselém éasu: Pán Kristus z mrtvfch vsial, radost dal, 
víechněm lidem zarmouceném, že z mrtvých vatanem. (Potom se dořekne: 
Pochválen Pán JežíA Kristus.) 2. Protož rodičové své dílky mále a 
o jejích věci vy se staráte, nejlíp učiníte, co zvíte: OdeSlele je do ákoly. 
Pán Kristus velí. (Opět beze zpÉvu: Pochválen Pán Ježíí Kristus.) — 
3. Až se naučeji znát Pána Boha, dostanou pochvalu, chvála lajnoha,*) 
dojdem s ním radosti s milostí, dojdeme s milém s Kristem Pánem, 
na věky. Amen. (Zakončí : Pochválen Pán JeŽlS Kristus,) 



*) Zkaženo asi ze slov: chvála ta j' (je) mnohá. 



Zábavy a slavnosti lidové. 

Eu prOTOzováni upravuje Pfllr Goth. 

Lidový ivjt jihořeskj'. 

6. Vynášení smrti. 



Na smrtnou neděli ustrojí se dlvkjr 
n hoSi S-lOleti do svátečnicb Silii. 
Upraví si s m r I z dosku neb malé 
otýpky slámy, kterou přistrojí do hílýeh 
Sálů, Damaluji na hlav£ umrlřl hlavu 
(do doSku daji kámen, aby se snadno 
potopil). Dívky príslroji si malý smrf- 
kový stromeček a okrášli jej pen- 
tliíkami a vejdumky (skořápky z va- 
iýc). Chlapec ne^ie napřed smrt, za nim 
jdou hoSi, za nimi nese dívka strome- 
ček a za ní dívky. Všichni mají na 
rukách prázdné uzliíky z barevných 
Aálků, do kterých ukiadajl dárky, jako 
vejce, buchty ald. 

Při průvodu zpivaji Btřidavě hoSi a 
divky následující píseň: „Smrt nesem 
ze vsi, nové lelo do vsi, smrt nesem, 
zanesem.nové ieto pHnesem. Bud^e 
vSichni veselí, íe jsme se jara doíkali 
s červenými vejci, ílutými mazanci. 
Smrt nesem ze vsi, nové léto do vsi, 
a ty svatá Harkylo, dej nám pozor na 
žilo a to vSechno obih, co nám Pán 
Bůh nadéh." 

Kdyí přijde prilvod do slaveni, zpí- 
vají za dveřmi vSichni společné : „Smrt 
plave po vodé, noví Ieto k nám jede 
s červenými vejci, žlutými mazanci. 
Jaký je to mazanec, bez kořeni, bez 



vajec. Svatej Petr hřímá, nese flaSku 
vina, aby sme se napili. Pána Boha 
chválili. Aí to víno vypijem, tak tu 
t1a9ku rozhijem. Velíkonočko, vehko- 
nofkú, kdes tak dlouho byla. U stu- 
dánky, u studánkv bílé nohy myta. Skoč 
panenko do vody, přines pánům ja- 
hody. Proč bych já lam skákala, t^uk- 
ničky si máčela, kde bycb flije suSila Na 
vrbovým proutku, za kamny v koutku, 
až se proutek votoíf, soudek piva na- 
točí, abychom se napili. Pána Boha 
chválih." 

Hospodyně daruji dřlem vejce, 
buchty atd. Průvod ubirá se do sta- 
vení drubébo, aí vgecbny obejde, jde 
p:ib í rybníku neb k potoku a tam za 
veltvbo křiku bodl hoSi smrl do vody 
a vSiťbni se rychle od rybníka rozuti- 
kaji, aby jich smrt nechytla. — Pak 
seřadí se zase průvod, napřed jde 
divka se stromečkem, za ni dívky a 
za nimi ho^i a zpivaji: .Smrt odnesli 
jsme ze vsi. hodili ji do rybníka za 
vsí, buďte lidé veseli, ie jsme vám 
smrl odnesli, bud^e baby veselý, ie jsme 
ji utopily. Vynesli jsme smrt ze vsi, 
přinesli jsme máj nový do vsi. BuJle 
vSichni veseU. vSak vám Pán Bůh na- 
děh, Červené vejce a iluté mazance," 
Na návsi se průvod rozejde. 



Z hanáckého braja. 

z Přerovska. Podává Fl. Zapletal. 

Dycky rikávajó, že z té strany (ukazuje k TovafioTu) bává obyeéné 
málo 3 dnes jak príé. Šak podívéle se, lam teeh dédin oni ne- 
vidéť. Dyf to ralé I Bože, jaká to zas bude leloí^ úroda, dyž bode pořáď 
prSeE. Napřed sme se modlili za d^Sů a vůil se z's neraožeme dočkaf 
sucha. Obilí se nemože ani vysypat ani odkvísť, Bnde to lelos bídný 



■dovGoOi^Ic 



z hanáckýho kraja. 379 

Já u2 dobře rfni, jak to dopadne. Dost lidu pomře hlady. (Dyž je socho. 
flkáTsjó: Dá pambieko dfsča jak pastéíské bié.) 

Dyž nekeré slaré človék vykládá, co nž na těmto avili vystál a 
nehdo ho chce potdSiC, to si nedá nic namluvíf a obyCénC řJkává : Ale 
déle pokoj, dyC se sotva už Ifepu. Md až lady nic netéáé, nemám ani 
velíce ke kemu se utycf, abych nebyl na obtiž. Už je se mnó konec. 
Nemám na leroto svdte co dSlaC, Sak tak; sem aa natrápil už dost, pattém 
na podchodnifii (hfbitovj, tam si aspoií odpočinu. 

Víte, lidi si vJimnó v3eckfho. Jenem se obráilB a už t6 posozujó. 
Moséj si dávaf na sebe sarraporské pozor, lebo hněď je néCeho plná 
dddina a ty tfeba o ničem ani nevIS. No ale nélepSl je, dyž ae človdk 
nedívá ani za sebe, ani v právo, ani v levo, leda před sebe. 

Skóp^mu se ffkává sgrbloň, hdo něco ví, hned je mudrcem, ftíká- 
vajó o nfim : To je mudrc jeden. Hleďte si ho, jak to umí. To je mudr- 
lant. Hdo bonem chodívá, nadávajá mu poplach, hdo pro sebe moc mluví, 
je hreča, hdo honem mluví, je zas hrCa (ten by leho nahréel, dyby mohl). 
Ten je do vSeckýho hr, hr a hde nic tu nic. Mlsnf mu : Ty si mlsné jak 
koza. Už zas ti jede jazyk po n6Cem. Neposednyniu klukovi skokan. To 
je kus ancikrista, ani chvilky neposedí. Nevím, co s ním začne p. učitel, 
šak ten ho naučí trochu moresom, nemuče chodiC ani do ChropinS. Hdo 
honem mluví: temn jede buba jak tragač. Ani áevc zbrCené by mu ne- 
postačil. Nedovednýma, aji trochu hlopjmu říká se strk, ty si Miláj, 
jistě li kolečko v híavg přeskočilo, neumí ani do pSII napo6élaf, ale čert 
je v něm zaiilé, ten je bóchnuté ne měchem, ale celo voznicó. Dyž se 
nehdo velice dozlobí, odsekne : Dété mě svaté pokoj. Lebo už teho mám 
aí po stařečkovo. 

Dyž hospodyň jide třebas ve Žňa do póla, nechá děcka stařence 
pud opatrnosf, aby si něco neudělalo nekerf, než pfíndó z póla. Ale kln- 
úina leze hněď sem hněď zas tam a néni po něm brzo ani čuchu. A to 
stařenka začne: Františku, hde si? Honem sera poď, něco ti povím DyŽ 
ale kluka nihde néni, spustí: Pagéinf děcko, nesmi se člověk od něho 
ani hnóf. Jenem sem se ohlldla tam na kuřata a jak dyby se nad nim 
zakóFiio. Hde jenem trčéS? Sak se nežádé, až přindó z póla. 

PH ěkaredfm počasó, dyž néni možná ani z chajdy vyllzt, Skádll- 
vajó se jeden druhyho: »Co budeS dnes délaf?« Druhé se velice neroz- 
méáll a odsekne: >Co by jinSlho, leda honiC hňupy kole humen (lebo 
kole stodoly).! 

Dyž se nehdo modle nepobožnč, hněď se mu řekne: No, ta Ivoja 
modlitba poletí zrovna pánbičkovi do oken. 



iGooi^Ic 



Cliboh Zoch r. 1854 A. V. Šemberovi o nářečích 
sloven ských. 

Podává Dr. Čerik Zlbrl. 

V úvode koiby o nářečích československých*) jmenuje A. V. Šembera 
vedle jinfcb faráře Ctiboha Zocha v Jasenové (* 1815 — f 1B65), 
známého spisovatele slovenského. Posílal Šemberovi lístkový materiál 
a zanechal ve s\é literárnf pozfibtalasti bohaton kořist pro studium dialekiQ 
slovenských. Zásilku A. V. Šemberovi provázel dopisem, který je nyní 
chován v biblíothece Musea království Českého v Praze. Keol snad ne> 
zajímavé seznámiti se v nynéjšl dobé, kdy otázka náfečl slovenských 
nepozbyla důležitosti, s doslovným jeho obsahem. 

V Jasenové 23 Nov. 1854. 
Blahorodný Vysokoníený Pane! 

Vás velecléný pflpis mne neočekávané a milo překvapil, i pospíchám 
■s ochotnosti neliíenou VaSnostíným poíádavkům, nakolik to mé vědomosti 
dovoluji, ač budeii moíná, cele vyhovéli, připojuje zde popsané ty listky, 
jeito jste mi ráčil poslati. 

Studium filologie, zvláSté slovanské, bylo i jest mojim miláčkovým 
predmítem, jemuž jsem drahné let i drahné trudu vfinoval. Z té pflCiny 
osmélnji se VaSnosli nfihteré resaltaty mého bádáni poznamenati. 

1. Nareči slovenské kdekoliv hraničí s jiným nářečím slovanským, 
bére toho lormy na sebe a lim tratí svou původnost a samoslalnosL 
V stolioech od Moravy bliži se k ČeSliné, od Haliče k polátiné i Malo- 
niStiné. Dokud sáhá v Oravě £fra Slovenčina a kde se začina polsko- 
slovenCina, pojednal jsem ve Světozoru > Novin Slovenských < na rok 1851, 
číslo 39 a 40, ráčlež sobe to vyhledati lam. Jinač ale Epigooej Hodžův 
o lom důvodné piíe. 

2- Nepočetná a nepravidelná různorečí, jichž se ne jen v kaídeoa 
okoli, ale i dle dSdin množství nalézá, jsou aneb zastaralé formy juko 
n. p. v Oravě se místy mluví jen si. bohuov, chlapuov, mužnov (v na konci 
zní jako f), aneb jsů docela výrodky a karrikatury poSlé z nevzdčlaností 
lidu, které naSich dávnéjáícb filologů do Spalného bludu zavedli, ustano- 
vujících náreC-i krekácké, votácké a. Id. na posmích a potupu národu! 
Jest mnoho dédín v Zvolené, Liptové kde 1 vyslovují v Suda jako n: 
hlava ^ huava, suáva. sláva, buedý ^ bledý, piu, piua, piuo ^ pil, 
pila, pilo; saduo ^ sádlo a. td. Tulil má být néjaká forma aneb pravidlo 
pro Clologa? Nemyslím! Od Jasenové '/, hodiny jest obec Dubová, lam 
cele jinač mluvřji než v Jasenové, totiž žádnou literu nezmékčujl, vyslo- 
vujíce v Sečko tvrdo! Takových příkladů mohl bych i sto uvésti. 

») Základové diíilektolopie íesk o slovenské, ve Vidoi, 1864, str. IX. 



■dovGooi^Ic 



Cliboh Zoch r. 1854 A, V. Semberovi o náfeeicb. slovenských. 281 

3. UfiležiUjál práce jesl slovnická bohatost SlorenCiny, jeSte posud 
málo terpaná. Ja mám sesbíraných slov asi do 12. archů z Mastky u2 
čisto odepsaDfch, jichžto se t Slovniku Jung^mannové nenalézá, z éastky 
porůznu poznačeních. Kdyby to n. p. Matice Česhá vydati chléla aneb 
kdo jin} pro Slovnik upotřebiti minii, poslal bych ma to. Důležitá a relico 
prospedná práce byla by sestavili slovni^ek takovjch slov a výpovědi, 
které v Čedliné jinými slovy a výrazy a v slovenéiné zase jinjmi se 
vyjadřuji. 1 v tom očinil jsem pokus, na zkú£ku pošlu z toho do Novin 
Slovenských néco časem. 

2adate mna o rozdílnost rAznoreéC v Oravě. Prisno pohlédaje k véci, 
sůdil bych, že se ani nedají vypočítati vSelijaké odchylky a nuance; 
mezitím trojí rozdílnost jest zvlásté patrná v doini, střední a horní Oravě. 
V dolní až po lamek Oravský se mluví jako jsem napsal bajku: Slunce 
B Stromy. V slredni mluví se všecko krátko t, j. žádná samohláska 
se neprodlužuje a užlva se v minul, čase I, n. p. pil, chodil. V horni, 
jako sem ho vypísal v Novinách ročník 1851. 

Oílatnč mne bude velice IčSili, jestliže í dále v léto neb jiné národní 
otázce mne svou laskavou důvěru věnovat ráčile, chci se Vaánosti ochotné 
v lom ohledu k službě propůjčili. 

Vysokocténému p. profess. Kuzmani račte VaSnost mé neyvrelfjíf 
úcty a pozdravení vyřídili. 

Poroučeje se s obzvláSlnou úcloa jsem Vašnosli 
^ odanÝ ctitel 

íHÍRODNl ;- - . ' v r ; '[ -_: -7-» ctib„hz„ch, 

Í).Jll. .. v i...C.,....:i^j 

O strašidlech na Vyšehradě. 

Sebrala Popelka BilÍBUvi. 

I, 

Na Vyšehradě bývalo slraáidel dost a dost, v každém koutS. V nej- 
bližší dob6 bude i staré podhradí Vyšehradu zcela smeteno s povrchu 
zemského a Vyšehrad bude k nepoznáni změnšn. Se starými domy na 
podhradí zmízejí též vSecka tajemná zákoutí, takměF stvořená, aby v ji-jich 
pfítml rozpfádány byly osnovy strašidelných máložin. 

Pomíjím známých povčstl a bájt historických, kteréž nejeví ani siopy 
T paméli obecné na Vyšehrade, ač ovšem nékteré z nich na prastarý 
pAvod ukazují. Hlavni pódii ve strašidelných zjevech na Vyšehrade má 
pes, a to černý; pouze jednou vyskytuje se pes bílý a rovněž ji-n 
jednou pes ohnivý. Také známe jíž strašidlo pekelného vozu 
B koňmi nebo bez nícb, ba i koní bez vozu Často se výskytu, e, 
rovněž tak bila paní, nejčasléji pouze ženskou zvaná, straší na 
Vyšehrade. Na vltavském břehu pod sluiiB ndtfftl se až do našich dnA 



T«daík. o>>c=^ ■bai!riE>D< xr^st. Zaj. staro, te pod ustok 

j-r,ec*t»:.í :; *;;ii.<:<. clím.;^:* tfr..r..'j s«ocná:cb.&it«oottícíeik. 
o ttzť^ítém Tojico. o pousleTniko. o óosiko. ai«d- 
táf:. oh!a(ácL. o Ziité kTOČDés kuřátky, o sadeea, 
o piatDl&káC'.. a zuaU o >aéieaa<. Dtrzniméoi a aier.ai:i.zém. 

Ijť.tai: i.tpt*. Ze la Vrl^tiradi siraii pes. punameiul již 
Krb.tD-js a xipsal ■ Sril^k Praiiké puTŤsí: a í-^ea-li): od ka;<.e st. JUrimk 
prt i^r.á ďj..i ke Lňnk '•■::!.• p^ se tr-artm NMiňta. V técfcío núlwh 
•l-riQl adríH.z fe« pOTéil. ie od kap.e «, H)n:tu »Tt>éhiie pes — íero f 

• oboirtma očima, aézi dj.u. rlečit xa m:. ^a ohairf retéz a ztňcí 
»« 'X iancieht napro:! Mci^ace. L |. t ro3a bAlir, kde said^oé j«it 
[>ráaa Jcr'jfa.«;'r)«Ká. paUná d^uJ zreDč. brades t koule Dad PřemjsioTkoa- 
H-íáiiokí má fa-jkraár^^iu boiEo při b^'.é st. Leopolda, — 

tj4 imininé zazdéné LrinT Jeru^aivmaké »ai: « d^iů »« As£ci> 
Ttiikt kutoač čerDéDo psa a Ta.í m po síídíc-l ^^I tad* Jisti 
oitl a mv«.i s:: til', pjiroro. kam se ra. sTa a neostoupíl e cesty kolooéi 
p4i. A k'j'.'mS «e pnra>í « da^^ným trčeu m p>a. pFeraiř se preá mi.cco 
iifiíe jasu žiik o.oTa a pjnii-kiii uu D >hy na placka. Hezkv ^i mok 
frAniňi. a iiĚ-lí jtílě. í" oeméi kisti roimdOkaně. A kolooč psa mizel 

i jinfm směrem. NediiDO jejté ^a paní 
a Vyjebrad ^a cb'>di tak skórem denné). 
B.lo prář.^ o půi CíCi a vi-icky pražské h-jd:ny odbíjely dranáctoo. 

• iÍ'ttL, p>^;k>:jn)e zde. al nékdj pú.de — mně je dnes z lě cesty néjak 
nt;volDO.< Mu£ byl srozaiaén a scJl na patnik ve brané pod srílilóou 
a podrimof-a.. A mine aoun ctinlka a je slyšet zToněni. >MiiÍi, sly3ť£. 
jliu n Panem Bol.ern.* a iena pjieiiiiáTá se krííem k modlitbě xa 
uinírajicíKo. A Zťo:i'^rií jd-; od kříže nad schody a najednou rána, jako 
k-i-t ie kráva ^va i a liur; lUiiinCium po sch>de.-b do.ú. a íeaa rid! ienif 
knioufi re,l-;éri<) ťh.jpítěho p-a, jak se Taii po schodech od kfite, ta 
kil'iu'em -ily;; riai:-:ii Ulizii. |ako k^l.í na zon l>:je. kolouii psa třikrát 
zailĚkl "jak') lei* a řhi* ni bránu — ž-na ílelé.a na slrážoici k rojákAm 
a v-ii;^t'-i. Jik byli na karaloich, ren a nikde nit.- nenjáíi. Maž leknutím 
a hrůzou vI-1bI za sloup a b.lo amen — kolouí pía byl ten Um. 

I lotr, ijeieni má pokraíofáni dolů na Vyíebrad. Lidé, kteří bydleli 
a Šl';:nínů (zbořeno leprř nedávno), naproti sthodům n Přemyslovky, 
Tidaii pří ^asto o půl noci. jak se váli černif kotouC psa přes zahrada 
od vojf:n-ké íciiielni-i brány do dvora k Slemfnovúm, pomačkal také, co 
ne mu T ce-tn namanulo, a zmizel ve sklepe. Tak to bylo, a ve sklepA 
to áixtté'.". ;ako když sudy koíí polaíené převaluje. 

I.' v if;n-<kú braný pDd zmíněními Hcbody nalezen byl před nfijakfm 
£a4em z<b ti muž — spadl se schoJii — a lidé si ieptali, te ho >níco« 
Stí schudů >r:iz.lo. 



■dovGoOi^Ic 



P" 



B. Zuna ; Povéry o pfisaze. 

Pověry o přísaae. 

PodávA Boh. Zant. 



'rlsahu chová lid n veliké vážnosti a o svalosli její pln6 jest pfe- 
1 svědčen. Proto také s přísahou kfivou zftdka jen ^e setkáváme. 
Lid jest přesvědčen, že křivopřísežníka již zde na zemí B&h trestá a stíliá. 
Vyprávěl mi dídouSek jeden: >Znal sem jednoho bohatfho sedláka. Váeho 
měl dost a peněz taky. Byl svobodnej a jednou sved jedna ženskou. Dyž 
66 narodilo dftě, sHbil jí dál Iři stovky, sle nedal. A vona, dyž Inrt n>c 
nedostávala, tak Sla dochtorovi. A u soudu jím len sedlák vodpřisáfa, 2e 
uí jí vyplatil. Tů la žena s dítětem na rukouch stoupla si pfed néj a po- 
vídá: >Ty si taky edlě noumřll a ellě nevíS, jak lě bude. Takovoudle 
křivou přísahu Pánbů bez trestu nenechal* A vono se to vyplnilo. Jeden 
rok vyhořel, druhej rok mu potlouklo a každej rok néco, až priáel vo 
poslední. Potom Sel do svěla a povídali, že jezdi v Praze s eletrikou. 
A cbčesti tám taky neměli Někoho přejel a vyhodili ho. Teď to lak 
proitouká a na konec přídě na vobec . . .* Po smrti zčerná prf tělo kaž* 
dého křivopřísežníka, neb aspoĎ prsty, kleré pozvedl rouhavě k nebi 
Než někdy mstivost hdská nebo touha po majetku ponoukají Člověka, 
aby za pravdu vydával nepravdu. Ale i tu bázeĎ před křivou pří- 
sahou před oči slaví její následky. Aby ledy, zcela dle přísloví: 'vlk se 
nažral a koza zůstala celá* ~ člověk vědomě na lež přísahal a přec 
břichu se tím nedopustil, tomu slouží tato pověra: Vzláhne-lí přisahající 
při přísaze, mezí tím co prsty pravě ruky pozvedá k nebi, zároveň prsty 
levé ruky k zemi, věří lid, 2e přísahá nebi i peklu. Bohu i čertu, tyto 
přísahy že vzájemně se ruSf, a přísahající že může vypovídati cokoli mu 
libo, aniž by se tím hříchu neb něčeho trestného dopouštěl. Zdá se vSak, 
te pověra lato došli jest vzácná. MBj otec aspoĎ, zastávaje po 25 rokQ 
úřad veřejného žalobce u okres, soudu v Klalovecii, v síni soudn< jen 
jedenkráte s ní se setkal: Jednalo se o venkovskou, hospodní rvačku 
a měl právě do přísahy vzat bfli svědek — venkovskf synek. Při prvních 
slovech přísahy zpozoroval otec, že mladík prsty levé ruky za zády 
vztáhl k zemi. Vysvělliv soudci pověru, o níí již dříve slýchal, žádal, 
aby mladík přísahal maje levou ruka položenu na stole. Když mu tak 
učinili soudce velel, nechtěl přísahati; prý lEo všecko lak, jak to řekl 
panu fírovi, nebylo, a takhle že si to na svědomí brát nebude!< 



\/ V/ 5)CASovĚZPRÁVY.(i V/ v/ 



reJE 
19C 



vGooi^Ic 



2S4 Časové zprávy. 

k programu, kterého Česk} Lid od zaíáiku hájí v fadé článkiS, jímií na- 
vádíme kn praktickému používáni lidového uméni, ornamentiky, vzorů, 
v uméletké tvorbě, při vfzdobd roucha, nábytku, budov ald, Srv, str, 238 
tohoto ročníku. Spisovatel přimlouvá se za uskutečnéul naSeho stanoviska. 
Vybral sí zvláété doklady z článků prof J. KouJy, pí. H. Tyrdové a re- 
daktora Č. L. Praví vedle jiného: >. . . mluvím zatím jen o bohosluíeb- 
ných paramentech, jejich výrobe a výzdobé, a pravim, ie jest třeba misto 
bezduché ornamentiky, jakou shledáváme na nynějších paramentech téméř 
pravidelné, zavésti éislé, jemné, lahodné motivy ornameatu lido- 
vého, že jest třeba přizpůsobiti ornameotice církevní, bohaté, néíné a 
přítulné tvary a okrasy umSlecké tvorby našeho lidu: ruC-nl Inéné látky, 
různé způsoby vyflivek, paličkované krajky ald. K náboíenskfm potřebám 
palM nejvhodněji práce umelou rukou lidskou ndelané, nikoliv vfrobky 
mrtvého stroje továrního. Kdyby se zavedla taková systematická vyioba 
a výzdoba potřeb hoslelnich, co pilnfch rukou na£ich vySfvaček ve vla- 
stech naáich mélfi by sinanou výživu. Nejpovolanéj£í Cínilel v tomto oboru, 
>KřesCanská akademie* v Praze, mela by se uchopit télo vdéCné práce 
a dáti iniciativu a direktivu, aby se zaCalo tvořiti nfico svérázného, na- 
šeho. Mezi Star jmi památkami církevního unnénf v různých museích 
shledáváme překvapující ukázky církevních rouch, kde hdovy ornament 
doSel nádherného užití, a kde umélecká pile lidu snesla a souslřidila 
nejlepSf výsledky své tvorby. Tam — na tyto motivy starých památek 
třeba navázati, je organicky oživiti, rozfiířiti, doplniti a zdokonaliti, a brzy 
by bylo O naSich oltářů svérázné umělecké krásno. Moblo-li motivů lido- 
vých s plnjm úspěchem bfti použilo v minulosti, tím spíše s úspěchtm 
mohou byii zavedeny a vzkřfSeny nyní, kdy ve všech vrstvách národních 
volá se po emancipaci od cizích, nám nezvyklých a nesloužících živlA 
a po hledání a návratu k sobí, k svému nitru, ke své duSi. Pokusy po- 
užiti národního ornamentu k výzdobě rouch církevních daly se už častuji, 
bohužel jen ojediněle a se skrovným výsledkem. Ne že by se motivy 
národní nehodily — jediný pohled na podobný výtvor nás uchvátí a pře- 
svědčí o vysoké umělecké ceně a absolutní kráse jejich — hodí se i do 
souladu slohového, zvláště ke slohu románskému, barokovému a renais- 
sančnimu (ostatně, kde pak najdeme v kostelích slohovou shodu a pro- 
pracovanost do vSech podrobností), — nýbrZ íe nebylo porozumění. Ne- 
máme smyslu, nemáme citu, nemáme vkusu — nebyli jsme k tomn od- 
chováni. Začíti věak i v obrodu naSeho církevního umění a průmyslu jest 
nutno, abychom se vyvlekli a zbavili jha cizoty a bezcenných výrobků 
továrních. 

Překrásně píěe R. Tyršova v článku: >0 obrození lidového vyšívánf< 
v -C. L.<, roC. IX., str. 126—130. MŮže-Iiž býti pfesvédčivějáicb, dů- 
tklivéjáich a dojímavčjSích slov, nežli Jsou tato, jimiž nadšená, neúnavná 
a povolaná pěstitelka národního umění se obrací na naše kněžstvo, žá- 
dajíc o pomoc a podporu povinnou naSemu lidu. Připojuji dŮtklivého 
hlasu a snaíné prosby své í já volaje vdecky kněze dobré vůle, lásky 
vlastenecké a soucitu k lidu, aby se přičinili o obrod a použiti národního 



■dovGooi^Ic 



Časově zpT&vy. ita 

um£nl lidového při polfebácb cfrkevních. A abych sestoupil na pole 
praktické Činnosti a naznaCil cesty, jimiž by se brali bylo, poukáži ke 
konci na nSkteré prameny, u nichž bychom mohli čerpat poučeni, pod- 
pory aneb realisaci arfch snah a úmyslů r tomto směru: zavésti do 
naSich chrámň v3ecko uméni svérázné naSe, domácf, ná- 
rodní, české. Krásné umélecké kopie a reprodukce obrazů a soch nábo- 
žen''k}ch od českých uraélců i českjch zévodQ pro chrám i příbytek lze 
objednati u českých firem knihkupeckých í uměleckých v Praze i na 
Moravě. Bohatý výbér lze nalézti v insertech denních listů i v seznamech 
závodových. Dotazy o >Ceských jeslích uměleckých* zodpovědí ochotná 
pp. ak. malíř K. Stapíer a ak. sochař V. Cvekl v Karlíne (Královská 
ifldi č. 56). O výšivkácb národních na kostelních paramentech poradí 
odborní znalci, jako dp. farář Hájek, pp. arch. J. Šíma v Jaroměři, prof. 
j. Kouta, pf. R- TyrSová, dr. C. Zíbrt, redaktor »Če9kého Lidu<, jehož 
odbfrúrif naSemu kněžstvu vřele doporučuji, nebof jest to sborník neoceni- 
telně vzácných pokladů z duševního životu naSeho lidu. Bohoslužebná 
roucha na zakázku přesně (a to jest důležilo, aby nepovstala bezc(?nná 
imitace!) může vyšívati Městská pokračovací Škola pro dívky v Prazf; 
rovněž může poradit Výrobní spolek, Zádruha. Protože pak ženské klá- 
štery a ústavy zavinily mnoho, že se ujala cizola v naSem umění cír- 
kevním, měli by povoláni činitelé vlivem svým působiti též k tomu, aby 
z kláilerů, kde sa vyrábějí paramenta, vycházely výrobky umělecké 
a svérázně naSe, české. Paličkované krajky, překrásných vzorů, zvláště 
stráíovské, doslali lze v pjšumavské Jednotě v Praze, v krajkářské Škole 
ve Sirážově (téZ ve Vamberku), u dámského odboru N. J. PoSumavské 
v Čekaniclch, p Sedlice . . . JeSlĚ jiných pramenů je hojnost, kleré znají 
inleressentí sami. Tolik asi chtěl jsem našemu kněžstvu připomenouti, aby 
přestaly již jednou smutné ty úkazy, že předměty bohoslužebné zrovna 
hříšné se opatřují bez péče a uměleckého vkusu a že se berou výrobky 
tovární a cizí na úkor tvorbě domácí. Dejž Bůh, aby tolo upozornění při 
neslo hojného zájmu a zdaru, a aby český kněz pečoval přlaiě o vý- 
zdobu chrámu i domu uměním jen českým!' Jted. 

* Výstavka v Hradci Králové moderních tkanin, zhotovených dle 
návrhů malířů R. Schlatlauera a H. Švajgra, spojená s výstavkou konkur- 
reněních prací krajkářských, byla pořádána ve dnech 20. — 22- února. 
Kuratorium Průmyslového musea pro severovýchodní část království Če- 
ského ukázalo v této výstavce výsledky dvou snah za stejným cílem, 
za zvelebením domácího průmyslu. První skupina obsahovala tkané práce 
zhotovené domácím lidem z okolí ValaSského Meziříěl, provedené na způsob 
norvélských gobelínů, na stavu scberrebeckém. Výrobu tuto zavedl u taměj- 
Slho valašského lidu akademický malíř p. R. Schlaltauer, rodilý z Mor. 
Hranic. Veškeré návrhy na tyli 
dle známého obrazu Hanuie Ši 
i lid na stavu tomto tkáti naui 
zhotoviti dává. Druhou skupini 
na zvelebení domácího průmys 



■dovGooi^Ic 



386 Oláiky a oOpoTédi. 

tálo s ŮBpéchem pomocf oěkolilta rážnfch pracovníků vyvolal okresní 
hejtman v Zamberka pan K. Vojáfiek. DalSl práci převzalo nyní prámy- 
elové mOBeam v Hradci Králové, které hlavné zvfSenlm uoiélecbé úrovně 
domácího tohoto prflmysla, dodávajíc mn nové, svérázné domácí vzory, 
zjednávajfc odbyt a poFádajCc karay ku dalaima vzdSlánf pracovních sil, 
dojíti hodlá cíle rytAenébo. — Také tato výstavka týká se programu Če- 
ského Lidu, L j. těženi praktického z lidového améaí, a proto neváháme 
3 aznáním o výstavce té se zmíniti Jíed. 

* Moderní pověra : předevěst smrti. Zvláfllnl povéra koloje v okolf 
zámka Vorifka nad Vltavou. Lid věří, jakmile vyjede pohřební vůz kní- 
iecí, aby odvezl mrtvola ke hrobu, znamená prf to. že v zápéti pojede 
v nejkratší době jeftté dvakráte. Pak zase na dlouho je pokoj — ale vAz 
vidy do třetice pochovává. Nikdo to nevymluvf a také podepsaný marné 
dokazoval J. Smrtovi ze Zdákova, Že je to vybájená smyšlenka. 

Č. Zíbrf. 

^ ^_g> OTÁZKY A ODPOVĚDI. ( ^ ^ <p 



* Vyobraeeni panovníků českých t r.l7d2 (F. Link). Zaslanf lisí 
vytržen jest z litografované pubhbace, vydané v Praze; Bdhmische Ge* 
schichte in fiildern. Vom eralen Herzog Pržemisl, bis K&nig Wenzel III.. 
gezeichnel und radírt von Lndwig Kohl, verlegt beim Verfasser, Prag, 
1782. Obsahuje: Přemysl Oráč od ptubn povolán (to je Vá$ list). Dále 
jeStě: Zakládá Prahu. Křest Bořivojův. První kostel na Levém Hradci. 
Zavraždění sv. Václava. Smrt kněžny Drahomíry. Břetislavův zákon o ná- 
sle niclvI. Korunovace Vratislava L Vladislav a Přemysl I. r. 1197. Pře- 
myslovi Otakarovi II. nabízena císařská koruna. Václav II. Zavražděni 
Václava IIL v Olomouci. Kresby jsou provedeny neuměle; pokud se tffie 
krojů a podrobností, působily lu hlavně dřevorytiny z Hájkovy kroniky. 

Zbt, 

* „Dějiny liáovědného zkoumáni v zemích ěeshých" (Přemysl Ot. 
Plaíek). Jen přehled literatury přlsluSné vyžadoval by několik stránek 
a opakovaly by se věci, již několikráte v Českém Lidu uveřejněné. Snad 
lépe se dohodneme ústně, když mne navštívíte v Museu království Če- 
ského, denně od 8 — 1 hod., v bibliothece. Zbt. 

* Hubený ^esl' v povídce V. Beneše- Třebíeského ,Bludné 
duáe". >Četl jsem BeneSe-Třebízského román ,Bludné duSe', kde vystupuje 
osoba hut>ené postavy, hotový kostlivec dle líčení: kdysi ěel po ulici jed- 
noho měateCka a tu ho jeden podnapilj obían oslovil; .Hleáte ho, není-li 
on jako ,resl', kterého jsem před lety viděl na Kvflické zvonici.' Obracím 
se s prosbou za laskavé vysvětlení.* Karel Sedláěek. — >Fesl« nebo 
• geíroren* nazfval se ěto věk, kterf kouzlem, zapsáním ďábla a pod. učinil 



■dovGooi^Ic 



Otázky a odpovědi. 387 

86 nezranilelnftn. Cechové upravili si názvy tyto ve 'fexU nebo i ifesto 
nebo laké tzmrzifkt. Kdo byl opalFen limto kouzlem, neshnil pr^ po 
smrti. Ďábelská áatba trvala dále. Tělo seschlo, kůíe neshnila, bosli bara- 
díly ve vyzábléni obalu jako ořechy v pytli. Ve Vamberku na pf. posud 
chovají v kostelní hrobce podobného tfesla« i jinde, v kostnicich a ve 
zvonicích. Přenesené fiká se pak >resl« Člověku hubenému, vyzáblému a 
patrné v tom smyslu psáno u Tfebfzského. Podrobnosti, doklady z litera- 
tury staročeské i cizí viz Zibrt, Myslivecké pověry a éáry za starfch čaaů 
T Cechách, v Pisku, 1889, str. 61; tj*, Myslivecká obyčeje a povSry dle 
Šesti rukopisů staročeských, nákladem Kr. C. Spol. Nauk, v Praze, 1897, 
str. 10—12, Srv. též A. Blažek, O testech, Ceskj Východ, Chrudim, 1896. 
14. bfezna, i. 11. Také v Českém Lidu byla řada zpráv o Textech. Za 
dalAf povésti a zprávy mfstnl prosíme. Budou v C L. otiskovány. 

C. Zlbrt. 

* Potopené zvony. V okoH MnlSku vypravuje se, ie blízká zaniklá 
obec Korutany se propadla, a Že bývá ob£as hlahol zvonů propadlého 
korutanského kostelíka slySeti. Jan Hradecký. 

* Dětská počitadla í okolí Blaníka. 1. Antanlýny, slavéli jsme 
diny, za Prahou, za Prahou najdefi bábu Smatlavou. 2. Antantyč adia madla 
pryč. 3. Anduilky dva rulíky liks bncha ven, dám ti zlatým kamenem. 

Dom. Vád. Brázda, učitel. 

• O potopených (propadlých) evonech na HoleSovsku (Mor.). 
K doplĎku literatury o potopených zvonech podávám z dfla přítele svého 
p. Eduarda Pecka >Okresní hejtmanství Hole£ovské< (v HoleSové 1892) 
dvé drobné zprávy: Roku 1389, kdy ponejprv ves Drlkova v listinách se 
jmenuje, byly tu dvě osady léhoŽ jména: Horní Držková, Dolní Držková, 
ale r. 1437 byla tu už jenom jedna ves DrZkova. Zdá se, že zanikla 
Hornf Držková. O lom, kde se rozkládala, zachovala se v úslnim podání 
povést (Nad Hufama (zaniklá sklená huf) stávala dédina, a ta sa pro- 
padla. Byl lam kostel a len sa také propadl aj se zvonama. Sak jich tam 
Čut jednúc za rok na svatého Marka břáĎat! A tom místu praví sa ,Na 
Zvonoch' I« K pastvisku obce Přílep u HoleSova, Břovnísko zvanému, 
víže se pověst, že tu svinč vyryla zvon, jenž dovezen byv do Lipníka, 
odtud zvučným hlasem hlásá ; >Sviné mne vyryla, panna mne nafila.i 

Rudolf Janovský, mčstský tajemník v HoIeSové. 

• Dětské počtíadlo. V Jindřichově Hradci počítali takto: Enty (Inty) 
lynty, kde jsou flinty, n pikamochra, není doma, je na poli, okopává lam 
brambory. — Potopený zvon. Přítel můj, p. prof. A. Martínek, zmiňuje 
se o potopeném zvonu na Chlumeckn (v Mlékosrbech). Jak známo, napsal 
rodák Chlumecký V. Kl. Klicpera hru divadelní: Jan za chrta dán. Věnuje 
hru tuto méaranům Chlumce nad Cidlinou, svým milým krajanům. *Mnoiio 
(píSe) jsem obrazů z Chlumeckých okolností ve svých básních sem lam 
nas 

jak 



vGooi^Ic 



Í88 Otázky ft odpovědi. 

neb eiárlieni, svatého Jana kapličku? I když jsem se svfnii veselfmi 
druhy na pouC k Matce Boíf tam tudy chodíval, poTídy Jsme taní za- 
slavili a sohé s hrůzou porldali, jak v tom hlubokém jezírku zvon od- 
poiiví, klerfílo byv před věky ženou pfízi máchající vytažen, ve strach 
té selky se straSnym hlasem zavznél : >Jan, Janl za chrta dáni* Ale proč 
byl a jaký to byl Jan za chrta dán? Toho jsem vySetfiti nemohl, nž mi 
to před 3 lety fiCastná Mfiza mého váženého přítele, p. Karla Šnaidra, 
Smidárského právního ředitele, pověděla. Pan Šnaidr sice ve své roztomilé 
báini panství dymokurské za místo lé příhody udává; ale zajisté mi od- 
pustí, Že jsem u Mlíkosrb zůstal, an mu to vSickni dosvědčiti můžete, že 
sobě panství chlumecké tuto památku od starodávna přivlaslíiuje. (Pozn. 
dopisovatele: Jde tu o balladu Snaidrovu: tPoapěíle sem pacholátka s dév- 
éaty* ) • - - TakéC soudím, že povéditi zbytečná tu nebude, Že hrad, v němž 
děj len se koná, na tom místě stál, kde nyní císařské konírny postaveny 
jsou. (Pozn, dop.: T. j. kasárna, v kterýchžto místech stával původní hi- 
storicky .starý zámekf, jak ae dosud říká.) Ten pak včelny kopec, o nflmi 
mluvím, že jest ten, na kterém nyní novy, sličný, hohatyrsky a utěíeny 
zámek stojí, kterýžto svými vznesenými obyvately vlast, svou pak tvář- 
ností cizím cestujícím krajinu na mnoho míl kul a kolem ozdobuje a 
zvelebuje.' (Pozn. dop.; Zámek >Kar1ova koruna<.) K tomu poznamenávám, 
že kaplička a tůň, v které se zvon potopeny pry nalézá, dosud jsou 
v lese t, zv. >Luhy< mezi Chlumcem n. Cidl. a Mlékosrby, a Že pověst 
ta stále se zde udržuje. Před dlouhou dohou pry jednou chtěl majitel 
panství tfini vyčerpati a zvon vyzdvihnouti, nepodařilo se to vSak, nebot 
tůíi je skutečně velmi hluboká a naplňuje se vodou lak rychle, íe asi 
obyčejná derpadla, jakých se použilo, nemohla stály přítok vody zmoci, 
což ovSem mezi lidem se posud vykládá, že zvon na věky vékú musí již 
potopen zůstati. V Chlumci n. Cidl. 

Rudolf Augenthaler, městsky tajemník. 
. • Snědek, nemoc. Mám ve třídě čiperného chlapce 9letébo. Pozoroval 
jsem, že bledne, ta tam živosti Domníval jsem se, že asi .přechodí* 
chřipku. Když ani sobota a neděle volná nezahnaly stísněnost chlapcovu, 
ptám se, jak hoch trávil neděli. .Maminka má slrach, abych nedostat 
Houchotiny, a proto mne poslala k babičce, ahy mng zasekala snědek. c 
Ukazuje mi na zadní straně každého boltce 3 jizvičky, jež mu babička 
• nasekla* nožíčkem, zvláště pry k tomu zhotoveným. Jizvičkami snědek 
odejde. Má-li kdo neobyčejnou chuC k jídlu, mnoho jí a neobvyklé množ- 
ství výživy nejde mu poměrně k duhu, >má snědek*. Je to zly host, 
přivádí jiné nemoci, hlavně ouplavici. Kde se v tichách výrazu išnědek* 
uživá, v jakém smyslu a jak ho lid vypuzuje? 

J. Zeman v Náchodě. 



■dovGooi^Ic 



isiOÍ-L,; V OLOívUuGl. 



Sfarodá' 

Pro „Ce: 

5. Ofíff 
-oCiatách jsou 
a o Q&iaté Toc 
o o6iste Žele: 
z konce XII. 
Conradi). R 
íhavfch radil 
mluTÍ se o o 
vodou. Podl 
>ielezo« ze s 
vCel, z chroi 
z lesa porubí 
jsú pokúSeli 
lubách na to 
něklerfch pal 

A pan ( 
jest dríáno, i 
obyCej stál L 
Arnoáta prvét 

Avdak ' 
obřad fi zacho 
ftád Práva z 
žaloby pro m 
hnaufm pólo: 
sáhl za STÚ : 
by přísahy m 
Kniha Roínil 
Tinu dávajú, 
napřed nvú t 
potnocníkór | 

O ofiist 
o právech pol 
má žalovaný, 

Cetkf IM. X 



■dovGooi^Ic 



990 H. Jireíek : Starodávné zvyky v právu feBkomoravském. 

biti nemflže nebo nechce: tedy mas! podDÍknoati očialu íelezem, která jest 
dvojí: Buďto íe se thavá želess pololl na krob vzdiU, aby se po nich 
kráčelo, a ta železa zdělána byla podle nohy, od paty do prostfedka 
chodidla, toho pak kdo mCl kráčeti, dva muži (patrně po jednom z každé 
strany) museli vésti. (Tot jsou ony radlice — vomeres — Českého práva.) 
Drub^ spůsob jest, že žhavé železo položili na kamen nebo na jin^ kus 
železa, by mohlo bfti vzato do ruky, a ten, komuž tak usouzeno, musel 
néati je tři kroky vzdált. Hodil-Ii nfm dříve, byt tím samým překonán 
ze své viny. Pamálka na očistu žhavým železem zacbovala se podnes 
v pořekadle: >Dobiébo nepál[.< O očisté vodou vfme. Že. byla dvojí: 
Očista vodOQ vřelou a očista vodou studenou. Již pak Kniha Rožmberská 
pfSe (235), že >Toda seala mezi nimi z toho, ale ledno za vodu vrci 
brebe.i O obřadech neví se nic bližSlho, leda že měl-li kdo podstoupili 
očistu vodou, kněz proponátěl ho do vody (Jus Conr. 8). Šlltnf i páu 
z Dube připomínají, že očista vodou studenou záležela v uvrženi nebo 
metnoti na vodu, aby voda ukázala, jest-li vinen nebo nenie O vodé 
vařící není zpráv. Jeden spAsob průkazů skrze vodu zaznamenán jest 
v ftádu Práva zemského, a sice v těchto slovích (§ 68.): >PBkli by 
(v rozepřích o dědiny) obojí svědci přísahou proíli, tehdy pévod má do 
vody břiesti a pohnaný za ním, tří kročeje vzdálí. A když by póvod 
Dtonnl v těch třech kročejích před nfm, tehdy pohnaný má sé zase vrá- 
titi a lobo, z čehož viněn, nevinen býti. Pakli póvod přebrde, tehdy po- 
hnaný má za ním bfiesli, a přebrde-li také, tehdy jest původa prázden ř 
pakli utone, tehdy ty dědiny i život zlratf • 



Prvního máje na Blafenshu. 

Podává lan Hille. 

Na počátku 18. stoleli oslavován byl 1. květen na panství blatenskéiD 
hudbou a slavením tak čelných >májů<, ie nncen byl hrabě Josef 
Sereny, pán na Blatné a Skvořeticfch, vydati přísný rozkaz, taby stromy 
májové káceny nehylyc, neboC se tím velká ěkoda jak v panských, lak 
i obecních lesíth Činila. Zákaz ten opakoval r. 1722 a spolu pohrozil, 
>u koho by takový strom postaven byl, že musí zaplatili pokuty zajeden 
každý kus 15 kr. a dřevo že mu odejmulo bude*. Služebníkům zámeckým 
i na dále dovolil stavěli máje, věak >pouze 6 kusůc a víc nic a pro každého 
ol&cfra hospodářského Jeden strom. Muzikantům. kleM >vyhrávali< prvního 
roá]e, dávala obec blatenská >majálného< nejprve po kope, později (177U) 
po půl kopě. V Rožmilále dostávali r. 1748 měsistf synkové na prvniho 
května z obecního důchodu 15 krejcarů. Na prvního května vyvolával 
také v Blatné posel právní >lelnl ěkodyi, začež mu dávala obec 35 krej- 
carů. (Z archivu zámeckého blatenského a rožmitálského.) 



■dovGooi^Ic 



J. Hruška: Kerak Pán Bůh má rád ev} nejmenfi. 



Kerak Pán Bůh má rád svý nejmenči 

Chodáka starožitná zkazka legendárná. 
Zapsal J. F. Hroiki. 

Tak byl jednou jeden sirotek a byl dělinskyj. Nebylo teky divu; 
nemíl íádnybo, byl jako kůl v plolě a rošt jako dřeío t lese. 
RudičA nebylo a cízf lidi — hdo pak se zeptá takovfho: >Máa hlad? 
HumM se modlit, nehamfa?* Tlouk se tak po sifide chalupu vod chalupy, 
kaídyj den jinf domovo nebo eSlě |[p — žádny. Necitové eélé se mu 
posmívali a postrkovali s nim váelijak. A tak se jednou slálo — ~ len 
sirotek pfiSel tehy do kostela, knéz zrovna kázal: iHdo pude rovnou 
cestou, pride do nebe.« A polom vykládal kněz vo nebi, hdo tám pfide 
2e se zbavi .váeho trápení a váí nouzí, tam že bude jenom radost a ra- 
dost. >Nu,< myslil si ten sirotek, tdybych já se tak moh zbavit ly 
vopuSténosU, ty bfdy a tich houstrků a do nebe bych se dostál, jen jíl 
rovnou cestou: to já se tám můiu vydat hned.' A hdyž hudělal kněz 
Amen, pospíchal chlapec ven a nedbá! na nic a na 2ádnyho, Sel a Sel — 
Sel rovnou cestou. Hale brzy vidsi, íe to neni snadly, jit rovnou cestou. 
Hdyí chul jít rovnou cestou, muSel brzy sejil ze silnici, kury Sichni chodí, 
muSel maním pres roudy a přes bahna, pfes Skály a přes mofiáry, přes 
trní a bodláéf. přes doly, hory a vody. Ubožák détina zkusil dost; nohy 
uSlf samá krev, teky ruce dost poranÉnyi Ale nedbal nic. Hdyž si zpomil, 
Ze rnvnoQ cestou přídě do nebe a zpomíl na to svý trápení vod malič- 
kosti, Sechen se pokaždý poslníl a pospíchal s kuráží dál, rovnou cestou — 
do nebe. Šel, Sel dlouho a nebe se nevokazovalo. PřiSel až někam do 
cizího kraje, nevedél ani kde je. Naposled dostál se do lesa a hdyž vySel 
z toho lesa, rovně před nim na kopci slálo velký stavení. — Huž se 
šíralo, hale na kopec na to slaveni pěkně svítilo slunce. >Tu je jistě to 
nebs,< myslil si len sirotek. >5udyž se Sirá ha jak tám pSkně sviti 
slunce! Tám je jistě nebe.« A jak byl zmořenyj a nSlyj, chutě tám! No, 
pfide von lám — stavení vercvreny, ale níhdež žádnyj. Líbilo se mu 
tám vopravdu. Vejde dovnitř, přídě na velkf, dlouhý chodby a lám samy 
velkf vobrazy. chlapec je eSlě nihdá neviděl. >Trefa,< myslil si sirotek, 
>tu huž sem na kraji v nebi.< Sel potom po chodbách, až přiSel, kde 
visíl na křl2i velkyj Kristus Pán. Von nebofayj ani nevěděl, hdo to tu 
visí, ale hdyž se tak na Pána Krista podíval, bylo mu ho líto. Povídá: 
>Cfaudáku, lak tu lak muSíS visll a si tak bledyj a suchyj, na tebe lu asi 
aickf zapomínají.! Ha lak 
dobrotivě na něho podiví 
žádnyj nepodíval. Sed si 
na kříž a povídá zas: >l 
já na tebe nezaporalm, já 



:.vGooi^Ic 



39j J. Bruska : Kerak Píd Bůb má rád svy ncjmcníl. 

Jeífi laskavě se oa ného podívat, Se se sirolkori zdálo, ie hni je r pnvf m 
nebi Hale ta zaslechne cinUnf klíúfi a hned se tu veme AlovÉk ■ tima 
klíči, T eemfin Šatě a rovní k _sirolkovi a poWdi: rChlap^ pHAla 
hodina, já moSfm zavFít — tod to byl Ďákyj klášter — já inaíím zavrit 
a ty mnsfi veo.i Povídá chlapec: 'Já nepudn!< A povídá tamten: >Ty 
musO, tu je klášter, klášter se maif v iiránf zarril a nibdo cisi ta nesmi 
byjt!< >Já nepanil' řek chlapec znova rozhodné, já sem v nebil Konkoite 
na mí nohy a race, co sem vystál, neí sem se sem dostáli* Nd, tato 
slyíet, mnzskej s klffii podíval se, podíval a kroDtil hlavou. Potom chlapc« 
nechal a voreSel. Hale pFiJel drahyj a to byl knís, byl to představenyj 
toho klájlera. Vyptal se laskavě chlapce na Sečko a Hyi slytel, co a jak, 
povídá: 'Neboj se, chlapfte, nic, raůŽeS tn vostát. dokavad se tě bnde Ubit; 
doslaned jist i budeí mit hde spát.> Myslil si: »Copak takovyj dětina, von 
pude za dva, za tri dni zas. Ale chlapec se nehyjbul a bylo áechnim 
divný, dyž ma dali něco jist, chlapec snid půl a s druhuu polojcl dycky 
se někam vytratil. Kdyí hui to trvalo dloaho, Sel von itrn kněz za tim 
chlapcem a Sel ho zkoumal, kam chodí s tím jidlem. Chlapec zaSel sa 
roh na chodbu, hde byl ten Pán JežíS, a bylo slyšet mluvit. Myslil si 
knéz: >Koho pak tám asi roá?< Počkal sí polom na cblapse a hdyí se 
vracel s prázdnem, povídá: »S kym pak si tám rozpráííl?t Povídá 
chlapec: >S tira. co lám visí.* Kněz se ěechen hůlek a povídá: >Cák to 
povídáš?* Povídá chlapec: >Ano,i porfdá, >já mu slíbil, dyž sem se sem 
doslal, že mu dycky dám něco vod svyho. Bylo mi ho lito, že byl tak 
hubldněnyj, povídal sem hned: Na tebe asi ^icky zapomínají a von kyjbal. 
Dyí sem ma povídal, že já nezapomim, podíval se na mé tak laskavé, 
já vedél hned, že sem v nebi.< Ten knéz to výslech a byl Secben bez 
sebe. Hdyž se zpomaloval, ptal se ešté chlapse: tA bere lo vod tebe?* 
>8ere!< kyjbal chlapec. >Ha dite se podívat na něho, že huí není lak 
hubfdnĚnyj; líce má zas jako růžel« Knřz zase slál řecben prvé. Estě se 
potom zeptal: >A cák lé povídal?' Povídá chlapec: 'No, dnes mi povídal, 
dyž se s nim tuk d&lím vo to jidlo, zyjlra abych už mu nic nenosil, 
zyjtra že mě pozve k vobídu von.» Povídá ten knéz: iProsfm lě, chlapečka, 
řekni mu, aby(h smíl jit teky s tebouN Sirotek běží hned zpátky, hale 
knéz padá na kolena. Chlapec pride zpáiky: iMi'iž«le jít teky, dyž pryj 
teky jinyjm dáváte, ale poručil, že se miisíme napřed vyzpovídat a přlmnont 
Télo Páně, ba já nevím, co lo je." »To já té nahučfml* sliboval kněz 
plnyj radosti. Vzel polom chlapse stranou, připravil ho na sv. svátostě, 
sám se tekj vyzpovídal a když jim druhyj den podal kněz Tělo Páně, 
vosláli klečít jen ztuhlí těla — duše vodeSly k slolu Křísla Pána v ne- 
besích. 



■dovGooi^Ic 



C, Zlbrt : AlBe Enoblocha z Pirnsdorfu r. 1561 návoil ovíákům proti fárům. 293 

Alše Knoblocha z Pirnsdorfu r. 1561 návod 
ovčáhům proti čárům a ttouslúm. 

Podává Dr. Čtnék Zlbrt. 

Návody proti niarovánf dobytka. zrláštS ovčího, z v«ku XVIII. a za- 
hálka XIX., nejsou aic vzácného. Byly opisovány z herbáfů 
tiaténých, z >&ernycb< knlZek >mialrA ostrého meče*, pohoďnfch a pod. 
Za to souBlavoý návod podobny z r 1561, z péra spisovatele zvláMnI 
knihy o chovu ovúlho dobytka, dlužno pokládati za zajfmavj příspěvek 
k déjinám povéry hospodářské d nás. 

Pan Aled Knobloch z Pirnsdorfu sepsal vedle dvou plsnl o trunko- 
boldstvi (pijanslvf), je2 jinde uvefejnfme, zvláSlnf kniha o chovu ovec, 
V pfedmluv6 vykládá, že se osvédCil výborným znalcem ovčího hospodářství. 
Pobyl v cizině, působil jako úředník hospodářský ve Slezska, pak u pana 
Jiříka Slejnice na panství Rumberském, SlnknoTském, Lovosickém, až si 
koupil Btalek Kostelecky od pánů bralrA HolánS a sám hospodařil. Svoje 
zkuienosli vyllfiil v knize, vydané r. 1561, a konec její věnoval povérám 
a kouzifim. Kniha jest neobyčejně vzácná a pokud známo, jedinf exemplář 
chová se v bibliotbece Musea království Českého jako důležitá památka 
z tohoto obora písemnictví staročeského. 

Kniha má název: Regiment zprávy ovčího dobytku ve dvoje knihy 
rozdělený. První, kterak jej hospodář novy a nezvykly roziafnfi spravoval 
i v dobrém zdraví zachovali má. Druhé, při3ly-lí by na něj jaké nemoci 
nebo mor, iím jej má a jakfm způsobem hojiti. Vydané k poctivosti 
a k potřebě urozenému a stalečnémn rytíři panu Oldřichovi Dabanskémn 
z Duban a na LibiSicích, králové Její Milosli slavné paměti podkomoříma 
měst v království Českém etc. od urozeného AlSe Knoblocha z Pirnsdorfu 
a v Litoměřicích léta 1561. Vytiaiěno v Meněim Mě.ste Pražském u Bartolo- 
měje Netolického ten úlery po početí Panny Marie léta Páně 1561 .... 

• Naposledy pak pro zavíráni této knihy obojí, toho artikule pilného 
a hospodářům mnoho potřebného, což se čárův a kouzel i věech 
překážek a účinkův ziych dobytku ovčimu nebo jinému kterémuž- 
koliv rozličnými příhodami, čarami n účinky dábelskfmi dotyce, i toho 
nemíním pra tak důležitou potřebu, kterak by m£lo proti tomu porazeno 
býti, před vielikym hospodářem, ovčákem nebo Šafářem lékařským ano 
vSem známým během přátelským lajna činili o dvojím rady rozdílu. 

Nejprve vezmi andělský trank, čertkus, čistec, zvonček — jinak 
svatého Jana bylina, latině perforata — vraliČ, Černobýl, pivoňkové koření, 
podražec. Kravám pak přidej opichu a libečku, udélejž ze vSeho prach 
8 dávej ovcím se soli jisti na noc do žlábkův jich. 

Druhé, vezmi svatého Petra koření, ipericon latině, pětiprstici, dera- 
(erník. vratič, devělsil, verbenu, bylinu pivoňkovou, hefn.ánek, 



, Google 



1 



894 C. Zj>rt: 

kové i dobové, t^erlkos: ftt lo TÍechno spo\a i divejt otcíid z tubo pfli 
pHdada soli peb lekořiee. 

Někteří jiak liospodiforé STjklej^i tak déUjí ^o bemi. Dioskondes 
plSei, te beroote nyní jmeoo»ané byliay a kořeai kropáčen oree, net 
z ov£ÍDD Ten TTJdcD, poklopují; a jinf beroaca Tnti£. teniobtl, terikoa, 
verbeno, pétíprstici, mflí oboje, nadélajíce t tobo prachu, pftdadoace 
maličko myrby i kooN tím v ovčíaé, aal ovce na pastro i nibo vaa 
Tyjdofl (o lom Roaerinoa pf^). 

A poníradl tyto véci, byliny totii i kofaní. jedním dílem k loma 
od Boba strotané a dnbfm ďilero pHroxeoé, lékafíké a ne Aarodřjoé 
nebo koDZelnické jsou, aé bodei-U míli prrotné TÍru síloos a nadéji na- 
omylooD k Bohu rtomoho očima a SlTofileli tich t£cí. ktertt portóél, 
t« bes TAIe jeho vlas ■ biavy élovéba necejde: PoaQᣠmoc Boii, UX 
riíi lebe, T&ebo domu Irého. spol o i vSeho d-jbylka skne moc sroa 
biižakoo i andéU k ostKháaf sfízcného, J^k oslríbati. sacbofali ode virck 
eárůr a kouzel i zifch úďiokÚT lid$k«cb, Uk Uké i Tíecb TJudy tM 
trfch (e Tíech stran ochrániti i potelmati, ie proti némo ani pekelné 
brány nebodoo moci aústati. 

I lobo také nejposléce — místo xáTory — dobrfm avédomim a po- 
Tinnou rlron kresboskon pted v$«iiklerakfm hospodářem kHěnfm a ph'- 
lelero Témfm nemoha pro veliké a přilit nebezpe&ié dnif lidskfch ne- 
bezpečenství i nerafním lajna lobo QČiniti, kterak leo hHch earodAjnietTÍ 
a koDzelnictTÍ. kdož jedoi drubfm zapomenouce se nad svaloQ TÍroa 
kfeflfaoskou. nad pFísahoo duchornl na křlu uúindooo, dobylky ov6(, 
anobrí i kravské, n c ménd i jiní čarojí a koaxií s pouhé sivisli. siobi- 
vosti, nepřízní, i nešlechetnosti srdce i povdry modlářské a dibelskd. 
Tak te jim mltka a smetany lim prokletým Cnrodéjniclvim a alofetenfm 
modlářským kouzelnictvfm odjímají, má^ia tlouci vdeliklerak bránf (ooi 
nejvíce lo polouhlaví íťngké, povémé, čarodějné, modlářské, obzvlaůlé pak 
lo selské a zhovadilé, beie vieho sludu i svědomí obyčejně působí) 
a v hromadu svésti k oíitku nedopouštějí. Mnohdykrát ai do pláče lidi 
upřlmnVťli ardečnélio i nstáni násilného (nač sem sám osobně, dosti 
líiosliré oCima svýma patřívab, že dojili i llonei bndon beze víebo 
užitečného prospěchu, ano se jim jediné v bečce místo másla jakoby 
drtiny nebo kroupy délajl, 

2e lakový hrozný hřích kouzelnici a čarodějnický jest modláfaký, 
zlořečený a pnkletf, nejvĚlil, nejznamenitěji!, nejvyéií i nejakratnějál 
nade věechny jiné hříchy, mrzkosti, ohavnosti i hanebnosti, kter^ jen 
mohou pod nebem poznamenány býti. Nebo jest to hřích pověrný. mo- 
dlářský a némoďábeigký, proti Boho všemohoucímu, proti Kristo JetlSi, 
Synu jelio milému, a nejvýše proti Duchu Svatému, kterýžto ani na tomto, 
ani na onom svélé nijakž odpnSlěn nebude, leč by srdečné a převeliké 
pokání za to slále činil. 

Jest také proti bližnímu, jako2to stvoření a vykoupeni Bolfrou, jaki prve 
dotčeno ováem bratra svému, proti svaté víře křesťanské, proti pNsase na křtn 



-Gooi^Ic 



Alie Knoblocha z Pirnsdortu r. 1561 návod ovfákilm proli fár&m. 295 

Qfiinené, proti církvi apoštolské, anobrž prvolnéji protí STatfm přikázáním 
boíakým: >NebudeA míti boh^v jinoch ;Nflveznie3 jména Bo2f ho povérné a 6aro- 
déjná nadarmo; NepokradeS statku bližního, nad to rf^ 2e aniž po2ádáS 
Tgcf jeho.< Proti andélaom sralfm, nebi i zemi, proti vSem STatým, 
proti vaem a vBetijakfm práruom i fáduom, dachovnfm i s7Atskfm. 

Nebo jakoi práva světská, zemská, i méatská největší a nejtěžií 
pokutu smrti na kouzedlnfkf ukazují, tak také práva duchovní, i ten 
Star^ Zákon obzvláSlé na mnoha místech, i vSichni uCitelé písem svatech, 
nejznamenitější a nejukrutnéjsl pokuta na hrdlo éarodějnik&v, kteráž 
jen nfj tyranštější maže vymySlena bfli, vymérujt i odsuzují v tato slova: 
Quod maleOcis & incautatoribus, atque: gravissima & crudelissima poena 
excogilari potest, ultra omaes flagiciosos mundi, illis corporatifer inferri 
dehet. 

A kdož lomu z čarodějníkův nebo tčch a takovfch kouzedlnlkOv 
Téfili nechce, ten £ti sobě Práva duchovní, totiž velikf a malf Dekret 
o koazedlníclch a čarodějnících. Anobrž Starf zákon ukazuje v drnhfch 
knihách MojlíSovfch v Vil. kapitole, v třelfcli MojilSovích v XVIJI. i v XX., 
T ůtvrtfch MojžiSovfch v XXV., v pátfch pak v XVIU. kapitole. První 
Paralipomenon v X., Augustin sv. o méslé Božím v XVll. ksp. Nad to 
*fSe čti sobe knihu Halleum Maleficarum Hendfícha Instytcra a Jakuba 
Sprengera, řádu jinak řeholy kazatelův: >0 vSelikterakfch čarodějnících 
a kouzedlnlcích.' Tolikéž Alberta velikého knihu Senlenliarum. i jinfch 
QčitelOv písem duchovních i světských, jako Zrcadlo Lejkovské Udal> 
ryc-ha Tenglera. 

A když v ně livě nahlédneS a pfeéta zdravě toho vSefao rozsoudíš, 
tu přezvíj i skutečnd poznáS (ač bade-li v tobě. Čarodějnice neb kouzel- 
nice, nejmenší žíla jakého svědomí), jak přehrozné, ukrutné a tyranské 
se pokuty na takové lidi pověrné a modlářská vyměřují, vztahuji i od- 
anznjl, Žet se od té chvíle koniedlnictvi a čarodějnictví zstraSIS a zhrozíB 
>e toho hříchu pověmébo, přehrozného, modlářského i zlořečeného, 
věčné na veky vékúv více ovSem odechce. Kronika pak česká nejmenSÍ 
dobré paměti kněze Václava HájkazUbočan etc vypisujíc, zavírá, kterak 
jest slavné paměti kníže a král Břetislav rozkázal vSechny Čarodějníky 
a kouzedlnlky ven z země české pryč vyhnali, a kteří dobrovolné jít! 
nechtěli, rozkázal jich díl ve vodé ztopiti a drubf díl ohněm spáliti. 

Kem biskup pak tíebhart, jinak Jaromír, s knížetem českf m a bratrem 
svfm vlastním, jménem Vratislavem, rozkázal i přinutit léta 1080 čaro- 
dějníkův i kouzedlníkflv, obojího pohlaví, sto a sedm zmučiti, ztopiti 
i ohnSm spáliti a zhola ze zemS české, jakožlo povérniky a přehrozné 
iDodláfe i nejjedovatější traviče víecky vypleniti. 

O by nyní v těchto letech poslednějších a časích nejnebezpečnějších 
takový biikup Jaromír před rukama byli A potentátúm, vrchnostem 
i všem radám ve vSI říSi i ve viem křesfanstva, obzvláilč pak v této 
zemi české, dnem ani noci pokoje nedal. Ale Žehral, mlavlt, kázal, učil 
i napomínal a jako trouby hlatu svého biskupského povfěil, to hanebné 



mr-^ tf^-ť. Ti»=, rizt^ TT-íTi^t. A^ ii> uti _it; unm iír-Tf k^-icaí 
» *iri-:i fc:u-_f-i Ki,:i.Tf.s » lil. ti:;;jf, sle i.:. 

t',!-,*::-!. =vi-iň:ii {»--•;-_-, íkř;; 



: > Tirr 


M c 


-.:« s««eir::*. 


£ =:-.ó; 


m: 


o iá UKJ 


ř*i*7. 


-■■'■ ' -■' ř' 


k: z 


- »c^Ť«tii:- 


a »«- 




U 


:t i:ccy 


ij«i? 


áT»i«_(r* 


^ ■« 


s -.«lÁ«s ■ 


» T1|« 


-<i: T OCT 


ů_:t 


X X ^ivi'^^* řasT. 


ř . i-.i :c 


'ř* 


&:.U »c*íT«- 


i::t» 


i T7>.: . id 


^i^ - T*; > : z 


9oi<r. 


■tiíz-.y j 


;-. »T 


:^ t-:ó.Lí> Boií 



a *.í* í*±. ícrr.rn -tri: _,-.s_*=a^_ 

prá*»a c^^raT. a. -í-s^t w \yA\-. i 

A 'jC. f*----,i--. a z -ří-H:-; :^iÍ_iŤ.. 

a t,".',^'* '. s.-.tf! Kfi.ira 1 U(% íiř^;*; : ia;^_ -^ ;-;:rii-í* t^ cíit* eř*- 

■'^::ti«. OLZT iŤi* ;,n I* WíL. í>iři*, ;u;í'í) t r.'í.^ tri^ i : sctí a t ol', 

»iíi »7P *-. .,. t :. *: ..- A =:'Jí^ ;*".'V tL~.-.-i'c in.:TiE* c^ndx ; ;«-"o 

Ta ;«t e^j :^id<^,« i \WÁ ■iíré.tKsl k B ha Tfř^.:bí::.r jta. í* fer 
M br.íT Bjí; pr--í uk pí;.i.-X3 p-^i-ja a kf.Tij ít;o B-.l^kcB jí c*- 
tt.řrtt a JiKtí y* rczbis*Taný, :«::;•?: á en; z'i^e=.-.í3; a:íti se !cdT 
jy íť/;.íi i jíLo it .ci ; *Talf,a foilotr^,: C-'*', ;;, Z^rr* pak fcski w 
ti-lj 6»:.;i i drii.tro d-.em k j-:íc;er.í i.rr.tva:i itcr >, a s lotok s«w- 

A snad br po t^rh pr.čir.ich iM^mycí kracT-:^: i«£k«ina i T^m 
otyra"'r Ňm jirr.i. ]a*'jz".o (r,;.-",Tr.-»Í2i prjvě ;»-<.ly Eoistě a f^prarcdinosti 
jtho íTié rá 1. ddi: f',ií'a'r.é tíi^ií-.tí nad t-frite.. i^k lak. kdyl by 
\\kf.i.*:m a r.^r.irre t^řřá^ě B.ii i v-i ztn^ 6-?f:c Tv^^ioi. ryhiedán) 
a a-iiz.:f!u p-avtrn r.d^.-aTtni l-íí. ;akož:o f^oTírí;-; a ii:i.d.áři, odřmani 
c.ViC.e k.'*:- '-i :,*«•:. A k l'^a.•l ráč.. ty IakÍ d_:i .»-:?! sicrroi.*. tepái láska 
i jir^r.'/..;, a f.ad to vi« í-j^n-řt TÍ*ch úrcd z^-r.ikyoh. Diťmén4 dobre 
iAt-ůtí a ffii.-A.i.^ íiř-'.'. i f.dnéi.m n.r.oi.tcb nem-.ci sLtoícb, hlolokýcli 
i D^z:.'.,.- r.f':;.. sfr.rieiln-rt.í nšb.íeh. ne nnobo za Tíi pamětí lidsktch 
kíJ/ Ljva:-.'-!;. l'ríj'.o2 ;lí ť>'i'o řečí a Tíitrah.i u kre^íar.skoa i taté přá- 
ti:. ^ic^a ltn'o I:-^irri-:r.l ovC-^f.o ď,šy;kii i lu TJ-n-hnj kniha aa len jas 
fji;/,' í.k^it a práz'lrío:li a poKo;e jdki k ťinr.u hodné náleží" ne mnobo 
mají?, il',Lfíin, Dpř.mr.íni i přá:e!íkým úmvsirm oTíi^m zaTÍrám. 

A';kfj.nék r.áieře.o by i mr.f,r.o p^ilri-bné tylo o nyní jmenoTaném 
ÍHr;<l'-^:,\'::\í a koiize-iln.Cii z i,ř,i}if.y, íe velnii vei:kt, pfebroxnf i uia- 
DjtrniĚ p'j!.Of:,ivf liř.ch je-t m',d.ár-ký drahré a mncho Typuti, ale 
p-.r.íTiDí n;i Un fas ani cliviie (,ro jedna nasiuiá a i případná tanepršzd- 
iiĚ:,]' ai.i t^kmé prázdfi'iili neLíi pniiojri.isli lk'eráž k tomu náleží) srolnS 
nfeti.áti), ri-L-iřn toho Víei.o k jir.ě t::riii [laoO.fižili. 



■dovGoOi^Ic 



Al3e Knobhcha z Pirnsdorlii r. 1561 návod ovíákúm proti éárfim. £97 

VSak bud&-li Buob všemohoucí ráčiti, a budu-li dosavád žít i zdráv, 
Uk, jakž jsem aoU t mysli své coocept již sloíil, a přllia pilnou 
i pfeznamenitě důležitou potfebu býti toho uznávám, chci já fiasem jiným 
o tom pfehrozDém hffchu čarodějnictví a kouzelnictri pro výstrahu věrnon 
koíhn jednu obzvláštní sepsati a na svitlo ji k imprimovánl vydati, čemuž 
se bude moci rozumný a věrný křesťan jedním dílem znamenité diviti 
a druhým dílem, kdyí již tomu gruntovně vyrozumí, čeho se slraiiti 
i hroziti netoliko rozíafně vystfíhati. Amen,< 

;WfiODNl .'^^^:^Ti PRP m m\ MOBAVU" 

SIDLLi.: v OLOMOUCI. 
Popdvhv slezshé z okolí opavského. 

Sebral Franta Matler.*) 
O svadlivych manictach. 

Rozhnívala se Svecka rauiiS ty rai sukiiu éit 

na svého manžela; z tvĚtu makového 
po svoji vůli, po moji vůli. 

že ji néchtét bůtky Sit 

z komarovej sku™'* Rnrfu.li m 1i snkňii Sif 

po její vůli. 

Budu-li ja ti but 
z komarovej sku 

po tvoji vůli 
mošis ty mi dral 
z jaímenej slam; 

po moji vůli 

Budu-li ja ti dra 

z jaCmenej slam; 

po tvoji vůli 



Ta Venina Btah. 

vSecek rozum pt 
Kaj') co mela, (j 
a panu Francovi 

A dy ui mfl ma 
kázal solié obid 
A ^ak B)>a)em pc 

k íítěhořicam') s 

•) Vypravila stai 
') kůže. ') kaj - 
•) piznat — uhoditi. 



vGooi^Ic 



o lidových pořekadlech se sfránby chronologictió. 

Pojednává BehNsliv Srauner.*) 

Staré lidové pořekadlo >SrBti Lucie noci upije< zoaCt, jak vfieobecnS 
známo : Na svátek svaté Lucie začne ae nejkralil zimaf den opét 
prodlužovati. 

O tomto pořekadle pojednal prof. Zfbrt v několika článcích, sejména 
ale ve svém spise: Staro<!eBké obyčeje ald. V Praze 1889 na sir. 238. 
Zibrl dokazuje, že pofnkadlo lo je pfivodu starodávného, a 2e je rozSIfeno 
v celé Evropě, i uvádí rftzné jeho verse v jazyku českém, polském, ně- 
meckém i francouzském, i jest viděti, ie i v literatuře jest pořekadlo to 
uváděno jii v první polovici sedmnáctého století. 

Jest všeobecně známo dále, ie svátek svaté panny Lucie připadá na 
den 13. prosince, tedy na 8 až 9 dni před zimním solsticiem i stačí po- 
hlédnouti do kalendáře, abychom se přesvědčili, ie o sv. Lucii trvá noc 
15 hod. 5tí min., kdeíto nejkratší noc v zimním solsticin trvá 16 hod. 1 mm. 
Čili o sv. Lucii jeal den jeSté o pět minul deUÍ a noc o pět minut 
krataf, nežli o Vánocích, noc pak je o svaté Lucii o 1 minutu deUf, 
ne2li dne předešlého a noc se prodlužuje do Vánoc skoro o minuta 
denně k ránu, vzhledem k tomu, ie následkem posice země v periheliu, 
slunce zapadá od 9. neb 10. pnisince kaidy den o něco později. 

Se stránky přesně astronomické jeví ae tedy lidové pořekadlo ne- 
správným, i nalézáme v jíném pojednání páně Zíbrtově, jaksi na omluvu 
chyby, již se lid tuto dopustil, citováno modifikované přísloví : •Lucie 
noci upije, ale dne nepřidá * 

Jak si vysvětlíme tento omyl? Víme přec, ie ve druhém tisíciletí 
po Kristu byli stah Čechové, Němci, Poláci i Francouzi právem čítáni 
mezi nejosvícenější národy evropské. Neměli snad dosti pozorovatelského 
talentu, aby byli seznali omyl luk nápadný. A proč zvolili ku pořekadlu 
právě svátek, tak vzdáleny od počátku zimy? 

Víme přec velmi dobře, jak přesné astronomické vědomostí měli 
staří národové dávno před Kristem, a zejména jejich vědomosti chrono- 
logické, získané skoro bez přístrojí) na základe pozorování běhu slunce 
a hvězd, překvapuji nás svou důkladnosti. 

Z bádání, jež podnikli zejména Flinders Petrie, Lockyer i jiní, 
víme, ie chrámy starořecké jsou určitým zpQsobem orientovány podle 
slunce a totéi platí o mnohem slarSIch chrámech, hrobech i pyramidách 
egyptských. Vím dohře, že to souvisí s velmi starou kulturou Egyptanů 
a proto uvedu jinj případ z Evropy. 

Ve střední Anglii nalézá se dávnověká památka nazvaná >Stone- 
hengei. Dle novějšího bádání jest loto kruhovité, na jednu stranu 

■) Poin. red. Pan prof. Dr B. Brauner uveřejnil ve Vístniku České Aka- 
demie XIII. 1901., t. 3., Etr. 119—123 tuto Ziijimavou sludii o pořekadle 
„Lucie noci upije." Meváhánie ji otisknouti v C. L., aby známosl o ni 
pronikla do nejílirSlch vi-stev, hlavně do kruhů odboni}ch. 



■dovGooi^Ic 



o lidoT^ch pořekadlech se stránkf chronnlogické. 299 

olerřené seslareni inonolithA, aprostFed nčhož se nalézají zbytky oltife, 
zbylkera pohanského chrámu, posvéceného Sluncí. Flinders Petrie a 
Lockyer seznali, 2e tento starý pohanskf chrám byl přesni orientorán 
dle slunce. Den, kdy bylo slunce z celého roku nejdéle nad horizontem 
na obloze, zasvícen byl Slunci, i bylo slunce, přivé když vycházelo, 
vftáno náboženským obřadem ve chrámu, jemu zasvěceném. Knéz stál 
u oltáfe, obrácen k východu a slunce vySlo v bodu harizontu, ve kterém 
horizont protínala hlavní osa chrámu. Tímto způsobem byl chrám proti 
slunci přesné orientován. To byl nejvélšl svátek praobyvatele Anglie i je 
z toho také vidéti vysoký slnpeft jejich kultury. 

Následkem zrniny sklonu zemské osy k ekliptice nevychází dnes 
slunce 21. fervna na onom místé, na kterém vycházelo, když byl chrám 
Slunce, Stonehenge, zbudován, nfbrž vychází ponékud více k východu. 
Této okoliiosli použili Flinders Petrie i Lockyer k tomu, aby vyáetfili 
dobu, kdy onen chrám Slunce byl zbudován. Zméhli mislo horizontu, na 
literém dne 21. óenna slunce vychází, urůili odchylku od bodu, ve kterém 
hlavní osa chrámu horizont protíná i nalezli, íe chrám Slunce byl vy- 
staven asi 1700 let před Kristem. 

Mohli-li pohanůlf obyvatelé Anglie pfed 3600 léty uréiti pfesné, 
Jclery den v roce je nejdeUí a v souvislosti s nejvySél severní deklinaci 
slunce i chrám svAj vystavéli a jej přesné oricnlovsli, nastává otázka: 
Jak mohli vysoce vzdélanl křesfanélf obyvatelé stfednf Evropy dopustiti 
se tak velibé chyby, jaká vysvitá z nesprávného pořekadla iLucie noci 
upije?< Bylo by posiafiilo opukování jednoduchého pozorování starých 
obyvatelů Anglie, kde vychází slunce nejscvprnéji a stejné tak zapadá, 
a byli by pfipufilenfm 182 neb ÍH3 dni, to jest o tolik dní pozdéji, 
nalezli nejkratíí den celého roku, anebo mohli tento stanoviti přímým 
pozorováním. 

Povaluji za úplné nemoíné, aby naSi osvíceni ptedkové byli méli 
(ak Spatné védomosli aslronomické, i provedu důkaz, že se pořekadlem 
>Lucie noci upije< předkové naái chyby nahoře uvedené nedopustili. 

Pořekadlo: >LucÍe noci upije*, jest nesprávné, ale jen dle 
kalendáře Gregorianského, jest véak úplné správné dle starSIho kalen- 
dáře Julianského. 

Když papež ftehoř XIII. roku 1582 nařídil, aby byl nesprávný 
Juliansky kalendář nahrazen kalendářem novým, jelikož tehdejSI astrono- 
mové dokázali, že délka roku tropického neobnáSÍ přesné 365V4 dní, 
nýbrž 365 dní 49 min. 16 sek., bylo z kalendáře vypuštčno 10 dní a 
po 4. Njnu následoval 15. Hjen. Tím byly ale přeskočeny nejen dny, 
njbrž i svátky a proto vidíme, že vfchodnl křeaCané, kteří dosnd užívají 



■dovGooi^Ic 



300 B. Branoer: 

13. prosince. Tam jest uvedeno při datum tom >Oresta i Lnkiji> jakotto 
svátek vedlejší. 

Poněvadž ale ruskf 13. prosinec je téhož dne, kdy m; máme dne 
26. prosince, mají Husové jeSli nynf pravdu, kdyi tvrdi, ie na sv. Lucii 
noc se znatelné Ekrátf, neboC svátek ten připadá 4 až 5 dni po zimním 
solsticin. 

Aviakinadi předkové mdli pravdu, když před zavedením kalen- 
dáře Gregoríanskébo tvrdili, že Lucie noci upije, jak je vidíli z násle- 
dující úvahy. 

Dle sděleni, jež uCinil slavnf americkf astronom Simon Newcomb 
panu Hendělejevovi roku 1900, obnáSl interval mezi dvéma návraty 
k ekvinokciu pro lAzné epocby následující poOet dnh 

Epocha po Kr. O 1900 4000 

Mezi ekvinokcemi jarními dní 3652+2147 365-242367 36624*513 

. „ podzimními „ 365-3421í«» 365-2420*4 965-241625 

Dílka slunečního roku (tropického) „ 365-342316 36524tíl99 365':24ď090 

DifTerence mezi délkou roku Julianakého, kter^ předpokládal Julius 
Caesar rovnfm 365*26 dnům a mezi nycéjůlm slunednim rokem obnááf 
0007801 dne čili '/,j8.,b8j dní^- Musí se ledy vždy za 128-1887 let 
jeden přestupný den vypustiti. Kdybychom se vSak chtíli vrátiti vždy 
k jarní rovnodennosti, jak to chlél papež Aehoř X., bylo by uvedené 
Číslo 13101. Je známo, že dle ftehoře vypoužtime 3 přestupné roky za 
400 let, čímž vlastnd užíváme nesprávného čfsla 133 83 . . lei.*) Dle 
téhož papeže muselo roku 1583 přijíti jarní ekvlnokcium na 21. března, 
jak bylo lomu za doby velkého koncilu Nicejského r. 325. 

Máme tedy celou véc vyjádřenou násiedujfclm přehledem, když od 
doby prvního koncilu Nicejského v roce 325 za každých okrouhle 128 let 
rozdíl mezi Julianekým a Oregorianakým kalendářem se posune o 1 den, 
tím, že se v druhém kalendáři vždy jeden přestupní den vynechá. 

+ 1-28 + 128 4- 128 -I- las 4- U8 + 128 
Rok : 325 = ViS — JSI = 709 = 837 = 965 — 1093 

opřest:;í'dny 12 3 4 5 6 

Datum rovnod.: !' JJl -fi J*- .^ -T' V.. 



XII -.Xir XII XII XII XII XII" 

') Rusové projevili v principu ochotu, přijmouti správnou opravu kalendáře, 
kilyliy ji přijali i národové zúpnilni. 1. j. vypouSténí přestupného roku za 
každých 128 let, nc^hll^ji vfiak přijmouti nesprávný kalendář Gregorianský. 
Ale sláhi, pro vSei-ky ía>iy správná korrekce vůhec neexistuje, nebol ohnáSi 
tato korrekce pro epochu A. I). O. — 1301* lei, pro epochu A. D. 1900 — 
128-19 let a pro epochu A. D. 4000 — 126-42 let. Odchyluje se tedy ka- 
lendář (Jrejforianský stále více a vice od přesné korrekce. 



■dovGoOi^Ic 



o lidovjcb pořekadlech se stránky chronologické. 

128+128+ 128+128 + 128 + 128 + 1! 
1321 ^ 1349-U77<= 1605—1733^1861- 



Datum rovnod. : 



XU XU XII "Xil "XII "XII XII 



Na tato nale data připadne sr. Lucie dle kalendáře Jalianskébo vo 
znalnétťfch epochách. 

Na základě uvedené tabnlky vidíme nejprve, 2e t zemích, majících 
kalendář pravoslavný, pořekadlo »Lucie, noci upije* jesl správné, i upije 
tím více Docí, čím vySdl je absolutní hodnota letopoítn dle kalendáře 
Jul janského. 

Tabulka ta dovoluje nám přibližně vyšetřiti dobu, ve které pořekadlo 
tu, jež bylo kdyaiiu nás správné, jakožto takové povstalo. My 
můžeme, jak to historikové Činí, vySetřili i terminus ad qnem 
i terminus a quo. 

a) Terminus ad quem. Je známo, 2e v Čechách, zemi to 
kd)-si převahou protestantské, nebyl kalendář Gregoriansky přijat hned 
roku 1583, nfbrž teprve pozdéji, posloupné aí do atolell sedmnáctého. 
O lom bylo u nás mnoho psáno, i uvádím jen na přiklad slánek pana 
Dvorského v Č. Č. M. z r. 1902 o účastenství TadeáSe z Hájku při pře- 
máhání obtíži, jež se zavedením nového kalendáře spojeny byly. Múíeme 
ale smčle tvrdili, že naSe přísloví není mladil, nožli ze století 
Šestnáctého 

b) Terminus a quo. Časový bod zimního sohlicia posune se 
každý rok o 0*242 dne, to jest o 6 hadin 48 m. a 45 sekund. Podle 
toho padá zimní solstictum na 21. neb 22. prosince. Ruku 1003 vSak 
byl počátek zimy až 23. prosince časné ráno a to proto, íe po přestupném 
roce 1896 následovalo sedm let nepresliipných i nemohl po tu dobu být 
žádný den vypuštěn. Přijmeme-li tedy za základ, že se noc zimní začíná 
pravé znatelně skracovaii dne 22. prosince, padne na tento gregorianí^ký 
den julianské datum svaté Lucie (13 prosince) v epoSe 1349—1477. 
Terminus a quo jest tedy století čtrnácté. 

Z loho tedy následuje: Pořekadlo: >LucÍe, noci upije* jest dle 
Julianského kalendáře správné a jest staré nejméně tři sta let, nej- 
výSe ale áes t set let. 

V tomto světle pochopíme i správnost jinýth přísloví. Tak ku př. 
je přirozenější, přijede-li "svatý Mariin na bílém ' ' 
nějSiho 20. listopadu, jak to činil dle Julianskél 
století, npž-li když čekáme dnes, aby napadl př 



■dovGooi^Ic 



K. Braxatoris o slovenských nářečích r. 1854. 

Podává Dr. Čanik Zlbrl. 

Ze Slovenska posílali A. V. Seniberovi pro jeho Základy dialekto- 
logie čaakoalovenské zajímavé příspěvky. K. Braxatoria z HoDtské 
alolice provázel r. 1854 svou zásilku IIm(o dopisem: 

Vysoce uéeuf pane I 

Předuvífin za d&véru, kterou mne Vaznost poctíti ráfiila, uznalé d(ky 
éiúiat; potom pak ihned prosím, aby, jestli to málo, co na žádost VaSnosIt 
podávám, v skutku pří málo jest; to né mé lenosti, anebo právft neSetr- 
□osti, ale pfemnohjm práčem jimii sem přes postní 6as a ted pfed svátky 
velikonočními jako evanjelický kndz obtížen a cele zaujat sem, připsati 
řádila. — 

Vytknul ste sobg zajisté v3f pozornosti, uznalosli, než i viebo pod- 
niknutf hodný cíl a ůCel — podafíli se Vám, o éemi 2áden nepochybuje; 
tedy zasloužíte Cest i jméno slovanského Linea grammatika. — HQzno- 
FeCf zajisté na3e jest podobné pefesltí, krásné, ale neklassífikované pFi- 
rodé, do které kdo pořádek uvede — a ji podlé jejích království, plemen, 
rodů a pokolení etc. podílí, erit mibi maximus Apollol 

Když tedy, Velecléný pane, ráčíte ve své skromnosti zpomfnati po- 
jednánféko, které sobe o růinoFečI jazyka Česko slovenského sestavujete, 
tedy rozumíme, ie lo má bft dilo nékolík dílů, které hodné bude tak 
slavného jména. PojednáníCka pak vám poSleme my karnlci. 

Denn wenn ein grosser baut, haben die KSmer zu thun, poznamenal 
Schiller 

Než již k véci. 

RQznořeéí aneb jak to Kollár pokrstil viděkomluva, o kteří ode 
mne poučeni žádati ráéíte, je v skutku důležitá a může se Bzovskou od 
hradu Bzovík — ku kterému nikdy nejvíláí íástka téch obcí, které mluva 
tuto užívají, palfils, (jmenovati). Jsou pak obce tyto: Moravce, šudince, 
Sodovce, LiSov, DraSovce, Šipice, Báčovce, Tesáfe, Dvornlky, Bykynčice 
dvoje — Medovarce, Drenovo, trojí Vrbovek, troje Mladunice — UĎalfn — 
Litava, Cerovo, Sucháů, Dačo — Lom, Senohráz, Trpín, Bzovtk a jiné 
menSI — vSecky v Honté dolním od vjchodu. 

1. Hlavní charakteristika tohoto nářečí zálell v tom, že ono tam, kde 
se v dobropísebnosti y užívá, e potřebuje — a patrnou harmonii a řeckým 
epsilon t] kleré my jako i vyslovujeme a v kterém ohledu se, jako 
známe, i řecká řeč dílila na etistu a itislu. — 

Tak Bzovský slovák mluví, anebo vravi takto: te místo ty; pile 
krave, místo pily krávy; přišle Žene — místo priSly ženy — rebe — 
místo ryby — kose — vidle etc. 



n,ri'r.drvG00líIC 



K. Braxatorís o slovenských náfeíich r. 1854. 303 

2. Mlslo e óasto uHvi o, k. p. hod místo ked, českého když — 
kobe, místo keby, (eského kdyby; tode, míalo tedy, tak i kode = kedy, 
kdy? atd. 

3. Místo o klade a, k. p. razum = rozum, rástoke místo roztoky, 
raven ^ roven, rázvora atd. 

4. V stovách apa a roaina uilvá pravý Český rocatÍTUs apo a mamo, 
který nikde jinde neuživa — tak když jiní Slováci mlavf chytili 
fangen — nás Slovák ažlvá jati — jemí ho^chyí bol lůá8ti = há- 
zeti kamením. 

K lep£imu přehledu polollm tu pár fádků spolu: >Kobe se te 
Marsenko bou k Dám pri9ou, kod náie íene dohnale tje náSe krave 
domou, bou be si sa zaóudovan, ako sů le dovje do nich lú6ali kameĎlm, 
ako be nemalé raznm — A kóde bude tode bude — me za těch do 
Skode pridémel* 

Ostatně poznamenávám: Že se tato vidjekomluva ze dne na den trati a 
všeobecné slovenské teii, která se zvlášté a nás Evanjelikou skrze Biblickou 
feč vzdělává, film dal tím víc ustupuje. Nejp&vodněji se ona zdržuje 
a posavad zachovala v čisto Katolických Obcecfa jako jsou Rekiníice, 
Senohráz, Uňatln, Litava a Mladunice. — Bohužel, že katolické ducho- 
venstvo až posavad o literaturu slovenskú a o napraveni tohoto plaleiasmu 
velmi málo dbalo — ale se nyní nám lepSl výhledy otvírají — ač i na 
mračnech nezcházt. — 

Bajku a plseb sem vám v skutku lak přellDmočil jako by ji náS lid 
rozprávěl a zpíval — nebo v rozprávkách a baanech neužívá sve kóde 
a kobe a kdyby se vzdělaný člověk takto přimluvil — ledy by se mu 
vysmál. — Jináfe by sem i ja mel bajku Vaěi takto započati. 

• Edoraz sa strome v hoře honosovale — atd. Na ten čas račtež 
byli s podaným spokojen — budoucně až si to sám uspořádám, vlče — I 
. Dopis tento můj pFínáSt Vainosti múj vlastni bratr Petr, kterého 
sem těíce do Vidné na Facultu theologickou vypraviti mohl — Velice 
by sem se VaS(no)sti zavázaným bytí cítil, kdybyste tomuto mladému 
muži — rodičů tak málo jako jmění majícímu, ráčil radou i pomoci při- 
spěU — 

Přijmetež, Vysoce Učený Pane, upřímné osvědčení mé úcty váeliké, 
v kteréž se Vám i dále poručena Čině, zúslávám 



V Tesáreeh v Hontě 
dne 12''» Apr. 1854. 



upřímný ctitel 

Karel Braxaloris 
ev. farář v Tesáreeh. 



Pp. dne 20. Apr. mQj brat se bezpochyby pro nedostatek peněz 
jeS16 tohoto semestru nebude moci do Vydně vystrojiti. 



304 V. fteinífek: 

Čechové v ciziné. 

1. Ignacio Křeček v Tucumanu. 

Sděluje Dr. Váuliv fieinlfek. (Se 3 vyobr.) 

— ~~ "7^ mf ch chlapeckých let mSli t naAf vsi 

/ j SkaliCce nejvíce détl u VáclavQ KrečkA. 
Samé hochy. Byli Václav, Karel, Vincek, Hy- 
nek, Francek a Pepek. Šesti Otec Václav 
Křeček byl bratranec mé matky, prolo jsme 
si slrýdkovali. U6l ve SkaliSce chalupa a 
musil se za abohfch pomarQ pfed čtyřiceti 
lety safraportsky ohánět, aby houf zdravách 
a čilfch hochů nasytil a oiatil. Prolo byl 
I mu po celý rok deo krátkf. V léte chodil 
po kraji zedničit a v zima délal za siavem. 
Pole, z nichl vétSinu mél >od pánů* naja- 
tou, obstarávala teta Křečková fl hochy, kteří 
byl od malička honíni do tuhé polní práce 
I(ciiReio Kfefek * P''**'^ zvykli si tvrdému živobytí. Bea 

práce nejedli ani chleba, neřka-li koláčů. — 
Hfmi rostenci byli Hynek, Francek a Pepek, z nichž mél jsem 
ncjradsi Hynka, o jehož osudech chci zde vypravovali. Nejenom z naii 
vsi, ale snad z celého naSeho královéhradeckého kraje podíval se nejdále 
do svéla a náleží mezi nejzajlmavéjsi typy moderních českách emigranti. 

Di^myslnf byl již jako hoch a pamatuju se. Že roku 1866 
u Skalice, když byla do naSt v^i posádkou vtožen-i s^lnina prus 
braný, Pruíáky po dédinS do vykázaajch "jim bylů rosvádél a k i 
úZaau a překvapení s nimi hned horlivé, ač ngmecky tehdáí 
hovořil Bfti to pozi^anití Poláci, což Hynek ihned postřehl a 
se 3 nimi dorozumOl. 

Vtipný a 3elma byl také. Jednou pozdéji rozesmál celou 
skalickému kominíkovi, který veSel kamsi do slaveni, vápnem 
záspi ponechaný černý řebřik, což kominíka ku vSeobeené veselost 
dohnáviilo. 

S Hynkem Křečkem přátelil jsem se po chlapectví také 
jinošských, a zejména když v Hradci Králové jako četař odsl 
u tamní péchoty iKonslantin* svá vojenská léta a já lam di 
gymnasijní studia. Hynek vyučil se ve Skalici zámečnictvl a dl 
byl odveden na vojnu, pracoval dvé léta jako slrojník v Hambu 
Po odslouiení tří let na vojng odeSel do světa, do Ameriky 
s bratry udržoval stálé písemní styky a koneč.ié usadil se trvale 
Jižní Ameriky, ve slálě Argentina ve masitá Tucumanu, odkud se r 
přijel podívat do vlasti a v Praze rané svou milou návátévou 



vGooi^Ic 



Cechové v cizině. SOB 

Z domora odrandroval jako chudf zároeSnick^ tovaryS a za dvacet 
iet vrátil se sem jako bohalf' pán. Asi tři neděle pobyl ve drahé otCinS, 
zadamal se na zapadlých hrobech svých rodičů, potMil se s bratry, rostenci 
a pfátely, chodil do Rlkova na výtečné homolky, puchntnal si na láčehých 
olnirkách, coZ t Argentině nemá, proZil v jfbeznfch vzpomínkách znoVti 
lomý sen své mladosti a potom slze, rozlončil se se viemi svými drahými 
a milými a vrátil se zpátky do svého nového domova, ke svá rodině. — 



Skladiště z&vodů Ignacia Kfa;lf^^^'[^i4cu^Miu-''' 



2ivol tohoto vroucně českého člověka Jest nanejvýš zajímavý, a 
Ignacio Křeček vypsal mně to ve strnčnosli limlo způsobem: 

>Net1i jsem se dostal na ten stupeň, na něm2 se nacházím dnes, 
redlo ae mní v mém životě, Jak si dovedeS představit, dobře i také 
velice xle. 

Před shledáním se i. 1902 viděli jsme se naposled r. 1881 v Hradci 
Crtiorá. Kdyl jswn byl z vojny propuštěn, hledal jsem ve vlastí nějaké 
portannt ■ jako vyaioutílý četař 2ádal jsem o různá místa, ale n*> 
poMActilo H mně dostali nic. Prolv vyivedl jsem si své dědictví po otci, 
bylo to sto zlatých, a jel Jsem do Hamburku, kde jsem již dvě léta před 
SVOD vojenskou službou pracoval. Jako třMf itrajoffc fň»i jsem výhodné 
•flad4 ud. xm. ' " 



306 V. Aeiaiíek: 

a dobře placené místo na lodi, a n!ž jaem jel do Severní Ameriky, jit 
JBem potom celou projezdil. iByl jsem t Novém Yorku, Chicagu, S«d 
Louisů,. Novém Orleansu a ve viech vétSIch severoamerických méslech. 
Když mne peníze doSly, pracoval jsem tři mfislce v Pitisbnrka a dva 
mésíce ve Filadelfii v tov&rnách na lokomotivy. Ala musím říci, že 
iehdy se mně pořád zdálo, že se dovednému a pfidinlivémn dělntku vede 
v Rakousku lépe, nelli v Americe. Proto jel jsem zase zpátky domů, kde 
jsem pobyl 14 dni, a když jsem opét nic vhodného pro sebe nenalezl, 
odcestoval jsem s uspořeními v Americe penézi zase do Hamburku, 
odkud jsem -se znovu jako Iřetf strojnlk dal najati na loď, s niž odjel 
jsem do Buenos Aires, kamž jsem vSak zavítal a prázdnýma rukama. 

Krajanů nenalezl jsem tam ladných, a Némci radéji svůj pAvod 
' zapřeli, aby Evropanu nemnsili pomoci. Jsa beze vSech prostředkA i přátel 
odebral jsem se z Buenos Aires jako emigrant do argentinské provincie 
Parany. Táhl nás tam celf zástup, také asi 20 Židů s rodinami. Když 
jsme dorazili na uréené pro nás místo, dostali jsme každf pár volfi, 
ruchadlo, étyH plachty na stan a 20 hektarA pfidy. Místo to, kolem 
něhož na 16 mil byla samá liduprázdná pustina, jmenovalo se colooia 
carilo, z nfž jest dnes již značné město. Kdo tam z emigrantů vydrželi 
a pěstovali obilí, ze věech jsou dnes zámožní lidé. 

Já jsem tam vSak vydrlel zrovna cely jeden den a nechav vSebo 
cesloval jsem zase zpárky směrem na východ. Pfi tom viak musil jsetn 
přejíti řeku Paranu, která jest velice iiroká a přes niž tehdy nebylo 
žádných přepravních prostředkft. Abych se ptes ni doslal, pomáhal jsem 
jednomu obchodníku dřívím, který mél na ni plachtovou loď, nakládati 
dříví a s ním jel jsem do Rosana, odkudž se právě zaSala stavéti dráha 
do provincie Mendozy. 

Přijal jsem práci při této stavbě a v krátkosti stal jsem se dílo- 
vedoucím a zaéalo se mné dosti dobře vésti. Když pak se dráha ta za- 
dala stavěti dále z Tucumanu do Solta a Jujuj, byl jsem jako přednosta 
dílen poslán do Buenos Aires, kde jsem musil složit zkouSku jako sta- 
vební inženýr. Napolom jsem na základe toho pfi stavbě této trati řídil 
práce 400 i vlče dělníků rozliěných řemesel. Když byla r. 1886 stavba 
dráhy té ukončena, byl mně plat snížen, a proto zařídil jsem si samo- 
statný kupeckÝ obchod a přiSel jsem s podnikem tím do příznivé' doby. 
Za dvě léta vydělal jsem více nežli 12 000 pesos,*) s nimiž jsem sa 
hodlal navrátiti do vlasti, 

AvSak osud m5j chtěl jinakl Na místě cesty domů oieoil jsem se 
zde a koupil jsem si v Tucumanu menSí továrnu na vjrobu roacaroafl 
a později postavil jsem si k ní menSÍ mlfn, y němž mohu od 6' hodin 
ráno do 6 hodin odpoledne semleti 3000 kl. mouky a krspice, cq2 víechno 
sdělám zase na nudle, zaměstnávaje .^5 dělníků. Výrobky své prodávám 
ve zvláštním obchodě ve velkém. Štěkli mně stále přálo, luk ia jsem m6| 

•) 100 argenUnskJcb pesos — K ill-IiO. 



■dovGoOi^Ic 



Cechové T cizině. 307 

jit pfes 100.000 pesoa pendz, ale poslední dvě léta nebyla rýhodni, 
proto mám nyní snad méné. — Český mluvit jsem píes 20 let růbec 
nesly Sel.* — — 

K tomato dopisu přiloiít mni tgnacio Kfefiek vedle jiných obraz 
skladu svého závodu v Tocumanu, jejž zde vedle podobizny oliskajeme. 

Život a úspScfay tohoto českďho emigranta skvěle svfidCÍ o tuhé 
povaze, vytrvalosti a při^inlivosti českého človéka, jemuž v dálné ciziné 
nejsladiim atédeníni Jsou vzpomínky na vlast a na nadi milou Skaličku. 



Lidové pranosfiky o dubnu v Táborsku. 

Sebrat Jei. B«há<. 

Bfezen suchý, duben mokrf naplňuje sud a pytly. Zelené vánoce, bílé 
velkonoce. Černé vánoce, bílá velkonoc. Duben, zajíc huben. Je-Ii 
suchf duben, malá naděje na úrodnf rok. Na Bo2Í-li hroby prdf (na Vel. 
pátek a bfloti sobolu), sucho úrodu poruSí. V dubnu 6as a panský kvas 
(nejistý, nestálý). Duben hojný vodou, fíjen pivem. Kdyí vlaátovice letí, 
jest znamení podleti. Větrný a suchý duben zastaví veSkerý vzrůst. Dobrý 
duben, ápatný kváten. Mokrý duben pfislibuje hojnou sklizeň. Suchý půst, 
úrodný rok. Kdyí záhy trn rozkvétá, záhy se žito zametá. Záhy-li kosa 
slySeti, mQiei se, rolníku, tSůiti. Jaro přlzed, léto trýzeĎ. Zp(vá-li pénice 
pfed pučením révy, bývá mnoho vína. BouFky v dubnu zvěstují mokré 
léto. Když duben (apríl) nehne hlavou, tak hne ocasem. Nechf si duben 
lepěí bývá, ovčákfl pfec hfil zasněíívá. Jasný svit mésice v dubnu Skodf 
květu stromA studenými nocemi. Kvetou-li stromy hojně koncem dubna, 
bývá mnoho ovoce. Sníh dubnový, jako mrva pobnojl. Cim kvete trní 
později, tím méně se urodí sena a obilí. Když na svatýho JiH (24.) mráz, 
bude i pod kfovim oves. Svatej Jifí a teplem přichází. Svatej Jiří kravám 
píci dává. Jiříček, dá trávy koSíček. O svatým Jiří vylízají z díry hadi 
a atífí. Na svatýho Marka (25.) má se skovat do pole vranka. Bfezen 
bez vody, duben bez trávy. Velký pálek deitivý, bývá rok žíznivý. Na 
svatýiio Vojtěcha (23- dubna) kolik kapiček, tolik odmladiček. Hokrý duben 
vždy dobře iňaSl lučinám, polím a vinicím, pak-li i v ostatních měsících 
počasí náležité. Hokrý duben a pak květen chladný, k sejpkám á senu 
přístup řádný. V ůnora-li kočka na výsluní si lehne, zaleze v dubnu 
opčt za kamna. Je-li v březnu a dubnu tuze sucho a jasno, bývá málo 
krmiva. Březen, za kamna vlezeni; duben, jeátě lam budem; máj, půj- 
deme v háj. Pfed Jiřím nejní léta, před porodem nejni bratra. JiH 
(24. dubna) a Harek (25. dubna) mrazem nás zalek. 



J^B.,=, Google ^ 



NáltoHk pohádek z Čuba. 

Fodůvi Dr. VáelKV Vndráti. 

Xí. Dobronka a Zloska. 

Byla jedna malka, milá dré cery, ty se meno?aly Dobrenka 
a Zloska. Zloska chodila z matkoo do lew. Dobroaka byla doma, pfadla 
BÍ na sDkni. V tom jel jeden král, ptal se cestáře, proč tak siln6 délá. 
Vod rodpovědel: iJá muafm, dyž chci zavopalřit détim a sobe chleb.* 
Král mu dal dnkát a pravil, aby mu poredél o nákej slnSnej dlrCině, 
tfebaa byla chudá. >Pane králi, tady v tej chatrči je slofiná dlvSioa, ale 
chudobná.* Von mn poděkoval. Jel, přijel k chatrči, přivázal kooé k lípě, 
reSel do chatrče, dal vřelf pozdravení, žádal vo ruka její. Vona vodpo- 
věděla, ta nejni žádnfmu pro blázny. Von ae ptal, kde je matka. Matka 
ila ze sestrou mlačf do lesa na dřlvI. Von f dal prsten, aby f matka 
uTéřila. Pravil, zejtra aby byla matka doma. Podal f roku, jel. V tom 
přiaia matka ze Zloakou domu. Dobronka I vyprávěla, oo se i přihodilo. 
Zloska z matkou se 1 daly do smícho, Že si z ní ten jisté] dAlal blázny. 
Dobronka ukázala prsten, aby 1 uvěřily. Na to dmbej den matka se vy- 
pravovala do lesa. V tom tu přijel král, veSel do sedničky, dal vřelf po- 
zdravení, sklonil se k matce, políbil f ruce a žádal 1 o dívčinu. >Pane 
králi, co se vopovaZujou říkat vo chudobnou dívko, kerá nemá peněi ani 
roblekuli >To já mám v mym království peněz a voblek& dosl.< Matka 
pravila: >DyŽ jinač si nedají říct, takjáim dívčina dávám.* Von f sluSnfi 
poděkoval. (Matko, vy ta chalrč prodejte eátě dnes. Zejtra já si pro vás 
přijedu, voblekfi, peněz vám dost přiveza.* Na to druhej den král přijel 
z Toskou, přivez mnoho peněz a voblekil. Dobronka ze- Zloskou se stro- 
jily. Král dal mace mČ3ec peněz. Matka vostala doma. Rozloučili se, jeli 
do království. Král dal Dobronce dva měSce dukátů, Zlosce taky tolik, 
aby mohly, až pude komonstvo na proti, dukáty rozdávat. Dyi pHSli do 
království, tak komonstvo královnu vítalo a deklamánky předříkávalo. 
Dyž se v království svadba skončila, královny sestra mlačí Zloska se 
k mace zas navrátila. Vyprávěla to mace, záviddls to Dobronce, Se mohla 
matka í dát, Dobronku doma nechat. Zloska se zas do království vod matky 
vypravila. Král byl just na honu. Dobronka Zlosku přivítala, komonstvo 
zvěřinu strojil poslala. Zluska zavřela dveře a do milá královny sestry 
se dala. Vyndala nú2 a uřízla f hlava a ruce a nohy, to věechno zato- 
čila do plátna a dala to do pokoje pod prkna. Tělo donesla za královstvf 
do bllzkyho lesa, tam ho zahrabala. Zpátky pospíšila do království, zvě- 
řinu měla připravenou, tak se najedla, v zábavních knížkách čtla. V tom 
lese, oe to tělo zahrabala, v (oro byl poustevník, to tělo tam ucítil, t^ 
hrabal, a2 přiSel na (o tělo a ho vyhrabal A vod všechno věděl, co se 
bylo přihodilo B královnou, že mlačí sestra í zavraždila. Tak nevédél, 
klerak by vod Zlosky mlačí vydobyl královny Dobronky hlavu. Tak si 
zpomněl, že má zlalej kolovrat, královny sestra mlačl Zloska ie ráda 



Diq.lizedovGoOl^Ic 



Několik poháďek z Duba. 309 

přede, tak tň i tam poBle po svým chlapci ten kolovrat. Že snad vobdržl 
la blarn kráioTny. Tak ponsternik dal srfma chlapci kolorrat, praril 
mu, aby Sel do králoTstTí ke královně, ie se í zaHbf kolovrat a te snad 
za lo hlavu vobdrtl. 1 akorát, chlapec áel s kolovrátkem ke královně do 
království. Královně se kolovrat zalíbil, plata se chlapce, co za něj, vod 
pravil, nfcjinfho nei hlavu. Královna ila a dala chlapci hlavo Dobronky. 
Chlapec poděkoval a běžel s nf k poustevníkovi. Poustevník ni čekal na 
chlapce, esli ai nese hlavo královny Dobronky. Dyž pfines chlapec hlavo, 
tak poastevnfk f vza! a nad ni řfkal a masti namazal a se pomodlil 
k Pánu Boha a hlavu k tělu dal. Vona se chytla, Dobronka viděla a mla- 
vila, ponatevnlkovi dekovala. Poustevník zas vzal zlatou přeslici a dal i 
opět chlapci a poslal ho a ni do Vyšehradu a pravil: *Nic jinýha za ní 
neber ne2 nohy.* Chlapec vzal zlaton přeslici a běžel s ni ke královně. 
Královna dyt zlatou přeslici uhlídala, lak se i zalíbila, ptala ae chlapce, 
co za ni chce. Von vodpovedel: iNfc jinfho než nohy.< Vona dyž se f 
přeslice zalíbila, tak mu nohy přinesla a přeslici si vzala. Chlapec si vzal 
nohy a běžel. Poostevnik až zase Cekal. Vzal vod chlapce nohy, naříkal 
nad nima a namazal a přilepil, pomodlil se, nohy se zatím chytly. Do- 
bronka ma zas poděkovala, 2e už m&le zas chodit. Nejčko už jen ruce 
f scházely. Poustevník ěel a vzal zlatej enolec a dal ho chlapci a pravil: 
>-Tak už posledně pudeS ke královně se zlalfm ánolcem a bnded žádat 
ruce.* Chlapec vzal zlatej dnolec a nes ho ke královně. Královně se 
zlatej ěnolec zalíbil. Ptala se ho, co za něj žádá, von že nic jiného než 
roce. Královna mu je nechtěla dál, už se bála, že nž něco je v tom, ale 
Inolec zlatej se í Ifbi), lak přeci dla a dala mu ruce a Šnolec si vodnesla. 
Chlapec vzal ruce, poděkoval a běžel. Poustevník už zase Cekal. Chlapec 
příběh a podal mu ruce. Poustevník vzal roce, naříkal nad nima a je 
namazal a ruce se zas chylly. Dobronka mu zaa poděkovala, Ze může se 
i nalaL Královna jen pořád předla. Král přijel z honu, královna ho při- 
vítala a hned mu vyprávěla, že má novej kolovrat, přeslici a Snolec, jak 
se f to na tom pěkně přede. Král povídal: >Tak lo přines, af to taky 
váechno vidím.* Královna to vfiechno přinesla. Von pravil: >Tak taky 
přeď, jak ae te to na tom přede.* Královna aedla a předla. Kolovrátek 
zaěal zpívat Vona přestala. Von 1 porudil, aby předla dál. Dyž začala 
příst, kolovrátek zatial zpívat: 

Nevěř, králi, aeveí 1, 
vona lel)e voSidi. 
Vona tebe vo£idilH, 
vlaslní sestru zavraždila. 
Sedni, pane, na vranika 
a uháii^j do lesika. 
Tam pod skalou šedi 
kořínky se íivi. 

Kril dyž výslech kolovrátek, neřek nic a áel, sed na vranika a jet 
do lealka. EStě jim porodil, aby dali na královnu pozor. Zloska věděla, 
že 02 je s ni zle, sebrala kolovrátek, přeslici a Snolec, k tomu V9C pe- 



gmm' -CoGgic^hd 



310 P. Pla««k: Udové tsDce na Pacorsku. 

nfiz a utekla ze zámku královo k mace. Král pHjel do lesíka pod skálo 
a. Tidé1 tam jeho prrof Dobronku, skofii! s koné, pad i k nohoam, Ifbal 
f a dfikoval poustevnlkov, íe ma 1 zachránil. Cbtčl ni vzft Dobronku do 
zámku a rona s nim nechtěla ject, že bude pH poastevnikov. Von praril, 
poustevnik, Ite pude opět a nim. Poustevník vypravil Dobronku a králem 
a sám vostal a chlapcem v lese. Tak král Jel a královnou do královslvt 
Plál se 1 po cestě, co má mlačf sestře za to udělal, dyž f vzala íivoL 
Královna pravila, aby f nic nedgial, že vona 1 věe vodpoufiti. tTo ae f 
vie vodpuslit nemůže, trestu je hodna.< Královna pořád prosila krále, 
aby I to vodpustil. Tak na tu proibu tto král vodpuslil. Přijeli do zámku, 
Zloska \xi tam nebyla, už ze zámku utekla. Král byl rád, že ut tam 
Zloska nejni. Chtel ject k mace a f lo povedít, královna mu vfiak ne- 
dala. Potom každodenně posílali pouatevnfkov polravu. Král si přeci dojet 
pro matku Dobronky královny. A o Zlosce nebylo ani pohádky, kde je. 
Král s Dobronkon a matkou žili, na Zlosku si ani nevzpomněli. 



Lidové tance na Pacovsbu. 

Podává Pfamyil Otakar Plaíak. 

Tanec lidový z okresu hlineckého >Trnkyt, uveřejněný od Dr. K. V. 
Adámka v 6. 4. Č. L, znám jest i na Pacovsku pod názvem tSvec, 
ale jak se změnou textovou, tak i se změnou hudební. JeStě do nedáv- 
ných dob byla to polka a lidu obivláátě venkovského velice oblíbená. 

Polka. Švec. ZPacMika. 

šly devča-la do hospo-dy, lonco-va-ly »iev-ce«, jedna druhpj 

po- vl-(ia-la, íc ji í.ádnej ne-chce; tan-co-va-ly ho, a ne-U- mí-ly 



pH-5Iy do-mO, u-íi-lyse tan-co-va-ti, při-ěly do- 



Tuto polku zpívávala mi moje babička, což důkazem, te tanec byl 
asi drive znám i v městě ; bylat má babička ze staré mefiCanská rodiny, 
pacovské. 



■dovGooi^Ic 



Ze Slezska. 

DalSf fada vrobraieal (5 vyobrazeni). 

N9. Blr. 312 a 313 podárároe dalSF krojové studie J. Vyhlídala ze 
Slezska: 1. Manželé z Opavaka t letním úboru a 2, Manželé 
z Dc^moradovic. Chrám Páné t JalctaFi zajímá již tím, že tam byl autor 
kDÍhý >Na§e Slezska<, vážený spoluprscovnlk dÚ J. Vyhlídal (viz str. 314). 
Na Mr. 315 zahlédneme ráz krajinky slezské a Frydeckfm zámkem 
z T.A866 a na sir. 317 zobrazen kostel st. JoSta na starém hřbitovĚ 
re Frýdku. Frýdek zaujímá vynikající místo v tradici lidové, v písních, 
pověstech a pohádkách lidu slezského, jak vedle jiného ukazuje povést 
o JnVjSovi a OndráAovi, avefejněná v 1. č. tohoto ročníku. R. 



V. Krolmusa Slovník obyčejů, povásfí, povér, 
zábav a slavností lidu českého. 

Podává Dr. Čanlk Zlbrt ■ 

Lípy dvé na Boleslavsku □esmlrná velikosti a vékostí, 4 mn2i 
mají jednu co obejmouti. Dt& lípy starobylé nad Vescem ke Kosti vedle 
silnice. Mezi nimi je soSka sv. Jana Nepomuckého ; sloji na povrSÍ, pod 
nimi jest rybník, slově v Lavičkách (lávky bývaly), zde pres rybník po 
ve£er chodí u toho rybníka černý pes, z očí a z huby mu Slebá plamen 
a lid prý sLrafif, a v tomto rybníku té£ haslrman pfebývá, jednou to melo 
odpočívajícího člověka do vody strhnout a atopit. Z této povésti vy- 
svítá, že zde někdy hožiňté pohanské bývalo, Černobohu se zde obétoval 
pes ierný. Sv. Jana Nepomnckého soSka jest zde později bohu pohan- 
skémiu podložena, nepochybně zde sv. Jan Kftitel stával a ;o něm teprv 
sv. J^n Nepomacký za dnů jesuitských na to místo pfijíti mohl a týž 
Jan Kftitel byl na mfslě Vodana podkládán. 

Lucka jinak Lncie. Pfed sv. Lucií ten vefier chodí bílá 
velikfi ženská, celá bílá, bíle zaobalena obálkou bílou, po domlch s nožem 
velikým, kde jsoa děti, klerým chce párat břicha, jesl-li se v advenlě 
nepoctily, střídmě živy nebyly v len fias okolo Křesejna, Zvikovee, Prahy, 
Zpiroha ald, jako Perchta o Štědrý večer tu samou povinnost vykonává. 
Kaídej velikej ženskej říkáme Lucka. Sv. Lucie bude některé bohyni 
podložena v křesťanství. Pohané na posty v prosinci velmi vehkou cenu 
kladli, protož chodí po domfch ta b&žka se přesvědčiti, jest-li se půst za- 
chovává. Pohané po celý prosinec (advent) se postili, obalovali a modlili. 

Lužice horní a dolní. 1815. Zde jest pozůstatek bývalých 
Srbovéndů slovanských ve leskrovný počet okolo BaJrtJÍiii jeji jsem r.lŠlĎ 



v. Krolmus jako bohoslorec s Fr. Veselfm, utit^k^ mlidenccai otooTým 
nsTltiril, abych sesaal jejich polohy, mftsta, obyčeje, mnTy, spisy lód. 
V Jatrbockn (L j. Jntroboga) Jilrobob, Jitfnf bŮh, SrCUoboíi, BéUxA m 



vzfval za dnů poh. JutrniCkaKJulniCka) slově Jitrnice,* Denioe, bvétda 
Jitřní (Mor|{enstern), Murina hvézda (Mariastern), Slelld naatutina. Nyní tam 
kláater Egypliíek. Nékdy zde služky, kiičíky poh. slouíily bohyni Bflá_Paol 



■dovGooi^Ic 



v. Krolmusa Slovník obyCeJů, poTSsU, povfr a slavnosti lidu íeského. 313 

neb LtdS Sili Ostré neb raději Zoři (Auroře) v pohanstvu a do kreabnitrl 
se Tle pFevedlo. Jatrnfi sIotb jilfnl (slavnost, inie) bohyně >Ostra< t Ostríci 
■e Tzfrals, odtad Ostern po loticku velkonočnl svátky, Osterfeat zde slově 



Hnníelé z Domoradot 



Jntmiaka neb JutronSka, O^lerrest. Koladi. Koleda bude tu samou bohyni 
Jitrnici znamenat, neb se po Koledě chodí a zpívá na Čecháoh mládež 
ke cti její; vSak u Indů a u Slovanů altuies svAtloboh se s měsícem skryl 



t i. bia s bo=Tti; 9f/^tt J:2T>br.ii fidh ■ j:*Jíi:« o VísocíÍ i^<:^i» 
znuE^CBaL Xa j^ře Lada i-^^zjak *ti-a }£K0 Vesai. Vcbb^«. 2if4aa ald. 



i:hr.-.m PjTié y Jaklafi. 

a v lété Piilada. odlud poledne, pyiadnifek, PoladDice, Polednice ald. 
C«rDabog siůve hcira 2 hod. ce^ly vzdálí od Budvíina, na nf se Cernobohu 
nepochybně obélovalo. 

LitoméMce Ludo ^ mirice, od lidu mířeni s bohem polotené 



■dovGooi^Ic 



v. Krolmusa Slovník obfčejů, povistí, pověr a slaTiiosU lidu íeského, 315 

nad Labem pravého břehu. Od Litoméfic na západ asi '/, hod. česly 
k Radobyln hoře, t pftli ceete mezi Radobylem (Rothebeule) a Litoměřicemi 
jest kaplička kamecá . . . a a uf rybnfi^ek mezi polmi, sady a vinicemi, 
kde slařf ai posud Bvé pbyfieje pob. vykonávají a pravéjl, že na tomto 
mfste nCkdy slav. mésto stávalo, jenž se propadlo, ztratilo, zapadlo, t. j. 
někdy pohanské a n převratu pohanského se od křesťanů troskotalo, jako 
jiných více na Cechách. Viz Ztraceny zámek nad Kouřimcem a Bránova 
na Křivokládsku n. Mží a j, v. 



Pohled na Frýdeckj lámek a meato z 



Lihuía (LubuSa) byla vSátkyně jako Sybíla prorokyně, kteráž 
chybila, že knihy (6 rukopisů) spálila a jen 3 knihy pod Tarquiniem 
Superbem pozůstavila. 

Labe, lat. Albis, což Bílé, bělé, značí nSm. Elbe. původ svůj bére 
od bílé vody; odtud vSady, kde ae prameny čisté prejfiléjl ze země potoci, 
řeky. Bily, Běly šlovou n. p. Běla v Krkonoších (Weisswasser), v Bolesl. 
nad pramenem bílfm, pod Vrchběly (Oitrlberg), protože byla tato hora 
Aibenici je3t4 okolo r. 1780 a ortele nad lidmi se na nf vykonávaly. Béla, 
převrat slova la Bě máS, zvláátě lid v Béii (ie) nevyslovuje, nobri Bela. 
,Jdu do Bely pro meky housky,' říká. Běla také na Plazku v Plzeňsku, 
(aké BíHn od bilé vody řeky Bily pochodí. 2e Slované zamotávali a písmeny, 



316 C Zibrt: 

slabiky prohazovali, viz vlastní jména, viz Damil horn a mlfn Tonmáfal 
n Doks, rybníku a horu nad Berounem, coi Mi-lada znaif. Ladt^a ^ Ko-Iada. 
Vybob zzz Vohyb. Mtba, mhla, mha. Mze atd. 

L i b o c b, LibicboT, oa pravém bfebu Labe a nad potokem a ailnf m 
livym pramenem, kterj' pod polohou Hubeny, Hnbenov zt slráné, kde se 
Dynf lizua nacházejí, leíí. Zde se dle povéali r. 1826 za alarébo f Veila 
Otce t Václava a Antonína vykopal v skále vytesal ksmenf roíeů. Nad 
pramenem jeal iarovisté a pohFebídté pob. hned nad lázní a baráky aai 
V4 hod. česly od Libocba. Též od Slráánic pfes Vysokou sž Bosiny. Též 
v Sifeduicfcb a j. v. v onom okolí. 

Lichoceves bod. od Okoto vzdálená. Zde se nesmírné velikosti 
mohyla (homole) nalézá, na ní bylo kopáno r. 1830. na zemóata, chndym 
lidem od Soačka Pražana držilete toho statku ku aázenl ponechána. Na 
vrcholu vykopali: Knih bronzový veliký, přilbici, 2 kruhy ruční, mefi 
a popelnici, ostatky v nádobě toho bývalého poh. velikána. Hrad starý 
býval ve vsi, základy se zde nalézají. Proti lomulo bradu na východ, 
v mésíci éervnu vychází přes tulo Homoli (mohylu) slunce, takže držitel 
poh, této dědiny onu mohylu co žároviáté, co olláf na východ slunce při 
ranní modlitbé míval. 

Lad v i, nejvySSÍ hora u Prahy n Vit nad Ďáblicemi vaí, ovfiinem 
a royslivnou ďáblickou, leží na sever od Prahy, jest lolo Ladvl háj dábtický, 
habrovím, jedlovím, borovím, lískovím atd. nízkými zakraélými obrostla 
hora kamenitá. Zde na hoře před lety byla rovina; vSak okolo r. 1826 na 
silnici se vydobývala sfll kamenná na silnici, odtud t;tojamy zde a v nich 
deSCová voda. Též se zde sanitr dobýval. Trojhran zde stával. Tento háj 
dali Křižovnlci dokola posekati a v role (pole) orná obrátili, tak že jen 
lohko z celého háje dokola koruna £i vrchol Ladvi lesem porostlý pozQstal 
1840. Dobrá pastva zde pro ovce. Časlo vyschne tráva na tomto ladví. 
Jahody zde nerostou, jen toliko malinoví' zde roste. V tomto háji několik 
lidi ae povésito na stromech a tulo zahrabalo. Ladvl lež hora nad Babicí 
v^ nedaleko Dnespek. 

Minci, peníze na Čechách od starodávna naSi praotcové slovanSti 
znali. Naíi otcové pohanátl znali kovy slévati, to poznáváme na grafito- 
vých (tužkových) nádobách, které jsem na poh. pohřebištích vykopal pod 
Kování a Kovancem, na 2árkách, v Makotřasich, na Moučiné nad file- 
vicemi a j. v. Sám jsem vykopal na pohřebišti na Žárkách v popelnici 
maliéký elříbrný peniz. Libuáa juž okazovala zlaté a stříbrné hory Českým 
rodákům, v nich se zlatá a střibrná ruda nalézá. V hroblch pohanskýtib 
na Levém Hradci, v BudCi, na Reporfji, na Hrádku Sudoméřském, na 
Tetině a j, v. skroucené dráty, kroužky kovové malé prostřední a vétál 
jako haklice éi pratinky jedny na druhých navléknuté neb vétSl kroužky. 
Okolo roku 1830. nechal zprávCi Tuchoméřický na Okoři, pustém hrade, 
žádný neví kdo stavěl ten nejprvnéjai hrad (jako roztocký zámek dle 
slunce slavený dokola), vždy ale slejchával. Že se v néro veliký poklad 
ukrývá; proče2 po celý rok nechal v něm a okolo ného kopati. Jednoho 
času mu napadlo, aby v stráni, v skále, hledal tulo skrejS, vida skrzo 



■dovGooi^Ic 



T. Krolmusa Slovník ob^fejA, povísti, por£r a sUthosU lidu Eeského. 317 

kfOTÍ sloj do skály, idá h mn tam néco datého, hledal pHstupu do Ulo 
•ině skalné, nttlezna skolečné slupne do skály, rstoupl tam. napadl tam 
felikoQ sfA T skále a vedle vejslnpek. V skále této siní nslext ryta slora: 



Kostel sv. Joíta na starém hřbitove^ ve Frřdku. 

■Letha Panie 1456 kopali jsme zde< pH tom vyrytá stfela ■"- a Slapéje 
V koute byl kámen ku třeni barev a třiteo naň a při něm brubf střfbr. 
peníz, který nepochybné tam nálezci toho pokladu r. 1466b1|U^^ kterf 



■dovGooi^Ic 



s 



L 



318 Č. Zibrt: 

dostal gymnasialnf katecheta litoméíickf neb Krejbych 2itDDÍckf a od néhd 
dostal Fr. HořtSička, malíř pražsky, klerf posud má jeho syn Na jedné 
strané jest vyobrazen rytíř na koni, dril vénec T pravé mce. Na druhé 
atrané je hlava lenská vyobrazena, klerá má vínek okolo hlavy a jehlici 
ve vlasech sv^ch. Snad je to podoba LibuSe, hlavy LibaSiny neb Šárky 
dfvky neb Vlasty nékteré dívky, kněžky Libodiny. Líchoceveská Mohyla 
(homole) bude nepochybné aékterému vQdci poh. nanosená, kterému Okoř 
přináležel. Hájek dle povňsti sám vypravuje: te se zemřelým peníze do 
mohyl do nádob přikládaly. 

Hinci z křesťanské doby na Cechách. Stříbrnou minci 
od knížete Bořivoje má p. Kilián c. k. kasfr ve své sbírce nejznameniléjSf 
v Čechách, kterou za 6000 zl. prodali mohl. On má 4 mincí od knížete 
sv. Václava, na jedné straně sv. Václav vyobrazea a na druhé strané 
(Venceslaus dux Prageae>. P. Vád. Hanka má m'nci stHb. od knížete 
Vratislava otce sv. Václava. Já jsem nalezl r. 1820. nékolik slřib. mincí 
od Boleslava na Hrodsku na pohřebišti pohanském na poli okolo kostela 
sv. Jiřího: též Q Nieméfic a u Stranová. R. 1830. několik brakteálů 
okolo hrádku nad Libusy n. Ohří a okolo Peruce nad potokem Boženou, 
na Karbanech od Olakara a j. v. a r. 1846 na 2árkách médénf brakleál 
a <<eskfch grošů velkých a malfch bez počtu. Na Cechách bfvata sama 
stříbrná mincí biía, až za Karta VI. méděná se ukázala. Na Čechách kníže, 
vfvoda, král, císař, kaídf Šlechtic razil peníze sřé, panský, rytířský 
i městský stav bil pro sebe peníze stříbrné ; proto tolik privátných rodin 
minci na Čechách nejvíce, snad po celé Evropě jich tolik nenalézáme jako 
na Cechách svých penéz mělo. Město svou minci, svobodný pán, rytíř, 
hrabě svou mincírnu měli. Hrabala ze Šliků měla stříbrné bory. Jílové 
město Zlaté doly, Kutná Hora slřfb. horv atd. Hrabě z Valstejnu Vád. 
Euseb Albert kníže friedlandaký, který přes 300 statků na Cechách, Horavé 
a j. v. maje, z kterých dSvodů (přijmu) denně tolik měl. Že si' mohl za 
ně každodené statek koupit On bil peníze a měl jích tolik, že když dal 
hostinu ve svém dome (z 72 doma pozůstávajícím) na Malé Straně na 
velké síni, když prostíradlo se stolu sílali sloužící, přes sto pytlů stříb. 
a zlatých hosté spatřili, na kterých pokrmi poilvali. TrĎka hrabě jeho 
ávakr, který nr>el sestru ValdSlejnovn za manželku, polítal na 30 velkých 
panství na Cechách jako je Náchodsko, což na MoravĚ, v Slezsku a j. v. 
statků měl, mohlo se také na 30 počítati, tedy do hromady na 60 sUtkft 
malých a velkých měl. I on svou mincírnu měl. Trčkova paní, sestra 
ValdSlejnova, mstila smrt svého bratra na vrahu, který ValdStejna V Chebn 
probodl . . . 

Sypání pastýři. Na den av. Martina d. 1 1. listopadn na Zvikovci 
sypají obilí každého druhu rolníci. On jim ustrojí za to hostinu. Polívku, 
hovězí maso, hrách, prase upeče, husy atd. na pivo si dají. Sv. Martin, 
Vendelín, Roch a j. v. patronové skotu, bravu a havčtě na místě Svantovíta 
v křesCanství vstoupili. 



■dovGooi^Ic 



v, Krolmuaa Slovník ob;iejA, povésti, povĚr a slavnosti lidu ieského. 319 

Maria se zjeviU u sludánky živé, kdež se fiká u Boží vody 
u Benedova na Berounsku. Na tomto mfsté nepochybné se vykonávala 
slDíba poh. Ladd bohyni plodnosti a zdravoty. 

Pomocnice. P. Maria Kd^ická v Kočičích na Prachensku, 
panství Černohorské (t. j. Schwarze nberské) nedaleko Vodflan, 2Vb hod. 
vzdáli od Pídku ha PovrSI stoji kostelík okolo ngho staré Ifpy a stcomofadf 
lipové vede k nému. P. Maria Sebekovská prostovlaaá soába 
u Tejna Moldavského na místě Kolady neb Bílé Paníi P. Maria Pod* 
srpenská a Strakonic Bílé Paní čilí Ladě podložená. Na statku Libě- 
jickém nyní Cernohorskóm na Prachensku '/t ^'^- °^ Vodůan vzdálena 
jest P. Maria Lomecká v Lomci, dfevěná soAka 6 palců velikosti, 
v skleněně akHai, pochodí dle pověsti ze země Mouřenínské, z které oroz. 
p. Bouqoi pry přes moře jí přinesl do Čech na svůj statek před staletý 
a j'í se zasHbil, když ěCaslně domů se vrátt, na svém stalku že ji slánek 
Boží vyslav!, coí on pry na tomto vrchu lesem porostlým vyplnil a stánek 
kulatý dle slohu slovanského ji postavil a skrze les od církvičky na čtyry 
strany průseky nadělal, aby lid poutničky ze vSech síran na horu putovati 
mohl. Soika p. Marie drží na levé ruce SynáCka Božího. Obraz ollářnl 
na ětyrech řetézích visí pozlacených ve vzduchu a na 4 stranách pod 
obrazem jsou 4 olláře. Studna jest zde zazděna, do kleré ženská padla 
R se v ní utopila. 

Maria odejiti chtěla z hory. Pověst na Slovensku. Když 
Sel zvoník na věž kostelní na horu Lubiónou do kostela klekání ze vsi 
LubiCné nazvané pod horon ležící na Slovensku zvonit, potkal pry P. Marii 
z onoho koalelíka odcházeti, ptaje se jí na příčinu, odvěce mu: že jf málo 
obětí lidé pry okolní do kostelíka přinájejf. On ji poprosil, aby se navrátila 
do církvičky zpět, že se lid přičiní, jí slíbil, hojngjších ji oběti přinésti 
a časlěji ji navštěvovati. Od lé doby pry lid pilněji tato horu Lubičnou 
navštěvuje a P. Maria posud se tam ctí horlivě. Franci jinak Jarnej 
Franič z Slovenska (lépe Slovenska) vypravoval. 1850. 



Pomlázka z Táborská. 

Ze sblrty prof, J. Vycpilka. 

1. Ma-lý ko-led-níSek, mi-j;i le- ti-čko,du si k vám probí-lé va-jf-íko. 
2 Ne-dá-le-li bi-lé, dej-Ie Ccr-ve-né. slp-pi-íka vám snese ji-né. 
8 Jen kus mazance, jen kus mazance na ty- to ve-Ii-ko-no-ce. 



ovGooi^Ic 



J. Oseíanskt : Muiikant Pnvora. 



Musikaaf Přívora. 

Podává J. V. J 



Vairéro okoli nebylo nad PFiTora. Bydlil r nejvxdálenéjil usedlosti 
Dablovieké osady, žrané iJezvintui* jinak >U Kal«!&* z» SU> 
te6kem meBÍ UeCkoTskfmi lesy položené, nyní panu Pscholtoví patHcf. 
Zil na aafiátkn minalého slolell. Koncertoval po vesnickfch masikich 
na flétné. JeSte nyní jmenuji karbanicí v Dublovicich a okolf wleaého 
apodka, kterf^ zobraien jaat, jak na flétnn hraje — Přfrorou. Proč se stal 
obytejnf takto £loT6k pfíslovečnfm t tomto kraji? Byl prf soamenitf 
hnmorista, ČloTék >od legrace*. 

Mnoho vaseifch pfibéhů se o ném vyprávi. 

Sel jedaoa na Sr. Horu. V Oborskfch lesích dohonil několik bab 
1 Bokenora (resaice t okr. DobHSskéni). Báby práré se o nAčem ra- 
dily; kdyt spatfily PFiroru, rozjasnila se jim tráf. >Kam jdete PHroraP* 
•I na Sraton Horo.* — >Posloachejte, PHvoro, my tam jdeme taky, 
nendélal bysle nám néco k Tftli?* žadonily baby. — »l proč ne.« -^ 
>Nechlél byste nám pfedHkivat a my bychom ipfraly?* Přirora se na 
chvilku zamyslil, uiklfbl a přikfd hlavou. V jeho oCfch mu jii Selmor- 
stvl zajiskřilo, A jii spustil: CísaFovno z Hostovnice *;, ty jsi naie spo- 
mocnice. Císařovno z Hojiína '), pros za nás svého Syna, Cfaafovno a Červe- 
ného*), přimluv se n Syna svého, O královno z Podháje '), o pfijmi nát 
do ráje, O královno z roviné '), o přijmi nás mezi ně, O krilovnú z Hraeho- 
viínf '), pros za nás lidi hřfSnf, O královno z Kunlčka*), ty jsi naie ma- 
tička, O královno z Celina '). lys naSe matka milá, O královno i Blat< 
nice '), naie orodovnice, O královno z Dobřfae '), pros d Pána JeilSe, 
O královno Dublovická '), tys jistá brána nebeská, O královno ze Lhoty'), 
pomoz nim od roboty. Baby náboinA zpívaly, když pak koneCnS pFed- 
povBdél: >0 královno z Hubenova '), (odkud byly), poznaly, ie si z nieh 
tropí íerí. Veliká jejich náboinosl proměnila se v nejfiernéjdl zloba. Spus- 
tily na celé kolo, nadávky na rozmarného Prívoru jen se sypaly, kdyt 
však také kameni se počalo sypali z rukou rozezleních bab, vzal milý^ 
Přlvora do zaječích. 

Na Sv. Hoře sedl prf si do zpovédnice, zahalil se do svého pliité 
a zpovídal prý pořád. Jednou se zlomila poutníkům h&l a korouhvičky, 
Přívora hned jím půjčil svou poutničkou hfll, na kterouž uvázali prapo- 
reček a 9li dále ve v3l parádí. Posud, když se néco zláme, fiká se: >Vy- 
ftfljčle si od PHvory hůl!') 

') Jména vesnic a míst v otřesech Sedleanském a DobřUtkém, které mají 

usedlosti, kde se fiká „U Králů" a „U Clsařú, kde se TTskílujI rodová 

jména Císař a Král. 
=) Tento íajlmavjr příspěvek zaslal na vfivu redakce Rolnických Listů 

okr. Sedlíanského horlivý ítenář Českého Lidu p. VÍL Smetana, rolník 

a předseda bosp. spolku v Dublovicich. 



■dovGoOi^Ic 



Hlava sedlákova, sloiená z hospodáfského náříni a plodin. 
Dfevor7lÍDa 16. stol. Kreslil Zd Laítovka. 

Hlava sedlákova, složená z hospodářského náčiní 
a plodin. 

VGermanshém moseu v NorJmberce zahlédl jsem zajfmaToa dřevo- 
rylinn ze 16. slolelí, znázorAajfi ' 
spodářského náčiní a plodin. Jest ta 1 
o tebdejil práci zemídélské. 



Cwkf ud. xni. 



■dovGooi^Ic 



333 T. Naváeek: Ceskf fád litomérickf o slutebnfch děvkách. 

Český řád lifoméřický o služebných děvkách, jich 
chodu a platu r. 1651. 

Podává Dr. V. J. NovAíek. 

Nftcházl ae v obci léto mezi služebnfmi dčveSkami jak v chodu 
i plata jich vulikf nespflsob a zobyíeJDélá svoboda, kleréito, co 
se dolejfitt chodu hlavy, pfiSerné penllenl, též čela černého opífilho po- 
vázáni a Sparkův jich přflid zohaveních, lak Že již jedna každá téméf, 
i ta učtvardaná, avinská neb kravská děvka co jen bud na samé pani 
nebo na nékteré nuznéjfif městské dcefi za stroj a muster uhlídá, musí 
ona ihned také jak Btfevíce dobře, tak obzvláštně a nejvíce hlavu aobě 
tak vypentlitl, vyfermežovati a jako téměf zvonQ navéSeti, vrkftdky pak 
8 zavěšením némeckfm jako panenka v pěti letech, sama pak jsouce 
hrubá panna, bude více k opici nežli k člověku rovnati, byf měla na lo 
polovici služby vynaložili. A aékoliv v hoapodáfalvi velmi málo a snad 
dokonce nic, ba ani z vody polívku, buď trochu hrachu uvařiti, nercili 
koSili a sukničku vyprali neumí, vSak na velkf a nezasloužily plat da- 
leko táhouti se umějí po 6. 8 i desíti zlatých, ježto sotva za kus chleba 
stojí. Prolož, aby lomu obojímu nespflsobu pomoženo a to tfm dřív pře- 
trženo býti mohlo, jeden kaídy hospodář anebo hospodyné domu takovou 
čeleď mající při ní lo nařídí, aby po dneSní den takového pentlení a po- 
tvoření zanechajfce, starého stroje prve zachovávalého se přidržela, pentle, 
zvonce, střapce a Černidla zanechala, muslru paní své a panně klerékoliv 
nepřijímala, éfm není, lim se dříve Času nedělala, a lak na svém stavu 
a kroji přestávala. Jinak, pokud takového pentlenf nepřestane, necht jest 
lim Jista, Že Ji posel právní na potkání třebas i uprostřed rynku pentlili 
a z hlavy jí strhna, až se ji zteskne, tak čepili bude. Ilem. Jedenkaždf 
z pánův sousedův, který manželku, malé dítky, buď také dobytek rohatf, 
svinsky anebo jinf má, na kostech bývá a největšího hospodářství při 
domě má, tedy děvečce nebo kuchařce do celého roku jen do 10 zl., 
více dávati nemá. Který na opatření domovním ménéji má, ten do ce- 
lého roku 8 zl. Kléry pak vždy roénéji, ani dělí ani dobytku nemá a díla 
tak zvláštního při dome se nenachází, ten toliko do celého roku 6 zl. 
dávati bade. A páni ouředníci důchodní na to pozor dají, aby z Udí pod- 
daných obvzláětné sirotky děvky zahálečné pánům měsňinínům k podob- 
ným službám a pracím propouštěli a jinam jim vandrovali nedopouStéli, 
jako i městsky dcerky bez ohláSenl a povolení pánův starSfch obecních 
od města nikam se nepodávaly. (ProcoUum m. Litoměřic 1646—1652, 
f. 201'— 20:í'. Předneseno obcí shromážděné 23. ledna 1651.) 



■dovGooi^Ic 



„Ziíkov;" a .feské" zbraně v selském povsUnl dol nora kouskem r. 1G36. 333 

„ŽlžkotfV" a „české" zbraně v selském povstání 
dolnorakouském r. 1626. 

VGothé byl vydán leták s názvem: iGluckstbaTen des vor ein hnndfrt 
Jahrn voi^angenen Baurenkriegs, sambt eigendlicher Contrefactur 
der gewehr und WafTBn, deren sich ilzo die Rebellischen Bauren im 
LSndletn ob der Ensa in diesem hinlauffenden 1626 Jahr bei ihrer . . . 
Kriegi Expedition gebrauchen ' Vyobrazení zbrani otiskujeme z tobolo 
vzácného lišku na sir. 323. Palmo, jak se v tradici lidové udržovaly 



■dovGooi^Ic 



3U P. BUitmovi: 

když jdoQ jeptišky z hodinek, vidíme Um na sahradé modré pla- 
mínky lanCit a poskakovat.' Ale majetoik přece dAm koupil, plamíolij 
ho právS lákaly: lo tam hoM jislé peníze. V noci TsUl majelnfk a nebál 
se, tzbI motyku a lopatu, a Sel na plaminky. Přijde na zahradu po pla- 
mínkách — kolem plamínkA obchází Cernf pes a oJi má jako dra žhavé 
abllky. Ale touha po penězích zle pálila domácího na duši, xvedne mo- 
tyka a prásk po psu, a ui letél domácí ke zdi a mfil vSecky kosti jako 
přetlačené. A pes cenil zuby proti němu a x tlamy sráel mu oheň. 
A darmo domácí ve dne překopával zahradu kříiem křižem, pokladu 
nenaáel. 

Jednou prosila jeho maníelka, kdyí Sel do hospody: >Huii, nechoď 
do hospody, velikf pes tlačí se mi a mačká do okna a funí a dfchá 
přes vyplazen} jazyk.< 'Spi, máfi tu Ninu s tetou,* odpovédél muž 
a Bel do hospody. — Když třeli i čtvrlf den fena probila, aby zůstal 
doma, mui sestál. Sedl si ke stolu, rozsvítil lampu a připravil si k ruce 
kus Železa: >Jen af pes přijde a dfchá do okna!< 2ena pojednou v úzkosti 
lepce, že pes již je zde. >I prachsetsak — — < zaklel muž a utíkal ze 
dveří se železem v ruce. A zvenčí slydeti bolestnf kvíl — to po za- 
klení mužovi. Huž vrátil se z venka a byl zamlkl}. Když se ho léna 
tázala, co viděl, řekl: *Dej mi pokoj a nechiěj (o v6dél.< A neřekl [o 
nikdy. 

Jednou iel jist} muž pozdě v noci okolo kostela na Slupi, a tu 
proti nfimu pes jako jalovice, čem} jako ďábel s vyplazeném jazykem 
a d}cbá jako lokomotiva a bup na muže — jak muž psa setřásl a utekl, 
to nevěděl sám. Vrátil se a hledal jiné cesty k domovu. 

Též jiní viděli černého psa v těchto místech, jak běží star}m poto- 
ěiatěm vinného potoka a ěentchá po zemi, něco hledaje a roizi vzadu za 
domy ve VySehradské třídě proti >pěti krá1Cim<. Tam třikrál zaštěká 
a zmiz! za klapotu mlfoa. 

Podivná shoda okolností: poločistě vinného potoka (náhon Botiče) 
6lo zrovna pod krámem nyníjSlfao řezníka Karabce, a klapot ml}na zbyl 
len ve strašidelném zjevu, o mlfnS samém nevěděl jíž nikdo. A ejhle! 
Když kopali základy pro dům, v němž bydlí kupec Marek, přišli ve 
hloubce as dvou sáhů na staré vantroky — tedy neklamnou stopu ml fna. 

I dějiště strašidelných zjevení psa právě Ifčenfch jest zajlmavo, ač 
o něm vypravovalelé ničeho nevěděli. Rovněž tak znal každ} vypravo- 
vatel pouze jedno, své zjevení a nevěděl nic o jiném. 

Strašidlo psa objevuje se po celém VySehradě a poněvadž pr} hlídá 
pokladiJ, bude jich asi hodně na VySehradě i r podhradí. 

Pod Volfovic na proíějSí straně v jednom ze slarfch domů straSl 
laké pes, ale b f I }. Jednou Sta holka pro něco do sklepa a bylo snad 
již na půlnoc. Vejde do sklepa, tam svítí na hromadě bílé peníze modrfm 
plamínkem a u nich sedl b í I } p e s a z každého chloupku svítí 
bilé světlo, oči má bílé, tlapky bílé, vSecko hllé. Holku obešla hrůza. 



Diq.lizedovGoOl^Ic 



o slraSidlerb na Vjjehradé. 335 

práshiie dTcřmi a lelf po schodech. Ze skiepa slySI, jakoby se kameof 
sypalo — a kdyí lam ráno lidé áli, nic tam nebylo, ani pěa ani peníze 
ani kameni. 

Dole na náméali jii (Vratislavova ni.) sedával prf černf pes tD i onde, 
i na skále za domy. U Jodlů je vQbec zaslíbené místo slraSidel. Kromé 
jinfch je zde i pes — jiiky, nikdo neví. K lidem dobfval se do dvefí 
idychHl přes jazyk< (vyplazeny) olevfenou tlamou a Itfikával USe brzo 
zde a brzo tam po dome Judnou stonalo jíslé z nájemnic díté, a ona 
v úzkosli své v noci sebrala se r ůla k sousedce pro radu nebo pomoc. 
Vyjde na chodbu a stoupne na néco račkkého a chJupatébo, udělá krok, 
stoji na tom zas, hrůzou se ubohé malce vlasy jeíl, ale úzkost o dfté 
ji pohání — zas krok — chlupatá mékkota valí se jí pod nohama dál — 
kunedne nalezla dvéře sousedčiny a bouchá na nÓ i lomcuje jimi, nic 
plátno, sousedka neotevřela, a nebohá matka vracela se s nepoflzenoa 
domů, ale již >po cihlách'. A ráno matka vyčítá sousedce, že ji v noci 
neotevřela. >MÍIá matko, neotevřu v noci nikomu, darmo jste klepala, 
já vás dobře slyáela. I vdak já vím, po Sem jste Šlapala — pes válel se 
vám pod nohama.* 

Cerny pes sedává prf i na dvorku vedle u Dubů nebo ve sklepe 
v sousedním dome. A v bývalém sídle kanovnickém (u Paslrů) ve stráni 
blíž k přívozu sedí ve stráni také černý pes s očima ohnivýma a hlídá 
hromadu penéz. A když je pAInoc, obchází kolem dokola a mJzf 
ve stráni. 

I z druhé strany od Podola béhá černý pes, atos bílým duchem. 
Jdou ze hřbitova podolského na stráů vyáehradskou, tam zmizejí oba. 
Kdysi iel z Podola voják — najednou ze sírany vidi a sebe velikého 
psa černého. Voják las( poboční zbraň, ustoupl o krok a z druhé strany 
bílý duch v krátkém rubáSi. A jak voják mávne zbrani po psu, protne 
vzduch a jen studený vítr zafučel. Kde nic, tu nic, pes i duch ten tam, 
a voják polomrlev doslal se na VySehrad. 

Zelinářka jednou popletla si hodiny a gla o půlnoci z domova. 
Přijde k iNajmonce< (vinice vyšehradská) a tu jí néco skočí na nůái 
jako pes a tíží to ženu až k zemi. Zena sotva že dovlekla se ke kříži 
(konec >Najmonky<) a pflíerný náklad a nfiSe byl pryč, a žena Sla jako 
jindy se zeleninou. 

2e kol dokola bývalého hradiSté paláce (nynéjal zbrojnice) pobíhá 
pes černý s ohnivýma očima, to dosvědčují vojáci, kleří často utíkají 
se stráže. 

Krom líchlo psů vídán jest na Vyšehrade pes ohnivý a bez 
hlavy. Béžl podle >pekelného< kočáru, kde na kozlíku sedl bezhlavý kočí. 



vGooi^Ic 



P. Gath : 



Zábavy a slavnosti lidové. 

Ku prOTOzoTŠQi aprainje PtlT GML 
7. Véačeiu kříže a hospody o Letnicícli. 



dotoi o 4. hodiné od[jo1edni dévíata za 
dmííčkT oblečená, majici Te tlasech 
bilé a na prsou pestrobarevné kvétiDy. 
a junáci za mladeace uEtrojení. majíce 
Da leíé strané prsou np^vníné biW 
pealliekf s knitkon. Průvodu ke khži 
mohou M zúřaslnili i malé dnilifky 
a mládenec kove, okrá^leDi bU^řmi Sat- 
pamL Den pfed ^Uvno^ti upleloo dru- 
tidky dva »elké vénce, jeden z peslrřch 
k«élin na kfií a druhy pouze zeleny na 
hospudu. mimo tyto vénce opatři se 
malý věneček na tac. do jehoí stfedu 
postaví se skleniřka na rosolku. 

Průvod. Muzikanti. la nimi malé 
druíifky a mládeneíkoTé řtyrs tupém, 
pak dníiiíka s věnečkem na tácu s mlá- 
dencem nesou láhev s rosolkou. za 
nimi jde prvni druiička nesoucí 
věnec na kfií. ji po levé straně 
kráíl prvni mládenec, za nimi jde S dru- 
íiřek tlyrstupem. Za družičkami jde 
drahá druiiíka svíncem na 
hospodu s druhým mládencem pi> 
levé slrané, za nimi ostatní družičky a 
dívky, průvod uzavírají mládenci, z niciiž 
jeden nese žebfik. Průvod ubírá se za 
zvuků veselé hudbv celou oíadou ke 
kříži, kdťi ulvofi družifky kolem kříže 
kruh, hudba postaví >e zíranou, mládenci 
postav] se v polokruh před ktit. Všichni 
pokleknou a poznamenají se křížem, 
načež povstanou. První družička pfeil- 
stoupi přeil křiž, obrácena jíouc k obe- 
censtvu mluví zvolna na lilas: „Kilyž 
jsem Ma sadem skrz pěknou zahradu, 
spatťila jsem tam mnoho krásných 
andělů. Nedaleko stál khž. na ném pněl 
Pán Ježi9. Pod nim Uaría Panna klečela. 
krev Krista Pána na ni kapala. Pán 
Jeíií ukáíe na mládence Šlechetného, 
který by byl hoden věnce zeleného. 
Věnce zeleného nedám, groSe slfibriieho 
nemám; Šáteček bych mu darovala, ale 
ten jsem doma zanechala." Hudba hraje 
jednu sloku nábožné piíně. První 
druží č k a obrácena k svému mládenci 



pokračuje: Prolož vv. mládmČcpHstupie 
a len to krásný věnec na hUvn Pina 
JeiiSe dejte. Vivat páni muzikanti ! 
iMuzikanti spustí tuS.) Prvnf mlá- 
denec vezme od drutičky vénec a 
fiká obrácen k droiičkám: .Děkují vint. 
vy krásně. ílecbetné panny, le jsle vy 
mně ten krásný věnec do rukou daly. 
Já vám přeji Štěstí, zdraví, věnec od 
vas přijímám a na tento kfií ode- 
vzdávám.' Hoch přistaví tebfik ke khži 
a mUdenec zavěsí věnec na křiž. načei 
všichni pokleknou a modli se. (Ot£ená3 
a Zdrávas Maria.) Pak sestaví se zase 
průvod a uhirají se při hudbě k hospodě. 
Mládenci a družičky utvoří polokruh 
před vchodem do hostince. Pf e d- 
sloupí druhá družiřka afiká: 
,.Sa zdar celé společnosti ! Já vám přeji 
s ocholnoslj. Iiy vy. milf mládenci, s námi 
jste tančili a veseU byli pod věnečkem 
zeleným. Nemohlo by nás lěSit. když 
bvsle. mládenci necbtéJi tančit pod vě- 
nečkem zeleným. Vás prosít budeme, 
kdybyste nám vy, míli mládenci, chtěli 
zavě?it ten věnec zelený. Neb lo máte 
lepSi, nežli hrát v karty, kuželky nekou- 
lejte, faly neroztrháte, raděj sí v sále 
s námi zatancujte, aby nás báby ne- 
pomlouvaly, ie jsme se s vámi málo 
vytancovaly.'* Družiíka pozdvihne věnec 
a pokračuje : ^KdvŽ jsme tento zelený 
věnec vily. pHletělý k nám dvě holubice 
bily a tak rkdoslně lítaly, jakoby nám 
říci chtěly : ^Ten viS věnec je krásně 
zelený." My sice zelený věnec máme, 
ten my ale neprodáme, na sta kupců 
jsme na něj měly, ale za celý živý svět 
by jsme ho neprodaly. Vivat páni muzi- 
kanti !** Hudba hraje veselý pochod. Pak 
družička mluví dále, obrácena k svěma 
mládenci : „Protož vy, mládenče Svamý, 
přistupte a tenlo zelený věnec zavějte 
a hostinec tento okrášlete." Druhý mlá- 
denec ptijme věnec a fiká : „Děkuji vám 
vy spanilé panny, že jste mně zelený 
věnec do rukou daly. Já vám přeji 
ítěslí, zdraví, abyste se dobře vdaly a 



■dovGooi^Ic 



Zábavy a slavnoBti lidové 



hecké mládence doataly. Honem podejte 
mi lebnk, abrch mohl ten věnec zelený 
na hospodu pHblt a jí okrášlit (Závisí 
vĚnec.) Vivat páni muzikanti." Hudba 
hraje a průvod ubírá se do hostince. 
Hudba UBadi se na kůr. Doproslfed 
sálu postavi ae druiilku s vfineíkem 
na tácu a mládenec nalívá rosolku. 



Hudha hraje polku a družifky voli si 
mládence, které, neí zářnou lančit, pfi- 
vedou k družiece a pf'ipiji si rosolky, 
zafei sloíi penize na tác, a pak se 
taníl. Peníze za pFipijent stríené dají 
se na úíel slavnosti. Ufmo ta vjblrá 
se vstupné na hudbu. Veselá tanefnl 
zábava trvá pak do rána. 



Jaro na Habersku. 

Sebral Ol ifvobllla. 

Kdo na Hromnice se Flzne, po celf rok ae neřízne. Kdo na Hro* 
mnice Šije, toho hrom při první bouřce zabije. Kdo z jara vidf 
první >koCtfiky<, má 3 apolknouli a nebude po celf rok kaSlatí. Na ze- 
lenf eivrteh roaif si lidé nohy medem, aby je nfico neBlíplo. Na velkf 
pátek konjf si lidé vaFenfm vejcem po obličeji, aby je mouchy neStfpaly. 
Kdo chce pole, na němž hodlá len seli, od krlkA uchrániti, dá prvního 
kvfttna áít hnni(> z lovnllin strními nn>imnlpní kmlnpk s hnnipm t.fm nnlp 



.ds.Goo>^Ic 



CasoTí správ?. 



\í/ Sf í)CASOVĚ ZPRÁVY. (í V ^ 



* Osobní: Správní Tfbor okresní Spolefioosti mosejní v Humpolci 
jmeDova) STfmi čestnfmi dleny pi. Reoata TyrSovou a p. Sk. rada 
FranL BartoSe pro záalahy, Jichž si získali svfmi Tynihajfďini a smě- 
rodatnými pracemi o národopis Českoslovanskf. 

* t Marie Šmolková, bfr. aditelka paliČkoT&nl krajek na Hístské 
průmyslové Škole pokradovacf pro dfvky a odboroi spisovatelka o nmeDÍ 
krajkářském. České krajkářstvf ztratilo v Marii Šmolkové první tivédo- 
mdlou péslitelkn. Hela jsem po mnoho let příležitost stopovati jeji čin- 
nost i snaženi a vyžádala j»em si proto místo v >Českém Lidu<, abych 
nékolik slov o její práci zaznamenala. Mařte Šmolková narodila se 
r. 1861 ve Svratce, a věnovala se zprvu dráze induslriální ufiitelky. N^' 
bodá zavedla ji do Rožmílálii a tam nauCila se paličkováni od krajkářky, 
která znala některé dmhy krajek péstované v Sedlici. PHAla do Prahy 
a dostalo se ji místa v útulku Holešovickém. Bylo to v té dobé, kdy 
nakolik pfálel lidového umčnf spolu s několika učitelkami pražskfch ikol 
se sestoupilo v kroužek, kterf si za úkol obral Síření národnfho vySívání. 
Uipofádali jsme tehdy dvé výstavy lidového vySíváni v místnostech musea 
Náprstkova a r- 1889 následovala výstavka sloíenskfch vySivek. Tato 
zejména otevřela slč. Šmolkové o6i na originalita krajek k výzdobé krojo- 
vých součástí i jiných výáivek užitých. Od té chWle slč. Šmolková se 
zabrala s vášnivou vytrvalosti do studia Českoslovanské lidové krajky. 
Šla za svým cílem správnou celtou. Zprvu si loho hleděla vzorek po 
vzorku, jeden způsob zpracováni po drahém s paličkami v ruee pocho- 
piti a napodobiti. Tak jala se shody a zvláSlnoslí naěich krajek a kraj- 
kami jinde obvyklými stopovati. Čím více a vSestranněji takto naSe lidové 
umění krajkářské poznávala a pochopovala, tím hlouběji si uvědomovala 
jeho vysokou cenu a značnou míru jeho svéráznosli. Její touha se nesla 
dvojím směrem: Udržeti, co v zemi zbylo samorostlé umělosti dávných 
naSich krajkářek, pozvednouti a oživiti tento domácký průmysl znovu- 
avedenfm dobrých, slarých lidových vzorů a druhů — z drahé strany 
pak ji čím dále tím více vábila tlieorelická stránka véci. Chtěla ze vSech 
stránek důkladně poznali veěkeré domácí krajkářské uměni zaSlé i dosud 
živoucí, chtěla jíti po stopách nejstarěich jeho projevil, srovnáváním a roz- 
dražovánlm se dopíditi původu československého krajkářství. Neznám tak 
hned někoho, kdo hy s lakovou houževnatou vytrvalostí byl Sel za svojí 
ideou. Pěstounka útulku a industriálnt učitelka nalezla při svém skrov- 
ném příjmu prostředků, aby cesty konala, nákladná odborná díla si opa- 
třila; nalezla času, aby učila, sama bez únavy s paličkami v ruce se 
pídila po tajemství zapomenutých zvláštností práce a při tom třem cizím 
jazykům se naučila tak, aby odborné spisy mohla studovati. Ve své přl- 



vGooi^Ic 



Časové zprávr.* 339 

felkyai sliS. Reginé Bfboré *) n&lezla spolapracoTnici, která víechny jej( 
snahy za své pHjala. Putovaly spolu dvakráte do Rudoboff, aby mo- 
derní výrobu krajkářskou poznaly, proSly PoSomavím, zaály aa sever 
k Vamberku, po Elopách starého českého krajkáfslvf vydaly se na Moravu, 
do Slezska a pobyly na Slovensku, kde nalezly Četné doklady o starých 
domácích a zdomácnělých způsobech práce a sem tam čipkářky jeSté při 
díle sledovali mohly. VSude fotc^rafovaly, kreslily, sbíraly řzorky, zapi- 
sovaly názvosloví a peClivé zaznamenávaly vSechny místní parnčti o vý- 
robě krajek. Tak nahromadily bohatý materiál, který hodlaly v souborném 
odborném díle publikovati. Zlomky tohoto materiálu uveřejnila slč. Šmol- 
ková v néklerych článcích v rfiinych Časopisech. Svfch obsáhlých zku- 
lenosU u2ily obé spolupracovnice při srovnáváni krajkářského oddílem' aa 
N. V. C. r. 1895. Slč. Šmolková dovedla své uméDl theoreticky analyso- 
vati; je to zfejmo též z výborných výsledků, jichž při svém vyučováni 

docilovala ^ ■ " ' ........... 

kám pHléha 
na cizích 
z nichž ni 
z krajkářští 
nych. Škola 
jejím dílem 
vedeno její 
krajek, z ni 
co provádél 
efTekly, v ni 
v lom srny 
se sou tuže 
a byla ji 
bránila plm 
kterých by 

* Vm 
8. dubna 1 
(přečte Jari 
zrodila a z) 
stařec, hoc 
4. Scéna: 
do osaměl f 
deček. 5. M 
>^1 život 
po nt touž 
Petr, selsk' 
Bosák. 

•) Sie. B 
pslick 



Diq.lizedovGoOl^Ic 



330 Časové zprávy. — Otázky a odpOTĚdi. 

* Slovnosii a eábavy podle vtorú lidových. Karel Procházka, 
Národopisné rozhledy. >Vla8f. XX., 1904, t. 6, sir. 555—556 píse: 
'V době pfltomné časieji so ozfvajl hlasové (Dr. Zfbrt, TyrSori a(d), 
abychom v umSnl, hudbs, průmyslu a jinfch oborech zachovávali origl- 
nelní fieskost, ve stilu českém dále pracovali. Nenf divu, íe oa p&dg 
České, kudy proudí s lakovou intensitou nejrozraanilčjSf sméry od severu 
i jihu, od západu i východu, hlasy ly často zaléhají, na prázdno vy- 
znívajf. Lei^ Často nicménč nalézají pAdu kyprou, úrodnou. V té příčině 
registrujeme z poslední doby . . . pokus v >Českém Ltdui moderně insce- 
novat lidové slavnosti... Štastnou byla myšlénka neúnavného 
badatele prof. Dr. Zibrlu s injekci modernnsli oživiti nékleré obyči- e 
staročeské * >Č. Lidu< pod záblavim: Zábavy a slavnosli lidové, ku pro- 
vozováni upravuje Petr Gulh. Počátek byl učiněn: Saliúkoi), masopuslním 
zvykem z Kolínska. Kdo žije mezi lidem, ví, jak lid si libuje v lahovfcli 
věcech. Takového něco lidu dávat do rukou je zdravá myšlénka. Jinak 
buď trpí nedoslatkem zúbavy, nebo sahá k zábavám nesludnfm, nemaje 
nic lepSího. Žiji mezi lidem, a vím, že právě lidové zvyky ponékud jen 
upravené rád obnovuje, dychtivě po nich sahá a z gruntu srdce při nich 
se veselí. Hluboko to koření v srdci lidu českého. Vždyť po tolika sto- 
letích Jid náě rád dosud na př. v masopustě slropl si žertík s maškarami — 
a sám jsem vidél. Že při jedné maškarádě 15 z1. dali kolovrátkáři, jen 
aby jim flašinet prodal, aby s ním mohli tropiti, co by chtěli. Zuílechtili 
takové zábavy, podpírati je lidovými přežitky jadrnými n dobrými. Sířiti 
tak vlaslenectvf i vSdomostí, do sluSnfch kolejí sváděti radovánky: loC 
není práce marná, je to práce úctyhodná!* 



_f:_i) OTÁZKY A ODPOVĚDI, g ^ 



• Snědek, neumc. V obci Tvarožné vyr&slalo hochu asi čtyřletému 
oko, jež musilo býlí vyňalo Lékaři pravili, íe mu zasadí oko skleněné, 
až se rána zahojí. Než. z důlku očního vyrůstá mu nyní černé maso jako 
liSej, a zaujalo již značný objem kolem oka Lidé říkají, že hoch má 
»snědka«. — V LíSni říkají »3nĚdťk« nebezpečné nemoci v Životě 
ženském Žena z Javorníce u líychnova v Cechách: iSnědek jest 
lakový bocháúek, asi jako pÚl housky, barvy pužioutlé. Bývá naiezeu 
v kostře človéka — kde býval žaloudek — jenž za živa byl llustým.< 
Vdova po hrobníku v Javornici, jež zastávala úřad hrobnike, prý jf 
• snědek' z kostry vyňatý ukázala. Usiípne-li prý kousek snědku a prsty 
rozetre, jest práSek jako z vinného kaménku. Hrobnice prý jí také řekla, 
že prodává snědek do Rychnova do lékárny. 

Pav. Pavelka z Lfěně. 

• Dětská řev. (Dr. S. P, v P.) Nejlépe článek Taineův, Notě sur 
racquisilion du largnge chez les enranis el dans Tespéce humaine. Revue 
phílosophii|tie L I87t), sir. 5. ZbL 



:vGooi^Ic 



C. Zibil: Lileialura tulturně-historická a elhnograficki 19a!-1»04. 331 



Literatura bulfumáhistoricliá a efhnografícká 

1903-1904. 

Reieruje Dr. Čanik Zibrl. 



* AÍSovij Pohádky, s textem V. Řihy, 
Praha [Spisů Dédictvi komenského t. 33), 
IVm, S'. Mistr Mik. AleS spoji! se 
s oavědfeným jii vyprávĚťem a nejlepsiin 
TítAim znalcem lidov^tli pohádek Drem. 
V, Tillem (= V. ftiha) a podávají úhled- 
tioii kniiefku s pekiij'mi, rázovitjmJ 
obrázky a s textem, vérné v duchu 
tradice lidové upraveným. Obsah : Táto9. 
ZviF&tka a PelrovStl. Jan. Lidojed. O 
vĚrnétn koníkovi. Hastrman. 

* Eduard Wiepen, Palmsonnfgn- 
prmesaion tind Palmeiel, Bonn, 11)03, 
8', 3tr. G8. Od V1I[. století bylo zvykem 
na k vrtnou nedSli znázoiniti vjezd 
Krialílv napodobením lifeni evangelic- 
kého. Býval taíen o^el df-evéný s dře- 
venou sochou Kristovou nebo sedéla na 
ním osoba, představujíc! Krista. Spiso- 
vatel sebral iprávy historické i umélecké 
a sestavil v přehledný obraz i s výčit- 
kami, Jimií za reformace moozl kárali 
tento obřad, ukazujíce na nepřistojnofli 

Sh něm. V norimberském Národním 
luseu mají bohatou sbírku. Obfad byl 
znám také u naíicli píedkíl, jak loho 
doklady podám v flanku zvláštním. Srv. 
J. Bolte, Zeitsclirift des Vereines fůr 
Volkskunde, 13., Berlín, 1903, sir. 468, 

* E. F. Meumaun, Die Sprache 
'te» Kindei. Abhandlungen berausgeg. 
von der Geaellschaft fúr deutsche Sprache 
in Zůrich. Vdl,. ZOrich. 1903. 8', 8-2 str. 
V dobS Dvnějaiiio hnuli pedopsycholo- 
gickébo dOlelitá, instruktivní studie. 

* Ludwik Bernacki. Prty- 
etunki do dtifjóa nojdavmirjszej po- 
wleáei polakiej, Lvrňw 1904. 8', str. 4ti. 
Prof. St. Ptaszycki vydal studie : Cpej(Be- 
vtKOBUa 3aDa;fuo-eBporie&i:icÍH noBÍciu 
Kb pyrcKuít II raaBHUOBRXii jurrepary- 
paxi ; Powieic u nas przed trjystu laty, 
notatka bibliograficziia. Upomínek, lísiq- 
ika zbiorowa na czeáé Elizy Orzeszkowej, 
Kraków. 1893] str. 488-91. L. Bernacki, 
snaíivý, nadéjný badatel v literární 
historii polské, doptňuíe výgledkr studil 
Ptaszyckého váínýrai aop"'" ->-"- 



se mu zjistiti nové, posud neznámé 
rukopisy v rozmanitých bibliothekách, 
neznámé vzácné tisky i ojedinélé zprávy 
archivní. Zárovei) otiskuje vybrané a 
charakteristické ukázky. Záslužná práce 
obsahuje stalí, kterých rád pouíije i Če- 
ský litei-árui historik: Historye rzymskie 
(Gestn Romanorum). Hislorya o Alex- 
andrie Wielkim, trojaóska, o Meluzyme, 
o Hagielonie, o Otlonte, o Gryzeldie. 

•Julie Vlasáková, Řeči a pH- 
pitjty o Moatbáeh, tnnjieh a jiných li- 
de yeh tábaudch, v Mladé Boleslavi, 
1903, 12'. sir. ll«. Praktická kniiečka, 
sestavená rukou zku Senou. Spisova- 
telka, jak v předmluvě připomíná, tě- 
íila vedle sbírek svých z materiálu, 
otisténého v posavadnícb roéniclch 
Českého Lidu. 

" AI. BrQckner, Sď" piektelny, 
satyra obyczajowa I62Í r., Krakóvr, 1903, 
li: sir. 76. Pfelisk staropolského tisku, 
jenž obsahuje vedle jiného fadu povér 
a řárů lidových, bájeslovných nará- 
žek, obdobných s tradici lidovou u nás. 
Proto na knííku upozorADJeine. Srov. 
str. 46: Rogalec lei przyjediie na 
oÉegu. czaiownik, str. 56 ; Lelek nocny. 

• AI. Brúckner, Co noaego, Zbiúr 
anegdot polskicta z r. 1650. Kraków, 
1903, iV. sir. 107, Hnobé shoduji se 
se staro e es kými, zachovanými ivláSlé ve 
spisech Sim. Lomnického. 

• AI. BrQckner, Vriyciijnki do 
slownictKia poUkitgo, Kraków, 1903, 
8*. str. \m. Spisovatel podává svými 
výklady vedle filologické atránky pozoru- 
hodné pHspévky ke studiu kulturních 
styků polských se sousedními národy, 
též s Cechy, Srovnává stále staropolské 
názvy se staročeskými s phkladnuu 
znalosti památek staročeských. Prolo 
studie nabývá důležitosti pro filologa 
i lílerárniho n kulturního historika Če- 
ského. 

• Národopiiný Sborník českotlovan- 
iký, svaz. X., v Praze, 1904. Obsah : 
" ' Šmolková, O slarobylém pleteni 



■ Cooi^Ic 



na „krosienkich" u lidu uhersko -sloven- 
ského. Teréia Nováková, VJcbodoteské 
lomenice (s vyobraz.). 

• V. H o n d e k, Obiah prmtich ÍIO roč- 
níků Catopuiá Vlaaten. t»HS. tpoUtu 
olomiáctého, Rejstfik téený a místní 
k prmim ÍS) roA>Util», v Olomoucí, 
1904, e. 81, sir. 34. Srdeíné gratulujeme 
válenému Časopisu k dnihéicu desetiletí. 
Obsah H rejsiflk, svědomité sestaveny, 
pouioji, jaké bohatství jest uložeoo 
v posavadnich rotnicich. Vidj jsme si 
váíili ušlechtilého snaíeni Vlasteneckého 
spolku olomuckébo a pfejeme nadále 
oejlepaiho zdaru. 

• Dr. V. Bugiel, „JJn Lvcidarius 
tehěaue". Remu <U» traditiont popu- 
tairea, XIX. Paris, 1904. etr. 6á-3. re- 
fenije pochvalné o Zibriově vydáni 
„Slaroíesty LucidáF", vydaný nákladem 
111. tfidr České Akademie. 

■ Mitteaungen der Schte$iáchen Oe- 
telttehaft fůr Folkikunde, berausgeg. 
von Th. Siebs. Pravé vySel Dra. Jos. 
Klappra Oeiammtregůter zu Helt I.-X 
(úplnt pfehled obsahu v3ech se Šitů 
posud vydaných). 

• Dr. D. Panjrek, O .ilyfokých" 
jindif a dnet. Kvéty 1004, t. 2, 3. Spi- 
aovatel-lékaf podává zajímavou írtu 
kul lurné-hísto říčkou o déjínácti brejli, 
jinde i u nás. 

• Uménl v Pratt la Rudolfa II, 
Katalo); výstavy od t>. března do 4. dubna 
1904, v Praze, 1904, ra. 8'. str. 39. 
fteditel U mé I ecko- pni máslového musea 
v Praze Dr. K. Chytil pf-ednáfel o uméiii 
v Praze za Rudolfa 11. Výstavu, jejíž 
katalog oznamujenie, doplnila názorné 
jeho slovný výklad originály i obrazy 
pamálek Itudolfmsbých. Katalog, sesta- 
vený se vzácnou věcnou znalostí, bude 
vidy upomínkou na rozkvet umélec- 
kého snažení na áiníe Rudolfové, bude 
téí upomínkou na krásnou odbornou 
výstavku i soupisem Rudolflnstých pa- 
mátek v pražských sbírkách, až í^e je- 
dnotlivé kusy opÉt rozejdou na vSecky 

• Hynek Gross, Híkteri hogpo- 
dářtki initriikee yHéma § Roímherka. 
České listy hospod»Fské. XI. v Praze, 
1903. Btr. 337—9: Instrukce purkrabí 
Krumlovskému Janu Doudlebskému r. 
1558. Srv. těhol. Ze iivola rožmberských 
úředníkův a lidí služebných na zámku 



Krumlovském v 18. stol. Nedélni Listy 
Hlasu Národa 1903. dne Sa fervna, 5.. 
12., 19. řervence (léi oliski. Kulturní 
obrázky na základe pilného archivního 

■ Ceník Zibrl. Bibliogrofie iaki 
hiHorie. II I90J. Z daUich kritik ci- 
zích avádlm« posudek znáin<'ho histo- 
rika francouzského, autora cenných dél 
o historii české prof. E. DenUa cPa- 
fiie. a posudek prof. university v Kyjeve 
T. D Florinského. Revue histo. 
rique. Paris. 1904, stí, 397—9 : 11 y a 
qualre ans, H. Zibrt publiait la premiér 
volume de sa bibliographie de Thistoíre 
tchéque (Rev. hist, LXXUI, ISi). Les 
crítiques furent unanimes á reconnaitre 
qu'il s'agissail \k ďune oeuvre superi- 
eure. destínée fi rendre les plus grands 
Services, etils vantérenl TĚrudition pro- 
dígieuse de Tauteur. les scrupules pres- 
que eicessifs dont tímoignaienl ses 
recherches, la nelteté du pian et la 
clarté de rordoniiance. La pluparl temoi- 
giitreat de quelque scepticisme sur la 
pus^ibilité. de mener á fin une entre- 
prise aussi grandíose; lea plus confi- 
ants se deniandérenl avec inquiélude 
combien de temps serait. dans lous les 
cas. nécessaire pour terminer un sem- 
blable travail M. Z. répond aujourďhni 
victorieusemenl á ces doutes. Si Tou 
songe qu'il est en mime temps profes- 
seur á TUniversité. conservaleur du 
Husée de Prague. directeur du Tcbesky 
Lid l^le Peuple bohěme) et ďune revue 
lort importante. le Musěe bohéme, on 
éprauvera une ínvolontaire admiration 
pour la foree ďapplicalion dont il fait 
preuve. (Obsah.) Comme par le passé, 
M. Z. tient avant lout á foumir des 
renseignements complets; il évile les 
abréviaiions obscures; il reproduit avec 
une tidélilé absolue le« titres des ouvra- 
ges, qui sont souvent bien longs ; il 
énumére par le detail les piéces que 
renferment les ouvrages iudiqués. Cest 
ainsi que plus de 60 colonnes šont con- 
sacrées á Weingarten et 80 á Lúni^. 
Quand on piircourt cet immense recued 
de plus del.^ŽOO pages. en petit teite 
qui contient plus de 15,500 numéros, 
on éprouve une impres^ion ďadmira- 
tion et aussi un peu ďépouvanle. Oo 

pu dominer uae pareille maliére et 
comment il a réussi á mettre en ordre 



■dovGooi^Ic 



Literatura kulturně-historícká a ethnografická 1903—1904. 



333 



les matéríaux qu'il a rassemblés. On 
B'étonne aussi de la correctian avec 
laquelle le teiLe ■ été établi el liu nom- 
bre vraiment insi^mfiant de eoquílles 
qui ont échappé aui correcteurs. En 
somme. c'est un travailqui faít le plus 
grand houneur non seulement k H. Z., 
maU k l'Aoadémíe qui Ta encourage 
et soulenu, aux collaborateurs qa'j| a 
dirígé9, aux tfpographes qui oni mené 
fi bien l'ímpres3Íon. (Pokjriy pra vHití 
svazky menSibo objemu.) Je crois du 
moins pouvoir ajouter que, si le vo; age 
est (^uelquefoia un peu diffieile, il n'est 
jaroais saiis profit. H. Z. se pluint, sans 
beaucoup de raison á mon sens, du peu 
ďeBtime de queiques histariens pour la 
Biblio^raphie, Si cel étrange historíen 
eiistait quelque part. Íl sufflrait. pour 
le converlir, de lui faire feuilleler le 
monument de M. Z.; il y verrait ce 
qu'une oeuvre pareille jetle de lumiěre 
Bur le passé, et les réserves de detail 
sout vraiment bien ínsigniSantes quand 
on Bonge aux services que rendra un 
pareíl Iravall et aun mérites qu'il sup- 
pose. L'&ateur peut ftre sQr que désor- 
mais son nom esl inscrit sur la liste 
des grands éradits dont le souvenir ne 
diBparaltra qu'aíec le peuple Ichéque 
lui'rařme. — Prof. Florinskij, KpnTHico- 
(ÍBOJÍorpa*B<iecKÍfi nCaopi Hostfiiuaxi 
Tp7;(0Bi B H3;iKaÍJi uo cjiaBflHnB^At- 
BÍH> X. Kieai, 1U03, str. 1-4: O npp- 
Bom Tnait aroro 3AU'fe'iíiTe:ibiJ!iroTpyAa 
no 6Hfi:iiorpa*ÍB qemcKoA BcTopiit a 
roBopii^rii CBOcapeiieiiHo wb oahomi iisi 
iipe;tuAfniHi'L.003opoB'b''< V.yuHB llao 
190(1 1 ). Tor^a Úhiai, uauň pa3'bB('Heii'L 
oSnúlt lUiaHi HS^aHÍa, yK^ijauu BUA^- 
iOB;iai:a /iootohuctsb 3a;i}'HaHHaro oO- 
mapHRro Tpy;;^ u ocoOeHHU tia;t<iepK- 

BJTU yjBBHTejlbHlia »HPpriíl H Tpy- 

AOJiniJie cocraBiiTejfl OnOsiorpa^iB, 
npo*. <í SaÓepTa. Ue npoui.io ii AHyi' 
a^n, DO suiOAt nepsaro itma, kiikt, 

SBBJlCfl Bl. CBtrb BTupOft TOUb, nO'lTU 

Bi ABB paaa npeauoiaioiiiiA nu oů-heuy 
nepsuft, H 3aKJiioiaioii;iS B'b reflb Oa^itu 
120(1 cTp. yCopBMofi neiaTH. bi flSii 
CToaCofi. Tbkk BTb oOpaaoMti, Ba%iioe 
ftao HaAMMÍH no.riHoíl HayiHoA 6H6nio- 
rpB*ÍB qemcKoft Ht^opiu (iucrpo nn^- 
BflraeT(» Bnepe;(% HeJlb-iH hb riTHOCTiicb 
Cí no;iHugrb yBMiceHieMt fn> novTeii 
HoS X'bflTejibHocT8 upo* 3uCepTS, Tpc- 
SfioDteÉ ueoduKHoseHBO 7cRAiHB!>ro, 



KpoiioT.ittDaro T'py;ia úojuaii^tucTa, a 
Birtcrt <rb Tim-b ne BupaauTb (iJiiiro- 
AHpiiocTB UeuicRoS aica^ieaiiu iiayic^ 
ue aca.itioaieil cpe^cTsii u» uo^nliHua 
BaJtaulii llo muporb saHuc-ia, uo oti- 
OTOBTeJibHOCTii, nojiuorb b to^bocth 
Buno.iHeHJfl ,6Dl>.iÍorpa*ifl qemcKoA 
BiTopin" uB.iflercď Heo6iu;iBKioft aa- 
eTOJjbuaú KHiirofi ffflu icaac^aro aaaii- 
MBuiuaroca ue ToiibKo ^emcKofi, uo 
BO'i(3nio c.iaBBUCKDÍt B(napieA. llepsuí 

TUm oGlfBHII.lli ABt ijutu; „KHuro- 

BtAtKie" n „Bcnouuraiejibiiiitii uHyKH''. 
BiiUueAuiiů ui Konitt npouijaro fou^ 
BTopoÁ Toaii. coAepacBTi b n rperbio 
■lacTb sIlcToqiiiiKH* a M^KOTUpytO fl/OHIO 
veTBeproA -lacTii: „OúpalJorica leuicKofi 
acTopifl". IIopitAuiCb pacnpejl.aeHÍa 
HaiepiiiBA H Db eroui. Tont, KaKi n 
npeAtuecTBynmeui, 60:11, upe^craa- 
aeHinpo* SaCepian aa npe^sapaTKib- 
uoe p»3 uoiptiiie a o6cys;ieHÍe cneiv- 
anHCTODi aCTop h KOBb^yna u py lonuvK^ 
OKo.iti ,'IeuicKaro llcTopa'jecKaro OD- 
niecTHii" R lemuKoA aKB^eMiK a ai 
STOU, Koue^HD sNKJuoqaerifl B&waoe 
pyiaT&abCIBo 3^1 ero qt.iecouOpasBOtrrb. 
(Obsab ) HtKOTupue Bepio^u u anoxa, 
uanĎoiíe sauťia-rajibuue, uaup., auoxa 
BeaRKOHopaBCKuro ifuaKecTBii, apemi 
Kapjia IV , ryciJTCTBo iipeACTasacaii 
Bt llii6Jiorpn«iu BacTO3bK0 no;ipo6B0, 
1T0 uťpeai qiiTatejieMb cusepuieuHO 
aciio HucTyiiaeTt coctuhhíe uay^aolt 
paapaiJOTKH He TOJibKU cauuxi anoxi 
B'b utaou-b, HO n aruuoHU(iiKca ici> 
HBim MHoruHat^eHHuxii ^Hctiiuit bo- 
DpiícoB-fc fíaupaubpi, bi rA^st o ae* 
;iuKOMopeBCKo»'6 E:uuacei.-TBb jiajn 
CAHU A iiojpoCHbiri uHcrťMikrRiecKift 
yKa3aTe.ib .iHTiparypbi u KnpuaiA a 
MeeojiÍH n o aubxb Bonpocaxii, isfl- 
aaHnuxi <rb ;(feare.ibHocTbio bthxi bb- 
TiBKRxii My»ceB, Qpa leub ue oiraajetibi 
Ceai BHaMaHiR aaace pa3;iH4Hua uea- 

tcia CTaTbH. p-bllll B SBHbTKB. BOflBBB- 

niiacfl B-b H>'ÍiiaeftBue ro;tu Dpaa^uo- 

B3HÍII naUfiTU CBB. čpaTbeaii Bl HHoro- 

'lucgieHHUxi pyccRBXb npoBMuqianb- 
Hbixi R3A3IIÍHXI, B-í pojt ryGepacKBXi 
Rjiii Euapiia.ibiifaixi Bfe^fOMOcieft. Bcero 
Bi Auiubifi Tom BueceHO lá,429 6fl6nio- 
rpa*H<iecKitx'b yKaaaHiit IIliKuTOpUH 
R3i UHxi uieHii oCmapBU, TaKi Kam 
coAepHcan iiojpoGuoe ii33u»cfaie co- 
jepacaiiia KUHn Bi ifbjíoHi Tpy.ii a 
00 DOJHOit fl,»Baui.i, R no oůcTouTexk' .. 



■dovGooi^Ic 



na nkrosienkáeh" u lidu uhersko-sloven- 
skébo. Teréxa Nováková, Vf chodoíeské 
lomenice (s vyobraz.)- 

• V. H o ud e k, 06íiift prwifcfc 20 řoí- 
nfittt Catopísit Vlatlen. mus. tpolkm 
olomuckiho, Rejstfik c&ni/ a mtgtnl 
k prmim íiO roénUcůni, v Olomouci, 
190(, č. 81, str. 31. Srdeině gratulujeme 
váienému Časopisu k drahému desetileli. 
Obsah a rejslflk, svédomilé sestavený, 
poučuji, jaké bohatství jest uloieno 
v posavadiiich roínicieh. Vtdj jsme si 
vážili ušlechtilého snažeaiVlasteneckého 
spolku olomuckého a pfejeme nadáte 
nejlepšího zdaru. 

• Dr. V. Bugiel, bITu Lucidarim 
tchéque", fierus dei tradiHont popu- 
hires, XIX. Paris, 1904, sir. Gi-3, re- 
feruje pochvalní o ZibnovĚ vydáni 
„Staročeský Lucidáf", vydaný nákladem 
UI. třídy České Akademie. 

• Mitteiiwtyen der SMesisehttt Qt- 
itlltchaft fůr Volkakunde, beraus^c^g. 
von Th. Siebs. PrávĚ vyĚel Dra. Jos. 
Klappra Oetammtregiiter zu Hett I.-X. 
(úplný přehled obsahu vJech ^efiilů 
posud vydaných), 

" Dr. D. Panýrek. O .ityřokých" 
jinds a árui. Kvétv 1904. i. 2, 3. Spi- 
sovaleUlÉkaF podává zajímavou črtu 
kulturné-hístonckou o dějinách brejli, 

■ Uméni t> Praie ta Ruiolfa ZI, 
Kataloff výstavjrod ti. března do 4. dubna 
1904, v Praze, 1904. m. 8\ sir. 39. 
Ředitel Umélecko-průmyslového musea 
v Praze Dr. K. Chýlil pfednáSel o umíní 
v Praze za Rudolfa 11. Výstava, jejíž 
katalog oznamujeme, doplnila názorně 
jeho slovný výklad originály i obrazy 
památek Hudollinských, Katalog, sesta- 
vený se vzácnou vécnou znalosti, bude 
vidy upomínkou na rozkvět umélec- 
kého snaženi na dvoře Rudolfově, bude 
těž upomínkou na krásnou odbornou 
výstavku i soupisem Rudolflnskýeh pa- 
mátek v pražských sbírkách, až lie je- 
dnotlivě kusy opět rozejdou na vSecky 

• Hynek Gross, Néklerí hofipo- 
ddřiké irutrukee Viléma « Roiinberta. 
České listy hospodífské. XI. v Praze, 
1903. str. 3-^7—9: Instrukce purkrabí 
Krumlovskému Janu Doudlebskému r. 
1558. Srv, téhoí. Ze života rožmberských 
úfedniki^v a lidi služebných na zámku 



Krumlovském v 16. stol. Medělni Listy 
Hlasu Národa 1903, dae 88. íervna, 5., 
12., 19. ěervence <těl oliski. Kulturní 
obrázky na základe pilného arcbivnlho 

* CenĚk Zibrt. Bibliografie latí 
Mstorie. II \90!. Z dalSich kritik ci- 
zích uvádíme posudek známi^ho histo- 
rika francouzského, autora cenných dél 
o historii feské prof. E. Denisa iPa- 
řiže. a posudek prof university v Kvjeví 
T. D Florinského. Revue histo- 
rique, Paris. 1904, str. 397—9: II y a 
qualre ans, H. Zibrt publiait la premiér 
volume de sa bibliographie de Vhistoire 
tchéque (Rev. hisU, LXXIII, 183). Les 
chtiques furent unanimee á reconnaitre 
qu'il s'agissait lá ďune oeuvre superi- 
eure. desliiiée á rendre les plus grands 
Services, elils vantérenl Těrudition pro- 
digieuse de Tauleur, les scrupulcs pres- 
quc eicessífs dont témoipiaient ses 
recberches, la nelleté du pian et la 
clarté de Tordonnance. La plnparl temoi- 
gnérent de quelque scepticisme sur la 
possibililé, de mener á fin une entre- 
prise aussi grandiose; les plus confl- 
ants se demandérent avec inquiélude 
combien de temps serait, dans lous les 
cas, nécessaire pour tei'miner un sem- 
blable travail M. Z. rěpond aujourďhui 
victorieusemeiit á ces doutes. Si Pon 
songe qull est en méme temps profes- 
scur á rUniversité, conservateur du 
Musée dePrague, directeur du Tcheskj 
Lid ^le Peuple bohf-me) et ďune revue 
tort importante, le Musée bohf^me, on 
ěpr.iuvera une involontaire admiration 
pour la force ďapplication doni il faít 
preuve. (Obsah.) Comme par le passé, 
M. Z. tient avant tout á fournír des 
renseignements complels; il évíte les 
abrévialions oliscures; Íl reproduit avec 
une fldélité absolue les titres des ouvra- 
ges, qui sonl souvent bien longs; il 
énumére par le detail les piéces que 
renfermenl les ouvrages iiidiqués. Cest 
ainsi i|ue plus de 60 colonnes sorit con- 
sacrées k Weingarten et 80 á Lůnie. 
Quand on purcourl cet immense recueil 
de plus del,'íOO pages. en petit texte 
qui contienl plus de 15.500 numéros, 
on éprouve une impression ďadmira- 
tion et aussi un peu ďépouvante. On 
se demande commcnl un ěrudil a 
pu dominer une pareílle matíére et 
réussi á mettra en ordre 



■dovGoOi^Ic 



Literatura kultu me-historíeká a ethnograflcká 1903-190Í. 



les maléríaux qu'il a rassemblés. On 
s'étoDne aussi de la correclion avec 
laquelle le texte a £té établí et du noin- 
bre vraiment insigiiiflant de eoquilles 
qui oat échappÉ aux correcteurs. En 
somme, c'est un travailqui fait le plus 
grand honneur non seulemeut i M. Z., 
Diais á TAcadémie qui Ta encourage 
et soutenu. aux collaborateurs qu'il a 
dirí^s, aux t;pographes qui ont mené 
k bien rimpression. (Pokfny pro pH6U 
avaiky menSllio objemu.) Je cro)s du 
moins pouvoir ajouter que, si le voyage 
est quelquefois un peu difÍBi:Íle, il n'est 
jamais sána prolit. H. Z. se pluint, sans 
beaucoup de raison ií mon sens, du peu 
ďeatime de quelques hialoriens pour la 
Biblio^apbie. Si cet étraiiKe historien 
exialait quelque part, il suffirait. pour 
le convertir, ile lui faire feuílleter le 
monument de H. Z.; il j verrail ce 
qu'une oeuvre pareiUe jette de lumiěre 
Buř le passé, et lea reservě^ de detail 
aoat vraiment bien insif;nifiantes quand 
on aonge aui services que rendra un 
pareil travail et aux mérites qu'il sup- 
pose. L'auteur peut étre sOr que désor- 
mais BOn nom est inscrit sur la lisle 
des grands énidits dont le souvenir ne 
disparattra qu'avec le peuple tchéque 
lui-mSme. — Prof. Florlnskij, KpoTHKu* 
6i0jiorpa«a<iecKÍ& uGsopí HOBfciíuiBX'b 
TpjfiOB-b n na^xHiA ho eoaBaiin&tjl)- 
Rlm X. Kieai, 1!)03, str. 1-4: O iiep- 
Bom TOM* BToro aaHtiaTejiMuroTpfÁ" 
no 0H0jiiorpa4'ÍH <ieuicKOÍI ncTiipiii a 
roBopímt CBoeapeiieuHO m, o^homi iitii 
Dpeflu;iyutiixi .Ofiaopoot" V.Vhhb llau 
1900 r ). TornA 6bi.ii mhuA pcainiHciii 
oOniift luam H3nau\a, yK^iKiiiu Bujta- 
touiiAca AOOTOHircrBa aajtyaiaHflaro o6- 
mapnaro rpy^i u ocoCchho uoi^iepR- 
Hyru yuRBureakHHH BH>-priif u Tpy- 
AoanOie coeraBiiTejfl Cn6jÍorpa+iB, 
npo*. H 3H6epTa. He npiiiu.io ii A"yi' 
xbrí Bo Buxo;^ nepaaro rOMa, K:iKb 

■BBJICIt BT. CbÍt* BTOpoft TOMTi, nO<tTII 

vh ABa pasa □pesuiuaiontift no unietiy 
nepsuA, b 3aKnio^Biotitii bi> redk Oontu 
1201) cTp. fCopBCToA netáni, bi ;^bii 
OToafii^a. TaKKiTb o(ip:i3u3ii>, Bawiioe 
A^o HtAUHŮi aojuoft Hny4HoA OhC.iío- 
rpa«iH lemctcoft KrropiH fiucrpo nnj- 
BHraercff Bnepefli. Eleab^a He "THecTHCb 
tfh oojsuíiKh yB&3KeHÍeM% Kb [lomii 
BOi jťb»TeabKOCTB upo* ^ufiepra, Tpc- 
AfiODieS HeoGuKHOBeHHo yrHA<iBD:iro, 



KpoHOT.iiiDRro Tpy;ia úoJUaHAHCTB, ■ 
Butcrb ci Ttui ue BupaaiiTb 6xmo- 
AxpiioCTD MeuicKoi aKSAcviu iiayirfc, 
ne »a.itN>melt cpencrai, un noAofiuuH 
nsAiiiiiii llo uinpoTfi sSMucia, uo o6- 
OTOBTeabHOCTJi, ai).iuoil ■ to^hoctb 
Buno-iHCKia „Oit(J.iiorpH*iii ^leaicKoft 
HiTopin" HBJíaeTra Heo6xo;fHiiaft na- 
erojibHDÍi KHiiroA nan Kax^aro sauH- 
vaionuLroca ne Toobico qemcKoA, iio 
BonSiqe ciaBiiiicKoA BcropieA. IlepauA 

TUMl n6uilHli;l1i Hat IjCTB^ .KHHro- 

Bl^^Hie* n „DcnoMurazeabituii UHyíCN*. 
BumeAuiiíi bi iconqt npouu:iro ro;^a 
BTopoA TOal'^ cu;iepiKHTt b io TpeTbio 
■lacTb .lIcTimuKB' H ifbKOTupyio ;io:iio 
HeTBe^ToA qacTH : ,06pafi«TKit <iemcKoA 
HCTopiH". llopa^um paciipeA'b:ieHÍa 
aUTepÍHjia h Bb btohi TOMt, sasi Blb 
□peAuiecTByvuifui, 6u3b upeAcr&B- 
nem npo* BaCepTOH aa ap«j|BapHTeab- 
Hoe PH3 uoTpliiie H oOcysAoie caeifi- 
aaacTOBia crop HKuBb^yDitiipyB)u^xcB 
0K0.10 „'leuicKaro UcTopaiiecicaro OO- 
niecTHik" a HeoivKaft aicajieniH a b& 
BTOH. Koaequi^ aaKjiio^BeTca aa^aoa 
pyiaTBJíbCTBO 3.1 íto i^t.iecoutSpasHOCTb. 
(Obsah ) HtKOTopue nepio^u u aaoiB, 
aanOoaie sairťiaTttabaue, uaiip., euoia 
Bej] HKOMopaac Káro KHaacecTBi, Bpeiia 
Kapjia iV , rycuTCTBo Dpe^tCTaBJíeau 
Bi 6a6Jiorpa*íu HacioatKo nospofiao, 
•nu uupe^ii q[iTaTeaeu'b coBepuieaao 
acHO BucrynaeTb cDcTuHHÍe luyqaoft 
paspaOoTKH ue lOJbKO cauuxii suoxi 
B'b ^baoli■b, HO a urHucuuíKxca m 
nnwh MHoro<iac3eHHUX'b qacTiiuxi bo- 
□pucoBi Haiipaubpi, di rjiaB'b o ae- 
;]UKouopaBcicOHi> KUHScecrat A»Xb 
cauuA noApo6HuA uHcreaiuTaiecKiÉ 
yKasare-ib .laripaTypu o Kapuiurb a 
Ueeo;iÍH a o Bcbxi> Bonpocaxi, ibh- 
saHHbixi ei> fltiiTe-ibKncTbto ariixi ae- 
.luKnxi My%uJ(, npa leub He otTaBoeuu 
Oc3i> BHUJiaala na-^e paajiaqaua hcs- 
kíh cTaTfaa. ptqii r saubTKH. noaaaB- 
Diiflca Bt )o<Sitnofiuuo roflu apas^HO- 
BaaÍH naaiaTU i-bb. 6paTbeBi b& UHoro- 
■iucjieaaux-ii pyccicaxb apoBHHqiaja- 
Hbixi aa^auiaxi, ui, po^t ryOepacKaxi 
Rjiii Ii^Napiia.ibiiuxii I{t;ioMOCTeft, Bcsťo 
ai jauauň Tovb BHeceuu 1q.429 6r6jiío- 
rpa+HiecKiixi yKaaaairi. HtKuTOpufl 
ii3b HHXi uieHb odiaapau, TaKi kaki 
coAepucarb uojpoCuoe asiioacrhie co 
AepwniiiB KHHrb tí-h i(bjtoMi Tpy.ffc a 
no DojHort Aaauuxi a do oOcTonreiib- 



■dovGooi^Ic 



HocTH pup&fiorKH sil /toxKBo npn- 
zuxTh BuianinBMca Eynetn in HeTe|>' 
otBiexi w^taib iperbxro lOMa, n ko- 
TopoHifiii6.iiorpa*iiiiecatťKufi ncTopin, 
BtpoHTUo, 6yAeTi> Aose^eiia no Koiii^a, 
no KpiiftHeA Mtpt Bi CAMoli rynte- 
eneHHol csocfi lacni. 

•Df. Johannes Bolte, Ceořa 
ITieiramír Werke, V. Band iBibliolhek 
des liUraríscIien Vereins ia Stult^rt, 
23is Tůbiugen. 1H03 (1904), 8*, str. 
CXI, 376. KedakLor berliniíkélio časo- 
pisu lidoíídného, výbomf inalec liU- 
ratur; staroněmecké, Dr. J. Bolte tj- 
dává s pfikladaou bedlivosti spisy J. 
Wickrama. V V. svazku otiskuje diva- 
delní skladby: l.Die zehn alter (15311. 
4. Der treue Eokart l>b31). 3. Das nar-. 
rengiessRn (I53S). 4. Der veríorene sohn 
(I540f. D. Weiberlist (1543). V úvodě 
seznamuje b divadlem v Kolmani a ro- 
zebírá prameny jmenovaných divadel 
i obsah, podává ptehled bibliograficky 
a odchjrik; v jednollivých vydinlch, 
v3e:?hno podrobně, důkladné. Upozor- 
ňujeme na perlivé vydácl proto, ie 
Wickramovy stladbj byly pťekládány 
záhj také do íeStiny. Wickram pře- 
pracoval, o celou t/etinu rozSifll skladbu 
Pamfliia Gengenbacha o desaterém veku 
lidského íivúla a toto Wickramavo zpra- 
cováni pfeloíil a tiskem vydal po (esku 
TobiáíMoufenln r. 1604. Pfeklad 
Hou('enInllv byl potom inova vydáván. 
Bolte zná tento éeskf p^eklad „Vék 
Člověka" i literaturu o lomto divadle 
staročeském (viz sir, XLVI. Die tsclie- 
chische ůbersetzungi na základe lidajů, 
které mu na jeho íádost zaslal pode- 
psaný. Od té doby zi^ikala Qiblíotheka 
Musea království Českého vedle defektu. 
tam popsani^ho. storo úpltiý exemplár 
Moufeninovy hry Uivadelni z knihovny 
Bvob. p. Neuberka. Otii^knu text i rázo- 
vitá vyobrazeni zároveú s úvodem 
o poméru k orijíinalu Wickramové 
v phStkh eislech Českého Lidu. Tam 
zároveři podám výsledky sludtn Bolteho 
O poměru Wickramova zpracováni k ori- 
pnalu Gengenbachoví. 

• Dr. F r. Krče k, Na margin^ne 
gKíifffi trtgulúw" S. Adalberga. War- 
szawa, 1904.8'. oLskzWisIy. Spisovatel 
doplňuje řblrku Adalhergovu, řerpá pro 
srovnáni také ze zásobv pl-islovl a ú.slovj 
českých, zvlásté z Českého Lidu a z Cns. 
Hus. král Českého. 



* Dr. W. V o n d r á k. ZwAoilajo- 
europfjMe pottaiuncienii pokutat h 
jesyku eerkUieiuhiioiBÍ«Mikim, w Krako 
wie. 1904, 8*. str. 67. Vážený Dá3 spohi- 
pracovník na lákladě novějSi literalurr 
ruské pojednává o vlivu katolických 
západoevropských tádů poemtentiáloich 
na právo staroruské. na fef církevní 
slovanskou. Pokud se týée vécné stránky, 
dovoluji si upozorniti na materiál, se- 
braný v knize podepsaného ; Seznam 
pověr a zvyklosti pohanských x Vin. 



Akademie, a doplnéný přehledem poeni- 
tenciarii staroslovanských od Dr. Iv. 
Franka v las. HCtiTe i Cjiobd H 319. 
•Václav S c b u 1 z. Soimbenki 
mauwleum v Č. Krumlove (Věstník Kr. 
C. Spol. Nauk t. 7). v Praze. 1904, 8*. 
sir. 10. Archivář V. Scholi otiskuje 
s úvodem hislorickým listiny o zničení 
mausolea Roimherskébo a rakvi pod 
ním nalezených r. 1785. Je to pozom- 
hodný nový doplněk Článku Fr.MareSe, 
Někdejší epiUfium Viléma zDoímberka 
v chrámu Páně sv. Vita v Krumlove. 
Pam. Arch. XV. str. 216. 

* J. Launer a S. Schermann, 
Ai eperjeti janUakárot. Ethaographia, 
Budapest, XV., 1904, Příloha, str. 1-87. 
Obchůzky jesličkářů slovenských (teit 
říkadel a zpěvů slov nský s překla- 
dem maďarským, sličná vyobrazeni 
jednotlivých výjevů'. 

" Žycie i prače Jana Karloteicža 
(18W - 1903).Ksi^iía zbiorovra, wydana 
staraniem i nákladem redakcji Wisty, 
Warszawa, 1904. 8', Redaktor Wisty. 
Erazim Hajewski. postaral se o uctění 
památky láíeného pěstitele lidovědy 

folské J. Kartowícze vydáním zvláštní 
nihy kdež podán životopis, biblio- 
graíie spísů a článki^ a vzpomínky, 
mezi iiimií zařaděna i vzpomínka na 

řhálel^ké a literární styky s redaktorem 
eského Lidu. 

* AI. Bruckner,5(i>rúJj/tMZ«tMa, 
Lady i Bogi. Szkice historyczne i mi- 
tologiczne. Warszawa, 1904, 8*, str. IV, 
166 (II. Střízlivá psaná kniha o háje- 
slovi lilevském : 1. Wst^p. 2. Hilologja. 
3. Jaťtviágowie. 4. Prusowie. 5 Litwa 
nlaici\va. 6. Žmudf. 7. Lolwa. 8. Průby 
ohjaánienia kliku wierzeň i kulliiw. 9. 
Wyniki, stopieá milologji litewskiej 



■vCooi^Ic 



Literatura kultům í-hbtorícká a ethnograflcká I903-'I904. 



335 



w poruwnaniu z innemi. 10. Charak- 
lerystjka mitolojEJi lilewskiej. Pro srav- 
iiavaci studium lidových tradic a bije- 
slovnfch pfedílav i zkazek spis důle- 
íit^. se vzornou mathodou. 

• Ant. Polák, Krátké sebránit 
t kroiik ieik^ek k výttraee věrných 
Ctthóa (Věstník Kr. C. Spol. Nauk k. 3). 
v Praze, 1904, 8", alr. 34. Důkladná 
studie o spisovateli a Fozbor spisku, 
otisk teitu, v némí vyniká národnostní 
moment, vůdoml o vzájemné pMbuz- 
nosti v9ech slovanskfcli kmenů. 

• Jind^ichSkopec.56orRft«iUn■ 
<Ub hlapfii ÍeileQbratrikýc'i proiou a 
vtritm v kapit. knihovně svatovítské 
z let IISS0-I6I9 (Věstník Kr. C Spol. 
Nauk e. 2j, v Praze, HMW, 8«, str. 64 
(3). Sborník vedle náboíenskétao obsahu 
podává pestrf materiál ke kullumlm d£' 
jinám ieskjm druhé polovice veku XVI. 
Vydán jest peflivě, s phsluSn^mi lite- 
rárně-historiekfmi vfsvétlivkaini(zininky 
o Eiopo ví, o Frantových Právech, o hře 
karetní a losteíné, o požáru v Klato- 
vech atd.). 

• Klimeiit Čermák, i-am<fíÍJto«. 
tóra T. Jytna 1750 - 1817, (Příspěvky 
k dějinám íesk^ch Skol t. i.) v Čáslavi 
1904, m. 8', str. 47. (1). Známý archaeo- 
loz Kl. Čermák vydal paměÚ učitelské 
z XVIII. stol., důleíité nejen jako pramen 
ku llienl neutéíených poměrů kantor- 
ských nýbrívůhecjako pramen kultům ě- 
historickf, obdobný s pamětnými zipiay 
J. Volného, Vaváka a jinoch spisovatelů 
téhoí věku. Zároveň je^t char.nktei-islieký 
visionáfský ráz zápisů Jumov^ch, jeho 
BDárstvI, výklad snů a předtucha bu- 
doucna, jeho tradice řes ho bratrské. Za- 
jimíivé jsou zprávy o nápisu na lome- 
niri (svisle) chalupy (sir, 15), o knihách 
nekatolických (jejich výřel), o prohlá- 
šeni patentu toleranCnlho (s básni na 
teťí a jméno Josera II.). 

• SlavtíOstni iiweditHÍ Archaeologi- 
dciha Sboru na oslavu 6Dletého půso- 
beni sboru a na dokoníeni 50. roíniku 
Památek archaeologjckých dne 23. ledna 
1904. ZvláStni otislí zPam. Arch. XXI. 
1. v Praze, 1904, 4', str. 58. Archaeo- 
losickt Sbor Musea království Českého 
oslavil svoje jubileum schQzí v zasedací 
alni musejní, kdei předneseny byly déjiny 
Sboru. Památek i jednotlivých histo- 
rických odděleni Hii«ea. Tyto přcdnáSky 



byly vydány tiskem, zároveá s blaho- 
přejnými telegramy a dopisy, jimit 
odbornici domácí a cízi projevovali 
ůéasl při slavnosti, oceAujIce zejména 
rásluhy Dra. i. L. Piěe, pořadatele 
sbírek pfedhistorických a zasloužilého 
redaktora Památek. Obsah : Proslov 
předsedy biskupa Královéhradeckého Dr. 
i. Doubravy. Dr. Pii: Dějiny archaeo- 
logického Sboru a Památek archaeo- 
lorickýcb. O vývoji historického od- 
děleni Musea král. C. : Knihovna (Dr. 
C. Zlbrl), Archiv (archiváF V. Sehulz), 
Sbírka mimismalická (prof. J. Smolík), 
Sbírka historicko-archaeologícků (prof. 
J. Koula), Sbírka praehislorícká (Dr. J. 
PiĚ). Co bylo učiněno v Cechách za 
posledních 50 let pro ocenění a zacho- 
váni památek uméleckých. (E. Sitler), 

* J o h. Werner, Vie Zoehe ciat 
ttrimiiiee Piiugform Zeitschríft fůr 
Eihnologie, Berlin, I903, str. 70(i-TáO. 
Významná studie k dějinám vzniku a 
vývoje pluhu. 

* Jan L o r i S, Sborník hrab. Bawa- 
rotoskih-i. Sbírka pramenů, vydává 111. 
třída České Akademie, v Praze. 1903, 
lex„ str. 478. Sborník nazývá se podle 
posledního majetníka a chová se v ústavě 
Ossoliiískich. Tam jej fiCastně nalezl Dr. 
AI. BrQckner a ťástečné vydal v Jagidové 
Archívu fůr slav. Phílologic. Znova a 
v úplnosti vydává jej J Lori9. Pro 
dějiny lidové éetby u nás má sborník 
velikou důležitost Obsahuje totlí : 1. 
Kroniku o Bruncvikovi, 2 Ezojia, 3. 
písei^ o Amoítovi, 4. pisefí o Tanda- 
riáSovi .1 Floribelle, 5. piseú o Jetřichovi 
Berún^kém. 6. román o Apollonovi 
králi Tyrském. SkladbjF tyto ukazuji, 
jakému vkusu hověla lidová éetba. a 
ob-<.ihují plno podrobností k seznání 
kulturních poměrů staroíeskych Na př. 
jsou íetné zmínky o z m e k u (srv. 
■Zfbrt. Staročeské výrořní obySeje) ve 
smyslu íert, ďas, satan, (str. 68, 358, 
370, 390. 39«) ; o k o b o 1 1 o v i ve 
smyslu domácího bůíka skřítka (str. 
274) a j. v. 

* Ruď. Neuhofer. Ůeod do psy- 
chologie dltétů (Časové otázky a roz- 
pravy paedagogickí, vydává Dédiclví 
Komenského ř. 34). v Praze, 1901, »'. 
Str. 72. Na str. 66-7:2: Česká literatura 
paedopsychologická (Poučný přehled; 
snad nedopallenim vynechal autor. íe 
Cetký Lid mezi prvními časopisy od 



vGooi^Ic 



336 C. Zlbrt: LíUratura kulturne-bislorická a ethnograficki 1903-:904. 



Eatálku otiskoval článk; a materialie 
ke studiu duíe déUké.) 

• F. V. Krejei. Umikeké dUa v li- 
teratuře a jeho výdtocná moe. (Pfed- 
nůfiky a rozpravy padago^cké, vydává 
Dédiavi Komenského t. 4), v Praze, 
1903, 8 '. str. 74. 

• Dr, G.Fuclis, A»»gegrúbtnt Bof- 
dekrete: l.Verbot dea Walzers. S.Ver- 
bot de9 Hiedertragens. 3. Die baulicben 
Zusiflnde der Prager UniversitBt i. J. 
1786. Frajer Tagblalt, 1903, č. 338. 

• B. Hoblová, Vánoénl obviyena 
Mladoboleilavtku. tUadobolesl. Lisly, 
1903, C. 101. 

• Dr. Jan Reichert, Ploíy a ro- 
botu poddaného lidu na utatku TVnd- 
neckéM na Moravě r. lS7!i. Caa. Mor. 
Husea Zemského, IV. v Brné, 11W4, 
Blr. 1-17. 

• WitoldSchreiber,JlíďU«rfrtieo 
i jego drieje. Lwów, 1903, 8", str. VIII, 
208. Srv. dodatky Dra. St, Zdziarského, 
Lud IX. 1903. str. 303-6. Llfeni man- 
telslvl léí u Slovanů. 

• E. Hoffmann-Krayer, Aeltere 
ZeugnilM betr. Satumaliem- und Ka- 
lenderbrAuehe. Archives Suisses des 
tradJtioná populaires. Vil. ZQrich, 1903, 
str. 187-201. Tfž, Aeltere Zeugiiisse 
belrefťá parodirte Bischolswahl, ibid. 
Btr. 201— á09. DoUady o slaveni no- 
vébo roku, masopustu a posměan^ch 
mSi, obcbúzek s „bláznivým biskupem, 
tedy o slavnostech, ohfadech a oby- 
íejfch, jeí byly laké u nás známy a 

Iiéslovány. Proto jsou oba íláiiky dů- 
eíité, podávajíce hojnf materiál na 
srovnanou s pfibuznf mí obřady západo- 
evropskými. 

• H. B. flcTpeóoBi. Derpa Xexb- 
^HifKaro O trogiem lidu rzecz, o du- 
chowných a swietskf ch, leuicidÉ Teiccn 
ci DBe^eHien ■ pyccRHMi nepesojiOHi, 
C. nerepUypra., 1903, 8', sir. 57. V trak- 



tátu Petra Chelíiclcébo O trojiem lida 
řeť, vydaném od docenta petrohradské 
university Jastrebova, jsou ietné drobty 
kulturní -historické ze zaíálku XV. veku. 
(Na str. 15 doklad, jak vyBSi sUvy 
opovrhovaly selským, prostým lidem, 
spilajice lidu podivných přezdívek : opar 
sediský, výr. srch, chlop atd ). 

• Fet$ekri/t anlftssLch ihres (k. k. 
Zentral-Kommission fQr Kunst- a. histo- 
ríscbe Denkmale] 5Qjfthrígea Wlrtens, 
herausDegeben im Auflrage S. E. Dr. 
Jos. AI Freih v. Helfert, Wleo, 
1903, 4*, str. 101. Na str. 43-49: B6h- 
men. Na sli-. 56-57: M&hren. Na str. 
63-64: Schlesien. Přehled čínuosU 
úslřednl kommisse vlde&ské za 50 let 
Uvedené stránky tjkaji se památek 
v zemich íeskýcb. 

• Dr. Zdenek Nejedlý, Pomár 
tjpieu hutittkého k htidbi pře^htětO' 
rteti (tei ' némecky : Daa Verhftltniss 
des bussitischen Geaanges zu der Tor- 
hussitischen Musik). Pfednáika v Král. 
C Spol. Nauk, v Praze, 1904, 8'. stí. 
10. Hus byl první, jení védomě a pro- 
gramaticky nvedl do kostela lidový 
zpév, do Betlémské kaple. Novota do- 
šla velikého ohlasu. D6dictvl Husovo 
převzali Husité a hájili po celé SV. stol. 

* Arnošt Denis, Ceehj/ po BOi 
Hoře, I. Vítězství církve, centralism, 
Se svolením spisovatelovým pfelotil a 
poznámkami opatřil Jindřich Vaséura, 
v Praze, 1904, vychází po seSitecb. Dilo 
Denisovo. jií oznámené, vydává se po 
iesku v překladu vérníra, rozmnoženém 
v poznámkách o literární a bibUo- 
graftcké údaje. Kulturním poměrům od 
spisovatele i pfekladatele vénována po- 
zornost uznánihodná. 

* Krupskí Jan, Stopka krakoto- 
«fca. Bibliotéka krakowska, nro. 34, 
Kraków, (904, B', str. 1Í8 SUropolské 
jesliřkovť hry s loutkami (text, nápévy, 
vyobrazeni loutek). 



vGooi^Ic 






Tobiáše Mouřenína Váb človéha r. 1604. 

Podává Dr. teiJk Zlbrl. [S i vyobraz .) 

V referátu o knize V. Franceva o déjiaách 6esk4ho divadla*) v Listech 
filologických XXXL 1904, srr. 72 pfipominá referent Dr. J. Máchal: 
• Také při jitif ch dramatech spisovatel byl by se dobral platD£jS(ch závěrů, 
kdyby byl užil raelhody komparativní a arovnal na pf. 'Vék člověka* od 
T. Houfenína se známou básni německou >Zehn Alter dieaer Welt< 
od Pamfilia Gengenbacha... Takovém srovnáním byl by se 
přesvědči, že mnohá věc, kterou klade na vrub českého skladatele, byla 
už v jeho cizí předloze. c 

Podepsaný není sice svdho řemesla literárním historikem a nemfni 
nijak plésti se do řeSenf otázek mimo zvolený obor vědecké práce. Avfiak 
již několikráte při svém studiu v oboru kulturní historie nemohl se vyhnouti 
řeSeni otázek literárně-historickycb, zvláátĚ pokud se týCe původnosti 
éeskfch spisů s narážkami kulturně-hislorickými. Kromě toho také maje 
nyní vítanou příležitost jako bibliothekář Musen království Českého, při 
získávání památek staročeských, obírá se z úřední povinnosti podobnými 
otázkami líterárné-historickými při urCování a katalogisaci rukopisů a 
starých tisků. 

Do bibliotheky musejní vedle neúplného, potrhaného výtisku Mouře- 
nínova »Věku Člověkai získán byl koupí pěkný, skoro úplný exemplář 
zajímavé této skladby z knihovny svob. p. Neuberka. Šlo o zjištěni jejího 
původu, je-li přeložena odněkud nebo originál. Se známým badatelem 
prof. Drem J. Bol tem v Berlíně mámejvzájemnou čilou korrespondenci 
o poměru českých a německých spisů starých. Druh druha se doptává 
a Žádá za údaje literárně- a kullurně-hislorické. Dr. J, Bolte chystaje 
vydání spisů Jiřího Wickrama,**) obrátil se ku podepsanému se 
Žádosti za zprávy o příbuzných skladbách T. Mouřenína a kromě jiného 
zjistil, že duchovní hra Mouřenínova >Věk člověka*, časlo pokládaná za 
originál českého spisovatele, byla přeložena a upravena z německé skladby 

•) B. A. ^paaiieDi., UemcKia flpa>iaTHHi'(iKÍa nponaseAeoÍH XVI— XVU ct , 
Bapnasa. 19t)3. Srv. Ceskj f ■■' ^"' ■■'- "•> 
*') Georg Wickrams Werte, V. 
XlII. str. 33*. Přetisk textu i 
str. XV-XLVII. 

Ceiký Lid. XlII. 



■dovGooi^Ic 



338 C. Zlbrt: 

Jiřího Wichrama »DÍe zehen Alter< a Wickram zase upravil 
si ji z německá skladby svého předchůdce, Pampfilia Gengenbacha 
>Die zeben alter diser welt<, o které se zmiňuje Dr. Máchal r aredeoém 
posudku ruské knihy. 

výtisk, koupeof pro biblioibitku musejní, patři mezi vzácné knihy 
(signatara musejní: 27. D. 27.) České vůbec. Obsah je zajímavý jako 
pramen ke studia kulturních pomérů na začátku T6ku XVII. Otiskujeme 
text Mouřenínovy hry a r ůvodé seznámíme s výsledky srovnávací stadia 
Boltebo*) o poméru obou skladeb německých, Gengenbacha a Wickrama, 
z nichž Wickramova hra byla pfedlohou Tob. Mouřenínovi pro fieské 
rýmováni. 

Gengenbachova hra má ráz příbuzný se středověkými moralitami. 
Zakládá se na rozděleni Života lidského v jednotlivé stupně, věky, na 
myilence, oblíbené v XV. stol. na jeviSti i v uménl vyivamém. Dělil se 
život lidsky na věk dětsky, jinoSsky, motskf a stařecky, nebo na sedm 
věků, ke konci stol. XV. obyčejně na deset období. 

Pamfilius Gengenbach, knihtiskař v Basileji, uprsvil na začátku XVI. 
století oblíbeny motiv na jeviště: Poustevník hovoří s děckem atd. až 
kmetem o vlastnostech, o zájmech, přednostech i vadách jednotlivých 
období života lidského. Od r. 1511 do r. 1619 byla hra Gengenbachova 
vydána sedmkráte. Nasvědčuje to její oblibě. Název byl: >Die zehen alter 
dieser welt. Hie íindt man die zehen alter nach gemainem lauff der welt 
mil vil schftnen hystorien begrilTen, fast libelich zu lesen und zu hfiren . . .* 
Jednotlivá vydáni mají nepodstatné odchylky. 

R. 1531 byla vydána hra s názvem: >Die zehen alter, nach gemeinem 
lauff der welt, mit vil schónen newen hislorien begriffen, usz der Bibel 
gezDgen, fast nútzlich zu lesen und zu hOren, und sindt disse zehen 
alter, von wort zu wort, nach inhalt der maléry und anzeygung der 
Sguren von newem gespylt, gemert und gehessert worden, durch 
ein ersame burgerschaffl einer Idblichen Stadt Kolmar elc., im jar 1531.' 
Není tu jmenován ani původní skladatel ani ten, kdo hru původní roz- 
mna2il a zlepSil. Bolte dokazuje přesvědčivě, íe toto Kolmarské zpraco- 
váni shoduje se 3 ostatními divadelními hrami Wickrantovymi, zvláště 
s divadlem >Der treue Eckart<, nejen, pokud se tyče obsahu a řeči, též 
i úpravy tiskařské, dřovorytin, že jest nade v3i pochybu zjifitěn jakožto 
autor této nové úpravy Gengenbachova divadla Jiří Wickram. 

Bolte srovnávaje oba texty, Gengenbachův originál,**) s úpravou 
Wickramovou (do r. 1681 vydáni 19), dochází závěru, že Wickram 
TOzfilřil suché, nezáíivné schéma o třetinu, že přidal do mdlého děje 

*) Bolte uvadl literaturu a bibliografii podrobně. Odkazujeme na jeho po- 
drohnosli, ah; se staC zbytefní nerozšiřovala. 
'•) Viz vydáni: J. Fastnachtspiele aus dem XV. JhL, 11. Stuttgart (Bibliothek 
des mter. Vereins í. 29), 1853, sir. loaC-lOój, í. 119: Die X alter dyser 
welt, — S, Goedeke K., Pamphílius Qengenhacli, Hanover, 1856, č. 6. Die 
X alter dyser welt (atr. 5+, 442, 559). 



■dovGoOi^Ic 



Tobiáše Mouřenína Věk človika r. 1604. 33ď 

tírosti, zmírnil také hrubosti a uráílirá místa. Tím nabyla pftrodoE skladba 
ceny, a není divu, že byla oblíbena, znova a znova vydávána, ba že zase 
Wickramova úprava byla základem nového zpracovánf, že z ní souvCcf 
dramatikové čerpati (Kolroas, Friess, Lazarus, Gennep ald.). 

Nejen text, také dřevořezby z Wickramovy hry divadelní byly pře- 
bírány a napodobeny ve vydáních pozdéjdlch i ve vydáni eeském, z nfihoZ 
je otiskajeme vedle textu staročeského. 

Po Seská vydána kniha od Tobiáše Mouřenína r. 1604. Pokud známo, 
nezachoval se vytiik tohoto vydání. Kniha prese viecku tendenci mravo- 
kámou byla stihána podle Indexu knih zakázaných. Teprva roka 1723, 
snad v úpravé zmírněné, vydal ji znova v Kutné Hoře Vojtech Kyncí 
a toto vydáni jest podkladem tohoto vydání nového. 

Tobiáš Mouřenín zpracoval cizí látku dosti volně a rozMHl ji, při- 
způsobil poměrům českým. Text proplétal českými (hořec mi ae tronsi do 
krmě, b^ánf z ouat mimo oSi Sonát) pořekadly, narážkami na souvéký 
hujnf život doby Rndolfinské. Často také u n§ho rozhodovaly r^my, že 
přibylo o nékolik řádek místo řádky jediné v originálu. Pokud se lyče 
stanoviska náboženského, vede si dosti opatrné, aby nikoho neurazil a lim 
se také 1Í3I od skladeb německých, kde propuká v jednotlivostech (na př. 
zmínka o učení o svobodné vúli) stránka náboženská. 

Mil ovAem Mouřenín jaký taky vzor v knize s příbuzným obsahem, 
kterou vydal Bart. Paprocky pod názvem: Třinácte tabuli 
Teku lidského krátce sepsaných, v Starém Mésté Pralskym, 
1601. 4", s.dedikacl Karlovi z LichtenSleina. Délí vék lidsky: narozeni, 
sedmileté dilé, vzrost, mládež, dvacetiletý, třicetiletý, Čtyřicetiletý, padesáti- 
letý, Sedesátiletý, sedmdesát let, poslední částka života, smrt Na začátku 
textu přidána jest vždy dřevorytina, znázorňující případné vék lidský, 
jehož ae týče. Knížka jest psána prosou a stejná lálka přirozené podmi- 
ňovala podobné zpracováni, zvlásié kdy řídil péro spisovatelovo rovněž 
mravokárný účel. Také vyobrazení a Pajirockého shodují se, bezděčné, 
s dřevořezbami n Mouřenína. 

Postavu ďábla v ženských lalech zamfinil Mouřenín tKrásnou pani, 
Svétemi, kteráž rozvláčně líčí pfivaby života svétského. Rozhovor tento 
s poustevníkem v německých textech není. Vedle Krásné paní přijde 
rozestřít tenata dábel. V dalálm text jest rozfifřen o Časové narážky na 
váinivou hru karetní a koslečnou (1. Sa), s vyhrůžkou o tehdejším ture- 
ckém tyranství, moru a hladu (1. 9b), o módních Sálech na sklonku 
věku XVI., zřezanýcb a zbodenýcli po lancknechtsku (1. tOa). Hrot vý- 
čitky (na 1. lib) namířen proti pijanství, frejiřstvi, kostkám a kartám, 

hudbě na loutnu a citeru. S jiný-"' n"-nontí">! fl.nmnick* naj>ipli4t 

vyčítá Mouřenín, odchylkou od origin 
(str. 14a). Prodejnosti tehdejších e 
že muž půjde na vojnu tam, kde se 
Turek, Vlach, Němec (1. 15a, 15b). 
všeobecně na lakomství (I. 22b). E 



■dovGooi^Ic 



340 C Zibrt: 

poastemfkori po rozmluri a padesátilelfm, vložena od Moafeníiu do texlu 
íeského. Vfjev, jak ďábel svinuje sif (1, 33a), připojen po rfstnpa se 
Smrti. Závěrek přizpůsobil si knihtiskař V. Kyncl podle svóho, připojiv 
po dnihé na konci rfmovánf svoje jméno i znak horDÍckf (kotnohorsk}) 
s hlavičkou andélskoa. 

UkázkoD, jak překlad, vlastné úprava česká jest závislá na origi- 
nálu, buiílež aspoĎ tato mtsta: L. 10b (originál verá 217 — 8: Du bist 
ein schCner júngUng stoltz, UETgscbossen wie ein feiges holtz). Ty jsi 
mládenec kr&sn} a spanilý, slojfS co strom mladistvf, uSlecbttlý. — 
L. 11a (v. 223 — 4). Peko} pani, panny, pivo a víno, není mé libosti 
zapov4dlno, piti, hraní, kratochvil, tancování, v marnosti mám své nej- 
větší kochání. Spielen, prassen and froelich sein, and sitzen tag nnd 
nacht beym wein. — L. 16b (v. 375 — 9). V zbytečné pej8e, mnohé 
nádhernosti, o to se starám se vSl bedlivostí, jak bych se mohl nad 
bližním vymstíti, Stést!, poctivost, statek mu odnítL Noch ůpigkeit, als 
raancher thut, in holTait and in ilbormat, damit ich tSgiich firberbricb, 
dadurch ich mich an manchen rieh und gang daher recht wie ein stier. — 
L. 17a (v. 302). flídko pĚknon tvář k své ženě obracím, nestarám se, íe 
otrhaná chodí. Und lass mein frawen nacket gan. — L, 18a {v. 403—6), 
Nepomníš- liž, co jest David učinil, Šalomouii tou cestou za nim též mínil, 
Samson zdali tobo nenásledoval, nesluSf, abych já je potupoval, Parys, 
Heklor a Herkules dost silni, vSíckni k mladým ženám byli náchylní. 
Nun gleich icb doch dem Salomon, Aristoteli, Vergilio und Samson ; die 
weissten, stercksten gwesen sindt, an weyben warn sie auch erblindt. — 
h. 22a (v, 637). Tuiím, že má9 JidáSe za přítele. Judas wer worlich wol 
dein frílndt. 



Titulní list (list la) : Věk ilověka. Pěkná duchovní hra o desa- 
terém věku Sivota lidského na tomto světě, s pĚknými, spasitedlnými 
řečmi a uČitečným napomenutím vydaná a vytiátěná v Praee u Daniele 
Sedlěanského 1. 1604. Nyní movu přetištěná, léta 1723. (Vyobrazení. 
jak poustevník vykládá představitelům desíti věků lidských.) PřeCti mne, 
člověče, nestejskej sobě, tuto najdeS, zfetedlně pravím tobě, kterak každf 
věk světa následuje a víoe jej nežli Bobu miluje. V Hoře Kutny, u Jiřího 
Vojtěcha Kyncla, 16» 

(List Ib.) Osoby v této hře: 1. Herolt. 2. Svět, Krásná paní. 
3. Eremita, poustevník. 4. Pachole v desíti letech. 6. Mládenec v dvaclti, 
6. Jinoch v třiclti, 7. Muž v čtyřlcíti, 8. Dospělý v padesáti, 9. Lakomec 
v Šedesáti, 10. Starec v sedmdesáti, 11. Kmet v osmdesátí, 12. Hrzák 
v devadesáti, 13. Kůie kosti ve stu lelecu. 14. Smrt. 15. Ďábel. 

(L. 2a.) Herolt na Plac vyjde a dl: 

Pán Bůh budiž slaven 
nyní věíné, amen. 



■dovGooi^Ic 



TobláSe Moufenina Věk ilovéka r. 1604. 

Nebeskf Božo, Otfie na vfsosti 
prosíme srdcem tvé sraté milosti, 
pro Itou lásku a jméno nejavčUjíI 
rad nim pfltomen bftí Čas nynCjSl, 
a k tomu dobrý rozum, pamdt dáti, 
abychom mohli právě ukázali 
desaterý vhk livota lidského, 
jakž se ted vidí postava každého, 
pofinouc od děsiti do sta let atáfl, 
hle viickui nahoru vznáSI se tváff, 
podle lidské puvahy, pfirozenf, 
tudy Boba hnévá jeho stvořeni 
Protož atiSIce se, pozor mějte, 
proč Bme zvlášť na tento plac vyili, znejte, 
proto, aby každému v mysl padlo, 
a vzhlédl ae tuto jako v zrcadlo, 
nebo teď zřetedlné ae předslavujc, 
£lovéka vlastni spAsob okazuje, 
srdce, mysl, práce, jeho čiu6nl, 
od mladosti do starosti v cvičení. 
Pováíiž hned v kolíbce, milj hosti, 
B jakou se obíráš nesmyslností, 
(I. 2a} dokud tč sto let včk nedosahuje 
a k hrobu cesta tvá neukazuje. 
Pfi nás zde, krom hříchu, jiného není, 
neb jest od Adama naae zplození, 
máme dédičny hffch od přirození ; 
skrz hnčv Boží a jeho zlořečení. 
Když BQh Adama z trople hlíny stvořil 
a velikoQ dřímota v ném byl složil, 
vyňal žebro z boku jeho tak mile, 
učinil z ni krásnou pannn té chvíle. 
Dav ji za manželku Adamovi hned, 
přikázal, aby svůj život ctnostné red; 
dovolil jim též v3eho k užíváni, 
krom stromo dobrého, zlého poznání: 
jen z toho jim bylo zapovídáno, 
jakž v prvních knihách Mojžliuvých psáno. 
Ďábel pak v způsobu hada lstivého 
radil, by jedli z ovoce dobrého, 
ale to mluvil k nim podvodné, lživé. 
V tom žena Eva hned opovážlivé 
sáhla, utrhla jablko k svému zlému, 
jedla i dala Adamovi ctnému. 
Namluvila jej, že jest jedl z ného, 
zapomněl Boha, přikázání jeho: 



tooglc 



tady pHšIi jsme my rSickoi k zmařeof, 
přirozeném břichem jsoac obklíčeni . . . 

(Vytržen 1. 3, obsahujíc! začátek hororu Sréta, Krásné panf, s poa- 
stevnfkem. Krásná panf pokradaje na 1. 4a:) 



ve dne t noci zAsíal by v poslušnosti, 
an knížata, páni jsou mi k libostí, 
snaží mi se sloužit se til pilností ; 
iy pak málo vážil roé podstatnosti, 
nechceS mi Činit žádné poctivosti, 
nedbáa na mé dary plné vzácnosti, 
jichž žádny složebnlk mflj prázden není. 

Poustevník. 

Panf, žádám trochu za odpuštění. 
Acb, kdo jsi, raé mi se jmenovati, 
abycb té také mohl dále znáti ; 



neb tvá okrasa velmi mne zděsila, 
k studu pfivedla, až i zarmoutila, 
že témíř nesmfro s tebou rozmlouvati. 



Povfmf tedy, jestli chceš poslouchati : 
Nic se nediv mé okrase, můj kraji, 
\ei prv uslyšíš, kterak mi říkajf. 



■dovGooi^Ic 



Tobiáde Hourenlna Vík človéka r. 16M. 

Já jsem Svdt, pHvčtivá paní prává, 
7fiickni lidé schopní jsoa k mé postavA. 
Já jsem srít, klerfS vládna mnohfm zbo2fm, 
moc, čest, slávu i bohatství rozmnožím. 
Vfieliká radost, rozkoS pfi tnné bývá, 
cbonlostivf se pfede mnou ukrývá. 
Toliko k mému panství Cáku mají, 
kdo se v rozkoSi cvičí, oplývají, 
(!. 4b) nemajíc pozoru na nic jiného, 
miluji nadutého a pydného, 
lakomiitvf, chlfpoost, závist a ožralstvf, 
hodování, téí hnév, lenost, ospalstvf. 
NevéHm iádoéma Písmu Svatému, 
buď od Mojžíše neb Pavla vzatému ; 
nedržím smlouvy ani víry kusá, 
svývolnost, neposlušnost se mnou klusá, . 
nemnoho dbám na Boží přikázání, 
ani na ďábla, smrt neb věčné lkaní. 
Když mám plné sklepy, truhlice zboží, 
nemyslím na hrob neb na milost Boží. 
Nemoha trpěti dětinské kázně, 
nedám jich trestat, nechf rostou bez bázně. 
V mládenci tělesnou žddost rozmáhám, 
z jedné rozkoíe do drahé pomáhám. 
Starého srdce oslepím marností, 
roocf, bohatstvím, platy, slovutností ; 
lak ho omáinim v zlé zatvrdilosti, 
že nic nedýchli po večné radosti, 
jen vždycky více míti usiluje, 

právě ne"""" atiitpW nhrAmnlffiiifi. 

až ho sá 
u veliké 
Protož v 
počnouc 
(1. 6b) Kdo se 
peněz, bI 
nikdá se 
vesel jsa 
Zprosta 
nemohu 
jako: o 
o bídě, 1 
Husí ves 
žerty, šp 
jakž to : 
kterýž t( 



■dovGooi^Ic 



od dftĚte aí do kmite sUnho. 
(ulySii peknoa itti zvlijt od kaldéfao. 
Protot, cbc«4-Ii mi aloojil r ton xpfijobu. 
velice zase pootim troa Osobu, 
bobaUtrim. mocí, slároo, důstoJDOsU. 
neb mám služebníků ST^eh na zbftnosti, 
rfe net Kiutos a toa oioeti, pobiďoostí. 

PonsleTDf k. 

O maraf aréte, proC w tak vyplnáft, 
Docoadnf boste, co to jen npomÍDáA? 
T*á nožná chloaba jako snih rozplyne, 
medle dlooholii i rozkoS nemine? 
Hoc tTi co TJLr vějící pryč b6ží, 
jmfiDÍ, Btatek, daravé nadarmo leif; 
. 5b) od rezQ a molQr mi^t se pokazili, 
aneb od zlodějův pobráno bfti. 
Jakoi nám o tom svatf Matonž sTÍdCí, 
a svatý Lnkád poklad bfti vělAf 
praví, klerfž nezhyne, trvá véCné, 
nemíní poklad tvQj zemsky koneční, 
ale poklad království neb^kébo, 
jenž nebéfe poruSeoi žádného. 
Více-li mi svon sláva a moc chválíš, 
vlc«ji mne. Světe, od sebe vzdálíi. 
Ty jsi Svět, ježtos světla nechtěl xnáli, 
kterěžt Bůh řičí) poslali a dáti. 

V tobě nic není, net pouhé temnosti, 
nemůžefi míti o světlu známosU. 
Plny jsi zármntka, bidy, ^žkosti, 

a jseS nejjislřjšl smrtedlnoslí. 

V tobě hřích, zlost a nepravost panuje, 
běda, kdož te a Ivé syny miluje. 

O jak svaty Pavel vejstrahu dává, 
abychom ustoupili Z tvého práva. 
vůj jiného není, 
I a, v zem vložení, 
íra nad hrncem mine, 
platu tvou vine, 
ym již jest připraveno, 
-ůznic umenieno, 
laloati neschází, 
lem vůkol se hází, 
je přirovnáváš, 
lláfil pícháS, pohráváš. 



■dovGooi^Ic 



Tobiáfle Mouřenína VĚk člověka r. 1604. 

Ukazuješ chuť medového stredn, 
dodáriS pod Um oejhorfifho jedu. 
Protož STOiůj sebe a ne mne vfce, 
vSfiná radost předči tebe velice. 

Sv6L 

Jdi}, kde chceS, mužidko, jáf nic nedbám, 
neb té za povolného slonhu nemám. 
Když jiných mohu u2fl vfc než došli, 
kteffž mi rádi slouží k mé libosti, 
nad témi mocné mohu panovati, 
ne hned ae mé království můž zmrhati. 
Z té pHčiny nemnoho o té slojím, 
neb témito sláva svou sobe strojím, 
jakž tuto vyjdou hned pofád k spatřeni, 
od mé služby nedám jim odpaSlént. 

Poustevník. 

Zdá mi se jisté po jejich postave, 
žet nevSickni náležejí k tvé správé, 
afi se někteří tebe přidržejl, 
mnoho o tobé mluví a smejilejl. 
Víak kdo jsi, té védomosti nemají, 
k tomu podvodu a lsti tvé neznajf, 
(I. 6b) ale jakž vzpomenou na Tečnou radost, 
poznají tvé marné chlouby nestálost, 
a že pomíjí jako vílr hbité, 
neb co voda a záře na úavité, 
nu poslechni, zná-li té toto dltfi. 

Tuh přijde ďábel a roseaiřB svá tettcUa. 

Ját sobe nedám tuto překaziti, 
musím v čas svá tenata rozestříti, 
byf se pak nekaždé mohlo líbiti, 
vždyf Gobé teď néco může zvoliti, 
neb summou sedm jích tuto postavím, 
kudy člověk půjde, v cestu vypravím, 
(I. 7a) aby svou dobu snadné mohl najiti, 
sedmi smrtedlnýcb hKchův se ujíti: 
pfchy, hněvu, ::ávis(i, nenávisti, 
lakomství, žraní, smilstva a lenosti, 
viech sedm dobře hned jest ulíéeno, 
na silných sloupích pevné zavedeno, 



■dovGooi^Ic 



TÍm, 1« ještě té svéřiny t hoJDOsli, 

badn mfti pro sebe i pro hosti : 

Sem, s«ni, ieň sem, kdo chceSkoli t rychlosti, 

mflieS DiDe míti podle své libosti. 

V děsiti Itíeeh dUi tHOdvdm. 

Poustevník k dítěti. 

. 7b) Milé dfie, poTíz mi, prosím tebe, 
v kolika letech prarls bfU sebe : 



i 



že v lak drahfch datech nádherní chodíA, 
na koni skáčeš, divnon rozkod plodfd. 



■dovGooi^Ic 



TobiáSe Mouřenína Věk ílovSka r. 1604. 



Dfte odporidá se smíchem. 

Sl^d, tatlka, starý kmeti, 

teprr mi deset let, mis to viděti ; 

chodím T tdcli Šatech, jakž na mflj stav slaSÍ, 

co se dÍTÍS, snad mál oslové ufii? 

Poustevník. 

O milé dít6, nemluTil tak zptirnS, 
poslechni mne, nezabloudíš omyloě : 
Zanech pejchy, zbyletiné nádhernosti, 
jsi pacholátko pSkné spanilosti ; 
můžel dojfti cti i atalkn dosti, 
milnj pokora, zanech sryTolnosli, 
pamatuj na mou te6 a toato žádostí. 

Df té 

MluT ty, 00 chceá, nebudoC k tvé libosti, 
já tak chodím a za to se nestydfm, 
jak své rodiCe velmi vzácné vidím; 
neb oni mají nad tím zalíbeni. 
Poslechni mne, i r tomC mám povolení : 
když mohu co od pomlskfiv dostati, 
služebníky, dfivefiky obelhali, 
(I. 8a) tak CislA umím tu čeládku hnáti, 
že ae mne vždy musejí více báti, 
nežli rodičův mých, tot pravím jistí; 
aC se na mne hnérajf v každém místé, 
nic nedbám, neimfijif mne proto práti, 
budn přisahat, hromovat a láli, 
orb to činí i moji rodiCové, 
jienž já následují v zlosti takové. 
Žádny nesmi mi o nic domlouvali, 
hned se naú oboří otec i máti, 
řkouc: Múžte-li pokoj dáti dltéti. 
Nikdá mne v kostele není vidéti: 
neumím Otíe náS, ni Věřím v Boha, 
vyhejbám se modleni jen jak moha. 
Děti chudých lidí v nenávisti mám, 
na staré nedbám, a jim se posmívám: 
v kartech a kostkách cviCim se velmi rád, 
jsou mi milejší, než knihy napořád. 
Jinéhof nevím, co víc oznámiti, 
zprosta tvé učení nechci přijíti. 



■dovGooi^Ic 



C. Zlbn: 

Protož schovej jinam své niidejroánf, 
pfi mne nic DeEpQsobf tvé žehráni ; 
nideji bych se ačil v kostky hráli, 
než mám tvého kázání poslouchati. 

Poustevník. 

(1. 8b) Hilf synáfku, radimf^ lanech toho, 
DJdeS pekla i zde trápení mnoho ; 
mél by spis otce, malku opustiti, 
než Boží přikázání pfestonpiti. 
Hle, jak Izák božskému porafiení 
v nifiemž neodporoval bez zrušení. 
Svolil, když ho otec obětovat chtél, 
tak by i ty Boha milovati měl. 
Vem sobe pfiklad z TobiáSe mladého, 
ten uposlechl hlasu otce svého. 
Josef též posluSn^ otce Jakoba. 
V knihách Hachabejskf ch pékná podoba : 
jedna matka ^edm synQv zplodila, 
k bázni Boží vedla, s nimi chodila, 
žádného nkrotná bolest, trápení 
nepfivedlo Zákona k přestoupení, 
neb raději vSickni smrt podíloupili. 
Dále slya, milé dítě, v tuto chvíli : 
Kristus mel rodiče své v poctivostí, 
i ty stůj rodieům sv-^m v posluSnosti. 
Když vidO, že té vedou k dobré cnosti, 
takC Djdeš hanby, potupy, lehkosti, 
potom té Bůh obdaří svou milostí. 

Dítě. 

(1. 9a) Starée, již jsi mi dosti řeei dával, 

přálf bych, aby tak s jinými pohrával, 
kdež by snad snáze tobé to trpéli, 
mnou jisté nepohnei, mil} příteli. 
Tvrdét mám srdce, mysl i zvyk v sobe, 
hned jakž mne z kolíbky zdvihli v té dobS, 
takový zpAsob volné vzal jsem na se ; 
a již ho dokud živ nezméním zase, 
neb jsem v něm urputnf a tvrdo6elnf, 
co nějaký v rohy bit} bfk éemf, 
a jako hou2evná vrba tak praitím, 
když mne ofaejbaji, co smůla mlaeifm. 



■dovGooi^Ic 



Tobiáše Mouřenína Vék ilovíka r. 160Í. 

Protož tvá řeC nic mi teď platná není, 
by pak užíval jeStS víc mluvení. 
Nikdá k tobě nebudu choti inftt, 
pro tvé káráni, můiefi mi vfiHli, 



stu 



n(k. 



Běda vám, rodiíoré, co délát«, 
že o trestáni ditek nic nedbáte : 
necháte jich b£hat co zvéf divokon, 
Pán Báh vás aavállvf tfižkou pohutoa. 
Tak židé od ného vejstrahu měli, 
že Jakž by zákon jeho opouSlSli, 
přijdou na a6 vSeliká zlořečení, 
těžké pokuty, bída, strach, trápení, 
Pakli budou posInSni jeho hlasu, 
ráno i večer každého fiasn, 
(I 9b) přikázáním syny své vyufie, 
aby se ho báli, ctili íetřfce, 
že požehnáni budaa mezi vlemi, 
i synové jejich dlouho na zemi. 
Protož netřeba se nám na to ptáti, 
proč nás nyní Búh ráčí tak trestali, 
morem, hladem, vécmi neslýchanými, 
v křesťanstvu prv nikdá nevidanfmi, 
k tomu tureckým tyranstvím bez míry, 
i domácí nevolí z strany viry. 
To viecku přicházf pro hřichy naie, 
každý nepravost proti Buhu pááe, 
ditek necháme růsti po jich v&li. 
Pohleď do třeli, čtvrté kapitoly, 
v prvních knihách královských by to vážil, 
proč kněz Eli zahynul, hlavu srazil, 
že OlTny a Finesovi synQm svfm, 
netrestíc jich, povoloval ve vSem zlfm, 
jakž to Bi^li mládenci Samuelovi, 
sám v chráme oznámil svéma sluhovi. 
Byt David Absulona, syna svého, 
v bázni Božf vedl a Irestal jeho, 
nebyl by tak smutně skonal v ly ěasy, 
když rychle uvázl na duba za vlasy. 
Mojžíš přikázal lida židovskému, 
aby nedali živu bfti zlému, 
(1. 10a) dítky neposlušné a svévolné 

lid ukamenoval Bohu odporné. 



.dovGoo^Idí 



C. Zlbrt: 

kterfž jii před mnofaa lety amřel, 
dávno shDJ), Žádnf ho vfce neuzfel. 
Radde poslechnu od chasy novinu, 
když mi rozprávěj o pivu neb vínu, 
a o p6kn4ni povolném fraucimora, 
maje karty, kostky, loDtnn, citeru. 
Tof mne vfc téSf i mé tovaryše, 
nežli co apoštol kdekoliv píSe. 
Když mne můj pan otec dal na učení, 
pílen jsem byl pěkným panfm slouženi. 
Na vlečky inslrumenty mi hrávali, 
čebo jen ony rády poslouchaly. 
Každoa noc také kassátfim jsem chodil, 
nejednn pěknou déveCku provodil, 
slovy lahodil, slibem kojil, radil, 
ai jsem ji k sobě k své vQli přivábil; 
pfiveda ji skrze dary k hanbě, k lehkosti, 
nechtěl jsero s nf vfce míli známosti, 

<l. 12a) ani jí kas chleba potom příti. 

by měla v té nouzi hladem umříti. 
Zlořeí-enf, láni místo zpívání, 
za obyčej přísaha, hromování, 
jak jsem promluvil, hned to také. bylo. 
V kostele řídko mi se kdy líbilo, 
neb pro modlení jsem tam nechodíval, 
než abych se jen na mladé podíval, 
aneb knězi kázání převalchoval, 
když on mne z zlého trestal, vyučoval. 
Prvé skoro než mu slovo vyšlo z oust, 
bylo mi mimo obě dvě uši šoust. 
Zprosta žádná mi pobožnost nevoní, 
jakž živ jsem nemyslil a nestál o ni, 
ale z mládí byl svobodny, svyvoln}, 
rodičAm neposlněny, jim odporný. 
Nic jsero neplakal smrti otce mého, 
věda, že mám vládnouti statkem jeho, 
z kteréhož již nyní zhojná vydávám, 
za chasu platím, nemálo rozdávám. 
Rodičové moji těžce ztrádali, 
o statek ve dne v noci se starali, 
jak by jej sobě mohli rozmnožiti — 
což já teď muí^lm prohrát a propili, 
a nemohti nikdá pokoje mfti, 
než na marnost a kratochvil mysliti. 

(I. 12b) Přede všemi věcmi o to se starám, 

když se jedno nezdaří, druhé skládám. 



■dovGooi^Ic 



TobUae Mouřenína V6k eloviliB r. 1604. 



T(da, 2e penízi dostána všeho — 
ten jest díl a práce žirola mého. 



PoosteTník. 

Ach, mládence, jak si tak zaslepeny, 
pocbioobái se, že'B 7 hřififch zatvrzený. 
Nedbáš na svatá Písma a učení, 
nad to již horíf vSci v sv§t6 není. 
Pána Boha pobožnost potnpnjéi, 
proe raději na to nepamatujei, 
jaké jest Jonáá nebezpečenství m(I, 
2e rozkazu Božímu utéci smél. 
Cti o nčm, co se mu přihodilo, 
a co Saule o život pf i pravilo, 
když se proti Pánu Bohu postavil, 
onoho proroka též lev udávil, 
že pil vodu, jedl chléb k nasycení, 
přestoupiv rozkaz Boží, poruCení. 
Dalana a Abirona v jich zlosti 
za živa pozřela zemS v rychlosti, 
neb jsou neposlouchali Božích řeči, 
v lěch věcech mnoho nám písma svfidčl. 
Jezábel, krve žíznivá velice, 
zhřešila, slovem Božím zhrdajfce, 
(I. 13b) B,aié proroky zmordovati dala. 

od krále Jehu smrt ji též potkala, 
télo její psi žrali, krev střebali, 
tak vždycky hřlSnlci odplatu brali. 
Dále, mládenče, elySím teď od Tebe, 
že by hanebnosti chtél filechtit sebe, 
když panny o poctivost připravuješ; 
čemu Mojžíš učí, nepamatuješ ; 
nebo v Zákoně jest zapovědíno, 
od Boha pod hrdlem k smilství patřlno. 
Vezmi sobě Sichema ku příkladu, 
k jakému on i jiní přišli k pádu, 
že poskvrnil Dynu nenáležitě, 
neřádnou milostí jat jsa neskryté, 
pročež pobito bylo mnoho lidu; 
Aman podobnou na se uvedl bídu, 
učiniv Thamar, sestře své, násilí, 
proti vůli její, v neSfaslnou chvíli, 
zas jsa od bratra svého na hody zván 
z poručení jeho jest zamordován. 

tnkf.ílá. Zlil. 



■dovGooi^Ic 



I 



3U T. Glos: 

Při tom, mládence, i to oxauanjei, 
že pití, oíralstvl následuješ, 
z toho se posměch, hanba pfibliinje, 
tělo sniuje, dnši zatracuje. 
O torof nemálo svatf Pavel STfidCl, 
i prorok Jeremiáfi mnohem tečí. 
(I. 13b) Vyslffhej se láni a zlofeCenC, 
zlého tovaryAstra jejich Činění, 
neb to každého přivodí k teshostí, 
z hojnosti k chndobé, aoazi, lehkosti; 
i ty pozbada skrz né jméní Btatkn, 
potom přJjdeS k žebro té v nedostatku. 
Za času veai na se ctné obcování, 
no, ty třetí, pověz mi své chování. 

Co si vypravují moravské zvony. 

Podává Tonái 6Us. 

Zvon není pouhfm mrtvým, tvrdým, kovovým, studeným félesem, 
nýbrž takřka živou duáf obce, b niž dovede cítiti v trudných i ra- 
dostných okamžicích Života. Živá obrazotvornost naiebo lidn slySÍ v hlase 
zvonil ohlasy svých vlastních citů a zvukům jeho podkládá smysl různý — 
hlas zvonil hned lká se zarmouceném srdcem lidským, hned zase vítdzné 
a jásavě hlaholí s radujícími se lidmi, jindy zase zní kovov} zvuk jejich 
vážné aneb káravé i vysmSanS. 

Poslechneme, co si vypravuji zvony ve své tajuplné řeči, jejíž smysl 
podařilo se vystihnouti bystré a živé vnímavosti našeho lidu. 

Ve Slavkově U Uh. Brodu rozhlaholil se stříbrný hlas u m í r á č k a, 
hlásaje vSem obyvatelům malé vesnice smutnou zprávu: >Krhoátík umřel, 
Krhoščák nmřel.« Brodsky umíráček hned oznamoval zprávu Into dále 
slovy: >Už umřel, už umřel, • k čemuž dodávají blasj zvonů v Předktá- 
Slerf (□ Brna): >Už ho nesou, už ho víckrát neponesou.) I zvonek na 
véži chudého kostelíka ve Stráni projevuje svou lítost slovy: •Užjetam, 
už je tam,< a umíráček hradčovsky slova jebo opakuje. Hlas zvonu v Li- 
tultoviclch loučí se se zemřelým: >S Pánem Bohem do dolina, přikryje 
té žlutá hlína.* Z Jaromčře pak ozfvá se hlas: >Umřel, nechtěl, mnsil,< 
a hlas zvonu příborského podotýká: >Kdo umřel, ten tam, nepřijde již 
k nám.* Tak soudí také zvon ze Lhotky, an praví: >Kdo umřel, ten lam, 
nevrátí se již k nám.< Na konec zvon hradčovskf modlí se nad hrobem 
zemřelého: >Libera nos Doraine.< 

Sotva umlkly tyto hlasy, zní nová zpráva z PaSovic (Uh. Brod): 
>Mandaska, Skopíček, umřel nám tatíček,* a z Provodova dovídáme se, 



■dovGooi^Ic 



Co si TjprHvujt moravské zvon;. 355 

Se Smrt nelelřl ani tak velkých pánů, jako jeat na venkovd pan okresni 
faejlman. Rozléháf se málo úrodnými stráDSmi a STěžími lesy provodor- 
skfmi tesko} hlaa: >Kdo umřel, len tam, luhaCoTskf*) hejtman,* a ozv6- 
noa zni hlas zvona v Korytné: >Umřel, ten tam, ten brodský hejtman,* 
a T Kanoviclcb: >Kdo nmfei, len tam, ten dobrý náS hejtman.* 

Dle toho, jak zní hlasy ZTOnů při pohřbu, poznáme snadno, zda 
zemřely byl bohatý fii chudý. >Mél pole, role, dům,* zní to pfi pohřbu 
bohatého s véže brodské, harnčmčické, mor. -ostravské; >niél Inka, pe- 
níze a dQm,< s véže bu£ovské; anebo: >pole, role, dOm* (Val. Klobouky); 
•pole, role, loká, dům* (Vys. Myto); »po]e, luka, les, les* (Uh, Brod); 
>roá peníze a dům* (Derfle n Uh. Hradiité); >umřel nám bohatý, zane- 
chal dukáty* (Uh. Brod); >byl bohatý, měl dukáty* (Nivnice). Při pohřbu 
bídného chadáka viak zní hlas zvonů výsméiné a uilěpafiné: >Nemá nic, 
nemá nic* (Derfle); >nic nemel, nic neméN (Val. Klobouky); > mel hadry, 
lunty — mél hadry, lunty> (Uh. Brod); »cancory, flíony* (Bánov); 
>hadry, klocy* (Vys. Mýto); *pláléná galé* (Uh. Brod). A rakovnický 
zvon dává výraz svéma opovržení nad bídným zemřelým jedním slovem: 
>2ebrák.* 

Zvony svolávají vétici do chrámu Páné ke službám Boiím: 
■Pojďte, lidé, do kostela, nebyli jste jako včera* (DolnémCÍ, Provodov). 
■ Již je fias,< pobízí jiný (Bánov), a opét jiný láká véHcf slovy: >Andélé 
v kostele zpívají vesele* (Prakiice), anebo >Panenka Maria dvíreíka 
otvírá* (Dub u Olomouce). V Korylné pak volá zvon; >Jen pojď sem,* 
T Havřiclch: 'PojJle sem,* ve Vel. Bystřici a Uh. Brode: »Poj(I sem.* 
Vyskytl se vSak jeden nedbalec, jehož neteCnost hlásá hlahol zvonu všemu 
svétu slovy: >Starý Doležal na peci ležal* (Luhačovice), anebo: >Starý 
Doležal už sa vylézal* (Slavkov Q Uh. Brodu), a jiný volá s podivem; 
>Už pHiel* (Životice). Také v chudé Nedatové LhotČ napomíná hlas 
zvonu >K moďlitbé* a připomíná jim, 2e hlavním pramenem výživy véřl- 
cícb jest >Sindélek<. 

Nčkteré zvony mají své oblíbené svaté, jež oslavuji, svým hlaholem 
a jejichž jména věřícím neustále připomínají. Tak v Heřmanovicích 
u Mor. Ostravy jest v úclé obzvláfitá >Svaty Marek*, v Havřicich u Uh, 
Brodu »Jan KřlileU, na Hradci »Petr Pavel*, v Otících .Svatý Jan., 
ve Slávkové »Jan, Urban, Antonín*, v Hlavnicích 'Svatá Trojice*, v Ko- 
rytné »Andél Páné*, v Dubu u Olomouce >Svatý Jan, Florián* atd. 

Rozhovor zvonů bývá velmi pestrý a rozmanitý, někdy i roz- 
marný. Vypravuje si o denních událostech, o slastech a strastech svýcb 
farníků, velmi éaslo o vĚcech nejváednéjslch. Tak v Hornémdi, v Kuno- 
vicích, v Ostrožs. Lholé si zvony vypravují, co selky připravují k obědu 
a dovídáme se, že ve vSech těchto vesnicích pekou Švarné Slováčky 
vtrnčené báleSe*, oblíbené lo jídlo slováckého lidu. V Březové pak při- 
pravují >báleSe, eliíky*. Naprati tomu ve Zlatnfkách mají něco lepSího; 
oznamuje nám to hlas jejich zvonu slovy: >Bombilim halečky se zelím.* 

*) Lufaafovice nejsou sídlem okr. hejUnanalvI, nýbrí Uh. Brod. 



356 T. Glos: 

V Pol. Ojtrarfi mají jen: >kobzole se zelím,* ftle jsoa Deoby6ejn§ fitéáH, 
nebof i o to málo se s kaidým rozdélf, jak dodává hlas zvonn: >kaÍdého 
podělím.' V Prádlisku pod Provodovem uposorduje zvon neopalrnoa 
hospodyni, 2e >Prase 2ere kySku*. Ve Slavkově oblajají, íe kdosi neol 
doraa a Že Sel »do ZlejSov*) na Irnkyc V Sušicích □ Ub. Hradiíie bude 
k obfidu: iMaodaska grombírA* (bramborft), ale v Kudlovicfch nemajf 
ani téch, uebot jejicb zvon odpovídá na slova pfedeilá: »Kdybychme jiďi 
měli, aj bycbtne jich anédli.* 

Leckdy prozrazují hlasy zronfl mnohý vyjev ze Života naSeho lidu, 
jež by mfila zůstati rodinným tajemstvím. Tak blas zvona ve Vápenicích 
u St. Hrozenkova vypravuje, kterak kdosi obdriel liindelom po chrbece*; 
kdy, kde a pro£ ae to stalo, o tom pomifieno. Na Provodově pak ■po- 
bily se staré baby hrncem-. Na hřbitově v PfedkláiteCÍ u Brna straSí 
a zvon varuje před tímto místem chodce slovy: tNecboď tam, slraál lam, 
sebere tě to.***) Zvon v Sncbé Loze a v Bánově napomíná Selky, že je 
čas, aby dávaly píci: >lelencom,< a oa Zitkové u St Hrozenkova upozor- 
Ďnje, že jsou >KazIeace v pohance*, anebo >Celence (telátka) v pohance, 
zeďly mi Skúbancet. V Hrabstvf volá hlas zvonu: >VaĎkfiv kfih.* Co se 
s ním slalo, nevíme, ale tuěíme, že utekl a v Nosedllch ae dovídáme, že 
abfhal >tým dolem*, naproti torna v Korytné slySíme, Že se dal >hore 
humnem. € ? 

Kostelík u sv. Antonlfika nad Blatnid, jejž zvěčnil J. Úprka ve své 

• Pouti a sv. AnlonfCka*, jest památný tím, že jeho patron hraje velikou 
úlohu v živolé mladých i starých panen: ndéluje totiž ženichy. Nic však 
na světě se neděje zadarmo. VSude platí pravidlo: něco za něco. Tak 
i zde. Když totiž kostelník chodí se zvoncem vybírati peněžité dárky, ta 
zvonek neustále opakuje: •kerá dá, ta se vdá.* 

Zvony mluví Často mezi sebou též německy. V Nivnici taktuje si 
zvon: >ein, zwei, drei,< a ve Vídni, lide jsou vedle chudých i bohatl lidé, 
jsou patrně lakové i zvony, nebof prf jedny si naffkajf (jak mi vyprávěl 
kdosi): >hob ich kein Geld,< a jiné zase chlubně házejí velkými sumami: 
>Hundert tausénd Gulden.* 

Mnohé zvony vypravují o sobě podivnou historii. Byly prý nalezeny 
pannou a vyryty avinl,***) jak se dovídáme z těchto hlasii: »SviĎa mě 
vyryla, panna mě naSla, zkazte léj panence, aby sem přišla. c (Velehrad.) 
•Ryla sviĎa, nevyryla, ryl kanec, vyryl zvonec* (Velehrad.) >Kanec ryl, 
mé vyryl.* (Pl5f.) .Sviůa mě vyryla, panna mě na5la.« (Sv. Kopeěek 
u Olomouce.) >Svíďb ryla, nevyryla, kanec ryl, ten vyryl.* (Jaktař a Opavy.) 
>Svi&a mě vyryla, panna mě našla, zkazte ju pozdravit, aby sem přišla.* 

• SviAa mě veryla, bék mě vehrabal, panna mé na9la.* (Velká Byteš.) 

*) ZlcjSovy jsou žleliy na Slavkovsku u Uh, Brodu. 
**) Jednou pr^ bylo viděti ohromné vysokou bílou pani, jak se okolo véže na 
hfbitovni kapli až do vrchu otáíela a vinula a pak ai k nebi vystupovala. 
Odtud pií zvon len tak zni. : 

•*•) Srv, Rud. Janovský. Ceskř Lid, XIII., í C, Otázky a odpovědi Potopené 



■dovGoOi^Ic 



Co si vypravuji zvon; moravské. 357 

Toho tfkajl se poTěsti. Ve Velké Byteii se vypraroje: Na pasIvinS 
u Vel Bylefie pásla mladá pasačka, dcera obecního pasiype, skot i brav. 
Pozornost její byla obrácena na vepfe, klerf ji2 del£I dobu ryl na jednom 
misie. Kdy2 jej odehnala, vrátil se a ryl dále. Konečné se vzdálil a tu 
se pNblIiil byk, jenž rovnéZ na onom místé počal hrabati. To bylo dívce 
nápadné. Šla tam a spatNla kovovf pruh ze země vyčnívající. Plna ťidiva 
posplíila domii a zvdstovala tnto ndálost svému otci. Tento přispěchal 
na naznačené míalo ■ několika sousedy a počal s nimi kopati, at vykopán 
zvon, v némž byla veliká zlatá monstrance, je2 byla zasypána prosem. 
Zvon byl ihned pfenesen do meata a lam proíi vystavena zvládtni 
pevná vež. Hlas jeho byl tak silný, ie musela býti do zvonn pro- 
vrtána díra a zalita olovem. Monstrance ve zvonn nalezená chová se 
dosud v méstč a oosf se jen dvakráte do roka kolem chráma. Praví se, 
kdyby celé místo lehlo popelem, ie za tuto monstranci bylo by krásnřji 
a náďberněji znova zbudováno. 

O zvonu opatovském se vypravuje podobná povĚst;*) »V tčch mÍBtech, 
kde stával klášter, ryla jednou svine a vyryla zvon. Celé místecko sběhlo se 
na tu podívanou a mnozí tvrdili, že jim ten dar samo nebe posílá, nebof 
neměli ani v kapli velkého zvonu. Konaly se honem pflpravy, aby zvon 
byl co nejdříve na vé£i. Kaídy se těSil, jak asi bnde zníti, aí se bude 
na zvoníci houpati a lid ke službám Božím svolávati. I poslali hned mistra 
tesařského, aby postavil slolici a opatřil rumpály i lana. A když jej po- 
malu na Těž táhli, hrála hudba a na sta lidí slálo vůkol. Dívali se bo- 
jácně, aby se nestalo neílěstí. Konečné dostali jej Stastně na véi a za- 
sadili do železných pánvic, jež zvučné klapaly, když se zvon v nich 
houpal. Lid byl již netrpěliv, ale musit jeSté počkati, až se zavési těžké 
srdce. I to konečně vykonáno. Zvon rozhoupán a když by! v letu, paslHi 
srdce. Ozvaly se první jasné a zvučné rány — a lid ustrnul leknallm! 
>SauI Saut< (svině) hučí zvon a čím déle zní, tím vétíi Iruchlivosl zmoc- 
flaje se posluchačů. tUslsflle!* volá vážný hlas ke zvooikúm a zástup 
opakuje hlasitě: >lIstaĎle! UsIsĎleli Zvon dozněl a nyní rozhučel se hlas 
lidu. Radili se sem lam, ale nic moudrého nenradili. Po chvíli usneseno, 
aby zvon jeáté jednou zkusili. 1 dali znamení a zvoníci rozhoupali znova 
nalezený zvon. AvSak ó bědat >Sau! Sau!< ozývá se opět z kovových 
úst, tak že si mnozi uii zacpávali, aby raději neslyieli. Zvon dával zřejmě 
na jevo, že jest zneuclén proto, že nečisté zvíře se ho dotklo. Co počíti? 
Takovými zvuky nechtěl lid byli svoláván do kostela a nikdo si také 
nepřál, aby po smrti zvon za něho vyzváněl: >SanI Saul< Uradili se 
ledy OpatovSlI, Že dají zvon přeliti. Bylo jim sice lito krásných ozdob — 
ale co jest zvon bez hlabolu? Odvezli jej ledy a za několik neděl dostali 
přelitý. Opět bylo napěti myslí, nové bázlivé očekáváni. Opalovati byli 
odhodláni, 2e zvon opět zakopají lam, kde jej naili, nebude-lí jinak zvo- 

*) Optlov jest méstjs německý na hranicích moravských za Českou Třebovou 
a někdejíi sídlo kli^lera. Povést lato vyúala z Eratocbvilné historie měst 
a mlat v zemích koruny Svatováclavské od Prim. Sobotky, Praha. Sir, BO— fiS. 



^8 F. PakosU-. ťovSsU le SudomÉfic u Bechyně. 

niti. Ale teolokráte zvon jich nesklamaL Po Škaredém >Saa< nebylo ani 
slechu, jen pfelibé zmky jako nejpdknejai hodba rozléhaly se s vSia Od 
léch dob zni zvon opatovskf jak se sluif a patřf.c 

Povést z Jaktaře u Opavy: Na jednom mfste ryla svině, ale nic 
nevyryla. Kanec, kléry na témže mfstd ryl, odkryl zvon. Lidé se sběhli 
a vykopali zvon, jenž jest prf nejvéut na Opavskn. 

U BohusUvic u Uh. Brodn je vrch, klerf se jmenuje VySehrad. 
Jsou zde zbytky starého hradu. Vypravuje se. Že tu svině vyryla zvon, 
kterf jedna pasačka naěla. Zvon ten zavěsili v Bobnsla vících na zvonici 
a pfi zvoněni bylo slyšeti hlas: >Sviúa mňa vyryta, děvSa mňa naSlo.< 

Některé jiné pověsti o zvonech: U Divnice a Uh, Brodu jest les, 
kterf se jmenuje u >Veže>. Tu pry stával kostel, který i se zvony se 
propadl. V Lideěku u Val. Klobouk se vypravuje, že jsou tam zakopané 
zvony, které v jistou dobu zni. Přikryl ve své broě. >Sv. Kliment u Osvě- 
timan< (Brno 1890) vypravuje: >Na vSli dřevěného kostela hlaholily 
zvony, nftlezeoé v klášterní studni u sv. KJimenta.' 

Ve St. Hrozenkově se domnívají, že proti mrakům se má zvonili 
zvonem, jimž nebylo jeětě nikdy zvoněno mrtvému. Proto jakmile se objeví 
na obzoru hrozld mraky, zazni jasnf hlas malého zvonku v nfzké zvo- 
nici ve Vápenicích, neboC tímto zvonkem se mrtvému ještě nezvonilo.*) 



Povésti se Sudoméřic u Bochynd. 

Podává Ferd. PakMti. 

Jednou ukraď ěert Pánu Bohu slunce a nabodl je na tyč. Pán BAh 
poslal za nim andéla, aby mu slunce vzal. Čert nechtěl slunce dáti, 
ale vsadil se s andělem, kdo dříve přinese ze dna mořského kámen, tomu 
2e slunce zůstane. Anděl vynesl kámen dříve; vystoupiv z moře, proměnil 
je v led. Nežli Čert vySkrabal se s kamenem z ledu, vzlétl anděl se 
sluncem do nebe. Čert dostav se z iedu, utíkal za andělem, ale dohonil 
jej, když už stál jednou nohou v nebi. Čert rozzuřen, chytil anděla za 
volnou nohu a po stranách chodidla mu maso urval. Od té doby prf má 
člověk chodidlo po stranách jako vykrojené. B&h pak andělovi drahou 
nohu tak upravil, aby měl obě nohy stejné. 

U vsi Vyhnanic slojí myslivna Certovna. Dříve bfvala ta louka. 
Jednou seíli se na louce té dva jeleni a počali spola žertovati. Lafkujlee 

Na tom míslé po- 
rysloroval Certovna, 



vGooi^Ic 



J. Bobáe: SvBtoduSnl vyvoláváni na Zeleísku. 359 

Svatodušní vyvolávání na Zelačsku. 

Podává ím. Bobáí. 

Asi pfed deseti lety na prostředni svátek sratodudnl chodfvalí na 
Zelečaku tři hoSi, z nichz jedea mgl na hlava čepici vysokou a 
představoval krále, dmhf ddlal tak zvaného •trubtáře< a mfil k tomn dli 
od pastfře vypAjíienou >trabkn< a třetí, jenž mel po boka v papírové 
pochré dřerfinou davli, mél za úkol iTfvolávat*, idávati jména*. 

Chodili po Tsi a kde koho viděli ve staveni, musel jim dáti peníze. 
ZvláSté děvčata se musela idáti vidět*. A posuzovali to přísně, jak ve 
kterém staveni pochodili; výsledek toho se pak ukázal nejlépe při vy- 
volávání. Když hoSi jiz celou ves obeSli, vyhlédli sobě na návsi nějaké 
vyvydené místo, s něhož pak vyvolávali. A chlapci byli chytří, Melif 
O každého 6ísla několik rozličných jmen na papU^e napsáno, a z tich 
dle toho, jak děvčata, by jim chlapci hezké jméno daU, si je získala, 
jednoho užili. Cely akt dál se takto: Hoai postavili se na návai na vy- 
výšeném místě, obyčejně na kládách nebo na hromadě kameni tak, že kiál 
byl uprostřed, jemu po levé ruce stál vyvolavač, po pravé »trubtáf<. 
Když se posluchaSstvo sello, počal řefi vyvolavač následovně: >Otvlrejle 
lidé vrata, bude kázání na děvčata. Žalovala straka na raka, Že ji vybral 
mladá strá&ala. Hej raku, raku, ty budeS platit velkou pokutu. Baded hrách 
na hruSce mlátiti a písek do votfpek vázati. U uftitelA pod okny třldky 
hoblovaný, že sou ty holky jako malovaný. Pane král, je tomu tak?< 
NafieŽ král odvětil: >Je.< A vyvolavaě pokračoval: >Véřte lidi mně. Já to 
nemám ze svý hlavy, já to mám z cely pasácky rady. Pane trubtáři, 
trubte mněl < Načež irubtář zatroubil. A vyvolavaí pokračoval: >U HruAků 
pod okny hromada bláta, že sou ty holky ze samyho stříbra a zlata. 
Pane král< aid. jako poprvé. U Bártů pod okny voli rohatý, že sou ty 
holky hodné bohatý. U ŠevcQ pod okny hromada klestu, že ten pan mfstr 
pude brzy ke křtu. U Voráčků na starým stolistá rQže, že se ta Marjánka 
milovat může. U Čížka pod okny stromy javory, že sou ty holky samy 
fábory. U TřebofiákŮ blízko rybníka, že ten TfeboĎák, žáby tam 
chylá do pelrlíka. U Šenkýřů pod okny teče vodička, že je ta Nanynka 
jak holubička. U DuakA pod okny trní. Že ta Anka za kamny chrni. 
U Kovářů pod okny stočka, Že je ten kluk slfdná kočka, vybíral pani- 
mámě vomáčku, vona mu rozbila klapačku. U Čížků na slarym dvé okna 
v čele, že je ta děvka hloupá jako hele. U Kalců pod okny džbery, ž« 
ten Kadlec má hodný dcery. U Francků pod okny hic, nedali nám 
tam nic, vyhnali nás koaiětem pryč. V Vaiků za chlivkama. Že tam tlučoa 
Sviby kladfvkama. U Klínků pod okny hromada kamení, zeje ta Klínková 
k zblázněni. U BidářŮ pod okny bllej kámen, že je tej písnice amen. 
Některých ze jmen nemohu zde uvésti pro jejich zvláštní pestrost. Když 
vSechna čísla jména již dostala, tu vyvolavač, >birda< zvaný, vytáhl 
z papírové pochvy dřevěnou Šavli a obrácen ke králi pravil: >Po prvé od- 
puštěno, po druhý darováno, potřetí bác.< Při slově >bác< srazil >birda« 
iavll králi čepici, o niž pak mezi dStmi nastala mnohdy opravdová fsL 



Fotografie ve sluíbách lidovřdy. 



Fofograne ve službách lidovédy. 

Prof. Jan Koula tiskne veliká, ekroetné dTlo o nádobí deskosloTen- 
ském, o majolice. Hnoho vzácných skvoatfi na Slovácka ji2 jest sebráno 
s přebráno, jak o tom psal red. Fr. Kretz v C L. jil několikráte. V do- 
mácnostech slováckách stále jeSte zahledne, kdo hledá, p6kné kusy staro- 
bylého nádobí, o jeho2 pdrodu ovdeui může rozhodoTaU toliko odborník, 
znalec a okem ryzkouflentm. Na sir. 360 podáváme vyobrazení ozdob- 
ného hrnce a džbána. Fotograf zachytil jeStd vyobrazení p6knA vystrojené 
Slováčky z Dubíisn u Hodonína, se zajímavým typem (viz str. 361) a 
z potnlak ne ValaSskn vybral si Sohaje valašského (viz sir. 363). Aby 
řada vyobrazení nebyla jednotvárná, přidal kostel ve Starých Hamrecb 
na Ostravici a pohled na Polskou Ostrava, o nichi psal J. Vyhlídal 
v Naftem Slezsku, vyd. 1903 (viz str. 364, 365). F. 



C. 1. Ozdobní hrnec ze Slovíčka. C. i. Ozdobný díbáa le Slovácka. 

Kresby dětské. 

PISe Mlladi M. Veselá. 

Po sbírání skoro devítiletém předkládám laskevému étenáfstm ve 
stručném vztahu práci, která snad přijde vhod krohům, kde se 
mnoho mluvi o paedopsychologii, umélecké vfehově a zejména o volném 

náním dnSe dlléte, jeho soakromého tvořeni, jeho zájmíl a 
1 vlohy hleděla Jsem dospéU k cíli, Celá véc rozpadla se ná 
ebou na tři částí, z nichž první Část tnto předkládám. Bude-li 
koma zdáli, že kresby tu a tam nejsou snad přece pilvodní, 



■dovGooi^Ic 



H. Veselá: Kresb; díteké. 361 

odpovídám: >V6fit mi musíte, jsoa pravé, téměř o vSech vím, hdy a jak 
poTslalj, a mohu to i dololili.< 

Bohažel značná ztráta postihla moji sbírku dětských kreseb. Více 
než třetina vSech pěkných a charakteristických kreseb zQstala uložena 
D odborníka tak důkladné, že jí více nikdy nedostanu zpit Vzhledem 



Dévíe z DubAan u Hodonína, 

k tomu, jak nesnadno scházejí se tylo kresby, uvádím některé příklady. 
2idám-li rodile za kresby, slibí kvídám, ve- 
selost je rozum. Nač se kahonit. Je to 
jedno, za mf slzy mně Senkjf ani holbu 
piva na kvasnicích nenaleje. Ale teď 
aas do práce (pfehrabujei. Tak, kmotra, 
povídám, co vás tála, uí je doma? 

I. pomahaé. Kam pak jste bo po- 
cena. Poslala! Ten se dá poslat! 
Najednou si vzpomněl, íe strejci u OleS- 
nice pAjíil stovku, a Sel si pro ni. Práce 
že není a la 4 dny íe se vráll a bvl 
lam 8 dni. 

I. pomahai. Uí jste se bála, le 
ztratil vratifku, anebo íe se vám do 
jiné bezři íenské zakoukal — ne?! 

Žeita. No toC, takový on není! Ale 
co já s děckem sama? Uí jsem si po- 
plakala, íe se mu něco snad přihodilo. 

Stařec. Ale, povídám, přisel! 

Žena. I přijel. Rozpráví, rozpráví, 
jak pochodil, jak spal a co zaíil, a — 
najednou se vám zamysli, mlíl, bafá 
z fajky, jako kdy cbalupník pefe na 
obtiaky. přechází a ani slovo, femé ani 
bílé! Ptám se — nic — ptám se jeStě 
— zabrumlal — uhodím na něj, co mu 
je; Vyhaf, abych mu dala svatý pokoj, 
a vybéh na. zápraží — a seděl, seděl, 
Spekuhroval. Hěsiíek uí svitil. teplo 
bylo, sedla jsem si také ven. Najednou 
vyskofi, křikne: „Už ji m.lm" — a dá 
se do smíchu. Povídám: ,tiiá£n]S, nebo 
co ti je?' ,1 slySel jsem tam písničku, 
novou, jedna holka ji zrovna v ty dny 
u strejce složila. Hezká, fistá písnifta, 
nauiil J!iem se ji a leiT jsem na ni ne- 



mob a neraoh vzpomenouL Zněla mi 
v uSich, v hlavě, a ne a ae . . . abá! 
A nyni praví jsem si vzpomněl, a hned 
laíal zpívat. 

Stařec. Povídám, klerá pak to byla? 

1. pomahaé. Kmotra, zazpívejte ji . . . 
rád bych pH muzice pozlobil mniikaaty, 
jestli to dovedou sehrát. 

Žtaa. Poekejte . . . takhle začíná 
(vzpomíná). Co ten ptáěek povídá, co 
na dubě sedá, která holka hocha má, 
íe je vždycky bledá. (Ostatni poslou- 
chají, pak':) 

Stařec. A co se ly, mynáfovo divte, 
mruiii? SlyĚiS, povídám. 

Zrna. Ale nechtě ji, není jí dnes 
do smíchu. 

Siitřee. Jindy jako kfepeliíka samf 
smlih. a povídám, dnes . . . 

nSBČe. Co pak nevíte, strejčku, íe 
(|.i;,če). 

Stařec (vzpomene si). A takra! Dnes 
jťli k odvodu, (Škádlivé) poslouchej, jen 
co je pravda, povídám, hezký je tvůj 
clibipec. jako sosna, ten se jim bude 
líbil, ten půjde pod míní. A slufiet mu 
to liiide. lo bude vojáček jato malo- 
vaný! Holka, povídám, povídám, to 
budti koukat, aí ti zanotuje: „Jestli 
mne ráda máS." Nevídáno, tři léta, to 
uteče jako voda. 

Dieée. Strejčku, íe můíete Ukhle 
mluvit, kdyí mi srdce puká ouzkosti. 

Žena. Proč ji nenecháte, je jí dosl 
hořko, dívejte se — od odvodu se 
každou chvíli mohou vrátit, děvče stra- 
chem sotva stojí a vy jeStě popichujete. 

Stařec. No, no, no . . . Nemá proč 
plakat vsak, povídám, jeho táta na- 
darmo nebyl párkrát v městě, a cin- 
kaly mu — cinkaly {louská prsty). 
Jediného syna si přece, po\1dám, ne- 
nechá vzít na vojnu, toho dovede vy- 
koupit. Za peníze vSecko . . . povídám, 
(zanoli): Ze peníze světem vládnou... 

Divie- Kdyby to tak PánbiSh dal, 
a bylo lo pravda. 

Stařec. Bude to pravda, věf mi, 
děvče, povídám, věř. A potom (potu- 
telně) ženit 56 bude moct — povídám — 
děvče — ženit, íenit. povídám. (Vesele.) 
A to bude svatba. To si zas /ařečním. 
povídám. A íe lakovf starý, zkušený 
řečník jako já dovede, já řku, porídám. 



■dovGooi^Ic 



' Veíer národní plsné. 



369 



si pofefnit! V tu chvil! musí vSechno 
pUtat — povídám — a v lu chvíli se 
zase smát. Plakat a smát, jako na drát- 
kách. A pak at půjdem z kostela — 
dSvíe — pak ti zazpíváme, povídám, 
tu nejkrásníjSf — tu, kterou laky mé 
ueboíce zené zpívali. Víte, kmotra, tu, 
Tite . . . (2eoa zařne s citem zpívat, 
stařec utíraje slzy se pHdá.l Pověz tj 
tnD\ hvězdičko má, jsi-lí jasná neho 
tmavá. (Erben 47.) (Do zpčvu z dálky 
zazni muzika a tlumený zpév .Už na 
vojnu jedeme' Erben, melodie 820 ) 

Starte (nechá zpgvu, rovnéí poma- 
haíi a béžl v pravoi, Uí jsou lu — po- 
vídám, plný vůz napřed — ale lo ne- 
jsou naSi. (Zmiii s jeviStĚ). 

Dioie, Panenko Maria Svatohorská, 
oroduj za nás! 

^.ena Ijde k ni a tíSi ji). NeplaC, 
holta. nenaříkej, bude dobře ; holka, ty 
jsi jako Boil umuíeai, co se třeseS? 

Hoch se objeví v právo: „Zkto 

Dioie (bíží k nSmu). Jeníku můj, 
jsi to ty (dívá se mu do oči, se stra- 
chem), tak co je, pro Boha ti prosím? 
Mluv, povídej! 

Boeh. Neodvedli mne, hrdlifko. jsem 
jako pták! Ted ui mi můíeS, zlato 



moje, svobodu moji svázal třebas roz- 
marinou. 

Dioie. Tolik jsem pro lehe strachu 
vytrpěla, celý den jsem proplakala . . . 

Žena. (jako k sobě). Svatá pravda, 
lo bylo slz. Budou pfikný olavy, louka 
terstvě pokosená, skropená panenskými 
slzami! To říkával neboitík tatínek, dej 
mu ťán Bůh věfinou slávu. 

Hoch. Celý den jsem jen na 13 
myslil a kdyí páni řekli, že na míru 
nejsem, vyrazil jsem z hospody jako 
vítr ~ křiieli na mne kamarádi, vo- 
lali — marně — letěl jsem honem, ho- 
nem. Otec mne na náměstí chytil a po- 
sadil na vůz, a tak jsem dojel dříve, 
net na9i přijdou. Ale, zlatlíko, hubifko 
moje, pojď, půjdeme k panímámě, 
pojď . . . 

Dide. Hůj Jeníku, hochu můj! (Od- 
běhnou ) 

Ž«na (sbírá hrábě). Blázni mladí — 
abych za ni brábě sbírala pro samou 
lásku. No, byli jsme také tak. Však 
jim to život později laké schladí. tu 
horkost, to jím laké přejde . . . Mladost, 
radosti . . . (Kývá hlavou a divá se za 
nimi. Odchází, znova zni zpěv vojenské 
plsniiky rozjaf'ených, bllílclch se rekrutů 
a opona mezi tím zvolna padá.) 



imw ": 



Několik pohádek z Duba. 

Podává Dr. Váeltv Vondrák. 
12. Yo Bonzovi. 

Byl jeden tála a ten měl tři syny. Dyž byli vellif, poslal dra na 
vandr. Protože se jim Spatně vedlo, pfiali zas domu. Ten, co byl 
zatím doma, menoval se Honza. Vysmál se lém droum a fek, íe lo neumf, 
že pode na 73ndr sám. Tak se žebral a Sel. Přiáel k jednomu zámku a 2ádal 
Tfálnyho, aby mél dovoleno k pánovi se přih'''-'' "" "■"'"■■ .i"*v." v-&t,.t. 
se ptal, jak se menuje, i řek >Honza Pi 
vrálnej k lomu pánov. Dyž prosil pána, esl 
potřebovat, tak pán svolil, že m&že bejt zi 
menuje, i fek >HoDza Kufálko<. Pánov b 
a Fek: >Snad Vás mužem menovat iJoham n 
-domníval se, že mu pán chce Um přezdívat 
CMk.f Lid. XIII. 



ovGooi^Ic 



370 V. VoDdrák : Níkolik pobád«k e Duba. 

jinač menorat nechce, tak svolil, že ho badon >Hotizo< dycky menoTat. 
Dyž už delií dobu byl Honza za lokaje, tak vypátral, hde dfté těch 
pánfl le£l i vklouz v noci do pokoje a vlez ^ovné na postel k nSmn. 
To dyž poznalo, hdo je to, volalo pořád: >Mama, Kuřátko mé llačf,« 
a poněvadž měli k veěefi kuřátko smaženy, rozuměla matka, že v 2aloudka 
tla£f, teda ho vodbyla: >Proé si ho tak moc jedlo.* Dyž nic nepořídilo, 
volalo: >Papa, Kuřátko mě tlaéf.i Papá zas vodpovedél: >ProA si ho 
tak moc jedlo.* Dyž pořád volalo, pán stol. Honza se ale pod postel 
as koval. Dyž pán rosvltil, neviděl nic, nleh si zas. Honza, dyž věděl 
o penězích, dyž pán nsnnl, nandal si je do pytle a nlek. Ráno, dyŽ pán 
spozoroval, že Honza nejni k spatfenf, sháněl se po Ďom. Dyž přiběhlí 
dolu do kuchyně, ptal se kuchařky, zdali viděla Kuřátko. I nemohla po- 
rozumět a ptala se, zdálí to velhy. Pán ale nemoh se správaf vodpovedi 
dočkat, vodeSel k vrátnymu a ptal se, zdali viděl Kuřátko. Vrátný nemoh 
taky poroznmét a fek: ,Fřevčfrem' tudy utfkal a už bude daleko 
Pán se vrátil celej mrznt, že ho vSíchnl máji za blázna, až se teprva 
dozvěděl, že mél Honza faleSny dvě přiměni. Honza se cběasně domu 
navrátil a vykázal se z velkon sumou peněz a dokázal, jak von uměV 
dobře vandrovat 

13. Yo hloupým pulmistru. 

Byli jednoD dvá hloupý a byli slobodny, muskej a ženská a ty se 
vobá vzali. Tak dyŽ se vzali, zvolili toho bloupyho za pulmistra. Ta žena 
byla kromě toho, Že byla hloupá, taky breptavá. Měla >ladost<, že je 
• muzlcet pulmfslem<. iVís co, muzíctu, dyz si pnlmfslem, tal nebudem 
fst bamboly, budem fst tafe.* Muž svolil. Nevěděla, jak se kupuje, koupila 
ho věrtel. Dyž ho přinesla, nevěděli, jak se vaří. Vyprala ho a nasypala 
plnpj íelezák a nechala ho vařit Vařila ho celej den, bylo pořád tvrdý, 
lak ho nechala eSté jeden den vařit a ptala se: >muzlctu, cos esji se musí 
vaziť) jato hjách?< Vocedila ho, vomastíla. Muž si pořád stěžoval, že 
mu nechutná, ale žena ho pořád pobízela, jen aby jed. Muž sněd celej: 
železák. Muž se rostonal a. uleh. V tej vsi lékaře neměli. Tak poslala 
posla a poslala na vokázku moč ve sklenici. Posel si ale z toho udělal 
Žert, moč vylil a vzal koňskou a zmejlil se v městě. Sel k zvěrolékaři. 
Dyž lo viděl zvěrolékař, zkázal, že je kobyla březl. Posel přijel a te 
hloupej ženě to vyřídil zcela nevinně. Tato to uvěřila q poněvaí slyfiela, 
dyž ae březí kráva hodí přes moulik, že zmetá*), vzala hŮl a mnže tloukla 
zrovna přes hubu. Bylo e§tě hůř. Po dlouhejch vobtfžnostech pulmislr- 
kafe teprva ztrávil a teprva se dozvěděl, jak se kafa vaří. 



•) vařil. 



■dovGooi^Ic 



J. H. Stavičínskf: Na schode. 371 

Na schodd. . 

Valašský jařma k. 

Napsal I. M. Slaviífnakf. 

Dyi sa Srec na j a r m a k strojí, 
cetý dum na nohách stůj i. 

Podzimní licho na poli aj v hofe. Strniska holé, eáče že to zeté sa 
zde onde fakvt,"') Na topúnoch u cest sa jeííja vlky."") Chví- 
lama zadusil vélr v haluzách, zaSbfébne soják a smutno zapiskoce íuna. 
Listí oprSává ze stromů, a vglr ho zmétá do vody. Enom jemelo^^*) sa 
eflče zelená na duboch, taják v lété. Ponad BeČvú sa znáSajú rybářky."*) 
Dosi střelil po zajícovi, raná sa rozlehla lajak z kanóna, Desi z ráztoky'") 
šdeká pes, a na pasekách sa mu oblaSujá druzi. Enom oviáckf pes za- 
hfbajaci uSama zavracá ovce, taják by nic. Co je mu po tgch drahách 
psoch? On musí dbaC na ovce. OvCak zatfm zbffe ve chrasti hfiby. 

Na pasfnkoch helekajú kravafi a róšů"*) biůama. Ráno spřchto, ale 
v6il sa jasní. Přes slromy je vidd^ už je z nich listí brzo napoty opr- 
i&né. Zde onde z póza cbrástl sa vystasí na chodník'^') cosi červeného, 
bitého, zeleného, modrého, černého. A — le, le ! aj tam z téj strany, aj 
henkaj 1 A už sa to čmyří"^) váadé po vřchoch, jak na bravenCim ko- 
penci. A ziézá to nížéj a nižéj, busCéj a busíéj, taják dyž v úlich^") sa 
détaju potoky a ztrácí sa to v doliné, tam, co sa jařabatí havalda^^") 
chalup z bílýma stěnama a zaéérĎanfma áindetovfma střecbama, lajak 
pták z roztáhnutýma křídly. 

A T méstě na cestách to halailnje'"') a bečí a fehoce a róíe 
bijama. A léžké železňáky drnlja'*') po SCrku prostředkem cesty a na 
nich sedfja jarmačnici na truhlách. Na kraji trhoviska sa dohadujů 
sedláci z vybiraCi z mista. A jak by to bylo, dyf je to eSCe lelacho 1 
Ale masfja zaptaliC z krávy a pobírajú sa dál. A za němá hargoců^^^) 
kravjáky ***) , plné lidi. •PihýU .Hajta — hajtN »No, enem no!« 
• Vyhněte I* Je tarmak,"") 

Žebráci už sú dávno rozsádleni^^*) u cest na vSeckých stranách. 
Jeden, co přiklécál"") na dvě mile cesty, ukazuje vyifiuhranú holú nohu 
z velikým jabkem, hraje na husle a zpi^e; druhý, némý z hubu roze- 
žhranú od raka, cingoce zvonkem a mrčí — lo je ten, co ohúaci sa na- 
zpátek zdvihne Supků'*^) z oka grejcar ze zemé — třetí cetý Suvirý^"') 
nemože sa zpřimiť a chodí itvernožky ze stoleékama v rokách, ítvrlý 
z uřezanýma nohama má brly podlá sebe, přeblře rílženec a modli sa 
očenáde a zdrávase. Povedla slepá z Jubanovéj zpive pobožné pésniéky 



"') značí se. '") jeíky, plodj lopuchy. "") jmell. '") rackové. "•) z úžla- 
biny. "') průskajl. '") vysloupi. "*) hemlí se. '") silný liják. '**) skupina, 
"') hluti. '") finří- '") rachotí. "•) lehCl vozy pro krávy. '") Tarmak je 
první den dvoudenního jarmaku. Jednodenní jarmak natývů se správní; trh. 
"•) rozsednutl, olebeděnl. '") přikulhal. '") viCkem. '") vSelijak pokřivený. 



-4 

s,Gooi^Ic 



372 J. M. Slavičinský: 

evandélické. Drubý slepý neumf zpfvaC, tož nafíče: Smilujle sa nad ne- 
bohým žebrákem I Sveiía Božího nevidfm ! Zapracovaf si nemožii ! . . . 
A mátodo obchodí žebráky. Sak tom je eSče horSi neí mnĚ : Pane Bože 
chraň a opatruj 1 aby Stovek dčkovál slávaja léhaja — myilí si — a už 
letí grejcar do íepky. 

ňeznfci si obhlédajú statek hněď po ceslě, pFedchodfJB sa, Smálrú"";, 
domlúvajú sa a majú kabáty «í ceié zacblupaténó od kudíy."'} — Tož, 
co za ííu Toláte od slora? ptá sa MamSák už po koliknástej na jalAvku 
jakéhosi slrýca v rozch lapeném"*) dubenném'") kožuae. Slrýc buďjci 
mrzutý, že ho Marufták tak uháňá, odhodí : Sak sem už řek. Knéz dvakrát 
nekáže, enom raz. — Tož u vás káže ras? vyákéřá sa MaruSák. — Ja, 
vet on je ze Semélfna, tam zróníja poIednS na hrotekl^**) povolává 
doai. — Lide sa sméjú, strýc zahledá a mýká jatůvku čaganem, dyž 
MamSáka nemože. 

Na mĚslé je hučno. Z odeviád sa hrnu jarmafinlci ze statkem. 
Tak sa vSady Cmyřlja"*) žúlé kožachy, Červené bruncleky, buré"") žu- 
pice'*') s ůervenýma výložky, bílé haleny,"*) modré Spenzle,'") holand- 
ské kordůlky,*"") Éervené průžkované kanafasky, englické áalky,*"') zelené 
Tlůáky,*"') strakaté pentle v Jellkoch*"*) slobodnic a biřé íepce vdaných 
Bystriéanek. Zde onde zraehne ^*'*) sa miákár^"*) a kabelů vykládánu 
žabicama,"'*) Mezi slalkem*'*^ varvaslja kupci a prodavači. 

Kravský handléř Zezhůlka — chlápek jak klátek,*"*) ale Sut ho 
bylo po celém jarmace — prodává) dnes už třetf krávu. Spravovat 
sa, taják by býl trkíý, "") aby mu to lepSf uSlo, povolávat na lidi, a 
aby si ho spéáé) všimli. A Zezbůlčena zas, taková holopicha,""'} co do- 
stala*") hlavu do tla,*") pokaždéj naplakala a boíekala,"*} Že dyž oni 
sú lak neSíasní, £e muslja poslední kráva prodaf, aby nepMsli o chalupu. 
A je to takové kravča: malé, ale povůdné, zežere vSecko a dojka dobrá. 
Enora aa podívajte, jaké má vymeno (měla v něm mléka za tri údoje) — 
Jakási lelka si ívrnkla z jednoho štrycha mléka na dlaň a míSata ho 
prslem. — Šik lá by dala z Merků oběd mléka,*'*) připrávját Zezhůtka 
k telce, Prvoletka, teprú má včil postavené dva zuby telacf. (Zezhůtka 
ji oSkrábál rohy raSplú, aby jí nebylo na nich znaE léta. Uvěřl-ji tetka 
dobfe, neuvĚří-ji, tož si pomysli: chlap naCatý, *") mluví, co mu slina 
na jazyk přinese.) Ja, tak sme vCil přiSli do neSfiestf, Rótaild nám nechce 
poékaC, máme príťť na buben, tož prodáme raci poslední krávu, naříkala 



"') obmalávaji. '") od kravských chlupů. (Mlř z kravské) kudly.) "') ro- 
zevřeném, nezapnutém. '") Dubemiý koiueh — s koii na žluto vydělanou 
'»') Dřevěná dižta k dojeni. '") liemií, '"( Burý — hnédj (z nebarvené vlny). 
'") dlouliě k lĚiu Šité, dole rozkřidlené kahálv. '"] dlouhé, nepřiléhavé kabáty. 
"") krátké kabátce. •") svěLloĚcrveně iivůlky. "') červené s tištěným vzor- 
cem. '") vlněné Šálky. '*') v copech. '") zamihne. '") nunvář. '") muSlemi. 
"') dobytkem. '") fipalefck. "^j podnapilý. '") velká, neobrabaná ženská. 
'") dosáhla. ' ') do stropu. "'| Bohem se dokládala '') ftiká se tak žertem 
dvojsmyslně. Znamená to vlastně: s obĚd miéka u Merků; dle sluchu vfiak lze 
se mýbti zmodrehauým tfenim, íe kráva dala s měrku (obilní neb mouínou 
míru) mléka na oběd nebo tak nějak. '"■) opitý. 



■dovGoOi^Ic 



Na schodí. 373 

ZezhAICena. — A naoiajslV") — (^ech sa hn€<f propadnu jak su zvy£a 
lak zhúbja ! zahllĎál sa Zezh&lka. — Co Je to vfiecko naptaL, ošum děti 
na krku. ty dajú védéf, slonákata Zezhůíčena a zastírala sukňama krávě 
nohy, aby kupci Dfzbadali, že je Sanlavá."'^ — A de lych détí toléj 
nabfula? pravil jakási známf. — Ja, vypoSčala-lfi si cd súsedů, smil sa 
drubj. 

V Ifj naraz jakási chumel sa alrh a rvava. KoĎaříkova cérka hnala 
krávy pres statek. Dosik přefezajaci jí provaz, odved jí jednu krávu — 
A ^ak sem vám praví) : Dajle krávy na fetázek ! křičá) Kof^afik. Ale na 
blázny netřeba bnoja vozit^'^ ~ KoĎafjCka sa data ptakaf — Ja. v6íl 
beč, lož lo li nástťj kráva pfíde! obék sa na Ďu KoĎařik. A rozbřh sa 
aj ze ívagrem SabrSulů a z hotařem"") bledaf krávn. — To bťzteho 
kerýři handléř, pravit hotař. To je hyd*"*) jakfsik. Dobře pravfja Fren- 
Slačané: Kopa haodleřl, Sedřsat zloději. — O krávě nide ani znikn. 
Myslim-lé zloděj sa s ňú"*') brzo domluvil. 

Byto čul bnbnovat Jakási tetka z HoSéalkovéj ztratila padesát 
rynak^ch v rožku v $álku zavázaných. Tož do by jich naSťi ... Ja — 
na^él ! bálek přinesla c«rka Osůchova, ale peníze byly v d^mě- 

Po ceslé ponad zámkem proháfiali handléři koně. Dvá cigáni — 
v roztrhaných háboch,*") ale u vest stříbrně knoflaje*"') lajak vlaské 
ořechy — měli Hustě valachy na prodaj. Víéra jich krmili palican:a. 
uvázajaci jich k topolu na Kamencoih, lož koně zpuchti. Cigáni si po- 
krajovali itustú vepřovu pečénkn a přikusovali chléb. Měli hody. Byli tu 
nž ale týdcň ; u^ádlili sa na Kam^ncoch a chodili prodávat relúzky a 
spraovaí kotly.*''*) Zdověďaci sa od ogarů, že u Dominků za ruliizem 
zakopali na zahradě pod hrufiku zdechle prasa. vykopali ho, vybnm- 
búSili*'*) a lož vť-i! po takích kusiskoch masa pčkli na roini. 

Jakýsi ohnal,"-*! co neumjít koni po cigánsky krmit nabarvil taktm 
starém chudárovi**') Éedivú hřiiu fuksijú. Ale ráno zmokt s koním na 
cestě, lož barva pustila a hriva b\la fijalislá a na čele nijět kůň fijiilovu 
tysku, KoĎari sa řehúňali a povolávali na prodavaěa: Ja, 1o'^ ho mjél 
obarvit v kotle. Xa chladno to nechytí! — Žebříky sa prodávajú hen na 
drubéj strané! — Šak na mu hříínú by sa po těch žebroch dobře lézío 
na brusku! — A flm'8 ho krmit? Cetinú ?'"*; — Ja, oni dávali na pokr- 
mení pú trefa zemĎáka, jak u Vrfalů. 

"■| ú<, opravriv. *''| ř.mldvá. '"( T blazni se dafi httz yiU. ' "i \kíU 
nim hlidaOem. *-■) vetl '-í. "■ T. , ku|irHm o ni. '■■) cáie.-li *") v«lkě 
knoflíky. '") Na ValaS-ku jt nii-úřny kutel aíarii v fcazdě domiidiiJ&li, Vyva- 
ruje se v něm [íra^iť.. ry.ž jná víNodu. že vtíkeré prádlo lze n^íjeJnou iiam'i- 
eiti do =tudejí^ vir^lj. í.K.ž -e Iij^ v; vaří. Nii pódiím s-e v koili ímažija tn.ky 
(vaří poviclhi. CJKdii-jtJi ri<:r..<Ji ukazuji kolle. Jukm:le ^ry ík- dkán joJúh oa 
kotel, nercUáii-li v jifm ti^f,. ož je v n^^m díra. kterou <:itaii iJro|.í, IinuI I"h1- 
cera, uschovanjm v ruiaW-, yiiy kí opatřil práci. "') vyvrhli. "■') výrorlt-k. 
'"l Chudý — bulienj-, '■') Clr ■,, m irn-lo ov^a krmil fkulcčně kuiič ji.-lý'Eed!uli, 
který sUíil propi nialy vj.IřUt za voiení kládí na pilu. 



■dovGooi^Ie 



374 J. H. StaTiíinsk}; 

A nenabliiajte sa tom cbadároTi, dScka, at vás nepřipadnel opakovtí 
Machala ogary, co choffaci po jarmace, pískali, trúbilj na dřeféané trum- 
pélky, drmlovali^") a hráli na harraonyky. 

Ja, vet při koĎoTÍ pravlja pfi každém je amrt: pH Uaslém, aby ne- 
zabít, a pfi chudém, aby oepřipad, smfl sa řemenář. ToÍ CO, zafi toho 
slaříka? volal na prodavafia. — A, za patnási — Ja, ja, za patnást! 
Dyf s nebo bade mátá kožka. Za pét ho veznn. — NeSpaaajt okffkál ho 
Ráztocky, co mu praviU KoĎák. Dyby li chlópnúl ? — Sak, na mn hříinli, 
najavft by né. S eebů sem penéz nevzal a doma sem jich nenechal. Je 
jarmafc a já sa líisty, jak Vizovice."**) — Sak já také, pravtl Ráztocky. 
Prodat sem koAa na mínko*") Mihéskovi, a ten sa zpáíft, ie má kiUi 
brfbjacf. Ale nic mo néni. Sak sem ho dneskaj zas prodal, ale na zvéra. 
A Ráztocky sa bonem obrátil k Závodnám, aby ho řenaenáf nenapomlnáL 

To je dnSal stěíovál sa řemenáf Maohslovi. Je nd dložen (Mcet 
rýnských a nadhazoval sem mn, že nemám pendz — zdaž by sa dovtúpfl. 
A slíbil né v jarmak. — Od toho to tak brzo nedostaneš, smfl sa Macbiila. 
Dnes li nedá nic. — Já vím. Hyslimie ani na druhy jarmak. Enom dyby 
to bylo po léjto str&né vánoc. Od tobo sa jak střela zle peniw dostávajú. 
Ten pojedl >zapomínek<l"*') — Tož bys byl rád, dyby ti dnes dál něco 
na dluh? — No, taják bych ty peníze nadál. — To2 co dá$ nálezného? 
uchmulovál sa Machala pofĎuro."*) — Na ma milií — p6t másA piva hnedf 
je na stolel — Ruka na to! Podali si ruky. ftemenář sa dál do fe^i 
z Mjazgú z Hrozenkova, co mn doplácál na chomút. — Pravda, to je 
chomůt, stryfe, ten přiléhá jak ulétý. To je inačf, než tot ten — nkázát 
na kofia ve vozi vedla zapFíhnutého — alójí mu jak z k&ry a bore od- 
stává a ide do zadku. 

Machala sa zatf m pfitoCft k Bástockém a poiuakál"*) mu cosi. - 
Hej — bej! zavotál Ráztockf na FemenáFa. Vef já ti musím ueco dat 
na dluh. — Dež to napsat! — Ja, do komína uhlem, nájtepSf udčtáS. — 
Tak, tak: Poplaf dluhy a budej jak druhf, prifek Machala. — Sak na 
to <!ekám, jak Cárt na hFÍSnů daSu, pravit Femenáf jaksi nedovlFavo. — 
Ráztocky vylah rnUek"*') a rozvázat ho. Tfeba na dlaĎ ti to naGÍCQ. — 
Aemenář podržát dlaň. — Ráztocky mu na Ďu položit dvacaterkn a zava- 
zuje mlSek. Řemenář sa dive na dvacaterkn a zas na Rázlockébo, taják 
by ho jagživo nevidé). — Skovaj, praví Ráztocky. Do si naála neváží, 

*")_ Onontatop. Drmle. slovensk; grumla. V Čechách známy jsou jen pod 
zkomoleninou z némfiny: „brumajzl". "*) Tak vyslovuje se ns Vsacku, nikoli 
Vjíovice, jak udává Batovcfiv Seznam míst Podobně HoSíatková ne HoSUlkov 
a RAíeka nikoli RouSka nebo Roufka. Zkomolenina poslední neni lepil nel 
Rauczka v némecké mapé generálního Štábu. Necbceme-li. aby se íeské názvy 
komolily nebo pfekládaly do némfiny. nemáme jich také pfekládeti z náfeíi |do 
spisovné feSliny. Podobnjm způsobem mohly bj se také paseky Vesník ocitnouti 
v Seznamu pode jménem Jarník, jeíto náfeinl „vesno" znamená ve spisovné če- 
Slině Jaro". ,Lid tvoM svým neomylnjm instinktem jazykovým zcela správně, 
ne- „opravujme" bol vyslovuje se Barto3. "'1 na lhůtu, na rozmyšlenou do 
jistého íasu, *") Zapominty — pozdní jahody. Kdo pojí zapominek, stane 
se zapoméUívJm. •"; usmíval se potměšile. '") poSeptaL *") siíek. 



■dovGooi^Ic 



po moohém nech nebaZL Ostatní ti dám — a2 bodá mět vScéj. — Šak 
aj lá sa zéjde, sspoA na pivo, praví femeDáf dávaja dvacaterku do kapce. 
Machala nm chlópoůt raků po ramend : Ťaůu, iak na pivo! Enom bude-ji 
stafiit Tož téch pdt másů! A chachůňali ^**) >a aj z Rázlockfm feme- 
náfovi do 0(1. fteroenář jak by spad z nebe. Ocfa, vy sloty jedny, vy ste 
sa na mĎa zfekli, naflkát si. No, vy ste &a opláklil"^^) To sem Sak vyvád 
baraninu. A Sak sem si myBtát, Že na cosi zmlřá"^ ten . . . — Sak Ea 
také pofiastDJem, smfl sa Hacbala. — E3fie sa vySkéřaj. Néjsu od toho, 
ale pQJdem to inde propit — Sak tot je policajt, dám ta dovést ke mně. 
Poď na holbul voIát Machala na policajta. — Ale ten sa vymtúvál, ie 
musí dávaC pozor. — A co bys zfídft, máa lú grfiu"*°) beztoho vySArbenů,"*") 
nerozCál bys ani jelita. Policajt sa chfét pochválit^") ze áablú, ale nemoh 
ji vytahnůC ani dyž Machala mti přichytit podva obúma rnkama. — Tož 
poď, namočíme ju do piva, snad odmokne. 

Vdeci áli g Machalom do hospody. Byto tam lida, jak kafie v hrnci, 
až na náspe seděli. Plechové kolečka v oknoch drněly"'*) a &él němá 
kůf ven, tajafa z komínů. Tráálci obá pomáhali Seokovat, lebo Machala sa 
posmětát po jarmace, a AntiSa nestačila ani v kachyni, eSĚe roěta kuchařku 
pKjednanii. Tanu — lák"*') roba. — Dyž Trúálci pustili hospodu Macha- 
lom, počali zasej. Že pfijdů do Ameriky. Enom 2e, než sa nadobfe roz- 
mysleli, už nestáčato peněz ani na cestn. Tož tak byli — nevěděli co 
počat Bývali u Osůchil v hoferslvjůS") a tož tak vSelijak sa živaCili."**) — 

Trlilaj z Pržna hned sa známíl g Machalovi. Byli a notára ze smluvú, 
kupili role od Machovjáků z RatiboFa pod dvě měřice výsevku za třicet 
rýnských. — Tož to je sýha za tři nové, lajak střeva I smfl sa Machala. 
Ale by sa na něm nájspěS ani pára strnadlů nenapásla ? — VeC je tam 
aj chrast na topeni. — Hhmm, myslimtě ani na fajky by tam nevybral ! 



Malý kreslíř. 



Zkušenosti ze školky matet-sl 
Podává B. Uilni.+) 

Podávám paprsek reflexe du9e dítěte ponechaného 
samostatnému pozorování — malého občana, jenj 
svůj dnievní svět sám vytvářeti na základě názorů a nái 
akoloe pochycenfch — tedy dítěte pracujících, mnobd 

*") smili »e hlutní. '") napálili '") cosi zamfali. 
krůka (íelízko) u slfenka. KrAa — posměSně o tupéoi noíi. 
OBlhni. '") pochlubiti, '") finiely. '"i Lák — roililá leki 
„Budiž k niíemu." *") v nájmu. *") bídně živih. 

*) Poin. Ted. Podáme obrazové doklady k télo studii v 



■dovGooi^Ic 



376 B. Uslové. 

chudých rodičů. Ncdí ani zapolfebf hlubokého studia, aby každf poznal, 
že zrakové dojmy pozornost déli více zaujmou než sluchové a j. Z nazí- 
ráni vzniká v jejich hlavičce rozkoíné détské mudrovánf, z názoru roji 
se z ní na sta otázek, z velké části názor budf jejich neúnavnou váetečnost, 
názor dovede si získali celou duSifiku jejich - a konečné názor nutí je 
k napodobováni. A jak rádo díté oazirá — lak rádo napodobuje, a protože 
si v materiálu nevybírá, je mu veikfm pokladem každý kousek hlinky, 
křídy, pisálka, tuíhy a t. d. Pak ale bčda, je přlIiS Oegraalickfm, než 
aby si pfipouštélo starostí, tu zeď, lavice, skřfů, podlaha jemu zcela vyho- 
vuje, aby dalo své fantasii průchod. 

. Podivuhodná fantasie déli! V nékolika čárkách si představují svůj 
maiy svět — a tyto íárky s rozvojem jejich přibírají stále víc a vJce 
podoby,až konečné lze z nich vyjmouli znaky charakterisujicl jejich mySlení 
a nazíráni Tu možno dle náčrtků povrchně nebo do nejmenších podrob- 
ností provádĚnfch i pomalu jejich povahu souditi. Povaha ovšem jevila 
se hned při prvních pokusech jejich kreslířského umění. To pfj volném 
kreslinl položilo pisátku a neteiíně se dívalo před sebe, ono se vymlou- 
valo, že neví, co by kreslilo, ono, že neumí kreslit, jiné vypiljčilo si 
myš''?nky sousedů, jiné nahlas oznamovalo, co právě jeho ruka tvoři 
a věiSina tiáe a horlivé kreslila. Tylo poslední dlouho se zdráhaly a sty- 
dély néco o sv^fch náčrtcích pověděli. Radila jsem někdy laké malým 
kreslířům, aby nakreslili, co kdo vidí doma; slul, skřlĎ, na ulici: ko- 
níka, pejska; ukázala jsem jim počitadlo, hodiny, leč mého diklanda 
buď pominuly, nebo vykonaly s nechutí a s nezdarem. Projevily touhu po 
naprosté volnosti. 

Jejich kresby opravdu zajímají; jsou tlumočníky jejích rozhledu, 
znakem vSlmavosti. Ov3«m nejvélSlmi diktátory jejich mySlenek a tvori- 
vosli jest okolí, v némž žiji. Též čas jim napovídá. V době sv. Mikuláše 
vidíme čerty, sv. Mikulárte, ve vánoční dobé vánoční stromky, na jaře 
káču, bič, a pravf klukovsky kousek jeví ae v zobrazení >du!Ičku na 
íindy«. Též zaběhnou někdy myšlenky jejich v čase i místě hodné daleko. 
Vzpomínají si na venkov a představují si živě úl, krávy, berany, srp, 
vidle a p. Ba podivné pfedmfly pfiSiy dělem na raysl. Líčidlo na vrabce, 
aocialistu, kostru, smrt. Pánu JežISe, císaře pána snaíí se věrně zobrazili. 

Jinfm víří hlavou všechny pohádky a jednotlivé hrdiny z nich si 
zobrazují (čarodčjtiice, drak, obr Goliáí, medvěd, Robinson, vlk), jiné si 
zase celé pohádky illusirují. Jednomu nezapomenutelné dojmy vtiskla 
patrně návštěva cirku {opice, KaSpárek, Saíek, August); z ruchu pouličního 
znamenitě se jim daří slrážníci, strážník na koni, kominíci, vojáci, elek- 
trická dráha, zvláštní je nápad: řada doktorů, řada kluků, >klečl z IrestiK, 
a toliko dva věnovali pozornost květeně, nakreslivše tzáhon růží« a jabloň. 
Také pozorujeme již snahu po vyšším — louhu po žkolnl brašničce, nebof 
se sebevédomira a chloubou ukazují číslice a písmena, jimž je BtarSl 
sourozenci jejich naučili. Jeden dokonce tvrdí, že obkoukal písmenky 



■dovGooi^Ic 



Malý kreslif. 377 

Tak ponejvfce jeví se ho3i. Od dívek mám méně produktů, nemohu 
tedy detailně porovnávali jejich tvořivost s tvořivostí hochů, leč přiznat 
se préce musí. 2e čilost tvorby a fantasie je u nich siabáí, ano pohudlnéjíf 
neí a hochů. Dívky, na přiltlaď, zobrazivSe nejakf předmět, libuji si opa- 
kovati to mnohokráte, nesnaží se a netou2i po jiniim. Je to těž následkem 
menif vnímavosti a vnímavosti dívek a moZno těž menSi příležitosti pozo- 
rovali, neboť jsou více méné pod přísněji omezeném dohledem. Také li&šf, 
mirnějal povaha dívky zahání ji do její malé domácnosti v koulečku, kde 
starosti o déli<^ky — panenky zaujmou cele mladou duSičku její a zabra- 
ňují probuditi u ní snahu po áirSfm rozhledu. 

Uvádím zde jeStě zajímavý, ovSem i mezí hocliy toliko ojedinělý 
případ vývinu jednoho hocha, jemuž v okolí nic neuniká SlřlkaCka s hasiái, 
rybník s lodí, *píseókáři<, kteří vybírají přístrojem >umbr< u nřj zvaným 
písek, vojáci jdou do kostela, >vá1e6ka' na rozválení kamení na ulici, 
párkář, vůz k napínání drátů na elektrické dráze, maminka dala žebrákovi 
krejcar, Sápi a vlaSlovky letí do teplých krajin — to vše dosvOdCuje, že 
svět je mu zdatným učilelem. 

Co se techniky tfíe, překvapuje nás mnohdy správnost a delailnf 
provedení náčrlků (nezapomíná u vlaku vozy mezi sebou spojití a j.). 
Zajímavé je též, jak kreslí paiiáoky vykukující z oken vlaku neb domu; 
mnijzl nemohou si odmyslit zakrytou dolejší část těla. Taktéž panáčky 
na židli sedlci staví na krátkých noži6kách na židli. Málo který má zá- 
libu kreslil své panáčky z profilu. »OvSem, každý panáček má dvě oči,< 
rozumuje asi pro aebe i kreslí mu druhé oko mnohý třeba mimo obličej. 
Některý vdechuje do svých náčrtků jistý stav neb náladu : -churavý 
chlapeei, »mrtvá kočkat, »eernoknéžník se zlomenou rukou>, »kluk má 
zlámanou nohu>, >maminka pláče* a j. 

Je£lé chci podotknouti, a jakým zájmem sleduji déli kreslení jiných, 
na př. svých učitelek v mater.-ké Školce. Vypravováni povídek a pohádek 
Oživí učitelka, když před zraky détí je prostě illustruje. Iliustrovali, 
kresliti vSak důlem není jen lak snadné, jak se komu zdá. Radil sice 
Rousseau kresliti dětera postupně lak jak samy kreslí, toliž tak jedno- 
duchými a neohebnými čarami, ale věřte, že by lakoré nákresy před 
dělmi neobstály. Žádají včlii dokonalost, vytýkají hranatost, nedoslatky, 
vytýkají každou opomenutou čárku. 

A lak se kupí před námí ty dčlské nápudy jeden vedle druhého — 
a tak maně. nevědomky nám svoji dušičku otvírají. Ba věru, pracuje ta 
mladá mysl, obohacuje se každým pohledem, novými představami, no- 
vými úsudky a tak tiSe, že se nám mnohdy zdá, že jeStě dřímá pod 
přikrovem netečnosti a lhostejnosti. 



■dovGoOi^Ic 



I 



Povídka o popelce, zapsaná v robu 1859 od 
Franl. Petery*) v Jaroměři. 

Podává Dr. Ču<li Zlbrl. 

Tobo veĚen (dna 13. bFezna 1859 v nedftli) vypravovala maé Te- 
rezie Stárkova, panna mné poilnhujld, tuto povídku o popelce. 
Byly jedny rodíée, a mSly tři dcery; jedna z nich, která doma 
vSecku práci vykonávala, nazývána od domácích s opovržením popelkou. 
Jednoho £asa vypravuje se otec jich na trh vfroSnl, byl dynován od 
dmhych dvou sester popeldinych, aby jim to a to koupil; a popelka ne- 
hlásila se o nic. Otec táže se jf, co by jf mdl koupili? A ona : co se 
mu udrlf za kloboukem. Šel, koupil sestrám popelíiinym, co si byly vo- 
lily; ale pro popelku, cokoliv chtdl koupiti, nic z toho se mu neudrželo 
za kloboulwm, a tedy nekoapil pro ni nic Jda skrze les a podcházeje 
pod vořeSinon zpozoroval, že se mu tři oMiky xa klobouk chytily, bez jeho 
védoraf. Když byl domfl pfiael, rozdival druhfm dcerám, co byly žádaly, 
ale popelce fekl, le ji nic oenese, protože se mu nic za kloboukem ne- 
udrželo. Ona pak pCidívavSi se mu za klobouk, zpozorovala. Že tam má 
tM oříšky. Ty ona VzavSi nosila za Ďadry. Ala pro vodu he studnici, a 
když vodu nabírala, vypadly j[ do atadná. Nad tím byla nemálo zarmou- 
cena, a když v neděli sestry odeSly do kostela, ona musila z&slat doma 
k dělání práce podomácnl. Tu Sla ke studni a hleděla si zarmoucením 
po těch ořfakách. Ejhle, tu vyjde chlape<Sek a lé stadné, a nese jf jeden 
ořlSek, řka, aby jej vzala a z něho ty íaty vyndala a fila do kostela. 
Ona to učinivši vidí, že rílžové hedvábné fiaty to jsou; 1 vzala a ustro- 
jivši se, fila do kostela. Když ji seaíry v chrámu v těch drahých fiatech 
spatřily, nepozná v3e ji, myslily, jaká by to byla ženfitina. Ona ale po služ- 
bách Božích první vyála z chrámu, a spěchala domA, aby ji sestry ne> 
viděly. Sestry domů přifiedSe povídaly, že dnes byla neznámá paní v ko- 
stele velmi nádherně ustrojena, a že ji Žádny neznal. Druhou neděli při- 
nesl jf opět len cblapeůek druhy ofISek, a v tom byly fiaty stříbrné. 
Když sestry odeSly do chrámu, ji doma z&slavivfie, oblekla se v fiaty 
stríbrohlavové s fiia též do kostela. Tu opét mSla mnoho divákQ, a jeden 
se ptal druhého, odkud by ta vystrojena panna byla, nikdo vfiak ji ne- 
znal. Mezi těmi obdivovateli byl pak jeden pán, jemnž se ona nadmíru 
d by byl zvěděl, odkud jest a poněvadž mu tobo nikdo ne- 
líti, a snadno jejf šlépěje vyzpylovati neizelo, protože hned 
lych službách nejprvnéjfií z chrámu odcházela, a spfiSně domů 
■ se sestrám nevyzradila : tedy uiil chytrého ouskoka, aby jejf 
tce vyzvěděti mohl. Když pfifla třetí neděle, a sestry do 
ťály, a chlapeček ze studně opět třetf byl přinesl ořífiek po- 
imž byly fialy zlaté, a ona uslrojivfii se, veSla opfit nádberné 

nniku rukopisného, chovsm^ho v bibliotbece Husea kráL Českého. 



■dovGoOi^Ic 



Povldta o popelce, zapsaná r. 1859 od FV. Petery t Jaromífi. 379 

oftaceDá do chrámo, dat zatfm len pán cestu poklásti sm&lou neb lepem, 
aby, když p&jde z cbráma popelka, uvázla pantoflem a zůstaTÍTii jej lu, 
aspoň po lom pantofli byla poznána. I stalo se; jak bylo po mSi, spéchala 
op6t popelka rychle domů, a avázSi pantoflem v té smAle, nechala jej ta 
vfizeli, aby dobývajíc ho, neobmeškala se a tudy pozdé domŮ nepfiila. 
Nyní schytralý panáček dosáhna cíle svého vzal pantofel, a rozkázal, aby 
z celého města a okoH vrchný panny byly k némn obeslány, a které 
se ten pantofel hodí na nobu, taC že jest ta pravá panna, co tak slavné 
odina do chrámu chodila. I byly ty všechny panny povolány, i dv6 
sestry popeltiny, nevzavši s sebou popelku od nich pobrzenou. Nel, 
žádné z povolaných nehodil se na nohu psntofel ten. To kdy£ otec po> 
pelCin slySel, pravil: Jefilé na3e popelka tam nebyla; kdo ví, nehodl-li se 
ji len pantofel na nohu? ale sestry odporovaly, fkouce: >Což te uBpinéná, 
ta af ostane doma, jak by ji cos lakového se hodili mohlo. Ale otec oe- 
popmtil, a sám tam popelka k té zkoušce dovedl. A hle, pantofel se 
hodil, a poznáno, že ona to byla ta tak draze ošacená panf, a krásná 
panna. Nyní oblíbiv si ji len jistý pán pojal ji za manielkn, a lak ta od 
svých sester nenáviděná, a zbrzená Popelka, ufiinéna panf bohatou. Kdo 
se povyšuje, bude ponížen, a kdo se ponižuje, bade povýten. 



PovSry kolem Sfarého Hrozenkova z r. 1752. 

Podává Dr. Ant Polák. 

Nent úkolem tohoto Clánka líčiti pověry, které snad dnes bychom 
v okolí Starého Hrozenkova nalezli, nýbrž chci podati zprávu 
o některých obyčejích a pověrách z druhé polovice XVIIL století, o nichž 
náhodou jsem zvěděl. 

V dubnu 1752 poslán byl z koleje uhersko- brad tšbké jesuita P. Karel 
Kulich do Starého Hrozenkova na missii. O svém působeni napsal z roz- 
kazu svých představených denník (diarium), který jest ve farním archivu 
bojkovickém. Záznamy pofilnaji 21. dubna 1752, poslední zprávy jsou 
z ledna 1779. Jsou to většinou poznámky, týkající se duchovni správy, 
seznam kHéných, zpovídajících se a přijímajících, novomanželů, zemřelých, 
dneSnl lamí matrika. Avšak tu a lam nalezne také sběratel lidových oby- 
čejů, pověr vzácné zméčko; neboť pater misnoniř musel bojovati nejen 
proti kacířství, nýbrž i proti >ohavným< pověrám, které se v lidu hluboko 
zakořenily, jak sám svědčí. O svých zápasech zachoval zprávy, z nichž 
Tše důležité jsem vybral v následujícím: Všeobecně rozšířen jest zvyk — 
nebo byl — zvoniti proti mrainům. Také v Hrozenkově zvonili, když 
třeba bylo. Avšak ještě zvláštní míněni bylo zde rozšířeno, které bylo 
přivinou první srážky mezi duchovním správcem a osadníky; v květnu (5.) 
1752 zemřela v šeslineděll Kateřina Dolniková. Před pohřbem přišla péti- 
ilenná deputace k P. Kulichovi, zda má se zvoniti šestinedélce či nikoli. 



— J 



„Gooi^Ic 



380 A. Polák.: Povérj' kolem Starého Hrozeatova z r. 1753. 

Kníz odpovĚdél, že katolický zvyk jest každému zvoniti. Dcpulat-e vdak 
odporovala, poněvadž prf zvony pozbudou své moci proti mraČnQm, 
zvoiií-li se jimi zemřelé Sestinedělce. Dle loho nezvonili v Hrozenkově při 
pohřbu áeslinedřiky nikdy píetl líni. Nedal však ktiéz na odpor deputace, 
při pohrliu sh zvunilo. 

Mrtvolám, obzvlaíts mužům, ohvazuje se tvář éasto bíljiu gáikem, 
aby brada neklesla a ústa pak nezůstala otevřena. V Hrozenkova učinili 
sice taktéž, uvSak jen dokud mrtvola doma byla. Před pohřbem v^ak šátek 
odvázali, ahy prf mrtvý človí-k nemel, ai přijde na onen svét, ústa svá- 
zána a mohl diibře mluvili. VynáSejice mrtvolu v rakvi na roarách z domu, 
vidy udeřili třikráte márami o práh domu. Dříve pak, než veSli na hřbitov, 
učinili totéž o yráh hřbitova. Co znamenal tenlu obyOej, nepraví nám 
páter missionář. Vykládali ovíetn moino jej různě. Nejvite pravděpodobný 
výklad vĚak jfst. íe lim chléli naznaíili rozloučení se zemřelého s timlo 
světem a vstup do svéta nového. Oboji lento zvyk nelíbil se v^k páteru 
Kulícbovi a přísné osadníkům jej zakázal. 

O sválcích vánofiních mívali vSude ve stolech placky, chléb i na 
mnoze mouku. Stoly byly řetězy obvázané. To dinili proto, aby zůslalo 
požehnání v domě a vlci neškodili íiládům. Jak lato pověru byla velíee 
zakořeněna, viděti z toho, ie kněz obával se násilného odporu, když proti 
ni zakroěil a ze stolu víei-hny lylo věci vyhodil. Nestalo se nio. Také líti 
vosk a olovo nťbylo osadníkiim od něho dovoleno. 

O suchých dnech jarnich {v březnu před svátky velikonočními) 
nevozil nikdo mriH na pole, poněvadž prý by len rok bylo sucho. Naří- 
zeno váak, aby jeden z obce, kteié.nu bylo $e obávati těžkého trestu za 
nehodné přijímání, tyto dny vozil mrvu na pole. Uěinií tak; avšak v obci 
mnozí odporovali následovati jeho přikladu, ač většina poslechla, poněvadž 
podporován byl kněz ramenem světským. 

Úd sanu>tná obce byl žádán, aby nařídil potrestání služky Doroty 
u Jana Ihin!Í'Tlia. která dopustila se tvelikého zločinu*. Na den NejsvětéjM 
Trojice nebyla na mši svaté, nýbrž pMVOZOvala rozmanitá kouzla. Nabrala 
ze ól^ř praménků různých vodu, kterou v jediném džbánu slila, a také 
za jakýmsi neznámým úi:elem před východem sltince květiny sbírala. 
Bezpochyby <-hlě!a vodou tou, v niž i suSené květiny měly býti, tvař si 
umývati, aby lakto krásu zachovala a milence přilákala. Za trest byla 
zavřena. 

V horách u Hrozenkova žil v té době muž, zvaný >božec', kterýž 
znal léčivo^t bylin vchni dobře: byl proto také v nemocech vyhledáván. 
Věřilo se, íe záziaCné uzdravuje, za boha prý ho pokládali — praví se 
v diariu — odkudž pochází i jeho jméno »božec<. Také ženské, báby, 
zvané bohyně, exi>lují, které obírají se léčením nemocných. Božec nebo 
bohyně sluli ovši m ne prolo, jak páter Kulich soudí, Že zm bohy nebo 
boliyrjě byli považováni, což nesprávné, nýbrž název ten znamená asi jako 
muž Uoží nebo žena Uoží. od Bulin nadaná zvláštním darem moudrosti. 



■dovGooi^Ic 



A. Šebestová: Nové lidské dokumenty z Horat?. 381 

Nové lidské dokumenty z Moravy. 

Sebrala AuguMa Sskestová. 

Stromy. Dyž slrom shazuje oioce, enom mu lyšvacat, alebo 
obvázat ho pantlú z Božiho t£la (sluíkou, jimiž zdobeny jsou olláfe 
o Boífm těle). — Ale váecko sem dělal, co kďo radil,a nic nebylo platný. 
Tož já pěkné slromom pohnojil a je to k plalnoMi. Jednu liruSku sem 
lam rafii, no byl len strom vim žlufuCkej co ^efrám a tak vám po lem 
hnoji pěkad zoranéla a od lej doby si povídám, to sú samy pověry a hnilj 
je hnůj. 

Krávy. NaSe krávy, lo sú sakra paničky, bez soli se vám ničeho 
ani nelknú, vdecko chcú mět akorát. — No Bože, skrz tej trochu soli. 
Sak tu nemá žádnej tak pgknfch krav jak vy. Ale řeknile má k sakru 
sůsede, co ten Suchej a terna jeho kravma dělá, ty by palfíly rasovi do 
matriky. — Ja co, knížku pořád u nosa a dobytka si nehledí. Ja taky 
si rád něco pFečtu, ale napřed si odbav, co li patři. 

Na poli. No odkáď? Odkáí? — Nu z pole. — JakJ je lo lam? — 
Ty ječmene se po lem áfiéi pochlapili, sú chlapáci, než ty pSenice sii 
darebny. Rža (žito) sú letos tak krásny, peřnatf sú, a len les zelefiunkej 
bledunkej, tak v lom rozpuku radosf do lesa vkroůil. Ale pastviska sú 
sak und pinkel pod vodu a těch bogdálA (čápů) a divokfch kačen, čejky, 
nu vSecko se lo tam shrnalo. TÍ bogdáli sliijijú okolo lej vody jak koze 
kuždej velikej. 

Lesy. Ó jej, lo je dobrota pro chudobných lidí. Tady si nanesu 
baby dFfvlho. Nebožka Černá, lo byli čert baba. Vyvádlvaii, že dyž cho- 
dili do lesa na chábí (klesti), fuk na sebe mužovy gatě, nejakú vctchu 
(seSlou) suknu a už Irlali (5li). RůSe v tem lusi zmerčili hajnjho, sukňů 
vyhrnuti pod noSu, Šátek strhli z hlavy — no museli byt straSná. Vlasy 
nastfapalěny, borSI, jak nejakej lunt, a tož přej se jich ti hajní dolekali 
a li tam. Ale jednu kerejsi za nfima, tetka Súst do svodnice aji s papn- 
čama a na druhej břeh si pĚknĚ sedli. Jemu se do tej vody nechcelo, 
čapl si laky zas na druhej břeh OqÍ se schopili a k mostu, oii za ngma, 
draps jích, zaČál se s nčma haplasovat (lahat), a oni od huby byli, tož 
na něho ; *Dy2 ty chceš tahat Žensky, vyber si mladicu, co uí se mnú 
starú, md necb za pokojem.* On se přej tak zastyděl, bár si na níc 
lakového ani nepomyslel, kde pak baba kosC a kůža. Hned jich pustil, 
a oni pelááilí a enom se učufovali (usmívali). Dobře řikávajú, Že baba 
aji čerta přechytruje. 



vGooi^Ic 



382 Otázky a odpovědi. 

^ ^ J) OTÁZKY A ODPOVĚDI. Z ^ ^ 

« » 

* Další eprávy o fexieeh. Jedalm z nejbohatáfch naleziif U zv. 
fexíil jest hřbitQvek 7 Kostelci nad Labem, založenf na plseílém kopci. 
Pri kopání přijde se jeitě nyní dost íiaslo na liplné mumifikoTanou 
mrtvoln, aCkoltv vSecko oslatni, co s ni bylo položeoo do hrobu, již 
dávno ztrouchnivělo. Prvně nalezeni fexii — podtem asi čtyři — jsou 
nachováni ve sklepeDÍ místnosti pod márnicL Do místnosti té vedou pa- 
dací dvéře a přistup jest možnf poaze pomoci žebříku. V temném tomto 
sklepenl, osvětlovaném pouze nepatrnými okénky, nalézá se vysoká hro- 
mada kostí a lebek větSinoa tak zachovalých, jakoby to byly anatomické 
preparáty. Na hromadé té jsou položeni í^xíi, z nichž jeden dle ceté 
konstrukce téla jest patrně žena. Jeden fext obrovitých rozměrů jest 
ůplnf i 8 hlavon. Ostatním scházejí některé konúeliny a hlavy, ale éásti 
ty lze nalézti na podlaze mezi kostmi. Návětéva této kostnice, která bez- 
děky připomíná nějakou hladomornu, jest sice zajímavá, ale pro lidi 
slabších nervů se nedoporučuje. Nyní se vykopaní fexti zase zakopávají 
do hfbttovní země. Na dotaz sdělil mi hrobofk, že na hřbitově nalezení 
fexti jsou vojáci z francouzských válek a že neshniji proto, poněvadž se 
narodili se zvláštním obalem kůže, který je chránil před střelnými ra- 
nami. Takových lidí se prý vůbec žádná rána netkne a v zemi jenom 
• vyschnoiK. Něco hliíSího jsem ani poptávkou v okolí nezvěděl. Lékař, 
kterého jsem se na věe dotazoval, mi zcela prosaicky vysvětlil, že v ně- 
kterých půdách mrtvoly nepodléhají obyčejnému rozkladu, ale zmumí- 
fikují. Výklad dojista pravděpodobný, ačkoli se naskýtá maně otázka, 
proč v téže půdě oslalni mrtvoly setlí? — V blízkém Brandýse nad 
Labem, jak jsem se doslechl, jest dlouhá léta uložen fext ve sklepe jed- 
noho domku nedaleko farního kostela. Ležel tam v kontě a nikdo si 
ho nevělmal a také se ho nebál. Jakým způsobem se dostal ze sklepa 
do posvěcené země zpátky na hřbitov, nepostrádá komičnosti, ačli se po- 
věst zakládá na pravdě. Ve zmíněném domku bydiila mtékařka, která si 
krajáče se smetanoQ a a mlékem ukládala v témže sklepě, kde íext 
dřímal svůj poslední sen. Její manžel si však rád přihnul z kalisku a 
když se mu tak někdy podařilo obelstili pozornost své družky a zůstati 
>pfes čas< z domova, zaSel si v noci do sklepa, a scbladil si palčivost 
v hrdle pořádným douSkem z krajáíe. Když se ráno mlékařka divila, 
kdo mohl krajáí vyprázdniti, sváděl to na fexta. 2ena z pačátka nevě- 
řila, ale když muž jednou přiSel na dobrý nápad a namazal fextovt sme- 
tanou obličej, byla skálopevné přesvědčena, že fext o půlnoci vstává a 
pije jí z krajáčů. Tím sptSe, že jí vychytralý manžel jeStě dokazoval, že 
fext z toho bére >sllm, a že by ae jinak musil rozpadnouti na prach. 
Za to v3ak doslala takový pověrčivý strach, že se neupokojita, dokud 
>nebezpečný< obyvatel sklepa nebyl odnesen na hřbitov a pochován. 

Daniel Vilde. 



■dovGooi^Ic 



Olázkf a odpo?edi. — Směs. 383 

* Právní náeorp a zvyky dětské. (JUC. F. M. r L.) Materiál 
česh^ je roztrooSea blaviid v Hkadlecb, při vykupováni zástar, y ná- 
pisech majitele knihy na desce a pod. Návod Vám poskylnoa cizí práce, 
obsáhajíc! bohatý v^běr: Gias. Pitré, Folklóre giuridico dei fancialli in 
Sicilia, Palermo, 1890; Gaidoz-Rolland, Le Folk-lore jarídlqae des enfants, 
Méluaine, III. Paris, sir. 156—158; A. de Cock, Rechtshandelingen bij 
de Kinderen, Volksknnde, XV. 1903, str. 193—199; A. F. Chamberlain, 
Legal Folk-Lore of Children, The Journal ol American Folk-Lore, XVI. 
1903, str. 280. C. Zlbrt. 

* Čech kicíř (Z. N.) Jsou doklady staral, že přlslovefina již byl 
pohltán Cech za kacíře. Srv. Benr. Bebeitus, Libri Tacetiaram iucandisami 
alque fabujae admodum ridendae, Bebeliana Opuscula nova, Argentina?, 
1509, 1. b: Cum in Sarmatia essem, audivi esse proverbium inter Germanos, 
quí ibidem morabanlur: Potonua fur est, Prutenus proditor Domini, Doe- 
mus haereticuset Suevns loquax. Zbt. 

* Potopený scon u Hrubých Koeojed. Srv. i. 6. *Ces. Lidu-. 
Studánka nachází se nyní oa katastra žlonickém (2lunice náležejí nyní, 
jalcož i sousední Kozojedy k okresu bydžovskému) v lukách obklíčena jsouc 
vrbami. Ze studánky vytéká ledová, lelezitá voda, která spojujíc se s jinfmi 
struhami, vtéká pod jménem >Skren6fka< po tfthodtnné cesid do Cidliny, 
bll2e Chlumce u Nepotis. Vytahovali prf zde zvon a nemohli se dobrati 
dna. Sousedé kdysi chtěli studánku, když jim překážela, zavézti, ale voda 
jim nadzvedla luka, zhrozili se toho a od té doby je studánka zanesena 
bahnem. F. S y ř i a t é. 

* BoSí muka. Jaký je v Cechách pQvod, kde staveny byly a jaké 
kde povésti se k nim vili? 

V. Čížek, bohoslovec Pražského semináfe. 



V y/ V/ ^j> sM'Es. ^ v/ vy s/ M/ 



• Slavičínského „Vlk Krampotů' v novém vydání. Rád bych 
vydal první svou valašskou povídku >Vlk Krampotů' ve druhém, opra- 
veném vydání. Ježto nepodařilo sp mi ani osobním ucházením ani vy- 
zváním v novinách najíti nakladatele (aC vfslomč zříkal jsem ae hono- 
ráře), podniknu náklad sám, přihiásí-H se mi aspoň 100 předplatitelů 
s předplatným 1 zl. Výtisků vydám jen tolik, mnoho-li přihlásí se před- 
platitelů. Kniha vyjde v říjnu 1904. Ježto nechci vydělati ani ztratiti, 
vyjde kniha na trvanlivém lněném papíře a g obrázkovou obálkou, při- 
hlásf-li se asi 150 předplatitelů ; nepřihlásMi se viak ani 100 předpla- 
titelů do konce června 1904. vrátím předplatné dnem 1. července 1904 
a knihu nevydám. Kdo se zajímá, račíž předplatné zaslati na adresu : 
Jan Misárek (Slavičtnský) na Král. Vinohradech, 6. 1076. 



■dov Google 



384 Staia. 

* Pfimraseni. Cle-li někdo v černokniiicbé bníace, vypravaje se 
na PoUlfnsku, a krade-li mu někdo v tu dobu na poli neb ve statku, 
zůstane primrazen na témž miste státi, nemoha sebou ani hnouti. Ne- 
osvobodi-li JRJ hospodář, zCerná při slunce vfchodu jako uhel. Vysvobození 
děje se tlm zpQsobem, íe bospodáf 6te rétu obrácené. JoseTWolf. 

* Lid mudruje o krupobití. StarSl mni; >Jo, jo lidííky. Pán Búb 
nás trestá, ie jste pálili toho Husa. Kdybyste radéji se modlili a drobet 
If slámy dali chudymu lida, nebyl by Pán Biib to dopuAlěnf seslal.* 
(Horaždovicko.) — Cbalupntce: To Boží dopuStčnf patří na sedláky, protože 
byli už moc pyěnf a lakomí. ČlovOku chudymu nepřáli ani náramek trávy 
natrhat v bramborácb. Ted si můíeme vdicbni podat ruce, jsme viichai 
žebráci. (Horaždovicko.) Láďa Táborsky. 

* Pavouka v dom§ nemáme zabiti; kdo ho zabije, zkazí své Slěstf. 
Lexe-li pavouk mající kříž na hřbel6 po dloréku, přináSi mu penise: 
leze-li v dome po slčn&, phnáM do domu Siéstí. Pavouk pak s umrlčí 
hlavou na hřbete přináší do domu smrt Pavel Pavelka, LlSeů a Bma. 

* Výsada. Na panství Jimramovskéro bývalo dovoleno, že směli 
sobe na březích vod nažati trávy tolik, 00 z potoka bylo lze dosábnoati. 
Museli tudíž, chodíce vodou v řečišti, tráva žati. Na vrchu, na suchu 
trávu Žati nebylo dovoleno, Poklasnf z Pavlovic, když hlídaje louhy, 
uviděl ženské, any žaly trávu na suchu, volávai na ně: >Dete do potoka!* 
Proto ženské, vidouce ho přicházeti, samovolně do potoka skákávalv. 

Pav. Pavelka. 

* Mlynářské přikázání. 1. Nebudeš jinam vozit do mlýna mimo 
mně. 2. Nevezmeš žádného mleti zadarmo, ate za peníze. 3. Pomni, abys 
do mlýna bez penéi nechodil. 4. Abys mlynáře i chasnika poctou uctil. 
5. Nebudeš zlořečiti proti mlynáři. 6. Od mtetf nepočkám. 7. Od mleti 
neutrhuj. 8. Nepromluvíš křivého svědectví, že jsem ti málo namlel. 
9. Nepožádáá ode mne velkých pytlů — pěkného mletí. 10. Aniž po- 
žádáš víc, než jsi přivez. (Bezděkov.) Jan H i 1 1 e 

* Kříi kamenný u Roimitála e r. 2649- Vít. syn Burjána, kováře 
z Příbrami, zabil »z ne(^htěnl< Jakuba, syna Václava, koláře, měSténína 
rožm italského. Při narovnání 9. dubna 1549 byla Vítu Příbramskému 
>ta věc z neštěstí přihodila* prominuta a odpuštěna, ale uloženo mu za 
povinnost, dáti 5 mSi sv. sloužiti v kostele sv. Kříže v Rožmitále a 8 liber 
vosku k té službě, a to v advent nejprv přísti má dáti sloužiti 2 m$e sv. 
a 4 libry vosku a 3 raše sv. v posté nejprve príStím a 4 libry vosku: 
pak postaviti kříž kameny na tom místě, kde jest zabit. (Hěslská 
kniha.) Jan Hille. 



■dovGooi^Ic 



Pražma. 

Napsal lai Stika^ 

Opnlmi nebylo dosad pojedoiao sonbomft t litenlnfe nalf: mime 
ji jen ze slonifk&T anepalrnfch narážek ta i tam. Podle Kaldy, 
kterf pOe rfnimo^, jsoo to vůbec znia obUoá, neb klasové npratenf 
& rynuiDtl ne2 ůf^oé doEraji; také zmf ríelikébo draho t Iraobi npra- 
tené, kleréi pak j račoí ilonpce na droboo se roztírt a za polrarn 
aloulL Odtnd, te nati frfedkoré strojili si pustni jídla ; patilku, pražmo 
a polérka z nebo. tpníeaka*, sloTe pif druhá nedéle potfnl (Remí- 
niscere) >pnžná<.') 

Soulilasím ■ Tfkladem slora tpnžmo', ale trrditi, t« by od lobo 
pocházel názAT oné iKdéle. pokiiAim za poďiybeité. Koldii sám podoitká 
spráraí, že (praimeoK jest wtauttm \lisy nezrale A kde by m vňly 
o drahé Dodéll postni, tedy konoem áoora nebo t bfczno?! Omyl jed 
ta zjemf, af již sioroá pfibiunost sredU sfňsoTateie, nebo matné ry- 
praroráni někoho. Pražmo jest pf-idiao nemislnč k nedčli pniaé. 
JaDgmann uradí ow6eto. it pražma znamená prsženf ječmeo, pteaki 
a faráďi. ale B^tozoameoává, kdy w pfiptaraje. A přeee práré lo jest 
nejdfiletitéjÉi'^ 

Také Hanni doltká se pražmy, aé jen porrchofi, plíe: Před tni 
je ^>ytejem i Cechách pražiti pražmo t sTafeninii z prvních plodin 
obilných (fála, pteniee. hršeha *;. Ohledaune se po minolosti tohoto siora. 
Jongmannovi jest známa >pražma< i >pražmo<; posledního ožíraji těž 
HaaaC i Knl<^ O doarárajícíD) obiii Hká ee, že chylá pratmn; D6kde 
jmeDnji pražmoa též t^di oÍiudoo.*' 

Stáří slomíkáfi 6etli r^kn XIV. zapsali též >pražmn< mezi plo- 
jlinami, a lo « smyslu řprrnost". L j. prriií y'.<A. Byla patro* jií ten- 
krále ^óma a zotté^i^la a laiit i pĎr<>dn pm^t^r^ho .*^ O pražn.é do- 

'( Zibrt C. r»r.: Hiarvi^síi iťoéiu 'j;jiCf-j>- B'.d. h-j Í-j. 

■( Hanne L i.: Ba,ietlovi!V taJ^naat tivian-.v. í-iai.a }b'^) sir. IW. 

•) BlOTiúk Kotluv U- WA. 

*> IJstr fiiolopi^f XJK. *7C v 271. hv'.':t< ■:■' 0'.-i-..- V Fi^itbarif. ťri- 
mitú pnxma. — Heni-ik ¥.: h^-tpu-eřv t,'jii;.t. f-'.i i- :h'i2 ■ .■ KU v. i.: [.-imií:!a- 
iranna. — Hanka V : Zniria ií-:y.eM.-\'-i' i. h."i'M ■-. h-r- r 3-.;:;, .-.'iiiiii ^iri-rřiiiur 
Btr. Hft {Binutib- pražma. Ca'J.'p|,<.'7ti vj ;','. fívu>.M : ;p-;ii ,--.•. •rr- •. truKu^ 
prwnost aneb prazuna VocaiiUiii Kť.n.tj '.>-'i.«ii .,■:.*, -'.- '.'.. y.iu.r.- ■y.iti.iiíiL. 
takf LiiL ZUL £;, 




386 i. Soukup: 

£[táine ae dále v legendé reku XIV., zvané >Jež!íoro mladíc, a byt i tato 
byla vznikla z pfedlohy latinské, nicméné jest zajímavá popisem, z nGboí 
lze aspoň n6co usazovati o pražmS staroCeské. Popřejme slucba legen- 
distovi staročeskému, klerf pfše : •Toho léta hlad w Egypld welikf bieSe, 
a Josef chleba nejm6jie£e. Ježíi wzem hrst pražmy, mlátiti, a Josefowi 
káza nositi : i umlátí korcuow pSenice tfidceti. Když uzfechu to jiné dětí, 
každý poCe swú kytku pražmy mlátiti, cely den mlátiwie, nejméjechu co 
wzpSty nositi ; proto lě naĎ počecha hnSwati, a k swfm starogtám jechn 
sě žalowati. Tehdy starosty jechu sé pražmy prosíti, an je pote po kytce 
dařiti; a komuž kytku dadieSe, ten praíray do roka jm6jieSe,<*) 

Jiným pramenem k poznáni pražmy jest cisiojanus z r. 1444. |Tyi 
udává čas, kdy pražma se vyskytuje: »Crwnec erazroowi dá jahody, 
baraab pražmu witowi.t^ K tomu dlužno poznamenati, že a naších 
předkQ červenec značil iesty mísíc (Juni) a naopak červen byl jim čer- 
vencem. Že Erasmus, BarnabáS a Vít jsou jména svčlců, jichž památka 
připadá na červen, netřeba, tuS(m, podotýkali. Tedy z obilí ve drahé po- 
lovici června byla pražma. Podobng (^teme jeSId v cisiojanu ze Zahrádky 
duSe r. 1520: »Cervenec Erazim mu dává hody, barnab pražmu vyvodf.i^ 
VraCme se jeStč do v6ka XV. Zvláště jest důležitý doklad, zapsaný 
smutnd v osudech jednoho z mést Českých při roce 1442. >Téhaž léta 
v pondělí po Sv. Janu Křtiteli shořela jeat viece než polovice mčsta Strako- 
nického, z neopatrnosti dětí, ježto pražmu pálili. < Zprávu tu přejal téZ 
Hájek a Veleslavín; oba ptSÍ, le déti zapálily >opalujÍce pražma*.*) 
Z toho asuzujeme. Že pražily klasy přímo v ohni nekrytém, rozdčlaném 
venku, což oslatné dosvédčaje í neStčatf z toho. Byla tedy pražma i po- 
choutkou mládeže. 

Chceme jeátá v£imnoati si narážky u Chelčického (stol. XV.). Tyž 
praví mezi jiným výkladem písma, že učedlníci raéli nékdy nedostatek 
a »proto2 vymínajloe klasy, živili se pražmu*.'") Poslední slova, že učedl- 
níci se živili pražmou, jsou vSak přidanou vysvětlivkou z péra Chel- 
čického, za niž jsme mu vděční, nebof vysvětluje, co též rozuměli praž- 
mou lé doby. Cfeme zajisté v evangeliu sv. MatouSe k. XIL jen toto: 
>V ten čas šel jest Ježíš v sobotu po obilí a učedlníci jeho lačni jsuce 
počali vymlnati klasy ajiesti. < Podobně začíná k. VI. evangelia sv. Lukáie: 
*I stalo se jest druhy den svátku, jenž byl větií než první, když iel 
Ježíš přes obilé, trhali učedlníci jeho klasy a jedli vymínajíce rukama.*") 



') VJbor z literatury íeské. 1. Praha 1845 str. 40*. v. 2.— 16. 

') Roibor slarofeske lileralury. Praha 1842, VI. Česky Cisiojanus. Od V. 
Hanky. Str, 191. 

') Časopis musea král. Ces. 1853 sir. 4-23. V. Hanka: Nejstarší posud ináraé 
bexametry fieské v Cisiojanu XIII. veku. 

') Scriptores renim bohemicamni III. 129, Pragae 1629. — V. Hájek i Li- 
bován; Kronika feská. Vyd. I. z r. 1541 list 417 b. — Veleslavínův Kalendiř 
historicky í r. 1590 str. 349. 

") Smetánka E : Petra Chelčického Postilla. Dii U. 389. 

■') Z bibli íeské UStCné v Benátkách r. 1500. 



■dovGoOi^Ic 



z toho plyne, le praSmon bylo i obilí prosté vymnaté z klasdv, byf i ne- 
opálenó (nepražené). 

Malá zmínka jest i n Bfezana pfi r. 1602, kdy >podzimel[ dlouho 

lepit fayl' tek *« dvakrát ovoce i obilí místem vydal ; vfiak fc sežrání 

■ jen Ddkteré místy dobrfmi přialo. HrnSka po druhé vyrostlá z nového 

města Pražského J. Hi. p. vladaři 13. dne octobrts přinesena; pražmo 

také již lehdáž bylo.t") Ta se vyskytuje poprvé .pražmo, (r. slřed,). 

VSe potud uvedené objasňuje jen vyznám slova. Avflak pražme staro- 
české náleží nepochybné také místo ve zvykosloví fieském jakožto cen- 
nému doplňku. Neznámy verSovec počátkem století X Vlil. jmenuje totiž pražcon 
mezi pokrmy a nápoji naSich předkův o svátku sv. Jana Křtitele. Sondlc 
dle zpAsobu psaní jeho, že vždy zařadil významné svátky do pranostiky 
každého mésice se vSIm, co bylo vyznaCno pro ten kléry den sváteúní, 
m£la i pražma přední mf.'ita v lom památném dní. Pranostika ona 
z r. 1710, rjmuje Ukto : .Na av. Jana Křtitele sedě podle dobrého př(. 
tele, víno a med pijeme, lektvař i pražmu jíme . . ,«") Stejné zni místo 
to i ve vydáni pozdéjSím, jež jest mladSI asi o 90 Iet.'*j Byla tedy 
pražma pokrmem obvyklým v ten úas právě tak, jako houska, zvaná též 
calta, váiioéka o vánocích, mazanec o velikonocích a husa o ar. Martině. 
Nechceme sice přeceňovali dosti již významnou zmínku, dle níž děti za- 
pálily v Strakonicích opalujíce pražmu, ale dost možná, že tato byla po- 
žívána i po tomto svátku ; bylo by to ostatně jen oporou naSeho tvrzení, 
že obyčeje a pověry svatojanské, ďalajícf se z dávnověku a kořenící ve 
slavnostech letního slanovratn, nepřestávaly jen a jen na dni sv. Jana 
KfL, nfbrž byly provozovány jeStě několik dni po něm, jak jsme již po- 
znali pfi obyčeji >Blláti postýlku sv. Janu<.'^) Také není nevhod připo- 
menuti. Ze památka narozeni tohoto světce bývala svátkem zasvěceným. 

Ve spisech a článcích, jež líčí přežitky lidové, nedopátral jsem se 
ničeho o pražmě a za dlouholetého sbírání materiálu zachytil jsem doklad 
jediný, a to jeSlé kus}. V Německé Bříze '■) u Plzné řikévali, když veSli 
někam do staveni, kde se hodné topilo : >Vy lu délále uheA, jako byste 
tu pálili pražmo.* Za vypravování o starých dobách nejednou proskočila 
zmínka, že na sv. Jana Křtitele pálívalo se pražmo, ale byla to již jen 
vzpomínka nejasná. Sami vypravovatelé nevedl dnes, co pražmo znamenalo 
a z neznalosti ztotožňují je s ohni svatojanskými, V eápadnl Moravě za- 



") HareS Frant: Václava Březaiia 2ivot Petra Voka z Rosenherka. Praha 
18S0, str. SOO. 

'•) Zlbrt t. Dr.; Staroíeaté výrofni obyčeje ald. Str. 134. Sedlská pra- 
nDslJka tJSténá r. 1710 jesl pfetiskem skládúiii starSlho. 

") Hám po ruce otisk pozdíjíi, vjdanf v Jindřichově Hradci, bez leto- 
poJlu; tam řteme tytéž r^my na sir. W. s malou úchylkou: _A letkvař". Lektvaí' 
(léi ]«tkvař) byla kaáoTila smideiúaa s medem, svrupem ncDo mastnou jictaou 
délali ji z hrubek, flků, gdouli a j. íilovnlk Junemannúv 11. 390 a Winter Z. Dr. 
Kuchyní a stůl naSich pfedtiL Praha 1892, str. 48. 

") Český Lid XU. Postýlka svatojanská. Sir. 400. 

") Němců tam v3ak iienl. 



■,GooqI 



't 



388 J. KoStU: 

chovala se narážka na pražmu v pořekadle : >Čeká na to jak na praima.< 
A touto roznmĚjf klásky pražené a mleté pfede žnémi t 6as nouze,") 

Po mém soudu Denf proč pochybovali o rylfdenéni vfznamn pražmy, 
jež byla pokrmem patrné již pfi pravSkf^ch slavnostech lelnfho sltmovraln. 
Prvotiny úrody dozrávajfd mely snad podobnou moc a sfin jako kvítí 
trhané toho Času. Pražma, pHrodnl to pokrm, byla pojídána nepochybné 
nejen pražená, ale i syrová, hned jak byla vymnuls z kkaň. JeSlé za 
a&ši doby lze vidéti mládež i dospélé, kteH v polích utrhnou si klas ne- 
zralf a pojídají s chuti vymnutá zrnka, nepřestávajíce na jediném klasu. 
O názvu a minulosti té prosliuké pochoutky nevedl ovAem nifiebo. 

V pražme vidíme primitivní a prastarou strava lidstva. Bezdéky 
vzpomínáme líčení Hordovceva, kter^ se zúčastnil pražmové snldaDÍ, 
uchystané kočovníky asijskými na dvoře stanice Suchf Fontán před 
Erívanf na ceaté k Araratu. Píáe takto: DivoSi ti (změnéní civilísací 
ruskou v kočí a jezdce mlstnf stráže) sedl kol rozházeních snopů pSeníce, 
liiícl se od evropské zrnem i slámou, jakož i chutí zrna, jež jest ku- 
lovatéjSl než naše. Vidím, jak někteří ze sedících kol pSenice zapalují 
slámu z různých stran ; pSenice chytá — oheĎ proběhl vdecky snopy, 
ztrávil slámu skoro do posledního práiku a klasy znhelnatély. Divoši 
berou do ruky po hrsti zuhelnatél^ch klasů, trou je mezi dlanémi, jel 
jsou skoro jako mlýnské žernovy, pak foukají na dlaně, aby odstranili 
plevy a očištěná zrna vá2ae dávají do úst a a patrnou rozkoSÍ žvýkají , . . 
PodaU upečená zrna Hordovcevu a chutnalo mu.'*) 

Nyní bude úkolem sběrateli^ zapsali si pražmu a pátrati po všech 
zajímavých podroŠtip zdéll osmnácti střevíců, 

ten mne zachová takových dfrdi^A, 

e tím přibéhnu hned k některému pánu, 

co nebude n vefier, nechám k ránu, 

zaSnu mezi sedláky holdem jlli, 

nedajl-li, mohu svobodné vzUi, 

bod od hospodářství, SatQv a jídla, 

zstrhnu peřiny i vde jiné z bidla, 

kde nenajdu, tu nic nepoložím, 

vSndy drancováni, loupež provodím, 

Cim dál, Um více v tom roé jest kochání, 

ubohých, vdov, sirotků sužováni, 

skrze to chválen jsem od rovných sobě, 

nejeden rozpráví o mé osobč. 

Polom za laylenampla mohu býti, 

pakli bych styděl se tou cestou jiti, 

jakž jsem teď z počátku oznámil dosti, 

vymustrovali by mne bez lítosti. 

Protož žen sni detl nelituji, 

ani těch, ježto mi neubližují, 

u mnéC není žádného smilování, 

než vSecko všudy jiti k rozsápání, 

jen abych dostal lim víc statku, jménf, 

skrz mne mnohý dvořák v chodíce se zmíní. 

Tak hned budu za hejtmana volen sám, 

lut teprva dosti penfiz v rukou mám, 

láni, zlořečení snadné mi vskutku, 

jako z ruky někomu dáti iňupku, 

bera ourok od knížat, pánův čisté, 

kde přijdu, tu sloužím na každém místě. 



■dovGooi^Ic 



TobiáSe HouFenina Vek čloTÍka r. 1604. 

Nedbám, by se mé vlasti dotfkalo, 

jen, když by mi víc plata pHbývalo, 

rozlijf-li vocel i mému pánn, 

můž rád bfti, necbám-li v cele áibánu, 

penézi vždy to nijak zas vypravím, 

ač mnohého vojáka hrdla zbavím, 

za dfpek sob6 toho nic nevážím, 

jinou chasu snadné bubnem rozdráždím, 

kteří své kůže i vlaaŮ nastaví, 

ti tu práci dobfe zase opraví, 

a mné víc penčz do mélce naženou, 

tak mád, bratře, mou mysl oznámenou. 



Poustevník. 

ó milf příteli, slyfiím led dosti, 

co mluvii, jisté není mi k libosti. 

Pro Bůh, pomni, 2es doSel křtu svatého, 

tudy dosáhl jména křesťanského. 

Jisté zákona starého učeni 

k tomu té nevede, a k zlému není. 

SlyS druhou knihu MojMSovu tiSe, 

co T dvaroecllmé kapitole pfae : 

Bůh df k lidu : V přikázáních mfch stSjle, 

bídnfch vdov, sirotkův neutiskujte, 

aby na vás neilo mé rozhněváni, 

prchlivost, na hrdie mnéem trestání. 

Taf budou vdovami táž vaše ženy, 

a dítky v sirobě hned zůstaveny. 

1 prorok Ezechiel vypravuje, 

jaká pokuta téch zas následuje, 

kteří vdovy, sirotky sužovali, 

krev nevinnou na zemi vylévali, 

že je sám Pán BQh zahladí v rychlosti, 

to by té meto pohnouti k lítosti. 

Nevinná krev v téžkém úpéní, lkáni 

volá na pomstu k Buhu bez přestání, 

jakoi krev Ábelova tak volala, 

i feí Boži Kaina tím trestala. 

Pomsta hrozná pro ten mord naíl vložená, 

aniž tomu bude kdy odpuAténá, 

kdož cizí krev Žádoslív jest vyliti, 

tenf musí brzy své zas nastaviti, 

jakž v první knize MojžíSovč psáno, 

tvé pak Bvédomf loapeži oddáno. 



■dovGooi^Ic 



Tvá lest nic při innS nezpůsobí jislě, 

by pak rok slál se mnoa na tomto míslft. 

Ďibel zuřivě df, a a tím jde k světu: 

Ó 1 by nohy, ruce polámal sobě, 
nic lepAfho nevinSoval bych tobě, 
tiifieDiny, potvoray, starý bludaři, 
nejsi, než daremnf llachač, hudlafi ; 
nu, jakkoliv jest. v3ecky tvé chytrosti 
nicC nespomohou, pocejtia t rychlosti, 
tef dvojnásobně mohu zaplatiti, 
jií se chci k světu zase obrátiti, 
len jest mi posluňnf kaídého Ča^su, 
a vím, že nemfiž slyiet tvého hlasu. 

Poustevník k áedesátiletému. 

Povez mi. příteli, kterak se chováfi. 
v slarusti své s čím se nejvíc obíráš? 

V Sedeaáli lakomatoí oblibuji. 

Šedesátiletf odpovídá: 

Já jsem iiv na tom svělé nejeden den, 
nechC do ledesáli let počítám jen, 



mnoho dobrého i zlého koSloval, 
hry, pití, frejování následoval. 



■dovGooi^Ic 



Tobiáše HoureDiDa Věk člověka r. 1604. 

to áinfc ve dne, v noci í!fm dále vlc, 
jíž nedbám na žádného éloveka nic, 
anii, abych mél aloatlt Pána Bohu, 
o to se kdy pfíli3 starati moho, 
toliko rozkol má jest v slalka, jméof, 
k bohatství, penězům mám přední zření, 
jak bych toho nashromáždil nejvíce, 
naplnil sklepy, komory, trnhlice, 
a to mi nedá ani v noci spáti, 
z toho mfižei dobfe mfij obchod znáti. 



Poustevník di; 

Pustils do srdce sobě červa zlého, 
snadno Jest roznmSl z mluvení tvého, 
svázán jsi tnze řetézi léžkfmi, 
když větSf obchod mᣠs věci světskými, 
peníze, nejsouc tvoje, tebou vládnou, 
srdce tvé, kde poklad leží, tam láhnon, 
kterfž té do pekla m&2 pozřít cele, 
tnáim, že máí Jidáše za pFítete. 



Šedesátiletf. 

I coi ty to lak za veliký bffch más, 
a vSecky hned v JídáiAv rod po6itá9. 
kteří rádi chtéjí bohatí bfti, 
nemoh by vSIálho rodu najiti; 
neb nyní žádny téméř v svélé není, 
aby nedychlél po statku a jméní, 
pomyslí, jak ho mnozí dobývají, 
an chylře divných obmyslův hledají, 
jak by mohli zboží shromažďovali, 
nebudou cli, hrdla, nic litovati, 
poddaní zprotiví se Pána svémn, 
jdou s nepřítelem jeho proli němu. 
Při mnohfch duchovních pejcba panuje, 
víc peněz nežli chudobu miluje, 
nfbrž li, kteříž o tom kázat mají, 
nejvétSfho lakomství se chytají: 
i ponévadž jest len obyčej nyní, 
proC nemám tak činiti lako jinf. 
V každém sláva zde vidíí loho dosti 
že vSickni pro peníze pá3í zlosti. 



■dovGooi^Ic 



C. Zibrt: 

zradí mésio i země nelítaje, 
aniž na svou áaSi co paoiatnje. 
Skrz peníze sond i právo převrátíš, 
nepravou véc v spravedlivou obrátiS. 
Penězi dojdefi moci, poctivosti, 
i já činím vie podle svě libosti, 
bych pak s« velikých hHchů dopastil, 
ty by je sám pro peníze odpustil. 
Pro peníze ledcoa uéinl moozí, 
kdo jich nemají, jaoa Tfiichni ubozí, 
trpí nouzi s ženami i dítkami, 
pro bídu lomí nad sebou nikami. 
Protož já nic nedbám na tvé káráni, 
Setrim jen svého užitku zarani. 



Poustevník. 

Zlořečený jsi od Boha v tom zdáni, 
hledaje v penězích lstí, oklamání, 
skrz to jinó vSecko zlé se rozmáhá, 
což k věcnému zatracení pomáhá : 
oeb nic horSího na tom světě uenf, 
aby snáz doSi vedlo k zatracení. 
Svědectví jest ho.né Pavla Svatého, 
že lakomství jest kořen vSeho zlého. 
Lakomstvím Řimnné moc svou ztratili, 
Annaniáfi s ZalTirou zlé stropili, 
když pro lakomství peněz dít vzali, 
Achab, Nabal léž a smrti se potkali. 
Skrz lakomství Jidáfi vzal své skončeni. 
Pamatuj na Sirachovo naučeni, 
kterak lakomství samo sobě 3kodí, 
nevis, k ěemaf se Ivé poklady hodí ; 
cbced jimi potom hflchy vyplatiti, 
milosti Boži tudy nevážiti, 
ježto se za peníze nekupuje, 
v Skutcích Apoštolských se vypravuje. 
IzaiáSe proroka Cti právě, 
Že jsme draze koupeni k věčné slávě, 
bez peněz také musíme povstali. 
PoHJyá i Davida v žalmu zpívati, 
kterak nemáme v zboží zpolíhati. 
ale stříbro, zlato tak milovati, 
bychom srdce k němu nepřikládali, 
nfbrž v nebi poklad sobě skládati. 



■dovGooi^Ic 



Tobiáše HouFeDina Vék eioréka r. 1604. 

Mái-li ty plné komory, truhlice, 
jakoby Jii nepotfeboTiil více, 
chceS duSi stou pokojem opat 
ve vif rozkoSi sobe povolili; 
snad duíe tvá bude hned poi 
a pekelnému trápeni oddaná. 
Prolož přestaň toho, svfij živo 
sedmdesátiletý skutky vyprav. 

Poklady v Hrádku na Kozím 

Podává Hflol Vjtif 

VRadiCi, v Oaečanech, Dublinech a ve v 
Siřena jest pověst, že ve zříceninách Hi 
■ klady. Vlasák v popisu okr. Sedlúanshého v< 
povoláni byli zkuSenl horníci, kteří buď s pol 
zasypáni byli. Často také okolní obyvatelé i 
jich zmocniti. VSak nadarmo. Nepodařilo se 
hledal v den, kdy poklady se otvírají. Tak 
cenné sochy apoStoÍQ čekají svého osvobodili 

Mezi témi, kdo chtěli lacino zbohatnout 
vyprávěl mi příběh následující: 

• Jednou taky jsme se smluvili já, pak 
panském, a sestra Hrábieka a o květnou ne< 

Přišli jsme náhrad; pfida pod námi di 
chodili. Byl jsem tam mnohokráte, ale nic : 
Sestra zQslala dálejc, já s Vencou prohledal 
menl. NaSlí jsme velkou díru; zakryta byla 
povídám Pomahačovi : .Poslouchej, Venco ! T 
vlez do díry a strč do kamene. Budu tě 
spadnout, tak ta nepustím." Dobrák Vencí 
hmoidil se s kamenem. Náhle vedle néh 
někdo se shora svalí bednu řetézfi neb pei 
třásla. Venca hned vyskočil a ptá se: , Slyše 
slydel' a vzal jwm nohy na ramena. Vei 
k Hrábíěce. Celá polekaná se nás vyptávala: 
to tam děláte? P&da se mi pod nohama 
bychom dělali ; nic jsme nedělali, ale penl: 
nosem.' A vfcekráte jsme na poklady ne3li.< 

>Jo, jo,* dodával po chvíli, bafaje si 
nastavit klobouk, byl by jisté plny,* . 



■dovGooi^Ic 



406 V. Vondrňk : Několik pohádek z Duba. 

Náliolik pohádek z Duba. 

Podává Dr. Václav Vondrik. 

14. Vo ehíasn^ Jankovi. 

Byl jeden paslejf, kerej měl tři syny: Josefa, Františka 
a Jánka. Dvá starii bratff byli bázlÍ7Í a do světa nesmělí. Janek byl 
stalnej, veselej, dost kuráže mél. Jednon si Janek zpomněl, že se podívá 
do dirflio světa, aby nákyho chéesti získal. RodiCe Jankovo svolili tomu, 
poněvaS Ton moc iďal za ně vfiechny. Dali mu tří placky a tři grofie na 
cestn. Janek pastejřoc vesele nháněl k lesu. Milej Janek tak daleko krájel, 
až pfiěel zHorav; do Francouzska. To bylo pěknejch slo krokil. 
Jankov ae trefila náhodou složba, truc tomu, že francoask; neuměl. Pfiiel 
za voTčáka k jednomn knížeti a ten kníže měl sám vojsko. Jankov se 
nelíbilo, aby pás stáda vovclch, zpomněl si, dal se na vojnu, vodbyl vesele 
vosmineddnf cvideni a lak daleko pokračoval, až dosah toho stupně. Že 
přiěel za plukovníka. Statně se choval, věodež zvítězil a tak byl slídnej, 
váemu vojsku milej, při tom byl pokornej i pánu bohu. Bi^h jej požehnal 
rukou Páně a chCestl neskaleny ho neminulo. Protože kníže a vladař vojska 
byl velmi starej a k tomu vochuravěl, předat Jankovi zámek knížecí 
a vSechno vojsko a jeho zamilovanou ceru Amílii, vSochny skvosty a jperky, 
V krátkosti konal se sfialek. Pak vzali starý rodiče pastejřsky k sobě do 
Fracconaka a pak společně s pomoci boží byli blaženy a vespolek žIlL 

15. O krátkozrakej nevěsti. 

Byla jedna máma a ta měla ceru. Byla by í ráda vdala a protože 
ta cera fipatne viděla, byla cesta ženichů marná. Tak jednou řekla cera 
k mámě, dyž tam měl zas ženich přijít: >Mámo, víte co? A2 sem zejtra 
přídě, uděláme tak. Hojte dnes jahlu ke dveřím a až sem ženich pHde, 
řeknu k Vám: mámo, támle je jáhla. Voní budou myslet, že tak dobře 
vidím.' Skutečně ženich přiBel a dyž seděli za stolem při světle, nevěsta 
řekla: 'Hámo támle je jahla.> 1 divil se žeuich, řek: >Ta holčina má 
dobrej zrak.> Nevěsta byla ráda, ale za chvíli vidí, že je něco na stole; 
byl to velkej žbán s pivem. Myslela, že je to kočka, dala žbánku pohlavek 
a řekla: »6ie, čic !■ 2bánek byl už vdole s pivem. Tak bylo zas po veselce 
a ubohá cera ta po každý nákou hloupost vyvedla, tak že í nezbylo nei 
jenom starou pannou vostat. 



■dovGooi^Ic 



Potografle ve sluíbách lidovědf. 



Fotografie ve službách lidovédy. 

Laskavostí p. profesora J. Vévody podávájie daUl řadu zajímavých 
obrázků. Eki skupiny rázovitých kostelíků, posud uveřejoenfch 
T Českém Lidu, dniii se kostelík Nejsv. Trojice ve Valašském Mezlrl£f 
(C. 1). Hanácké pradleny z Té9etic n Olomouce (č. 2) jaou rázovité typy a 
zároveĎ zvláítof pozornosti zasluhuje stafena uprostřed, která přede jeSté sta- 
rodávným, prastarém způsobem, na přeslen jako na Domaílicku. KromA- 
řííanky ve slováckém kroji (£. 3) mohou býti vzorem pořadatelům naSích 
Dároduích slavnosti, na nichž často nemožné slátaniny prýmků a krajek 
i strakatin véelijakfch vydávají se za národní kroje. Tu jest ukázka, jak 
i městským slečinkám slufif pravf, nefaliovany národní kroj slovácky, 
jakým odéna jest i statná, mladá Slováčka, nedávno vdaná ze Šardic 
(<:. 4). Jako T každém čísle pamatujeme na Slezsko, tak i v tomto čísle 
zařaďnjeme vyobrazení vdané ženy z Opavska (č. 5) v péknéra kroji, 
v C. Lidu již vylíčeném i zevrubné popsaném od dp. J. Vyhlídala v Na- 
£em Slezsku. R. 



V. Krolmusa Slovník obyčejů, pověstí, povér, 
zábav a slavností lidu českého. 

Podává Dr. ČaDik ZlbrL 

Mohyly skleperé v Blovicích v lese LibnSi nazvaném u Zákolan. 
Mezi Kolci, Zákolany a Slatinou. Mohyly v báji Bozlockém. Mohyly 
T háji Chejnovském. Mohyly (hroby) nazvané nad Hostivicemi. Mohyly 
v Libšanech a Králohradce. V lese na povrtl na Obci lidé pařezy kopali 
1847, mnoho popelnic rozkopali, kořeny roztrhali, néco do Museum po- 
slali. Na malých a velkých brohlch n Vitic v Kouřimsku in Lipan) na 
polícb. V Chejnovském háji r. 1828 na 60 mohyl jsem napadl. Mohyla 
u DéLenic na Boleslavsku mezi brodským a borečovským mlýnem nad 
potokem brodským V4 hod. od brodského mlýna nad Ibolským rybníkem 
nyní pnstým, 94 méřic počítajíc. Mohyla nanoSena, hlinčna, černým jílem 
osypána. Mohyla (homole) v Lícbocevsi u Duchoméřic, dolejší periferie, 
podolek 540 stř. neb 90 sáhů, vejaka okolo 10 sábů a hořejfií průměr 
88 střev. = 14 sáhů. Uprostřed stojí topol a vedle vořechy vlaské. 
Lid okolo ní béhal třikráte dokola a dach tajil, aby ji nepodkvrnil. 
Mohyla (homole) u Dufinfk vedle silnice z HraStan do Hořelic na pravé 
ruce. Hohylka a Okofe na průhone co su jde kháji. Mohylek na 30 na- 
lezne vChejnoMkém háji a Turska. Mohyb u Niemeřic (od nemíření se) 
a Skalska a KovanCe. Mohyla Krlei u Turska. Dva hroby (mohyly) nad 
llostiricemi. Mohyla (homole) v Podmoklech Křivoklátských. Nedaleko 
pokladu lato mohyla v Podmoklech stojí, zde na gmnté leží poklad, 



■dovGooi^Ic 



Fotografie ve službách lidovědj. 



■dovGoOi^Ic 



Futogj'afle ve sluibich lidovédy 



■dovGoOi^Ic 



410 C. Zibrt: 

r 1834 kopalo so zběžně. Mohyla u Mochova, na ni hosíelfb Tedle silaice. 
Povísl dl : nákf prj velihf pán jenerál t nf pohrbin jest, vfpnivotali 
naSi dddové MochovSIf. Z hospody je viděti tato homoli neb kopec 
okrouhlý, čili mohylu Vysokoa jako u Dušnik. Dvě Mohyly v Borohrádka 
i» Kralohradce. Mohyla na Vysokém Oujezdě na panství opočenském na 
Kralohr«d«cku, na lomtu povrit slojf kostel. Na vě2i posud kohoutek. Do 
(nho povrái Jdou sklepy, diry pod kostel. Zde před lely se nalezl ziatj 
kohoutek a slepička s kuřaty zlatfmi, farář, knsielnlk tamní se na to 
ruzdélili, dél kostelník Hofičkovi Fr. malíH vrchnostenskému ... Na Uo- 
helce u HradiSlé nad Izerou. Mohyla u Lab. Kostelce la městem st. 
iMiirlinii. Mohyly ávt v Stromkách n;)d Vr30TÍcemi a Prahy. Mohyly byly 
(Ivé u Králového Dvora na panství za Berounem, váak Jiří HoržíCká 
panskf zahradník (bratr Fr. Horžíčky malíře v Praze) pokřtil je sa 
p. hrabete tiartmanna administrátora panství císařských, jedné homoli 
říkal >Kral< a drobe 'Fall* a tak se také zapisovaly v knihách okolo 
r. 1830. (Vypravoval Fr. Horiifika.) 

Mikolaie pochoz na Zvikovci. Zde opět před U ml6 
dnem na bílé brané přijede sv. Mikoláš jako na Březinra sv. Martin. Dva 
junáci se učiněji brunou pod rozsévkou bílou a třetí na jednoho jako 
iia koné sedne a po vsi s ním od domii k domu jezdí atd. 

Sv. Mikoláš je patron ohně, bouřky; proěe2 kostel sv. Hikoláfe 
na mlsté boínice, Perunovi zasvěcené, slojí v Europé zvlá&tě na Slo- 
vanských dědinách, n. p. na Rosíi, na Uhrách ajv. Zde silné Peruna 
v^fvali. Povést. Kdylí se na moři krutá bouře stala, mezi 300 mnichy, 
mezi kterými sv. MiltoláS hodoval na korábn a usnul, tedy 300 naĎ mníchÚ 
volalo, aby sv. MíkoláS se probadil, klerý jen takofka na oko dělal, ja- 
koby spal, kdy2 ho probudili, vstal a ukrotil bouři a mnichové dále ho- 
dovali, jedli a pili, dí obecni lid íeský. 

O pochozi sv. Mikoláše na USeně. Před tím dnem jesdéji 
na koze, jeden představuje Mikoláše, druhý bílého anděla, třetí Čerta 
Černého, čtvrtý kozu, pátý jinoch aedl na ní atd., zkouSejf děti v mo- 
dlení, v umění posluinosti atd., obdanijou děti dobré a neposluSné kárajf. 
Rodiče se ptají, odkud json. Odpovídají s nebe a pekla. Jdon do nebe 
a pekla. Děti sebou berou. 

Masopustův konec (ostatky). Na Měené v oulerf ma- 
Bopuslní chlapa velikánského, vycpaného ze slámy, hadrů, na pili vozo 
zadním vozejl, potom ho pověsajl a zahrabají. >Oslalkyt šlovou na Králo- 
liradecku poslední Iři dni masopustní, neděle, pondělí, úterý masopustnl. 
Oulerý masopustoi děti tancujou viady na Hradecku o vrkoé; hoch si 
vy tancuje vrkoi!. Vrkoč je pefiený veliký věnec z mouky, jinak ptetenec, do6 do- 
kola dřevený Špejle napíchány, na nich na koncích snché Švestky, jablka, hrn- 
ůky, vořechy, kri2alky, střeSně a viSné ajv. ovoce pozlacené piíUiátkem nabo- 
dúny, každá matka dceruSce své upeče. Táborem dřívka dokola ováte a holka 
do hospody každá jej sobě přinese, a který cllapec holku toto provádi, 
s ni tancuje v krčme, tedy ma svĎj vrkoč za to obétuje. V hospodě len 
den jest viděli plno vrkučQ na stolfch. Nejvíce v Opočně Červeném se 



■dovGooi^Ic 



FjtogiaRe ve sluíliáfh lidovédy. 



■dovGoOi^Ic 



Fatojrrafie ve sluíbácta iidověily. 




(';. 4. Vihiiiá Slovafka ze říar.ljo. 



Diq.lizedovGoOl^Ic 



Fotografie ve flnibňcb liiloT^dy. 



í: :, V.ianá íena i 0|.a 



.vGoo<^Ic 



--sJ 



m C. ZibrU 

zachovává Ifž obyčej na Kralohradecku. Vypravoval Kodyni doklor v lé- 
kařství, krajan. Matky lét tančejf, čím vejfi vyskočí. Um pry v6l£f len 
vyroste, místem ječmen aj v. plodiny. Nyní nedospalá 3kolní mládež 
o vrkoč tancuje, před lety prf mládenci dospfill o vrkoč tančili. 

Most. V Praze Babovka ae dle pověsti se po2lvala na mostě 
pražskěm na konci masopustu. Smrt se shazovala z mostů českých do 
fek. Z pralského mosta prf Peronevlka, kterému ke cti soikn kamenon 
iRohlandailule), sloup, postavili ku poclé na levétn bíehu Vltavy, z mostu 
do Vltavy zvrhli, meč jeho posud se pry ve vodě ukazuje lidem sld. 

Mohyly, pohřebiště. V Mičehosti na Vepřské osadě n Velirns 
též poh. íároviSie s pohřebiště. Zde se množství popelnic při kopirif 
hlíny na dráhu železnou vykopalo h potlouklo. Zde na pohřebiáti pes 
avflj hrob mSl, který se tu vykopá), a na Přemyélení i jeden svůj hrob 
vymazaof jako člověk měl. Svědek očiiy V. Krolmus, cihlář ajv. Hora Vínek, 
mohyla, nanoSena pískem zakuiaíěná Vínuk nazvaná. Talohora slově Vínek 
mezi Slražkovem a Vraikovem na pravé ruce, vedle silnice kamene od Vel- 
trus do Doksan na právo. Pověst o Vínku. Ten pry íerti (pohané) atavěli, na 
kolečkách písek naĎ (na mohylu) vozili a Panna Maria zase jen (křesfané) 
v klínku hlínu na Alp (Hřib) nosila. Ona přece vyMÍ horu vyslavěla, 
než čerti (pohané). To jest z doby převratu pohanského do křesCanství, 
Jcdyž tam sv. Jiří kostel stavěli. 

Mohyla otce, matky a dítěte. U Brozan jsem vykopal 
kosti v jednom hrobe otce, který mPl při sobě popelnici, žena jeho též 
a dítě držíc přes sebe, jenž také mulou popelničku mělo při sobě, která 
popelníčka měla slepičí vajíčko na popeli, dychlivy kopač chtěje věděli, 
co ve vajíčku a popelničce jest, vSe lo rozlloukl. U Bnžovic na pohře- 
bišti se také skořápky v hrobfch pohanských nalezly. Lid je Škeble, íke- 
blota slově. Děti slepičí vejdumky (vyfoukaná vejce) zavěšují smrlelnon 
neděli na smrček, když chodéjf po vsi se smrlí. 

M o d I e S o v i c e ves od pohanského boílSlé, leží na svahu ves. 
Zde se modlili pohané u studánky HeliSky (Elišky bílé Paní. bohyn« 
úrody) je živy pramen v zahradě Fr. Mráze sedláka č. d. 3. n Strakonic 
Potoky okoiu ModleSovic tamní sdělil Jan Hůrsky, přednosta okresn stra- 
konického. Studánka ipod-lubí či Podhruby* v lukách v lubném po- 
loženi I Velká sludně u prostřed vsi. Mezi EliSkou a velkou studní kopal 
1849 Hůrsky, vykopal mnoho set popele, popelnice, pokličky. Na Ho- 
moli (skála, drobivj pískovec homoli podoben vrSlk), na Škavlfka, na 
Sáře — Sáru (pahor skalnatý) na Poluží, na Směnách, na Hrljovatce 
(hůrka), na Vejhlidkách. 

Ochehule! Ty holka t matko I más len čepec na hlavě jako 
Ochechule nebo Vochechule! Ty čertova Vochechule. (Nadávka). 

Opočno. V onom okolí sídlili Orebilé, jejich vůdce Chvalovskf 
byl, který zde v tomto chrámu snad odpočívá. KaZdy Orebita zde po- 
hřbeny má svůj erb a meč na hrobce kamene. Zde v kostele třebe- 
chovickém mají svůj nápis na stěně : My ubozí OrebČané, Prosíme Tebe 
<• Pane! A ty svatá Trojice I Prosíme Tě velioe. A ly svalá Lidmilo! 



■dovGooi^Ic 



v. Krolmuaa Slovník obyíejů, pověsti, pověr a slavnoali lidu feského. 415 

Dělej, nby lo bylo. A Ty sválej Rochu. Pros za nás laké trochu I" 
(Sdělil Hořiíka Fr., maliř 1849.*) 

Obét černé slepice na MSeně a okolo MSena, čarodějnici 
pravějf, aby hojné krávy dojily, zdrarf skot, brav atd. byly a zlf ďiicb 
jim skrze zlé čarodějníky lidi neSkodil, jest záslužno, aby se Černá sle- 
pice chytila atd. Nesmí ns sobě ani puntfčkQ mfti jiného, se chytí a nese 
se s novfm hrnkem a prkénkem na křižovatka i se svým dobytkem 
veákerým tajné, kterf pfed prahem koSté opletené položí a pfežene, bez 
mluveni a vSeho ohlížení, jak tam, tak i domfi (aby nebyli od kfestanfl 
prozrazeni a upáleni) se odebere bospodáF na mislě čarodějníka neb kněze 
pohanského a ?ykonáTá sám tfž obfad d křííe, zabije slepici podotknutou, 
vloží ji do toho nového hrnce o půlnoci a novfm prkénkem pokreje 
hrnec, uprostfed křižovatek vykopá jamku a hrnec se slepici a prkénkem 
to zahrabe, potom klekne a se pomodli, aby mu zlf duch na dobytku 
neškodil, vslune, a opět se skotem Skráte dokola obejde, obežene ono 
místo okolo kříže a jámy a zase v tajnosti, beze váeho ohlížení nmsl skol 
a brav domQ přihnali a uzavřití, aby se mu ta obět podařila, nebyl pro- 
zrazen a pokárán. Ani doma nesmf čeleď o tom zvěděti, aby ho ne- 
prozradila. Svědek Fr. KuS ze Měena. Jos. Ant. Hron, soused ze Mlona. 
Ková řka Kvasničková. 

Oběti a v. Vendelínu, patronu skotu, bravu, havěti na Pa- 
vlnově v kostelíčku na Vnjetickém statku na Prachensku. Až po dnešní 
den 1848 líd okolní podle vfpovědí p. svědka očitého Fr. Páchla, cis. 
král. zeměměřiče a jeho sestry Marie Míillerovy, roz. Pachlovy, držilelkynč 
statku Pavinovského, lid před a na den sv. Vendelína, patrona dohylku, 
do kostelíka přináší ku obětí, na obět, na olláf klade živé holoubátka, 
kuřátka, kachnátka, jebnátka, housátka, kůzlátka, prasátka, máslo, vejce 
ald„ aby sv. Vendelín od záhuby skot, brav a havét chránil. Lid prost} 
okolní až potud na obětí, jak za pohanstva, Bohu přináSí. 

Počítání před hrou honěním na Prachenski 
sledního, na kterého se slabika nedostane (král), len honí. Vát 
sdělil. Anda, Dvanda, Třinda, Čtmda, Pádě, Ladě, Bukva, Pukva, L 
Roua a Král. 

Posílání hada na člověka neb na dobytek pozná s 
oud, kterf má had soužit, jest pr} jako jehlou seStípanf a p 
velmi bolestnf, neb vemena, cecky poSIfpp, což se na Táborsku i 
stává i na Prachensku děje dle výpovědi p. Václ. Straky, kně 
Z Prachenska. Na Štědrý večer, který se i-hce hadu, L j. čertu, < 
lanu zapsati, udělá z těsta hada. on prý obživne, tomu člově 
kamkoli ho poile. aby se spolu druhu vymstil na oudech neb 
uěkodf, jako iolek, ale duSi mu po smrti dáti musí, za života 
má, véeho hojnost. Prostředek proti tomu : Vezmi sádlo hadov 
kdžičku svléknutého hada, namaž a přilož na tu ránu a je ti sj 
KQžičkou nakouří, jed proti jedu slouží. 

*, Pótn. Ttd. Srv.LumirlI 1852, I sir, 45.Ť; Dr. A Podlaha. C. LiU 



■dovGoOi^Ic 



♦Ití J M. Slaviřlnstý : Na schodě 

Na schode. 

Valašský jařma k. 
NRpsůt I. M. Stavieiniký. 

Ui vodili statek z jarmaku. U Sraůku př«d hospodu >U Ocrrcné 
rúžei bylo uvázaného slatku, ledvá sa tam veSét. A v hospoda 
plno chlapů z Horních Dědin, co sa slaviti na žfdiik, ate moíná. 2e keHsi 
půjdu dóm až potmě. Proto tací pravili >Na posledním groíi.< Šak rňtx 
na tabuli buztoho byta at bílá ; pusli/a s ní barva. KeHsi pasekáfi^^) 
8 dědináfi puledňovali zasej na bFIžku u svalébo Jána. Syrařky lam měly 
rozloieoé necky ze ayrem v hrudkách a putyry**') z míšeným syrém, 
PoniiéJ u járka sedély roby ze Bzenca, obuté v kocůroch."*) Ponadvyi 
zas BystFiúané prodávali dfevacinu : lopaty, vidly. vafaSky, vahany, lyži- 
óníky, varaSníky, co přivezli na taligácb. Na jednej lipě mjél pěsniAkáf 
popřené bidlo z nastrčeným obrazem. Bylo na něm namalované, jak 
jakýsi étovék porubal kříí a potem >seduni dáblQ nad Budínem tělo jeho 
trhalo vpovělřú*, jak bylo v pěsničce. Pésničháf mjél Čepicu s kukardů, 
pravý rukáv mu viset prázny a levú ruku ukazovat hůlku na obraz. 
Zavdy dál hůlku pod ten omygel*") pravéj ruky a skovajaci sa za obraz 
vylah krchaůú"") z kapce plosku íáchorku**') a luláf.*") A zasej 
obráfaci obraz zpfiali aj s pgsniékáfkú, >jak ten pfenefiúasny čtovék on si 
lehl na ifny a byl čety roztrhaný od téj velké] mašiny.* Okole nich kula 
lidu. Dšti cudaty střech}le"*J a křupaly"') olipy"*), co si kupily po- 
vedla u cukrářek, a pozpěvovaly za pésnidkáři. Jakýsi sedlák v halené 
ze zavázanýma rukávy^''*) a v nohavicách >na talér< ufliiych, Slvrtku 
bílého chleba pod pažii — pokrajoval ai ho a přikusovál k ném oharek^^^ 
— tak sa zahieďél na to neSčesti na obrazi, brzo by si bfl strčit křivik 
do huby misto oharka. 

Kerísi sedláci, co poprodali statek, lebo obilé, nakupovali n suke- 
nfkfi, u Sevců. u koŽu9ník&, u čepičářů, roby zasej n hrnJtfů, u pančo- 
chářů a u plátenikil, a tak lecico. Šak réž byla zas n Šestku dražSí. 
Obúvali boty u áevčovskych bidétek, kúsali do podešvi, sú-ji pevné, a od- 
plavali. Hovadík vykládal o starém Chalupoví: Dyž sa mu smíli, íe sa 
bójI 2eny, vyhlásil : do sa nebojí íeny, že mu dá boty zadarmo. ToS sa 
hnetf přihlásit JBkfsi chlap a Chalupa mu pcbá boty za ňadra. A ten sa 
bránil, te co by mu Icna fekla, dýhy ji přines zamaštěnu koíuln! — Kupci 
sa rozesmili, ale Hovadík votá na jednoho : Přítelu dobry, de idete s těma 

*"( Na pasekách, t lesnich samotách osedli. "■) dřevěná, hluboká nádoba 
se dvéma uchy a vikem (ohyřejně vyhloubená t kmene), '") bačkorách, ple- 
tených z okrajků '") Omynel — krátký klacek. Tťi o useknutém ocase psim. 
o ruce. (Slumi)f.l " ) íevučtou. '") láhev, opletenou rákosem. '") Ono- 
matdp. O piti z láhve, kdyi viduchové bubliny působi zvuk. '"} cukroví po- 
dobné rninpnuchu. Sliechýl .— rampouch. "'I chroustaly. •") oplalky. "*, Za- 
vázaných rukávu u haleny pouílvá se (v létě) za kap^y. *") okurku. 



■dovGoOi^Ic 



Na schode. 417 

bolama? — A len: že opruboTaf. — Ja, tož to si jich oprabujle tady 
bližéj, Sak je de. Tož ten sa uhaĎblt, u2 ani nentfhál a boty kůpfl. 

Slarý PavliSta oblečaci TomSa Starycbfojtů ze Senfnky do dubeného 
kožucha, buchyc ho do zádA. až sa to rozlehlo po méaU taják z inož- 
dfřa, praví : Jak by uléll Na ťa Siiy. (Ale Sak na kožnSe to moc ne- 
pozná^ veliký je dycky.) 

Vitamvás, teličko ! povolávala plátenica zezdaieky na robku, co 
mela bafůžek^*") na zádocb a novy klobúk tatQ na Salce na hlaví. Poďle 
daf něco uložit — Ja: >teU(Skol< dyť nemám strycka, smita sa robka. — 
Ale ptálenica sa nedala zmjást. — Co néni, móže byt A tož poďte ke 
mně, dyC dycky ode můa bfrále. A dyf sem já na jarmace eSCe ne- 
byla. — A tož nejste vy Syptikova z RQžíiky? — Ocb, né, já su Zam- 
hochova z Rokytnice. — A Sak já vaSého tatulku dohfe znám. Pékné 
^tky tu mim. Takových nenajdete, dybyste ze§la kraj svéta. 

Aj domajíí lidé pri^hodili nastrojení na jarmak. Chlapíci — nekeH 
eéée po letnu choditi pomezi búdama a obhlédali si klobúky a fajky, 
robky zasej z maménkama Mtky a plátno. VeC už sa vfiil doma nena- 
přadlo, co sa spotfebuvalo. 

Za tahnotu studňú kupovaly gazděny babQvky a hrnce a íukaly 
na né hánkama *'*), néjsů>ji nakfapené"""). NájvSc sa prodávaly litorské"*'); 
ty sú vyhlášené, sú tenké a pevné; brzo sa v nich vafi a neroztrhnu sa. 

Povedla zas Mikulenka prodává! naaÉfky. Krůžku v uie, fajku 
chvllu v hubě, chvllu v ruce, jak mtnvi), a v druhéj ruce bič. Mjél 
dobry jarmak; honák chodil pofůď s plecháčama na pivo. Mikulenka 
bjl vyhlášeny prasatář: Mjél nájIepSi maSfky a nájdeléj Cekal. Uí mjél 
maty křdeP"*) prasat, a z léch e&ie brzo polovica byla poznaCená čer- 
venu hlinku. Jak sa vérné nedo nabllžit, už bo drZál Mikulenka za rukáv 
a pFiprávját k něm kfaplavym hlasem — lebo byl už vyhriCan j : Ale 
enom sa podivajte, talfCku, jak; má bruch huboky a nohy pevné. Radost 
sa podívati Z toho bude hovado na Sestnást kamen"*) na chybu. A 
duifl sa a zaříkál sa a ctilópál strfcovi do díané a zas natahal maSfl^a 
za nohu a naddvlhál ho za ocas. Snád vás neoSidlm, přeca dycky ode 
mĎa kupúváte. (Nevidél bo jagživo a před lym nidy.) Vilaj, Martine, poď 
sa podíval! (Uhodl mu roéno, ale dyby né, tož to bylo také tak. On 
mjél moc takových známosti, jak sa pravi: Vitamvás, neznám vás, jak 
né dáte krajfc chleba, poznám vás.) Kup — nekup, podívaf sa móžeé. 
Za podívánu nedáA nic. Sak to néni panoráma ! praví naddvlhaja maSika 
za ocas, až kvíkat. Dyf sa domluvíme. Hory z horama, ludé z luďma. — 
A zas pohodil maSíkom zhrsf jeCmeAa, a maSíci sa odstrkovali a recbotali 
a kvíkali. — A to je Ivoja? pravil na robku, co sa nablfíila g Martinovi 
a zaCala s ním mtuvif. Ja, sakulente, oíéníí sa, ani nepozveá élovÉka na 
svadbu. Tož, maménko, toho Černého. Černé — věrné, jaké máte oéi? 
(Dobře si vllml, že (éroé.) No, za Sestnást, Dyž sa nepodaří"**), zfm ho 

•") raneček. '") klouby. "') pra^^klf. '*') T. i Lilovle. •*"> houf. 
"') 320 liber. " ') nepovede. 

CMkf Ud. nu. 3' 



■dovGooi^Icj 



418 J. H. StaviíiDský: 

aj ze Skuťň*'*) a grejcara penéz zaů nechcu. — Nolož, jak sa li lúbf, 
prav, obrátil sa Martin g Žen6. — Ta, dobfe, enom Že drahé. Nechle ho 
za atrnást, tož ho vezmem. — Ale nebuďte, ne'! Tak byste umetá utřhaC? 
Do by lo ve vás hledal. Taká Samná^") a je z vás taká zlá roba. Za 
Slrnást ~ dež by sa vzato I Ináé né než za aestnást. To je jak za groS 
bělka,**') Tož za léch Sestnást. Nedáte V No, dyž je to na novosedlé, 
nech je za patnást. Ale na lů svaďbu ste ňa méíi pozvať. A Pámba nás 
požtbnajl chlópál Martinovi do ruky. A tož, Párobu nás požehoaj, ma- 
ménko! Leé maměnka by byla ráda tú rynskulu eSče utrhla. Mi- 
kulenka nechal kupce odpotínúl a podsfpnúl prasatom. Prasata sa od- 
strkovaly, jedno chytlo druhé za ucho, to zakvtkto a Smf k telce ze zadku 
pod sukna. Tetka byla tah pomenSf, tož sa nemohla na zemi zadržaC, 
kriCala a prasa zdiv&^ené nésto ju na chrbetg dokota kotem křdela, až ju 
Mtkuíenka zesadfl. Roby u hrnců aa chachotaíy a vřískaly. Tetka zestra- 
Sená byla Červená jak holandské sukno, aJ ju bylo haĎha, tož hněď vy- 
táhla šatku, rozvázala rožek, zaplatila prasa a hybaj preí, ani nechtěla 
lilky pif. 

A už zas kupec Smálrál praseti na chrbet a přebírat škut v prstoch. 
Mikulenka zbadat hněď, co je z^i. — No, pane majstr, tohto si vemle. 
To máte na Metinyl Enom sa podivajle I Mikulenka vylrh kerúsí Skulinu 
mašíkovi z chrbela, maíik zakvfk a uiékát doprostřed křdela. — Pro 
vás je za patnásL — Ja, néni tak o prasa, jak o peníze, — ĎyC 
od vás grejcara nechcu, btahúte.^"^} ToC je, vemle si ho. Dáte né, 
dy budete chtéf, třeba až ho žíle. — Ja, tak třinást by mu svěfialo. 
Třinást, Pámbu při nás, — Oób, hohoho ! Za tfinást ! Veí lo je prasa 1 — 
Já vím, že je to prasa. Šak sem už viďél prasa jagživ. — To( túlohle 
sviůku ei vemle za Iřinást. — Sviún nechcu, dyby nC lato pmvita. Toho 
brava dajle za třinást. A nech je za ělrnásl. — Za Slrnist nemožu, du- 
Ěiíko. To bjcli při něm nemjét ani z íužicu stanéj vody; na mu duSn 
né, jak je pravda tak. — Ja, nedu^ sa. zdechne ti prasa 1 volal nai^ Ma- 
chala iďaci podlá. — Šak né už zdechto dnes jedno u ta. Vyber si, 
keré chceS, oalalek ešče odpiju. Dyž éért vzáí kozu, nechsi má aj zvonek. 
— A jak ste od sebe? plát sa Machala majslra. — Od Stmásti do patnásti, 
A nechce spustit — Tož lo rozlomte na poíy. — Vile co, pane majstr, 
tož aby nebylo po vaáěj ani po mojój : pů palnásla a Pámbu nás po- 
Žebnaj I A Mikulenka chlópt majstrovi do ruky. — Majstr pořáď eSée ne- 
nabrat chulé. A že sa mu zdá jakési koálavé"^^), ustřkál. — Chachachál 
Košlavé ! — takovf valgáe,*^*) enom naú nůž nabrůsit Tož víte-již 
co, že ste to vy, dáte Strnást a dva mase piva. Tfuj, to je horkol Mám 
už z toho prachu mattu v hubě. — Né, né, Strnást rovných, jak sem rek, 
bránit sa majstr. Každf kupuje zač může a prodá každf zač móže. — Ale, 
ale, jakéž by to byto bez litky. Či goralku pijete? MnS je to jedno. Já 
su jak muzikant: Krom kotomaze vSecko. Nolož (Mikulenka chlóp) zas 



■dovGooi^Ic 



Na Bcbodě. 419 

majslTOTÍ do dlané) más piva a honákovi dále ocasného. — Cblópli si 
eS&e jednúc, už naozajst, Mikulenka poznačit maaika — už mjét od chló- 
panf raky jak lopaty, brzo by v nich nebf) hlinku udržát — a honák 
lefét s plecháčem g Machalom. Dyž sa honák srátíř, po^slovůl Miknlenka 
napřeď majatra a Machalu, polom si hulnúl"') sám a dával honákom 
a každém, do sa k nSm nablfilt. Už mjél enom dva maSfky nepozr^aCené. 

SIL'Lb'vl v OLpfv.OUCI. 
Copis Anf. V. Malocha A. Šemberotfi r. 185% 
o dialekfu jičínském.*) 

Podává Dr. Čeněk Zlbrl. 

Velectěný Panel 

Račtež pfedevdfm přijmouti moje díky jak za VaSnoslino příznivá 
posouzeni mého nakvap sepsaného a prolož velmi nedostatečného článku 
o horopisu, tak za laskavé poučeni stran Jeseníku na Moravě. Oučel mOj 
při sepsání onéch řádků nebyl jiný, než nékoho nade mne spůsobilejSfho 
k podobné práci vybídnouti, a proto mne lo velmi tč£l, když shledávám, 
Že pojednání loto povSimnuU nalezlo. 

Radostné mne překvapila Vadě žádost o sděleni jednotlivých různo- 
slovf Jičínských, an já sám svým časem o něco podobného se poku- 
sili obmýšlel a k tomu dli ode dvou let pilné váeho sbíral, co by se 
k oučelu mému hoditi mohlo. Zde vám vés zasílám, čebo jsem posud 
nahromadil. Naleznete v tom dílem léž malichernoBli a vSelikou slá- 
taninu nijak nesrovnanou, ale — snad mi oezazlíte, když se omlouvám 
prostým sice, ale pravdivým príslovým: >DbI, co méU a •Šelma, kdo dá 
vlc, než raá.< Avšak, abych se cizim peřím nevynášel, musim podotknouti, 
te iDodalky k Jičínskému nářečí, jakoí i nejvíce slov u Budyně béžných 
laskavostí pana direktora Sira mi sdéleny jsou. 

Kdybych dále bud v této záležitosti, buď jinostrunng Vašnosti 
něčim posloužili mohl, očekávám k tomu jen krátké podotknutí z Vaáf 
sírany, a zajislé pak věe možné — dle skrovné sily své — vyhoví 
žádostem VaSim 

V a Snos ti 

V Jičíne, 29. prosince 1854. nejoddanější 

Antonín Vánkorail Haloch. 

P. S. Dělím nářečí české v Cechách ve trojí hlavni podřečí: 
1. podřečí severní (Bydžovsko-Hradecké), 2. atřednl (kolem Prahy) a 3. 
jižních Čech; každé z nich pak rozpadá se ve více menších rQznořečI. 



■dovGooi^Ic 



K. Mráz: Večer národní pisné. 



Večer národní pisné. 

Pořádalo 
Mladé Sdruženi 8. dubna 1904 v Národním Domě na Kr. Vinohradech. 

II. „Zalétla do měst. vnášela nadšení do zářících sálů a útěchu 
do osamělých komnat . . ." 

Napsal K. D. Mrái. 



Oióby: Boíka, Hilfa, dědeček. Hlas 
za scénou. Hrál): pi. Haydeorá, sif. 
KnQpterova, p. Zamrazil, p. HomoU. 

Děj: Veřer v pokoji Bolčiné, po 
maloměstsku zaHzeném, prodchautém 
divil nčinosli. Na stole svítí lampa, 
u klavíru sviřky. Při vjtaieni opony 
šedi děvčata obě u klavíru, Hilfa na 
lenoSce, )JH!^trfené Šikmo ke klaviatuře. 
Jsou v živém hovoru. 

Výstup I. (Milča a Boika). 

Milia (vesele): A já ae nesmírně 
léSím ! Jistě to bude veselé. Ne nadarmo 
scházejí se studenti denně u Jeřábků, 
program chystají a překvapení. 

Boika (klidněji): Pro Bobu lě pro- 
sím, překvapeni!? Kolikrát se u nás již 
o těcnhte překvapeních nemluvilo. Tof 
řeči 3 konec V Néjaká reeitacp nebo 
kuplet, vždycky po staré módě .... 
Kdyby jednou si li lidé sedlí a hleděli 
něco nového pořádně vymyslet! Ale to 
se vezme program od poslední Kábnvy 
a začne to: první řislo zapěje slečna 
Mobráíkovit, osvědčená operní pěvkyně, 
druhé převzal s ochotou vtboniý pan 
KleprtáĚek, známý vSem. 

MQia: Mlč, prosím tě! Jub hrozné 
jsi vážná! Nevím věru. co chceS od 
těch studentík! Přece nám nebudou vy- 
kládati učenosti svjcb pánů professorii 
něho suad dokonce politisovati s námi ! 

Boika : A réda bych věděla, jiroč 
ne? VidiS, to vy všechny: Andii. Mařka, 
Mila, vy děláte se takové hloupé . . , 
brr . . . oni si ti páni učeni teprve 
mysli, kdož vl, čím nejsou nad námi a 
my že jsme husy ! Ctu, ráda čtu a vSechno 
i nebojím se mluviti s nimi i třebas o té 
jíolilíce. . . (Po přestávce, kdjŽ Milča 
jeví netrpělivost) Ostatně, dělejte si. 



co chcete, těSime se vSichni a vSechny, 
vylel bude a co hlavní, jak dědeček 
říká, na Bezdězi zase bude rozléhat se 

Miiěa: Tol, zasmějeme se. zazpí- 
váme si . . . ale poslouchej, co to lomu 
Jardovi napadlo s tou národni písní? 
Kdyt si zamlouval náš zpěv, co se na- 
prosil: jen a jen prf národni písně! — 

Boika (netrpělivě vskoči do řeči) : 
Bože, holka, napadlo ! co napadlo ? Ne, 
ty jsi divná ... Ale tomu tě zase jen 
v tom kt&Steře naučili Ispínů ruce pře- 
hnaně) : samý Abl, Schubert, Schumann, 
i já jim to ze srdce přeji, že skládali 
pěkné písně, ale mně jest ta naSe ná- 
rodní přece jen nejmilejSi. Coí toho 
nechápeš? Coi nechyli lě to u srdce, 
že bys plakala, tančila, smála se a vý- 
skala? Což bys neběžela la lakovým 
děvčetem, jež dovede si od srdce za- 
zpívat, nechytila kolem pasu a nedala 

Jfilfa (vybuchne): Tohle máS, baba, 
od Jardy, poslouchej , . . haha .... 
tohle říkal luhle na náměstí pod hpami 
— beč, i s lou holkou! haha — 

Bolka (rozhorleně! : To jistě ne! — 
on jest moraUsta. 

ÍSUěa (směje se stále): Haha — to 
ses nějak rozíepejřila . . . no, nezlob 
se, Bóžičko, nezlob . . . vídyt já vím, 

Boika: — i mlč - přestaň s tim 
Jardou, nebo — (převrací listy v knize) 
ostatně, kde pak jsme přestaly? mu- 
síire se přece cvičil — sice bude hanba 
a já, ví3, Mílřo.já bych loho nepřežila, 
nedovést národni písně. . . Tak, hleď, 
tuhle jsme přestaly . . , 

Mtlča : Tu já znám . . . jen vezmi 
akord ... tu můžeS hned zaěit. 



Diq.lizedovGoOl^Ic 



K. Hráz : Večer národní plsnfi. 



Boika zahraje akord h obé zpívají 
duo: Kdes, holubifko, litala. žes sobě 
llřko, krásné pefičku zrousala? atd. 

Kdyí dozpívaly Iřeti sloku, M\Un: 
Tak dál, tu umíme — ale poslouchej, 
je hezká . . . 

Boika: VidfS- a není od iádného 
slavného skladatele, jemul po světě po- 
mníků nastavéli , . . 

Milia: Ty, Boíko, tys taková učená, 
řekni mi, kdo to ledy slolil? 

I oika: Hm .... kdo? já nevím 
ftiká se: lid. Jak, to ti, má milá, ne- 
povím. Vis, myslím si, ie má tak někdo 
dar od Pána Boha; srdečko zaboli, do 
oři sliy Irysknou a najednou z nitra 
provalí se proud tónii, nevIS odkud, 
proč. — ale jsou tu. nesou z tebe pláč 
I smich někam do modra. . . a slova? 
slova ta pfijdou sama, snad jako bá- 
sníkům . . . (Obé se zamysli.) 

Boikn listujíc chvíli, počne zpívali 
sama; „Mésííek sviti, já musím jiti — 
do Bájova." (Dozpívá a zamysli se.) 



jenom rozplakává? 

Boika: VIS, já lo myslím s Jardou 
hrozné vážně ... a kdyí si vzpomenu, 
íe bychom se mřli někdy rozejit. . . . 
Já bych . . . 

Mília (do toho spusU): Lito, lito 
pMcházi, srdce mé se leká — 

Obé: Kaídej tu na mne íaluje, ka- 
ídej tu na mne Stéká.. . (Obě se hla- 
sité směji,) 

Milia : Počkej ale, zazpívám ti jiék- 
nou ! (Zpívá sama :i Ten zdejSi pan faráf 
pékné káie, rozdává obrázky u oltáfe 
atd. iZpIvá celou a dozpivavSi mluví :) 
To vím, to ty si myshs, pod lipami 
pod večer . . . Kdyí hvězdičky svitl a 
náa tatínek hraje u Jeřábků Sislku s dě- 
dečkem. 

Boika: Nech mne, nezlob mne! Co 
ly vifl, co to jest ... O jé, holka, aŽ 
ty se zamiluješ . . . 

Výstup 3. (Obé a dědeíek.) 

(SlySeti kroky a bnimlavý, stařecky 
zpěv:) Já jsem chudý pacbollček, mám 
maličko koSibček, má milá se za mne 
stydl, íe mne vždycky v jednej vidí... 



Dideiek (s posledními verfii vejde, 
dévčata Jej vitaji, Božka líbá mu niku). 
liéittiek I vesele); Dobrý večer, mé 
dámy . . . ach, slečny v přípravách na 
výlet. Ano, ano, bude mnobo pánů 
studentů, musí se hlásky ladit a sr- 
dečka připravovat (Žertovně vážné.) 
I vy cakramentský cukrkandlové, jdete 
mi spal! takhle do noci temné bdít a 
a oči si kazit! (K Hilči.) Hilčinko, mi- 
láčku, dole ieká tatíček, jděte hezky 
bajat, vSak jsme si mysleli, že budete 
jeStě spolu tady muziclrovat (pomáhá 
Jí do Sály), tak, tak, děli, dejte si po 
puse a pěkně do peřinek . . . 

Boika » Miliou se louči; Na shle- 
danou — dobrou noc — zitra pokra- 
čujeme . , . 

Mília: Há úcta, pane řediteli. 

Dideiek: S bohem, dítě, spěte sladce. 



(Když Milča odeSla, courá se déde- 
ček zvolna do svého pokoje.) 

Dlleiek : Tak pá, Bóžičko, jdi hajat, 
vSak se divím, že tě malička neposílala 
už na kutě . . . 



(Dědeček mizi v svém pokoji. Božka 
shasíná svíčky u klavíru a uklizi noty. 
V té chvíli zavzni venku zpěv. Božka 
otevírá okno, jimž měsíční paprsky do 
pokoje zasviú. Skryta za záclonou; po- 
slouchá, odvrácena ku dveřím pokoje 
d.dečkova.) 

Blat ta leinou: Há panenko, co dě- 
láte, zavázanou hlavu máte! atd. Pak: 
Jetelíčku, jeteh, má panenka, chcete-li 
atd. 

Boika Šeptá: Jarda . . . Jarda . . 

V tom dideiek v županu krade se 
ze svého pokoje tíSe ai k oknu a zů- 
stane přímo za Božkou státi. Když hlas 
dozněl, odalrčí dédeček prudce Božku 
od okna a spuslí z okna na zpěváka: 
Bádá, ráda bych se vdávala, vzaia bycb 
si husara s zrzavejma fousama atd. 



ovGooi^Ic 



J. Vyhlídal: Písně Cechů v Pruském Slezsku 



Písně Čechů V Pruském Slezsku. 

Podává Jan Vyhlídli. 



1. Nedaleko za našima 
dokola jest ieniy les, 
a ja se ohlidam, 

túi jede milý dnes. 

2. O jede, un uí přijechal 
na tym braným koniíku, 
a plipina sobě 

na levý bok Sabliíku, 

3. A jak jul ju se byl připnul, 
na svůj dum se ohlednul, 



4, A jak matka uslySela, 
na iilicu běíela: 
„Vitam té, muj syne, 
z daleké krajině. 

Kdoi tebe na vojnu dal?" 

5, -O dalif mě, dali 
Sabraníti poddaní, 
na vojnuC mě dali, 
provazem svázali, 

jeSfe vachu (stráí) ke mně < 

6. A ta vacha při mně stala, 

z veěera ai do raná. 
A jak Pan Bull den dal, 
toí mě vedli do Brna. 

7. Jak mk do Brna pHvedli, 
laraz haupvach vybfikli: 
Otvírejte vrata. 

vedpm vam rťkruta, 

ze Sabranskych po<ldanych.« 



Dy ja }iojedu k zelenému Laju, 
ohledni se ma milá, jak mi pěkně hraju. 
Ověj, ověj, co to jesl, ie němoiu 

zapomnět! 
O neSlastne byly suiedove vrata, 
zlámal sem Sabliíku ze samebo zlata. 
Ověj, co to jest, le němožu zapouinét! 



Dy ja pojedu k i 



Běli 



, běží. 



Běíi voda, hěži, po kameni 3ustl, 

zkazala mi moje milá, ie mě neopustí. 

Uí mě opustila, bai cela rodina, 

ene mě Ty neopuSíaj. Panenko Maria 1 

Už mě opustili moji tovaryůi, 

ene mě Ty neopuSfiaj, Kriste JeiiSi ! 



Moji 



ili 



atitko. 



, Moji milí malitko, 
darmo na mě nakládáte, 

bot ja kniiera nebudu, 
to vy dávno vitě. 

. Bo dyby mi ptiSlo jit 
v noci k nemocnému, 
luk bycb ja tel zabludil 
k devfatku Svaraemu. 

Z kolonií Heneberskfch u Bolatic 



Vim ja jednu studenku, 
je voda v ni ryína. 
Co je po panence, 
dy je hrubě pyfiná. 

Vim ja jednu studenku, 
vody v ni vSak néni. 
Co mi po také panence, 
dy hohala nůni. 



vGooi^Ic 



v. Chudáťek; Dvě dítské hry z Plzeňska. *33 

Ctfě défeké hry z Plzeňska. 

Zaznamenal Vicliv CliuiláEBb. 

1. Hra aa řezníky. Dve detl, obyčejné jen dév^ata, postaví se 
proti sobě, uchopí se sktíženě za roce, pak postapnjf krokem poIkoTfm 
a zpívajf: 

Vy fez -ní- ci, ře-mes-nf -ci, co ve zv 

kdy* vy ně - co ku - pu - je - te, vSe-cko ob - jí • má ■ t 




ká- te, zaC ho dá-tO; dá- le do alo 



Když zazpívají slovo >objImáte<, zaslav! se a při 
každou útvrt třepají rukama jednou proti sobí, po druh 

2. Pan Jan. i touto hrou baví se výhradně jen ( 
do fady, vezmou se za ruce. Jedna postaví se proti ni 
jsouc vzdálena. Pak postupuji proti sobě a střídavě zp 
klerá jest samotná. 

Je - de, jede pan Jan, Jede, je-de 2alvan, je-de, je-' 

rj-Uřstvo. 

Kdy2 se potkají, obyfiejně když zpívají .Žalvan*, 
stopují zpél. Pak střídavě zpívají: .Co tu chce pan 
Zalvan, co tu chce celé jeho rytířstvo?* iChce tu pan 
nebesa jasnou jako rňže v zahradě.* »Tu máte ji, pan 
Zalvan, tu mále ji celé jeho rytířstvo.* {Jedna přejde z 
stranu.) iDěkuje vám pan Jan, děkuje vám Zalvan, deku 
rytířstvo." V hře se pokrafiuje, ai zbude z celé řady je 
pak >pan Jan> a hra «e opaiiuje. 

Diq.lizedovGoOl^Ic 



Kresby détské. 

Píše Milada M. V«eU. 

Vprvfcb letech omezuje se ekorem jen. na osoby a věci ži- 
votné a jen pokud obrázek nezbytné vyžaduje, kreslí véci neživé 
a nehybné. Velikost myšlenky není nikdy na překátka provedení. Je hnedle 
holov. Hlava, krk, nohy a ruce. Dost ! 
(Čís. 1.) Už je to tatínek 1 Kresli 
tyto postavy lidí zcela podle známé 
definice: *AndSlé jaou pouzí du- 
chové. HajI roznm a vůli, ale téla 
nemají !• Že má postava lidská ja- 
kési tálo, na to příjdon teprve po- 
zději a přidělávají ke krku spodky 
nebo sukně. U zvířat jde to snáze. 
Hlava, krk, tělo (vidí je), nohy a 
'_ ocas. Intelligentní dítS odpoj^ítá koni 
nebo psíku a t. d. nohy a nakresli 
zcela správně dvě napřed, dvé vzad a 
a přidělává někdy kopyU. (Čís. 2.) 
Někdy, nedopatřením udělá místo 
dvou tri nebo jednu nohu. Dítě 
méně vyspělé koníkovi namaluje noh 
jako stonožce, kolik se mu jich tana 
vejde. 

Dospívajíc pěli let má díté jit 
také jakousi >manfrn< ve svém 
kreslení, jež velmi vfrazné ukazuje 
jeho inielligenci a jeho dovednost. 
Ani ó rok později, když se stává 
Školákem, nepozbfvá své >manyry€ 
v tomto kreslení soukromém. Jest 
stále sv&j. Jeví se v^ak již roz- 
díly v tom, co kreslí. Json děti, 
jež se zálibou malují jen některou 
věc. Moje dcerka Liduika malovala 
• prasátka' : veselá, smutná, závif.tivá, 
způsobná a nezpíksobná atd. (Č. 3.] 
Později měsíěky : Měsíček jak se 
směje, pláče. kfiC-í, mračí, ěklebl 
ald. Malf Jaroslav naproti tomu 
illustroval pohádky, jež slyiel, nebo 
knihu, z níž mu četli. Kreslil vždy 
to, co právě na něj nějak působilo. 




^ife^"^ 



1 



Jí3£jSM- 



C. 3. LiJuSka Cletá (Praha). 



ovGoOi^IČ 




Kresby dětské. i25 

at již to byl krám, v néoiž byl s malbou nakoupil, nebo nijaká scéna 
v rodina 

Některé ditg zaujme jediná myšlenka, kterou pak maluje-H, stále 
opakuje anebo maljmi varianty nebo v detailech pozměňuje. Nebývají 
to praví déti povaliy klidné a hloubavé, ale tací vétropláškové, vtipní 
sice, ale nemají mnoho lájma jiných. A právS ti, malují-li z vlastni své 
potřeby, mají vždy skorém jeden a [ýž pfedmét, A kresll-lí výmineCnS, 
neuspokojuje je to a vracejf se ke staré svoji myšlence. Hoch na př, jeden 
velmi rád kreslil a mél velmi píkné 
nápady, ale aC dělat, co déiai, 'na- 
malQval* vždy jen hrad — zámek. -^ 

Věž v právo, věž v levo, zubatá zed 
upruslfed. Nějaké okno, vrata před, 
hradem jezdec nebo pes. Jen ně- 
jakou malou změnu na obrázku, 
rfce nesvedl. Tyto kresby jsem ne- 
mohla získat, ježto babická hochova 
se bála. iKdo vi, co s lim chce, aby 
mu s tím neudělala Ďákou nemoce 
Jiný přiklad : MilouS H., nyní 
12letý jest od svých útlých let již 
krajináfem. Ale zase jen jediný 2á- 
libný motiv jest ve vSech jeho kres- 
bách, pokud nepočalo pilsobit školní vyuCovénl. (C. 4.) V právo kopec, 
v levo kopec, uprostřed voda, nad nt slunce, měsíc, hvězdy, víe v krás- 
ném souladu. Slunce svllf, blesky se křižuji, leje se z oblak věe v je- 
dinou divili. Namaluje to dnes právě s takovou chuti jako včera. 

Malá Olivinka, dnes již matinka malé Mafenky, nemela, pro veliké 
starosti s Četnou rodinou loutek mnoho času malovat. Ale >sedlo< to na 
ni také. Měli doma pradlenu vdovu, žena velmi ráznou. Říkali jí >Bi- 
skupkai. Muž byl alkoholik a byl často od své ženy bit. Jednou ráno 
byl nalezen mrtev. BIskupka prý ho utloukla. V malé hlavičce divéinky, 
ne zcela pětileté, povstal hrozný zmatek. 'Biskupku utloukla Biskupa.* 
Chtěla se z toho vymluviti, vyjádřiti, uliSiti. S velkými nebyla o tom řeč 
a malé to nezajímalo. Na dvéře křídou, na stAl, na podlahu, vfady kre- 
slila : >B. tluče B.< Cim ho mohla jiným tlouci, než vařečkou, kterou vy- 
tahovala prádlo z kotle. Konečné jí dali papír: Kreslila dále a ježto měla 
B. navou zástěru, bylo na obrázku; •Q. bije B. a má novou zástěru.* 

Tu zavítal do města opravdový biskup.) Nový chaos v malé hlavé. 
Takový krásný pán v zlatém pláSti se zlatou korunou a ona takového 
ubije. Ta darebná, oěklivá ženská. Povstaly nové obrázky, ale biskup byl 
ve velkém pláěti s vysokou infuil a oSklivá B. s dlouhím nosem. Kdvž 
se tato záležitost v malé blavé uklidnila, trvala to asi 
malá Olivinka nenalezla naprosto čas a chuf >maloi 
hodou ziislalo několik těchto kreseb založeno v kni: 
když byla Olivinka jíž paní, se naSly. Snad je získám. 



■dovGooi^Ic 



436 J. Vyetf d-Osečanský : O č«skěm lidovém právu obfíejovém. 

O českém lidovém právu obyčejovém. 

PISe J. U. SL I. Vyttrd-Otefiuikí. 

Rád bych studoval Boastavné české právní obyčeje, v lida zakofeočné. 
Ji2 v začátku poznal jsem, že práce tato vyžaduje mnoho a mnoho 
Času, píle, studia a sil. Bnde oviem potřebí pomocí vSech přátel národo- 
pisu nadeho ; každá rada, zpráva, črta, kaid j doplnék bude s povděkem 
přijat a v C L uveden, do jehuí redakce vyprofinji si zasílání pokynů. 

Sludinm toto má také svoa historii. Již dříve snažili se r&znf jedno- 
tlivci zaznamenati a soustavné vyfierpali právní obyCeje lidu naáeho: 
poukazuji na výbornou práci V, Sehvarze ve IV. rofiniku Ceskébo Lidu, 
T. Škrdle ve Svélozora (1882) atd. Mimo ni roztrouSeny jsou r&zaé 
drobty o právu obyčejovém v mnoha článcích, statích, brožurách, knihách, 
kalendářích, odkudž potřebí je vybírati a vypisovati. O významu, důle- 
žitosti a nutné potřebd provedení tohoto plánu nemoafm se ani Sířiti. 

Chceme-li prohloubiti stadium zajímavého thematu, jež jest před- 
mětem této stati, natno osvojiti si poznatky předbčžné, vSeobecné, na 
jichž základě daUí práce spočívá. Co jest tedy právo obyčejové lidové 
vůbec ? Lidové právo obyčejové jest souhrn právních 
obyčejů od lidn za platné azDanfch. 

Právo obyčejové vyskylá se a vfiech národů v theorii í praksi. I tam, 
kde organiaovaná společnost postavila jisté závazné normy, jichž přestou- 
pení se tresce, i tam žije ve skrytu právo obyčejové mezí lidem, podle 
něhož se řídí, jež za právoplatné uznává (právo rodinné, dědické atd.) 

Sankce práva obyčejového spočívá hlavně v mlčelivém uznáni, 
totiž ve faktickém v}konu práva. Lid ví a uznává, že to má dělati, toho 
zase nechali a řídí se lim a hledí i ty, kdož by se prohřešili proti tomu, 
donutiti nebo případně potrestati. OvSem to donucení i potrestání jest 
rázu zvláštního, tak že by se tak ani zváti nemělo. 

Lid nemá jako zorganisovaná společnost (stát) té zevnější hmotné 
moci nutící, klerá překročení toho neb onoho zákona tresce; má pro- 
středky, abych tak řekl, vnitřní, prostředky morální. Špatné miněnf, ne- 
pěkná povgst, divDf úsudek, stranění se — to jsou ty prostředky trestu 
práva obyčejového, které po činu následuji. Jsou vSak také prostředky 
praeventivní, které mají zabrániti, aby se poruSení nestalo ; jest to předně 
obava před následky vySe uvedenf mi a za druhé obava před očekávaným 
trestem po smrti. Odtud na př. původ pověstí o hejkadle — což prj 
je duSe lakomce sedláka, jenž přesazoval mezníky (právní stránka I), běha- 
jící po polích, nemející pokoje a volající: Kam ho dám. Odtud též původ 
pověstí o lidských strašidlech — bývalých to rytířích na hradech, kteří 
tyransky si počínali atd VSude najdete stopu po právních zásadách, jež 
poruchy doznaly. A tyto povSsli a pověry svou pří^erností budily obavy 
před hr&znym životem záhrobním, tudíž před skutky, jež by po smrti 
podobny osud vyvolati mohly. 

Jest lo charakteristické, že lid náS žádá vždy, aby kaídé konání 
podle ceny a hodnoty jeho doSlo odplaty, dobré za dobré, zlé za zlé; 



■dovGooi^Ic 



C. Zibrt: Poh&dka o obru 427 

není to sásada: oko za oko, zub za zub. Koná-li ni^kdo dobře na avělě 
a nedocházt-li viditelné odměny zde, jisté mu lo >Pánbu po smrti vy- 
nahradí < Někdo se zase napáchal jii tady zlého a má se dobře; někdo 
s« nad tím pozastaví, proč? Lid má po ruce ihned odpovéď: >I jen ho 
nechtě, Fánbu pe& oplatky.* Lid přenáší odměDti do míst, jež pro svou 
tajemnost json předmětem budTto jeho obdivu nebo hrilzy — do života 
záhrobního. Bez odplaty nesmí zůstati nic. 

Zajímavé jest sledovati vjvoj práva zvykového; nepostupoval ve 
vSech krajích stejným směrem a stejným tempem. Jinaký jest jeho ráz 
v krajinách hornatých proti krajinám rovinným, jinaký v krajích průmy- 
slových, neí v zemědéUkých. 

Upozornili dlužno též na pozoruhodné kombinace zásad práva v nadf 
říši platného a zásad práva obyčejového, jaké si lid utvořil mezi nimi 
vztahy a I. p, Během postupu práce jednotlivé podrobnolt tuto nazna- 
čené se osvětlí. 



Pohádka o obru. 

Otiskuje Dr. Čenjk Zlbrl. 

Byl jeden král, v jehožto hradu se usídlil veliký olbHm, Cih obr. 
Jednou len král pravil k svému služebníku : >Pojd, půjdeme do 
lesa na hon!< I dli. PřtSedSe do lesa, viděli, spatřili, an tam spí jeden 
člověk a podál něho byla tabulka pověSena na stromě, na níž to stálo na- 
psáno: >Já, Jan Hrdina, sto jsem jich zabil, a jeStě více poranil.* I zbu- 
dili ho a pravili mu, aby s nima Sel, a jich toho obra zbavil. Také mu 
řekli. Že s ním musí celé noci v karty hrát, jíst a pit že hade míti dost. 
Sednuvie na vůz jeli do toho zámku. Obr uzřev Hrdinu, pravil: > Vítám 
tě, země červíčkti, co Udy hledáS?* Hrdina krejčí odpověděl : >Já tě při- 
chízfm navělívit.* I hráli v karty celé noci, a již uplynul týden, a krejčí 
ani oka nezamhouřil. Jednou ten obr pojal krejčího do zahrady, a pravil : 
>Xynčko ti ukážu, co umím.< I začne se natahovat, aby se mohl pře- 
mrfitit 3 jednolto stromu na druhy. Avůak neSlo to, nemohl se přemrBlil, 
protože byl luie dlouhý. Krejčí, jsa mrStný a lehký, snadno se pfemrfltil 
a obra zahanbil Podruhé si zase naSel obr kámen, a vyhodiv jej do po- 
větří, řekl: iTed budeS čekat tři hodiny, at spadne.< A zrovna se bity 
3 hodiny, kdyí kámen dolů sletěl. Ale i tu přelstil jej krejčí, a sice 
takto: Chytil ptáka a toho vyhodiv do povětří tak jako by to kámen byl, 
pravil k obru : iTenhle kámen poletí až do nebe, a nikdy vlc dolů ne- 
spadne.* Pták ovšem zmizel, a nadarmo čekal na jeho návrat obr celý 
den. Tn zase pfemohl krejčí obra svou chytrosti. Po třetí našel si obr 
zase veliký kámen, hílý jako tvaroh, a rozdrliv jej na kousky, pravil: 
•Jestli ještě tuto třetí věc dovedeS, budeS více umět nežli já.< I Sel 
krejčí do sklepa, a vzav libru tvarohu, šel k obru a rozdrtil jej na samé 
kousky, že se již obr jenom podivil, pravě : >No, již jsi dokázal, co umiě, 
a proto si lehnouti můžeš.* Vykázav mu pokoj pravil: >Zdfl si mfiiefi 



■dovGooi^Ic 



30 Časové zprávy, — Směs. 

V/ V/ 9 CASOVĚ ZPRÁVY. g V/ Ny 



* František Sušil (* v Nov*!m Rouši no ví 14, června 1804, 
■f- 31. kvétna 1868 v Bystřici p. H.). Tylo dny připadá oslava sljch 
narozenin slavného sbSratete národnfcb písni moravských. Životopis a zá- 
sluhy Franl. Suáila líčí Dr. Pavel Vychodil v důkladné studii zvláitní, 
vydávané nákladem Pap knihtiskárny Benediklinů Rajhradskfch v Brní. 
2ák SaSilův, Vladimír Štdslnf, podává dojemné vzpomínky ve svém 
Obzoru. Clihodnf Nestor mezi moravskými národopisci Ignál Wurm vě- 
noval svému příteli ciluplné vzpomínky, oceĎujícI vfznam lidové pfsně, 
v Novém Životě. V Praze pořádala Moravskoslezská Beseda slavnostní 
schůzi, kdež pfednáSel o SuSiiovi red. Frant. Bílý. Zbt. 



V/ V/ V/ V/ 51 sMF.s g. Ny V/ V/ V/ 

& " a 

* Červnové pranosUktf na Sobéslavsku. Medardova {%) krápě 
40 dní kape. Jaké na Medarda počasí bývá, 6 neděl trvání mívá. Jaké 
poCasí na sv. Medarda bývá, lakové jest o Žních. PrSÍ-li na sv. Barnabéie 
('Ve), úroda na vinicích. Na sv, Antonína ('%) má býti len zaset. (Anlu- 
nínsky len.) Ne^ázíí-lí zelí na Vita (*7e)- bude zelnice bita. Kdo seje 
na Vita, Skoda je Žita. PrSf-li na sv. Víta, jest úrodný rok, ale žádný 
jeřmen. Sv. Vít kořen átip, sv. Prokop {%) ten ho dokop. Do sv. Jana 
Křtitele ('Vq) nechval nikdy ječmene. Před sr. Janem Křl. modli se 
o déSf: po něm přijde bez modleni. Jaké počasí o sv. Janu Křt., takové 
též o Michalu. Kukačka po sv. Janu Křt. za kolik dní kuká, za tolik 
zlatých budo žito. O sv. Janu Křt. obrací se slunce k létu a zima k mra- 
zům. Jaké počasí na sv. Ladislava ("'/e). lakové jest po 7 neděl. Na sv. 
Petra a Pavla ('^"/J den jasný a čistý, rok Úrodný bude jislý. S dne 
Petrova zři oko zrna. Po sv. Tichonu tichne placlvo. Na Boží Tělo jaký 
,i=n <iu,.v,n gg vrací polom ten. LJtíkají-li lidé o Božím Těle od oltářů, 
utíkati od mandelů (bude prěeti). PrSf-li v den navštíveni 
■, bude prSeti dalších 40 dní. Jaký červen, takový i prosinec, 
rven studený, krčí sedlák rameny. V červnu deálivo a chladno 
neúrodný snadno. Netřeba ani o déSC prositi, přijde, jakmile 
iili. Léto sbírá, zima sžírá. Na červnu záleží celá úroda, 
en studený a mokrý, pokazí celý rok. S. Soběslavský. 
en, potaženi'/ Žižkovou koži. V Listech z českých dějin kul- 
.1 jsem studii o povésti, 2e Husité vflézili čarovným bubnem, 
ciii Žižkovou. Jak zavířili, hlas bubnu zaháněl nepřítele. K do- 
sebraným přidávám nový z knihy: Jubilate, iineb veselé 
a plesáni ku poctivosti slavného královského a krajského 



■dovGooi^Ic 



8ra«B. 431 

města PlznS na den nového svátku, kterf2 padl na nedčli třetí po Ve> 
liké noci Jubilate fedenou v létu 1685. ďn« 13. máje v slavném cbrámu 
plzeňském svatého Bartholoméje ačiněné skrze dvojic ti- hodné ho kněze 
Františka Václara Flynka Kulika, faráře Jesenského. Vytiaiěné t Starém 
Mésté Pralském u Jana Knrla Jeřábka. Léta 1687: . . . Protož slual znáti 
a věděti, Že ne bez obzvláštní prozfetedlnosti božské ee stalo, že jste 
sobě ne jiného než svatého Bartoiomíje apoštola za opatrovníka a oro- 
dovnika zvolili a vzali. Předzvěděl ovSem od véCnosli svrchovaný BQh, 
kterak vy v ěase od rouhavých a bezbožných Sirotkův nátisky snášeti 
a souženi budete, kteří vás bubnem neiCaslného svého otce 2ižky kCžt 
potaženém straSiti hudou chttii. Ejhle prozře tedl nos t božskou! Abyste jim 
odolati, kilži s kfižl straSiti a buben bubnu opříti mohli, dal vám tako- 
vého za patrona, který již dávno kDži z sebe svlékl. A k čemu? I schválně 
vám na buben, jfmžto by Sirotci, nepřátelé vaái, zastrašeni a zahnáni 
byli. Nevíříte? SlySle Jakuba Konvincenského, ne mne : Ecclesia gloriatur 
módo de pelle divi Bartholomei, lanqaam de tympano, quo fugat hostes. 
Církev svatá (praví on) chlubí se nyní s kůží s. Bartoloměje jakožto 
bubnem, nímž zahání nepřátele. Slyšeli jste: Tamqaam de tympano, jakožto 
bubnem k zastraíení a zahnání nepřátel vaSieh. Skryjte se tehdy vy Si- 
rotci, schovejte se s vaStm bubnem, nevystraSíte s ním nic. Máme my 
jinfil buben, mocněj&f buben, slavnější buben, ne z kůže jedné proklaté 
mrchy, neSCaslnébo 2ižky, ale z předrahé kůže jednoho z nejvyšších 
knížat církve svaté, jednoho apoětola Páně, s. Bartoloměje, ten vás za- 
straší, ten vás zapndl, ten zaíene věru, věru fugat hostes ; věřte mi, 
zahání nepřátele. Zdaž jste nezkusili: nimio lerrore concussi recesserunt? 
Praví nápis kostelní; Velikým strachem zaražení prcbli pryě. O hrozný 
buben 1 O slraSlivý buben vSem nepřátelům Božím a církve svaté I 

C. Zíbrl. 
* Jak na Rožtnitálsku přestala robota. Rolník ve Vranovicícb 
vypravuje : Když byla zruSena robota, my tady prý jeělě několik dní 
robotoTBli. Deleklor jim nic neřekl. Až jednou orali sedláci na panském 
zrovna pod Hůrkou, a nebožlik tatínek lam byl také. .Mrzelo je to dost, 
že se dřou na panském a sami mají pilné práce na svém. Zatínali pěstě, 
ale jen v kapse. Pan Vejr poháněl je jen což a jen jim pořád nadával, 
hřbetů a krtků. Jmenoval se takto Vejr. ale nikdo mu nesměl říci >Vejre(, 
vždycky jen >pane Vejr< sem, >pane Vejr' tam. Nebožtík tatínek dojel 
zrovna k pěěině, když tu šel kolem nějaký pocestný. Dal tatínkovi 'Po- 
máhej Pámbu*, tatínek poděkovat a zahuboval na tu robotu. >A vy tu 
jeětě robotujete?* divil prý se ten člověk. tA vy neP* tatínek na to. 
• U nás už je po robolě.i povídá ten pocestný. Tatínek Že na něj zůstal 
koukal, a tu (en člověk že se mu duáoval na to, že u nich už je s ro- 
botou amen Když viděl, že lomu latinek nějak nechce věřit, řekl mu : 
>Když chcete, tak si tu robotujte dál; ale jste hloupl, robota je zrušena.* 
•Jistě?* ptal se tatínek jeělě jednou. >Jistě; proé bych vám to lhal? Co 
bych z toho měl? Ale s Pánembohem, nesmím vás zdržoval, beztoho už 
na vás tamhle ten vokřín běží.< Ten opravdu na ně béiel a z daleka 



■dovGooi^Ic 



4:í3 Stz^:. 

hrozi!. Al« U'inek rytáal p^jh ze v^raé. btxlil bo na sem a jel na 
prázdno na dnibf konec poie. Tam oasad:! vlaíihf a tádiiéma ani černé ani 
bi,é a j^l domů. Váichni pr4 se dírili a len Vejr le aadival, sliboral 
(r««ly a za^se nadárai. Když to cečer druzi UtiokoTi poTÍdali. co am 
Wjr slibuje, řeti jím; tVšak on s« omínii<. VSicbui, tof se tí, z&sUli 
na něj koQkaU že snad si m\s'.í. íe se před nim >paD Vejr. skrčC. Ala 
latinek jim povtdél. že už je s jeho moci konec, a fekt jim, co povídal 
ten pocestnf. Druh} den al nejel na robota iádný. To byl t zánaka 
popiach. 2e se sedláci booH; jinde polom ni také na panské nechodilL 
ÍJelektor klel a nadával, když se dorédél. že se sedláci slrojl do Prahy 
ke knížeti pánu. Ale sešlo s toho. V nedéli na lo jim to oznámili, le je 
po robotě, a vybízeli lid. aby se za rSeckn svoa miloslivon vrehnost mo- 
dlil, No, za nebožtíka delehtora nevím, kolik se jicb npfíniné pomodlilo, 

Václav Dobec. 
* Modlitba proti křupám! Pomoc naše ve jménu PánA, Aleluá, 
Ak-lulá, klerfž učinil nebe i zemi Aleloa; Pan Bftb nebe zemfi stvořil, 
k'|iííC jest poíÁlek po Pána Bobu. a jeho Syna, nejroilejštma, narosenéma. 
omijúenému, a zaae třetího dne vkříSenéma, Ve jméno Otcef i Syna f 
i Ducha t Svatého, Pomniž na nás a na zaslíbení, milý Pane, jako! jsi 
príaahal OtcQm naJím Abrahámovi. Isákori, Jakobovi, a Noe, po potopi 
sréta. na korábu zachovaném, že je ebceS milostivé ochraĎovati, ode 
váelio zlého, a na tfž úmluva a jistota, ráčil jsi na Obloze Nebeské doba 
svým časem vystavěli. Že je nethceS do dne soadnébo msUU ; Pro vSe- 
ckni věnci, a hlas volajících ualySeti, abys nedopasUl Ikodicímu kro- 
pobili 8 tohoto svého zakaleného mračna, padnouti ; Na vinice, fitéporf. 
zahrady, chmelnice i na pole, kdež jest naseto skrze priee mkoa lidských, 
i na-^ich rozličných obili, živností lidskfch i vSech tíorft, jiného, mocí Pána na- 
Seho JežISe Krista; ukřižovaného, a pro sedm alov tvfch Svatech po- 
korných, kleréi jsi na dřevě, kříže při hořké nevinné smrti, pro vykoa- 
penl lidského pokolení jsouce ohavné přibit na dřevo Kříže Svatého 
od nevěrných 2idů, smutné a pokorné zvolali ráčil f zaklínám Vás, 'Anjele 
pekflnl duchové povětrný, kleří se nýni vznáSíte v lomlo povělři, nebot 
jesl Vás Bůh všemohoucí svrhl z nebe a s Irňnn velebnosti své svaté. 
jenž pMnááíle a činíle bouře a povětří a zbuzujele krupobití, skrze hraznf 
den soudný, skrze Všemohoucího vSem zlým hrozného Boha, aby jste 
krupobití, osetých a zasetých polích od zahrad Štěpovaných odvedly, na 
hory, na skály, na vody, aby jste v den soudný nemohly vyltkati: 2ádný 
nás mocí Boha v.íemohouciho nezaklfnal: • Protiv se Vám f Otec nebeaký, 
Bíih všemohoucí, Protiv se Vám \ Syn jeho nejmileji!, Protiv se Vám t 
i Duch svatý od obou nerozdílně vycházející, Hájos t Atheos t Ny- 
chíryos f Svatý, Svatý, Svatý, Pán Bňh zastupŮ, plna jsou nebesa 
a země velebnosti a slávy Tvé I ttt Tato mračna zakalená, a bouřlivá 
povřlff zažeň i viwkni z nich neřesti Škodlivé krupobití, prosíme, rozeíeň 
a skaS Bůh vSemohouci, t zruí je Syn jeho milý, rozežeĎ je tmí na pu- 
stiny je poSli; Duch svatý. Jeden Hospodin na veky Amen I Nato se iiki 
fnodlitba Krista Pána pěli ranami Jan Hejna, Přflepov. 



q,:,7odovGoOl^Ic 



írárodn! '^^rif PRO vYCHoo , ':% 

Kupadla v Čechách. 



1. 

Stopy slavností letního slaoovratu xitttí se podnes u vaech národ&v 
evTa|)skfcli t fietnfch zrycfch, obyJSejfch, pov£rách a íarách, afi 
lastfeay jsou dQmyainé památkou narození av. Jana Kftitele. ZAstala pod 
jinfm jménem a přetrvala tak celé tisíciletí t aemfch fieskjcti, byf i jen 
zlomkovilfi ; a právft ta honževoatost svedel nejlépe o hlubokém zakoře- 
něni a tadfž také o znavné starobylosti i velikém ^yznamu jejím. 

Nejde nám ovfem o vypisováni tScfato přežitkó, -známých odjinud, 
pozornost naii poutá spolefiny název dosavadních zvyklosti svatojanských. 
Hlavním příznakem posvátného večera dne 23. června jest pálení 
ohAft. Lid n&S v Cecbách, na Moravě a ve Slezsku Hká prosté >ohaě 
svatojanské! nebo >svatojány<, též > páliti Jana*, lid stovenskf >vajano<, 
Poláci miú' P"* slavnost svatojanskou název •sobótka<, Rusové tkupalo* 
a Jihoslované tkres."') 

V úvaze lélo chceme promluviti jen o šlové >kupalo<. Pátrajíce 
po vfznamu jeho, shledáváme, že na Rusi jihozápadní značilo ve sto* 
letí XIV., dle listin >KupaIy-, předvader sv. Jana Křtitele, původně zajisté 
slavnosti pohanské na oslavu slunovratu letního; o těch věak jsou zprávy 
teprve z věku XVI. a XVII.*) Zajímavo jest také, ie ony >Kupaly« 
T listinách před 500 lety jsou ělsla množného, což vytkneme jelté později. 
Rusové podnes jmenují obřady v předvečer av. Jana Křt. >kupalo< a 
■ kupalnicai. Sv. Agraféné (23. června) přidává Iid rusky příjmí >Knpal- 
nica< a sv. Janu Křt. >Knpalo* (2i. června; datování obou avátkAv 
ovJem dle naěeho kalendáře*). 

Na Ualé Rusi pfistrojajl dívky před sv. Janem 'Kupalo* a 'Ma- 
řenu', postaví je vedle sebe, rozdělají oheíi a přeskakují jej, zpívajíce, 
ai jim ji hoii, pfikradAe se, lezmoa a rovněž akáčí za zpěvu. HoSi roz- 
trhají Mařenu nebo ji potopí ve vodě,*) 

') Zibrt C. Dr.: Starofeské výroCni obyCeje, pověry, slavnosti a zábavy 

Írostonárodm atd., str. 127. Téhoi: Lidové záhavy, obyčeje a pověry na den sv. 
ana Kftitfle. Časopis musea král. Cea. íi>9í, str. 357 

*) Máchat H. Dr.: Nákres slovanského bájeslovl. Praha 1891, sir. SOt. 
>) HanuS I. J : Bájeslovný kalendář slovansky. Praha 1860, atr. 180. 
•) Máchal, Nákres, str. 201. 
Oukf ud. xin. 28 



■dovGooi^Ic 
i 



434 J. Soukup : 

>KDpalo* znají téi Malorusoré v Haliči. Tak na pf. v kraji nad 
Zbruéi mládež Bcházf se na břehu této řeky pfed svílánfm na den sv. 
Jana a zdobí slaměnou loutku úernobjllni a jinfm kvftfm ; pak ji hodí 
do vody a di lim jaksi po6álek ke koupáni, jež se má diti teprve na 
Ivana-Kupala, když slunce se skoupalo ve vodé.') 'Kupajlo* sluje laké 
dívka, kterou děvčata si zvolí, aby vybírala věnce připravené z jámy, 
majic oči zavázané. Dévfiata tančí kol ní a ona rozdává jim vénce; která 
dostane jej svéží, bode Bfastna v manteUtvI, které připadne uvadly, bude 
neSCastna. Jakmile rozebraly si vénce, rozprchnou se, aby *Knpajlo* 
jich nechytila, neboC kteroa chytí, ta se nerdá toho roku.') 

Podobné u Béloruail dívky na sv. Jana vyberou nejkrásnější družka, 
obnaží ji a ozdobivAe celičkou kvítím, jdou do lesa, kdež lato >dzévko- 
Knpalo< s očima zavázanýma rozdá osudné vénce ostatním kol tančícím.*) 
Na Volyni a Podolí dívky přináSejI vrbu, okráálenon kvély, řečenou >Ka- 
pajloi. postaví ji a tanči kol ní chorovod za zpévu písní žalostných, 
HoSi zatím vyčIhavSe si vhodnf okamžik, dají se v zápas s nimi, vezmoa 
jim *Kupajlo( a roztrhají je.^ 

Úmyslné zdrželi jsme se při slavnostech kupaUkfch, abychom uká- 
zali, že není jednotnosti ve vfznamu kupal, jež nékde značí slavnost, 
jinde hlavní osobu její, zvolenou dívku, nebo hastroSe a dokonce jen 
vrbu přizdobenou. V Perealavě jmenují též trh v ten čas 'kupalnicejo*.*; 
Neménéjest zajfmavo, žé i nékteré byliny, užívané v tu dobu povérečué, 
zovou se po >kupalu<, jako: ttrára kupalni^ná* (ranuncalus acrís ^ 
pryskyfDÍk prudký), zvaná též >kupalnice<, >kupóles«'*') (bypencum per- 
foralum ^ třezalka) u Litvanů, u Rusů pak >kupalskoje želtocvétnoje 
zelje< ;**) ba i ta svélluáka, t. j. muSka svatojanská sluje na Rusi >ku- 
pavka<, podobné jako na jihu slovanském zove se týž brouček >krijesnica< 
po >krésu«.") Že původní pojmenování >kupala< prop&ičilo kmen svAj 
názvilm rostlin a rozvířilo tak vlastni zvuk svflj, v tom lze spatřovati 
jen důležitost a starobylost slavnosti kupalskych, což dokazují ostatně 
(éž prastaré písně kupalské. 

Vyklad slova >kupala, kupalo< jest rfiznf, ale nejoblíbenéjfií jest 
ten, jenž je odvozuje od koupáni. Když pak se přidržíme vSeot>ecaéha 
úsudku novějších badatelů, Že božstva toho jména nebylo nikdy, uznáme 
také, že plurál >kupBla< = slavnosti kupalské jest slarM a oprávněnější 
než sinj;. >kupalo<. Dle Sumcova název >Kupalo( jest osamělf, omezeo 

') Zlatá Pralia 1886, sir. 515. Den svatojanští. Rusrásti črU národopisná 

od F. fíehnře. 

•) Máclial, Nilkre?. sir. áOá. 
'1 Taniia. str..aii. 
•) Tamíe, sir. áOJ. 
') Hanu$: Buj, kHlendář. str. 18a 
'•) Tiímle. SU-. 180 a ISŽ. 
"1 Si>liolta P.: Roťllinstvo atd. Sir. 2ílt. 

"I MiUosicli F.i Etvmologiijcbes Wíirtediuch der slavischen Sprachen. 
■\Vien IřSG, ílr. U7— liS a 13s. 



■dovGoOi^Ic 



Kupadla v Četbách. 435 

jsa na Rus Bílou a Malou a nemaje opory v době nejstarší.'*) V tom 
v3ak lze s nim souhlasili jen potud, pokud se jedná pouze o •Kupalo<, 
tedy o název pozdčjSf, znaSIcf neprávem domnělé božstvo. Jinak jest 
tomu se slovem >Kapaly>, jeí jsme ji2 nahoře probUsiii za starSf. Zname- 
najíc dle listin věku XIV. na Rusi jihozápadní předvečer svátku sv. Jana 
KH., ukazuje zobecnélost svou kalendářskfm užíváním hned v té dobfi 
& hláaf se tak pQvodem k pohsnskfm slavnostem Šedého dávnověku. 



Slovo to známo bylo i v Čechách v téže dobé jako na Rusi, jak 
^védfif slovníky staroCeské stol. XIV. Když slovnlkéri naSi pojali je do 
sbírek slov nejužívanějších, plyne z toho, že bylo vSeobecně známo, že 
ho upotfebovali často a že tudíž vzniklo dávno pfed lim. NejslarSI slov- 
níky naSe uvádějí je, ovSem s nepatrnou obménoa hláskoslovnou, mezi 
názvoslovím vodním : •kupadla^natatoria* (řidčeji sing. mnlatorium ^ 
kupadloi), tedy místa zvláSlě asi vyhlédnula ke koupáni ve volné pFf- 
rodS, koupadla nepochybné oblíbená, pravidelné navStévovaná rok co rok 
a patrně i bezpečná.'*) S podivením zastavujeme se u grammalíché shody 
oboQ nejstarších názvŮ, českého i ruského; >kupadla« (č.), ikupaly* (r.) : 
oba jsou r plurálu. Pfes to vSe leckdo mohl by arci namilnouti, že staro- 
české slovo >kupad!a< jest zcela přirozené, pravidelné, ba jediné možné 
a nutné pojmenování místa ke koupání, když přihlížíme k základnímu 
slovesu >koapati< a že •kiipidla< staročeská mihla byli významu zcela 
-všedního, beze v3í spojitosti se slavnostmi letního slunovratu a ludíž na 
pohled bezvýznamná pro studium zvykoslovné. 

• Kupidla* znamenala ovjem v první řadě vždy mlstd ke koupání, 
.záhy vSak rozSířil se vfznam jejich a vztažen byl i na slavnosti letního 
slunovratu a to právem, neboC tyto byly spojeny s koupáním. Shoda 
-čeikfch >kiipadel< s ruikymi >kupaly< byla by tedy pravdu podobna 
nejen ve slově, ale i významu jeho, což jeSté pokusíme se obhájiti v dal- 
ších řádcích na potvrzení správnosti názoru nejrozěIřenějSího, dle něhož 
piivod >kupBl< (kupala) jest v koupání. 

Než vraCme se k otázce ikupadeU v Čechách. Máme po ruce jeSlě 
jiný doklad, že mela a nás týž význam jako na Rusi. Veráe slaročeshého 

") Časopis musea král. Čes. 1891, sir. 358. Při této příležitosti uznávám 
za vhodné zabezpeíiti se proti molné výtre, že jsem nesáhl přímo k pramenům 
ruským. Jednak neSlo mi o lo. ahych prohloubil Ciánet tam, kde jest třeba pouhé 
Darážkjr a struCného srovnáni, jednak nebylo by mi to ani moíno v půsohifili 
na venkove. 

") Hanka V.: Zbirka nejdávnějších slovníků latinsko-českych. V Praze 1833. 
Slovník Rajhradský str. 63 v 619; na taloria = kupadla a lotéí ve slov. VeleSinovft 
str, i39sIoupec a. Gatholicon sir, i76sl. a 
Menřík F. : PreSpurský slovnik. Praha 18 
toiinni :r tupadlo. Mammolrekt klementii 
Jians. Listy Biologické XX. 301 si. b. 



■dovGooi^Ic 



434 J. Souknp : 

*KDpalo< znají ié% Malorusové v Haliči. Tak na pF. v kraji nad 
Zbruíl mládež schází se na bfebn télo řeky před STÍtánfm na den st. 
Jana a zdobí slaměnou loutku Aernobfllm a jinfm kvlUm : pak ji hod{ 
do vody a dá lim jaksi počálek ke koupáni, je2 se má díti teprve na 
Ivana-Kupala, když slánce se skoupalo ve vodě.') >Kup3Jlo> sluje také 
dívka, kterou děvčata si zvolí, aby vybírala věnce připravené z jároy, 
majíc oči zavázané. Děvčata tandl kol nf a ona rozdává jim věnce; která 
dostane jej evéžl, bude Šťastna v manželství, která pfipadne uvadly, bude 
neSCastna. Jakmile rozebraly si věnce, rozprchnou se, aby >Kupajlo< 
jich nechytila, neboC kterou chytí, ta ae nevdá toho roku.') 

Podobně u Bělorasů dívky na sv, Jana vyberou nejkrásnější družko, 
obnaží ji a ozdobivěe celičkou kvítím, jdou do lesa, kdež tato >dzěvko- 
Kupalo< s očima zavázanýma rozdá osudné vĚnce ostatním kol tančícím.^ 
Na Volyni a Podolí dívky pfináSejI vrbu, okrášlenou květy, fečenou tKu- 
pajlo<. postaví ji a lanČÍ kol ní chorovod za zpSvu písní žalostných. 
HoSi zatím vyéíhaváe si vhodný okamžik, dají se v zápas s nimi, vezmou 
jim >Knpajlo< a roztrhají je.^ 

Úmyslně zdrželi jsme se pH slavnostech kupalských, abrchom uká- 
zali, že není jednotnosti ve významu kupal, jež někde značí slavnost, 
jinde hlavní osobu její, zvolenou dívku, nebo haslroSe a dokonce jen 
vrbu pFizdobenou. V P«re<ilavě jmenuji léž Irh v len čas »kopalnicejo.,*; 
Neméně jest zajímavo, žé i některé byliny, nžívané v tu dobu pověreCaě, 
zovDU ae po tkupalu*, jako: >lráva kupalniínái (ranunculus acris = 
pryskyřník prudký), zvaná téi -kupalnice", •kupóles''") (hypericum per- 
foratum = Ifezalka) u Litvanů, u Rusů pak >kupalskuje žeitocvělnoje 
zelje< ;") ba i ta světludka, t. j. muSka svatojanská sluje na Kuši >ku- 
pavka<, podobnS jako na jihu slovanském zove se tyž brouček >krijesnica< 
po >krěsuc.i'j Ze původní pojmenováni ikupslai propAjČilo kmen svi^j 
názvům rostlin a rozSífilo lak vlastní zvuk srůj, v tom lze spatřovali 
jen důležitost a starobylost slavností kupalských, což dokazuji ostatně 
(éž prastaré písně kupalské. 

Výklad slova >kupa]a, kupalo* jest různý, ale nejoblíbenější jest 
ten, jen2 je odvozuje od koupáni. Když pak ae pHdržtme všeobecného 
iJsudku novějších badatelů, že božstva toho jména nebylo nikdy, uznáme 
také, 2e plurál •kupalai =: slavnosti kupalské jest starší a oprávněnější 
než sing. *kupalo<. Dle Sumcova název >Kupalo< jest osamělý, omezen 

*) ZlatáPraha 1S86, sir. 515. Den svatojansky. Etuslnská írU národopisná 
od F. flehoře. 

•) Michal, Nákres, sir. 202. 

') Tamže. str..2(tí. 

'1 Tamíe, str. 20á. 

') HanuS: Báj, kalenJáf, str. 160. 

"I Tamže, str. IHO a 182. 

"> Soljolka P.: Rostlinstvo atd. Str. 29t. 

") Mifciosich F.; Etymologisches Wťjrterbucb der slavischen Sprschen. 
Wien IS86, str. 147— Ii8 a 13S. 



■dovGoOi^Ic 



Kuradla v Cechách. 435 

jsa na Rus BIloQ a Malou a nemaje opory t době nejstarší.'*) V tom 
vSak lze s ním souhlasiti jen potuď, pokud se jedn& pouze o •Knpato>, 
ledy o název pozděJSf, znafifct neprávem domnělé božstvo. Jinak jest 
tomu se slovem 'Kapaly, jež jsme jií nahoře prohlásili za starSl. Zname- 
najíc dle listin v6ku XIV. na Rusi jihozápadní předve<!er svátku sv. Jana 
Krt., ukazuje zobecnélost stou kalendáfskfm uSfvánfm hned v té dobfi 
a hlásí se tak pAvodem k pohanskfro slavnostem Šedého dávnověku. 



It. 

Slovo to známo bylo i v Čechách v léle dobé jako na Rusi, jak 
svédef slovníky staročeské stol. XIV. Kdyi slovnlkári nadi pojali je do 
sbirek slov neju2ívanéjiích, plyne z toho, že bylo vSeobecná známo, 2e 
bo upolfebovali £&sto a Že tudíž vzniklo dávno pfed Um. Nejstarší slov- 
níky ns£e uvádéjf je, ováem s nepatrnou obmSnou hláskoslovnou, mezi 
názvoslovím vodním : >kupadla^nalstoria< (Fidfeji sing. »nalaloríum := 
kupadlo<), tedy místa zvláaiě asi vyhlédnutá ke koupání ve volné př(- 
fodé, koupadla nepochybné oblíbená, pravidelné navStSvovaná rok co rok 
a patrně i bezpečná,'*) S podivením zastavujeme se u grammatické sbody 
obou nejstarších názvfi, českého i ruského: ikupadlai (<!.), >kupa]y< (r.); 
oba jsou v plurálu. Pfes to váe leckdo mobi by arci namítnouti, že staro- 
české slovo >kiipadla< jest zcela přirozené, pravidelné, ba jedinč možné 
A nutné pojmenování mí^ta ke koupání, když přihlížíme k základníma 
slovesu >koupati> a že 'kupadlai staročeská m>hla býti významu zcela 
vJednfho, beze vSI spojitosti se slavnostmi letního slunovratu a tudíž na 
pohled bezvyinamna pro studium zvykoslovné. 

>Kt]p<tdla< znamenala ovSem v prvni řadě vždy misU ke koupání, 
.záhy vSak rozílřil se význam jejich a vztažen byl i na slavností letního 
slunovratu a to právem, nebot tyto byly spojeny s koupáním. Shoda 
Čeikfch >knpadel< s ruikfmi >kupaly< byla by tedy pravdě podobna 
nejen ve šlové, ale i významu jeho, což jeSté pokusíme se obhájili v dal- 
ších řádcích na potvrzení správnosti názoru nejrozšířenějšího, dle něhož 
původ >kupalc (kupala) jest v koupáni. 

Než vratme se k otázce *kupadel< v Čechách. Máme po ruce jeáté 
jin^ doklad, že měla u nás tyž význam jako na Rusi. VerSe staročeského 

") Časopis musea král. Ces. 1891, str. S58. Při Wto pfileiitosU uznávám 
la vhodné zabeipeíili se proti možné výtce. Že jsem nesáb! přímo k pramenům 
msk^. Jednak neslo mi o lo, abych prohloubil Článek tam, kde jest tfeba pouhé 
narážky a stručného srovnáni, jednak nebylo by mi to ani možno v půsohisii 
na venkově. 

«) Hanka V.: Zbirka nejdávnějších slovníků latinsko-feskych. V Praze 1833. 
Slovnik Rajbradsk} sir. 63 v. 6[!>: natatoría = kupadla a totéž ve slov. VeleSinově 
sir. 139 sloupec a. Catholicon str. 176 si. a; natatoriuro = plavadlo aneb kupadlo, — 
Heníik F. : PreSpurskt slovník. Praha 1893. str U: kupadla r: nalatoria. — Nata- 
torium = kupadlo. Hammotrekt kl<:mentinsl<«. (Ze zae. veka XV.} Otiskl V. FlajS- 
Jians. Listy hlotogícké XX. 301 si. b. 



■dovGooi^Ic 



eisiojaDu ze století XIV^ vypisiijíce svitky derrnové, činí narálku aa 
•kapiullat : 

„Biskup Ersim Bonifác 

éla v jahod; a i nima ViUc, 

Ten pHfed s vedra 

Kupe Jana, Burjana Petra." ") 

Ta jest orSem tfeba malého objasDSnf. >Vitác> značí ar. Víta 
(16. června), Janem jest roznméíi sv. Jana Kft. (24. flervna], Burjaii, znaf 
ve středovéka též Jan Svetlf, znamená svátek sv. mučednfkft Jana Pavla 
(26. června) a Petra připadá na sv. Petra a Pavla (29. června). Pro nás 
jest důletila část druhá: >Sv. Vft pHfied s vedra, konpá sv. Jana Kft, 
Burjana i Petra a Pavla*, ji2 jsme rojvedli a vyložili; smysl slov técb 
jest, že sv. Janem KřL počínají koupele nejvíce oblíbené v ty dni do 
sv. Petra a Pavla, tedy mezi 24. — 29. Červnem. Již Hanka po«Damen«l 
k tomti, že neákodf připomenouti tu >pohanská kupadla (kupilo)* a 
vskutku nemýlil se.") 

Vybíráme nč kolik pfesvědfiivfch dokladů z Ruska a z rfchodni 
Haliče. Mnozí na Rusi radí koupati se v fece teprve po 24. červnu, 
proóeí jmenují dobu od 24. června časem kupalnfm ; před 24. Aervnem 
voda jest needFara « není radqo koupati se v ni. Ve mnohf ch krajinách 
rtiskfcb slavnost ^Kupalo* nedá se mysliti hez koupele, v ní2 muUtl 
i že